PODĚKOVÁNÍ Vedoucí světlušek uspořádaly dne 8. 3. se světluškami program pro rodiče s cílem další propagace našeho střediska, především táborového života. Akce byla provedena vzorově a může být inspirací pro nás ostatní. Každá družinka měla nachystaný program a byl promítnut velmi kvalitní a působivý film ze světluškovského tábora. Rodičů a hostů se sešlo asi 50. CO NOVÉHO VE STŘEDISKU Nášivky: rozhodnutí o výběru střediskové nášivky bylo učiněno: zvítězila nášivka s číslem 1, jejímž autorem je Emík. Emíkovi patří gratulace. Všem, kdo se návrhem nášivek zabývali, patří veliké díky. Kruháč hledá nového šéfredaktora či šéfredaktorku! Šance pro všechny, které by bavilo sbírat příspěvky, upravovat je, hledat přispivatele a podílet se na dalším rozvoji novin. Nabízíme samostatnou a tvořivou práci, možnost vyzkoušet si něco nového a přispívat k rozvoji střediska. Pokud by to pro vás byla alespoň trošku zajímavá nabídka, ozvěte se Čáře a to co nejdříve, ideálně v průběhu května. Registrace: ve středisku jsme zaznamenali nárůst členů o 14 a dostali jsme se tak na úroveň roku 2004. Je nás 202. TERMÍNY TÁBORŮ NA BORSUČÍ 28. 6. – 12. 7. 12. 7. – 26. 7. 26. 7. – 9. 8. 9. 8. – 23. 8.
skauti a vlčata Staré Město Bludičky Čochtani
2
ROZHOVOR S DRUŽINKOU BERUŠEK Pokřik: Sedm teček berušky mají vždy se správně chovají. Dobré skutky hravě zvládnou na lumpárny však nesáhnou. Všichni nás mají rádi, protože jsme kamarádi. Co o sobě holky navzájem tvrdí: Markétka je milá a inteligentni, Hanka je stydlivá kuchařka, která ráda sportuje, Katka je kamarádská malířka, se kterou je velká sranda. Žanetka je trochu zapoměntlivá sportovní holčina, Batman je kulturistický blázen, která ráda vymýšlí hry a dokáže pobavit každého. Hruška je stydlivý mazlíček rodičů, která se doslova drsně bavi se zajimavým stylem kresleni, Anetka je místní Popelka, která je děsně legrační. Adrianka je slovy všech mrštné klíště, s hezkým úsměvem a sportovním nadáním. A Petra jako vedouci:balí každého kluka, kterého vidi, chodi pozdě a je zapomětlivá, ale na druhou stranu je skvělá vedoucí a vymýšlí dobré hry. Nej zážitek: hra, kdy musely holky z lavóru plného vody sníst pouze pusou všechny švestky, které v něm byly. Bonus:Co si holky mysli o klucich? jsou to doslovně nevychovaná prasata, furt jedí konzervy a jsou povrchni. Nej hra: Problémy. Ptala se Cvrček, Čochtani
3
1. Kreslené vtípky
4
2. Osmisměrka
BANGLADÉŽ, DOSTIH, JINAM, JISTOTA, KAHAN, KAPELA, KARATE, KOLEKCE, KOLMOST, KOLOBĚŽKA, KOMINÍK, LADĚNÍ, LOPOTA, LOUKA, MALÍČEK, MOHAMED, NANUK, OKOUN, OSTNY, OSTRUHA, PAPÍRNA, PASEKA, PATRO, PERPETUM MOBILE, PÍSEK, POKRAČOVAT, POPEL, PRSTEN, PUDLÍK, RADIM, RUKA, SOBOTA, ULITA, ÚTROBY, VOLNO, ŽABIČKA Velitel vede výcvik: „Vojáci, teď se budete plazit po rovné zemi!“, zavelí. „Ale Země je kulatá.“ ozve se zpoza nastoupených vojáků. „Kdo to řekl?“zařve velitel. „Koperník.“ znovu se ozve. Velitel se postaví do pozoru a zavelí: „Koperník…. viz tajenka. Připravil Čert, Čochtani
