PODPORA ZDRAVÍ A INTERVENČNÍ AKTIVITY V PRIMÁRNÍ PREVENCI

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha Škola veřejného zdravotnictví Ruská 85, 100 05 Praha 10, fax: 271019335, tel. : 271019289, E-mail: [email protected]

PODPORA ZDRAVÍ A INTERVENČNÍ AKTIVITY V PRIMÁRNÍ PREVENCI

Vypracovala : MUDr. Věra Kernová Státní zdravotní ústav Praha Konzultant : PhDr. Hana Janečková IPVZ Praha

Praha 2006


SOUHRN : Podpora zdraví je definována jako proces usnadňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav. Současné pojetí zdraví považuje celkové zdraví jednotlivce za výsledek vzájemných vztahů jeho zdraví tělesného, duševního, sociálního a duchovního, vzájemných vztahů zdraví jednotlivce a komunity, jednotlivce a světa ve smyslu společenském i přírodním. Posunu ve vnímání zdraví je možno dosáhnout prostřednictvím dalšího zkvalitnění podpory a posilování zdraví, preventivních, diagnostických a terapeutických postupů, zvýšením účinnosti rehabilitace a resocializace, ale též širším společenským přijetím osobní odpovědnosti za vlastní zdraví včetně vyšší kontroly nad vývojem zdravotního stavu a akcentováním ovlivnitelných faktorů a determinant zdraví.

KLÍČOVÁ SLOVA : Podpora zdraví, determinanty zdraví, primární prevence, Zdraví 21, zdravotní politika, výchova ke zdraví, intervenční projekty podpory zdraví.

SUMMARY : Health promotion is defined as the process of helping individuals assume greater control over determinants of their health, and thus improving their state of health. The current conception of health considers general health of an individual to be the result of mutual relations between his/her physical, mental, social and spiritual health, relationships between an individual and his/her community and between an individual and the world, both in the social and natural sense. The perception of health can be positively changed by further enhancement of health promotion, preventive, diagnostic and therapeutic procedures, increasing the efficiency of rehabilitation and resocialization, but also by a wider social acceptance of personal responsibility for one’s own health, including closer control over the development of state of health and emphasis of controllable health factors and determinants.

KEY WORDS: Health promotion, health determinants, primary prevention, Health 21, health policy, health education, intervention health promotion projects

1


PROHLÁŠENÍ: 1. Prohlašuji, že jsem atestační práci „Podpora zdraví a intervenční aktivity v primární prevenci“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v bibliografii ( § 31 Autorského zákona č. 121/2000 Sb. ). 2. Souhlasím, aby moje atestační práce „Podpora zdraví a intervenční aktivity v primární prevenci“ byla digitálně zpracována a v elektronické formě zpřístupněna odborné veřejnosti na webových stránkách IPVZ ( § 14, § 18 a § 37 Autorského zákona č. 121/2000 Sb. ).

V Praze dne : 10.1. 2006

Podpis : MUDr. Věra Kernová

2


PODĚKOVÁNÍ V první řadě mé poděkování patří PhDr. Haně Janečkové, která mě a mé kolegyně svým osobním přístupem motivovala k pokračování práce v oblasti podpory zdraví. Děkuji

ji

za

odbornou pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěla touto cestou poděkovat doc. MUDr. Lumíru Komárkovi, CSc. a doc. PhDr. Vladimíru Kebzovi, CSc., že mi vytvořili vynikající podmínky pro zpracování vlastního projektu podpory zdraví i vypracování atestační práce.

3


OBSAH : 1.

Podpora zdraví (Health promotion)

5

2.

Vývoj teoretických základů

5

1.1. Otawská charta a ostatní zdroje

7

1.2. Zdraví 21

8

1.3. Bangkokská charta podpory zdraví 2.

10

Vývoj podpory zdraví v ČR

10

2.1. Aplikace programu Zdraví 21 v České republice 3.

4.

5.

Hodnocení zdraví

11 14

3.1. Determinanty zdraví

15

3.2. Podpora zdraví a prevence

15

3.3. Kategorizace prevence

17

3.4. Zdravotní výchova, sociální marketing

18

3.5. zdravotní politika a podpora zdraví

21

Preventivní programy

22

4.1. Národní program zdraví

23

4.2. Hodnocení projektů podpory zdraví

27

Intervenční preventivní programy v praxi

28

5.1. Projekt „Znáte svůj krevní tlak?“

28

5.2. Teoretická východiska

30

5.3. Metodika

30

5.4. Popis souboru

31

5.5. Hodnocení ukazatelů rodinné anamnézy

34

5.6. Hodnocení krevního tlaku

36

5.7. Hodnocení projektu

39

6.

Diskuse

41

7.

Závěry

43

8.

Literatura

45

9.

Přílohy

48

4


1.

Podpora zdraví Podpora zdraví (health promotion) se začala utvářet od poloviny 80. let minulého století jako

reakce na: -

nízkou účinnost tradičních postupů zdravotní výchovy,

-

narůstající nespokojenost se stávající zdravotní péčí, vyžadující stále vyšší náklady na úhradu svého provozu,

-

nárůst chronických neinfekčních onemocnění, jejichž etiologie je podstatně ovlivněna životním stylem,

-

rozvoj behaviorálních věd a možnosti uplatnění jejich poznatků v medicíně,

-

zdokonalení možností mezilidské komunikace a s tím související rozvoj svépomocných hnutí a občanských iniciativ (Kebza, 2005).

1.1. Vývoj teoretických základů Podpora zdraví je definována jako proces usnadňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav (Ottawská charta, 1986, Glosář podpory zdraví, WHO,1998). Zaměřuje se na populaci jako celek v kontextu jejich každodenních životů, spíše než na lidi se specifickými zdravotními riziky, a orientuje se na ovlivnění determinant či podmínek zdraví. Podpora zdraví tedy neznamená pouze zodpovědnost zdravotnického resortu za zdraví jednotlivců a populace, ale vyjadřuje individuální ovlivnitelnost zdraví a zodpovědnost za ně prostřednictvím životního stylu a jeho reflexe v osobní pohodě (Kebza, 2005). Geneze podpory zdraví se odehrávala v následujících krocích v průběhu více něž pěti dekád : -

1948 – definice zdraví WHO

-

1974 – LaLondeova zpráva: Analýza vývoje zdravotního stavu v Kanadě

-

1977 – 30.světové zdravotní shromáždění „ Zdraví pro všechny“

-

1978 – konference (WHO) v Alma - Atě o primární péči a přijetí Alma-Atské deklarace

-

1980 – Evropská strategie na dosažení zdraví pro všechny

-

1984 – Zdraví pro všechny do roku 2000

-

1986 – konference WHO v Ottawě - Ottawská charta na podporu zdraví

-

1988 – konference v Adelaide

-

1991 – Sundsvallská konference

-

1997 – Jakarta

-

1999 – Nová definice zdraví WHO

-

2000 – 5. globální konference o podpoře zdraví v Mexiku

-

2000 – Veronská iniciativa – Investice do zdraví 5


-

2005 – 6. globální konference v Bangkoku Všechny tyto časové údaje jsou ve vývoji podpory zdraví opodstatněné: definice zdraví byla

přijata v Preambuli k Ústavě WHO (WHO Constitution) na Mezinárodní konferenci ke zdraví, která se konala v New Yorku ve dnech 19. - 22. 6. 1946, podepsána byla zástupci 61 zemí dne 22. 7. 1946 a uvedena v platnost byla oficiálně 7. 4. 1948. Tato definice v anglickém originále zní takto: "Health is a state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease or infirmity". Vymezuje tedy zdraví jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody (wellbeing), a ne jako pouhou nepřítomnost nemoci nebo slabosti. Přestože ani tato definice nevyhovuje všem požadavkům, má nepochybně některé významné přednosti. Je to mimo jiné: a) orientace na zdraví jako kladně vymezený, žádoucí a tedy motivující, ale přitom přirozený stav, který je hoden následování pro naprostou většinu populace; b) vymezení zdraví jako mezioborově pojatého jevu v souladu s bio-psycho-sociálním modelem zdraví; c) stručná, srozumitelná a přitom relativně výstižná formulace, která je akceptovatelná pro převažující část široké i odborné veřejnosti. Tato definice sice nebyla po celou dobu své existence oficiálně změněna, WHO však postupně vypracovala některé dodatečné charakteristiky zdraví, jež ji doplňují. V roce 1974 byla předložena analýza vývoje zdravotního stavu obyvatelstva Kanady, tzv. LaLondeova zpráva, která reflektovala proměnu povahy nemocnosti a úmrtnosti v průmyslově vyspělém světě a nabídla koncept jako model příčin nejzávažnějších neinfekčních onemocnění. Ten je tvořen čtyřmi základními determinantami: a ) prostředím životním, ale i sociálním b ) genetickou výbavou jedince c ) životním stylem – souhrnem osobních rozhodnutí každého jedince včetně rizikového chování d ) organizací zdravotnických služeb. Tento model se objevuje v odborné literatuře dosud. Na 30. valném shromáždění Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 1977 byla vyhlášena celosvětová strategie "Zdraví pro všechny do roku 2000", která již mimo jiné zahrnovala základní myšlenky podpory zdraví. Podle účastníků konference je zdraví předpokladem jak sociální tak ekonomické prosperity. V roce 1978 byla na konferenci v Alma –Atě přijata deklarace, která měla klíčový význam pro pozdější formulaci podpory zdraví a zdravotní politiku států nejen evropského regionu. Závěry konference deklarují, že ze samotné definice zdraví plyne zodpovědnost více sektorů – ne jen zdravotnictví – za zdraví. Dále byl přijat požadavek překonání nerovností ve zdraví mezi 6


jednotlivými členskými státy zastoupenými ve Světové zdravotnické organizaci. Vzhledem k tomu, že ekonomický a sociální rozvoj přispívá ke kvalitě života, pak zabezpečení produktivního života obyvatel je zodpovědností vlád. Ty by měly garantovat možnost vlastní koncepce péče o zdraví a současně právo i povinnost občanů podílet se formování zdravotní péče. Na sklonku 70. let tak byly koncipovány základní principy podpory zdraví tj. mezisektorová zodpovědnost za zdraví, význam garance jednotlivých vlád, souvislost mezi ekonomickým a sociálním rozvojem a zdravím a význam individuální angažovanosti občanů v péči o zdraví (Kučera, Havelková, 2005.) V roce 1984 byl zahájen program "Zdraví pro všechny do roku 2000" evropské úřadovny WHO, kde byly formulovány konkrétní představy o zlepšování klíčových ukazatelů zdravotního stavu. Třicet osm měřitelných cílů bylo seskupeno do čtyř hlavních skupin: a ) zajištění rovnosti ve zdraví; b ) prodloužení střední délky života ( „přidat léta životu“); c ) zlepšení zdravotního stavu obyvatel („přidat zdraví životu“); d ) zvýšení kvality života ( „přidat kvalitní léta životu“). Tato vize stanovila zásadní globální priority tohoto úsilí a její postupná realizace byla zaměřena na integraci veřejné zdravotní politiky a souboru konkrétních postupů směřujících k rozvoji a podpoře zdraví (health promotion). Ve vztahu ke zdraví se ve výzvě Zdraví pro všechny objevuje doplňující charakteristika zdraví jako schopnosti vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Tímto dovětkem a jeho postupným uplatňováním v systému zdravotní péče a zdravotní politiky přestalo být zdraví cílem samo o sobě a stalo se prostředkem k realizaci harmonického vývoje člověka. 1.2. Ottawská charta podpory zdraví V roce 1986 byla uspořádána první mezinárodní konference podpory zdraví v kanadské Ottawě, jež přijala tzv. Ottawskou chartu podpory zdraví. Tato charta vymezuje podporu zdraví jako "proces, umožňující lidem zlepšit své zdraví a zvýšit kontrolu nad ním", čímž jsou vyjádřeny hlavní atributy podpory zdraví: vyšší aktivita a vyšší odpovědnost každého člověka ve vztahu k vlastnímu zdraví (WHO, 1986). Základními prostředky podpory zdraví jsou podle Ottawské charty : a ) tvorba veřejné politiky zohledňující zdraví, která se bude promítat do politických aktivit ve všech resortech a na všech úrovních; b ) vytvoření příznivého životního prostředí – systematické hodnocení vlivu rychle se měnících prostředí na zdraví. Ve všech strategiích podpory zdraví musí být zahrnuta ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů. 7


c ) posílení aktivit na místní/komunitní úrovni – podpora zdraví koresponduje s konkrétními a efektivními aktivitami místních komunit; d ) rozvoj osobních dovedností a schopností lidí pro podporu a posilování zdraví – poskytováním informací, vzděláváním a získáváním potřebných dovedností; e ) reorientace systému péče o zdraví – úloha zdravotnických služeb se musí posunout více směrem k podpoře zdraví a posílení role primární péče. Zdraví přestává být samoúčelným cílem a je chápáno jako prostředek k naplnění harmonického života. Pojetí péče o zdraví se mění od specifického úkolu, zajišťovaného resortem zdravotnictví, k nedílné součásti života každého člověka a společenské praxe (WHO, 1991, 2001). Vize „Zdraví pro všechny“ se dále postupně vyvíjela na cestě k praktické realizaci stanovených priorit. Jednou z cest tohoto vývoje byla tvorba regionálních a národních strategií Zdraví pro všechny na základě globální politiky WHO, jejichž prostřednictvím se postupně uplatňují hlavní zásady této vize v konkrétních životních podmínkách lidí v jednotlivých zemích celého světa. 1. 3. Program „Zdraví pro všechny v 21. století“ V roce 1991 byl přijat regionální akční plán a v roce 1999 byla publikována inovovaná verze této strategie zvaná „Zdraví pro všechny v 21. století“ (Health for All in the 21st Century, zkráceně HFA 21), zpracovaná již do podoby regionálních strategií. V tomto dokumentu bylo vytyčeno 21 konkrétních cílů této strategie, které vymezují podnětné tematické oblasti pro rozvoj zdravotní politiky. Evropskou regionální strategii HFA 21 připravila a vydala Evropská regionální úřadovna WHO (WHO Regional Office for Europe) se sídlem v Kodani v roce 1999 (WHO, 1999), česká verze této strategie byla vydána v roce 2001 (WHO, 2001). V tomto dokumentu je původní, od roku 1946 nezměněná definice zdraví WHO dále doplněna a rozvedena. Součástí tohoto doplnění je konstatování, že původní text této definice z roku 1946 (s oficiální platností od roku 1948) vymezuje zdraví jako ideální stav, inspirující aktivity vedoucí k rozvoji zdraví. Protože však toto vymezení je příliš obecné a neumožňuje objektivní měření zdraví, uvádí tento dokument pro "praktické účely" operacionalizovanou verzi užšího vymezení zdraví jako "snížení úmrtnosti, nemocnosti a postižení v důsledku zjistitelných nemocí nebo poruch, a nárůst pociťované úrovně zdraví" (WHO, 2001). V anglickém originále je tato druhá, praktičtěji orientovaná definice zdraví formulována takto: "The reduction in mortality, morbidity and disability due to detectable disease or disorder, and an increase in the perceived level of health" (WHO, 1999). Kromě toho uvádějí programové dokumenty HFA 21 také vymezení tzv. "zdravotního potenciálu" ("health potential"), který je zde pojímán jako "nejvyšší stupeň zdraví, kterého může jednotlivec dosáhnout. Zdravotní potenciál je určován možností starat se o sebe a o druhé, schopností 8


samostatně se rozhodovat a řídit svůj život a tím, že se společnost, ve které člověk žije, stará o to, aby vytvořila podmínky, které jejím členům umožní dosáhnout zdraví" (WHO, 2001). Je zřejmé, že tyto doplňky a upřesňující užší, konkrétnější vymezení zdraví, umožňují uchovat definici zdraví WHO v původní podobě a byly s vysokou pravděpodobností připraveny mj. i proto, aby tuto dnes již široce citovanou definici, jež za více než půl století své existence získala kromě kritických výhrad i poměrně značnou popularitu a citovanost, nebylo nutno nahradit jiným WHO oficiálně užívaným vymezením zdraví. Evropský regionální program HFA 21 (WHO, 1999, 2001) obsahuje jeden ústřední záměr umožnit všem, aby dosáhli plného zdravotního potenciálu, a dále dva hlavní cíle, které podporují naplnění ústředního záměru: -

ochranu a rozvoj zdraví lidí po jejich celý život;

-

snížení výskytu hlavních nemocí i úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí.

