MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra porodní asistence Studijní obor Zdravotnický záchranář
Podmínky pro poskytování první pomoci na pracovišti zpracovatelského průmyslu Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Liana Greiffeneggová
Josef Králíček
Brno 2015
Prohlášení Prohlašuji,
že
jsem
bakalářskou
práci
vypracoval
samostatně
pod
vedením
Mgr. Liany Greiffeneggové s využitím zdrojů uvedených v seznamu literatury a pramenů.
V Brně dne 14. dubna 2015
………………………… podpis autora
Poděkování Děkuji Mgr. Lianě Greiffeneggové za rady, připomínky, pomoc a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce.
ABSTRAKT Práce zkoumá podmínky pro poskytování první pomoci na pracovišti zpracovatelského průmyslu. Najdeme zde ucelený přehled právních norem, které první pomoc na pracovišti upravují. Práce dále ukazuje současný stav zabezpečení první pomoci a její úrovně na pěti konkrétních pracovištích. Klíčová slova: první pomoc, pracoviště, zpracovatelský průmysl, úraz, legislativa
ABSTRACT This work explores the conditions for providing first aid at workplace in manufacturing industry. It offers a complete review of legislative measures governing the first aid provision at the given sort of workplace. Moreover, it analyses five different selected workplace in terms of the application of site-specific measures and their level of quality. Keywords: first aid, workplace, manufacturing industry, injury, legislation
OBSAH Úvod
................................................................................................................................. 7
I
Teoretická část .................................................................................................................. 8
1
Současná legislativa .......................................................................................................... 8
1.1
Obecná povinnost poskytnout první pomoc ................................................................. 8
1.1.1
Neposkytnutí první pomoci .......................................................................................... 8
1.2
Zvláštní předpisy v oblasti poskytování první pomoci ................................................ 9
1.2.1
Směrnice Rady 89/391/EHS - o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ......................................................................... 9
1.2.2
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ....................................................................... 10
1.2.3
Vyhláška č. 79, o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2013 Sb., o specifických zdravotních službách ............................................... 13
1.2.4
Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.............................................................. 13
1.3
Orgány zajišťující inspekci práce ............................................................................... 13
1.4
Přestupky na úseku bezpečnosti práce ....................................................................... 14
1.5
Lékárničky na pracovišti ............................................................................................ 15
1.5.1
Kontrola vybavení lékárniček .................................................................................... 15
2
Pracovní úrazy ................................................................................................................ 16
2.1
Definice pracovního úrazu ......................................................................................... 16
2.2
Zpracovatelský průmysl ............................................................................................. 16
2.3
Statistika pracovních úrazů v letech 2009 - 2013....................................................... 17
II
Praktická část .................................................................................................................. 20
3
Cíle práce a předpoklady ............................................................................................... 20
4
Metodika práce ............................................................................................................... 21
4.1
Metoda získávání informací ....................................................................................... 21
4.2
Vzorek respondentů .................................................................................................... 21
4.3
Způsob zpracování a analýzy informací ..................................................................... 21
4.4
Výsledky kvalitativního průzkumu ............................................................................ 22
4.5
Výsledky a jejich analýza ........................................................................................... 33
4.6
Vyhodnocení cílů práce .............................................................................................. 50
5
Diskuze............................................................................................................................. 51
Závěr
............................................................................................................................... 54
Anotace
............................................................................................................................... 55
Literatura a prameny ............................................................................................................. 56 Seznam obrázků ...................................................................................................................... 58 Seznam příloh ......................................................................................................................... 59
ÚVOD Problematice laické první pomoci se v souvislosti s růstem počtu vysokoškolských zdravotnických oborů již věnuje řada kolegů a jejich prací. Většina autorů si obvykle klade za cíl zjištění stavu vědomostí určité skupiny populace. Tato práce se věnuje již konkrétní otázce zabezpečení první pomoci na pracovištích zpracovatelského průmyslu. Práce by měla být využitelná především pro osoby, které zodpovídají ve firmách za organizaci a připravenost poskytnout první pomoc. Práce shrnuje v teoretické části právní normy upravující obecné poskytování první pomoci i zvláštní předpisy zabývající se povinnostmi zaměstnavatele v oblasti první pomoci na pracovišti. Dále jsou v teoretické části práce uvedeny počty pracovních úrazů v oblasti, která byla vybrána pro průzkum. V praktické části práce je na základě průzkumu vyhodnoceno, jak je řešeno poskytnutí první pomoci na cílových pracovištích nyní, co se týče organizačního, personálního a materiálního zajištění. Vzhledem ke skutečnosti, že v České republice nyní neexistuje oficiální doporučený obsah lékárniček pro pracoviště, je v práci uveden jeho návrh, podle kterého pracoviště může zvolit vybavení dle konkrétních rizik. Zároveň je součástí práce zpracování praktické karty první pomoci využitelné v podnikových lékárničkách, která plní úlohu rychlé a přehledné nápovědy ve vypjaté situaci, kdy je pomoc třeba poskytnout. Součástí je i vyhodnocení počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností v konkrétních podnicích v porovnání s krajským průměrem.
7
I
TEORETICKÁ ČÁST
1 SOUČASNÁ LEGISLATIVA Úvod práce se zabývá souborem právních předpisů upravujících první pomoc, protože jsou výchozím bodem pro celou problematiku. Základem právních norem je jistě Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, které jsou pilířem dalších právních předpisů. Povinnost poskytnout první pomoc je pro účely této práce rozdělena na dvě části. První část shrnuje obecnou povinnost poskytnout první pomoc vznikající každé osobě, zatímco druhá se již věnuje povinnosti poskytnout první pomoc vznikající na základě zvláštních předpisů.
1.1 Obecná povinnost poskytnout první pomoc Každý občan má povinnost v případě ohrožení života a zdraví spoluobčanů zajistit poskytnutí první pomoci. Kvalita poskytnuté první pomoci je důležitým faktorem, který často rozhoduje o zhoršení zdravotního stavu či urychlení zotavení.1 Poskytnout první pomoc by měl být schopný každý občan. Podkladem pro tuto normu je jedno z ustanovení Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že každý má právo na život. Dříve povinnost poskytnout první pomoc ukládal zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a jeho § 9, který uváděl, že „v zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví.“2 Tento zákon byl ale k 1. 4. 2012 zrušen a nahrazen zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách. Zákon o zdravotnických službách se problému poskytování první pomoci širokou veřejností ale již nadále nevěnuje. Obecná povinnost poskytnout první pomoc zůstala uložena s nástupem platnosti zákona o zdravotnických službách pouze nepřímo prostřednictvím trestního zákoníku. 1.1.1 Neposkytnutí první pomoci V případě neposkytnutí první pomoci hrozí svědkům události právní postih. V případě závažného pochybení se viník trestá dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Protože
8
z obecné povinnosti poskytnout první pomoc vychází zvláštní předpisy, kterým se věnuje druhá část, je zde uvedeno znění § 150. „Neposkytnutí pomoci (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“3
1.2 Zvláštní předpisy v oblasti poskytování první pomoci Specifickou problematiku poskytování první pomoci na pracovišti dále upravují zvláštní předpisy. Jejich hlavním zdrojem jsou normy zajišťující bezpečnost práce, jejichž součástí je úprava podmínek pro poskytování první pomoci. 1.2.1 Směrnice Rady 89/391/EHS - o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci V rámci zlepšení a zabezpečení požadované úrovně bezpečnostních standardů v Evropské unii byla vydána výše uvedená směrnice, závazná pro členské státy unie, které mají povinnost včlenit ji do svého právního řádu. V této směrnici Rady Evropského parlamentu je uvedeno, že zaměstnavatel musí přijmout nezbytná opatření pro první pomoc, zajistit nezbytné spojení s externími službami, zejména v oblasti první pomoci a určit zaměstnance pověřené poskytováním první pomoci. „Zaměstnanci musí být, s přihlédnutím k velikosti nebo specifickým rizikům podniku nebo závodu, odpovídajícím způsobem vyškoleni, musí jich být dostatečný počet a musí mít vhodné vybavení.“4
9
1.2.2 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Základním předpisem týkající se první pomoci na pracovišti je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, konkrétně jeho pátá část, která se věnuje bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Proto mu je věnována značná pozornost. Hlava I Předcházení ohrožení života a zdraví při práci První pomocí se zabývá ve výše zmiňovaném zákonu jako první § 102, odst. 6, kde je uvedeno: „Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti.“5 Na který navazuje odst. 7, který říká: „Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek.“5 Důležitý je také odstavec č. 4 § 102, který říká, že pokud není možné rizika pracovního prostředí odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení. To zahrnuje i vedení dokumentace o vyhledávání a vyhodnocování rizik a přijatých opatřeních.5 Hlava II Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance Dle § 103 je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům:
poskytnutí první pomoci5
„školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahující se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je jeho práce vykonávána“5
soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování5
10
Hlava III Společná ustanovení Hlava III odkazuje prostřednictvím § 107 na zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zde najdeme v § 2 požadavky na pracoviště a pracovní prostředí. Odstavec 1 písm. f) ukládá zaměstnavateli povinnost vybavit pracoviště v rozsahu dohodnutém s příslušným zařízením závodní preventivní péče prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavit prostředky pro přivolání zdravotnické záchranné služby.6 Je nutné zmínit i § 6, který se týká bezpečnostních značek, značení a signálů. Ten říká, že „na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky, značení a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. Vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů stanoví prováděcí právní předpis.“6 Z hlediska poskytování první pomoci jde hlavně o značku místa první pomoci a označení lékárničky. Problematiku upravuje Příloha k nařízení vlády č. 101/2005 Sb. (Další podrobnější požadavky na pracoviště a pracovní prostředí), kde je v bodě 8 (Poskytování první pomoci) uvedeno: „Prostředky a zařízení pro poskytování první pomoci musí být umístěny na dostupném místě a musí být označeny značkami.“7 Nařízení vlády č. 11/2002 Sb. v 8. bodu přílohy stanoví vzhled, umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. Informativní značky pro označení místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci jsou znázorněny na obrázku č. 1.
