PODPORA BYDLENÍ SENIORŮ V EU

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

PODPORA BYDLENÍ SENIORŮ V EU Support of senior housing in the EU Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Dagmar ŠPALKOVÁ, Ph.D.

Autor: Eva ORLOVÁ

Brno, 2011

Jméno a příjmení autora:

Eva Orlová

Název bakalářské práce:

Podpora bydlení seniorů v EU

Název práce v angličtině:

Support of senior housing in the EU

Katedra:

Veřejné ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Dagmar Špalková Ph.D.

Rok obhajob y:

2011

Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá problematikou seniorů, která díky současným demografickým trendům začíná být stále více aktuální. Cílem práce je porovnání systémů podpory bydlení seniorů v České republice a ve Francii a nalezení vhodného nástroje, který by se dal implementovat do českého prostředí. Práce se soustředí zejména na strategii či plán obou zemí v této oblasti, porovnání moţností bydlení seniorů a moţnosti vyuţití příspěvků na bydlení či příspěvků sociálních.

Annotation: This bachelor thesis deals with senior housing problems which appear to be increasing due to the recent demographic trends. The aim of this thesis is to compare senior housing systems of the Czech Republic and France and to propose a new method or solution, which could be implemented into the Czech Republic’s social policy. The thesis focuses mainly on strategy or a plan of both countries, comparison of possibilities available to seniors in terms of housing and possibilities in terms of housing or social allowances.

Klíčová slova: Stárnutí populace, domovy pro seniory, příspěvek na bydlení, sociální sluţby

Keywords: Population ageing, senior homes, housing allowance, social services

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „Podpora bydlení seniorů v EU“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dagmar Špalkové Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“

V Brně, dne 11. 7. 2011

________________________ vlastnoruční podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Dagmar Špalkové, Ph.D. za připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala koordinátorce bakalářského programu na ESC Chambéry Lině Cugliettě za pomoc a cenné rady, které mi pomohly při vypracování francouzské části.

Obsah Úvod…..………………………………………………………………………………....……..7 1. Sociální politika……………….…………………………………………………………..8 1.1. Sociální politika……………………………………………………………………....8 1.1.1. Definice sociální politiky………………………………………………………8 1.1.2. Principy sociální politiky……………………………………………………....9 1.1.3. Cíle a objekty sociální politiky………………………………………………..9 1.1.4. Subjekty sociální politiky……………………………………………………..10 1.2. Bytová politika jako součást politiky sociální……………………………………….10 1.2.1. Bytové systémy……………………………………………………………….11 1.2.2. Nástroje bytové politiky………………………………………………………12 1.2.3. Sociální bydlení……………………………………………………………….13 1.3. Sociální sluţby……………………………………………………………………….16 1.3.1. Směřování sociálních sluţeb………………………………………………….16 1.3.2. Charakteristika zařízení a typů sociálních sluţeb……………………………..17 2. ČR a bydlení seniorů……………………………………………………………………...18 2.1. ČR v přehledu………………………………………………………………………..18 2.2. Politika bydlení seniorů……………………………………………………………...19 2.2.1. Národní program přípravy na stárnutí………………………………………...20 2.3. Moţnosti bydlení seniorů v ČR……………………………………………………...22 2.3.1. Bydlení ve vlastním domově………………………………………………….22 2.3.2. Bydlení mimo domov…………………………………………………………24 2.4. Příspěvky……………………………………………………………………………..25 2.4.1. Příspěvek na péči……………………………………………………………...25 2.4.2. Příspěvek na bydlení…………………………………………………………..27 3. Francie a bydlení seniorů…………………………………………………………………29 5

3.1. Francie v přehledu……………………………………………………………………29 3.2. Politika bydlení seniorů……………………………………………………………...31 3.2.1. Dvě ministerstva řešící otázku seniorů………………………………………..32 3.2.2. Plán „Plan Solidarité- Grand age“…………………………………………….32 3.3. Moţnosti bydlení seniorů…………………………………………………………….36 3.3.1. Bydlení mimo domov…………………………………………………………36 3.4. Příspěvky a financování……………………………………………………………...39 3.4.1. Příspěvek na bydlení APL…………………………………………………….40 3.4.2. Příspěvek na pomoc v domácnosti……………………………………………40 3.4.3. Lokální sociální příspěvky……………………………………………………41 3.4.4. Příspěvek na autonomii APA…………………………………………………41 3.4.5. Národní pokladna solidarity pro autonomii CNSA…………………………...43 4. Komparace obou systémů a nalezení vhodného nástroje pro bydlení seniorů……………45 Závěr…………………………………………………………………………………...……..47 Seznam pouţitých zdrojů………………………………………………………………..........48 Seznam pouţitých zkratek……………………………………………………………………50 Seznam tabulek a grafů………………………………………………………………….........50

6

Úvod V posledních letech probíhají ve vyspělých zemích významné demografické změny. Hlavním trendem je stárnutí populace vlivem prodluţování očekávané délky ţivota a dlouhodobě nízké míry porodnosti. Tato práce se zaměřuje na problematiku stárnoucí populace v zemích Evropské unie. Nové demografické trendy budou mít v následujících letech za následek nárůst podílu seniorů na podíl ekonomicky aktivních obyvatel. Díky těmto skutečnostem porostou nároky na veřejný sektor. Zlepšování průměrného zdravotního stavu seniorů přinese zároveň narůst počtu seniorů v nejstarší věkové skupině 85+, která bude ve velké většině potřebovat pomoc druhé osoby ve věcech kaţdodenního ţivota. Práce se zabývá konkrétně problematikou bydlení seniorů, která z těchto demografických změn vychází a v blízké době bude ještě více aktuální. K zásadním projevům postmoderní doby v oblasti sociálních problémů patří ztráta důvěry v kolektivistická řešení, nedůvěra k schopnostem státu a institucí poskytovat efektivní a kvalitní formy péče1. V rámci Evropské unie není stanovena jednotná sociální politika, stejně jako není stanovena jednotná politika v oblasti bydlení seniorů. Z tohoto důvodu je práce pojata jako srovnání dvou systémů podpory bydlení seniorů, ve Francii jako jedné z historicky vyspělých zemí, a České republiky, která patří mezi novější postkomunistické členy Evropské unie. Konkrétní zájem autorky o Francii vycházel z faktu, ţe v ní v roce 2011 strávila pět měsíců na studijním pobytu a měla jsem tak moţnosti získat informace a názory, které literatura ani webové stránky neposkytují. Cílem práce je srovnání těchto dvou systémů a nalezení nového nástroje či konceptu bytové politiky, který by se dal implementovat do prostředí ČR. Jedním z dílčích cílů práce je zjistit, zdali se Česká republika v rámci nabízených sluţeb bydlení pro seniory odklonila od ústavní struktury bydlení v domovech důchodců směrem k projektům, které jsou zacílené na jednotlivce. První část práce pojednává teoreticky o sociální politice, pod niţ spadají sociální bydlení a sociální sluţby, které jsou významnou součástí v ţivotě nesoběstačných seniorů. V druhé a třetí části jsou rozebrány systémy bydlení seniorů v ČR a ve Francii a to z hlediska strategie (plánu), moţností bydlení, financování a příspěvků. Poslední část se věnuje porovnání těchto dvou systémů z hlediska výše zmíněných kritérií a podává návrhy a doporučení vzhledem k systému podpory bydlení seniorů v ČR.

1

LÁBUS Jiří, Zkušenosti, perspektivy, tendence :odborný seminář s mezinárodní účastí - bydlení seniorů. Brno : Vysoké učení technické, 2004. [34] s. ISBN 80-214-2591-1.

7

1. Sociální politika V této kapitole se seznámíme se sociální a bytovou politikou. Nejprve ze široka se zaměřením na sociální politiku, její definici a principy. V další části je rozebrána bytová politika, která je součásti politiky sociální. Další část kapitoly je věnována sociálnímu bydlení, které je pro tuto práci klíčové. Konec kapitoly je zaměřen na sociální sluţby.

1.1.

Sociální politika

Sociální politika je široký pojem a zahrnuje pod sebe několik dílčích politik (zaměstnanosti, zdravotní, rodinnou, vzdělávací a bytovou). Tato část práce je zaměřena na sociální politiku jako celek, na její principy, cíle a subjekty.

1.1.1. Definice sociální politiky Definice sociální politiky se liší autor od autora. Můţe být pojata zeširoka (jednání větších celků ovlivňující sociální sféru společnosti) i zúţeně (řešení sloţitých sociálních situací). Většina interpretací se ovšem shoduje v tom, ţe jde o politiku orientovanou na člověka a jeho ţivotní podmínky, respektive jejich zlepšování. Snaţí se řešit otázky, které jiné sféry společnosti neřeší2. Měla by podporovat ekonomický vývoj. Jako kaţdá politika, musí sociální politika řešit dilemata a umět si odpovědět na dvě základní otázky- jaký má cíl a jak se k němu dopracovat. Tyto otázky musí řešit v celkovém kontextu společnosti a kultury a současné ekonomické a politické situace3. Ve vyspělých společnostech je sociální politika samozřejmou součástí systému. Státy EU patří mezi vyspělé, a přesto jsou mezi nimi patrné rozdíly v sociální politice. Také proto, ţe jednotlivé sociální politiky nejsou v rámci EU harmonizovány4. Proces harmonizace by byl nesnadný a mohl by být chápán jako přílišné zasahování do pravomocí státu c. V kaţdém členském státě je úroveň sociální politiky výstupem dlouhodobých politických kompromisů. Tvorba této politiky je závislá na dalších faktorech, a proto je soc. politika rozdílná stejně tak, jako je rozdílná kultura, či jiná společenská sféra5.

2

KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1., sféry ekonomické, kulturní ekologické 3 TITMUSS Richard M., Social policy 1974 4 BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles, Ekonomika evropské integrace, 2006 5 Pozn. Například dvě sousedící vyspělé země jako jsou Francie a Německo. Liší se kulturně, přístupem k ţivotu i práci. Ve Francii byly minulý rok protesty ohledně zvyšování věku k odchodu do důchodu na 62. Liší se i délkou pracovního týdne. Nebylo by tedy snadné harmonizovat dva velké systémy a není ani zřejmé k jakým standardům by se země měly blíţit, protoţe jakékoliv řešení má své pro a proti a neexistuje univerzální „správný“ systém. Přednáška profesora Wolfganga Blumbacha na ESC Chambery

8

1.1.2. Principy sociální politiky V souvislosti s předchozími třemi myšlenkovými směry přicházejí na řadu principy. K tomu, aby sociální politika dosáhla svých cílů, vyuţívá nástroje, jako instituce, normy či předpisy. Nástroje, které pouţívá, vycházejí z následujících principů, které jsou rozdílné, podobně jako myšlenkové proudy. Princip sociální spravedlnosti Stejně jako pojem sociální politika je pojem sociální spravedlnost mnohoznačný a nikde není jasně dáno, co přesně je a není spravedlivé. Dá se však vymezit určitými pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány příjmy, bohatství a téţ ţivotní příleţitosti6. V rámci tohoto principu fungují ještě dílčí principy (rovnosti, rovných příleţitostí, výkonu a zásluhy atp.), které si svým obsahem protiřečí. Většina soc. politik vyuţívá kombinace těchto dílčích principů či v jedné oblasti pouţívá jen jeden určitý princip7. Princip sociální solidarity Sociální solidarita je definovaná jako kolektivní akce k překlenutí individuálních rizik, která nemohou být jednotlivci řešena či vyřešena8. Je základním kamenem sociálního státu a jeho hlavní snahou je vyrovnávání podmínek k ţivotu. Je výrazem soudrţnosti a porozumění, ale při jeho plnění je potřeba brát v úvahu, ţe přílišná podpora můţe vést k poklesu aktivity jedinců a jejich vlastní odpovědnosti. Princip subsidiarity Tento princip spojuje osobní odpovědnost a solidaritu. Podle něj si má nejprve člověk pomoci sám (stát má vytvořit odpovídající podmínky) a teprve pokud sám nemůţe, přichází na řadu pomoc „seshora“

1.1.3. Cíle a objekty sociální politiky Základním cílem musí být vytvoření lidsky důstojných podmínek ţivota a zajištění rovných příleţitostí pro všechny9. Některá opatření se týkají všech obyvatel země, jiná jen určité skupiny či jednotlivců. Pro tuto práci bude objektem skupina seniorů, zpravidla nad 65 let, která musí řešit otázku bydlení. 6

7

KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1. např. vzdělávání-princip rovných příleţitostí).

8

POTŮČKOVÁ, Barbora. Názor veřejnosti na uplatňování principu sociální solidarity v ČR [online]. České Budějovice Univ, 2008. 67 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Dostupné z WWW: . 9 KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1.

9

1.1.4. Subjekty sociální politiky Subjektem se rozumí instituce, která aplikuje sociální politiku. V následujícím přehledu jsou vyjmenovány základní subjekty sociální politiky.

Stát- legislativní opatření, koncepce, strategie Niţší samosprávní celky- realizace, místní organizace Firmy- např. v podobě CSR10 či firemní sociální sluţby Církve-církevní charity a dobročinné organizace Nestátní organizace (NGO)-organizace na pomoc určité sociální skupině11 Zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány

1.2.

Bytová politika jako součást politiky sociální

Bydlení patří bezesporu k nejvýznamnějším lidským potřebám. Mít kde bydlet dává pocit jistoty a bezpečí, a ti, kteří nemají kde bydlet, se lehce ocitají na okraji společnosti. Je jedním z charakteristických znaků ţivotního stylu a standardu. Tím, ţe má člověk kde bydlet je schopen uspokojovat základní lidské potřeby-spánek, odpočinek, výchova. Bydlení má tedy komplementární charakter a tato jeho komplementárnost se prohlubuje s rostoucí ţivotní úrovní obyvatel12. Ovlivňuje člověka, jeho mezilidské vztahy a vytváří prostředí pro rodinný ţivot. Trţní mechanismus není sám o sobě schopen zajistit uspokojení potřeb bydlení všech svých občanů. Z tohoto důvodu hraje stát významnou roli na trhu s nemovitostmi. Vyspělé státy se snaţí zajistit bydlení pro všechny svoje občany. Pro většinu z nich jsou výdaje na bydlení tou největší investicí v ţivotě. Výdaje na bydlení rostou, stejně i jako poţadavky na jeho standard. Protoţe bydlení je nákladné a některé vrstvy společnosti nemají dostatek zdrojů, aby si adekvátní bydlení mohli zajistit, je politika bydlení součástí politiky sociální. Bývá charakterizována jako systém podpor, iniciativ či přímých zásahů na bytovém trhu.