S JINDROU Právě máte jedinečnou možnost něco se dozvědět o patnáctiletém skautíkovi, který chodí do prváku teleinformatiky, funguje u Frýdeckých skautů a je velmi oblíbený u skautekJ. Jde o jedinečného JINDRU! Jak dlouho jsi už skautem? Hm… 9 let Jak ses ke skautování dostal? Počkej, musím zapřemýšlet. Vzpomenout. Mě tam dostal kámoš ze základky. Ale nejdřív jsem chodil do Místku, to ještě Chrosťa neměl vousy. Proč nosíš každou ponožku jinou? Se mi nechcou třídit. Náhodou teď už nosím skoro stejné, ale pokaždé je jedna jinak vypraná. Co teď ve skautu děláš? Pasivně se zúčastňuju akcí. Tam jenom jezdím. A občas i aktivně, například dneska. Co říkáš na skautky? Musím se vyjadřovat? To neee. Jsou to lopaty, stejně jako jáJ. Vzkázal bych: Ahoj Domčo! Co bys na skautu změnil? Chování některých jedinců, naučil bych některé své členy mluvit. Jaké máš další zájmy? V poslední době trošku lezení s Dášenkou, Bujonem, Kacou a Křečkem. Já nevím, kdybych řekl hudba, tak to je takové o ničem. Napiš hra na varhany. Trošku. 6
Pořád je ještě tvůj životní vzor Kaca? Akorát že trošku ještě Jack Noris Co podnikáte s PinkPaterem? Chodíme na procházky a nadáváme si. Je to romantické, pokud nadávám já jemu. Co v tvém životě znamenají ježci? Všechno. Je složité to popsat…. Jsou to tvorové žijící v podpaží… jak to říct… Pokud se leknu, zvětší svůj objem o více než pětinásobek, někdy i víc a tím i opticky zvětší postavu majitele. Moji ježci jsou pořád velikáni! Máš rád růžovou barvu? Úplně nejvíc moc. Je to úplně ze všech nejlepštější barva. Hlavně když má nádech fialové. Růžové vlasy nemám rád, ale nezáleží na vlasech. A na čem záleží? Na všem. To je záludná otízka, ale………Já ti stejně neodpovím. Ježky tak akorát… Jindrovo PS: Užívej si, dokud můžeš. Nesmrdí mi ještě lezačky. Asi je špatně používám. Za rozhovor děkuje Dáša, Bludičky
7
PRVNÍ POMOC Jednu družinovku věnovaly Pijavice první pomoci. A teď vám napíšu něco o první pomoci a jak to na družinovce vypadalo. Jako na začátek jsme si udělaly takovou scénku, jak by to mělo vypadat, když zachraňujete člověka v bezvědomí. Vypadalo to asi tak. Já jsem byla zraněná a byla jsem v bezvědomí. Přijela ke mně sanitka a záchranáři mě začali ošetřovat. Dělali mi masáž srdce, dech s úst do úst a jiné věci. Až jsem byla jakoby zdravá Dáša nám vysvětlila co jsme dělaly špatně a co dobře. Jako první je důležité zavolat záchranku na tel. číslo 155. Do telefonu musíme říct: kdo jsme, co se stalo, kde se to stalo, jak se to stalo, kolik je raněných a co jim je. Potom začneme s případným oživováním. Dáme pod krk nějaký hadr, tričko, mikinu no prostě cokoliv, aby měl ten člověk zakloněnou hlavu. Zkontrolujeme, jestli zraněný nemá zapadlý jazyk. Potom děláme případnou resuscitaci, jestli člověk nedýchá. Jsou to dva dechy ku třiceti stlačením. U toho musíme co deset sekund kontrolovat, jestli už nezačal člověk dýchat. Jestli se nám podaří člověka oživit, tak ho musíme položit do stabilizované polohy. A to tak, že člověka převalíme na bok. Jednu ruku mu dáme za hlavu, aby ji měl zakloněnou a mohly mu volně odtékat např. zvratky. Dále mu spodní nohu pokrčíme a vrchní mu necháme natáhnutou. A pak už jen čekáme na příjezd záchranky. Ale co dělat když je to třeba tepenné krvácení? Když uvidíte člověka, který strašně krvácí, musíte zavolat záchranku. Hned jak ji zavoláte, musíte to krvácení nějak zastavit. Takže rychle to stlačíte prsty 8