Etický základ tohoto programu vychází ze tří základních hodnot: -

z pojetí zdraví jako základního lidského práva;

-

z uplatnění principů spravedlnosti a solidarity ve vztahu ke zdraví mezi jednotlivými zeměmi i skupinami lidí uvnitř jednotlivých zemí;

-

z účasti a odpovědnosti jednotlivců, skupin, společenství, institucí, organizací a resortů na rozvoji zdraví.

K praktickému naplňování cílů programu HFA 21 v evropském regionu byly zvoleny čtyři následující postupy: -

meziresortní strategie, zahrnující determinanty zdraví a hodnotící průběžně zdravotní dopad přijatých opatření;

-

příprava a realizace konkrétních programů orientovaných na zdravotní výsledky, včetně důsledného hodnocení investic do zdraví z hlediska jejich přínosu;

-

integrovaná základní zdravotní péče zaměřená na rodinu a celé společenství, jež je podporovaná flexibilním a vnímavým systémem této péče;

-

participační zdravotní rozvoj, jehož prostřednictvím bude rozvíjena účast všech, kteří mohou ke zdraví lidí přispět (např. rodin, škol, pracovišť, místních společenství atd.), přičemž hlavním záměrem je posílit společné rozhodování, realizaci i odpovědnost (WHO, 1999, 2001). Program má 21 široce formulovaných cílů, rozdělených do více než 60 konkrétních dílčích

úkolů. Úspěšným splněním tohoto programu by se mělo v Evropě během příštích 20 let dosáhnout významného zlepšení zdraví populace, např. snížení úmrtnosti na nádorová onemocnění o 15 %, na nemoci srdce a cév o 30 %, počty úmrtí na úrazy alespoň o 50 % apod..

9


1. 4. Bangkokská charta pro podporu zdraví V srpnu 2005 se konala 6. celosvětová konference o podpoře zdraví v Bangkoku a výsledkem jednání je Bangkokská charta pro podporu zdraví. Určuje strategie a závazky, které jsou nezbytné pro řešení faktorů zdraví v globalizovaném světě prostřednictvím podpory zdraví. Navazuje na hodnoty, zásady a akční strategie podpory zdraví ustavené Ottawskou chartou o podpoře zdraví a na doporučení následných konferencí o celosvětové podpoře zdraví (MZČR, 2005). Podpora zdraví je založena na důležitém lidském právu požívání nejvyšší možné dosažitelné úrovně zdraví bez rozlišení. Nabízí pozitivní a široké pojetí zdraví jako určujícího faktoru pro kvalitu života, jež zahrnuje pozitivní duševní i duchovní stav. Umožňuje lidem zvýšit kontrolu nad svým zdravím a jeho určujícími faktory a tím zlepšit vlastní zdraví. Podpora zdraví je základní funkcí veřejného zdraví a přispívá k řešení infekčních i neinfekčních onemocnění a jiných forem ohrožení zdraví. Přispívá k omezení nerovného přístupu z hlediska zdraví i z hlediska pohlaví. Podpora zdraví v globalizovaném světě musí využívat všech možností a účinných strategií, které jsou známy. Musí se přistoupit k : a ) prosazování zdraví založeného na lidských právech a solidaritě; b ) investicím do politik trvale udržitelného rozvoje, opatření a infrastruktury za účelem řešení určujících faktorů zdraví; c ) vytváření kapacity pro rozvoj politiky, vedoucí role, postupů podpory zdraví, přenosu vědomostí a znalostí do výzkumu a informovanosti o problematice podpory zdraví; d ) regulaci a tvorbě právních předpisů s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany před škodlivými vlivy a umožnit rovné příležitosti pro zdraví všech lidí; e ) navázat vztahy partnerství a vytváření koalic s veřejnými, soukromými, nevládními organizacemi a občanskou společností za účelem utváření trvale udržitelných opatření. 2.

Vývoj podpory zdraví v České republice Česká republika se v 80. letech zavázala k implementaci programu HFA, do roku 1990 však

nebyla zpracována česká strategie tohoto programu. V návrhu systému zdravotní péče, který vláda ČR schválila v roce 1990 se začíná hovořit o budoucí úloze podpory zdraví a výchovy ke zdraví. V roce 1991 byl schválen „Národní program obnovy a podpory zdraví“ ( vládní usnesení č. 247/1991 ), v roce 1992 střednědobá strategie ( usnesení č. 273/1992 ) s cíli na 3-leté období a v roce 1995 byla ve vládě projednána dlouhodobá strategie „Národní program zdraví“. Bylo stanoveno 7 hlavních zdravotních problémů : kardiovaskulární a nádorová onemocnění, narušování přirozené obměny obyvatelstva, duševní nemoci, drogové závislosti, HIV/AIDS a jako priorita

10


stanovena změna životního stylu. K implementaci a naplňování jednotlivých problémů v praxi slouží mimo jiné dotační program MZ ČR Národní program zdraví – projekty podpory zdraví. V roce 1998 schválila vláda ČR vládním usnesením č. 810/1998 Sb. Národní akční plán zdraví a životního prostředí ( NEHAP - National Environmental Health Action Plan ), který reflektuje situaci v ČR, ale i celoevropské aktivity zaměřené na zlepšování životního prostředí, méně se věnuje aktivitám ke zvládání negativních faktorů životního stylu (MZČR,1998). V roce 2000 byl přijat zákon č. 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví, který v úvodu definuje ochranu a podporu zdraví jako: „Souhrn činností a opatření ve vytváření zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich chováním“. V zákoně jsou stanoveny povinnosti KHS a ZÚ podílet se na vytváření a realizaci zdravotní politiky regionu, realizovat programy ochrany a podpory zdraví, zajistit výchovu ke zdraví a zajistit činnost poraden ochrany a podpory zdraví (Obr.č.1). Státní zdravotní ústav, příspěvková organizace MZ ČR, byl založen v listopadu 1925 a je využíván na základě tohoto zákona společně se zdravotními ústavy a hygienickými stanicemi k „přípravě podkladů pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, k zajištění metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahu životních podmínek a zdraví, k postgraduální výchově v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro zdravotní výchovu obyvatelstva“ (§ 86, odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb.). V roce 2002 byla vládou ČR schválena dlouhodobá strategie zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví 21 – Zdraví pro všechny v 21. století ( usnesení č. 1046/2002 ). V roce 2003 byl schválen Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007. 2.1. Aplikace programu Zdraví 21 v České republice Na 51. Světovém zdravotnickém shromáždění se členské státy Světové zdravotnické organizace usnesly na deklaraci, která formulovala základní politické principy péče o zdraví v jeho nejširších společenských souvislostech. Deklarace byla přijata, aby zdůraznila a podpořila program Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny ve 21. století. K signatářům patřila také Česká republika, jejíž vládě se předložil návrh ke schválení dle plánu nelegislativních úkolů vlády na rok 2002 k rozpracování tohoto programu. Usnesením vlády ČR č. 1046 ze dne 30. října 2002 se naplňuje program WHO „Zdraví pro všechny v 21. století“ jako Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. Hlavní význam programu Zdraví 21 je v tom, že představuje strukturovaný model komplexní péče společnosti o zdraví a jeho rozvoj, vypracovaný týmy předních světových odborníků z 11


medicínských oborů a odborníků pro zdravotní politiku a ekonomiku. Pro členské státy Světové zdravotnické organizace je podnětem a návodem k vlastnímu řešení otázek péče o zdraví, k vlastním cestám, jak dosáhnout 21 cílů společného evropského programu k povznesení zdravotního stavu národů a regionu. Protože cíle vesměs nejsou stanoveny v absolutních ukazatelích, ale koncipovány jako zlepšení současných národních úrovní, jsou stejně náročné pro státy s různou výchozí úrovní zdraví obyvatelstva. Důležitým cílem Zdraví 21 je snížit rozdíly ve zdravotním stavu uvnitř států a mezi státy Evropy, protože jsou jedním z prvků sociálních nerovností a faktorem, který může ovlivňovat stabilitu národních společenství a v důsledcích i regionu. ČR z tohoto hlediska nepatří mezi země s kritickou úrovní zdravotního stavu lidí, není však bez problémů a přes znatelný pokrok dosud nedosáhla parametrů zdraví v nejvyspělejších demokratických rozvinutých státech. V současné době charakterizuje zdravotní stav populace vyspělých států s tržní ekonomikou a bývalých socialistických zemí, podle konstatování Světové zdravotnické organizace, deset hlavních příčin nemocnosti: -

ischemická choroba srdeční,

-

unipolární deprese,

-

cévní mozkové nemoci,

-

dopravní úrazy,

-

následky konzumu alkoholu,

-

osteoartróza,

-

nádorové nemoci trávicího ústrojí, průdušek a plic,

-

poranění různé etiologie (úrazy, dopravní nehody, kriminalita apod.)

-

vrozené vady. V ČR patří k nejzávažnějším nádorová onemocnění, na která ročně onemocní okolo 290 tisíc

lidí, nových onemocnění je ročně hlášeno téměř 60 tisíc a trend výskytu je u většiny diagnóz stoupající. Cukrovkou trpí 650 tisíc lidí a trend je rovněž vzestupný. Vedle závažných chronických a dlouhodobých nemocí se na souhrnném zdravotním stavu obyvatelstva podílí akutní nemoci v nichž počtem dominují akutní dýchací infekce a chřipka, které ve vrcholech sezónních epidemií způsobují týdně 200 - 400 tisíc onemocnění. Na prvním místě příčin úmrtí jsou v ČR cévní nemoci oběhové soustavy (60 % příčin úmrtí), na druhém místě nádorové nemoci (25 %) a na třetím úrazy (8 %), které jsou u mužů do 45 let hlavní příčinou smrti. V roce 1999 zemřelo na nemoci oběhové soustavy přes 60 tisíc lidí, na nádorové nemoci přes 28 tisíc a na poranění a otravy 7 tisíc lidí. Na prvním místě dnů pracovní neschopnosti pro nemoc jsou dýchací choroby (přes 600 tisíc dnů ročně), způsobené zejména akutními dýchacími 12


infekcemi. Nemoci pohybového aparátu způsobují přes 490 tisíc dnů neschopnosti ročně a poranění a otravy přes 320 tisíc, nemoci oběhové soustavy přes 120 tisíc a nádorové nemoci více než 50 tisíc dnů neschopnosti ročně. Čísla nereprezentují všechny ošetřené nemoci, u všech segmentů populace (zahrnují jen pracující obyvatelstvo). Jsou ilustrací vysokých nároků na materiální a personální zdroje. Úmrtnost v ČR v posledním desetiletí 20. století zřetelně klesá, na druhé straně výskyt dlouhodobých a chronických nemocí, zejména nádorových trvale stoupá. Počty závažných akutních nemocí, např. dýchacích a střevních infekcí se nemění. Ve srovnání s nejvyspělejšími státy je většina ukazatelů zdraví populace ČR nadále horší. Budoucí vývoj zdraví obyvatelstva v ČR dosud nebyl předmětem soustavného vědeckého zkoumání, dílčí studie a úvahy však očekávají pokračování trendů z 90. let, tudíž stálý vzestup počtu nových nádorových nemocí, metabolických nemocí, zejména cukrovky, nemocí pohybového aparátu, nervových a duševních nemocí a některých infekcí (AIDS). Na druhé straně celková úmrtnost v posledním desetiletí 20. století zřetelně klesala a tento pozitivní trend je v ČR nejvýraznější ze všech bývalých socialistických států střední Evropy. Hlavní podíl na tom má výrazný pokles úmrtí na nemoci oběhové soustavy. Soudí se, že příznivý vývoj bude pokračovat. Některé nepříznivé determinanty budou zřejmě ovlivňovat zdraví v příštích deseti letech podobně jako dosud. Týká se to především nedostatků v životním stylu - kouření, nevyvážené výživy, nadměrné spotřeby alkoholu, nedostatku pohybu, expozice stresu, zneužívání drog, podceňování rizika úrazů a nepříznivých účinků pracovního prostředí. Existují důkazy pozitivních změn v chování lidí, které přinesly dílčí úspěchy ve zlepšení skladby výživy některých populačních skupin, v zastavení vzestupu kuřáctví u dospělých mužů a v potlačování některých infekcí. Životní prostředí, kromě hluku, bude mít menší škodlivé dopady na zdraví než v minulosti, pokud nevzniknou nová nebo dosud neznámá rizika. Jedním z nejvýraznějších faktorů určujících zdraví je ve vyspělých státech s tržní ekonomikou socioekonomická úroveň lidí spojená s vysokou úrovní vzdělání. Vzestup hospodářské prosperity ČR bude stálý zájem společnosti o zdraví podporovat. V souvislosti s žádoucím zlepšováním zdravotního stavu a snižováním úmrtnosti, je nutno zmínit nesprávné obavy, že zvyšování délky života způsobí mimořádné zvýšení nákladů na léčení velkého množství starší populace. Snížení úmrtnosti totiž není cílem, ale důsledkem lepšího zdravotního stavu obyvatelstva díky účinné prevenci nemocí nebo jejich včasné a racionálnější léčbě. Zkušenosti vyspělých států dokumentují, že takový vývoj vede ke zlepšování zdatnosti a soběstačnosti starých lidí a ke snižování nákladů na sociální služby. Zvyšování průměrného věku lidí však nemá jen ekonomický, ale neméně důležitý společenský a etický rozměr (MZČR, 2003).

13


3.