11
Obrázek 1: Informativní značky pro označení místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci8
12
1.2.3 Vyhláška č. 79, o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2013 Sb., o specifických zdravotních službách Vyhláška pojednává o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče. Obsah pracovnělékařských služeb je uveden v § 2. Z hlediska zabezpečení první pomoci je nutné zmínit zvláště bod 10 odst. b), který říká, že „obsahem pracovnělékařských služeb při poradenství jsou poradenské činnosti při zpracovávání plánu pro řešení mimořádných událostí.“9 Stanoví tedy, že lékař pracovněprávních služeb by měl spolupracovat se zaměstnavatelem na zpracování tzv. traumatologického plánu. Bod 12. odst. b), ve kterém je uvedeno, že „obsahem pracovnělékařských služeb při poradenství jsou poradenské činnosti spočívající v provádění školení zaměstnanců určených zaměstnavatelem v první pomoci a zpracování návrhu vybavení pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci pro zaměstnavatele.“9 Na základě této vyhlášky se předpokládá, že za školení zaměstnanců v první pomoci a za návrh lékárničky pro konkrétní podnik zohledňující jeho rizika, odpovídá lékař pracovnělékařských služeb. 1.2.4 Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu V aktuálně platných právních předpisech je zakotvena povinnost poskytnout první pomoc také v rámci zákona č. 361/2000 Sb., který se věnuje problematice dopravní nehody. Protože se jedná o situaci, která je v oblasti zpracovatelského průmyslu též možná, je zde uveden i tento předpis. „Podle tohoto nařízení jsou účastníci dopravní nehody povinni oznámit nehodu policii; došloli k zranění, poskytnout podle svých schopností první pomoc a k zraněné osobě přivolat zdravotnickou záchrannou službu.“10 V případě neposkytnutí potřebné pomoci řidičem dopravního prostředku účastnícího se nehody, osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, může být následně potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti dle § 151 trestního zákoníku.3
1.3 Orgány zajišťující inspekci práce Kontrolní činnost zajišťuje Státní úřad inspekce práce spolu s oblastními inspektoráty práce, který je zřízen Ministerstvem práce a sociálních věcí. Úřad a inspektoráty zajišťují mimo jiné
13
dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce. Ukládají opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určují přiměřené lhůty k jejich odstranění a kontrolují plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Také se podílí společně s ministerstvem na mezinárodní spolupráci týkající se pracovního prostředí, bezpečnosti práce a pracovních podmínek. Úřad vede a zajišťuje provoz informačního systému o pracovních úrazech. Také zajišťuje provoz informačního systému, který se zaměřuje na rizika při výkonu práce a na opatření k jejich odstraňování zjištěných kontrolou. Úřad přitom vychází z údajů inspektorátů.11
1.4 Přestupky na úseku bezpečnosti práce V případě nedodržení právních předpisů hrozí zaměstnavateli postih. Sankce jsou stanoveny zákonem č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, kde je v § 7 mimo jiné uvedeno: „Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že f) nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce, i) neumístí bezpečnostní značky nebo nezavede signály, ačkoli k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu.“11 A § 30 mimo jiné uvádí, že: „Právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že f) nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce, i) neumístí bezpečnostní značky nebo nezavede signály, ačkoli k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu.“ Pokutu za přestupek či správní delikt na úseku bezpečnosti práce lze uložit v případě nedodržení písm. f) a i) až do výše 2 000 000 Kč.“11
14
1.5 Lékárničky na pracovišti Obsah lékárničky na pracovišti není stanoven obecně závazným předpisem.1 Zákoník práce v § 102 odst. 6 však předpokládá, že lékárnička bude ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékářských služeb vybavena v rozsahu odpovídajícím rizikům na konkrétním pracovišti.5 Dříve bylo vybavení lékárničky na pracovišti stanoveno v ON 84 6635 (poslední znění 1989). Oborové normy (ON) byly však zákonem č. 142/1992 Sb., o technických normách, v aktuálním znění dnem 31. 12. 1993 zrušeny bez náhrady.12 Výjimkou jsou pouze motolékárničky a autolékárničky, které mají stanoven závazný obsah platnou vyhláškou č. 341/2002 Sb., která byla upravena vyhláškou č. 182/2011 Sb., z které často obsah lékárničky na pracovišti vychází. Pro úplnost je obsah autolékárničky uveden jako příloha práce č. 1. 1.5.1 Kontrola vybavení lékárniček Kromě Státního úřadu inspekce práce, který kontroluje dodržování zásad bezpečnosti práce, se na dodržení zákonné povinnosti na vybavení pracoviště zdravotnickým materiálem podílí i příslušná hygienická stanice, která má ze zákona oprávnění vykonávat státní zdravotní dozor nad plněním povinností v souvislosti s dodržováním zásad ochrany zdraví při práci a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť.13
15
2 PRACOVNÍ ÚRAZY Druhá kapitola se věnuje problematice pracovních úrazů. Z hlediska poskytování první pomoci na pracovišti se ale zároveň nesmí zapomenout na ostatní stavy, kdy je potřeba včasně a správně provést první pomoc. Mohou to být náhlé stavy jako mdloba, náhlé bolesti břicha, náhlé bolesti na hrudi, bezvědomí, záchvat křečí nebo těžká dušnost.
2.1 Definice pracovního úrazu Pracovní úraz je definován § 380 zákoníku práce. Ten uvádí, že „pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ „Jako pracovní úraz se též posuzuje úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.“5 Naopak „pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.“5 Pracovní úraz je možno rozlišit na pracovní úraz s následnou pracovní neschopností a bez ní.
2.2 Zpracovatelský průmysl Práce se zaměřuje na pracoviště zpracovatelského průmyslu, který je definován následovně. Zpracovatelský průmysl „zahrnuje mechanickou, fyzikální nebo chemickou přeměnu materiálů nebo komponentů na nové produkty (zboží), ačkoliv toto nelze použít jako jednotné univerzální kritérium pro definování výroby zboží, tj. zpracovatelského průmyslu, (dále pod poznámkou ke zpracování odpadů). Materiály, látky a suroviny, které se využívají jako vstupy zpracovatelského průmyslu, jsou produkty zemědělství, lesnictví, rybolovu a akvakultury, těžby, dobývání kamene a písků a jílů nebo se též může jednat o produkty jiných zpracovatelských činností. Výsledkem výrobního postupu jsou buď hotové výrobky určené pro užívání nebo spotřebu, nebo polotovary určené k dalšímu opracování nebo zpracování.“14
16
2.3 Statistika pracovních úrazů v letech 2009 - 2013 Vývoj počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností za posledních 5 let ukazují následující grafy (obrázek 2 a 3). Najdeme zde počty úrazů v oblasti zpracovatelského průmyslu i celkové počty pracovních úrazů v celé České republice (ČR) a v Kraji Vysočina v jednotlivých obdobích. Oblasti zpracovatelského průmyslu je věnována pozornost z důvodu největšího počtu pracovních úrazů vůbec. Dalším důvodem je větší četnost výskytu úrazů. Počty nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců v ČR se pohybují okolo 1,7 případu za rok, přičemž průměrný počet se pohybuje kolem 1,1 případu ročně.15 Příčinou vysokého počtu pracovních úrazů je jistě velikost odvětví a počet lidí v něm pracujících.
Obrázek 2: Pracovní úrazy s následnou pracovní neschopností v ČR a v Kraji Vysočina
17
Obrázek 3: Pracovní úrazy s následnou pracovní neschopností v ČR a v Kraji Vysočina v oblasti zpracovatelského průmyslu
V České republice má celkový počet pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností od roku
2009
do
roku
2013
klesající
tendenci,
stejně
jako
tomu
je
v
oblasti
zpracovatelského průmyslu. Na rozdíl od roku 2010 se počet pracovních úrazů zmenšil v tomto odvětví téměř o tři tisíce (obrázek 4). Celkem v Kraji Vysočina můžeme také pozorovat pokles evidovaných pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností. V uvedených letech počet klesl zhruba o tři sta. Naproti tomu v oblasti zpracovatelského průmyslu ale vidíme relativně vyrovnané počty pracovních úrazů (obrázek 5).
Obrázek 4: Srovnání celkového počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností s počtem pracovních úrazů, které se staly v oblasti zpracovatelského průmyslu v ČR
18
Obrázek 5: Srovnání celkového počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností s počtem pracovních úrazů, které se staly v oblasti zpracovatelského průmyslu v Kraji Vysočina
19
II PRAKTICKÁ ČÁST 3 CÍLE PRÁCE A PŘEDPOKLADY Práce si klade za cíl prozkoumat prostředí zpracovatelského průmyslu v souvislosti s poskytováním první pomoci na pracovišti. Po shrnutí současných právních norem v teoretické části práce upravujících tuto oblast následuje praktická část, která prostřednictvím kvalitativního průzkumu ve vybraných firmách hodnotí jejich povědomí o povinnostech a samotnou připravenost k poskytování první pomoci. Následuje vytyčení cílů práce a předpokladů. Cíl 1 Předložit doporučený obsah lékárniček na pracoviště zpracovatelského průmyslu dle jejich rizik. Cíl 2 Zpracovat praktickou kartu první pomoci využitelnou v podnikových lékárničkách. Cíl 3 Zhodnotit počet pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností v podnicích v porovnání s krajským průměrem. Předpoklad č. 1 Předpokládám, že firmy se budou blížit krajskému průměru v počtu pracovních úrazů. Cíl 4 Zhodnotit personální, materiální a organizační připravenost konkrétních podniků poskytnout první pomoc zaměstnancům. Předpoklad č. 2 Předpokládám, že pracoviště nebudou dostatečně připravena zajistit první pomoc.