10

Pozn. corporate social responsibility, kdy firma má vlastní dobročinnou organizaci, příkladem můţe být například společnost Baťa, která v Zimbabwe a JAR provozuje školu a vede semináře o HIV ve vlastních výrobních závodech. Seminář International marketing ESC Chambery) 11 Pozn. v současné době zvyšující se role nestátních organizací, zejména v postkomunistických zemích, je více důvodů, proč je tato situace ţádoucí- vyšší participace občanů v sociální sféře a také ulehčení státnímu rozpočtu. 12

KŘIVÁNKOVÁ, Zuzana. Analýza finančních produktů určených k financování bydlení Brno: Masarykova univerzita, 2010. 85 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW:

10

Stát je nejvýznamnějším subjektem bytové politiky a jeho úkolem je udrţování rovnováhy mezi ekonomickou výkonností trhu s byty na straně jedné a sociální spravedlností na straně druhé13. Na něm téţ záleţí, jakou bytovou politiku bude upřednostňovat, protoţe stejně jako u politiky sociální není v rámci EU stanovena jednotná. Také záleţí na sloţení vlády, protoţe pravicová vlády podporuje zpravidla jiný systém neţ vláda levicová. Problémy a sociální napětí v této oblasti jsou však přesto odstraňovány pozvolně a velmi opatrně, jelikoţ náhlý zvrat ve vývoji by mohl mít, a také obvykle má, dalekosáhlé politické důsledky. Odkládání řešení problémů do budoucna vede k prohlubování jiţ tak neudrţitelné sociální nerovnosti, zvyšování ekonomických přímých i skrytých ztrát veřejných rozpočtů, chátrání bytového fondu atd.14.

Konkrétní sociální aspekty bydlení Mezi konkrétní sociální aspekty patří celková dostupnost bydlení (poţadavek bytového fondu odpovídajícího svým rozsahem, kvalitou a rozmístěním potřebám obyvatelstva) a finanční dostupnost bydlení (poţadavek, aby ceny bydlení odpovídaly finančním moţnostem obyvatelstva) a dále také přiměřenost bydlení vzhledem k potřebám i finančním moţnostem konkrétní domácnosti na straně jedné a disponibilních příjmů domácností na straně druhé.

1.2.1. Bytové systémy Při tvorbě bytové politiky se vychází z následujících tří systémů. Většinou je však bytová politika státu jejich kombinací Liberální systém Liberální systém preferuje zásluhovost. To platí i v případě bytové politiky. Kaţdá domácnost si má zařídit bydlení sama a to dle vlastních finančních moţností. Nevýhodou tohoto systému je vysoká nerovnost v přístupu k bydlení a pro určité skupiny neschopnost zařízení odpovídajícího bydlení. Korporativní systém Tento systém staví na myšlence solidarity a subsidiarity15 a je zaloţen na vzájemné spolupráci občanů, neziskových organizací a státu. Trţní podmínky jsou regulovány, tak aby

13

MMR. 2005, Koncepce bytové politiky 2005. Dostupné z WWW: . 14 LUX, Martin; BURDOVÁ, Pavla. Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR). Praha : Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2000, Sociální souvislosti , s. . Dostupné z WWW: 15 KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1.

11

bylo bydlení dostupnější širším skupinám obyvatel. Je ovšem nutné zajistit, aby dotované byty a jiné úlevy vyuţívali skutečně sociálně potřební. Univerzalistický systém Univerzalistický systém upřednostňuje hledisko rovnosti a chápe bydlení jako veřejnou sociální sluţbu16. Tento systém výrazně zatěţuje rozpočet, kvůli svojí finanční náročnosti.

1.2.2. Nástroje bytové politiky Efektivní bytová politika musí vytvářet podmínky pro fungování bytového trhu a téţ zabezpečit bydlení skupinám sociálně slabších. Vláda se téţ musí rozhodnout, kterým skupinám obyvatelstva bude podporu poskytovat17. Při vytváření efektivní bytové politiky stát vyuţívá dvě moţné strategie.

Nabídková strategie Zaměřuje se na nabídkové subjekty na trhu. Je zaměřena na sniţování nákladů na bydlení. Můţe mít podobu přímých dotací stavitelům či pronajímatelům a to v podobě daňových úlev, nízkých úrokových sazeb, nebo kapitálovým grantům18. Hlavním nástrojem jsou programy podporující výstavbu bytů, určeným nízko či středně příjmovým skupinám obyvatelstva19 Problém nastává v situaci, kdy v těchto státem dotovaných bytech bydlí i ti, pro které nebyly tyto byty určeny. Kontrola takové situace je sloţitá, a proto není tato strategie tolik vyuţívaná20.

Poptávková strategie Poptávková strategie se zaměřuje na pomoc domácnostem. Tato pomoc můţe nabývat dvě základní podoby.

16

KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1. omezí podporu bydlení jen na občany, kteří nejsou schopni si zařídit bydlení, či bude podpory poskytovat plošně) 18 KEMP Peter A., Housing allowances in comparative perspective, Bristol, The Policy Press, 2007 19 KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1. 17

20

V ČR navíc dochází k trendu, procesu filtrace, v jehoţ rámci je naopak podporována výstavba nového bydlení pro střední a vyšší příjmové vrstvy, zatímco starší levnější bydlení je přenecháno sociálně slabším domácnostem. VALENTOVÁ, Boţena. Vývoj sociálního bydlení s důrazem na jeho zacílení na určité sociální vrstvy. Sociologický časopis 2005

12

Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je nejčastější formou pomoci. Přispívá ke krytí nákladům rodinám, či jednotlivcům s nízkými příjmy21. Výše těchto příspěvků je zpravidla dle výše příjmů domácnosti. V některých zemích je součástí sociálních příspěvků, v jiných je zaveden samostatně. Neexistuje proto, aby pomáhal nízkopříjmovým rodinám zařídit bydlení větší či na vyšším standardu, ale proto, aby sníţil podíl, který domácnosti hradí na bydlení ze svého příjmu22. Daňové úlevy Fungují formou slev na dani z příjmu nebo sníţení základu daně o úroky z půjček poskytovaných na pořízení bydlení23.

1.2.3. Sociální bydlení Oblast sociálního bydlení spadá pod bytovou politiku. Stejně jako politika sociální není v rámci EU harmonizována a je v pravomocích jednotlivých členských států. V kaţdé zemi však existuje sektor nájemního bydlení, nazývaný sociální. Nejmenší podíl těchto bytů na celkovém bytovém fondu mají středomořské země (Španělsko, Řecko) a nejvyšší země skandinávské (Švédsko)24.

Základní charakteristiky ale platí pro všechny vyspělé země EU Výstavba často podporována z veřejných prostředků Poskytovatelem je veřejný sektor či specifická nezisková organizace Nájemné je niţší neţ trţní Určeno domácnostem s nízkými příjmy (těmi má být vyuţíváno)25

21

MPSV, 2010, Příspěvek na bydlení. Dostupné z WWW: . KEMP, Peter A. Housing allowances in comparative perspecitve. UK : University of Bristol, 2007. 289 s. 23 KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 80-7357-276-1. 24 LUX, Martin; BURDOVÁ, Pavla. Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR). Praha : Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2000, Sociální souvislosti , s. . Dostupné z WWW: . 25 PELÍŠKOVÁ, Věra. Sociální bydlení, 2008, Seminář pro krajské koordinátory pro romské záleţitosti - 2008. Dostupné z WWW: . 22

13

Výběr domácností, které mohou vyuţívat sociální bydlení, většinou podléhá splnění určitých kritérií, zpravidla výše příjmu či velikost domácností - přihlíţí se tedy k sociální potřebnosti ţadatele. Pokud však sektor sociálního bydlení není dostatečně velký a není schopný pokrýt poptávku, musí si domácnosti hledat nájemní bydlení v soukromém sektoru26. Zvýšení příjmů těchto domácností je obvykle prováděno pomocí adresných příspěvků na bydlení.

Ohrožené skupiny obyvatel Nedostatečný přístup k bydlení můţe vést k sociálnímu vyloučení jedince ze společnosti. Taková situace můţe vést k zvýšení chudoby, bytovou segregaci nízkopříjmových rodin a téţ nárůst kriminality v oblastech osídlených těmito sociálně slabými domácnostmi. Ing. Obadalová ve své studii „Přístup k bydlení sociálně ohroţených skupin obyvatel“ rozděluje osoby, kterými se bytová politika v oblasti sociálního bydlení zabývá, do dvou skupin. Na osoby, které si nejsou schopny zařídit adekvátní bydlení, či potřebují podporu ze socioekonomických důvodů a na ty, kteří téţ potřebují podporu nebo mají specifické poţadavky na bydlení z důvodu svého zdravotního stavu.

Mladí lidé Tato skupina obyvatel do třiceti let věku většinou nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, aby si mohla pořídit vlastní bydlení. Je to však skupina perspektivní, a to hlavně z hlediska vyhlídek do budoucna (s délkou pracovní kariéry často roste plat atp.). Mladí lidé v dnešní době také nastupují do práce později (stále vyšší podíl vysokoškolských studentů) a navíc jsou skupinou ohroţenou nezaměstnaností. Protoţe investice do bydlení jsou vysoké, mnoho mladých lidí odkládá zaloţení rodiny na dobu, kdy budou finančně zabezpečení. Toto odkládání se jiţ nyní nepříznivě promítá na demografii většiny evropských států27. Podpora bydlení této skupiny obyvatel je tedy velmi ţádoucí.

Osamělí rodiče s dětmi Míra rozvodovosti je v Evropě za posledních 50 let rostoucí28. Úhrnná rozvodovost se v ČR v roce 2009 blíţila téměř 50%29. To znamená, ţe tato skupina bude v budoucnu narůstat, pokud bude míra rozvodovosti stále rostoucí. Častěji se tato situace týká ţen. V zemích 26

LUX, Martin; BURDOVÁ, Pavla. Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR) Praha: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2000, Sociální souvislosti 27

Pozn. Přednáška profesora Wolfganga Blumbacha na ESC Chambery únor 2011 MICHALEC, David. Demografický vývoj v České republice - komparace vývoje v ČR se situací v západoevropských zemích. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 72 s. Diplomová práce. 29 ČSÚ, 2009, Úhrnná rozvodovost. Dostupné z WWW: . 28

14

západní Evropy bývá tato skupina upřednostňována v přístupu k nájemním bytům. V ČR tomu tak není, a to z části i proto, ţe se v takové situaci většinou rodič s dětmi přistěhuje do bytu k příbuzným30. Domácnosti s jedním ekonomicky aktivním členem, či domácnosti nezaměstnaných Členové těchto domácností často ţijí v nevyhovujících přeplněných bytech. Nevyhovující podmínky, nedostatek soukromí, sociální segregace mohou vyústit v nesnášenlivost a problémy spojené s kriminalitou. Národnostní a etnické menšiny Problémem těchto skupin obyvatel můţe být přílišná segregace, neznalost jazyka či nezaměstnanost. V ČR se tato skupina vztahuje hlavně na romské obyvatele, kdeţto v západní Evropě často na přistěhovalce z muslimských zemí, u nichţ nastávají i kulturní problémy. Skupina uprchlíků je na tom ve srovnání s občany zemí hůře a je na trhu s byty často diskriminovaná, protoţe nemá stejná práva, jako občané příslušné země. Bezdomovci Termínem bezdomovec se rozumí osoba, nemající domov či moţnost dlouhodobě vyuţívat nějaké přístřeší31. Bezdomovectví je obvyklé v chudších částech větších měst. Zpravidla tato skupina čelí i dalším problémům, různým traumatizujícím záţitkům, alkoholu, či jiným návykovým látkám a tyto faktory mohou vyústit v kriminální činnost. Tělesně zdravotně postižení Skupina tělesně postiţených má specifické nároky na bydlení, které jim bydlení „obyčejné“ byte nesplňují. Buď jsou potřebné úpravy stávajícího bydlení (úpravy bytu na bezbariérový), nebo stav postiţené osoby vyţaduje ubytování v zařízení, které poskytuje sluţby pomocného charakteru (donáška jídla, doktor, ošetřovatelka)

Mentálně zdravotně postižení Zde se jedná převáţně jedince schopné vést relativně samostatný ţivot mimo ústavní zařízení32

30

OBADALOVÁ, Miroslava. Přístup k bydlení sociálně ohrožených skupin obyvatel. In. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001, Dostupné z WWW: . 31

Bezdomovectví, Bezdomovectví. Dostupné z WWW: . 32 OBADALOVÁ, Miroslava. Přístup k bydlení sociálně ohrožených skupin obyvatel. In. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001.

15

Senioři Senioři jako skupina mají speciální potřeby z hlediska bydlení, potřeby z hlediska zdravotního a i potřeby z hlediska ekonomického. Senioři jsou většinou odkázáni pouze na důchod, který nedosahuje výše původního platu a tato skupina je obecně náchylná k chudobě (jedna z nejchudších vrstev společnosti jsou vdovy/vdovci). S přibývajícím věkem také často dochází ke ztrátě samostatnosti i do takové míry, ţe dotyčná osoba jiţ nemůţe bydlet sama a potřebuje mít nad sebou dohled. Skupina seniorů je podrobně rozebrána v následujících kapitolách.

1.3.

Sociální služby

Sociální sluţby jsou nedílnou součástí aktivit vyspělých států a jejich cílem je poskytování péče osobám znevýhodněným s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota. Pomoc znevýhodněným občanům je podporována na základě uznání lidských práv a svobod, která vycházejí z Všeobecné deklarace lidských práv a svobod z roku 1948. Z deklarace vychází i právo na systémovou ochranu při určitých sociálních událostech. V ČR se tato ochrana označuje termínem sociální zabezpečení, který je převzatý z ruštiny a akcentuje „přidělování“ blaha sociálním centralizovaným státem33. V euroamerické oblasti pojmu sociální zabezpečení odpovídá pojem sociální bezpečnost34. Zdroje financování sociálních sluţeb mohou být jednak příjmy a dotace od států či niţších samosprávních celků, příspěvky zřizovatele a v případě soukromých poskytovatelů sociálních sluţeb se příjmy odvíjí na základě smluvně stanovené ceny.

