PODĚKOVÁNÍ V úvodu první střediskovky v novém roce popřál Pavel všem činovníkům střediska i všem členům mnoho síly a zápalu pro naplňování skautských ideálů v roce 2008. Skautská činnost střediska KRUH v roce 2008 bude velmi bohatá a náročná na energii a čas činovníků. Z mnoha chystaných akcí je třeba zvláště upřednostnit Bambiriádu a Prázdniny ve městě, s ohledem na tolik potřebný nábor nových dětí do střediska. § Poděkování patří skautům, skautkám a dvěma vedoucím světlušek za brigády v klubovně ve dnech 8. a 15. 2. (oprava táborového materiálu). § Podoba KRUHÁČE má stále stoupající úroveň především zásluhou jeho redaktorky a velmi kvalitních vstupů Džina. § Jsme vděčni a velmi děkujeme panu Giergielovi – důchodci, který stejně jako každý rok věnoval 500 Kč pro naše středisko. § Panda provedla nábor dětí do svého oddílu. Dochází pravidelně šest nových dětí – dobrá zpráva. § Poděkování patří vlčatům Ondrovi Ulbrichovi, Koflerovi a skautkám za organizační zajištění koncertu Rotary klubu v bazilice. CO NOVÉHO VE STŘEDISKU § Možnost registrovat se trvá do 15. února, za 400 Kč. (Pokud oddíly částku nenavýší). Nabídněme tuto možnost i neaktivním členům! § Časopis Skaut do čekáren – to je nová propagační akce Junáka. Naše středisko bude zajišťovat pravidelný přísun časopisů na tato místa: knihovna, nemocnice, čekárna Mudr. Rozsypalové a Mudr. Březinové. § Na konec ledna se chystá instalace nových vstupních dveří, těšme se
SE ŠTIKOU Možná ji znáte, ale možná taky ne… Jmenuje se Katka, ale u nás v oddíle ji nikdo neřekne jinak než Štika. Je z 1. oddílu Staré Město. Já osobně znám Štiku už… vlastně od toho dne kdy jsem přišla poprvé do našeho oddílu. Mám dojem, že to byla oddílová schůzka na začátek skautského roku. Dnes to bude asi 8 let. Já jsem měla dost času ji poznat, tak tady máte jedinečnou šanci poznat ji trochu i vy! J Tak Štiko…jak dlouho chodíš do skautu a jakpak ses k němu vlastně dostala? Do skautu chodím už 11 let a přivedla mě kámoška Bobo. Kdy a jak jsi vlastně dostala svoji přezdívku? V roce 1998 na Barnošce…a jak no vlastně ani nevím, ráno si Bela vzpomněla J Co tě na skautu nejvíce baví a naopak? Nejvíc baví…je toho hodně asi vedení družinek! A naopak vůbec mě nebaví …hádky. Jakpak si myslíš, že vypadá ideální vedoucí? Měl by to být ideální skaut, ale když se to tak vezme, tak ideální vedoucí by měl být víc než ideální skaut JJJ Co se ti na vedení družinek nejvíc líbí? Proč to vlastně děláš? Proč to dělám? Vychovávám mládež, bavím se… Líbí? To samé… Co ti skauting dal? Přátele J Ptala se Dodo
SKAUTSKÝ SEMINÁŘ A PLES NA HUKVALDECH Tento článek napsala Želé pro staříčský zpravodaj, snad se neztratí ani v Kruháči. Objeví se něco o aktivitách našeho střediska i v místních plátcích? Ráda bych napsala několik málo řádků o úžasné akci, která se koná tradičně každý podzim již několik let. Přesněji – letos po třinácté. Tuto akci pořádají skauti a skautky ze Staříče. Akce se odehrává na Hukvaldech v místní základní škole a jejím areálu. Začíná v pátek