Hodnocení zdraví Hodnocení zdraví na individuální úrovni je komplexním zhodnocením zdravotního stavu

člověka (angl. health status), jež by mělo vycházet z kvantitativní i kvalitativní metodologie a zahrnout jeho fyzickou, psychickou, sociální, spirituální a etickou dimenzi ( Břicháček, 1999). Úroveň zdraví na skupinové nebo společenské úrovni není jen výsledným hodnocením nebo dokonce pouhým zprůměrováním mnoha individuálních zdravotních stavů. Je též všeobecně uznávaným měřítkem vyspělosti dané společnosti nejenom v oblasti medicíny, ale i v oblasti ekonomické, politické a kulturní. Úroveň zdraví společnosti totiž není určována jen ekonomickými možnostmi země či momentální politickou situací, ale je neodlučitelně spojena s úrovní vzdělání v oblasti zdraví, především úrovní odborného středního a vysokého školství a na ně navazující výchovou generací zdravotníků, jež vyžadují relativně dlouhou tradici. K hodnocení zdraví populace se používá jednak určitých obecnějších charakteristik, vyjadřujících úroveň zdraví podle daných kritérií,

jednak též některých zprostředkovaných,

nepřímých údajů, postihujících aktuální vývoj vztahu mezi zdravím a nemocí ve skupině, komunitě nebo společnosti, jako je: -

nemocnost (morbidita, poměr počtu nemocných k počtu obyvatel), vyjádřitelná v relativních číslech buď v podobě incidence (počet nově vzniklých onemocnění za určité období vztažený k danému počtu obyvatel, nejčastěji k 1 000 nebo ke 100 000), nebo prevalence (počet všech případů daného onemocnění vztažený k počtu obyvatel, opět nejčastěji k 1 000 nebo ke 100 000),

-

úmrtnost (mortalita, poměr počtu zemřelých na dané onemocnění, nebo na všechny příčiny k celkovému počtu obyvatel),

-

smrtnost (letalita, poměr počtu zemřelých na dané onemocnění k celkovému počtu onemocnění touto chorobou),

případně se přistupuje k realizaci cílených studií, zaměřených na určité specifické charakteristiky zdraví na reprezentativních vzorcích sledované populace. Střední délka života (angl. life expectancy) vyjadřuje očekávanou délku života bez narušení zdraví, tj. část života jedince, jež není poznamenána postiženími (angl. disability), poruchami (angl. disorders) anebo chronickými onemocněními ( Janout, 2001).

14


3.1. Determinanty zdraví Mezi nejčastěji uváděné obecnější charakteristiky zdraví patří determinanty zdraví, tj. faktory osobní, společenské, ekonomické, jakož i faktory životního prostředí, uplatňující se v roli vzájemně ovlivňujících se proměnných, které významně ovlivňují a určují zdravotní stav jednice, skupiny nebo společnosti (Nutbeam, 1998). Vzájemnou propojenost hlavních determinant zdraví naznačuje obr. č. 1 (WHO, 2001). Jde samozřejmě pouze o schematické vyjádření vztahu některých z těchto determinant, jež nebyly do schématu včleněny vždy se stejnou úrovní abstrakce, přesto obrázek naznačuje alespoň v základních rysech komplexnost a vzájemnou propojenost vztahů mezi jednotlivými determinantami a jejich seskupeními. Obrázek č. 1 : Základní determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví v procentech

ŽIVOTNÍ ZPŮSOB 50%

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 20%

ZDRAVÍ

GENETICKÝ ZÁKLAD 20%

10% ZDRAVOTNICKÉ SLUŽBY

Životní způsob se týká spíše chování člověka (behaviorální faktory),

je dobře ovlivnitelný

osobním přístupem a chováním. Životní prostředí souvisí s podmínkami života a to i sociálními sociální determinanty se považují za velmi významné a z hlediska podpory zdraví velmi těžko ovlivnitelné. Jde o souvislost sociálních nerovností, sociálního vyloučení a zdraví – chudoba, bydlení, zaměstnanost, lokalita, dostupnost zdravotnických služeb, etnická příslušnost, sociální soudržnost. Materiální nedostatek, nejistota, úzkost a nedostatek sociální integrity jsou příčinami mnoha nemocí nebo smrti. Do této sféry nejčastěji míří komunitní projekty podpory zdraví (Janečková, 2002). 3.2. Podpora zdraví a prevence Podpora zdraví úzce souvisí s prevencí chorob. Návaznost jejich vzájemného působení lze vyjádřit takto: 15


podpora zdraví → prevence chorob → léčba → rehabilitace Nejúspěšnější je taková podpora zdraví a prevence, jež jsou celostní povahy a jejichž důsledky ve vztahu k rizikových faktorům chorob, poruch a úrazů jsou tak významné, že po nich již následné léčby ani rehabilitace není třeba. Uplatnění psychoterapeutických a psychohygienických činitelů v rámci celostního, diferencujícího a léčebně-preventivního pojetí prosazoval v českých podmínkách již před druhou světovou válkou a v období po ní český vědec evropského významu, psychosomaticky orientovaný lékař, organizátor postgraduální výchovy lékařů a všestranně vzdělaný teoretik zdraví J. Stuchlík (cit. in Hoskovec, Hoskovcová, 2000). Úspěšně a efektivně realizovaná podpora zdraví vyžaduje jednak kvalitní spolupráci mezi resortem zdravotnictví a dalšími resorty, jednak pozitivní odezvu ve společnosti obecně. Hlavním prostředkem jejího naplňování je neustálý otevřený dialog. Tyto zásady jsou rozvíjeny v hlavních programech podpory zdraví rozvíjených v rámci celosvětových sítí: Zdravé město, Zdravý podnik a Zdravá škola, resp. Škola podporující zdraví, CINDI program a mnoho dalších (Havlínová 1998, 2000). Výraznou komponentou aktivit k realizaci programu "Zdraví 21" je primární

prevence (tj.

předcházení příčinám nemocí) a podpora zdraví. Jsou součástí strategických přístupů u většiny cílů tohoto programu u nás. Klíčovými prvky podpory zdraví jsou: -

prevence,

-

výchova ke zdraví,

-

veřejná politika zohledňující zdraví.

Model podpory zdraví ( Tannahill,1985 uvedeno v Downie et al.,1990)

Tento model podpory zdraví zvýrazňuje průnik prevence a ochrany zdraví, výchovu ke zdraví vnímá jako nezbytný prvek k zajištění změny (IZPE, 2003) . 16


3.3. Kategorie prevence Obecným východiskem prevence je předpoklad, že předcházení poruchám, nehodám, úrazům, nemocem a chorobám je z hledisek zdravotních, sociálních, psychologických, etických i ekonomických výhodnější, než zákroky proti již vzniklým defektům. Za optimální preventivní strategii se považuje posilování a podpora pozitivních podmínek systémově pojatého zdraví jako celku. V rámci preventivních aktivit se rozlišují různé druhy a úrovně prevence: -

Primární prevence

zahrnuje vlastně nejdůležitější preventivní postupy, směřující k zamezení vzniku nemoci. Jde tedy o působení ještě před vlastním vznikem nemoci. Dělí se dále na nespecifickou (obecnou) prevenci, zaměřenou na celkový zdravotní stav člověka a specifickou prevenci (profylaxi), zaměřenou proti vzniku konkrétní nemoci či choroby. Mezi hlavní aktivity primární prevence patří výchova ke zdraví (health education), uplatňovaná dnes často včetně cílených postupů sociálního marketingu, a úpravy vlivů prostřední (environmental modification). -

Sekundární prevence

se zaměřuje na včasné objevení latentních stadií choroby, nejlépe v tzv. presymptomatickém stadiu, nebo v době, kdy je ještě možný návrat k normě (reverzibilní stav). Cílem je předejít rozvoji onemocnění, komplikacím či chronicitě. Mezi hlavní aktivity sekundární prevence patří jednak screeningové programy, jednak postupy primární lékařské péče. Podstatou screeningu jsou postupy, sloužící k odhalování dosud neznámých variant průběhu nemoci. Mohou být realizovány prostřednictvím anamnestického zjištění přítomnosti rizikových faktorů, fyzikálního vyšetření pacienta, nebo laboratorními a některými dalšími metodami. -

Terciární prevence

spočívá ve snaze o zmírnění důsledků problémového jevu a zahrnuje léčbu, rehabilitaci, rekonvalescenci a zabránění recidivám. Cílem je obnovení fyzických, psychických a sociálních funkcí člověka a zlepšení, nebo alespoň udržení úrovně kvality jeho života. Podle cílového objektu se prevence dělí na globální, zaměřenou na celou populaci, selektivní, usilující o zachycení rizikových skupin populace a indikativní, zahrnující péči o již diagnostikované ohrožené skupiny (Kebza, 2005). Preventivní medicína je akreditovaná medicínská specializace, zahrnující všechny postupy a prostředky prevence nemocí a podpory a posilování zdraví. Aktivity preventivní medicíny bývají děleny do dvou hlavních oblastí: a ) do oblasti veřejného zdraví (public health), zahrnující aktivity vládních a komunitních institucí, posilující a podporující zdravotní stav jedinců i skupin populace;

17


b ) do oblasti hodnocení zdravotních rizik, zahrnující jednak vlastní hodnocení rizikových faktorů ve vztahu ke zdraví, dále výchovu k protektivním zdravotním návykům a konečně i screening rizikových faktorů (Sharrar, 1992). Účinnost a efektivita preventivních postupů je dána řadou okolností, od součinnosti jejich jednotlivých oblastí, přes začlenění do státní zdravotní politiky včetně adekvátního finančního zajištění (mj. jde též o to, aby v pojišťovatelsky založených systémech zdravotní péče zdravotní pojišťovny proplácely v určitých časových intervalech preventivní prohlídky jak u specializovaných lékařů, tak u lékařů prvního kontaktu, tj. praktických lékařů) až k zajištění dostatku moderních odborných informací, návodů a doporučených postupů pro lékaře a další zdravotnické pracovníky (v této souvislosti se hovoří o potřebě integrované prevence). V ČR se ujala vytváření tohoto potřebného informačního zázemí v oblasti preventivních postupů rozsáhlá

skupina

předních

domácích

i

zahraničních

odborníků

různých

medicínských,

přírodovědných i společenskovědních odborností a specializací, soustředěná kolem redakce, tvořené K. Provazníkem, přednostou Ústavu preventivního lékařství na 3. LF UK v Praze, a L. Komárkem, vedoucím Centra zdraví a životních podmínek Státního zdravotního ústavu v Praze. V součinnosti těchto odborníků a díky dotaci Ministerstva zdravotnictví ČR je od první poloviny 90. let 20. století vydáván "Manuál prevence v lékařské praxi", jehož dosud vydaných 10 dílů tematicky pokrývá hlavní oblasti prevence zdravotních rizik od zásad práce s pacientem, psychologických a behaviorálních aspektů prevence přes výživu, prevenci nepříznivých vlivů vnitřního (obytného) prostředí na zdraví, základy prevence infekčních onemocnění, prevenci nepříznivých vlivů pracovního prostředí a pracovních procesů, prevenci poruch zdraví dětí a mládeže,

základy

hodnocení zdravotních rizik a hodnocení zdravotního stavu, včetně přístupů klinické epidemiologie a zásad medicíny založené na důkazu. 3. 4. Zdravotní výchova, sociální marketing Na skupinové či komunitní úrovni úsilí o změnu chování a podporu zdraví jsou užívány různé strategie a postupy. Mezi nejvýznamnější patří zdravotní výchova (health education), vycházející z edukačního úsilí o změnu životního stylu či některých jeho složek. Cílem všech edukačních činností je poskytnout lidem přístupným způsobem dostatek informací o možnostech a způsobech, jak předcházet nemocem, zlepšit znalosti, motivovat, ovlivnit postoje a přivést lidi k aktivnímu zájmu o své zdraví a konečně ke změně chování vedoucí k posílení zdraví. Musíme porozumět faktorům, které ovlivňují zdraví negativně i pozitivně, naučit se své zdraví chránit, upevňovat a rozvíjet (Vurm a kol.,2004).

18


Hlavní zásady efektivní práce ve zdravotní výchově: a ) Jde o činnost -

soustavnou, systematickou, komplexní a důkladně promyšlenou;

-

cílenou vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům v oblasti zdravotní, psychické, sociální a společenské;

-

aktualizovanou nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu;

-

respektující životní prostředí jedince;

-

založenou na osobní zainteresovanosti v péči o své zdraví.

b ) Pro realizaci správného životního stylu je nezbytné, aby každý člověk -

byl dostatečně informován a motivován, aby chtěl své zdraví upevňovat a zároveň eliminovat rizikové faktory;

-

přesně věděl, co je zdraví prospěšné a co mu škodí;

-

měl vytvořené podmínky k realizaci zdravého způsobu života.

c ) Výchova ke zdraví je cílena na -

jednotlivce – zdravé, nemocné nebo ohrožené na zdraví;

-

skupiny obyvatelstva – s ohledem na věkové skupiny ( děti, mládež, senioři);

-

skupiny pacientů s určitou diagnózou;

-

speciální problematiku žen;

-

na komunitu – město, školy, marginální skupiny obyvatelstva;

-

na celou populaci s využitím celostátních, regionálních místních sdělovacích prostředků.

d ) Metody výchovy jsou přizpůsobeny podle specifických cílů: -

upoutání pozornosti k danému problému – velkoplošná reklama, plakáty, TV spoty;

-

sdělení základních informací a rad – letáky, pohlednice, brožury, kalendáře, články v médiích, ústní informace podané odborníkem;