1.3.1. Směřování sociálních služeb K zásadním projevům postmoderní doby v oblasti sociálních sluţeb patří ztráta důvěry v kolektivistická řešení, nedůvěra k schopnostem státu a institucí poskytovat efektivní a kvalitní formy péče35. Část sociálních sluţeb přechází do soukromého sektoru. Tyto sluţby jsou poté poskytovány komerčně na základě kontraktu. V posledních letech je zvyšován důraz na kvalitu poskytovaných sluţeb, tak aby co nejlépe vyhovovaly potřebám konkrétních občanů. Dalším trendem v této oblasti je zvyšování podílu osobní zodpovědnosti. Dochází tak k vyuţívání sociálních sluţeb v případech stavu nouze, který dotyčná osoba není schopna vlastními silami překonat36. Sociální sluţby jsou směřovány směrem k znevýhodněným skupinám občanů. 33

MATOUŠEK, Oldřich, et al. Sociální služby. Praha : Portál, 2007. 155 s. Pozn. Anglicky: Social Security, Francouzsky: Sécurité sociale 35 LÁBUS Jiří, Zkušenosti, perspektivy, tendence :odborný seminář s mezinárodní účastí - bydlení seniorů. Brno : Vysoké učení technické, 2004. [34] s. ISBN 80-214-2591-1 36 KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. Praha : Triton, 2005. 71 s. 34

16

1.3.2. Charakteristika zařízení a typů sociálních služeb Sociální sluţby se dělí na pobytové, ambulantní a terénní. Pobytové sluţby jsou sluţby dlouho či střednědobého charakteru a patří mezi ně například domovy pro seniory, ústavy pro občany se zdravotním postiţením či azylové domy. Kvůli vyuţívání ambulantních sluţeb musí občané docházet, či být dováţeni do centra, které tyto sluţby poskytuje. Typem těchto sluţeb jsou stacionáře a denní centra, nebo například různé terapeutické skupiny. Terénní sociální sluţby jsou poskytovány občanům v jejich domácím prostředí. Tento typ sluţeb se stává čím dál více rozšířený a to především v případě pečovatelské sluţby. Tato sluţba totiţ postiţeným či seniorům umoţňuje setrvávat v domácím prostředí a to je jednak z hlediska nákladů pro stát výhodnější, ale zároveň varianta být doma oproti pobytu v ústavu z psychického hlediska vhodnější37.

37

KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. Praha : Triton, 2005. 71 s.

17

2. Česká republika a bydlení seniorů 2.1. Česká republika v přehledu Úvod Česká republika vnitrozemský stát, který se nachází ve střední Evropě. V historii měla strategickou polohu prostředníka a byla součástí velkého celku Rakousko-Uherské monarchie. Tato její strategická poloha byla přerušena v minulém století příchodem komunistů a tato historická etapa stále, i dvacet let po pádu komunismu ovlivňuje dění ve státě. Česká republika je parlamentní demokracie a moc je rozdělena stejně jako v ostatních vyspělých zemích na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Je státem unitárním, který však část svých kompetencí přenechává niţším samosprávním celkům a to konkrétně 14 krajům a více neţ 6200 obcím. Od roku 1995 je v ČR zaváděn nový systém sociálního zabezpečení se třemi pilíři, kterými jsou sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc a který je legislativně upraven38. Zřizovateli zařízení, která poskytují sociální sluţby, mohou být kraje, obce a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zdravotnické a sociální sluţby mají různé zdroje financování. Zdravotnické sluţby jsou kryty fondy pojišťoven a je u nich nutné podílení se pacientů. Sociální sluţby spadající pod Ministerstvo práce a sociálních sluţeb jsou financovány mixem zdrojů a to z celkových daní, regionálních rozpočtů a individuálních příspěvků. Z hlediska ústavní péče zhruba 35% nákladů hradí individuální příspěvky, 25% nákladů hradí lokální autority, pojišťovny se podílí zhruba na 3% celkových nákladů na dlouhodobou péči. Částka, kterou hradí pacient, nesmí překročit 85% příjmu dotyčné osoby39. Jako kaţdý demokratický stát se ČR snaţí zabezpečit důstojné podmínky ţivota v kaţdém věku. Díky komunistickému systému sociální ochrany se postoje lidí k řešení sociálních problémů vyznačují přemírou spoléhání se na stát40. Demografické perspektivy ČR Počet obyvatel ČR v roce 2009 byl 10,4 milionů. Podíl osob starších 65 let tvořil v roce 2008 15% obyvatelstva, přičemţ podle nejnovějších odhadů vzrostl a nyní dosahuje 16,3%, čímţ se procentuálně téměř vyrovnává s Francií. Právě kategorii seniorů čekají v blízké budoucnosti nejvýraznější změny. V roce 2050 by měl počet seniorů překročit hranici 3 milionů a tím zvýšit jejich podíl na 30%. Ještě výraznějšími změnami projdou dílčí kategorie, kde v období 2002-2065 dojde k ztrojnásobení počtu seniorů v kategorii 75+, přičemţ v kategorii

38

LÁBUS Jiří, Zkušenosti, perspektivy, tendence :odborný seminář s mezinárodní účastí - bydlení seniorů. Brno : Vysoké učení technické, 2004. [34] s. ISBN 80-214-2591-1. 39 OECD 2011. Long term care. Dostupné z WWW: . 40 KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. Praha : Triton, 2005. 71 s.

18

nejstarších seniorů 85+ dojde k osminásobnému zvýšení41. Očekávaný vývoj populace ČR se dá nazvat jako zrychlené stárnutí v rámci stárnoucí populace. Tato populace bude sice v průměru zdravější, ale bude se u ní častěji projevovat ztráta soběstačnosti a tím pádem budou růst nároky směrem k veřejnému sektoru. Míra porodnosti není schopna vyrovnat stárnoucí populaci. V první dekádě po revoluci klesla pod hranici 1,2, a přestoţe se v posledních letech začala zvyšovat a překročila 1,4, stále se nachází pod průměrem EU. Skupina dětí do 14 let tvořila v roce 2009 14,2% obyvatelstva ČR42. Graf 1: Věková skladba obyvatelstva v letech 2010 a 2050

Zdroj: Český statistický úřad http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/stromy_zivota_do_roku_2066

V grafech je názorně vidět srovnání věková skladba obyvatelstva v letech 2010 a 2050. Z grafu jsou zřejmé velmi výrazné změny především v oblasti seniorů nad 65 let. Stále nedostačující základna skupiny dětí a menší počet pracujících na vysoký počet seniorů značí akutnost problému stárnutí populace a vybízí k rychlému řešení.

2.2.

Politika bydlení seniorů

V otázkách seniorů figurují dvě ministerstva, tak i v ČR je tomu podobně. V otázkách bydlení a sociálních bytů je to Ministerstvo místního rozvoje a v otázkách sociálních sluţeb je to Ministerstvo práce a sociálních věcí. Moderní bytová politika, ke které koncept bytové politiky ČR směřuje, je zaloţena na třech základních pilířích. Vytvoření právního rámce, adekvátního ekonomického prostředí a třetím

41

LÁBUS Jiří, Zkušenosti, perspektivy, tendence :odborný seminář s mezinárodní účastí - bydlení seniorů. Brno : Vysoké učení technické, 2004. [34] s. ISBN 80-214-2591-1. 4242

ČSÚ, 2009, Statistická ročenka. Dostupné z WWW: .

19

pilířem, kterým je „sociální doktrína“, na jejímţ základě jsou vytvářena opatření zaměřená na občany, kteří se při zajišťování standartního bydlení neobejdou bez pomoci státu43. Pro tyto občany se stát snaţí situaci ulehčit pomocí adresných sociálních dávek, nabídky finančně dostupného nájemního bydlení a sociálních sluţeb. V otázce naplňování cílů jsou to obce, na kterých záleţí, zda budou vytvořené právní a ekonomické nástroje vyuţity. Bytová politika ČR je v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. Toto ministerstvo má v rámci svých aktivit podprogram Podpory výstavby dotovaných bytů, které spadají pod sociální bydlení a slouţí osobám, které si z důvodu jejich nepříznivé sociální situace nejsou schopny zajistit adekvátní bydlení.

2.2.1. Národní program přípravy na stárnutí První Národní program přípravy na stárnutí byl vypracován Ministerstvem práce a sociálních věcí a probíhal v letech 2003-200744. Jeho cílem bylo podpoření rozvoje společnosti pro lidi všech skupin. V současnosti probíhá druhé období tohoto programu, které trvá od roku 2008 a bude končit v roce příštím. Program vychází z předpokladů, ţe zvýšení kvality ţivota ve stáří vede k úspěšnému řešení výzev spojených s demografickým stárnutím. Vytyčil si cíle, které je ţádoucí prosazovat horizontálně napříč sektory a na všech úrovních veřejné správy.

Principy a cíle Aktivní stárnutí Prostředí a komunita vstřícná ke stáří Zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří Podpora rodiny a pečovatelů Podpora participace na ţivotě společnosti a ochrana lidských práv

Cílem programu je dostat stáří do širšího povědomí veřejnosti a zvýšit zapojení a zodpovědnost osob za svoji situaci ve stáří. Zvýšení zodpovědnosti je důleţité, protoţe z demografického hlediska je jasné, ţe se bude zmenšovat podíl pracujících na osoby v důchodu. Nynější čtyřicátníci by se tedy měli zamyslet nejen nad svým ţivotním stylem, ale taky nad moţností spoření na stáří.

43

MMR, 2005, Koncepce bytové politiky 2005. Dostupné z WWW: . 44 MPSV, 2003, Národní program přípravy na stárnutí. Dostupné z WWW: .

20

Z hlediska bydlení seniorů je důleţitým cílem plánu problematika prostředí a komunita vstřícná ke stáří. Tento bod se soustředí na zachování nezávislosti a na udrţení kvality ţivota i v pokročilém věku. Mnohé byty, ve kterých senioři proţili značnou část svého ţivota, jsou z hlediska bezpečnosti nevhodné a při s přibývajícím věkem sniţující se schopnosti pohybu je důleţité učinit v bytě úpravy, které vedou k tomu, ţe byt je bezbariérový a senior v něm tak můţe nadále pobývat. Dále se v rámci tohoto bodu hovoří o nevyhovujícím stavu domovů pro seniory a to jak z hlediska počtu pokojů (lůţek), tak i z hlediska kvality a sluţeb. Domovy pro seniory by se měly začít otevírat směrem ke komunitě a nabízet v jejich rámci i programy denní péče. To je důleţité především proto, aby se senior s prostředí seznamoval i v době, kdy bydlí ve svém domově a aby tedy moţný následný přechod do domova pro seniory nebyl traumatizující, protoţe senior půjde tzv. „do známého“. Světová zdravotnická organizace WHO v plánu Age friendly cities ( Města vstřícná směrem ke starším osobám apeluje na zlepšení a podporu sociálních programů k udrţení nezávislého ţivota seniorů45. ČR se návrhy tohoto plánu řídí a prvním vstřícným krokem bylo přeloţení tohoto plánu do češtiny a následné uvědomění veřejnosti. Ministerstvo pro místní rozvoj se snaţí zapracovat stavebně technické parametry upravitelného bytu do vyhlášky a snaţí se vypracovat koncept celoţivotního bydlení, tedy bytů, které budou jiţ stavěny tak, aby byly v budoucnosti snadněji upraveny na vyhovující potřebám starého člověka. Dalším důleţitým bodem je snaha zvýšit výstavbu nájemních bytů předem určených pro osoby se sníţenou soběstačností. Dalším dílčím cílem programu je zpřesnění definice a vymezení podpory v oblasti sociálního bydlení a rozšíření finanční podpory obcí. V porovnání se západní Evropou je model ústavní péče o seniory v ČR nedostačující. Přestoţe domovy pokrývají rovnoměrně celou oblast ČR, kapacitně zdaleka nedostačují poptávky. To staví zájemce do nepříjemných a často i nedůstojných situací. Kromě nedostačující kapacity je problémem i styl ţivota v těchto zařízeních. V moderním pojetí by se domovy pro seniory měly co nejvíce přiblíţit domovům skutečným (moţnost vlastního pokoje se svým zařízením, program na míru), přičemţ realita je mnohdy jiná (pobyt na vícelůţkových pokojích, nutnost dodrţování ústavního reţimu atp.). Pohled veřejnosti je stále ještě negativní. Domovy pro seniory jsou často vnímány jako konečná stanice a potomci, jeţ tam seniory „odloţili“ jsou téţ vnímání negativně. Přechod z vlastního domova do domova pro seniory by měl být pro seniora pozvolný a měl by pro něj znamenat ulehčení jeho povinnostem. Proto je důleţité, aby se domovy pro seniory co nejvíce přiblíţily domovům skutečným. Většinu stávajících neformálních pečovatelů tvoří ţeny a je ţádoucí zajistit flexibilní střídání mezi péčí formální a neformální zajištěním rozšíření sluţeb úlevové péče. V zájmu kvality péče je patrná snaha o integraci s péčí odbornou zdravotnickou atp. Poskytování těchto sluţeb 45

WHO, 2008, Global age-friendly cities. Dostupné z WWW: .

21

by však stále více propojováno s bytovou politikou obcí. V zájmu seniorů je preferována pečovatelská sluţba a snaha o to, aby senior co nejdéle ţil ve svém domově. Program chce také analyzovat moţnosti zavedení pečovatelské dovolené.

Dosažené pokroky Přestoţe má plán určité inovační a ambiciózní postoje, jejich plnění zatím dle zprávy z roku 2010 není dostačující. Výše zmíněný projekt Age friendly cities patří mezi úspěšnější části plnění plánu, jeho principy jsou uplatňovány v rámci strategických dokumentů ministerstva pro místní rozvoj46. Naopak v otázce transformace zařízení rezidenčních sociálních sluţeb pro seniory bylo v roce 2010 plnění stále na úrovni úvah a to zejména z důvodu nekompatibility cílové skupiny s financováním z evropských strukturálních fondů. Zároveň byl však ustanoven expertní tým odborníků na tuto problematiku, který připravuje podklady pro koncepční legislativní změny v této oblasti. Kromě plánu přípravy na stárnutí vychází podpora transformace z národních strategických dokumentů Národního rozvojového plánu 2007-2013 a Národního strategického referenčního rámce 2007-2013.