20
4 METODIKA PRÁCE 4.1 Metoda získávání informací Informace
byly
získávány
metodou
kvalitativního
průzkumu
prostřednictvím
polostrukturovaného rozhovoru vedeným mezi autorem práce a osobou odpovědnou za bezpečnost v konkrétním podniku. Pilotní průzkum byl uskutečněn vedením rozhovoru s třemi náhodně vybranými dospělými osobami. Rozhovor byl zaznamenáván do odpovědního archu, obsahuje 36 otázek a je v práci uveden jako příloha č. 2. V dotazníku byly použity polouzavřené a doplňovací otázky. Respondentům bylo umožněno poskytnout v průběhu rozhovoru i doplňující informace z důvodu získání co nejlepší představy o podmínkách v jednotlivých firmách. Rozhovory se uskutečnily v období od září do listopadu roku 2014 po předchozí domluvě přímo v oslovených firmách. Ve všech případech rozhovor probíhal v zasedacích místnostech společností, kromě třetího respondenta, kde rozhovor proběhl přímo v kanceláři mistra. Návratnost dotazníků byla díky zvolené formě průzkumu stoprocentní.
4.2 Vzorek respondentů Firmy, jejichž zástupci odpovídali na otázky dotazníku, byly vybrány náhodně na základě své působnosti v oblasti zpracovatelského průmyslu v Kraji Vysočina. Věnují se především obrábění kovů, ale i výrobě a konstrukci mechanických zařízení. Jediným kritériem byla velikost podniku tak, aby byly v průzkumu zastoupeny jak malé, tak i velké firmy. Celkem na průzkumu spolupracovalo pět firem. Identita respondentů, stejně jako názvy podniků a jejich konkrétní charakteristika, jsou anonymní.
4.3 Způsob zpracování a analýzy informací Rozhovory byly zaznamenávány písemně. Pro lepší přehlednost získaných informací jsou rozhovory uvedeny tak, že u každé otázky následují odpovědi všech pěti respondentů. Po záznamu získaných odpovědí následuje jejich vyhodnocení a analýza.
21
4.4 Výsledky kvalitativního průzkumu Následuje přepis zaznamenaných rozhovorů s respondenty, pro které jsou použity zkratky R1 až R5. 1. Jaká je Vaše pracovní pozice v podniku? R1: „Technik systému. Něco jako bezpečnostní technik.“ R2: „Jsem bezpečnostní technik, technik BOZP, PO a ekologie.“ R3: „Mistr.“ R4: „Referent bezpečnosti práce.“ R5: „Technik BOZP a PO.“ 2. Kolik zaměstnanců pracuje ve vašem podniku? R1: „Nějakejch 530 zhruba momentálně.“ R2: „Přibližně asi 570 lidí.“ R3: „Na dílně 7, celkem 13.“ R4: „Je to přibližně 2 700 zaměstnanců.“ R5: „Cca 550.“ 3. Pracuje váš podnik ve směnném provozu? V jakém? R1: „Ano, dvousměnný, třísměnný, i nepřetržitý.“ R2: „Ano, pracuje různě. Většinou ve dvou ale i ve třísměnném.“ R3: „Ne.“ R4: „Ano, v třísměnném.“ R5: „Ano, záleží jak který provoz. Máme tady předvýrobu tlakové lití zinku, vstřikování plastů, tak to je nepřetržitý. Jinak ty montáže jsou dvousměnný i třísměnný, takže jsou zastoupeny všechny. Záleží na objemu výroby.“
22
4. Víte, kterým zákonem a kterou jeho částí se řídí vaše povinnost zajistit zaměstnancům první pomoc? R1: „To vím, ale číslo vám teď neřeknu, těch zákonů mám tolik, ale mám to vypsaný pod klávesnicí, ale samozřejmě to víme. R2: „Já myslím, že je to v zákoníku práce, č. 262.“ R3: „Tak to teda nevím.“ [smích] R4: „To nevím.“ R5: „Myslím, že to bude určitě v zákoníku práce.“ 5. Je v každé směně alespoň jeden člověk proškolený v poskytování první pomoci? R1: „Ano.“ R2: „Takhle, naším cílem je, aby to tak bylo, ale konkrétně v současným stavu to tak není. Naším cílem ale je, aby v každé směně takový člověk byl.“ R3: „Školíme všechny.“ R4: „Určitě.“ R5: „Ano. Ve výrobě je proškoleno 10 % zaměstnanců a v administrativní části je proškoleno 5 %.“ 6. Domníváte se, že je současně schopen poskytnout první pomoc prakticky? R1: „Věřím tomu, že ano.“ R2: „Já myslím, že jo.“ R3: „Těžko říct, jestli jsou ti lidi schopný poskytnout pomoc prakticky, ono hodně záleží na daný situaci. Já jsem se setkal, že i člověk, který byl relativně zdatný, byl při reálné situaci úplně mimo.“ R4: „Ano.“ R5: „Mají na to pravidelné školení, kde je jak teorie, tak si zkoušejí i praxi. Doufám, že ano.“
23
7. Kontrolujete nějak jeho dovednosti? R1: „Bejvá školení a jeho součástí je i přezkoušení.“ R2: „Prakticky ne.“ R3: „Co se týká první pomoci ne.“ R4: „Ano.“ R5: „Ne, nekontrolujeme.“ 8. Jak často je na vašem pracovišti prováděno školení první pomoci? R1: „Jedenkrát za dva roky je velké školení a pak jedenkrát ročně je jako součást jiných školení zařazeno připomenutí základních věcí, ale školení první pomoci jako takové bývá jednou za dva roky.“ R2: „Chceme jednou za rok, ale zatím jsme teda… letos jsme měli školení 35 lidí, byli jsme na záchrance. Chceme školit každý rok s pomocí závodního lékaře tady ve firmě, protože všechny lidi tam ani odtáhnout nemůžeme.“ R3: „Každý rok spolu se školením o bezpečnosti práce.“ R4: „Školení první pomoci probíhá pod záštitou záchranné služby dvakrát ročně pro vedoucí zaměstnance a hasiči se školí každý měsíc.“ R5: „Jedenkrát za dva roky.“ 9. Má školení stále stejný obsah? R1: „V podstatě ten základ je stejnej, s tím, že další informace rozšiřující se různí, ty základní informace jsou stejný. R2: „Školení v minulosti prováděli lidé z červeného kříže, náš závodní lékař a naposledy jsme měli jako jinou variantu školení na záchrance. Díky tomu, že to bylo na záchrance, tak to mělo rozhodně lepší rozsah.“ R3: „Obsah bude stále stejný.“ R4: „Ne, mění se to. Témata se střídají, např. úrazy, nevolnosti.“
24
R5: „Ten základ je vždycky stejnej. A pohyblivá část je zaměřená na rizika ve výrobě nebo v návaznosti na pracovní úrazy, který se staly.“ 10. Jakou formou je školení první pomoci prováděno? R1: „Přednáška a praktický nácvik.“ R2: „Přednáška, pak video a praktická ukázka.“ R3: „Přednáška.“ R4: „Přednáškou a videem.“ R5: „Jak prakticky, tak formou přednášky.“ 11. Jak dlouho celé školení trvá? R1: „Většinou tak hodinu a půl.“ R2: „Asi tak 2 hodiny.“ R3: „Zhruba půl hodiny.“ R4: „Zhruba hodinu a půl.“ R5: „Školení trvá 4 hodiny.“ 12. Kolik času je při školení věnováno teorii? R1: „Řekněme tak hodina.“ R2: „Půlka řekněme, tak hodinu a půl.“ R3: „Ona je to všechno jen ta teorie, takže té půl hodiny.“ R4: „Teorie trvá zhruba hodinu.“ R5: „Hodina a půl teorie.“ 13. Kolik času je při školení věnováno praktickému nácviku? R1: „Zhruba půlhodina je zaměřena na praktický nácvik.“ R2: „Ten zbytek, když nepočítám to video tak vlastně půl hodiny.“
25
R3: „Praktický nácvik neprobíhá.“ R4: „Praktickému nácviku moc věnováno není, asi čtvrt až půl hodiny.“ R5: „Praktický nácvik trvá 2 a půl hodiny. Probíhá to tak, že jsou tři instruktorky na cca 10 lidí, nemáme velké skupiny.“ 14. Komu ze zaměstnanců je školení určeno? R1: „Takový to základní jednou ročně je pro všechny a to specializovaný na první pomoc je pro vybraný zaměstnance. Z každé směny je někdo vybranej.“ R2: „Vybraným zaměstnancům, z každé směny a z každého střediska chceme jednoho člověka.“ R3: „Všem.“ R4: „Školení je určeno vybraným zaměstnancům ochrany, což je naše podniková jednotka hasičů, kteří jsou zodpovědní za poskytování první pomoci.“ R5: „Vybraným pracovníkům, kteří jsou za poskytování pomoci zodpovědní.“ 15. Kdo školení první pomoci provádí? R1: „Jezdí nám sem záchranáři.“ R2: „Naposledy to byl záchranář.“ R3: „Externí bezpečák.“ R4: „Většinou je to záchranář, občas i lékař.“ R5: „Externí firma, externí dodavatel. Mám pocit, že to byl Červený kříž a také Zdravotní ústav si myslím.“ 16. Je podle vás současný rozsah školení první pomoci ve vaší firmě dostatečný? R1: „Já si myslím, že ano.“ R2: „Ano.“ R3: „Ten základ asi jo.“ R4: „V rámci hasičů není, měl by být určitě větší, ale je to všechno o čase a financích.“
26