-

motivace ke změně chování – soubory doporučení a postupů ke změně chování, počítačové programy, internet, CD-ROM. Můžeme kombinovat různé způsoby předávání informací (verbální, tištěné, předávané mediálně,

internet atd.), dané postupy se osvědčily a jsou považovány do určité míry za nezastupitelné v primární, sekundární i terciální prevenci, jakož i jako součást terapie a rehabilitace. Mají však též svá omezení, vyplývající především z psychologických omezení předpokladu, že vše, co je lidem doporučováno jako vhodné pro zdraví, se také stane. Poučování a mentorování, jimž se lze ve 19


zdravotní výchově jen obtížně zcela vyhnout, jsou hlavními odrazujícími riziky tohoto postupu zvláště v těch kulturách, kde respekt k formálním autoritám nemá tradici a nevede k ochotě tyto autority následovat. Potvrzují to i výsledky ve výskytu zdravotně rizikového chování v populaci ke kouření, k alkoholu, k výživě apod. Samostatným způsobem realizace úsilí o změnu chování a životního stylu může být komunikace a výchova prostřednictvím médií. Jeho předností je rychlost, efektivita a značný rozsah oslovené populace, hlavní nevýhodou omezené možnosti využívání, zvl. v případě nejúčinnějších ústředních informačních zdrojů (vysílací čas televize, rozhlasu). Využívání hromadných sdělovacích prostředků se osvědčuje zvl. v raných fázích ovlivnění utvářených postojů. Úspěšná strategie využití těchto zdrojů by měla zahrnovat úvodní sdělení, navozující problém, dále hlavní část informace, o kterou se jedná, ovlivnění postojů populace, posílení žádoucího chování a využití komunity nebo interpersonálních intervencí k převzetí nového chování. Sociální marketing je mj. reakcí na některé nedostatky dřívějších postupů, zvláště pokud jde o omezený vliv tradiční zdravotní výchovy. Počátky sociálního marketingu spadají do 70. let 20. století. Sociální marketing

využívá základních principů, poznatků a zkušeností obchodního

marketingu a slouží k ovlivňování rozsáhlých cílových skupin, zejména pokud jde o postoje a způsoby chování. Kladně je v sociálním marketingu hodnoceno využívání možností hromadných sdělovacích prostředků, zvl. televize, rozhlasu a tisku. Důraz je kladen na přípravu formou pilotního projektu, ověřujícího vhodnost připravovaného sdělení a zvolených prostředků a pomůcek. Obvykle je též zjišťována připravenost k intervenci u relevantních institucí (z hlediska legislativy, správních orgánů, institucí atd.). Hlavní částí je pak tvorba vlastního zdravotně výchovného sdělení (message) a formativní kvalitativní společenskovědní výzkum před intervencí a po jejím průběhu, jehož cílem je dozvědět se co nejvíce o postojích, názorech a způsobech chování cílové skupiny. P. Kotler a E. Roberto (1989) uvádějí, že každý projekt sociálního marketingu by měl vycházet z uplatnění tzv. marketingového mixu, vycházejícího z koncepce tzv. čtyř P (product, price, promotion, place). První složka této koncepce (product) označuje chování, jež má být změněno. Druhá (price) zahrnuje veškeré náklady, vztahující se k realizaci kampaně. Třetí složkou (promotion) se rozumí vyjádření poměru, v němž produkt může být reprezentován ve vztahu k nákladům na přijetí doporučované změny. Poslední, čtvrtá složka (place) vyjadřuje dosažitelnost a dostupnost doporučované změny. Důležitou zkušeností v sociálním marketingu je též léty ověřená nutnost flexibility použité metodologie: uživatelé sociálního marketingu musí respektovat výsledky výzkumu, týkajícího se nejen koncepce celé kampaně, ale též prostředků a výsledků intervence, a být připraveni výchozí koncepci průběžně měnit (Kebza, 2005).

20


3. 5 Zdravotní politika a podpora zdraví Vývoj a utváření zdravotní politiky je významným prostředkem realizace aktivit podpory zdraví a změn chování. Exekutivní orgány na všech úrovních by měly vytvářet a podporovat opatření, jež pomohou lidem učinit správná rozhodnutí ve vztahu ke zdraví. V nedávné minulosti se objevila řada příkladů, kdy pozitivní dopady zdravotní politiky příznivě ovlivnily (a ovlivňují) zdravotní stav populace často i za původně krajně nepříznivých podmínek, kdy bylo třeba překonávat tradiční vidění světa, předsudky a lobbystické tendence rozsáhlých zájmových skupin - např. zákaz kouření ve veřejných budovách, na veřejných místech a dokonce v barech a restauracích v Kalifornii, nebo prosazování používání bezpečnostních pásů v autech či přileb pro cyklisty jako prevence následků dopravních nehod v řadě zemí celého světa. K udržení dobrého zdraví vedou tři cesty – ochrana a podpora zdraví, prevence nemocí a kvalitní léčba. K jejich realizaci je nutná vysoká duchovní a materiální vyspělost, vzdělanost a ekonomická výkonnost společnosti. Základní podmínkou je osobní angažovanost člověka a politická vůle k povznesení zdraví a schopnost proměnit ji v promyšlenou strategii.Všechny uvedené vlastnosti mají dnešní moderní, ekonomicky vyspělé, demokratické státy. Úroveň zdraví se v nich proto zlepšuje. Nejde o ideální stav bez problémů, prostor pro jejich řešení je však otevřen na úrovni vyšší než kdykoli v minulosti. Cílevědomě zlepšovat zdraví národa nebo jiného, menšího společenství lidí, je složitý proces, který se neobejde bez dobrého řízení stejně jako hospodářský pokrok, vzdělávání či jiné důležité funkce společnosti. Řízení je ostatně základní vlastnost všeho živého - i činnost lidského organizmu je rozsáhle organizována, zejména genetickými strukturami. Hovoříme-li o nezbytnosti řídit pokrok ve zdraví, neznamená to podceňovat významnou roli jednotlivce, občana, ani prosazovat direktivní způsoby, ale zdůraznit důležitost koordinovaného úsilí. Nejvyšší etáží péče o zdraví je zdravotní politika - obecně formulovaná vize a ukazatel směru pro všechny složky společnosti. Základem jsou určité výchozí hodnoty, které politika bude respektovat a naplňovat. Zdravotní politika, kterou schválila Světová zdravotnická organizace pro první dekády 21. století a kterou vyhlásila jako program Zdraví 21, označila tyto základní hodnoty: 1. zdraví jako předpoklad společenského rozvoje 2. rovnost a solidaritu ve zdraví 3. rozvoj zdravotnictví primárně zaměřený na lidi 4. vědu, etiku a soucit jako základ aktivit 5. udržitelnost rozvojových strategií Významnou součástí zdravotní politiky je prevence nemocí, podpora a ochrana zdraví. Předejít nemoci je odvěkou touhou lidstva, teprve v posledních stoletích, díky obrovskému pokroku 21


v poznávání příčin chorob, začala prevence přinášet vynikající úspěchy, nejprve v potlačování infekčních chorob a poruch z nedostatečné výživy, potom u mnoha chronických neinfekčních nemocí. Vedle obecně známých, preventabilních rizik, jako jsou kouření, nezdravé stravování, nadměrná spotřeba alkoholu a nedostatečná pohybová aktivita, byl prokázán přímý vztah mezi chronickými

neinfekčními

nemocemi

a

sociálními,

ekonomickými

a

environmentálními

determinanty zdraví. Mezi faktory s největším vlivem na rozvoj chronických neinfekčních onemocnění patří úroveň vzdělání, nabídka a dostupnost zdravých potravin a pokrmů, dostupnost zdravotních služeb a infrastuktury, které podporují zdravý životní styl ( MZČR, 2003). Výskyt těchto nemocí má úzký vztah k socioekonomickému statusu a k chudobě. Nárůst onemocnění je pozorován v chudých a marginálních populačních skupinách, a přispívá ke zvětšování rozdílů mezi zeměmi i uvnitř zemí. Zdravotní politika by měla být zaměřena na snižování nerovnosti a vytvoření lepších podmínek pro zdraví celé populace. Její součástí musí být multisektorální strategie zaměřené na nezaměstnanost, sociální oblast, bydlení, vzdělávání, sdělovací prostředky. Zdravotní politika, jako nástroj řízení péče o zdraví, má prevenci jako významnou část svého obsahu a pro její realizaci se osvědčily dobře připravené preventivní programy. 4.

Preventivní programy Podpora zdraví je pojem, zahrnující širokou škálu aktivit, kterými se má nejen předejít nemocem,

ale i zvýšit úroveň zdraví, zdravotní potenciál jednotlivce a celé společnosti. Podpora zdraví se především týká ozdravění životního stylu, v němž jsou dosud velké rezervy ke zlepšování zdravotního stavu a prevence řady nemocí. Zatímco podpora zdraví se opírá o dobrovolné aktivity lidí a organizací, ochrana zdraví je koncipována převážně jako represivně preventivní, legislativní a kontrolní systém, který má zaručit zdravotní nezávadnost životního a pracovního prostředí a výživy. Všechny uvedené složky prevence se vzájemně doplňují, někdy překrývají, nebylo však užitečné vymezovat jim přísnější hranice než ty, které vznikly přirozeným vývojem. Ochranou a podporou zdraví a primární prevencí se v ČR zabývá především hygienická služba. Prevence, podpora a ochrana zdraví a obecně celá oblast péče o zdraví a jeho zlepšování se neobejdou bez mnohostranné, konkrétní spolupráce mnoha partnerů. Základním prvkem spolupráce je princip společné zodpovědnosti za zdraví. Na vrcholné a regionální úrovni státní správy to znamená spoluúčast všech resortů, nejen zdravotnictví, na pozitivním ovlivňování zdraví. Některé resorty tuto svoji roli přijímají a realizují zřetelně jako ministerstvo životního prostředí, práce a sociálních věcí, zemědělství či školství a tělovýchovy. Mezi hlavní partnery v rozvoji zdraví patří také zastupitelstva obcí, nevládní organizace, podnikatelská sféra, vysoké školy a vědecké 22


instituce. Ti všichni by měli být osloveni a podílet se na přípravě programu rozvoje zdraví ( Komárek, 2002). Programové řešení je nejlepší způsobem naplnění zdravotní politiky a je vyjádřením postupů k realizaci cílů. Tvorba zdravotních programů a plánů by měla dodržet důležité zásady: -

program jako výsledek dohody všech účastníků;

-

splnitelné, ne však příliš snadno dosažitelné cíle;

-

přijatelné finanční nároky;

-

srozumitelnost pro cílovou společenskou skupinu;

-

program podněcující k vlastním aktivitám účastníků;

-

stanovení ukazatelů plnění, jejich hodnocení a provádění úprav programu;

-

přesné stanovení úkolů, termínů a odpovědností.

4.1. Národní program zdraví V České republice jsou od 90. let dobré zkušenosti se zdravotními programy. Od roku 1991 (usnesení vlády č. 247/1991) existuje Národní program zdraví, který se stal širokým rámcem aktivit v prevenci nemocí a podpoře zdraví. Realizační formou programu jsou Projekty podpory zdraví. Hlavním cílem Národního programu zdraví je podpora zdraví a výchova ke zdravému způsobu života ve všech složkách společnosti (edukace zdravotnických i nezdravotnických profesionálů, školních dětí a dorostu, komunitních skupin

i široké veřejnosti). Program se orientuje na

dlouhodobé vytváření podmínek pro zlepšení zdraví občanů ČR, předcházení nemocem a začlenění všech složek společnosti do všeobecného zájmu o zdraví ( MZČR, 2006). Předmětem intervenčních projektů podpory zdraví je příznivě ovlivňovat životní podmínky a výchovu ke zdravému způsobu života v rodinách, školách, podnicích, obcích a jiných společenstvích na regionální či celostátní úrovni. Obsahové zaměření projektů podpory zdraví vychází z Národního programu zdraví, které jsou zaměřeny na 3 tematické skupiny: 1. podpora zdraví a prevence rizikových faktorů a ) ozdravění výživy Projekty zaměřené na ozdravění výživy jsou směřovány na propagaci hlavních zásad zdravé výživy, pestrost a vyváženost stravy a změny stravovacích návyků (např. na snížení konzumace živočišných tuků a cukrů a tím i snížení energetické hodnoty stravy, na zvýšení konzumace ovoce a zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, mořských produktů, nízkotučných mléčných produktů) nebo na pozitivní změny ve společném stravování (předškolní, školní, podnikové, restaurační apod.). Součástí prevence a intervence by měla být intenzivnější nutriční výchova nejen široké veřejnosti, 23


ale zejména rizikových cílových skupin (předškolní a školní děti, dospívající mládež, těhotné a kojící ženy, obyvatelé určité lokality apod.). Cílem je dosažení příznivé změny stravovacích návyků u dospělých, vytváření vhodných stravovacích návyků u dětí, dosažení příznivé změny výživové spotřeby a případně výživového stavu. b) Omezování kuřáctví Hlavní důraz je kladen na výchovné a intervenční programy uskutečňované na základních a středních školách. Projekty mají obsahovat jak stránku vzdělávací, tak formování sociálních norem nekuřáctví ve vrstevnických kolektivech formou aktivního zapojování žáků do přitažlivých aktivit. Projekty mohou být zaměřeny i na vzdělávání odborníků (zejména zdravotníků, psychologů, sociálních pracovníků) schopných poskytnout profesionální pomoc kuřákům rozhodnutým přestat kouřit. Dalším obsahovým zaměřením projektů je propagace nekouření na pracovištích a ve společných prostorách konkrétních organizací a podniků formou úpravy vnitropodnikových předpisů nebo cíleným působením na zaměstnavatele, zdravotníky a další klíčové skupiny. Zvláštní cílovou skupinou mohou být rodiče a těhotné ženy. c ) Omezování a zvládání stresu V oblasti duševního zdraví je nutné zaměřit pozornost na jedince a skupiny vystavené nadměrnému stresu a jeho negativním důsledkům. Je nutné vytvářet podmínky pro ochranu určitých skupin, například účinná opatření chránící dětskou populaci a adolescenty žijící v rozvedených nebo dysfunkčních rodinách, děti vystavené týrání a zneužívání. Dále jde o určité profesní skupiny, u kterých je výkon zaměstnání spojen s nadměrnou psychickou zátěží a další rizikové skupiny obyvatel, např. podnikatele, manažery, migranty a nezaměstnané. Může jít o projekty zaměřené na metody účinné prevence respektující lokální, regionální a celostátní podmínky a potřeby. d ) Zlepšení reprodukčního zdraví Účelem projektů, zaměřených na zlepšení reprodukčního zdraví, je změnit postoj veřejnosti ve smyslu svobodného a odpovědného jednání informovaných občanů v oblasti sexuality. Projekty jsou zaměřeny na zlepšení zdravotní výchovy přiměřené věku (škola, veřejné sdělovací prostředky apod.), konzultační činnost spojenou s odborným poradenstvím (antikoncepční poradny, poradny pro plánované rodičovství, poradny pro těhotné ženy apod.) v oblasti výchovy k rodičovství, žádoucímu sexuálnímu chování, zvyšování osobní zodpovědnosti. Projekty by měly být cíleny i na jednotlivé rizikové populační skupiny (svobodné a velmi mladé ženy, ženy s nechtěným těhotenstvím, etnické skupiny atd.)