2.3.

Možnosti bydlení seniorů v ČR

2.3.1. Bydlení ve vlastním domově Osoby ţijící ve vlastním domově mohou vyuţívat terénních či ambulantních sluţeb péče nabízených pečovatelskou sluţbou či denních center. Pro vyuţívání ambulantních sluţeb musí klienti dojíţdět, nebo být dováţeni do center, zatímco terénní sluţby jsou poskytovány přímo v místě klientova bydliště47. Se zhoršujícím zdravotním stavem je v zájmu udrţení kvality ţivota ţádoucí provést změny v rámci bytu a učinit jej tak bezbariérovým. Z hlediska psychického i z hlediska současné nedostatečné nabídky míst v domovech pro seniory je ţádoucí, aby senioři zůstávali ve svých domovech, co nejdéle je to moţné.

Problematika nájemních bytů U nájemního bydlení je nejčastějším problémem nedostatek bytů, které by byly vhodné pro potřeby seniorů. Senioři často obývají velké byty, kde dříve ţili i s rodinami. Následně je pro ně placení nájemného velmi finančně náročné a to zejména z důvodů zvyšujících se nákladů na bydlení vlivem deregulace nájemného. Přitom valorizace důchodů svým tempem zaostává za zvyšujícími se nájmy. Se změnami v deregulaci nájemného je třeba počítat a stát by měl 46

MPSV, 2010, Zpráva o plnění Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Dostupné z WWW: 47 GRENAROVÁ, Olga, et al. Pracovník v sociálních službách : Studijní texty pro akreditovaný kvalifikační kurz. Brno : Consolidated group care, 2007. 133 s.

22

zabezpečit dostatek bytů o menší rozloze, které by byly pro ţivot seniorů vhodné jak finančně tak i z hlediska bezpečnosti. Zatím se tomu tak neděje a vznikají problémy, kdy náklady na bydlení dosahují třeba 80% někdy i více neţ 100% příjmu seniorů. Problémem dnešních seniorů je to, ţe v převáţné většině jsou příjemci pouze jednoho příjmu, financovaného z důchodového zabezpečení a díky svému zdravotnímu stavu či jiným faktorům nejsou schopni mít další zaměstnání. Dříve se nekladl důraz na osobní zodpovědnost za ţivot ve stáří a málokdo si spořil například v rámci penzijního připojištění. Pokud se senior dostane do situace, kdy jeho náklady na bydlení jsou vyšší neţ příjmy a není tedy schopen nájemné ve stanovené výši platit, tak mu pronajímatel dle platných právních předpisů můţe vypovědět smlouvu48. Do této tíţivé situace se dostává stále více seniorů a moţnosti řešení nejsou nikterak velké. Města většinou v rámci své bytové politiky privatizují významnou část bytového fondu a je tedy problém zařídit dostatek bytů vhodných pro sociální bydlení, které by mohlo být jednou z alternativ v situaci vysokého nájemného.

Pečovatelská služba Pro seniory ţijící ve svých domovech jsou často důleţité sluţby pečovatelské. Díky nim jsou totiţ schopni ţít doma delší dobu a to je nejen podle plánu ale i podle odborníků ţádoucí. Stejně jako jinde v Evropě funguje v ČR pečovatelská sluţba, která je poskytovaná především občanům především v jejich domácnostech, či v domech s pečovatelskou sluţbou, střediscích osobní hygieny, domovinkách či jídelnách pro důchodce49. Bývá většinou zřizována obcemi, téţ ale i nestátními organizacemi. Zabezpečuje důleţité činnosti, jako je například péče o domácnost, dováţka jídla, sluţby asistence při kaţdodenních činnostech, které jiţ klient není schopen zcela zvládat sám. Dle šetření z roku 2003 vyplynulo, ţe pečovatelské sluţby aţ na výjimky zaměstnávají pracovníky zpravidla se zdravotnickým vzděláním namísto pracovníků sociálních. Sociální pracovníci přitom mají lepší kvalifikaci na odborné zhodnocení klientových potřeb. Dalším problémem pečovatelské sluţby je nedostatek komplexních programů péče. Mezi další moţnosti, které můţe senior bydlící doma vyuţívat, patří ambulantní sluţby v denních centrech či terénní úlevové sluţby, které slouţí jako pomoc neformálnímu ošetřovateli.

48

BĚLOVSKÁ, Iveta. Sociální a ekonomické problémy současných seniorů a jejich vliv na řešení otázky bydlení. Brno, 2011. 58 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 49 KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. Praha : Triton, 2005. 71 s.

23

2.3.2. Bydlení mimo domov Do roku 2006 existovaly v rámci ČR tři typy rezidenčních sluţeb: domovy důchodců (plné zaopatření), domovy s pečovatelskou sluţbou (pronajímání bytu a vyuţívání nabízených sluţeb) a domovy-penziony pro důchodce (soběstační senioři, moţnost objednání určitých sluţeb). Nová legislativa zahrnuje všechny rezidenční sluţby pod pojem Domovy pro seniory50.

Domovy pro seniory Domovy pro seniory upravuje zákon 108/2006 Sb. v §49. Domovy poskytují dlouhodobé pobytové sluţby občanům, kteří jiţ nezvládají všechny úkony běţného ţivota, potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby a nejsou jiţ především z důvodu věku soběstační. Zajištění důstojných a lidských podmínek, omezování pocitu, ţe osoba ţije v ústavu a naopak navozování pocitu domova či otevírání domovů pro seniory vstříc komunitě jsou trendy v moderních společnostech a nejinak je tomu i v případě ČR. Domovy zajišťují kromě ubytování, stravy, pomoc při činnostech typu osobní hygieny také sociálně terapeutické a aktivizační činnosti. Tyto sluţby jsou poskytovány za úplatu, přičemţ cena ubytování na měsíc a stravu se obvykle pohybují kolem 8500 aţ 9500 Kč. Kromě příjmů od ubytovaných osob tvoří příjmy domovů pro seniory příspěvek zřizovatele, dotace MPSV, příspěvky na péči ubytovaných klientů, příjmy ze zdravotních pojišťoven a jiné dotace. Domovy jsou často zřizovány jako příspěvkové organizace se samostatnou právní subjektivitou. Problémem domovů pro seniory je především jejich nedostačující kapacita na narůstající poptávku. Domovy pro seniory však nejsou vhodnou variantou v případě problémů s vysokými nájmy. Neřeší bytovou otázku seniora, protoţe jeho přijetí se váţe především k jeho zdravotnímu stavu, nedovolujícímu ţivot ve svém domově.

Domovy se zvláštním režimem Kromě domovů pro seniory vznikly transformací v roce 2007 i domovy se zvláštním reţimem. Jsou upraveny v §50 zákona 108/2006 Sb. a jsou často součástí domovů pro seniory51. Osoby, ţijících v těchto domovech jsou osoby s duševním onemocněním, stařeckou či Alzheimerovou demencí.

Bydlení v domovech zřízených v soukromém sektoru V soukromém sektoru je bydlení finančně nákladnější, zároveň by však měl nabízet lepší kvalitu ubytování i sluţeb. Zároveň v něm začínají vznikat projekty rezidenčního bydlení 50 51

MATOUŠEK, Oldřich, et al. Sociální služby. Praha : Portál, 2007. 155 s. Zákon 108/2006 Sb. dostupný na https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf

24

podobné konceptu, který jiţ léta funguje v západní Evropě. Seniorské rezidence jsou z hlediska kvality ţivota ţádanou variantou a fungují na principu bytů v osobním vlastnictví či v dlouhodobém pronájmu. Tyto byty si senioři mohou vybavit vlastním nábytkem, nemají tedy pocit, ţe ţijí v ústavu. Cílem těchto rezidencí je umoţnit seniorům proţít zbytek ţivota v příjemném prostředí, vyuţívat komfortu sluţeb, jeţ rezidence nabízí a s tím spojený pocit bezpečí52. Navíc tento koncept bydlení se neváţe ke zdravotnímu stavu, ale umoţňuje i zcela samostatným jedincům ţivot v příjemném prostředí, které s přibývajícím věkem a s ním spojenými problémy bude jiţ známé a přirozené. Výše úhrady za tyto sluţby je vyšší neţ běţný důchod a i to můţe být jeden z důvodů, proč tento koncept stále ještě není tolik rozšířený. V následujících letech jsou ale plánovány další projekty tohoto typu a vzhledem k tomu, ţe tento koncept v západní Evropě roky úspěšně funguje, dá se předpokládat, ţe v ČR tomu časem bude podobně.

Domovy s pečovatelskou službou Seniorským rezidencím jsou nejblíţe svojí podobou domovy s pečovatelskou sluţbou (dále jen DPS). DPS nejsou sociální zařízení, ale patří do obecního bytového fondu mezi byty v domech zvláštního určení. V ČR jsou tyto domy upraveny zákonem 102/1992 v §1053. Jedná se o domy, ve kterých senior byt vlastní či si ho dlouhodobě pronajímá. Podmínkou však je dostatečná soběstačnost seniora, jehoţ stav nevyţaduje pravidelnou celodenní péči. V rámci DPS však existuje pečovatelská sluţba, se kterou se klienti mohou domluvit na programu na míru. Úhrada za poskytnuté sluţby není součástí platby za uţívání bytu. Na byt v DPS jsou však vedeny dlouhé pořadníky z důvodu nedostatečné kapacity, takţe ani tato moţnost není dostatečnou alternativou pro seniory s problémem platit nájmy v nájemních bytech.

2.4.

Příspěvky

2.4.1. Příspěvek na péči Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.(dále jen „Zákon“) přinesl koncipování nové sociální dávky, která představuje zcela nový nástroj financování sociálních sluţeb54. Dávka se nazývá „příspěvek na péči“ a její zavedení by mělo přispět k očekávaným a ţádoucím změnám v oblasti sociálních sluţeb. Příspěvek je určen občanům, kteří z důvodu nepříznivého

52

KOUBOVÁ, Pavla. Trendy v bydlení seniorů v zahraničí a rezidenční bydlení pro seniory v ČR. Dostupné z WWW: . 53 Zákon 102/1992 Sb. dostupný z http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=102/1992 54 Zákon 108/2006 Sb. dostupný z https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf

25

zdravotního stavu závislí na pomoci jiné osoby v oblasti péče o vlastní osobu a v úkonech týkajících se soběstačnosti55. Příspěvek je vyplácen osobám všech věkových kategorií, přičemţ je nutné, aby konkrétní osoba splňovala zákonem stanovené podmínky. V zákoně o sociálních sluţbách 108/2006 Sb., jsou upraveny podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvku na péči.

Podmínky na udělení Příspěvku na péči osobám s trvalým pobytem v ČR (občan EU s trvalým pobytem, občanem s azylem dle zvláštního předpisu- více viz §4 Zákona) osobám závislým na pomoci druhých fyzických osob (náklady na příspěvek hradí státní rozpočet a rozhoduje o něm obecní úřad obce s rozšířenou působností- více viz §7 Zákona)

Výše příspěvku Výše příspěvku se dělí dle věku a dle stupně závislosti. Podmínky pro osoby mladší 18 let jsou odlišné a příspěvek bývá zpravidla o 1000,- Kč vyšší. Rozsah závislosti konkrétní osoby se dělí na 4 skupiny dle §8. Pro osoby starší 18 let, tedy i pro skupinu seniorů platí následující dělení: Stupeň 1 znamená lehkou závislost, kdy klient potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu kaţdodenní pomoc nebo dohled při více neţ 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost dle §9 Zákona. Stupeň 2 znamená středně těţkou závislost, kdy klient potřebuje kaţdodenní pomoc nebo dohled při více neţ 18 úkonech dle §9 Zákona. Stupeň 3 znamená těţkou závislost, kdy klient potřebuje kaţdodenní pomoc nebo dohled při více neţ 24 úkonech dle §9 Zákona. Stupeň 4 potom znamená úplnou závislost a potřebu pomoci u více neţ 30 úkonů dle §9 Zákona. Úkony, definující klientovu soběstačnost a schopnost péče o vlastní osobu jsou formulovány v §9 Zákona. Jedná se o 28 úkonů péče o vlastní osobu jako například příprava jídla, hygiena, ulehávání či vstávání z postele, chůze po rovině atp. a dalších 28 úkonů soběstačnosti jakými jsou například komunikace, plánování času, manipulace se zámky a otevírání oken, nakládání s penězi atp. 55

MPSV, 2011, Sociální poradce. Dostupné z WWW: .

26

O příspěvku na péči rozhodují sociální odbory obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, které vydávají rozhodnutí na základě posouzení zdravotního stavu Lékařskou posudkovou sluţbou ČSSZ a na základě výsledků sociálního šetření ţadatele a zhodnocení všech kritérií. Senior následně obdrţí měsíčně příspěvek na péči ve výši dle své skupiny. 800 pro I. stupeň – lehká závislost (nově sníţeno od 1.1.2011, dříve 2000) 4 000 pro II. stupeň – středně těţká závislost 8 000 pro III. stupeň – těţká závislost 12 000 pro IV. stupeň – úplná závislost

2.4.2. Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení přispívá na krytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy a jeho poskytování podléhá testování příjmů rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Má na něj nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliţe jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší neţ částka normativních nákladů na bydlení. Normativní náklady jsou stanoveny Ministerstvem práce a sociálních věcí jako průměrné náklady na bydlení dle velikosti obec a počtu členů v domácnosti56. Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s uţíváním bytu, u druţstevních bytů a bytů vlastníků srovnatelné náklady, vyčíslené v zákoně o státní sociální podpoře. U všech druhů bytů se pak přičítají náklady za energie, vodné a stočné, odpady a vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se berou v úvahu průměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí. Výše příspěvku se odvíjí dle počtu členů rodiny, počtu obyvatel města či obce, ve které se daná nemovitost nachází a také dle druhu bydlení. Obyvatelé nájemních bytů pobírají vyšší příspěvky neţ obyvatelé bytů druţstevních, kteří jsou ve stejné kategorii s vlastníky bytů. Stanovuje se jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a násobkem rozhodného příjmu a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35).