večer, kdy přijíždějí účastníci doslova z celé republiky a ubytují se v tělocvičně. Poté se koná večerní program, který probíhá v duchu různých vyprávění o všem možném, nebo se vás snaží ostatní něco naučit. Účastníci mohou s přednášejícími diskutovat a ptát se. Každý si mohl zvolit dva programy, kterých se za večer zúčastní – letos si účastníci poslechli třeba povídání o Tibetu, o cestě do Ruska a práci s nezletilými narkomany v Petrohradě, o speleologii, fotografování, inkvizici a její historii, nebo o vnímání prostoru. Celý pátecní večer je ukončen tím, že všichni skauti i neskauti utvoří velikánský kruh a zazpívají si večerku na dobrou noc. V sobotu se vstává velmi brzy a od rána probíhají přednášky na různá témata. Letos byla témata velice pestrá a já sama musím přiznat, že se mi letošní témata líbila úplně nejvíc. Obzvláště bych pochválila jednoho z organizátorů s jeho kamarádem, kteří vyprávěli o svém měsíčním putování po Číně. Měli to doplněno prezentací fotek na velkém plátně a vyprávení bylo velice zajímavé a vtipné. Také mě zaujal pan Adam Drda z Českého rozhlasu, který vyprávěl o projektu Pamět národa a filozof Jan Sokol. V době oběda mezi přednáškami si všichni účastníci mohou zajít na oběd a zúčastnit se doprovodného programu, který je rok od roku nápaditější a zábavnější! Letos jsme všichni mohli
lovit pověstných třináct bobříků. Povím vám, že jsem se už dlouho tolik nenasmála, jako u úkolů a aktivit, které jsme museli plnit, abychom bobříky získali. Po obědě opět pokračovaly přednášky. Po přednáškách se všichni věřící meli možnost zúcastnit společné mše přímo v místě konání akce. Po mši už ale probíhaly přípravy na asi nejočekávanější část víkendu – ples. Ten byl letos opět výborný. Hlavně opět doprovodný program pořadatelů, kteří většinou sami účinkovali. Myslím, že se všichni dobře bavili a protancovali celou noc až do rána. V neděli cestou domů jsem se už těšila na další ročník… Želé, Čochtani
NOVÁČEK V DRUŽINĚ
v družině?
Na začátku února proběhl už pátý ročník moravské Žirafy – téměř padesát rádců se setkalo v Olomouci pod záštitou našeho střediska. A co všechno se na Žirafě dělo? Na ukázku nabízíme úryvek z brožurky pro účastníky. Co s nováčkem
Družina by měla být parta, ve které jsou lidé, kteří spolu chtějí být. Je to parta, která při sobě stojí, která se podporuje a která společně někam jde. Družiny se samozřejmě během své činnosti vyvíjejí, občas někdo odejde, a je přirozené, že přicházejí i noví členové. V případě dobře zavedené družiny funguje přirozený nábor nováčků, kdy členové družiny přivedou své kamarády z místa bydliště, ze školy apod. Tento způsob náboru však funguje pouze tehdy, jsou-li členové v družině spokojeni, líbí se jim její činnost a jsou pro ni nadšeni. Nováčky pak mohou nalákat na to, co se v družině dělá a co je baví. Je to výhodné i proto, že nový člen už má v družině nějakou přátelskou vazbu a jeho kamarád ho jistě rád zasvětí do činnosti družiny a pomůže mu překonat úvodní období, které je pro nováčka nejtěžší.