24


e ) Omezování spotřeby alkoholu V projektech prevence omezování nadměrného užívání alkoholu je zdůrazněn rozdílný přístup k populačním skupinám (děti, mládež, matky, těhotné ženy atd.). Prevence abusu alkoholu by měla být součástí jiných strategií, např. Zdravé město, Podpora zdraví ve školách nebo prevence úrazů, zejména dopravních a pracovních. Projekty jsou zaměřeny i na podporu akcí (sportovních, společenských, kulturních apod.) při nichž nebude propagován či podáván alkohol. f ) Optimalizace pohybové aktivity Projekty zaměřené na podněcování zvyšování pohybové aktivity vhodné dle cílové skupiny (děti, rodiče a děti, mládež, střední generace, senioři atd.), vhodná součást dalších strategií, jako Zdravé město, Zdravý podnik, komplexních projektů podpory zdraví atd., podpora činnosti center, která poskytují poradenskou a metodickou činnost ve svém spádovém území, včetně vlastní realizace pohybových aktivit. Předpokladem je spolupráce specialistů (pedagog, zdravotník atd.) s komunálními složkami (TJ, orgány státní správy a samosprávy, školy, podniky atd.) g ) Prevence škodlivého užívání drog Do této skupiny se řadí projekty v oblasti primární prevence škodlivého užívání drog a látek vzbuzujících návyky, které jsou zaměřeny na vzdělávací programy zaměřené na specifické cílové skupiny populace (vrstevnické programy pro mládež, vzdělávání pedagogů, zdravotníků, představitelů měst a obcí, poradenství pro ohrožené rodiny). h) Prevence nemocí Projekty primární prevence nemocí jsou orientovány na jednotlivé nemoci infekčního původu nebo skupiny nemocí neinfekčního původu a kladou si za cíl snížit jejich výskyt v ovlivňovaných populačních skupinách. Výhodou je uplatňování komplexního přístupu v prevenci nemocí (omezování rizikových faktorů jednotlivých onemocnění - srdce a cév, nádorů, pohybového aparátu), zvyšování znalostí o možnostech prevence nemocí a motivace ke změně chování cílových skupin populace. ch ) Prevence úrazů, otrav a násilí Projekty jsou zaměřeny na prohloubení protiúrazové výchovy s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny (děti, mládež, mladší dospělý věk, staří lidé) a hlavní příčiny a formy úrazů a otrav ( dopravní nehody, tonutí, popálení, pády aj..) i s ohledem na konkrétní místní podmínky (v dopravě, v domácnostech, při sportu a rekreaci apod.). Takto zaměřené projekty jsou vhodnou součástí komunitních projektů – Zdravé město, Škola podporující zdraví, Zdravý region.

25


2. Komunitní projekty i ) Podpora zdraví v obci, městě, regionu a akční plány zdraví a životního prostředí Cílem projektů je vytvořit zdravý, příjemný a bezpečný domov pro všechny obyvatele města či regionu cestou zlepšování zdravotních, ekologických, ekonomických, sociálních a kulturních podmínek. Projekty se zaměřují zejména na: integraci primární zdravotní péče a ochrany zdraví pro rizikové skupiny obyvatel města, rozvoj systémů domácí péče, komplexní preventivní péči, ozdravění výživy ve společném a veřejném stravování, vytváření poradenských služeb v oblasti ochrany zdraví, informační systémy o zdravém způsobu života, systém služeb vytvářejících podmínky pro pohybovou aktivitu občanů, vytváření zdravotně výchovných a vzdělávacích programů zaměřených na různé skupiny obyvatel města či regionu (děti, rodiče, podnikatelé, bezdomovci, imigranti, zdravotně postižení občané atd.). j ) Podpora zdraví ve školách Předkladatelé projektů na podporu zdraví ve školách mají možnost opírat se o koncepci dvou existujících modelových programů – „Škola podporující zdraví” a “Mateřská škola podporující zdraví” - a dnes již také i o spolupráci se školami, které jsou na základě výběrových řízení zařazovány do sítě škol s projektem “Zdravá škola” nebo “Zdravá mateřská škola”. Základní zaměření předkládaných projektů by se mělo opírat o zásady, kterými se řídí tyto programy. Projekty by měly přispívat k celkové pohodě prostředí, k humanizaci sociálního klimatu a ke změně postojů a chování lidí ve škole ve prospěch zdraví a jednotlivých složek zdravého způsobu života od útlého dětství do stáří, uplatňovat myšlenky podpory zdraví ve školách metodami, které jsou důsledně založeny na dorozumívání, diskusi, spolupráci a samostatném rozhodování všech lidí uvnitř školy i mimo ni. k ) Zdravý podnik Programy prevence a podpory zdraví na pracovišti dovolují systematický přístup při vyhledávání zdravotních rizik u zaměstnanců a zároveň zásahy skupinové nebo individualizované intervence podle typu a závažnosti rizika. Mimo zaměření na nejčastější nemoci ovlivněné prací (zejména srdce a cév, pohybového ústrojí a páteře, dýchacího ústrojí) mohou být projekty přizpůsobeny specifické pracovní zátěži jak ve své screeningové části, tak intervenční složce (kompenzační aktivity). Vzájemná psychologická podpora spolupracovníků ulehčuje změnu nezdravého životního a pracovního stylu (kouření, nízká a kvalitativně nevhodná fyzická aktivita, nesprávná výživa, stresogenní a jiné rizikové faktory chování a další) a napomáhá setrvání u zdravějších návyků. Může

26


tak příznivě ovlivňovat i mimopracovní a rodinný život. Důležitá je motivace zaměstnavatele i zaměstnanců ke společné snaze o podporu zdraví. 3. Komplexní projekty Programy zabývající se komplexním přístupem k řešení rizikových faktorů společensky závažných onemocnění hromadného výskytu nebo využívající propojení jednotlivých typů komunitních programů s cíleným ovlivňováním způsobu života cílových skupin populace ve vztahu ke zdraví. 4.2. Hodnocení projektů podpory zdraví Od roku 1993, kdy

Projekty

podpory zdraví začaly existovat, do r. 2005 bylo v rámci

výběrového řízení dotačního programu ministerstva zdravotnictví ČR Národní program zdraví – projekty podpory zdraví podáno celkem 3019 návrhů a k realizaci a finanční dotaci vybráno za celé sledované období 1564 projektů (Graf č.1 ) Nositeli projektů byly státní i nestátní organizace, zdravotnická i nezdravotnická zařízení a obce. Byly zaměřeny na prevenci nemocí, nejčastěji na nemoci srdce a cév a nádory, na omezování zdravotně rizikových faktorů, jako je kuřáctví nebo nedostatek tělesné aktivity, na ozdravění výživy nebo na komunitní formy podpory zdraví, jako jsou hnutí Zdravá škola, Zdravá města, Zdravý podnik,nebo Zdravá nemocnice. Na podporu těchto programů dával stát nevelkou částku okolo 15 mil. Kč ročně, která má stimulovat počátek aktivit, než se naleznou potřebné místní zdroje. Z výsledků analýzy projektů podpory zdraví (Rážová a kol., 2002) vyplynuly následující závěry: -

je třeba preferovat víceleté projekty s celorepublikovou působností;

-

efektivně využívat ověřených metodických postupů, edičních a audiovizuálních výstupů;

-

vyhlašovat určité priority v oblasti podpory zdraví, ke kterým se budou uchazeči hlásit;

-

zajistit podmínky pro rozšiřování doporučených metodik, edičních a audiovizuálních výstupů na lékařské fakulty, zdravotní školy apod. pro potřeby výchovy nové generace zdravotnických profesionálů.

V současné době je tento dotační program součástí Akčního plánu zdraví a životního prostředí jako jeho samostatná kapitola. Veškeré aktivity směřované ke zlepšování zdraví obyvatelstva a minimalizování rizika vlivu životního a pracovního prostředí na zdraví vychází z Akčního plánu zdraví a životního prostředí,

27


který se stal nástrojem v oblasti řízení ochrany zdraví a životního prostředí. Rozpracovává program Zdraví pro všechny ve 21. století, který je implementován do Programů podpory zdraví ( MZČR,1998). Úkoly vyplývající z těchto programů jsou průběžně realizovány a výsledky jsou k dispozici všem zainteresovaným řídícím složkám na všech úrovních veřejné správy. V rámci environmentálního vzdělávání a výchovy tohoto programu se rozvíjí metodická spolupráce s nevládními organizacemi, zejména v oblasti ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, které mají vztah k životnímu prostředí. Jedná se například o komunitní projekt Evropské unie zaměřený na podporu zdraví a spolupráci s nevládními organizacemi evropské sítě těchto institucí, spolupráci s Národní sítí zdravých měst, Zdravých škol, Národní sítí Podpory zdraví na pracovišti, nadacemi aj. Všechny tyto aktivity směřují k zapojování laické i odborné veřejnosti do rozhodování v záležitostech ochrany životního prostředí a komunitní spolupráci v oblasti podpory a výchovy ke zdravému životnímu stylu.

5. Intervenční preventivní programy v praxi Intervenční programy vychází z celosvětových epidemiologických poznatků o neinfekčních onemocněních, zejména kardiovaskulárních onemocněních a nádorech, ale i o vysokém výskytu duševních poruch, úrazů, respiračních a metabolických nemocí. Tedy nemocí, které jsou v přímém vztahu s nevhodným nebo rizikovým způsobem života, a jejichž prevence má významnou složku behaviorální. Konečným cílem realizovaných preventivních intervenčních programů je zlepšení zdraví populace snížením nemocnosti a úmrtnosti na nejzávažnější chronická neinfekční onemocnění prostřednictvím integrovaných intervenčních programů prevence a podpory zdraví. Strategickým cílem je snížení společných rizikových faktorů chronických neinfekčních onemocnění jako je kouření, nezdravá výživa, abusus alkoholu, nedostatek pohybové aktivity a psychosociální stres. Strategií programu je individuální primární prevence realizovaná zejména praktickými lékaři a prevence komunitní, jejímiž představiteli jsou lékaři preventivních oborů, orgány veřejné správy, všechny typy škol, občanské organizace a celá veřejnost. 5.1. Intervenční projekt „ Znáte svůj krevní tlak ?“ Ačkoliv došlo v průběhu 90. let v České republice k významnému snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění, ve srovnání s údaji z vyspělých států jsou zjišťované údaje stále

28


nadprůměrné. Aktuálnost programů

v dané problematice je zřejmá z faktu, že v ČR umírá na

kardiovaskulární onemocnění 54%, a na zhoubné nádory 23% populace. V rámci celopopulační strategie snížení kardiovaskulárních onemocnění v ČR, která jsou hlavní příčinou úmrtnosti a významně přispívají k nemocnosti a

předčasné invaliditě občanů jsme

připravili intervenční projekt ve spolupráci se středními a vyššími zdravotnickými školami v ČR, který vycházel

ze strategií WHO, CINDI programu v ČR (Countrywide Integrated

Noncommunicable Diseases Intervention Programme) a odborných společností v prevenci chronických neinfekčních onemocnění s názvem: Znáte svůj krevní tlak ? Intervenční projekt, který byl realizován v rámci dotačního programu Národní program zdraví – projekty podpory zdraví, využil možnosti aktivního zapojení studentů středních a vyšších zdravotnických škol do intervenčních aktivit v denní praxi. Jednou z možností zavedení intervenčních aktivit bylo měření krevního tlaku klientům v lékárně. Lékárny jsou místa, která jsou spojena s péčí o zdraví. Časté dotazy klientů a zkušenosti ze zahraničí ukazují, že

v lékárně jsou lidé více než kde jinde ochotni podrobit se základní jednoduché

intervenci, zvlášť když je zdarma a nevyžaduje žádný zvláštní čas, jako tomu bývá při návštěvě lékaře. Ke spolupráci na realizaci intervenčních aktivit v rámci projektu jsme využili zájmu studentů vyšších zdravotnických škol, kteří v rámci praxe prováděli vlastní měření krevního tlaku a zdravotně výchovnou edukaci klientů v oblasti rizik životního stylu. Zapojení mladých studentů zdravotnických škol přineslo do rozhodování klientů i nezbytnou míru optimismu a pozitivní motivace. Zpětně vede u studentů k zájmu o získání praktických zkušeností jak v komunikaci s pacienty či klienty uplatnit získané vědomosti v oblasti rizikových faktorů životního stylu. Cíle intervenčního projektu: 1. Realizace edukačních aktivit studentů SZŠ a VZŠ v denní praxi. 2. Detekce krevního tlaku a dalších rizikových faktorů životního stylu ve vztahu k hypertenzi. 3. Edukace klientů lékáren ke zdravému způsobu života s upozorněním na možná rizika hypertenze. 4. Motivace laické veřejnosti k péči o své zdraví. Výše uvedenými dílčími cíli se pokusit přispět k prevenci a časné diagnostice hypertenze, a tím i ke snížení výskytu kardiovaskulárních onemocnění u nás. Naplňováním cílů projektu se snažíme pozitivním způsobem ovlivňovat priority dokumentu „ Zdraví 21“, který se stal hlavním koncepčním materiálem zdravotnictví ke zlepšení kvality života a dosažení plnohodnotného zdravotního potenciálu obyvatel a zároveň přispět i k jednotnému přístupu k prevenci a kontrole nepřenosných onemocnění v rámci procesu vývoje Globální strategie WHO pro výživu, fyzickou aktivitu a zdraví. 29


5.2. Teoretická východiska Podle evropských odborníků

je hypertenze považována za jednu z hlavních příčin

kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbidity a mortality. Často zůstává neobjevena, ačkoliv je snadno diagnostikovatelná. Hypertenze je navíc onemocnění, kterému lze vhodnými preventivními opatřeními předcházet, a které je možné v prvotních stádiích léčit režimovými, nefarmakologickými postupy. Úprava a dodržování správného životního stylu je také předpokladem úspěšné léčby farmakologické. Hypertenze je jedním z rizikových faktorů ischemické choroby srdeční. Podle WHO je přímou příčinou 5,8% úmrtí, v ČR je prevalence vysoká a stoupá. V mnoha zemích je pod pravidelnou lékařskou kontrolou méně než 20% obyvatel trpících zvýšeným krevním tlakem. Hypertenze často zůstává neobjevena, ačkoliv je snadno diagnostikovatelná. Nová Evropská doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze považují za optimální krevní tlak hodnoty menší než 120/80mm Hg, za normální tlak hodnoty v rozmezí 120 až 129/80 až 84 mm Hg a za zvýšený normální tlak hodnoty 130 až 139/85 až 89 mm Hg. Za hypertenzi je klasifikován tlak vyšší než 140 mm Hg a více než 90 mm Hg ( Česká společnost pro hypertenzi, 2004). 5.3. Metodika 1.

Příprava zdravotně - výchovného materiálu v podobě letáku a plakátu s názvem Znáte svůj

krevní tlak?, v němž jsou popsána rizika hypertenze a způsob jejich eliminace. Leták je i krátkým návodem o zásadách nefarmakologické léčby hypertenze. 2.