R5: „Ne.“ 17. Uvítali byste rozšíření vzdělávání zaměstnanců v oblasti první pomoci? R1: „Klidně by tím mohli bejt proškoleni úplně všichni samozřejmě, ale to je vždy otázka času a financí. Mohlo by to bejt i lepší.“ R2: „Vždycky je to dobře, zvlášť když to má novou formu.“ R3: „Asi by to bylo vhodné. Jak časové, tak obsahové rozšíření.“ R4: „Jistě, hlavně co se týče obsahového rozšíření.“ R5: „Ano, uvítali. Především více času na proškolení.“ 18. Byli jste někdy nuceni ve vašem podniku resuscitovat? R1: „Mám takovej pocit, že už tady takovej případ byl, ano.“ R2: „My prakticky ne, my když se něco děje, tak voláme záchranku, ona je tady za pět minut. Ale ten stav, kdy oni přijeli a resuscitovali tady byl.“ R3: „Ne.“ R4: „Několikrát, furt.“ R5: „Za mě ne. Co jsem tady, tak ne.“ 19. Víte, jaké jsou indikace k zahájení resuscitace? R1: „Já si myslím, že bych si vzpomněl.“ [smích] R2: „To bych měl vědět, člověk promodrává, nemá hmatatelnej tep, hlavně nedýchá.“ R3: „No ty základní snad jo.“ R4: „Ano, vím.“ R5: „Měl bych to vědět, ano.“
27
20. Víte, jak se laická resuscitace provádí (frekvence, místo a hloubka stlačování hrudníku)? R1: „30 stlačení za minutu, kousek nad spojení těch… dva prsty zhruba nad koncem hrudní kosti a hloubka asi pět centimetrů.“ R2: „Já to školím, to bych měl vědět. Na hrudní kosti. Hloubka do třetiny hrudníku a frekvence asi 70 za minutu, možná častějc, třeba 100krát za minutu.“ R3: „To si teda dost vymýšlíte. [smích] Frekvenci, to úplně přesně asi nevím, asi 50 nebo 60 za minutu. Hloubka stlačení asi 5 centimetrů a na tý kosti středový.“ R4: „Frekvence je 100 za minutu, hloubka 4 – 5 centimetrů. A místo - mezi bradavkama.“ R5: „Frekvenci nevím, tipnu si 60 – 70 za minutu. Místo stlačení, u toho srdce, těsně pod srdcem? Centimetr? Dva? Dva centimetry.“ 21. Je vedena kniha úrazů? R1: „Ano.“ R2: „Je, samozřejmě, na každém středisku.“ R3: „Ano.“ R4: „Ano, knihu úrazů máme.“ R5: „Ano.“ 22. Kolik evidujete celkem úrazů v letech 2009 – 2013 v rámci vašeho pracoviště? R1: „120“ R2: „370“ R3: „13“ R4: „Zhruba kolem 650 úrazů.“ R5: „140“
28
23. Kolik z úrazů bylo klasifikováno jako pracovních s následnou pracovní neschopností? R1: „Za posledních 5 let 60 úrazů.“ R2: „70“ R3: „Měli jsme jeden jedinej pracovní úraz.“ R4: „225“ R5: „V roce 2009 a 2010 jich bylo přes 20 a pak to šlo rapidně dolů, celkem je to 35 úrazů. Získali jsme totiž certifikát Bezpečný podnik, což je podporováný ministerstvem práce a sociálních věcí a předělali jsme organizaci BOZP.“ 24. S jakými úrazy se setkáváte nejčastěji? Stalo se v minulosti, že musela být první pomoc poskytnuta u některého z těchto stavů – mdloba, náhlé bolesti břicha, náhlé bolesti na hrudi, bezvědomí, záchvat křečí, těžká dušnost? R1: „Bylo tady krvácení, vyhřeznuté ploténky a myslím popálení. Ty mdloby tady byly, ale ostatních si nejsem vědom.“ R2: „Měli jsme. Kolega měl záchvat křečí a potom jedno bezvědomí. A úrazy. Menší krvácení, úraz oka a poleptání.“ R3: „Kolega málem přišel o ruku, když se mu ji zachytil dopravník. Z těch dalších stavů jsme tady nic takového naštěstí nezažili.“ R4: „Úrazy jsme tady měli asi všechny, od opaření kávou až po těžká poranění jako zavalení, krvácení a popálení. Náhlá bolest na hrudi, to je dost časté, bezvědomí, záchvat křečí i těžkou dušnost už jsme tady měli.“ R5: „Z úrazů to byly amputace prstů, krvácení například. A měli jsme tady mdloby, jinak zatím nic.“ 25. Máte na pracovišti lékárničky? R1: „Ano.“ R2: „Na každém středisku jsou.“ R3: „Ano.“
29
R4: „Lékárničky máme na pracovišti.“ R5: „Ano.“ 26. Kolik lékárniček se na pracovišti nachází? R1: „V celý firmě řádově zhruba 20 lékárniček.“ R2: „Zhruba 30. Každé středisko má včetně skladu a administrativních budov.“ R3: „Jedna na firmu.“ R4: „To vám nedokážu říct.“ R5: „25 jich bude určitě.“ 27. Jsou lékárničky označeny informativní značkou pro označení místa první pomoci? R1: „Ano.“ R2: „Měly by být. Kontrolujeme to a případně doplňujeme.“ R3: „Ano.“ R4: „Nevím.“ R5: „Ano.“ 28. Vědí všichni zaměstnanci, kde se lékárničky nacházejí? R1: „Ano, je to součástí školení.“ R2: „Je to jejich základní povinnost. A je to vždycky vedle mistrovny.“ R3: „Ano.“ R4: „Ví o těch, které se nacházejí na jejich pracovišti.“ R5: „Ano, měli by. Jsou pravidelně školení a v rámci BOZP je i tohle obsahem.“ 29. Jsou lékárničky mobilní? R1: „Některé.“
30
R2: „Ne, jsou vždycky na zdi.“ R3: „Ne, je na zdi.“ R4: „Jsou mobilní.“ R5: „Ne všechny.“ 30. Jsou lékárničky volně přístupné (uzamčení)? R1: „Ano, jsou volně přístupné.“ R2: „Některé jsou uzamčené, protože jsme měli trochu problém, že z nich občas něco mizí, ale klíč je v mistrovně, kde je vždy někdo.“ R3: „Je volně přístupná.“ R4: „Jsou volně přístupné.“ R5: „Ano.“ 31. Jak často kontrolujete jejich obsah? R1: „Měsíčně.“ R2: „Řekněme minimálně dvakrát, třikrát do roka procházíme auditem, někdy i se závodním lékařem, ale většinou to děláme sami.“ R3: „Dvakrát do roka to projdem a vyměníme, co je prošlý.“ R4: „Měly by být pravidelně kontrolovány vedoucím úseku jedenkrát ročně. Ale když něco dojde, tak máme objednávkový systém, kde se na základě požadavků ze středisek doobjednají další věci a doplní se.“ R5: „Týdně.“ 32. Podle čeho volíte obsah lékárniček? R1: „Podle doporučení lékaře pracovně-lékařských služeb.“ R2: „Obsah máme od lékaře.“ R3: „Podle potřeb a podle doporučení bezpečáka.“
31
R4: „Obsah lékárničky máme vybaven podle doporučení lékaře.“ R5: „Z hlediska toho druhu výroby a možná rizika na pracovišti. Obsah zpracovávám já sám.“ 33. Liší se obsah lékárniček ve vašem podniku na jednotlivých pracovištích dle jejich rizik? R1: „Ano.“ R2: „Ano, na chemii samozřejmě jsou ty ethanoly. Není to velký rozdíl, ale jsou tam.“ R3: „Máme jen jednu.“ R4: „Obsah lékárniček je jednotný.“ R5: „Ano. Máme tady dva druhy lékárniček. Máme základní typ lékárniček, které mají základní vybavení pro lehčí úrazy, když se říznou nebo škrábnou. Ty nejsou přenosné, ty má každé oddělení. Pro ty těžší úrazy máme kufříkový, plastový, přidělaný na stěnách a ty jsou mobilní. Ty se používají při těch vážnějších úrazech.“ 34. Navštěvuje váš lékař pracovnělékařských služeb podnik a kontroluje obsah lékárniček? R1: „No, přímo ho nekontroluje, my jsme s ním konzultovali obsah.“ R2: „Řekněme, že ne, protože u nás byl naposledy před 3 lety a od té doby ho sem nemůžeme dostat.“ R3: „Ne, ten sedí v ordinaci.“ R4: „Ano, kontroluje.“ R5: „Taky je to předmětem, ano.“ 35. Obsahuje lékárnička ve vašem podniku kartu první pomoci? R1: „Ano.“ R2: „Ne, není tam.“ R3: „Ne.“
32
R4: „Myslím si, že ne.“ R5: „Ne, nemáme to v lékárničce. My to máme vyvěšeno přímo na halách.“ 36. Myslíte, že karta první pomoci je v lékárničce v praxi využitelná? R1: „Já si myslím, že ano.“ R2: „Byla by dobrá, kdyby tam byla, určitě. Otázka je, jak dlouho by tam taky vydržela.“ R3: „Nedokážu si představit, že když se něco stane, někdo bude umírat, tak někdo bude studovat příručku.“ R4: „Já bych řekla, že ne, protože když se vám stane nějaký případ, tak asi nemáte čas studovat. Buď lidi ví, jak mají poskytnout první pomoc a snaží se nebo volají záchranku a tam jim případně poradí, co mají dělat, protože když si vezmete, že byste měl studovat návod, jak máte někomu pomoct, tak asi umře.“ R5: „Myslím si, že ano.“
4.5 Výsledky a jejich analýza Po záznamu provedených rozhovorů následuje v této části práce vyhodnocení získaných informací. První tři otázky blíže charakterizují dané podniky. 1. Jaká je Vaše pracovní pozice v podniku? Na dotazník v rámci polostrukturovaného rozhovoru odpovídali ve čtyřech případech (R1, R2, R4 a R5) lidé pracující na pozici technik bezpečnosti práce, či na obdobné pracovní pozici a v jednom případě byl respondentem mistr, protože firma řeší otázku BOZP a první pomoci prostřednictvím externí firmy.
33
2. Kolik zaměstnanců pracuje ve vašem podniku? Ve skupině firem, které se průzkumu účastnily, byly zastoupeny firmy, které mají kolem pětiset zaměstnanců (R1, R2 a R5), jedna velká firma (R4), která zaměstnává cca 2700 zaměstnanců a jedna menší firma, kde pracuje celkem 13 lidí (R3). Údaje jsou znázorněny na obrázku níže.