Další variantou je, že nováčci přicházejí z vlčat nebo světlušek. V tomto případě je dobré, když spolu oddíly spolupracují a děti se již při přestupu trochu znají. Nováčci trošku ví, jak družina funguje a tolik se přestupu nebojí. Nejlepší je, když se nováčci na přestup těší a své nadšení pak přináší s sebou. Některé družiny mají na tento přestup připraven i nějaký slavnostní rituál. Nejtěžší to pak mají nováčci, kteří přijdou do oddílu a do družiny tzv. „z venku“. Tito noví členové neznají, jak to funguje v družině ani v oddíle. Tady je nejdůležitější první dojem, který nováček získá. Pokud ucítí ze strany družiny zájem o svou osobu a pokud se mu bude líbit program a činnost družiny, může se stát nadšeným členem. Ve všech těchto případech, když nováček poprvé přijde na družinovku, měl by rádce nováčka uvítat, představí se mu všichni členové družiny a dozví se základní informace, jak to v družině chodí. Je dobré, když je nováčkovi přidělen „patron“. To je starší člen, který je již v družině delší dobu, pomáhá nováčkovi, radí mu co a jak, a nováček se na něj může kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Patron je vlastně nováčkův první kamarád. Je dobré, když je nováček chvíli středem pozornosti ostatních členů. Nového člena čeká spousta novinek. Ať už jsou to zvláštnosti jednotlivých družin nebo odlišnosti skautského programu od toho, na co byl dosud zvyklý. Je nutné věnovat mu čas a být trpělivý. Členové družiny si běžně uvědomují, že pravidelné doplňování a obměňování družiny je důležité pro její životnost a dlouhé trvání. Je-li družina početná, není nutné ji za každou cenu doplňovat. Ale třeba dávat si pozor, aby se družina úplně neuzavřela a byla schopna později, až to bude potřeba, nového člena přijmout.
PIJAVICE Pijavice je družinka sedmi velkých nezbedných světlušek, náležející do oddílu Bludiček. Mají za sebou sice teprve půlrok fungování, ale každá Pijavice je ve skautu už nejméně tři roky. Scházejí se každé úterý pod vedením Dáši (to jsem jako jako já J). Tak vám teď o nich něco prozradím: Pijavice o svých členech řekly toto: Naší nejstarší světluškou je Tapi, která má krásného brášku a krásný smích; když se směje, musí se s ní smát celý svět. Aňa má teď ostříhané vlasy a stydí se za to. Jinak je ohromně spolehlivá a pro Kečupka dobrá chůva a utěšovatelka. Kečupek má od hlavy až po patu vždy nějaké červené oblečení (odtud ona přezdívka) a je s ní sranda. Žížalka je naše vyžle a společně s Anežkou největší puberťačkou družiny. Obě milují Tokio hotel. Stejně jako Lucky, která ještě k tomu miluje koně. A pak tu máme ještě Marušku, drsoňku v maskáčích a velkého tahouna družinky. Vrcholným zážitkem se stalo kreslení města Prahy. Předcházela zajímavá hra, která ale byla vzápětí úspěšně zapomenuta. Nevěřili byste, co všechno v Praze můžete najít. (Pozn. Toto veledílo je k dispozici v klubovně světlušek.) A jak si Pijavice představují nejlepší z nejlepších akcí? Měla by být na Barnošce, minimálně týden. Co nejvíc nočních her, přes den spaní a v noci řádění, opékání žužu a běhání kolem Barnošky bosky. A hlavně výšlap na Travný! Tuto družinku spojuje spousta věcí. Například nevyčerpatelné nadšení pro stěnu a trampolínu a hru Sněhulák a většina členů je blonďatých. A taky láska k Pepince – družinová pijavice, která chrání členy před smůlou. Když někdo potřebuje dobrou známku, musí Pepinku uplatit hrstí bonbonů, které vždy záhadně do příští družinovky zmizí. Za rozhovor děkuje Dáša