Zácvik studentů SZŠ a VZŠ v metodice měření krevního tlaku, předávání informací a

komunikaci s klientem. 3. Vlastní měření TK krve bylo prováděno 1- 2krát týdně minimálně po dobu 3 hodin vždy ve dvou lékárnách v příslušném městě po dobu 1 roku. a. Měření krevního tlaku u klientů probíhalo standardním postupem podle jednotné metodiky WHO (CINDI)/ISH (mezinárodní společnost pro hypertenzi) a údaje byly zaznamenány do Záznamových listů klientů. Zaznamenávány byly i údaje o rizicích rodinné a osobní anamnézy. V případě souhlasu klienta byla provedena do listu jeho identifikace pomocí kódu pro účely kontrolního vyšetření. b. Zjištění rizikových faktorů – záznam výskytu rizikových faktorů KVO v anamnéze klienta. 4. Edukace a intervence klientů V rámci běžného provozu navštíví denně lékárny mnoho akutně a chronicky nemocných, ale i zdravých klientů. Vzhledem k nízké záchytnosti vysokého asymptomatického krevního tlaku 30


v populaci je nezbytné hledat všechny cesty k tomu, aby lidé měli šanci svůj krevní tlak poznat aniž by navštívili lékaře. Cílem je jednak edukovat laickou veřejnost ke snížení rizik životního stylu a jednak zachytit dosud neobjevenou hypertenzi při návštěvě klientů v lékárně. Každý klient měl možnost nechat si svůj tlak opakovaně zkontrolovat, v případě zvýšených hodnot TK mu byla doporučena návštěva specializované poradny podpory zdraví nebo svého praktického lékaře. 5. Zpracování dat Veškeré Záznamové listy klienta byly centrálně zpracovány na pracovišti SZÚ. Byl vytvořen program pro ukládání a statistické zpracování dat za použití programu EPI INFO 6, každý záznam byl v počítači veden pod číselným kódem, aby nedošlo k záměně či ztrátě dat. 5.4. Popis souboru V roce 2004 byla zahájena vlastní realizace měření krevního tlaku u náhodných klientů lékáren v 10-ti městech ČR a 24 lékárnách. Výběr lékárny nebyl náhodný, ale byl ovlivněn prostorovými možnostmi a zároveň ochotou ke spolupráci. Celkově za dobu měření krevního tlaku ve všech lékárnách prošlo těmito prostorami odhadem asi 14 000 osob a krevní tlak si nechalo změřit 6 323 osob. Pokud byl klient ochoten poskytnout další informace o sobě, studentky vyplnily Záznamový list s otázkami zaměřenými na osobní a rodinnou anamnézu s důrazem na rizika životního stylu, onemocnění kardiovaskulárního systému především hypertenzi. Všem klientům byla dána možnost opakovaného měření nebo návštěvy v poradně či praktického lékaře. Všem byly k dispozici zdravotně výchovné materiály s touto tématikou a především námi vytištěný leták a plakát „Znáte svůj krevní tlak?“. Soubor tvořilo 6323 záznamů klientů s kompletními daty. Nejvyšší počet měření krevního tlaku a jejich záznamů bylo provedeno v lékárnách v Jihlavě a Havlíčkově Brodu, nejméně ve 2 lékárnách v Ústí nad Labem - tabulka č.1.

31


Tabulka č.1 Základní údaje o počtu klientů v jednotlivých lékárnách škola

lékárna

muži

ženy

celkem

N

%

N

%

N

%

SZŠ a VZŠ Hradec Králové

Orlice Futurum

86

30.6

195

69.4

281

4.4

Poliklinika II.

65

30.1

151

69.9

216

3.4

celkem

2

151

30.4

346

69.6

497

7.9

SZŠ a VZŠ Jihlava

nemocnice

215

35.2

395

64.8

610

9.6

Masarykovo nám.

125

34.6

236

65.4

361

5.7

celkem

2

340

35.0

631

65.0

971

15.4

9

30.0

21

70.0

30

0.5

113

33.6

223

66.4

336

5.3

7

20.6

27

79.4

34

0.5

Den zdraví SZŠ a VZŠ Praha 4

Mediana

celkem

3

129

32.3

271

67.8

400

6.3

Vltavínská

38

30.6

86

69.4

124

2.0

Purkyňovo nám.

26

34.7

49

65.3

75

1.2

Studentské centrum

31

22.0

110

78.0

141

2.2

„U Černíků“

40

27.3

110

72.7

150

2.4

Bellis

33

19.5

136

80.5

169

2.7

celkem

5

168

25.5

491

74.5

659

10.4

SZŠ a VZŠ Vsetín celkem

Onyx

99

25.9

283

74.1

382

6.0

1

99

25.6

283

74.1

382

6.0

Den zdraví

121

30.2

280

69.8

401

6.3

SZŠ a VZŠ

Salvia

103

51.8

96

48.2

199

3.1

Příbram

Pharmagest

53

38.7

84

61.3

137

2.2

celkem

3

277

37.6

460

62.4

737

11.7

SZŠ a VZŠ Ústí nad Labem

„U grandu“

42

25,1

125

74.9

167

2.6

„U hraničáře“

41

27.5

108

72.5

149

2.4

celkem

2

83

26.3

232

73.7

315

5.0

SZŠ a VZŠ

„Lekos“

111

33.5

220

66.5

331

5.2

Tábor

„U bílého jednorožce“

64

19.5

265

80.5

329

5.2

Celkem

2

175

26.5

485

73.5

660

10.4

Velké náměstí

86

28.8

213

71.2

299

4.7

„U zlatého hada“

158

34.1

306

65.9

464

7.3

2

244

32.0

519

68.0

763

12.1

„U aleje“

142

32.7

292

67.3

434

6.9

„Na náměstí“

153

30.4

351

69.6

504

8.0

SZŠ a VZŠ Třebíč

SZŚ a VZŠ Kroměříž celkem SZŠ a VZŠ Havlíčkův Brod

„U sv. Antonína“

celkem

2

295

31.4

643

68.6

938

14.8

celkem

24

1962

31.0

4361

69.0

6 323

100

32


Nejčastěji si tlak nechaly změřit ženy 4 361 (69 %), mužů bylo 1962 (31%). Více než 50% klientů mělo středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání (67,3%), základní vzdělání mělo 17,8% a vyučeno bylo 14,9% klientů. Soubor tvořili klienti od 12 – 91 let, průměrný věk celého souboru byl 48,7 let, u mužů 45,8 let a u žen 54,8 let. Častěji si nechali měřit krevní tlak muži a ženy od 50 – 69 let - 2550 (40,4%). Ve věkové kategorii do 29 let si tlak nechalo změřit 1255 klientů (19,8%), častěji ženy než muži. Základní údaje o počtu, pohlaví, věku a vzdělání klientů jsou uvedeny v následujících tabulkách č. 2 a 3 a grafech č. 2,3 a 4. Tabulka č. 2 Vzdělání klientů pohlaví vzdělání

muži

ženy

celkem

N

%

N

%

N

%

základní

310

15,8

814

18,7

1124

17,8

vyučen

320

16,3

623

14,3

943

14,9

středoškolské

988

50,4

2420

55,5

3408

53,9

vysokoškolské

344

17,5

504

11,5

847

13,4

celkem

1962

31,0

4361

69,0

6 323

100

Tabulka č. 3 Věková struktura klientů věk do 29 let

pohlaví

N

%

30 – 39 let 40 - 49 let N

50 – 59 let

60 - 69 let 70 a více let

%

N

%

N

%

N

%

N

%

muži

356 18,1 149

7,6

277

14,1

374

19,1

383

19,5

423

21,6

ženy

899 20,6 451 10,3

685

15,8

972

22,3

821

18,8

533

12,2

celkem

1255 19,8 600

962

15,2 1346 21,1 1204 19,3

956

15,1

9,5

Hodnocený soubor (N=6323) klientů měl průměrnou výšku 168,6cm, průměrná hmotnost byla 72,9 kg. Vypočtená průměrná hodnota BMI souboru byla 25,6 - to znamená mírná nadváha. Nadváha byla zjištěna u 25,4% klientů, obezita byla zjištěna na základě výpočtu dle udaných hodnot u 15,9% klientů. Pravidelnou pohybovou aktivitu udává 4324 (68,4%) klientů, častěji muži než ženy. V současnosti pravidelně kouří 1271 (20,1%) klientů, vykouří v průměru 11 cigaret za den. Okolo 15% kuřáků kouří pravidelně denně 20 cigaret. Kouřit přestalo pouze 75 klientů (1,2%) – tabulky č. 4, 5 a graf č.5.

33


Tabulka č. 4 Pohybová aktivita pohyb pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

1380

70,3

582

29,7

1962

31,0

ženy

2945

67,5

1416

32,5

4361

69,0

celkem

4324

68,4

1998

31,6

6323

100

Tabulka č. 5 Kouření kouření pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

491

25,0

1471

75,0

1962

31,0

ženy

780

17,9

3581

82,1

4361

69,0

celkem

1271

20,1

5052

79,9

6323

100

5.5. Hodnocení ukazatelů rodinné anamnézy klientů V tabulkách č. 6-10 a grafu č.6 jsou vyhodnoceny ukazatelé rodinné anamnézy klientů, tak jak nám je byli ochotni sdělit. Hypertenzi v rodině udávalo 2166 (34,3%) klientů, častěji ženy než muži. Rodinnou zátěž v oblasti kardiovaskulárních onemocnění udává 1584 (25,1%) klientů, diabetes mellitus 1401 (22,2%) klientů, nádory 1003 klientů (15,9%), častěji ženy než muži. Obezita v rodinné anamnéze byla zjištěna u 1383 (21,9%) klientů. Tabulka č. 6 Hypertenze v rodině hypertenze pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

640

32,6

1322

67,4

1962

31,0

ženy

1526

35,0

2835

65,0

4361

69,0

celkem

2166

34,3

4157

65,7

6323

100

34


Tabulka č. 7 Kardiovaskulární choroby v rodině KVO pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

451

23,0

1511

77,0

1962

31,0

ženy

1133

26,0

3228

74,0

4361

69,0

celkem

1584

25,1

4739

74,9

6323

100

Tabulka č. 8 Diabetes mellitus v rodině Diabetes pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

433

22,1

1529

77,9

1962

31,0

ženy

968

22,2

3393

77,8

4361

69,0

celkem

1401

22,2

4922

77,8

6323

100

Tabulka č. 9 Nádory v rodině nádory pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

237

12,1

1725

87,9

1962

31,0

ženy

766

17,9

3595

82,4

4361

69,0

celkem

1003

15,9

5320

84,1

6323

100

Tabulka č.10 Obezita v rodině obezita pohlaví

ano

ne

celkem

N

%

N

%

N

%

muži

436

22,2

1526

77,8

1962

31,0

ženy

947

21,7

3414

78,3

4361

69,0

celkem

1383

21,9

4940

78,1

6323

100

35


5.6. Hodnocení krevního tlaku Průměrná hodnota systolického tlaku u všech klientů byla 133,6 mm Hg. Normální hodnoty systolického tlaku byly zaznamenány u 2371(37,5 %) klientů. Hodnoty vyšší než 140 mm Hg, tedy vysoký systolický krevní tlak, mělo 2 146 (33,9 %) klientů, častěji muži než ženy. Rozdíly byly významné na 5% hladině významnosti. Tabulka č. 11 Hodnocení systolického krevního tlaku vzhledem k pohlaví systolický krevní tlak pohlaví

normální

zvýšený normální

vysoký

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

muži

562

28,7

589

30,0

811

41,3

1962

31,0

ženy

1809

41,5

1217

27,9

1335

30,6

4361

69,0

celkem

2371

37,5

1806

28,6

2146

33,9

6323

100

Průměrná hodnota diastolického tlaku u všech klientů byla 83,3 mm Hg. Normální hodnoty diastolického tlaku byly zjištěny u 3362 (53,1 %) klientů. Hodnoty vyšší než 90 mm Hg, tedy vysoký diastolický krevní tlak, mělo 1850 (29,3 %) klientů, častěji muži než ženy. Rozdíly byly významné na 5% hladině významnosti. Tabulka č. 12. Hodnocení diastolického krevního tlaku vzhledem k pohlaví pohlaví

diastolický krevní tlak normální


vysoký

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

Muži

885

45,1

383

19,5

694

35,4

1962

31,0

Ženy

2477

56,8

728

16,7

1156

26,5

4361

69,0

Celkem

3362

53,1

1111

17,6

1850

29,3

6323

100

Při hodnocení celkového krevního tlaku byl normální krevní tlak zjištěn u 2 777 (43,9%) klientů, nejčastěji v kategoriích do 50 let. Vysoký tlak byl zjištěn u 1590 (25,2%) klientů a jeho hodnota stoupá s věkem. Průměrný věk klientů s vysokým tlakem byl 63,5 let. Hodnoty byly významné na 5% hladině významnosti. Graf č. 7

36


Tabulka č. 13 Hodnocení celkového krevního tlaku vzhledem k pohlaví TK krve pohlaví

normální


vysoký

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

muži

686

35,0

670

34,1

606

30,9

1962

31,0

ženy

2091

47,9

1286

29,5

984

22,6

4361

69,0

celkem

2777

43,9

1956

30,9

1590

25,2

6323

100

Všem klientům byla nabídnuta možnost opakovaného měření krevního tlaku. Tuto možnost využilo pouze 690 klientů (10,9%), častěji muži než ženy. Dále nás zajímala otázka kolik klientů se zvýšeným nebo vysokým tlakem si ho opakovaně nechalo změřit. Opakované měření u rizikových klientů proběhlo pouze u 595 (16,8%) klientů. Ostatní klienti se zvýšeným nebo vysokým krevním tlakem se nechali změřit pouze jednou. Graf č. 8,9 Při analýze odpovědí na otázku současné léčby bylo zjištěno, že 3 926 (62,1%) klientů se neléčí, z kategorie léčených klientů byly nejčastěji udávány nemoci oběhové soustavy - 1534 (24,3%), nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek - 343 (5,4%) a nemoci dýchací soustavy - 109 (1,7%). Při podrobnější analýze jsme zjistili, že klienti, u kterých jsme naměřili zvýšený normální tlak (1956) se dosud s žádnou diagnózou neléčí v1063 případech a měli by se nadále sledovat. Dalších 500 klientů se již pravidelně léčí a bere léky na tlak. Ve skupině s vysokým tlakem (1590) udává 777 z nich, že se dosud s ničím neléčí a dalších 569 bere pravidelně léky na tlak. Tabulka č. 14 Hodnocení počtu měření TK krve počet měření TK krve pohlaví

1x

2x

3x

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

muži

1711

87,2

241

12,3

10

0,5

1962

31,0

ženy

3922

89,9

425

9,7

14

0,3

4361

69,0

celkem

5633

89,1

666

10,5

24

0,4

6323

100

37


Tabulka č. 15 Hodnocení celkového TK krve vzhledem k počtu měření počet měření TK krve TK krve

1x N

2x %

3x

celkem

N

%

N

%

N

%

normální

2682 96,6

94

3,4

1

0,0

2777

43,9


1782 91,1

172

8,8

2

0,1

1956

30,9

vysoký

1169 73,5

400

25,2

21

1,3

1590

25,2

celkem

5633 89,1

666

10,5

24

0,4

6323

100

Tabulka č. 16 Léčba klientů Tlak krve

dosud se neléčí N %

léčí se s hypertenzí N %

léčí se s ostatními dg. N %

celkem N

%

normální

2086

75,1

207

7,5

484

17,4

2777

43,9


1063

54,3

500

25,6

393

20,1

1956

30,9

vysoký

777

48,9

569

35,8

244

15,3

1590

25,2

celkem

3926

62,1

1276

20,2

1121

17,7

6323

100

Tabulka č.17 hodnocení krevního tlaku podle místa školy TK krve SZŠ a VZŠ

normální


vysoký

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

Hradec Králové

290

58,4

137

27,6

70

14,1

497

7,9

Jihlava

398

40,9

297

30,6

277

28,5

972

15,4

Praha

183

45,8

146

36,5

71

17,8

400

6,3

Třebíč

258

39,2

241

36,6

160

24,3

659

10,4

Vsetín

110

28,8

109

28,5

163

42,7

382

6,0

Příbram

428

58,1

181

24,6

128

17,4

737

11,7

Ústí n. Labem

119

37,8

94

29,8

102

32,4

315

5,0

Tábor

219

33,2

198

30,0

243

36,8

660

10,4

Kroměříž

385

50,5

245

32,1

133

17,4

763

12,1

Havlíčkův Brod

387

41,3

308

32,8

243

25,9

938

14,8

celkem

2777

43,9

1956

30,9

1590

25,1

6323

100

38


Tabulka č.18 hodnocení počtu měření podle místa školy Počet měření TK krve SZŠ a VZŠ

1x

2x

3x

celkem

N

%

N

%

N

%

N

%

Hradec Králové

460

92,6

37

7,4

0

0,0

497

7,9

Jihlava

865

89,0

103

10,6

4

0,4

972

15,4

Praha

371

92,8

29

7,3

0

0,0

400

6,3

Třebíč

594

90,1

63

9,6

2

0,3

659

10,4

Vsetín

335

87,7

46

12,0

1

0,3

382

6,0

Příbram

664

90,1

64

8,7

9

1,2

737

11,7

Ústí n. Labem

246

78,1

68

21,6

1

0,3

315

5,0

Tábor

588

89,1

68

10,3

4

0,6

660

10,4

Kroměříž

694

91,1

68

8,9

1

0,1

763

12,1

Havlíčkův Brod

816

87,0

120

12,8

2

0,2

938

14,8

celkem

5633 89,1

666

10,5

24

0,4

6323

100

5.7. Hodnocení projektu Hodnocení efektu realizovaného projektu bylo provedeno na základě statistického vyhodnocení sledovaných ukazatelů: •

Měření krevního tlaku u klientů lékáren se zúčastnilo 10 SZŠ a VZŠ a 24 lékáren.