nebo na to uvážete pevně nějaké věci nebo hadry. Ale kdyby krvácel na krku, tak mu to stlačíme prsty, ale ne moc, abychom ho neuškrtili. A pak už musíme ránu držet tak dlouho, dokud nepřijede sanitka. No tak napsala jsem vám tu to, co se stává asi nejčastěji, tak si alespoň něco zapamatujte. Je to velmi důležité. Jednou třeba i vy budete potřebovat první pomoc. Tapi z Bludiček Malá redakční poznámka ke krvácení: vykrvácet může člověk velmi rychle (ze stehenní tepny za 60 až 90 sekund) a proto je nutné první zastavovat krvácení a teprve pak volat sanitku… VÝLET DO ZOO Jednou, když jsme přišly na naši obvyklou schůzku ve skautu, tak naše dvě vedoucí řekly, že se jede na víkendovku. Tak jsme se jednoho chladného dne sešly a jely vlakem. Ale naše vedoucí nám pořád nechtěly říct, kam jedeme, tak jsme celou cestu hádaly, kam jedeme a hrály hry, až jsme najednou stály v městě Ostrava před ZOO. S chutí a radostí jsme zaplatily vstupné a šly vpřed. Jako první jsme viděly jakési zvláštní ptáky, kteří nelétali, a potom jeleny atd., až jsme dorazily ke kozám. Ono to je docela vtipné, ale nejvíce jsme se těšily na opice, kozy a pávy. No když jsme došly ke kozám, tak jsme je hladily přes plot a říkaly jsme si: „Škoda, že nemůžeme za nimi!“ No tak jsme šly dál a viděly jsme páva, který byl krásně zbarvený, a fotily jsme ho. No, trošičku se polekal. 9
Postupovaly jsme dále a viděly: lamy, různé ptáky, slony, kachny, hrochy, zebry, žirafy, prostě na co si vzpomenete, a došly jsme k opicím, které měly různě tvarované zadky. Když jsme šly okolo klecí s opicemi, tak tam byla jedna, která měla v ruce sáček a upoutala naši pozornost tím, že ten sáček dala mezi mříže nahoře a chytla ho jednou rukou a zhoupla se na něm. Jenže taková opice taky něco váží, že. Takže se pod ní ten sáček roztrhl a ona jako správný atlet má silné ruce, takže se přitáhla jedné větve, která byla u ní ve výběhu, a pak když doskočila na zem, tak stydlivě odběhla a schovala se. Šly jsme dál a zase jsme viděly různé zvířata. Šly jsme zpátky a šly jsme zase kolem koz. A tentokrát jsme našli vchod a vstoupily ke kozám. Po chvíli už jsme měly hlad, tak jsme pomalu odcházely. Jedna z našich vedoucích (Prtík) se bála koz, ale chtěla jít do ohrádky ke kozám. Když vešla, tak řekla: „Ne, ne, ne, já se bojím!“ a odběhla, ale nezavřela za sebou dvířka a kozy začaly utíkat z výběhu, tak jsme je honem začaly chytat. Řeknu vám, bylo to opravdu náročné ale nakonec se nám všechny kůzlata a starou kozu podařilo pochytat a naši milé vedoucí jsme začaly říkat: “Zachránkyně Koz“. Potom jsme svačily a byla nám tak trošku zima, tak Prtík běžela a žduchla zadkem do naší druhé vedoucí (Kučky), která odletěla 5 metrů, a zase běžela za někým jiným a tak jsme si zahrály hoňku trošku jinak. Potom jsme si zahrály ještě pár her a šly zpátky na autobus. A jely jsme a jely jsme a jely jsme, až jsme dojely do F-M. Tam jsme chvíli čekaly. Pak se obě vedoucí ptaly: „Nejste unavené?“ a všichni: „Jo, jsme.“. Jenom já jsem říkala, že ne, ale byla jsem unavená, když jsme dorazily do naší krásné vesnice Dobré, tak jsme se rozloučily a odešly jsme se srdcem plným nových zážitků. Sedmikrásky Dobrá Jana Peterková (Janey) 10