BLESK AKTUÁLNĚ aneb Jak žili skauti ze Starého Města před šedesáti lety O skautingu je známo, že přinesl mnoho nového: první tábor na světě byl skautský, důležitost malých skupin vrstevníků – naše družiny – ukazoval skauting dlouho před moderní psychologií a tak dále. Do širšího povědomí se ale zatím nedostalo, že i v mediální oblasti mají skauti své prvenství: vydávali časopis Blesk desítky let předtím, než vznikly noviny stejného jména. Byli to skauti ze Starého Města. První číslo vyšlo 15. března roku 1946. Zahajujeme! Se souhlasem bratra vedoucího I. oddílu ve St. Městě R. Mikulce, zahajujeme tímto číslem nový oddílový časopis, nazvaný Blesk. Tento časopis bude vycházeti jednou týdně, vždy v neděli. Toto číslo však vyšlo z technických důvodů v pátek. „Blesk“ vydává družina „Sov“. Časopis je oddílovým majetkem a úplná volnost slova i písma je zaručena (…) Každá družina obdrží vždy jedno číslo za 2 Kč. Posílejte nám své příspěvky a zprávy, abychom se mohli pochlubit, že všechny družiny pracují ruku v ruce na společném díle! Již nyní se těšíme. Redakce Junák a dobrý skutek Snad každý z vás zná onen příběh, jak malé vlče, když večer ulehlo na postel, vzpomnělo si, že dosud nevykonalo dobrý skutek. Tu náš malý bratr neváhal vstáti, šel na půdu a tam našel chycenou myšku v pasti. Ihned ji osvobodil (první dobrý skutek) a dal ji sežrat staré kočce (druhý dobrý
skutek). Zářivý to příklad. Vykonej i ty každý den aspoň jeden dobrý skutek! Neboj se při tom malé námahy. Opatrnosti nikdy nezbývá „Kampak ještě chceš jíti?“ tázal se večer mistr učedníka, jenž pozdě večer boty si obouval. „Chci si lehnouti.“ „A proč si obouváš boty?“ „Pane mistře, opatrnosti nikdy nezbývá. Na dnešek se mi zdálo, že jsem šlápl na cvoček a to mne velmi bolelo. Proto jsem si umínil, že pokaždé, než půjdu spát, obuji si boty.“ Věru, opatrnosti nikdy nezbývá.
Družinová vycházka (Sova) Půl třetí je v okamžení, k hodinám já klušu, bonbony cpu již do huby, utíkám o dušu. Ještě než jsme vyrazili Mírek, Péťa, Eda, Buma jsme stanem obložili, Láďa zatím už Horečky hledá. Pak, když jsme přišli na nádraží, ach, to byla tura. Buben hned na nás naráží, já jsem naložen jak fůra. I do vlaku jsme se dostali. K oknu jsme si sedli, trochu jsme se posmáli a půl torny snědli.
A když přednosta zvedl, tu svoji placku, hnedle Janka vzdechl, že zapomněl doma ještě jednu placku. Přece jsme ho utěšili, já myslel, že umru, než jsme ho ujistili, že mu dáme „UNRU“. Celkově mělo první číslo 4 strany velkého formátu; obsahovalo dále i hádanky, potřeby nováčka nebo rubriku „Víte, že…“ i barevný obrázek, otištěný výše. Jestli vyšla i další čísla nevíme; každopádně je to důkaz, že skauti byli ve Starém Městě aktivní už necelý rok po válce… Čára