•

Celkově za dobu měření krevního tlaku ve všech lékárnách prošlo těmito prostorami dle odhadu studentek 14 000 osob a krevní tlak si nechalo změřit 6 323 osob.

•

Nejčastěji si krevní tlak nechaly změřit ženy 4361 (69%), mužů bylo 1962 (31%).

•

Průměrný věk celého souboru byl 48,7 let, u mužů 45,8 let a u žen 54,8 let. Rozptyly jsou homogenní se spolehlivostí 95%.

•

Nejčastěji si muži i ženy od 50 let a výše nechali měřit svůj krevní tlak . V nejmladší věkové kategorii do 29 let si krevní tlak nechalo změřit 1255 klientů (19,8%), častěji ženy než muži.

•

Krevní tlak si nechalo vyšetřit 3408 (53,9% ) klientů se středoškolským vzděláním. Okolo 33 % klientů mělo vzdělání základní a vyučen, pouze 13,4% mělo vysokoškolské vzdělání.

39


•

Vypočtená průměrná hodnota BMI souboru byla 25,6 - to znamená mírná nadváha. Nadváha byla zjištěna u 25,4% klientů, obezita byla zjištěna na základě výpočtu dle udaných hodnot u 15,9% klientů.

•

Pravidelnou pohybovou aktivitu udává 4324 (68,4%) klientů, častěji muži než ženy.

•

V současnosti pravidelně kouří 1271 (20,1%) klientů, vykouří v průměru 11 cigaret za den. Okolo 15% kuřáků kouří pravidelně denně 20 cigaret. Kouřit přestalo pouze 75 klientů (1,2%).

•

Hypertenzi v rodině udávalo 2166 (34,3%) klientů, častěji ženy než muži. Rodinnou zátěž v oblasti kardiovaskulárních onemocnění udává 1584 (25,1%) klientů, diabetes mellitus 1401 (22,2%) klientů, nádory 1003 klienti (15,9%), častěji ženy než muži.

•

Při hodnocení celkového krevního tlaku byl normální krevní tlak zjištěn u 2 777 (43,9%) klientů, nejčastěji v kategoriích do 50 let. Vysoký tlak byl zjištěn u 1590 (25,2%) klientů a jeho hodnota stoupá s věkem. Průměrný věk klientů s vysokým tlakem byl 63,5 let. Hodnoty byly významné na 5% hladině významnosti.

•

Možnosti opakovaného měření krevního tlaku využilo pouze 690 klientů (10,9%), častěji muži než ženy.

•

Opakované měření u rizikových klientů proběhlo pouze u 595 (16,8%).

•

Ostatní klienti se zvýšeným nebo vysokým krevním tlakem se nechali změřit pouze jednou.

•

V současné době se 3 926(62,1%) klientů neléčí, z kategorie léčených klientů byly nejčastěji udávány nemoci oběhové soustavy - 1534 (24,3%), nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek - 343 (5,4%) a nemoci dýchací soustavy - 109 (1,7%).

•

Klienti se zvýšeným normálním tlakem (1956) se s žádnou diagnózou neléčí v 1063 případech. Dalších 500 klientů se již pravidelně léčí a bere léky na tlak.

•

Ve skupině s vysokým tlakem (1590) udává 777 z nich, že se dosud s ničím neléčí, 569 bere pravidelně léky na tlak a ostatní se léčí na jinou nemoc.

•

Všem klientům se zvýšenými hodnotami krevního tlaku byla doporučena kontrola a léčba u svého praktického lékaře.

•

Reakce laické veřejnosti na nabízené aktivity byly pozitivní a zejména studentky oceňovaly možnost aktivním přístupem motivovat klienty k péči o své zdraví.

40


6. Diskuse Zdraví není jen nepřítomnost nemoci. Je to subjektivní pocit životní pohody, souladu a harmonie, který si uvědomujeme podle míry zralosti každého z nás. Pocit pohody je relativní, protože každý jednotlivec dosahuje jeho interindividuálně odlišné úrovně za rozdílných předpokladů a podmínek. Je však podmínkou celkově hodnotného života jednotlivce, společnosti i světa. Zdraví i nemoc jsou výslednicí vzájemných vztahů mezi organismem, psychikou a osobností jednotlivce a mezi člověkem a jeho prostředím. Zdraví ovlivňují lidé svým chováním. Jednotlivec může aktivně podporovat zdraví své i okolí odpovídajícím chováním, postoji, myšlením a celoživotně praktikovaným zdravým způsobem života. S péčí o zdraví je třeba začít od raného dětství, kdy si nejsnáze osvojí návyky, dovednosti a chování podporující zdraví a pokračovat v ní po celý život. Udržovat zdraví, předcházet nemocem a snižovat rizika onemocnění je levnější než nemocné léčit nebo je i ztrácet předčasným úmrtím. Zdravotní stav české populace se po roce 1989 v řadě ukazatelů významně zlepšil: snížila se především úmrtnost na hlavní příčinu onemocnění a úmrtí - kardiovaskulární onemocnění, zlepšila se též efektivita léčby a prevence dalších, např. nádorových onemocnění a zvýšila se střední délka života, jež na počátku 21. století podle statistických údajů dosahuje u mužů asi 72 let, u žen pak asi 78 let, zatímco v roce 1989 to bylo u mužů jen velmi málo přes 67 let a u žen přes 75 let ( Kříž, 2004). Zlepšení zdravotního stavu populace je výsledkem zvýšení úrovně zdravotnictví, a to jak v oblasti diagnostiky, tak mnohem rozsáhlejší nabídkou léků a léčebných postupů a zlepšením účinnosti preventivních opatření. Významnou roli však sehrály i faktory ekonomické a společenské. V důsledku odstranění dotací u některých potravin došlo na počátku 90. let 20. stol. též k některým podstatným změnám výživových zvyklostí, zejména k významnému snížení spotřeby tučného mléka a mléčných výrobků a některých druhů (zvl. tučnějšího) masa a masných výrobků, bylo zaznamenáno zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny včetně rozšíření nabídky zeleninových a ovocných salátů v veřejném stravování. Z údajů zdravotnické statistiky lze také usuzovat na zlepšení duševní dimenze zdraví, resp. osobní pohody a životní spokojenosti. Existuje však i řada problémů ve vztahu ke zdraví. Objevily se u nás po roce 1990 buď zcela nově, nebo v mnohem vyšší míře (nezaměstnanost, bezdomovectví, zániky podniků a s nimi spojovaná ztráta stávající životní perspektivy především ve vyšších věkových skupinách a v místech, kde vzhledem k velmi nízké úrovni sociální mobility v ČR platí závislost na geograficky determinované zaměstnanosti, ekonomická i pouliční kriminalita, komercionalizace a konzumnost života, vzestup závislostí všeho druhu atd.). 41


Zdravotnictví v současnosti prožívá významné obtíže, z nichž hlavní je potřeba financování rostoucích nákladů, ale v některých případech je to i reálně se snižující dostupnost zdravotní péče v důsledku rušení či změny charakteru provozu zdravotnických zařízení, zjevné či skryté formy korupce ve zdravotnictví, vnímané českou veřejností jako jeden z významných projevů nerovností ve zdraví. Prodlužující se délka lidského života v ČR, podobně jako ve většině vyspělých zemí, přináší potřebu léčby dalších chorob, vyskytujících se především ve vyšším věku. Tím se podstatně zvyšují náklady na zdravotní péči. Posunu ve vnímání zdraví je možno dosáhnout prostřednictvím dalšího zkvalitnění podpory a posilování zdraví, preventivních, diagnostických a terapeutických postupů, zvýšením účinnosti rehabilitace a resocializace, ale též širším společenským přijetím osobní odpovědnosti za vlastní zdraví včetně vyšší kontroly nad vývojem zdravotního stavu a akcentováním ovlivnitelných faktorů a determinant zdraví ( Kebza, 2005). Filosofie podpory zdraví a prevence nemocí je společná všem oblastem péče o zdraví a je zvláště využívaná při tvorbě a uskutečňování preventivních programů, které se cílevědomě umísťují svou působností do sociálního prostředí, kde lidé žijí či pracují: společenství (komunita) rodiny, domova, školy, podniku, obce, města či jiných organizací. Současné pojetí považuje celkové zdraví jednotlivce za výslednici vzájemných vztahů (interakcí) jeho zdraví tělesného, duševního, sociálního a duchovního, vzájemných vztahů zdraví jednotlivce a komunity, jednotlivce a světa ve smyslu společenském i přírodním. Toto pojetí zdraví vytvořilo podmínky pro vznik nové oblasti preventivních strategií v oblasti podpory zdraví. Podpora zdraví překračuje hranice zdravotnictví, protože největší prostor pro její působení je v komunitách. Dále i proto, že jde o mezioborový a společensky velmi závažný problém. Komunitní programy podpory zdraví musí vycházet nejen z nových poznatků, metod a technik lékařských oborů, ale také oborů psychologických, sociologických, pedagogických i z účasti laické veřejnosti. Programy

podpory zdraví musí respektovat platnost dvou principů – respekt

k přirozeným lidským potřebám jednotlivce v celku společnosti a rozvíjení komunikace a spolupráce. Tyto principy se nám podařilo uplatnit při vlastní realizaci intervenčního programu se zdravotnickými školami. Rozvíjení komunikace, spolupráce a osvojování stěžejních dovedností v denní praxi považujeme v oblasti výchovy ke zdraví za velmi důležité. K realizaci konkrétních činností v oblasti podpory zdraví a zdravotní politiky by měly být hlavním hygienikem ČR vyhlašovány priority, které by řešily stávající problémy v naší společnosti.

42


7. Závěry Efektivnější přístup ke zdraví je předcházet vzniku zdravotních problémů a při tvorbě veřejných politik se více než na zdravotnické služby zaměřit na ovlivňování sociálních a ekonomických determinant zdraví. Souvislost mezi ekonomickým rozvojem a zdravotním stavem obyvatelstva je nepochybná, zdravotní politika musí prosazovat takový ekonomický a společenský vývoj, který je schopen formou tzv. nezdravotnických intervencí ovlivňovat žádoucím způsobem determinanty zdraví (Drbal, 2004). Multidisciplinární přístup veřejné politiky zaměřený na zvládání determinant zdraví umožňuje efektivněji ovlivňovat zdravotní stav populací ( IZPE, 2004), všechny společenské procesy (tvorba a realizace veřejných politik, jejich vzájemná interakce ve vztahu ke zdraví a úloha zúčastněných aktérů, role vzdělávání v oblasti podpory zdraví, životní styl, kvalita života aj.) mají větší či menší dopad na zdraví. Předpokladem zlepšení zdravotního stavu jsou nejen programy zaměřené na prevenci konkrétních onemocnění, ale i aktivity umožňující posilování zdraví, zvyšování zdravotního potenciálu formou podpory zdraví. V oblasti podpory zdraví a zdravotní politiky byly pro rok 2006 vyhlášeny hlavním hygienikem ČR následující priority činností zdravotních ústavů a krajských hygienických stanic: 1. Zdravý životní styl zejména s důrazem na výživu a pohybovou aktivitu, kouření a alkohol; 2. Prevence neinfekčních onemocnění – zejména obezity, nádorových a kardiovaskulárních onemocnění; 3. Prevence infekčních onemocnění – zejména prevence HIV/AIDS; 4. Prevence úrazů – zejména u dětí a seniorů; 5. Komunitní přístup v podpoře zdraví zaměřený na Školy podporující zdraví a Zdravá města; 6. Prosazování podpory zdraví v regionálních politikách a realizace programů podpory zdraví. Při těchto činnostech je třeba efektivně využívat ověřených metodických postupů, které byly doporučeny v rámci analýzy projektů podpory zdraví (Rážová a kol., 2002) v dotačním programu Národní program zdraví. Z výsledků hodnocení politiky podpory zdraví v ČR

(IZPE 2004) lze formulovat

makroekonomická doporučení, která mají zásadní význam pro budoucí účinnost a udržitelnost systému podpory zdraví v ČR: 1. posílit spolupráci, důvěru a otevřenou diskusi mezi aktéry politiky podpory zdraví; 2. věnovat prioritní pozornost odborné a finanční podpoře na krajské úrovni, investice pro zdraví zahrnout do rozvojových strategií a plánů s právním rámcem; 3. vytvořit relevantní a konzistentní vzdělávací strategii; 4. zvýšit politický význam a legitimitu podpory zdraví populace; 43


5. přezkoumat současný systém financování a mobilizace zdrojů s cílem zvýšit jeho celkový strategický vliv a pevnost; 6. využít výhod členství v Evropské unii a jejího Komunitárního programu veřejného zdraví na léta 2003 – 2008.