Obrázek 6: Počet zaměstnanců v podniku v absolutních číslech
3. Pracuje váš podnik ve směnném provozu? V jakém? Pouze jeden z podniků nepracuje ve směnném provozu (R3). Dva z respondentů (R1, R5) uvádí, že podnik pracuje jak v dvousměnném, třísměnném i nepřetržitém provozu. Ostatní z podniků pracují v dvousměnném a třísměnném provozu (R2) a pouze ve třísměnném (R4). Práce ve směnném provozu má za následek poruchu nastavení biorytmů, které vedou ke stresu.16 Pracovní stres zvyšuje riziko incidence pracovních úrazů.17 Práce ve směnném provozu proto může mít přímý vliv na počet pracovních úrazů i jiných náhlých postižení zdraví a je nutné, aby byl zaměstnavatel adekvátně připraven v případě potřeby zaměstnancům první pomoc poskytnout, což mu ukládá i platná legislativa. Následující otázky se týkají personální, materiální a organizační připravenosti jednotlivých podniků poskytnout první pomoc.
34
4. Víte, kterým zákonem a kterou jeho částí se řídí vaše povinnost zajistit zaměstnancům první pomoc? Dva z respondentů uvedli správně zákoník práce (R2, R5), jeden (R1) tvrdí, že si momentálně nemůže vzpomenout, ale že by ho v kanceláři našel hned a dva z respondentů (R3, R4) neví. Základní požadavky na poskytování první pomoci na pracovišti jsou uvedeny v teoretické části práce. Vyplývají z nich povinnosti, které, pokud si jich zaměstnavatel není vědom, nemohou být splněny a je zde možné vyslovit předpoklad, že podnik nebude tudíž splňovat základní normy v této oblasti. 5. Je v každé směně alespoň jeden člověk proškolený v poskytování první pomoci? Na pátou otázku odpověděli čtyři z respondentů (R1, R3, R4 a R5) ano. Pouze jeden (R2) z respondentů uvádí, že ačkoli nyní nemají dostatečný počet proškolených zaměstnanců, je jejich cílem dosáhnout stavu, kdy bude v každé směně pracovník schopný pomoc poskytnout. V ideálním případě by z mého pohledu měl být přítomen v každé směně pracovník, který je schopen poskytnout první pomoc. Podniky v otázce č. 3 uváděly, že jejich pracoviště pracují v různých typech směnných provozů. Je otázkou, jestli jsou skutečně schopní zajistit, aby v každé směně proškolený pracovník byl v případě, že provoz pracuje například v nepřetržitém provozu a některý z proškolených pracovníků není dlouhodobě k dispozici. Stejně tak může problém nastat v případě, že je postižen právě ten, který je proškolen. Řešením by byl větší počet proškolených pracovníků v rámci jedné směny. 6. Domníváte se, že je současně schopen poskytnout první pomoc prakticky? I přes lehkou nejistotu uvádí většina respondentů (R1, R2, R4 a R5), že ano. Poslední respondent (R3) polemizuje a říká, že na základě své vlastní zkušenosti ví, že i proškolený člověk může být při reálné situaci „úplně mimo“. 7. Kontrolujete nějak jeho dovednosti? První z respondentů (R1) uvádí, že v rámci školení první pomoci v jejich firmě je i přezkoušení. Pouze jeden respondent (R4) odpovídá s jistotou „ano“. Ve firmách ostatních respondentů (R2, R3 a R5) se dovednosti v poskytování první pomoci nijak nekontrolují.
35
V situaci, kdy jsou pracovníci školeni většinou jednou až dvakrát ročně (otázka č. 8) a jinak se dál nijak dané problematice nevěnují, je tvrzení, že jsou skutečně schopni poskytnout první pomoc prakticky (otázka č. 6) dosti odvážné. Zvláště pokud následně zjišťujeme, že jejich dovednosti nejsou následně nijak kontrolovány. Pokud by si zaměstnavatel chtěl být jist, že první pomoc pracovníci ovládají, je namístě průběžná kontrola jejich dovedností. 8. Jak často je na vašem pracovišti prováděno školení první pomoci? První z respondentů (R1) uvádí, že školení první pomoci se uskutečňuje jednou za dva roky a jedenkrát ročně je jako součást jiných školení zařazeno připomenutí základních postupů. Druhý z respondentů (R2) říká, že by chtěli, aby školení probíhalo každý rok, ale v minulosti tomu tak nebylo. Ve firmě třetího respondenta (R3) probíhá školení první pomoci každý rok spolu se školením bezpečnosti práce. Čtvrtý respondent (R4) říká, že školení první pomoci provádí záchranná služba dvakrát ročně pro vedoucí zaměstnance a firemní hasiči, kteří jsou ve firmě zodpovědní za poskytování první pomoci, se školí každý měsíc. Školení by mělo proběhnout alespoň jednou ročně. Domnívám se, že jinak nemohou mít pracovníci dostatečně zažité základní postupy a nejsou schopni je aplikovat v praxi. 9. Má školení první pomoci stále stejný obsah? Dva z respondentů (R1, R5) uvedli, že základ školení je vždy stejný a je rozšířen dalšími doplňujícími a rozšiřujícími informacemi v návaznosti na rizika ve výrobě nebo na pracovní úrazy, které se staly. Další z respondentů (R2) řekl, že školení ve firmě v minulosti prováděl Červený kříž, závodní lékař a nakonec záchranná služba, kde byl rozsah větší než v předchozích případech. Třetí respondent (R3) uvádí, že obsah je stále stejný a poslední (R4), že se stále mění, kdy se věnují například úrazům nebo nevolnostem. Obsah školení je velice důležitý. Vhodné je kromě opakování základů jako například resuscitace a stavění krvácení další rozšiřování vědomostí ze specifických oblastí, které souvisí s daným pracovištěm. Ideálním řešením je zaměření školení na konkrétní rizika dané výroby. Nezbytné je ale věnovat se i ostatním stavům náhlého postižení zdraví, jako jsou mdloby, infarkt myokardu, křeče a podobně.
36
10. Jakou formou je školení první pomoci prováděno? Na otázku č. 10 odpověděli všichni respondenti, že školení první pomoci je prováděno prostřednictvím přednášky. Dva z respondentů (R1, R5) uvedli, že spolu s přednáškou je prováděn i praktický nácvik. Další respondent (R2) řekl, že kromě přednášky je součástí školení praktická ukázka a u jednoho respondenta (R4) je součástí školení kromě přednášky video. 11. Jak dlouho celé školení trvá? Dva z respondentů (R1, R4) uvádí, že školení trvá 90 minut. Ve firmě dalších respondentů trvá školení dvě hodiny (R2), půl hodiny (R3) a čtyři hodiny (R5).
Obrázek 7: Délka trvání školení v minutách
12. Kolik času je při školení věnováno teorii? Dva z respondentů (R1, R4) uvádí, že teoretické školení trvá 60 minut. Další dva z respondentů (R2, R5) uvedli, že u nich trvá teoretická část školení 90 minut a poslední respondent (R3) uvádí 30 minut teoretického školení. 13. Kolik času je při školení věnováno praktickému nácviku? Praktickému nácviku je věnováno celkově méně času. Respondenti (R1, R2 a R4) uvádí délku praktické části 30 minut a 150 minut (R5). U posledního z respondentů (R3) praktický nácvik neprobíhá vůbec.
37
Obrázek 8: Teoretická a praktická část školení v minutách
Forma (otázka č. 10), kterou je samotné školení prováděno, je důležitým ukazatelem vědomostí a dovedností školených pracovníků. Pokud se ve firmách školení „odbývá“ převážně prostřednictvím přednášky nebo dokonce videa, nemyslím si, že by byli následně pracovníci schopni poskytnout první pomoc. Za dostatečný čas strávený praktickým nácvikem základních postupů můžeme považovat dobu čtyř hodin vzhledem k rozsahu dané problematiky. Emočně podbarvený zážitek je nejlepším nástrojem podporujícím dlouhodobé zafixování vědomostí. Zapamatujeme si 20 % z toho, co slyšíme; 50 % z toho, co slyšíme a vidíme; 70 % z toho, co říkáme; 90 % z toho, co děláme.18 Mohli bychom vyzdvihnout jeden z podniků účastnícího se průzkumu (R5), kde praktickému nácviku věnují 150 minut, což je největší časová dotace mezi respondenty. Případná symbolická časová dotace na praktický nácvik není dostatečná. Teorie má samozřejmě své místo v průběhu školení také, ale ne na úkor praktického nácviku. Měla by vhodně doplňovat praktickou část kurzu. Ani v jedné z dotazovaných firem není praktický nácvik školen dostatečně. 14. Komu ze zaměstnanců je školení určeno? Kromě jedné výjimky (R3), kde je školení určeno pro všechny zaměstnance, je školení prováděno ve firmách pro vybrané pracovníky, kteří jsou na pracovišti za poskytnutí první pomoci zodpovědní. V ideálním případě, kdy jsou vždy vybraní proškolení pracovníci přítomní v provozech, je tento stav dostatečný. Bezesporu se ale jeví jako výhodnější, pokud je proškolených pracovníků více.