NA ROVERSKÉ CESTĚ Dostala jsem nedávno dopis: Venďa, bývalá vůdkyně Čochtanů, mi poslala svou práci k vůdcovské zkoušce z roku 1999, ve které píše o pocitech, které zná myslím hodně těch, kteří přerůstají ze skautského věku do roverského: může mi skauting nabídnout ještě něco jiného, než vedení mladších? Venďa jisté možnosti objevila… a její zkušenost může být myslím inspirací. Pamatuji si na ten první neznámý pocit. Pocit, který mi do hlavy nasadil touhu po něčem nepoznaném, po něčem, co mi ještě chybí. Jsou to asi čtyři roky zpátky. Bylo léto, horko, slunný den. Obloha byla modrá, krajina se dusila přemírou slunečního tepla. Stejně horko bylo i v jednom vagóně malého motoráku. Byl čas táborů a já jsem se společně se skautkami z našeho oddílu vracela z dvoudenního výletu na zříceninu Vikštejn zpět do našeho tábora. Horko, únava, vláček příjemně kodrcal letní krajinou. Nic nenarušovalo letní pohodu a klid. Na druhém konci vagónu se kolem ohromné bagáže v podobě velkých plátěných balíků a několika batohů těsnala nějaká skupinka mladých lidí. Pamatuji si, že kdosi z nich měl dlouhé vlnité blond vlasy a svým zevnějškem snad trochu připomínal indiána. Nedělo se nic, jen co chvíli můj pohled ulpěl na neznámé skupince. Až pak. Vláček zastavuje, brzdy skřípou. Stojíme v nějaké zapadlé stanici a oni neznámí vystupujou, táhnou s sebou všelijaké bíle balíky. Je u toho nějakého povyku, je z nich cítit radost, že jsou rádi spolu a že se někam moc těší… V té chvíli mě přepadl ten zvláštní pocit. Lítost, že já nemohu být s nimi. Byli snad o dva, tři roky starší než já. Napadlo mě: že já kolem sebe nemám lidi věkem sobě rovné, s podobnými zájmy a nápady, že já nemohu jen tak bezstarostně někam vyrazit, že pro mě nikdo nepřipraví nějaký program, který by mě plně zaujal a byl na mé 10
úrovni. Ne, nikdo takový nebyl. A já si v té chvíli připadala jako vycucaný citrón z toho věčného připravování družinovek a bodování a výletů a her. To léto mi bylo sedmnáct let. Za sebou jsem měla už sedm let ve skautu. Začátek byla družina veverek, pak nějakou dobu velká světluška zelené šestky, následovalo rádcovství družiny ještěrek a ten rok jsem se taky stala zástupcem vedoucí oddílu. Bylo toho na mě už nějak moc. O roveringu jsem toho do té doby moc nevěděla. V našem středisku na hranicích Moravy a Slezska žádná roverská družina nebyla ani žádný náznak roverského kmene… Dál Venďa píše o svém hledání cesty pro starší ve skautu, o občasníku Fons a svém rozhodnutí jet na roverský kurz stejného jména. Co o něm vlastně tenkrát věděla? Co jsem měla, bylo jen zmatené povídání Medůzy od nás ze střediska, která něco takového prožila kdesi v Krkonoších, dále pár dopisů od Všudybuda a termín srazu v 17:00 hod. U kamenné trouby kdesi poblíž Lipnice nad Sázavou. Moc málo a moc nejisté. Alespoň mé mámě se to tak jevilo a nemohla pochopit, proč místo rodinné dovolené na Makarské riviéře raději volím jakési „lítání po lese“. Byl to jeden z nejkrásnějších týdnů mého života. Naplno a intenzivně prožitých jedenáct dní v krásné přírodě, spolu s mými vrstevníky, společně pro dívky a chlapce. A co mi přinesl Fons? Objevila jsem skauting jinak. Ne ten oficiální v nažehleném kroji stojící čestnou stráž u pomníku, ale skauting v praxi, v životě, skauting pro mě. Zjistila jsem, že skauting nemusí skončit družinou Veverek, ale že i pro dospívající může být cestou a nabídkou naplňující činnosti. Poznala jsem zblízka skautské šéfy z Prahy, mohla s nimi pohovořit. Viděla jsem také místo, kde se poprvé u nás konal v roce 1912 skautský tábor pod Svojsíkovým vedením. Venďa, srpen 1999; obrázky Charón A jaká je ta vaše roverská cesta?