44


8. Literatura Břicháček, V.: Zdraví jako biosociální jev. In: Dunovský, J. a kol.:Sociální pediatrie. Vybrané kapitoly. Praha, Grada Publishing 1999 a, 27 - 31. Česká společnost pro hypertenzi: Hypertenze – návrh společných doporučení diagnostických a léčebných postupů u hypertenze. Bulletin Hypertenze, Praha , 1., 2004 Drbal, C., Podpora zdraví – úvod do problematiky. Časopis Zdravotnictví v České republice 3, 2005, 88 –89 Drbal, C., Zdravotní stav populace ČR a jeho prognóza jako determinanta požadavků na systém péče o zdraví. Edice školy veřejného zdravotnictví, 2003 Havlínová, M. (Ed.), Kopřiva, P., Mayer, I., Vildová, Z., a kol.: Program podpory zdraví ve škole. Praha, Portál 1998. Havlínová, M., Vencálková, E. (Eds.), Havlová, J., Lacinová, I., Petrasová, N., Šprachtová, L. a kol.: Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha, Portál 2000. Havelková, J., Podpora zdraví: hodnocení politiky podpory zdraví v České republice. Zdravotnictví v České republice, 3.2005, 96 – 109 Health Canada. Strategies for population health: Investigating in the health of Canadiens. Ottawa, Health Canada 1994. Holčík, J., Káňová, P., Prudil, L.: Systém péče o zdraví a zdravotnictví – východiska, základní pojmy a perspektivy. Brno, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů , 2005

45


Hoskovec, J., Hoskovcová, S.: Malé dějiny české a středoevropské psychologie. Praha, Portál 2000. IZPE: Podpora zdraví – poznatky a praxe (souhrny poznatků z vybraných monografií). Supplementum 3, 2003, 6 - 94 Janečková, H.: Problematika ekvity ve zdraví a zdravotní péče v moderní společnosti. In: Šimek, J., Špalek, V., Křížová, E., Janečková, H.: Etické aspekty transformací zdravotnických systémů v rozvinutých státech světa. Praha, nakladatelství UK v Praze Karolinum 2002, str. 55 - 96. Janout, V.: Hodnocení zdravotního stavu, přístupy klinické epidemiologie. In: Provazník, K., Komárek, L.: Manuál prevence v lékařské praxi. Část IX. Praha, Státní zdravotní ústav 2001. Kebza, V.: Psychosociální determinanty zdraví. Praha, ACADEMIA 2005 Kebza, V.: Možnosti ovlivnění chování. Postgraduální medicína 1, 1999, 1, 45 - 48. Kebza, V., Šolcová, I.: Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Čs. psychologie 47, 2003 a, 4, 333 - 345. Kříž, J., a kol.: Zdravotní stav populace. Jak jsme na tom se zdravím? SZÚ Praha, 2004 Komárek, L., Rážová, J.: Podpora zdraví a zdravotní politika. SZÚ Praha, 2002 Kučera, Z., Havelková, J.: Podpora zdraví - vývoj teoretických základů. Zdravotnictví v České republice, 3, 2005, 89 –95

46


MZČR : Zdraví 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. MZČR, Praha, 2003 MZČR: Akční plán zdraví a životního prostředí ČR. MZČR, Praha, 1998 MZČR: Metodika pro žadatele o poskytnutí státní dotace na realizaci projektu podpory zdraví MZČR, Praha 2006 Nutbeam, D.: Health promotion glossary. Geneva, World Health Organization 1998 (document WHO/HPR/HEP/98.1). Vurm, V., a kol.: Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. Praha, Manus 2004, 22 – 44 WHO: Ottawa Charter for Health Promotion. Geneva, World Health Organization 1986 WHO: Health 21 - health for all in the 21st century. Copenhagen, World Health Organization, Regional Office for Europe 1999. WHO: Local action: Creating health-promoting schools. Information Series on School Health. Geneva, World Health Organization 2000. WHO: Zdraví 21 - zdraví pro všechny do 21. století. Praha, 2001 Zdraví 21 – výklad základních pojmů. Úvod do evropské strategie Zdraví pro všechny v 21. století. Praha, MZ ČR 2004

47


9. Přílohy 1. grafická část obr. č. 1 Systém podpory zdraví v ČR graf č. 1 Dotační program NPZ-PPZ. Výsledky veřejného výběrového řízení 1993 - 2005 graf č. 2 Přehled vyšetřených klientů graf č. 3 Věková struktura klientů graf č. 4 Vzdělávání klientů graf č. 5 Kouření a pohybová aktivita klientů graf č. 6 Rizikové faktory rodinné anamnézy graf č. 7 Tlak krve u klientů graf č. 8 Počet měření krevního tlaku graf č. 9 Počet měření a hodnoty krevního tlaku 2. přehled zdravotně výchovných materiálů obr. č. 1 Leták a plakát „ Znáte svůj krevní tlak“ obr. č. 2 Somatické vyšetření krevního tlaku obr. č. 3 Záznamový list klienta

48


Obr. č. 1 Organizace podpory zdraví v ČR

P u b lic H ea lth S y stem in th e C ze c h R ep u b lic M O H - M in istr y o f H e a lt h N IP H - N at io n a l I nst it ut e o f P u blic H e a lt h R P H C - R eg io na l P u blic H e a lth C e nt re L P H C - L o ca l P u b lic H e a lt h C e ntre R P H I - R e g io na l P u b lic H e a lth Inst itu tes L P H I – L o c al P u b lic H e a lt h Inst itu tes

551297

826992 MOH N IP H RPHC RPH I

LPH C LPH I

RPHC RPH I LPHC LPHI

LPHC LPH I


Graf. č. 1 Dotační program NPZ - PPZ

Dotační program NPZ-PPZ Výsledky veřejného výběrového řízení 1993-2005 Počet předložených Dotace NPZ-PPZ (mil. Kč)

N 350 316

300

Počet schválených % schválených

327

35 30

269

250 236

239

238

200

237

130

131

140

138

131

103 73

50 30,9% 0

244

25

210

150 100

40 mil.Kč

43,1% 41,1% 40,1%52,0%

62,4% 58,0%

143 174 118

110

58,6%

187 164 111

67,7% 63,2%

178

20

119 15

117

66,9% 10 62,6%

49,8%

1

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

5 0


Graf č. 2 Přehled vyšetřených klientů (N=6 323)

graf č. 3. Věková struktura klientů (N=6 323)

Věková struktura klientů muži

ženy

1200 972

1000

899 821

800

685

N 600

533 451

400

374

356

383

423

277 149

200 0 do 29 let

30 – 39 let

40 - 49 let

2

50 – 59 let

60 - 69 let

70 a více let


Graf č. 4 Vzdělání klientů ( N = 6 323)

graf č. 5 Kouření a pohybová aktivita klientů

Kouření a pohybová aktivita muži

ženy

6000

5052 5000 4000

3581 2945

3000 2000

1416

1380

1000

1271

1471

582

0 pohybová aktivita/ANO

pohybová aktivita/NE

3

kouření/ANO

kouření/NE


Graf č. 6 Rizikové faktory rodinné anamnézy (N=6 323) Rizika v rodinné anamnéze

Celkem / ano

Celkem / ne

6000

5320

4940

4922

4739

5000

4157

4000 N

3000

2166 1584

2000

1401

1003

1383

1000 0 Hypertenze

KVO

Nádory v rodině

Diabetes

Obezita

graf č. 7 Tlak krve u klientů (N= 6 323)

TK krve

muži

ženy

2500

2091 2000 N

1500 1000

1286 984 686

670

606

500

0

normální


4

vysoký


Graf č.8 Počet měření krevního tlaku (N= 6 323)

Počet měření TK podle pohlaví

muži

2500

ženy

2091 2000

1286

1500

N

984 1000

686

670

606

500

0

1x

2x

graf č. 9 Počet měření tlaku u klienta ( N=6 323)

5

3x


ZNÁTE SVŮJ KREVNÍ TLAK?

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK JE SKRYTOU HROZBOU PRO TŘETINU Z NÁS. NEZPŮSOBUJE VĚTŠINOU ŽÁDNÉ OBTÍŽE A O TO JE ZÁKEŘNĚJŠÍ. ČÍM HROZÍ VYSOKÝ KREVNÍ TLAK ? Cévními mozkovými příhodami (mozkovou mrtvicí) Poruchami zraku Nadměrným namáháním srdce a zvětšením jeho levé komory Výdutěmi a prasknutím tepen Urychluje rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen) Poškozením ledvin JAKÉ JSOU HODNOTY KREVNÍHO TLAKU ?

normální zvýšený normální vysoký

SYSTOLICKÝ (horní) mm/Hg

DIASTOLICKÝ (dolní) mm/Hg

méně než 130 130-139 více než 140

méně než 85 85-89 více než 90

KDE MŮŽEME ŽÁDAT ZMĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU ? U praktického lékaře V poradně podpory zdraví Ve své lékárně Při různých preventivních akcích (např. Den zdraví) Můžeme si tlak měřit sami vlastním digitálním tonometrem (jen orientační, ne vždy přesné měření) CO DĚLAT PŘI VYŠŠÍM KREVNÍM TLAKU ? Vždy navštívit svého lékaře, který rozhodne o způsobu léčby. Je mnoho různých léků, ale krevní tlak je také možno ovlivnit správným způsobem života.

6


NEFARMAKOLOGICKÁ (REŽIMOVÁ) OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VAŠEHO KREVNÍHO TLAKU 1. Dosáhněte ideální hmotnosti ! (výpočet BMI - index tělesné hmotnosti, BMI= hmotnost v kg/výška v m²) Posouzení váhy dle kategorií BMI (kg/m2) Podváha

Přiměřená váha

Nadváha

Obezita

Muži

< 20

20 - 25

25 - 30

> 30

Ženy

< 19

19 - 24

24 - 29

> 29

2. Buďte fyzicky aktivní ! Pravidelná tělesná aktivita je základem změny životního stylu. Optimálním zdrojem aktivity je jogging, jízda na kole, plavání. Aby se krevní tlak snížil, je třeba fyzickou aktivitu provozovat v dostatečné intenzitě minimálně třikrát týdně po dobu 40 minut. 3. Omezte nadměrnou konzumaci alkoholu ! Nadměrná konzumace alkoholu zvyšuje krevní tlak. Základní horní hranice pro tzv. bezpečnou konzumaci je 14 jednotek týdně pro ženy a 21 jednotek pro muže. Jednotka ( dávka je dána přibližně 10 g čistého alkoholu). Specifikace jednotky alkoholu Pivo

1 jednotka orientačně 1 sklenice

Víno Lihoviny

1 sklenka 1 malá sklenička

1 jednotka upřesnění Pivo 12: 1 dávka = 250 ml ( 0,5 l = 2 dávky), Pivo 10: 1 dávka = 330 ml (0,5 l = 1,5 dávky) 100 ml 25 ml (malé štamprle), 50 ml = 2 dávky (velké štamprle)

4. Přestaňte kouřit ! Kouření výrazně zvyšuje riziko všech srdečně-cévních komplikací hypertenze. 5.

Zajímejte se o to, jakou máte hladinu cholesterolu ! Zvýšená hladina cholesterolu výrazně zvyšuje riziko srdečně-cévních komplikací. Riziko těchto komplikací je podstatně nižší, pokud hladina celkového cholesterolu nepřesáhne 5,2 mmol/l. 6. Bojujte proti stresu ! Nadměrná pracovní zátěž, hluk, boj s časem, nedostatek aktivního odpočinku, sociální vazby a pracovní postavení, obavy z budoucnosti, ztráta pocitu bezpečí – všechny tyto faktory vyvolávají stres. Bojujte proti stresu tím, že rozumně rozdělíte den na práci, aktivní odpočinek, fyzickou aktivitu a spánek. Snažte se uvědoměle pěstovat dobrou náladu. 7. Omezte příjem soli ! Omezení příjmu soli má za následek pokles krevního tlaku. Pokud je nemocný léčen některými léky na snížení krevního tlaku, jejich účinek se zvýrazní. Znamená to, že si musíte vybírat jídla a potraviny s nízkým obsahem soli a hotové pokrmy nesmíte přisolovat. Autor: MUDr. Věra Kernová, Doc. MUDr. Lumír Komárek, CSc. Recenze : MUDr. Venuše Šmejkalová Grafická úprava: Vydal : Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48, Praha 10 Plakát byl vydán za finanční podpory dotačního programu MZ ČR „Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví 2003“, projekt č. 8113 s názvem „ Lékárny podporující zdraví“

7


SOMATICKÉ VYŠETŘENÍ TLAK KREVNÍ (TK) Měří se rtuťovým tonometrem standardním způsobem podle jednotné metodiky WHO (CINDI)/ISH (Mezinárodní společnost pro hypertenzi). Měření se provádí u sedícího klienta po 5 - 10 minutovém zklidnění na pravé paži (při první návštěvě klienta na obou pažích) s volně podloženým předloktím ve výši srdce. Standardně se využívá kalibrovaný rtuťový tlakoměr s přiměřeně širokou manžetou (při obvodu paže od 33 cm je obvyklá manžeta šíře 12 cm, u paže s obvodem 33 - 41 cm manžeta 15 cm a u paže nad 41 cm manžeta šířky 18 cm), která překrývá alespoň 2/3 paže. Balónkem nafoukneme manžetu a současně přiložíme fonendoskop nad předem nahmatanou tepnu v oblasti loketní jamky. Manžetu nafoukneme na vyšší hodnotu, než je předpokládaná hodnota TK klienta. Jako systolický (STK) krevní tlak označujeme hodnotu rtuťového sloupce, při které jsme zaslechli první ozvy. Vzduch z balónku vypouštíme pozvolně tak, agy sloupec rtuti klesal o 2 –3mm/sec. Hodnota diastolického tlaku (DTK) se odečítá s přesností na 2 mmHg při vymizení ozev (V. fáze podle Korotkova). V těhotenství a při thyreotoxikóze se odečítá DTK ve IV. fázi Korotkova fenoménu (náhlé oslabení ozev). U dětí do 13 let odečítáme v IV. i V. fázi (fenomén nekonečného tónu). Měření opakujeme 3x a řídíme se průměrem z 2. a 3. měření. Za arteriální hypertenzi se podle kritérií WHO/ISO z r. 1993 označuje opakované zvýšení TK ≥ 140/90 mmHg prokazované alespoň u 2 ze 3 měření TK, pořízených alespoň při dvou různých návštěvách.

Krevní tlak normální zvýšený normální vysoký

systolický (horní) mm/Hg

diastolický (dolní) mm/Hg

méně než 130 130-139 140 a více

méně než 85 85-89 90 a více

8


Záznamový list klienta lékárna adresa SZŠ a VZŠ adresa studentka jméno a příjmení klient jméno a příjmení

věk

pohlaví

vzdělání

diagnóza

léky

proporcionalita hmotnost výška BMI – hodnota krevní tlak TK systolický TK diastolický rizikové faktory

hypertenze KVO nádory kouření počet cigaret

DM obezita jiné pohybová aktivita

Datum: Podpis :

Podpis klienta:

Souhlasím s uvedením osobních údajů do databáze SZÚ Praha pro zpracování výsledků měření krevního tlaku v rámci realizace projektu podpory zdraví zdraví

9

Národního programu

PODPORA ZDRAVÍ A INTERVENČNÍ AKTIVITY V PRIMÁRNÍ PREVENCI

Recommend Documents