SETKÁNÍ S JINOMYŠLANEM (MIMOZEMŠŤANEM) Je konec června. Ve škole zmatek posledních školních dnů. Blíží se vysvědčení a písemka stíhá písemku. Někteří spolužáci doufají ve zlepšení známky z posledního zkoušení, napětí ve třídě stoupá. Paní učitelka za svým stolem trpělivě vysvětluje látku a určitě se také těší, až už ten mumraj červencem skončí. Na skle okna pozoruji bzučivý tanec snad první mouchy, kterou letos vidím. Na táboře v srpnu jich zase bude. Dění ve třídě tiše ševelí kolem mé hlavy, ale mé myšlenky jsou jinde. Hned z počátku prázdnin jedeme s celou naší sedmičlennou rodinou do Dolomitů v Italských Alpách. Mám hory ráda. Mám ráda i lidi, se kterými tam již několik let jezdíme… Konečně nastaly toužebné dny volna, prázdniny. Prázdninečky moje. Několik dnů volného vydechnutí a pak už byl čas balení na dovolenou. Tohle balení bych nejraději zabalila. Nakonec konečně sedím v autobuse a vítám se známými, přáteli a kamarády, se skauty a skautkami. Vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím. V autobuse po výjezdu je výborná nálada, kluci hrají na kytaru, zpíváme, spřádáme plány pro příští dny, těšíme se. S přibývajícím večerem a příchodem noci naše aktivita ustává a postupně všichni v sedadlech nepohodlně usínají. Já usnout nemohu. Pozoruji hru rychle se pohybujících světýlek na dálnici a uvědomuji si, že pod každým tím světýlkem auta se vlastně skrývá živý tvor. Motor autobusu pravidelně vrčí, před sebou vidím na opěradlech samé klátící se hlavy. Toho kluka před sebou, sedícího vedle mého devatenáctiletého bratra Lukáše jsem si všimla až teď. Jak je to možné, kde se tu pojednou vzal? Má ho taťka vůbec v seznamu cestujících? Já jej vůbec
11
neznám a přesto se zaníceně baví se svým spolusedícím, mým bratrem Lukášem. Zvedám se ze sedadla a jdu si ho prohlédnout zepředu. Probůh, vždyť ten kluk vypadá úplně jako brácha. Jen oči má nezvykle velké (ani u žádné holky jsem tak velké oči nikdy neviděla), když mluví, více a pečlivěji artikuluje a za hlavou na opěradle mu svítí namodralé slabé kruhové světlo, které je velmi příjemné, takové nějaké povzbudivé. Zírám na toto zajímavé stvoření a nevím, co si mám myslet. Kluci si mne vůbec nevšímají, jako bych nestála metr od nich. Byli zabráni do diskuse o rozdílnosti ekosystému Beskyd a Dolomitů. Asi se ten, s těma velkýma očima vyzná stejně v přírodě jako Lukáš, bavili se zasvěceně, vůbec jsem jim nerozuměla. Raději jsem si zase sedla na své místo, ale snažila se naslouchat, co říkají, o čem si povídají. Zdálo se, že ten bráchův dvojník všechno ví a snad úplně všude byl. Ale nechlubil se tím, jen odpovídal na četné dotazy mého bratra, který okamžitě vytušil, že má vedle sebe velmi zajímavého člověka. Člověka? S jistým úlekem zjišťuji, že jsem si mimoděk v duchu položila otázku. Plaším pochyby rychle od sebe, abych snad nedostala strach. Ale z čeho vlastně? Vždyť se nic nedělo a ten nový človíček byl velmi příjemný. Povídal a povídal a jeho hluboký hlas mne konejšil, kdyby tak věděl, že má za sebou zvěda. I když jsem nespala a všichni ostatní