38
15. Kdo školení první pomoci provádí? Školení první pomoci provádí různé organizace. U dvou respondentů (R1, R2) provádí školení zdravotničtí záchranáři, dále je to externí bezpečností technik (R3), zdravotnický záchranář i lékař (R4) nebo Český červený kříž či Zdravotní ústav (R5). Jak již bylo uvedeno v teoretické části práce (kap. 1.2.3), proškolení zaměstnanců by mělo být obsahem pracovnělékařských služeb. V praxi ale školení provádí převážně jiné organizace. Pokud máme zaručenou odbornost školitele (zdravotnická záchranná služba, Český červený kříž), nevidím v tom problém. Nutné ale je, aby měl školitel dostatečné znalosti dané problematiky. Je otázkou, jak kvalitní školení nám může zprostředkovat bezpečnostní technik. 16. Je podle Vás současný rozsah školení první pomoci ve vaší firmě dostatečný? Rozsah školení první pomoci považují respondenti většinou za dostatečný (R1, R2, R3). Dva z respondentů (R4, R5) se domnívají, že rozsah školení dostatečný není. 17. Uvítali byste rozšíření vzdělávání zaměstnanců v oblasti první pomoci? Všichni respondenti se shodli, že by bylo vhodné rozšířit vzdělávání zaměstnanců v oblasti první pomoci. „Otázkou jsou ale finance a čas,“ jak uvedl jeden z respondentů (R1). Časové rozšíření by uvítali dva z respondentů (R3, R5) a obsahové tři z respondentů (R2, R3, R4). Zajímavé je, že přesto, že v otázce č. 16 tři z respondentů uvádí, že jim školení připadá dostatečné, se v následující otázce shodnou, že další rozšíření, ať už obsahové, či časové, by bylo vhodné. Respondenti tedy cítí, že se je nutné problematice první pomoci dál věnovat. 18. Byli jste někdy nuceni ve vašem podniku resuscitovat? V rámci první pomoci byli nuceni ve dvou podnicích (R1, R4) resuscitovat, přičemž respondent R4 uvádí již několik provádění resuscitací. Další podniky (R3, R4) uvedly, že s resuscitací dosud nemají zkušenost. Jeden z respondentů (R2) uvedl, že neresuscitovali, protože záchranná služba přijíždí do pěti minut, ale po příjezdu byla resuscitace záchrannou službou okamžitě zahájena.
39
19. Víte, jaké jsou indikace k zahájení resuscitace? Všichni z respondentů odpověděli, že ví, jaké jsou indikace k zahájení resuscitace. Pouze jeden z nich (R2) odpověděl konkrétně: „Člověk promodrává, nemá hmatatelný pulz, hlavně nedýchá.“ 20. Víte, jak se laická resuscitace provádí (frekvence, místo a hloubka stlačování hrudníku)? Pouze jeden z respondentů (R4) uvedl správný způsob kompresí hrudníku při laické resuscitaci a další se správnému postupu blížil (R2). Ostatní z respondentů (R1, R3, R5) neuvedli správný postup. „Z pohledu první pomoci je včasně zahájená a správně prováděná resuscitace základním prvkem, který je klíčový pro vývoj stavu postiženého.“19 „Časně zahájená kardiopulmonální resuscitace (KPR) může zvýšit šanci na přežití 2-3 násobně a při zahájení KPR do 3–5 minut má osoba postižená náhlou zástavou oběhu přibližně o 50–75 % větší šanci na přežití.“20 Z toho důvodu je nezahájení resuscitace (otázka č. 18) v respondentem uvedeném případě hrubou chybou, protože „pokud si nejsme jisti, vždy musíme bezodkladně zahájit nepřímou masáž srdce.“21 Přesto, že v otázce č. 19 správně uvedl indikace k zahájení resuscitace, nedokázal je poté následně aplikovat v praxi. Překvapivě také odpovídali respondenti na otázku provedení laické resuscitace, kdy většina odpovídala špatně. Odpovědi ukazují nedostatečnou připravenost respondentů provádět resuscitaci a jsou jasným dokladem nutnosti další výuky. Následuje vyhodnocení počtu úrazů na zkoumaných pracovištích. 21. Je vedena kniha úrazů? Na všech pracovištích jsou vedeny knihy úrazů. 22. Kolik evidujete celkem úrazů v letech 2009–2013 v rámci vašeho pracoviště? Pracoviště uvádějí 120 (R1), 370 (R2), 13 (R3), 650 (R4) a 140 (R5) úrazů na pracovišti celkem. Na obrázku níže je vidět procentuální úrazovost ve zkoumaných podnicích pro jejich srovnání.
40
Obrázek 9: Procentuální úrazovost - všechy pracovní úrazy za posledních 5 let
23. Kolik z úrazů bylo klasifikováno jako pracovních s následnou pracovní neschopností? Pracoviště evidují za posledních pět let 60 (R1), 70 (R2), 1 (R3), 225 (R4) a 35 (R5) pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností. Následující graf znázorňuje procentuální úrazovost s následnou pracovní neschopností ve zkoumaných podnicích za posledních pět let.
Obrázek 10: Procentuální úrazovost s následnou pracovní neschopností za posledních 5 let
41
Jedním z předpokladů bylo, že ve zkoumaných podnicích se bude incidence pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností za posledních pět let pohybovat kolem krajského průměru v daném odvětví, který je 1,9 úrazu na 100 pojištěnců.15 Ze získaných dat ale vyplývá, že v podnicích je četnost pracovních úrazů oproti průměru Kraje Vysočina více jak trojnásobná (obrázek 11). Otázka první pomoci na pracovišti je tedy aktuální a je třeba se jí dále věnovat.
Obrázek 11: Relativní četnost pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností v dotazovaných podnicích vzhledem ke krajskému průměru (Kraj Vysočina) v období 2009 – 2013.
24. S jakými úrazy se setkáváte nejčastěji? Stalo se v minulosti, že musela být první pomoc poskytnuta u některého z těchto stavů – mdloba, náhlé bolesti břicha, náhlé bolesti na hrudi, bezvědomí, záchvat křečí, těžká dušnost? Respondenti uvedli, že mezi nejčastější úrazové stavy u nich patří krvácení, popálení či poleptání. I s neúrazovými stavy se podniky často setkávají. Respondenti (R2, R4) uvedli, že již byli svědky záchvatů křečí, bezvědomí, náhlé bolesti na hrudi i těžké dušnosti. Respondenti (R1, R5) odpověděli, že se setkali s mdlobami. Na pracovišti posledního z respondentů (R3) se žádný z těchto stavů nevyskytnul. 25. Máte na pracovišti lékárničky? Všechny firmy oslovených respondentů jsou vybaveny lékárničkami.
42
26. Kolik lékárniček se na pracovišti nachází? Na jednotlivých pracovištích se nachází 20 (R1), 30 (R2), 1 (R3) a 25 (R5) lékárniček. Respondent R4 nedokázal na otázku odpovědět.
Obrázek 12: Poměr lékárniček k počtu zaměstnanců
Pracovník zodpovědný za poskytování první pomoci by měl mít přehled o vybavení pracoviště zdravotnickým materiálem kvůli následné kontrole obsahu a jeho obměně nebo doplnění. 27. Jsou lékárničky označeny informativní značkou pro označení místa první pomoci? Lékárničky v podnicích jsou označeny informativní značkou první pomoci. Pouze jeden z respondentů (R4) uvádí, že neví. Označení lékárniček značkou první pomoci vychází z platných legislativních norem, které jsou uvedeny v teoretické části práce (kap. 1.2.2). Značení je důležité pro lepší orientaci pracovníků ve stresové situaci a možnému efektivnímu využití zdravotnického materiálu. 28. Vědí všichni zaměstnanci, kde se lékárničky nacházejí? Zaměstnanci vědí, kde se lékárničky nacházejí. V případě větší firmy (R4) vědí o těch, které se nachází přímo na jejich pracovišti.
43
29. Jsou lékárničky mobilní? Některé z podniků (R1, R4) mají ve svých podnicích mobilní lékárničky, jeden (R5) má mobilní pouze část lékárniček a zbylé dva (R2, R3) mají lékárničky připevněné na zeď. Mobilní lékárničky představují výhodu v tom ohledu, že je možné je využít přímo na místě zranění. Je ale nutné vracet lékárničku po použití na určené místo, jinak její výhoda mizí. Otázkou je, jak jsou lékárničky umístěné v prostoru firmy, a jestli jsou efektivně využitelné v případě potřeby. 30. Jsou lékárničky volně přístupné (uzamčené)? Většina z respondentů (R1, R3, R4, R5) uvedla, že lékárničky jsou volně přístupné. Respondent R2 řekl, že některé jsou uzamčené, protože se z nich ztrácely věci, s tím, že klíč je na přístupném místě. V případě potřeby může uzamčená lékárnička představovat problém kvůli nemožnosti využití jejího obsahu. Lékárničky by měly být vždy volně přístupné. Situace, kdy je klíč v jiné místnosti než lékárnička, kterou zmínil jeden z respondentů, je nevyhovující. 31. Jak často kontrolujete jejich obsah? Kontrola obsahu lékárniček probíhá v každé z firem rozdílně. Kontrola probíhá např. každý týden (R5), jednou měsíčně (R1), jednou ročně (R4) a dvakrát (R3) nebo dvakrát až třikrát (R2) ročně. Ačkoli kontroly obsahu lékárniček uváděli účastníci průzkumu pravidelné, většinou se při následné kontrole ukázal opak, kdy lékárničky obsahovaly expirovaný materiál. Obsah lékárniček by měl být udržován v použitelném stavu, aby ho bylo možné bez obav použít v případě potřeby. Momentálně je vybavení lékárniček zdravotnickým materiálem v daných firmách nedostatečné. 32. Podle čeho volíte obsah lékárniček? Obsah lékárniček se ve třech případech (R1, R2, R4) řídí doporučením lékaře pracovnělékařských služeb. Další firmy mají obsah lékárničky sestaven například podle doporučení technika bezpečnosti práce (R3, R4), s tím, že je sestavena podle druhu výroby a možných rizik na pracovišti (R5).
44
Obsah lékárniček podniky volí většinou dle doporučení lékaře pracovnělékařských služeb. Tento postup je správný v rámci platné legislativy (kap. 1.2.3). Podniky, které nekonzultují obsah lékárničky s lékařem pracovnělékařských služeb, tak postupují v rozporu s legislativou. Obsah lékárniček v dotazovaných podnicích vychází většinou ze složení autolékárničky. 33. Liší se obsah lékárniček ve vašem podniku na jednotlivých pracovištích dle jejich rizik? Respondenti uvádí, že se jejich lékárničky liší dle rizik pracoviště (R1, R2). Jeden z respondentů (R5) popisuje dva typy lékárniček. Jedny jsou přidělané na zdi a obsahují základní vybavení. Druhý typ je přenosný, mobilní a používá se u vážnějších úrazů. Dva z respondentů (R3, R4) uvedli, že obsah lékárniček je jednotný. Obsah lékárniček by měl být navržen lékařem pracovnělékařských služeb tak, aby odpovídal možným rizikům daného provozu (kap. 1.2.3). Konkrétní vybavení lékárniček však v současné době není nijak stanoveno.1 Proto je zde předložen návrh na možné vybavení lékárniček na pracovištích zpracovatelského průmyslu dle typu provozu, jeho rizik a počtu osob na pracovišti na obrázcích 13a-13c níže. Návrh vychází z dříve platné oborové normy ON 84 6635, ale oproti ní je doporučení doplněno popáleninovými rouškami či rukavicemi, které jsou důležité jako ochranná pomůcka pro zachránce a neměly by v lékárničce chybět. Doporučení bylo konzultováno s pracovníkem Záchranné služby Kraje Vysočina.