56

MPSV, 2011, Příspěvek na bydlení. Dostupné z WWW: .

27

Tabulka 1: Normativních náklady pro nájemní byty pro rok 2011 Počet osob v rodině

Počet obyvatel obce Praha

nad 100 tis. obyvatel

50 000 - 99 999 obyvatel

10 000 - 49 999 obyvatel

do 9 999 obyvatel

1

6 363 Kč

5 117 Kč

4 863 Kč

4 406 Kč

4 293 Kč

2

9 183 Kč

7 478 Kč

7 130 Kč

6 505 Kč

6 350 Kč

3

12 557 Kč

10 328 Kč

9 872 Kč

9 056 Kč

8 852 Kč

4 a více

15 744 Kč

13 055 Kč

12 506 Kč

11 521 Kč

11 276 Kč

Zdroj: MPSV

Tabulka 2: Normativních náklady pro byty v osobním a druţstevním vlastnictví pro rok 2011 Počet osob v rodině

Počet obyvatel obce Praha

nad 100 tis. obyvatel

50 000 - 99 999 obyvatel

10 000 - 49 999 obyvatel

do 9 999 obyvatel

1

3 723 Kč

3 723 Kč

3 723 Kč

3 723 Kč

3 723 Kč

2

5 584 Kč

5 584 Kč

5 584 Kč

5 584 Kč

5 584 Kč

3

7 818 Kč

7 818 Kč

7 818 Kč

7 818 Kč

7 818 Kč

4 a více

9 950 Kč

9 950 Kč

9 950 Kč

9 950 Kč

9 950 Kč

Zdroj: MPSV

28

3. Francie a bydlení seniorů 3.1. Francie v přehledu Úvod Francie, oficiálně Francouzská republika, se rozprostírá v západní části Evropy. Díky Atlantickému oceánu na severu a západě a Středozemnímu moři na jihu má strategickou polohu z hlediska mezinárodního obchodu. Administrativní celky Francie se téţ nacházejí i mimo kontinentální Evropu- a to ostrovy Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte a jihoamerická Francouzská Guyana. Francie je prezidentská demokracie. Parlament se stejně jako v České Republice (dále jen ČR) skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu. V rámci moci výkonné ve Francii funguje 13 ministerstev, která jsou zakládána, měněna a rušena prezidentem. V rámci některých ministerstev existují i „podřízená ministerstva“ (ministère délégué), která mají na starosti oblasti politiky, kterými se jiná jednotlivá ministerstva nezabývají. Je unitárním státem, řízeným z jednoho centra, zároveň je však určitá část kompetencí převelena na niţší samosprávní celky. Francie se dělí na regiony, kterých je 22. Ty se potom dělí na departementy. Těch je na evropském kontinentu 96 a mimo Evropu leţí ještě 4 další (Guadeloupe, Martinik, Francouzská Guyana a Réunion)57. Bohatá historie dodnes ovlivňuje Francii, její přístup k politice solidarity, a díky ní je téţ Francie velmi vyspělá země. Dle zprávy OECD patří mezi největší ekonomiky světa a země s vysokou ekonomickou úrovní.58 Je nejvýznamnějším producentem zemědělské produkce v rámci EU. Oproti ČR je ve Francii poznat výrazná snaha o udrţitelný rozvoj, propagace ekologických postupů a zvýšená role CSR.59 Co se týče sociální politiky, spíše neţ o „welfare state“, se o Francii dá hovořit jako o státu s vzájemnostním systémem sociální politiky. Systém odkazuje na francouzskou historii, přičemţ jedním z významných prvků je snaha tvořit nová schémata a pruţně reagovat na stávající sociální situaci. Systém je především zaměřen na rodiny a zejména děti, coţ můţe být i jedna z příčin relativně dostačující míry porodnosti. Co se týče péče o seniory, tak

57

Pozn. Informace z přednášky v kanceláři Rhone Alpes v Aix les Bains OECD, 2008, Production and income. Dostupné z WWW: ) 58

59

Pozn. Corporate social responsibility, přednáška předmětu International Marketing na ESC Chambéry

29

moderním způsobem začala být organizovaná v roce 1962 a jiţ tehdy kladla důraz na co nejdelší dobu, kdy senior zůstává v domácím prostředí. Sociální sluţby jsou součástí systému sociální a zdravotní péče a existují na 4 úrovních dle rozdělení Francie, tedy na úrovni národní, regionální, departementální a obecní. Je zavedeno povinné sociální pojištění na péči, jeţ je součástí pojištění důchodového. Sociální sluţby jsou poskytovány státními orgány, částečně financovány sociálním pojištěním. Na politiku „social security“, tedy politiku sociálního bezpečí, vydává Francie vysoké procento HDP. Vlastní poskytování sociálních sluţeb je poté zajištěno na úrovni obcí. (Matoušek, 2007) Demografie Předpokládaný počet obyvatel Francie v roce 2011 dosahuje 65 milionů. Oproti ostatním zemím EU má nízkou hustotu osídlení s tím, ţe přibliţně čtvrtina obyvatel ţije v (rurálních) venkovských oblastech. Problém stárnutí populace se Francie týká také, i kdyţ není tolik palčivý jako například v sousedním Německu. V poslední dekádě se očekávaná délka ţivota prodlouţila u muţů o 3 roky na současných 77,8 a u ţen o dva na 84,560. Osoby starší 65 let tvoří 16,9%, přičemţ průměr zemí OECD je 15%. Francie má oproti jiným zemím EU širší a během posledních deseti let i velmi stabilní základnu skupiny dětí do 14 let a to 18,5% a zároveň i druhou nevyšší míru porodnosti (hned po Irsku), která byla v roce 2008 rovné 2 a nyní se stále pohybuje v rozmezí 1,96-2,01. Díky těmto skutečnostem je moţné, ţe v blízké době bude v rámci jedné rodiny ţít čtyři někdy i pět generací. Zároveň do roku 2050 má počet obyvatel klesnout na 64 milionů a to z důvodu poklesu přílivu imigrantů a nedostatečné míry porodnosti, kdy tyto dva faktory nebudou schopny vyrovnávat počet úmrtí. Předpokládá se, ţe počet mladých pod 20 let klesne přibliţně o 2 miliony61. Následující graf ukazuje demografické perspektivy, se kterými se nyní musí Francie snaţit řešit otázku budoucnosti a financování potřeb rostoucí skupiny seniorů.

60

CIA, 2011, The world factbook. Dostupné z WWW: 61

INSEE, 2009, Bilan démographique 2009. Dostupné z WWW: .

30

Graf 2: Věková skladba populace Francie v letech 2000 a 2050

Zdroj: http://www.senat.fr/rap/l06-059-4/l06-059-43.html

Graf srovnává sloţení věkových struktur v letech 2000 a 2050. Na ose x jsou počty obyvatel v tisících a na ose y vţdy mezi sloţením muţů a ţen je věk. Z grafu jsou zřejmé velké změny především zúţení základny dětí a mladistvých a významné rozšíření skupiny seniorů (skupina osob nad 85 se od roku 2005 do 2015 téměř zdvojnásobí62.

3.2.

Politika bydlení seniorů

V první části práce byla podrobně rozebraná sociální politika, pod niţ spadá i politika bydlení seniorů. Ve Francii je sociální politika zaloţena na principu solidarity. Tento princip je zakotven v první části zákoníku sociálního bezpečí Code de la sécurité sociale63. Národní solidarita se rozvíjela původně především v oblasti zdravotnictví a sociálního bezpečí a později i v dalších dílčích politikách. V posledních letech je však kladen zvýšený důraz na osobní zodpovědnost a to především v otázkách zaměstnanosti. Současný systém sociální solidarity je poměrně komplikovaný a tím pádem i finančně náročný. V otázce seniorů má Francie ambiciózní politiku „dlouhého ţivota“, která se týká aktivního ţivota seniorů a téţ jejich zaměstnávání. Všímá si demografických změn a snaţí se na ně 62

Pozn. dle údajů z plánu solidarite-grand age.

63

http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do;jsessionid=8F3896EBBE5A68564C582B6299A1EEA5.tpdjo12v _3?idSectionTA=LEGISCTA000006155998&cidTexte=LEGITEXT000006073189&dateTexte=20110612

31

reagovat. V předchozí části byly podrobně rozebrány demografické perspektivy, přičemţ hlavním trendem je stárnutí populace. Prodluţování věku přináší pro jednotlivce naději delšího aktivního ţivota a na druhé straně pro společnost problémy týkající se zajištění a financování nástrojů pro adekvátní péči přibývajícímu počtu seniorů.

3.2.1. Dvě ministerstva řešící otázku seniorů Problematika seniorů spadá v současnosti pod dvě ministerstva, konkrétně pod Ministerstvo solidarity a sociální koheze a pod Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdravotnictví. Názvy a kompetence ministerstev se poměrně často mění, a tak například v letech 2003-2007 existovalo ve Francii ministerstvo zdraví a solidarity. Od roku 2010 otázky zdraví a solidarity spadají pod dvě ministerstva. Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdravotnictví řeší problematiku důchodové reformy a zaměstnávání seniorů64. Ministerstvo solidarity má pro seniory vyhrazenou webovou stránku, jeţ se týká pouze jich a zabývá se otázkami soběstačnosti, bydlení a dlouhodobé péče. O tom, ţe senioři, jejich bydlení a celkového stárnutí populace jsou pro Francii důleţití, svědčí vypracování plánu solidarity. Zákoník Code de l’action sociale et des familles (Zákoník sociálních věcí týkající se rodin) upravuje sociální otázky seniorů. Dle zákoníku je to hlavně departement, který je odpovědný za vykonávání sociální politiky. Departement podléhá rámcovým příkazům od státu, ale je kompetentní k aplikování vlastních nástrojů. Záleţí jiţ potom na samotných departementech, do jaké míry je pro ně otázka seniorů důleţitá. V otázce seniorů participuje kromě departementu a státu i sociální bezpečnosti.

3.2.2. Plán „Plan Solidarité- Grand Age“ V roce 2003 vláda představila extenzivní program, který se zabývá závislostí seniorů na pomoci ostatních65. Tento program se snaţí o sociální, ekonomickou a občanskou integraci této skupiny tím, ţe se snaţí co nejvíce upravovat péči a sluţby na míru potřebám. V roce 2005 Phillipe Bas, tehdejší ministr „podřízeného ministerstva“ sociální ochrany, seniorů, handicapovaných a rodin, které tehdy spadalo pod ministerstvo zdraví a solidarity, představil plán svobodné volby pro seniory. V předchozí části bylo zmíněno, ţe Francie se v rámci veřejné politiky snaţí přicházet s inovativními nápady a není tomu jinak i v případě tohoto plánu. Od roku 2005 do roku 2015 se počet seniorů nad 85 let téměř zdvojnásobí, přičemţ tato skupina má nejvyšší náklady na financování asistenčních sluţeb. Zvětšení skupiny seniorů nad 85 zvyšuje počet osob závislých na pomoci státu. Více neţ o čtvrtinu nesoběstačných seniorů se stará někdo 64

Pozn. důchodová reforma je v poslední době velmi diskutované téma, zvýšení věku odchodu do důchodu a snaha vyrovnat věk odchodu do důchodu, aby byl pro všechny stejný, se setkala s odporem veřejnosti, především úředníků, na podzim 2010 bylo i mnoţství stávek, přednáška na ESC Chambery od Liny Cuglietty 65 Pozn. Informace o plánu z http://www.cnsa.fr/IMG/pdf/plan_solidarite_grand_age.pdf

32

z příbuzných. Zároveň také senioři kromě rodinné péče preferují bydlet ve vlastním bytě nebo domě raději neţ v ústavu. Počet lidí nad 85 let ţijících ve vlastním domě se bude zvyšovat a je tedy třeba zvyšovat počet personálu, který bude pracovat v terénu a pomáhat se sluţbami typu donáška jídla, úklid či pomoc v domácnosti. Od začátku fungování plánu bylo dosaţeno pokroku zejména v oblasti financování a to v podobě zvětšení objemu financí v rozpočtu určených pro seniory. V roce 2003 byl navýšen jak počet lůţek, tak počet pracovníků v ústavech. O rok později vešel v platnost zákon, jenţ aplikuje princip kolektivního krytí výdajů na osoby závislé a zároveň ve stejném roce byl ustanoven Den solidarity. Finanční prostředky nabyté díky tomuto dni, pomohly posílit financování příspěvku APA66, vytvořit nová pracovní místa atd. Zákon vytvořil národní pokladnu CNSA „solidarité pour l’autonomie“, která spravuje příjmy jak ze dne solidarity, tak i ostatní t. V následujících letech bylo z pokladny uvolněno mnoţství zdrojů na zlepšení standardů, modernizaci, zlidštění podmínek v bytech či domech starých lidí, v domovech pro seniory a v domovech pro postiţené a to s podporou vlády, která sníţila DPH na renovaci těchto zařízení z 19,6% na 5,5%.

Pět principů plánu Svoboda volby Zlepšení podmínek ţivota v institucích Adaptace nemocnic vzhledem k potřebám seniorů Jednotné financování-garance vysoké úrovně solidarity Rozvoj výzkumu oblasti starých lidí

Svoboda volby Kaţdá osoba by měla mít právo svobodné volby, kde bude ţít, pokud jí to dovoluje fyzický a psychický stav. Obecně je lepší ţivot v prostředí, na které je dotyčná osoba zvyklá. Je důleţité podporovat externí sluţby a domácí péči. V rámci domácí péče hrají významnou roli členové rodiny, a právě ty je třeba podporovat. Volba, zůstat doma Domácí prostředí je nejlepší moţnou volbou z hlediska psychické stránky seniorů, jedním z hlavních cílů plánu je proto umoţnit seniorům bydlet doma, pokud to jejich zdravotní stav dovoluje a pokud o to samozřejmě stojí.