ano, nebyla tato část jízdy pro mne nepříjemná. Blížili jsme se někde k Italským hranicím a náš řidič autobusu zastavil na odpočívadle. Půl hodiny na toaletu a k protažení těla. Při zastavování nás na odpočívadle dojíždělo auto s italskou poznávací značkou, ve kterém byla rodinka se dvěma malými dětmi. Řidič auta ještě nestačil vypnout motor, když tu náhle se od právě vystupujícího Lukáše rychle oddělil jeho nový kamarád a rychle přiskočil k autu. Začal se divně kroutit u zadní části auta a zřejmě jej nejvíce zajímal výfuk. Brácha mu řekl, ať toho raději nechá a neriskuje konflikt s řidičem. Velkooký začal ze sebe rozčíleně chrlit rozhorlené věty o jedovatém složení výfukových zplodin, o dopadu těchto jedů na zdraví člověka a udiveně se dotazoval, jak to mohou rodiče těch dvou malých dětí dopustit, takhle si je trávit, 12
vlastní potomky. Brácha ho postupně uklidnil, odtáhnul dále od auta a začal mu vysvětlovat, že takových aut jezdí po světě miliony, a že letadla jsou ještě horší, a že my to tak nebereme, že sice umírají tisíce lidí na rakovinu z těchto jedů a další tisíce při haváriích na cestách i ve vzduchu, ale že si lidé své pohodlí stejně nedají vzít a raději umřou dříve nebo takto pomalu zabíjejí své děti, a že se s tím stejně nic nedá dělat. Po celou dobu, co se mu to Lukáš snažil vysvětlit, se na něho ten kluk upřeně díval, tak upřeně jako by z něj, z jeho mozku, chtěl vytáhnout i ty informace o tomto problému, které brácha ani neřekl. Upřený pohled se postupně měnil ve smutek v jeho tváři a v jeho velkých očích se objevila asi ranní rosa, právě totiž svítalo. Pokýval hlavou a odvětil, že se s tím dá něco dělat. Pak udělal něco, co se vymyká mému chápání. Ukázal rukou směrem k výfuku a z výfuku se přestalo kouřit, i když motor auta stále běžel dál. Rodina nasedla a odjela autem, které již nekouřilo. „Ty vogo, co si s tím udělal?“ vypadlo z Lukáše. Jeho nový přítel odpověděl, že je to jednoduché, že je to jen otázka chtění a otázka správného řešení. Při nasedání do autobusu po krátkém odpočinku jsem si všimla, že na našeho nového spolucestujícího vůbec nikdo nereaguje, jako by jej nikdo ani neviděl. Proč jej vidím já a proč se baví jenom s Lukášem? To nevím. Pokračovali jsme dál do nitra Itálie, do cíle již mnoho kilometrů nezbývalo. Vjížděli jsme do charakteristického prostředí tyrolských Alp. Kolem cesty stály dřevěné domy srubovitého typu a každé to stavení bylo vyzdobeno pestrými květinami takové četnosti, že domy vypadaly jako by právě vyrostly z mohutného čerstvého záhonu květin… Náhle jsem se zlekla. Někdo mne držel za rameno a sděloval, že se musíme připravit, budeme brzy na místě. Měla jsem pocit, že jsem nějakou chvíli o sobě nevěděla, snad jsem se až příliš zasnila. Lukáš přede mnou se na sedadle protahoval a klátil vztaženýma rukama i do míst, kde seděl jeho společník. Avšak ten tam nebyl! Ptám se bráchy, kde je ten kluk, co vedle něj seděl a se kterým se značnou část cesty 13