45
Obrázek 13a: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle typu provozu, jeho rizik a počtu osob22
46
Obrázek 13b: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle jeho typu, rizik a počtu osob22
47
Obrázek 13c: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle jeho typu, rizik a počtu osob22
48
34. Navštěvuje váš lékař pracovnělékařských služeb podnik a kontroluje obsah lékárniček? Lékař pracovnělékařských služeb obsah ve třech dotazovaných firmách nekontroluje (R1, R2, R3), protože podnik nenavštěvuje vůbec. Ve zbylých dvou případech (R4, R5) lékař pracovnělékařských služeb navštěvuje podnik jednou ročně a současně kontroluje obsah lékárniček. 35. Obsahuje lékárnička ve vašem podniku kartu první pomoci? Příručku první pomoci v lékárničkách na pracovištích mají pouze ve firmě respondenta R1. Jeden z respondentů (R5) uvádí, že mají postup resuscitace vyvěšen přímo ve výrobních halách. Vyvěšení postupu resuscitace na dobře viditelném a frekventovaném místě se jeví jako ideální řešení. Zaměstnanci tak mají postup stále na očích a snáze si ho zapamatují. 36. Myslíte, že karta první pomoci je v lékárničce v praxi využitelná? Názory na využitelnost karet první pomoci se různí. Dva z respondentů si myslí, že využitelná není. Jeden (R3) argumentuje tím, že pokud se něco stane, tak si nedokáže představit, že by se díval do příručky. Druhý (R4) si myslí, že v případě postižení zdraví není čas studovat brožuru. „Buď lidé ví, jak mají poskytnout první pomoc a snaží se nebo volají záchranku a tam jim případně poradí, co mají dělat…“(R4) Zbylí tři (R1, R2, R5) respondenti mají pocit, že by karta v lékárničce měla využití, pokud by v lékárničce vydržela (R2). Přestože firmy momentálně většinou kartu první pomoci nemají k dispozici, tři z respondentů se domnívají, že by byla v praxi využitelná. Jedním z praktických výstupů práce je v návaznosti na to vytvoření praktické karty první pomoci. Měla by splňovat funkci rychlé a přehledné nápovědy pro zachránce ve vypjaté situaci v případě náhlého postižení zdraví, která bude zároveň snadno dostupná přímo v lékárničce na pracovišti. Brožura obsahuje základní postup neodkladné resuscitace a vybrané stavy, s kterými se je možné na pracovištích zpracovatelského průmyslu setkat, resp. stavy, které byly zmíněny respondenty jako nejčastější (otázka č. 24). Byla zpracována na základě zdrojů zabývajících se první pomocí uvedených v této práci. Karta nemá plnit univerzální funkci. Vzhledem k její velikosti pojme pouze vybrané stavy, které mají nejvyšší incidenci na daných pracovištích, a pro které je také určena.
49
4.6 Vyhodnocení cílů práce V rámci bakalářské práce byly zkoumány zákonné povinnosti pracovišť na jejich zabezpečení první pomoci a celá problematika byla zpracována v teoretické části. Cíl 1 a 2 byl splněn předložením doporučení na vybavení lékárniček pro pracoviště zpracovatelského průmyslu a vytvořena karta první pomoci, určená do podnikových lékárniček. Dalším cílem práce bylo vyhodnocení počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností v podnicích v porovnání s krajským průměrem. Z výsledků vyplývá, že zkoumané podniky výrazně převyšují krajské hodnoty. Ve všech případech více než trojnásobně. Cíl 3 byl tedy splněn, ale předpoklad, že se firmy budou blížit krajskému průměru v počtu úrazů, se nenaplnil. V neposlední řadě byla zhodnocena personální, materiální a organizační připravenost podniků poskytnout první pomoc zaměstnancům, což bylo náplní cíle 4. Pracoviště neprokázala dostatečné organizační předpoklady pro adekvátní zajištění školení první pomoci z důvodu nedostatečné praktické výuky. Neznalosti respondentů v základních postupech laické resuscitace ukazují na nedostatečné personální zajištění první pomoci a kvůli nevyhovujícímu materiálnímu vybavení se jeví jako nedostatečné i zabezpečení zdravotnickým materiálem. Předpoklad, že pracoviště nebudou dostatečně připravena na poskytování první pomoci, se tedy naplnil.
50
5 DISKUZE Průzkum byl proveden prostřednictvím kvalitativního průzkumu na pěti pracovištích zpracovatelského průmyslu za pomoci polostrukturovaného rozhovoru. Výhoda této metody se projevila hlavně ve stoprocentní návratnosti použitých odpovědních archů. Na druhé straně je metoda z důvodu velké variability možných odpovědí respondentů obtížná při samotném vedení rozhovoru u některých z otázek pro tazatele, pokud se má vždy držet dané otázky a jejího smyslu. Otázky ve strukturovaném rozhovoru zasahují do všech zkoumaných oblastí. Jako neúplná se bohužel zpětně jeví otázka č. 19, která by měla také zjišťovat konkrétní vědomosti respondentů na indikace k zahájení resuscitace stejně jako tomu je u otázky následující. Přesto, že respondenti byli ujištěni, že jejich odpovědi zůstanou anonymní, je možné, že na některé otázky neodpovídali podle pravdy, což se také v některých případech potvrdilo. Příkladem může být tvrzení většiny respondentů, že kontroly lékárniček na pracovištích probíhají pravidelně, ale po následné kontrole stavu lékárniček se ukázalo, že většina komponentů je již s prošlou dobou použitelnosti. Přesto si myslím, že celkový pohled na tyto konkrétní firmy může dobře ukázat jejich současnou situaci v souvislosti se zabezpečením první pomoci na pracovišti. Na otázky odpovídali lidé, kteří jsou za zajištění poskytování první pomoci zodpovědní. Znalosti legislativy, upravující problematiku první pomoci, byly uspokojivé. Předpokládám, že je to z toho důvodu, že se respondenti zabývají přímo touto oblastí, protože je to náplní jejich práce. Zajímavé je, že legislativa nebere žádný ohled na velikost podniku, co se týče zabezpečení první pomoci. Rozdíl můžeme sledovat mezi nejmenším a největším podnikem účastnícím se průzkumu, kdy nejmenší z podniků neškolí prakticky vůbec a největší má vlastní jednotku hasičů, kteří se první pomoci věnují stále. Mohli bychom polemizovat, zdali má práce ve směnách souvislost s počtem pracovních úrazů, ale rozhodně přináší relativní problémy se zabezpečením personálního zajištění osob, které by byli schopné poskytnout první pomoc na každé ze směn. Přesto, že většina respondentů tvrdí, že v každé směně je člověk, který je schopen první pomoc poskytnout prakticky, většinou nijak nekontrolují jejich dovednosti. Velice zajímavé byly odpovědi na otázku provádění základní laické resuscitace. Odpovědi byly znepokojující, vzhledem k tomu, že respondenti byli těmi,
51
kteří jsou za poskytování první pomoci ve firmách zodpovědní, a vyvstává zde otázka, jestli jsou i další pracovníci opravdu schopní poskytnout první pomoc. Celkově je hodnocena personální připravenost podniků pro poskytnutí první pomoci jako nedostatečná. Zajímavý by byl jistě další průzkum, který by se zaměřil přímo na dovednosti a znalosti proškolených zaměstnanců. Obsah školení se v některých firmách mění, stejně jako školící organizace. Překvapením bylo, že alespoň dvě firmy měly do školení zařazen praktický nácvik, který je bezesporu v rámci školení první pomoci klíčový. I tak mu je ale, kromě jedné výjimky, kde praktický nácvik trvá dvě a půl hodiny, věnováno neúměrně málo času. Četnost samotných školení je většinou jednou až dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že se zaměstnanci s problematikou první pomoci s největší pravděpodobností jindy nesetkají, by bylo vhodné počet školení navýšit. Bezesporu ale v této otázce hrají zásadní otázku peníze, které mají možnost firmy vynaložit. Samotní respondenti si toho jsou také vědomi a uvítali by další rozšíření vzdělávání svých zaměstnanců v této oblasti. Organizační připravenost podniků je tedy hodnocena jako nedostatečná. Na pracovištích se nacházejí lékárničky se základní zdravotnickou výbavou a jsou ve většině označeny informativní značkou první pomoci, s tím, že zaměstnanci vědí o jejich umístění a mají k nim volný přístup. Lékárničky mají některé firmy mobilní a umožňují tak přesun lékárničky přímo k postiženému. Obsah lékárniček firmám sestavuje ve třech případech lékař pracovnělékařských služeb, jak to vyplývá ze zákona. Ostatní se řídí doporučením technika bezpečnosti práce. Většinou je dodrženo pravidlo, kdy se obsah lékárniček liší na jednotlivých úsecích dle konkrétních rizik. Přestože respondenti uvedli pravidelné revize obsahu lékárniček, následná kontrola však ukázala, že materiál již zpravidla nesplňuje dobu minimální trvanlivosti. Materiální připravenost je tedy hodnocená také jako nedostatečná. Firmy většinou nemají ve svých lékárničkách karty první pomoci, přesto, že tři z respondentů se domnívají, že by byly užitečné. Samotná karta ale jistě nemůže nahradit kvalitní a pravidelné školení zaměstnanců v první pomoci a poslouží pouze jako přehled ve stresové situaci. Počty pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností jsou v porovnání s krajským průměrem za posledních pět let výrazně vyšší (obrázek 11). Je otázkou, jestli je příčinou konkrétní typ výroby v podniku, či jiné důvody. Problematika pracovních úrazů byla také diskutována na pracovišti záchranné služby. Zkušenosti se zásahy při náhlých postiženích zdraví ukazují, že jsou lidé obecně lépe připraveni
52
poskytnout první pomoc například v porovnání se situací před deseti lety. Často se lidé alespoň snaží, přesto, že si nejsou jisti správným postupem. Jako velký posun vpřed se také ukazuje telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace, která je velkým pomocníkem pro laiky. Firmy mají obecně o problematiku první pomoci zájem. Svědčí o tom jejich žádost o výsledky práce i další spolupráci.