66

Pozn. příspěvek na autonomii, rozebrán podrobněji v poslední kapitole

33

Sluţby péče o seniory a nemocné v domácím prostředí mají zkratku SSIAD (Les Services de Soins Infirmiers À Domicile) a jejich cílem je především zabezpečení důstojného ţivota v domácím prostředí, přecházení předčasnému odchodu do ústavního zařízení a v případě nemoci co nejrychlejšího návratu domů. Mohou jich vyuţívat osoby starší 60 let i osoby mladší se zdravotním stavem, jenţ tuto pomoc vyţaduje. Jedna z výhod profesionálního pečovatele v rámci domácí péče je moţnost včasného diagnostikování počínajících zdravotních problémů, která můţe usnadnit a urychlit léčbu. V rámci těchto sluţeb existuje „osobní plán“, kdy budou seniorům sluţby „ušity na míru“- hodiny pomoci v domácnosti, doprovod na lékařské prohlídky či do banky, donáška jídla atd. Tato pomoc je financována niţšími samosprávními celky (departementy, města) nebo CNAV (národním důchodovým fondem)). Díky plánu se kaţdoročně zvyšuje počet zaměstnanců v řádu tisíců, tak aby v roce 2025 bylo ve sluţbách SSIAD zaměstnaných přes 200 000 zaměstnanců. V rámci rozšíření sluţeb CNAV se zároveň navyšoval rozpočet (v roce 2006 o 24 milionů, na 231 milionů euro), zejména kvůli rozšiřování palety sluţeb. Dalším z cílů prvního bodu je tvorba zákona, který má za úkol pomoci rodinám či osobám, které se starají o seniora. Na téma mezigenerační solidarita proběhla roku 2006 konference, která upravila otázky příspěvků pomocníkům z řady příbuzných67. Rodiny či osoby starající se o seniora se často dostávají do sloţitých sociálních situací, ocitající se v izolaci, či jsou unaveni namáhavou prací a starostmi o blízkou osobu, zvláště trpí-li dotyčný váţnou nemocí, či není schopen se o sebe postarat a je pro něj potřebný celodenní dozor. V zájmu podpory těchto rodinných pečovatelů je vytvořit i místa krátkodobého pobytu a větší počet denních stacionářů, aby i rodinní příslušníci měli moţnost odpočinku a věděli, ţe o jejich příbuzného je dobře postaráno. K tomu přispívá zároveň i prohloubení moţnosti najímání profesionálních pracovníků na určité dny v týdnu, na prázdniny atp. Na zajištění této péče se podílí celkově či částečně příspěvek APA či sociální bezpečnost. Databázi profesionálních pracovníků s moţností najmutí na krátký časový úsek vede CLICK- Komise pro propojení a koordinaci informací. Vytvoření nových možností ubytování Jedním z cílů plánu je vytvořit nové moţnosti ubytování a rozšíření palety sluţeb. Adaptace domovů a jejich úprava, aby byly komfortní a dostatečně osobní, aby si pacienti nepřipadali jako v ústavu. Je patrná snaha o sbliţování a adaptování osob nesoběstačných do kaţdodenního ţivota a do okolního dění. Byly provedeny výzkumy, které byly zaměřeny na lepší moţnosti a adaptaci domovů pro pobyt seniorů. V roce 2006 proběhla reforma financování bydlení v rámci systému sociálního bezpečí. Jedním z ambiciózních a velmi pokrokových programů je program „hostitelské rodiny“ (l’accueil familial). Hostitelská rodina je v tomto případě soukromá osoba, která u sebe 67

Informace o konferenci na http://lesrapports.ladocumentationfrancaise.fr/BRP/064000404/0000.pdf

34

v domě či bytě ubytuje seniora na delší dobu, či jen například po dobu nepřítomnosti jeho vlastní rodiny. Protoţe Francie usiluje o rozšíření této podoby péče, vytvořila status „hostitelské rodiny“. Tyto rodiny, nebo jednotlivce si potom senior můţe najmout. Osoby poskytující sluţby v rámci hostitelské rodiny musí projít kurzem a speciálním výcvikem, aby se byly schopny efektivně postarat o seniora i v neobvyklých situacích. Postupný vývoj těchto „hostitelských rodin“ by měl vyústit v rozvoj „rodinných domů“ (maisons familiales), které budou sdruţovat seniory v rodinných domech a spolu s nimi i jejich ošetřovatele. Tím je zabezpečený neustálý dohled, kolektivní sluţby a rodinné prostředí.

Zlepšení podmínek života v ústavu Senioři měli do doby schválení plánu v podstatě jen volbu dvou moţností a to buď zůstat doma, nebo ţít v ústavu. Přechod z vlastního domova do domova pro seniory bývá velkou ţivotní změnou, často provázenou šokem. Cílem tohoto bodu je učinit přechod z domova do ústavu co nejméně náročným a co nejpříjemnějším, co nejvíce přizpůsobeným potřebám konkrétních jedinců. Jednou z moţností, jak tohoto dosáhnout, je otevření domů pro seniory širší veřejnosti a v jejich rámci nabízet sluţby (zájmové krouţky, moţnost stravování v jídelně, pronajímat pokoje pro krátkodobé pobyty atp.), které jsou určeny i seniorům ţijícím i mimo instituci. Tímto se potenciální obyvatelé konkrétních domovů seznámí s prostředím, naváţí sociální vazby a případný přechod jiţ nebude tolik náročný. Senior v ústavní péči vyţaduje dva typy péče a to péči závislou na míře jeho soběstačnosti (toaleta, oblékání, pohyb) a péči závislou na zdravotním stavu. Rozšíření zdravotnického personálu je téţ jedním z bodů plánu, protoţe dle průzkumů je tohoto personálu nedostatek. Zvýšení počtu zaměstnanců by mělo vést aţ k zaměstnávání 0,57 zaměstnanců na jednoho pacienta a v případě osob s nejváţnějším zdravotním stavem aţ na jednoho zaměstnance na osobu.

Další významné body plánu Umožnění soukromým institucím vykonávat služby domácí péče. Aţ do doby plánu pečovatelské sluţby vykonávaly pouze veřejné instituce. Zjednodušení systému financování a zlepšení kvality služeb a množství personálu. Jednotlivé departementy jsou kompetentní v oblasti sociálních otázek, stále však některé příspěvky pod jejich správu nespadají. A to příspěvek na domácí péči pro nejvíce závislé osoby, který řídí CNAV. Lůţka pro zdravotnickou péči v domovech pro seniory i ve vlastních domovech, která jsou řízena státem a financována zdravotním pojištěním. Pro seniory je celková situace příliš komplikovaná, protoţe mohou vyuţívat příspěvky od departementu, státní příspěvky i finanční pomoc ze zdravotních pojišťoven. V rámci plánu jsou tendence celkový systém sjednotit a padly návrhy převést financování veškerých příspěvků na departementy. 35

Navýšení počtu personálu je díky třístranné dohodě mezi státem, radou departementů a domovům pro seniory snazší a umoţňuje nyní najmout více osob, neţ tomu bylo před schválením plánu. Na konci roku 2006 zhruba 80% pracovních míst v domovech pro seniory bylo financováno a vyuţívalo výhody této třístranné dohody. Zavedení pravidelné lékařské prohlídky, která přezkoumává úroveň soběstačnosti. Toto přezkoumání je důleţité jak z hlediska financí, tak i z hlediska péče. Zdravotní stav pacientů a úroveň jejich soběstačnosti je nově přezkoumávána kaţdoročně, aby mohly ústavy a zařízení reagovat směrem k potřebám rezidentů a mohly navýšit počet pracovníků, je-li tomu třeba. Stanovení ceny placené seniory, protoţe přibliţně 80% domovů pro seniory dostává finanční prostředky od sociální bezpečnosti, a přesto však cena ubytování pro rezidenty zůstává vysoká (průměrně 1200 euro na měsíc). S modernizací domovů však přichází i zvýšení nákladů spojených s jejich provozem, které jsou kompenzovány vyšší cenou za pobyt v zařízení. Nárůstu nákladů, které by ovlivňovaly cenu bydlení, se plán brání několika nástroji. Jedním z nich je sníţení sazby DPH z 19,6 % na 5,5 %. Dalším je nulová úroková míra při půjčkách na modernizaci. Posledním a neméně důleţitým bodem je vytvoření neutrální fiskální politiky péče o seniory, sjednocení financování a vytvoření jednoduššího a přehlednějšího systému.

3.3.

Možnosti bydlení seniorů

Ve Francii převáţná část seniorů bydlí ve vlastních domovech a případně vyuţívá pečovatelských sluţeb a příspěvků pro ně určených. Další část poté upřednostňuje přestěhování se do určitého typu ubytování, které není nutně ústavní, ale v jehoţ rámci je moţné vyuţívat sociálních či zdravotních sluţeb. Senioři, ţijící v takových domech jsou tak schopni ţít vlastní ţivot v prostředí, jeţ si upraví dle svých představ, a zároveň mají jistotu péče a pomoci v případě potřeby. Domovy jsou zařízeny jako individuální apartmány s několika pokoji či jako rodinné domy. Další moţností v případě sníţené samostatnosti jsou potom domovy pro seniory.

3.3.1. Bydlení seniorů mimo domov Kolektivní ubytování seniorů v těchto domovech je určené hlavně pro osoby se ztrátou soběstačnosti, které potřebují celodenní dohled a péči. Péči především v činnostech jako je strava, praní, aktivity atp. Senioři však mají zachovanou svobodu volby a to i v případě zdravotnického personálu, se kterým spolupracují. Tyto domovy nabízejí většinou pokoje pro jednoho aţ dva lidi, s tím, ţe si senioři mohou donést i vlastní vybavení. V rámci domovů se nacházejí i společné prostory pro společenský ţivot, jako jídelna, knihovna či prostory pro

36

skupinové aktivity. Některé domy nejsou určeny pro dlouhodobý pobyt, ale nabízí moţnosti ubytování na krátký časový úsek či například jen na několik dní v týdnu68. Domovy pro seniory financované z veřejných zdrojů Tyto domovy jsou dotovány z veřejných rozpočtů, s tím, ţe cena pobytu za den je stanovena generální radou jednotlivých departementů. Těchto zařízení vyuţívají především rodiny s nízkými příjmy. Soukromé domovy pro seniory Jsou financovány z penzijních fondů, příspěvků z pojišťoven, z nadací či soukromými investory. Jsou zaloţeny na neziskovém principu. Sluţby i jejich ceny se liší, ale ve většině případů se jedná o ubytování a sluţby lepší kvality. Ubytování tohoto typu vyuţívají především osoby s vyššími příjmy.

Domovy seniorů se zdravotnickou službou (La Maison de Retraite Médicalisée) Senioři ubytováni v těchto zařízení jsou často ve stavu sníţené soběstačnosti, který vyţaduje lékařský dohled. Domovy proto zaměstnávají lékařský personál, psychology, terapeuty atp69.

EHPAD (Etablissement d'Hébergement pour Personnes Agées Dépendantes) Ubytování v rámci EHPAD je pro seniory, kteří kvůli sníţené soběstačnosti potřebují lékařský dozor a většina rezidentů těchto zařízení vyuţívá příspěvku APA, s tím, ţe je podepsána třístranná smlouva mezi Generální radou departementu a zástupci pojišťoven70. Senioři dostávají finanční podporu v závislosti na ztrátě soběstačnosti71.

Ubytovny se službami (Foyer) Ubytovny pro seniory, kteří jsou schopni samostatně fungovat. Tyto ubytovny však nabízejí určité sluţby, za které si musí senioři platit, pokud je vyuţívají. Tyto sluţby jako například donáška jídla, praní prádla, zábavný program, bezpečnost atp. jsou volitelné, to znamená, ţe senior za ně nemusí platit. Většinou se ubytování v tomto typu bydlení pohybuje cenově mezi 450- 1000 euro za měsíc s tím ţe osoba, obývající dům je buď vlastník či podnájemník. V případě nízkých příjmů můţe senior vyuţívat různých grantů či dotací. Ubytování v ubytovně je jakýmsi přechodem mezi nezávislým samostatným bydlením a ţivotem 68

Informace na http://www.maisonderetraitedefrance.com/ Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-medicalisee.php 70 Broţura departementu Savoie 71 Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-ehpad.php 69

37

v ústavu a dovoluje seniorům ţít nezávislý ţivot. Náklady, které jsou spojené se ztrátou samostatnosti, jsou financovány Generální radou departementu v podobě příspěvku APA72.

Domov pro seniory MAPA (Les Maisons d’Accueil pour Personnes Agées en perte d’autonomie) Domovy MAPA jsou domovy pro osoby se sníţenou samostatností, neschopností ţít samostatně ve vlastním bytě a zároveň ve stavu, jeţ nevyţaduje zdravotnickou péči. Ţivot v domovech MAPA je kolektivního charakteru. Tyto domovy bývají často v blízkosti centra měst tak, aby osoby byly schopné ţít normální sociální ţivot73.

Domovy pro seniory MARPA- Maison d’Accueil Rurale pour Personnes Agées Tyto domovy jsou pro residenty starší 60 let, ţijících na venkově, a jsou to domovy spravovány zemědělskými organizacemi či sociálními vzájemnými pojišťovnami firmami. Residenti těchto center bývají především samostatní. Takové centrum nejčastěji shromaţďuje okolo dvaceti osob do menších samostatných apartmánů a zároveň nabízí i ţivot v komunitě. MARPA zaměstnává pracovníky, zároveň se však její rezidenti podílejí na činnostech jako například příprava jídla, úkoly v rámci komunity atp. Vzhledem k tomu, ţe senioři v tomto zařízení bývají samostatní a není potřeba tedy tolik personálu, jsou náklady na bydlení levnější. Obyvatelé musí platit pronájem, ale zároveň mohou vyuţívat příspěvků na bydlení nebo jiné osobní pomoci74.

Domovy pro seniory MAPAD (Maison d’Accueil pour Personnes Agées Dépendantes) Domovy MAPAD bývají situovány v centrech měst a sdruţují osoby závislé na celodenní péči. Pomoc s oblékáním s jídlem a dohled. V tomto druhu ubytování bydlí hlavně osoby, velmi závislé a osoby trpící poruchami chování a osoby dezorientované. Ubytování je komfortní v pokojích okolo 18 m2 s vlastní koupelnou a toaletou. Ve většině MAPAD centrech jsou i části pro osoby trpící psychickými poruchami. Ceny sluţeb v centrech jsou rozdílné dle departementů75.