bavil. Chvíli se na mne díval, zda-li otázku myslím vážně a řekl, že od půlnoci v kuse spal, že vůbec nic neví. Pak se zamyslel a pokračoval v rozhovoru. Vyprávěl mi, že měl zajímavý sen. Zdálo se mu o našem autobusu a on v něm chodil v chodbičce vzhůru dolů, od řidiče k zadnímu sedadlu a zpět. Chodil, přemýšlel a podivoval se nezvyklé modrosti vnitřního osvětlení autobusu. Byla to velmi příjemná barva. „Taková povzbudivá…“, vpadla jsem mu do vyprávění. Přisvědčil. Autobus ve snu prošel mnohokrát, ale nikoho nevzbudil, nikdo si jej nevšímal. „A představ si, Anežko, že při tom pravidelném pohybu v namodralém autobusu jsem strašně moc věcí najednou věděl. Vše, co mi doposud vrtalo hlavou, mi bylo úplně jasné a divil jsem se, proč jsem na to nepřišel dřív. Věděl jsem mnoho o vesmíru, o naší lidské historii, věděl jsem mnoho o přírodě, chápal jsem zcela její zákonitosti. Dokonce jsem znal způsob, jak to udělat, aby lidstvo nezahynulo svou narůstající sebevražednou činností. Na vše jsem znal odpověď a znal řešení. I ty smradlavé auta jsem uměl vyřešit.“ „No a co teď?“, zeptala jsem se. „Co co teď? “ „No jestli to všechno ještě víš?“ vyhrkla jsem netrpělivě. „Ještě když jsem oči otevíral při probuzení, bylo mi vše jasné, ale teď si vůbec na nic nemůžu vzpomenout. Všechno je pryč. A přece to v té hlavě bylo, musí to tam být někde uloženo. Přece když jednou něco je, nemůže to už nikdy nebýt a tvářit se, že to nikdy nebylo, no ne?“ obrátil se Lukáš ke mně pro souhlas. „Víš, to je na mě příliš složité“, přiznala jsem po pravdě. Nabyla jsem však odhodlání, že někdy, až si brácha na nějakou z těch věcí ve svém životě vzpomene, až třeba někomu nebo něčemu pomůže, ano, tehdy až to nastane, prozradím mu, od koho ty rady a nápady má. Na ty velké oči a modrou zář nad hlavou nikdy nezapomenu. Anežka Jonáková s pomocí Papírka (redakčně kráceno) 14
PROBĚHLO 19. 4. Brigáda na Borsučí 26. 4. Ivančena 30. 4. – 4. 5. Krokodýl CHYSTÁ SE 10. – 11. 5. Závod vlčat a světlušek v Hodoňovicích 12. 5. Vernisáž výstavy o Jamboree v kině Vlast, která potrvá od 5. 5. do 30. 5. 20. – 22. 6. Kapka – roverská akce na pomoc lidem s poruchami krvetvorby 7. 9. 2008 200 jubilejní a slavnostní středisková rada ZAJÍMAVÉ KVĚTNOVÉ DNY 2. 5. Světový den ptačího zpěvu 3. 5. Den Slunce, Světový den alergie a astmatu 3. 5. Světový den svobody tisku 5. 5. Den boje za rovná práva handicapovaných 5. 5. Mezinárodní den porodních asistentek 8. 5. Mezinárodní den Červeného kříže 12. 5. Mezinárodní den ošetřovatelek a Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem 13. 5. Den matek 14. 5. Světový den hypertenze 15. 5. Mezinárodní den rodiny 15. 5. Světový den boje proti mozkové mrtvici 17. 5. Světový den telekomunikací 18. 5. Mezinárodní den muzeí 21. 5. Světový den kulturní rozmanitosti
15
22. 5. Mezinárodní den biologické rozmanitosti 24. 5. Evropský den parků 25. 5. Den Afriky 25. 5. Mezinárodní den ztracených dětí 29. 5. Mezinárodní den ochránců míru 29. 5. Mezinárodní den mírových jednotek OSN 30. 5. Evropský den melanomu 31. 5. Světový den bez tabáku 31. 5. Den otvírání studánek
KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová,
[email protected] Na tomto čísle se podíleli: Anežka, Čvrček, Čert, Dáša, Janey, Tapi obálka: Džin Všechny vaše příspěvky budou vítány! Uzávěrka příštího čísla bude 30. 5. 2008 www.skauting.cz/frydek KVĚTEN 2008