53
ZÁVĚR Přesto, že je v dnešní době v mnoha ohledech kladen důraz především na prevenci v podobě problematiky bezpečnosti práce, nemělo by se zapomínat, že situací, při kterých je nutno poskytnout první pomoc není málo. Jasným ukazatelem jsou tomu počty pracovních úrazů. Jedním z předpokladů práce bylo, že dotazované podniky se budou blížit krajskému průměru počtem úrazů s následnou pracovní neschopností. K potvrzení tohoto předpokladu nedošlo. Všechny firmy evidují více pracovních úrazů, než je krajský průměr v tomto odvětví. Dalším předpokladem bylo nedostatečné personální, organizační a materiální zajištění první pomoci na pracovišti. Přestože ve všech firmách probíhá pravidelně školení první pomoci, frekvence není dostatečná a i další výsledky průzkumu nám ukazují nedostatky ať už v
zabezpečení
zdravotnických
prostředků,
či
základních
vědomostí
respondentů.
Tento předpoklad považuji za potvrzený. Výsledky práce vybízí k dalšímu zkoumání problematiky poskytování první pomoci na pracovišti, kde by bylo zajímavé zkoumat praktické dovednosti již proškolených pracovníků nebo souvislost s prací ve směnách a počtem pracovních úrazů. V praxi by práce měla napomoci zodpovědným pracovníkům orientovat se v problematice první pomoci na pracovišti skrz shromážděné legislativní podklady. Stejně tak práce předkládá prakticky
využitelný
návrh
na
obsahové
složení
lékárniček
v
provozech
zpracovatelského průmyslu dle jejich typu, rizik a počtu osob a v neposlední řadě je její součástí karta první pomoci využitelná v podnikových lékárničkách. Práce přináší nahlédnutí na stav jednotlivých podniků v oblasti zajištění první pomoci na pracovišti. Měla by přispět k uvědomění si zaměstnavatelů, že i přes veškerá bezpečností opatření jsou úrazy i další stavy ohrožující zdraví na pracovišti denním chlebem a je nutné být na ně adekvátně připraven.
54
ANOTACE Příjmení a jméno:
Josef Králíček
Název práce:
Podmínky pro poskytování první pomoci na pracovišti zpracovatelského průmyslu
Vedoucí práce:
Mgr. Liana Greiffeneggová
Počet stran
59
Počet příloh
3
Počet titulů použité literatury
28
Klíčová slova: první pomoc, pracoviště, zpracovatelský průmysl, úraz, legislativa
ANNOTATION Name:
Josef Králíček
The title of the work:
Conditions for First Aid Provision in Manufacturing Industry
Thesis supervisor:
Mgr. Liana Greiffeneggová
Number of pages:
59
Number of attachments:
3
Number of titles of references:
28
Keywords: first aid, workplace, manufacturing industry, injury, legislation
55
LITERATURA A PRAMENY 1. Saibertová S. První pomoc. Brno: Masarykova unverzita; 2014. 2. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.; 1966. 3. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.; 2010. 4. Rada evropských společenství. SMĚRNICE RADY 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.; 1989. Available at: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/;ELX_SESSIONID=FphhJhJQWlQnKLFvJtcyg1CyfsyfRyXJLL0Tkms v2wmvGTZmQ1pc!618063854?uri=CELEX:31989L0391. 5. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.; 2006. 6. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).; 2006. 7. Nařízení vlády č. 101/2005 Sb. o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.; 2005. Available at: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=nv101_2005. 8. Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů.; 2002. http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/narizeni-vlady-c-112002-sb-kterym-se-stanovi-vzhled-a-umisteni-bezpecnostnich-znacek-a-zavedeni-signalu. 9. Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče).; 2013. Available at: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=v79_2013#par2. 10. Zákon č. 361/2000 Sb.: zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.; 2000. 11. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.; 2005. 12. PEVI. Lékárnička na pracovišti. Kompletní sortiment ochranných pracovních pomůcek. 2015. Available at: http://www.pevi.cz/zajimavosti-z-oboru/lekarnicka-na-pracovisti.html. Accessed February 4, 2015. 13. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.; 2000. 14. Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE): Zpracovatelský průmysl. Český statistický úřad. 2015. Available at: http://apl.czso.cz/iSMS/klaspol.jsp?kodklas=80004. Accessed March 10, 2015.
56
15. Zdravotnictví, pracovní neschopnost: Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz. Český statistický úřad 2015. Available at: http://www.czso.cz/csu/produkty.nsf/podskupina?openform&:2013-E_1.11. Accessed March 10, 2015. 16. Vachtová J. Životní styl lidí pracujících ve směnném provozu. 2011. Available at: https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/3616/BP%20%20Vachtova.pdf?sequence=1. 17. Mayerová M. Stres, motivace a výkonnost. 1. vyd. Praha; 1997. 18. Pleskot R. Na okraji přežití aneb zážitkové školení první pomoci. Gymnazion Časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2007. 19. Petržela M. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha: Grada; 2007. 20. Dobiáš V. Urgentní zdravotní péče. 1. vyd. Martin: Osveta; 2007. 21. Klementa B, Klementová O, Marcián P. Resuscitace. 1. vyd. Olomouc: Epava; 2014. 22. Zeman M. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, požární ochrana. Bezpečnost ochrana zdraví při práci požární ochrana. 2007. Available at: http://www.bozpzeman.cz/userfiles/file/LEKARNICKA.pdf. Accessed March 17, 2015. 23. Kubíková Z., Zuchová B., Bernacikova M. První pomoc a jak ji učit. 2. uprav. vyd. Brno: Masarykova unverzita; 2009. 24. Dunne J, Mohun J, Majithia M, et al. First Aid. 10th ed. London: Dorling Kindersley; 2014. 25. Stelzer J, Chytilová L. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha: Grada; 2007. 26. Lejsek J. První pomoc. Praha: Karolinum; 2013. 27. Bydžovský J. První pomoc. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada; 2004. 28. Pokorný J. Lékařská první pomoc. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén; 2010.
57
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Informativní značky pro označení místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci8......................................................................................................... 12 Obrázek 2: Pracovní úrazy s následnou pracovní neschopností v ČR a v Kraji Vysočina ...... 17 Obrázek 3: Pracovní úrazy s následnou pracovní neschopností v ČR a v Kraji Vysočina v oblasti zpracovatelského průmyslu ..................................................................... 18 Obrázek 4: Srovnání celkového počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností s počtem pracovních úrazů, které se staly v oblasti zpracovatelského průmyslu v ČR .......................................................................................................................... 18 Obrázek 5: Srovnání celkového počtu pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností s počtem pracovních úrazů, které se staly v oblasti zpracovatelského průmyslu v Kraji Vysočina .................................................................................................... 19 Obrázek 6: Počet zaměstnanců v podniku v absolutních číslech ............................................. 34 Obrázek 7: Délka trvání školení v minutách ............................................................................ 37 Obrázek 8: Teoretická a praktická část školení v minutách ..................................................... 38 Obrázek 9: Procentuální úrazovost - všechy pracovní úrazy za posledních 5 let..................... 41 Obrázek 10: Procentuální úrazovost s následnou pracovní neschopností za posledních 5 let . 41 Obrázek 11: Relativní četnost pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností v dotazovaných podnicích vzhledem ke krajskému průměru (Kraj Vysočina) v období 2009 – 2013. ......................................................................................... 42 Obrázek 12: Poměr lékárniček k počtu zaměstnanců ............................................................... 43 Obrázek 13a: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle typu provozu, jeho rizik a počtu osob22 ....................................................................... 46 Obrázek 13b: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle jeho typu, rizik a počtu osob22..................................................................................... 47 Obrázek 13c: Návrh vybavení lékárničky na pracovišti zpracovatelského průmyslu dle jeho typu, rizik a počtu osob22..................................................................................... 48
58
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:
Obsah autolékárničky
Příloha č. 2:
Polostrukturovaný rozhovor
Příloha č. 3:
Karta první pomoci
59
Příloha č. 1 Obsah autolékárničky Velikost lékárničky a počet kusů
Zdravotnický materiál I.
II.
III.
3
5
10
3
5
10
2
3
6
1
2
4
6
12
18
Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1250 mm)
1
3
5
Rouška plastová (20 x 20 cm, tloušťka 0,05 mm)
1
2
4
Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu
1
2
4
1
1
1
1
1
1
Obvaz hotový s 1 polštářkem (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2) Obvaz hotový s 2 polštářky (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2) Šátek trojcípý (z netkaného) textilu (délka stran nejméně 960 x 1360 x 960 mm) Náplast hladká cívka (velikost 2,5 cm x 5 m, minimální lepivost 7 N/25 mm) Náplast s polštářkem (velikost 8 cm x 4 cm, minimální lepivost 2,5 N/cm)
Nůžky zahnuté (se sklonem) v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty - délka nejméně 14 cm Isotermická fólie o rozměrech nejméně 200 x 140 cm
Zdroj: Vyhláška č. 182/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.; 2011.
Příloha č. 2a
Příloha č. 2b
Příloha č. 2c
Příloha č. 2d
Příloha č. 3a Karta první pomoci
Příloha č. 3b Karta první pomoci