72

Informace z http://www.retraiteplus.fr/foyer-logement.php Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-mapa.php 74 Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-marpa.php 75 Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-mapad.php 73

38

Centra dlouhodobého pobytu (Unités de Soins de Longue Durée USLD) Dříve byla tato centra nazývaná domovy a nyní jsou nazývaná Centry dlouhodobého pobytu a jsou určená pro osoby zotavující se z pobytu v nemocnici. Osoby, neschopné samostatného ţivota potřebující neustálý lékařský dohled. Systém sociálního bezpečí financuje zdravotnické náklady pobytu v USLD, nefinancuje ovšem náklady na bydlení a ani na stravu. Za určitých podmínek je ovšem moţné vyuţívat fondu sociálního bezpečí na financování i bydlení i stravy76.

Centra CANTOU (Centre d’Activités Naturelles Tirées d’Occupations Utiles) Malá rodinná centra sdruţující osoby trpící psychickými problémy, dezorientované, trpící Alzheimerovou chorobou. V rámci center funguje speciálně školený zdravotnický personál, který trvale dohlíţí na chod centra a stará se o pacienty, zároveň tento personál jakoby „ţije“ s residenty. Centra jsou zařízená dle přání a potřeb klientů, kteří jsou zapojeni do kaţdodenního ţivota tak, aby jejich sociální a společenský ţivot nebyl nulový a tak aby je obohacoval77.

Seniorské vesničky Vesničky pro seniory se nacházejí ve venkovských oblastech a senioři jsou v nich ubytováni v samostatných bytových jednotkách a mají zároveň moţnost vyuţívat sluţeb domácí pomoci78.

Dočasné ubytování Vzhledem k tomu, ţe na určité domovy pro seniory je dlouhá čekací doba, některé domovy nabízejí moţnost krátkodobých pobytů. V období léta, rodiny či známí často odjíţdějí na dovolenou a musí řešit problém, kdo se postará o příbuzného. Proto určité domovy nabízejí moţnost ubytování v řádu dní či měsíců. V rámci Francie nabízí tuto moţnost zhruba 500 zařízení.

3.4.

Příspěvky a financování

S přibývajícím věkem rostou náklady na péči o seniora. Náklady na ubytování v institucích jsou poměrně vysoké. V Paříţi a okolí se měsíční náklady na pobyt pohybují mezi 2700 aţ 76

Informace z http://www.retraiteplus.fr/maison-de-retraite-usld.php Informace z http://www.retraiteplus.fr/centre-d-activitees-cantou.php 78 Informace z http://www.retraiteplus.fr/village-retraite.php 77

39

4600€. V ostatních městech a provinčních oblastech jsou ceny samozřejmě niţší a to kolem 2300€ ve městech a zhruba 1700€ na venkově. Domovy bývají dotovány velkými podniky či pojišťovnami a tak mohou nabídnout i niţší tarif pro osoby z niţších příjmových skupin. Rezidenti mají moţnost si vybrat 21-35 dní dovolené ročně, kdy platí pouze rezervaci pokoje79. Francie se v rámci systému sociálního zabezpečení snaţí seniorům finančně pomoci a nabízí moţnost vyuţívání systému finanční podpory. Nástroje finanční podpory se dělí na přímé a nepřímé. Daňové úlevy jsou nástrojem nepřímým a jejich výše závisí na výši výdajů na bydlení po odečtení příspěvků na bydlení (APL). Mezi nástroje přímé patří příspěvek na bydlení, příspěvek na autonomii, sociální příspěvek a příspěvky, které vydávají niţší samosprávní celky.

3.4.1. Příspěvek na bydlení APL APL pomáhá částečně kompenzovat náklady na bydlení a je vydávána fondem rodinných příspěvků (CNAF). Příspěvek je určen nejen seniorům, ale i širší veřejnosti. Závisí na příjmech rodiny, poloze nemovitosti a na výši splátek hypotéky, či nájmu. V rámci domácnosti se vyplácí jeden příspěvek, který se neslučuje s jinými příspěvky na bydlení kromě příspěvku na změnu bydliště (bonusový příspěvek pro rodiny se třemi a více dětmi, kteří chtějí změnit nevyhovující bydliště, vyplácený do 2 roku věku nejmladšího člena rodiny). APL je vyplácen jednou měsíčně majitelům bytu a jsou z něj vyloučeni jen ti, kteří jsou nájemníkem v bytě příbuzného80. Senioři mohou tento příspěvek vyuţívat například pro krytí nákladů na bydlení v domovech EHPAD.

3.4.2. Příspěvek na pomoc v domácnosti O příspěvek si mohou zaţádat senioři starší 65 let (nad 60 let s výjimkou), kteří však nejsou příjemci příspěvku APA a kteří jsou schopní ţít doma, ale nejsou schopní postarat se o všechny úkony v rámci domácnosti. Příspěvek je stanoven na základě příjmů a vyplácí ho buď departement (osoby s příjmy niţšími neţ 742,27 euro, či domácnosti s příjmy niţší 1181,77 euro), nebo penzijní fond81. Spoluúčast uţivatele na nákladech domácí péče je v případě příspěvků od departementu stanovena generální radou jednotlivých departementů. Pokud příspěvek vyplácí penzijní fond, je míra participace stanovena tabulkou, která je rozdělena na osm kategorií. Od osob s niţšími měsíčními příjmy neţ 790 euro, pro něţ je míra participace na nákladech 10% aţ po osoby s příjmy nad 1497 euro, kteří se podílejí na 79

Informace z kanceláře Generální rady departementu Savoie Informace z http://www.caf.fr/catalogueapl/tp_apl2.htm 81 Informace z http://vosdroits.service-public.fr/F245.xhtml 80

40

nákladech z 73%. Do příjmů se počítají všechny příjmy kromě příspěvků na bydlení, renty za ocenění a sluţby, APA manţela (manţelky).

3.4.3. Lokální sociální příspěvky Vláda ukládá departementům určité povinnosti a cíle, zároveň na ně však převelela část kompetencí a umoţnila jim moţnost tvorby vlastních příspěvků. Jednotlivé departementy vydávají broţurky, kde informují o konkrétních sluţbách. Často se jedná o správu jídelen a stravovacích zařízení, ve kterých jsou ceny jídla dotovány právě departementy. Senioři mohou vyuţívat moţnosti krytí nákladů na jídlo z jídelen, jsou-li jejich roční příjmy niţší neţ 8907,34 euro. U sluţeb typu donáška jídla se většinou dělí náklady mezi departement a příjemce82.

3.4.4. Příspěvek na autonomii APA Příspěvek pro osoby, které potřebují pravidelnou pomoc osoby druhé. Tyto osoby mají vyšší náklady spojené s jejich pobytem doma či v zařízení, a proto ve Francii existuje příspěvek APA, který je určen k vyrovnávání těchto nákladů. Příspěvek je určen jak pro osoby ţijící v ústavním zařízení, tak i pro ty, co ţijí doma. V roce 2007 vyuţívalo příspěvku 8% osob nad 60 let a 17% osob nad 75 let83.

Podmínky příspěvku APA Věk 60+ Občan Francie Cizinci musí mít legální povolení k pobytu a v případě, ţe nemají trvalé bydliště, mohou zaţádat odbor sociálních sluţeb o přidělení oficiální adresy Být v situaci omezené samostatnosti, vyţadující pomoc v základních úkonech běţného ţivota84

Rodina vybere na základě pečlivého zváţení nejvhodnější formu ubytování pro seniora (soukromý či státní sektor), kde platí určitou, předem stanovenou sumu a potom dle fyzického a psychického stavu seniora (celkový zdravotní stav se odráţí na ceně, kterou platí za ubytování) zaţádá o příspěvek APA. Příspěvek potom obvykle chodí přímo na účet konkrétní instituce. V případě bydlení doma musí při podání ţádosti o přiznání příspěvku vyplnit 82

Informace z http://vosdroits.service-public.fr/F248.xhtml Informace z http://vosdroits.service-public.fr/F10009.xhtml 84 Broţurka departementu Savoie 83

41

formuláře týkající se za konkrétních sluţeb, které senior vyuţívá a které APA bude krýt. Senior můţe zaměstnávat pečovatele (můţe jím být i člen rodiny), nebo můţe vyuţívat sluţeb asociací. Při jakékoliv změně je povinen informovat úřady generální rady departementu. Na výši APA se potom podílí výše ročního zdanitelného příjmu, majetek movitý i nemovitý a některé další příjmy85. . Výše příspěvku se odvozuje dle potřeb a vypracovaného individuálního plánu, přičemţ minimální výše APA je 27 euro na měsíc a maximální výši příspěvku je stanovena dle ţebříčku GIR. Výpočet APA je rozdílný pro osoby ţijící doma a pro osoby v ústavním zařízení.

GIR Maximální výše příspěvku se měří pomocí ţebříčku AGGIR (Autonomie Gérontologie Groupes Iso-Ressources), které posuzují stupeň závislosti na péči druhé osoby a dělí seniory na šest základních skupin. Posuzování probíhá dle následujících faktorů86: 10 diskriminačních, jeţ odkazují ke ztrátě samostatnosti- orientace, schopnost samostatného pouţití toalety a zvládání osobní hygieny, oblékání, jídlo (donáška, je schopen si uvařit), schopnost pohybovat se samostatně bez cizí pomoci v rámci domova i venku, schopnost komunikovat, koherence. (schopnost pohybovat se a chovat se logicky) 7 ilustrativních variabilních faktorů týkajících se ztráty domácí a sociální autonomie. Těmito faktory se neřídí výše podpory GIR ale jsou to faktory, podle nichţ se řídí zpracování plánu. (vaření- transport- domácnost- nákupy- volnočasové aktivity-léčba- rozpočet domácnosti) Posouzení, do které skupiny ţadatel patří, je velmi důleţité z hlediska výše příspěvku. V kompetenci jednotlivých departementů je potom stanovení intervalu, ve kterém se ţadatelé musí vţdy jednou za určitou dobu podrobit přezkoumání jejich stavu. Příspěvek APA mohou vyuţívat jen osoby spadající do kategorie GIR1-487. GIR1: Osoby upoutány na lůţko, na vozíčku, ve špatném fyzickém či psychickém stavu, neschopny se o sebe postarat a s nutností celodenní péče. Výše příspěvku v roce 2011 dosahuje 1 261,59 € za měsíc. GIR2: Osoby na lůţku, na vozíčku, jejichţ stav vyţaduje kaţdodenní péči, či osoby psychicky nemocné, ale schopné se pohybovat. 1 081,36 € za měsíc.

85

Pozn. zdroje příjmů, které se nezapočítávají: příjmy ze zdravotního pojištění, mateřská, příspěvky na bydlení dle CAF, příspěvek při úmrtí člena rodiny, kompenzační příspěvky při neschopnosti pracovat či při úrazu 86 Broţurka departementu Isere 87 Informace z http://www.cavimac.fr/pages_cavimac/aggir.pdf

42

GIR3: Osoby mentálně v pořádku, mající problémy fyzického charakteru, potřebující v určitých situacích pomoc asistenta. 811,02 € za měsíc. GIR4: osoby, kterým je třeba pomoci vstát z postele, které jsou následně schopné se pohybovat po svém ubytování, potřebující pomoc s aktivitami jako např. toaleta, oblékání. 540,68 € za měsíc. GIR5: Osoby potřebující jen občasnou pomoc ve věcech oblékání, přípravy jídla atp. GIR6: Osoby samostatné v podstatné části kaţdodenního ţivota88 Osoby spadající do kategorií GIR 5 a 6 mohou vyuţívat sluţeb pomoci v domácnosti, na jejichţ konkrétní podobě se mohou domluvit s pracovníky sociálních sluţeb. Sluţby toho typu jsou dotovány národním penzijním fondem (CNAV) a cena za asistenci začíná na 1,17 euro za hodinu. Výše příspěvku je poté závislá na výši příjmů.

3.4.5. Národní pokladna solidarity pro autonomii CNSA Národní pokladna solidarity pro autonomii je veřejná instituce, vytvořená zákonem v roce 2004, která začala fungovat od 1. 1. 200689. Tato instituce má tři hlavní cíle. Jejím nejdůleţitějším úkolem je financování nákladů spojených se zdravotním stavem a sníţenou soběstačností u osob postiţených a seniorů90. CNSA garantuje rovné zacházení na celém území. Je nejen finanční institucí, ale zároveň i hodnotí situaci a snaţí se o její zlepšení tím, ţe vypracovává programy na zlepšení kvality ţivota. Finančních zdrojů mohou vyuţívat všechny věkové skupiny, s tím, ţe finanční podpora je bezvýhradně určena jen těm, kteří trpí ztrátou soběstačnosti. Senioři vyuţívají příspěvků poskytnutých autoritami niţších samosprávních celků, které jsou určeny na krytí výdajů spojených s péčí o ně91, zatímco ubytovaní si musí senioři hradit z vlastních zdrojů. V případě nedostatečných finančních zdrojů můţe senior vyuţít podpory niţších samosprávních celků, která pokryje náklady na bydlení. Následně potom CNSA alespoň částečně vyrovná náklady, které niţší samosprávní celky poskytly. CNSA financuje dva individuální příspěvky týkající se seniorů či postiţených. Příspěvek APA a PCH, který je určen pro osoby mladší 60 let a na financování nákladů spojených s jejich postiţením.

88

Informace z http://www.aidesociale.com/19.html Informace z http://www.cnsa.fr/rubrique.php3?id_rubrique=14 90 Pozn. v roce 2008 14 miliard euro plus další 2 na kompenzaci nákladů lokálních příspěvků 91 Pozn. pomoc v domácnosti, sluţby v rámci seniorských rezidencí, zdravotnická péče je naopak financována zdravotním pojištěním 89

43

V rámci CNSA funguje rada tvořená 48 členy, kteří reprezentují nejdůleţitější skupiny92. Hlavní role rady je stanovení priorit CNSA a sestavení rozpočtu. Radě při tvorbě rozhodnutí asistuje i vědecká rada, tak aby zvolená rozhodnutí byla co nejlepší. Rozpočet pokladny je tvořen především ze zdravotního a sociálního pojištění a také z daní. V roce 2008 příjmy rozpočtu dosáhly objemu 13 miliard euro. K příjmům ze zdravotního a sociálního pojištění se přidá i 0,1% objemu daně Contribution sociale généralisée (daně sociálního zabezpečení) a daň solidarity a autonomie (Contribution solidarité autonomie) přispívá k financování a modernizaci sluţeb pro seniory a postiţené. V roce 2008 byl celkový rozpočet roven 16 miliardám euro.