11
Otázka na měsíc únor zněla: Čím chceš být, až vyrosteš? Sběratel lega, protože lego je nejlepší! Marek Jonák Asi zubní laborantkou, protože ráda něco vyrábím a baví mě to! Eva Polochová Chtěl bych pracovat jako architekt domů, zahrad. Rád kreslím a navrhuji. Jiří Krasula Tak teďka nevím čím chci být, ale když jsem byla malá, tak jsem chtěla být kouzelníkem, protože jsem si chtěla vše vykouzlit J Zuzka Ruská mafie, protože se učím rusky. Patrik Mamula Učitelem na druhém stupni. Chci mít vzdělání a zkušenost s dětmi. Marek Mikuš
Když jsem byla malá, chtěla jsem být kosmonautkou, protože jsem si chtěla zkusit stav beztíže jaké to je na Měsíci. Ale až budu velké, chci se věnovat zdravotnictví a pomáhat lidem. Plaváček Cestovatel, líbí se mi cestovat. Adam Štefek Opravář náklaďáků, protože taťka je taky. Dan Pokorný Chtěl bych pracovat jako designer. Rád navrhuji. Ondřej Klička Nejdříve jsem chtěla být kuchařkou a teď učitelkou. Protože mě to asi bude bavit. Maki Křížková Programátor, abych měl hodně prachů. Tom Kika Všeobecná doktorka nebo sekretářka u hasičů (u bráchy). Sára Hlisnikovská Danča a Kecana, Čochtani
NÁVRHY NA STŘEDISKOVOU NÁŠIVKU Pomalu se plní sen zaplnit levý rukáv skautské košile naši novou střediskovou nášivkou, teď je jen na nás jakou si zvolíme. Návrhy jsou velmi zajímavé a nápadité. Jestli Vám není jedno co budete nosit a chcete si vybrat, pozorně si je prohlédněte a za každou družinu či oddíl mi napište číslo návrhu na e-mail:
[email protected] (Sluníčko,). Tak jaká to bude?
1. Kryštof Š. 2. Kryštof Š. 3. Ema S. 4. Plamen – Dan 5. Plamen – Dan 6. Plamen – Dan 7. Matěj Š. 8. – 11. Štika – Katka S.
PROBĚHLO 31. 1. – 3. 2. 2008 Setkání rádců Žirafa v Domašově CHYSTÁ SE 8. 2. první z Roverského pásma večerů – na téma drogy: přijde host a bude se promítat film. Od 17ti hodin ve Skautském domě. Pořádá Dobrá. 9. 2. a 16. 2. (soboty) od 8.00 hodin Brigáda ve Sk. domě na téma opravy táborového materiálu. Broušení seker, lana, dílna. Přijďte všichni, kdož chcete v létě tábořit! 16. 2. od 8.00 hodin zvou skauti a vlčata na Turnaj ve stolním tenise mezi oddíly. 15. – 17. 2. Duchovní obnova činovníky 7. – 9. 3. Duchovní obnova pro rovery, obě na faře ve Staříči 7. – 9. 3. Rádcovský kurs na Barnošce Čekatelky, pořádané naším okresem, proběhnou v těchto termínech: 30. 4. – 4. 5., 5. – 7. 9. (spojené s náborovou akcí) a 17. – 19. 10. ZAJÍMAVÉ DNY 4. 2. Světový den boje proti rakovině 11. 2. Světový den nemocných 21. 2. Mezinárodní den mateřského jazyka 22. 2. roku 1993 Česko se stalo členem UNESCO 22. 2. Den sesterství
14
ČEKATELSKÝ KURZ TAK TROCHU JINÁ ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI Chceš naplno pracovat v oddíle? Je ti 15 a více let? Chybí ti jen čekatelská zkouška? Tak pojď s námi si splnit svůj sen. 30.4.-4.5., 5.9.-7.9., 17.10.-19.10. To jsou právě dny, které si poznač do diáře a pojď s námi zažít naplno tuto atmosféru. Přihlášku posílej na
[email protected] Uzávěrka je 15. 2. 2008 Nezapomeň na tyto hlavní údaje! (celé jméno, přezdívka, adresa bydliště, e-mail na který ti zašleme, jestli jsi byl(a) přihlášen(a), datum narození, zdravotní pojištění a středisko) Aby nic nestálo v cestě k zdárnému složení čekatelské zkoušky. Případné dotazy zasílej rovněž na e-mail:
[email protected] Popřípadě se ozývejte na mé icq: 386-520-946 Bližší informace přijdou po přihlášení. Stiskem levice zdraví Maki:) 15
KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová,
[email protected] Na tomto čísle se podíleli: Danča, Dáša, Dodo, Kecana, Sluníčko, Venďa, Želé obálka: Džin Všechny vaše příspěvky budou vítány! Uzávěrka příštího čísla bude 27. 2. 2008 www.skauting.cz/frydek ÚNOR 2008
16