92

Pozn. zástupce odborů, zástupci asociací seniorů a postiţených, zástupce státu, profesionály z oboru

44

4. Komparace obou systémů a nalezení nového vhodného nástroje pro bydlení seniorů Následující kapitola přináší srovnání systému politiky bydlení seniorů ve Francii a v České republice a obsahuje i autorčiny názory na tuto problematiku. Vzhledem k historickému vývoji Francie a Československa, resp. České republiky v druhé polovině 20. Století autorka předpokládala, ţe systém sociálního zabezpečení a situace bydlení seniorů je ve Francii na vyšší úrovni neţ v České republice. Tento předpoklad se naplnil a to z několika hledisek. V ČR je sice v posledních letech vidět iniciativa a uvědomění si současné i budoucí situace, která nutně povede k problémům v oblasti seniorů a jejich zabezpečení. Přestoţe vznikl národní program přípravy na stárnutí, nejsou zatím vidět reálné výsledky a to hlavně v oblasti nových moţností bydlení a zvyšování přístupnosti a zlidšťování domovů pro seniory. V oblasti nových přístupů a transformace rezidenčních sluţeb pro seniory je plnění tohoto bodu stále ve stádiu teoretických úvah. Přitom tento bod je při nízké kapacitě a stylu ubytování, které je ještě stále pojato velmi ústavním stylem, jedním z nejdůleţitějších bodu programu. Naopak Francie nabízí širokou paletu moţností od veřejně financovaných domovů přes bydlení v komunitě aţ po luxusně zařízené a samozřejmě také draţší seniorské residence. Přestoţe v knize Sociální sluţby od Matouška93 je systém seniorského bydlení a s ním spojených sluţeb ve Francii hodnocen jako systém nedostatečně pestrý, jeho nabídka je oproti moţnostem existujícím v České republice daleko širší. V době svého studijního pobytu ve Francii měla autorka moţnost navštívit některé domovy, ať uţ l’EHPAD či soukromé rezidence a byla překvapena jejich příjemným prostředím, které hlavně tedy v rezidencích nepřipomínalo ţádný ústav. Domovy v rámci svého programu nabízí kromě sluţeb pečovatelských i širokou paletu sluţeb společenských. Navíc jsou často situovány v pěkném prostředí v blízkosti center měst či naopak přírody nebo parků. Savojsko, a především město autorčina studijního pobytu Chambéry působí dojmem města spokojených seniorů. V rozhovorech s profesory na univerzitě si autorka, ţe přestěhování do seniorské residence není vnímáno společností a okolím jako něco negativního, na rozdíl od ČR, kde potomci takzvaně „odloţí“ rodiče do ústavu. Tento rozdílný pohled je především dán kulturou, zároveň k tomu určitě přispívá i kvalita zařízení. Francie má také v otázce seniorů strategický plán, přičemţ některé části plánu se jiţ osvědčily v praxi. Velmi zajímavým se jeví program náhradních „hostitelských“ rodin, který funguje a například v rámci Savojska existuje 11 takovýchto rodin, poskytujících péči seniorům. 93

MATOUŠEK, Oldřich, et al. Sociální služby. Praha : Portál, 2007. 155 s.

45

Kromě plánu Solidarity zde probíhá mimo jiné i důchodová reforma94 ohledně zvyšování věku odchodu do důchodu, kvůli kterým byly v roce 2010 četné stávky. Francie se problematiku seniorů snaţí řešit komplexně a přitom v porovnání s ČR má pozitivnější demografické předpoklady. V otázce příspěvků a financování existují v obou zemích příspěvky na bydlení, které jsou určeny celému věkovému spektru a jejich výše závisí na výši příjmů v kombinaci s náklady na bydlení. Během svého studijního pobytu si autorka mohla zaţádat o příspěvek na bydlení a byl ji vyplacen ve výši 200 euro na měsíc s ohledem na výši ubytování, která byla 362 euro za měsíc a nulové příjmy studenta. Zároveň v obou zemích existují příspěvky na péči. V ČR se jeho výše dělí na 4 kategorie podle seznamu kritérií a ve Francii je tomu podobně, pouze název příspěvku je příspěvek na soběstačnost. Ve Francii je maximální výše příspěvku stanovena ţebříčkem AGGIR a je dále sniţována v závislosti s příjmy seniora a s výší plateb za sluţby, které senior vyuţívá. V obou zemích tento příspěvek mohou vyuţívat senioři ţijící jak doma tak i v domově pro seniory. V druhém případě bývá příspěvek odeslán rovnou na účet instituce. Výše příspěvku je samozřejmě ve Francii vyšší, ale to zároveň souvisí s vyššími finančními náklady na péči. Ve Francii mohou i jednotlivé departementy zřizovat vlastní lokální příspěvky v závislosti na tom, nakolik je pro ně otázka seniorů důleţitá. Kromě příspěvku na soběstačnost existuje i příspěvek na pomoc v domácnosti, který se však nedá kombinovat s příspěvkem na soběstačnost. Francouzští senioři mají tedy poměrně širokou paletu moţností, ať se jiţ jedná o moţnosti bydlení, či moţnosti vyuţívání příspěvků. Systém rozšířený o lokální příspěvky a příspěvky na péči o domácnost se jeví komplikovanější neţ v ČR, umoţňuje ovšem výběr nejvhodnější varianty na míru pro konkrétního seniora. Informace o lokálních příspěvcích a nabídce bydlení pro seniory poskytuje úřad generální rady departementu. Často má zároveň i tištěnou broţuru, kde je vše ohledně příspěvků a bydlení srozumitelně vysvětleno. V případě ČR lze kritéria určování stupeň závislosti jsou velmi přísná. V autorčině rodině ţije senior, klasifikovaný stupněm 2, přitom v případě, kdy by neměl celodenní dozor neformálního ošetřovatele, tak by nebyl schopen se o sebe jakkoliv postarat, protoţe je upoután na invalidní vozíček, na kterém z důvodu zdravotního stavu nemůţe být déle neţ tři hodiny, zbytek času tráví na lůţku. Příspěvek 4000 by nebyl schopen ani částečně pokrýt sluţbu formální pečovatelky. Přesto lze zavedení příspěvku v ČR brát jako krok správným směrem. Vhodným nástrojem, který by ČR mohla převzít je tehdy hlavně moderní přístup a snaha o nová řešení otázek bydlení seniorů. Inspirací k tomu mohou být zcela jistě i některé formy bydlení seniorů popsané výše v této práci.

94

Informace http://www.retraites.gouv.fr/

46

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo nalezení nového nástroje podpory bydlení seniorů, který by mohl být implementován do českého systému bydlení seniorů. Tento nástroj má vycházet ze systému bydlení seniorů ve Francii. Práce vycházela z předpokladu, ţe francouzský systém je z hlediska kvality na vyšší úrovni, a tento předpoklad potvrdila. Uvědomila si totiţ včas probíhající demografické změny a reagovala na ně vypracováním plánu Plan solidarité- grand age, ve kterém klade důraz na svobodu volby seniora a stejně jako ostatní země s moderním přístupem k sociálním sluţbám se snaţí vytvářet nové moţnosti a rozšířit tak paletu sluţeb, ze kterých si senior můţe vybrat moţnost, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Velmi zajímavými projekty se jeví seniorské vesničky či hostitelské rodiny, přičemţ oba tyto projekty kladou důraz na individuální potřeby seniorů a umoţňují jim ţivot v „domácím“ prostředí. Přechod do seniorských vesniček či rezidencí, kam se můţe senior přistěhovat i s vlastním vybavením, je zcela určitě mnohem menším šokem a je z hlediska psychického stavu seniora lepší neţ přechod do bydlení ústavního typu. Česká republika se doposud, více neţ 20 let po revoluci, nevymanila ze zastaralého modelu komplexní ústavní péče. V ČR chybí moţnosti bydlení typu seniorských rezidencí a vesniček, přesto se však v nedávné době objevilo několik zajímavých projektů investovaných soukromými investory, které však nebudou otevřeny široké veřejnosti, jak z kapacitních tak i z finančních důvodů. Demografické ukazatele nejsou pro ČR velmi příznivé a dá se tedy předpokládat, ţe podnikání v oblasti residenčních sluţeb v budoucnosti bude perspektivní. Závěrem lze říci, ţe problém stárnutí populace a s ním spojený problém nárůstu poţadavků na bydlení seniorů se týká obou zkoumaných zemí, jak Francie i České republiky. Ve Francii se tento problém řeší jiţ delší dobu a bylo zde dosaţeno řady pozitivních výsledků. V ČR má řešení problému zatím jen omezený rozsah, přičemţ z předpokládaného demografický vývoje lze usuzovat na eskalaci tohoto v příštích letech. Urychlujícím faktorem je i završení deregulace nájemného na většině území ČR k 1.1.2010, resp. k 1.1.2012 ve statutárních městech, které vyvolalo skokové zvýšení nájmů a potřebu seniorů změnit bydliště v případě, kdy obývají velkometráţní byty a nemají dostatek prostředků na náklady na bydlení. Proto lze jen doporučit, aby opatření jako je „Národní program přípravy na stárnutí“ v České republice došly v dohledné době realizace, a aby se zákonodárné a výkonné orgány České republiky inspirovaly pozitivními zkušenostmi z jiných zemí, např. i těch z Francie popsaných v této práci95. Cílem bylo stanovení nového nástroje, coţ bylo v podobě doporučení splněno.

95

Autorka závěrem doufá, ţe i tato práce bude malým příspěvkem k tomu, aby citát z písně její oblíbené rockové skupiny Tři

sestry v naší zemi nedošel obecného naplnění: „Důchodce má sotva na nájem a budí okolí nezájem“ L.F. Hagen – Vlachovka 2003

47

Seznam použitých zdrojů Zákon 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů Zákon 102/1992 Sb. KREBS Vojtěch et al. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 807357-276-1 LUX, Martin; BURDOVÁ, Pavla. Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR). Praha : Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2000. Sociální souvislosti , s. . Dostupné z WWW: KEMP Peter A., Housing allowances in comparative perspective, Bristol, The Policy Press, 2007 KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. Praha : Triton, 2005. 71 s. MATOUŠEK, Oldřich, et al. Sociální služby. Praha : Portál, 2007. 155 s. Broţura departementu Savoie Broţura departementu Isère BURJANEK Aleš. Zkušenosti, perspektivy, tendence :odborný seminář s mezinárodní účastí - bydlení seniorů. Brno : Vysoké učení technické, 2004. [34] s. ISBN 80-2142591-1.

Další zdroje BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles, Ekonomika evropské integrace, 2006 TITMUSS Richard M., Social policy 1974 HRBATA, Ing. Michael. Liberalismus. Absolventský esej CEVRO. 2004, s. 8 POTŮČKOVÁ, Barbora. Názor veřejnosti na uplatňování principu sociální solidarity v ČR . České Budějovice Univ, 2008. 67 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Dostupné z WWW: . KŘIVÁNKOVÁ, Zuzana. Analýza finančních produktů určených k financování bydlení. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 85 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: VALENTOVÁ, Boţena. Vývoj sociálního bydlení s důrazem na jeho zacílení na určité sociální vrstvy. Sociologický časopis 2005, PELÍŠKOVÁ, Věra. Sociální bydlení 2008. Seminář pro krajské koordinátory pro romské záleţitosti - 2008. Dostupné z WWW: . MICHALEC, David. Demografický vývoj v České republice - komparace vývoje v ČR se situací v západoevropských zemích. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 72 s. Diplomová práce. 48

OBADALOVÁ, Miroslava. Přístup k bydlení sociálně ohrožených skupin obyvatel. In. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001. Dostupné z WWW: . GRENAROVÁ, Olga, et al. Pracovník v sociálních službách : Studijní texty pro akreditovaný kvalifikační kurz. Brno : Consolidated group care, 2007. 133 s. BĚLOVSKÁ, Iveta. Sociální a ekonomické problémy současných seniorů a jejich vliv na řešení otázky bydlení. Brno, 2011. 58 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně KOUBOVÁ, Pavla. Trendy v bydlení seniorů v zahraničí a rezidenční bydlení pro seniory v ČR. Dostupné z WWW: .

Internetové zdroje MMR. 2005, Koncepce bytové politiky 2005. Dostupné z WWW: . ČSÚ 2009, Úhrnná rozvodovost. Dostupné z WWW: . Bezdomovectví, Bezdomovectví. Dostupné z WWW: . OECD 2011, Long term care. Dostupné z WWW: . ČSÚ 2009 Statistická ročenka. Dostupné z WWW: . MPSV 2003, Národní program přípravy na stárnutí. Dostupné z WWW: . WHO 2008, Global age-friendly cities. Dostupné z WWW: . CIA. 2011, The world factbook. Dostupné z WWW: INSEE 2009, Bilan démographique 2009. Dostupné z WWW: . http://www.legifrance.gouv.fr http://www.cnsa.fr/IMG/pdf/plan_solidarite_grand_age.pdf http://lesrapports.ladocumentationfrancaise.fr/BRP/064000404/0000.pdf http://www.maisonderetraitedefrance.com/ http://www.retraiteplus.fr http://www.caf.fr/catalogueapl/tp_apl2.htm http://vosdroits.service-public.fr/F245.xhtml 49

http://www.cavimac.fr/pages_cavimac/aggir.pdf http://www.aidesociale.com/19.html http://www.cnsa.fr/rubrique.php3?id_rubrique=14 http://www.retraites.gouv.fr/

Seznam použitých zkratek EU- Evropská unie ČR- Česká republika MMR- Ministerstvo místního rozvoje MPSV- Ministerstvo práce a sociálních věcí APA- příspěvek na autonomii ve Francii

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Normativních náklady pro nájemní byty pro rok 2011 Tabulka 2: Normativních náklady pro byty v osobním a druţstevním vlastnictví pro rok 2011 Graf 1: Věková skladba obyvatelstva v letech 2010 a 2050 http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/stromy_zivota_do_roku_2066 Graf 2: Skladba věkové struktury ve Francii v letech 2000 a 2050 http://www.senat.fr/rap/l06-059-4/l06-059-43.html

50