Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin


1

2

Schulungsunterlagen „Fortbildung zum/r interkulturellen Gruppenleiter/in“


3

4


Obsah Předmluva

Jazyková animace

Modul 1 Historie česko-saských vztahů

Modul 2 Společné a rozdílné aspekty Česka a Saska 2.1 Aspekty práce s dětmi a mládeží 2.2 České a saské zvyky a obyčeje

Modul 3 Příprava přeshraničních setkání 3.1 Hledání kooperačního partnera 3.2 Práce v interkulturních týmech 3.3 Financování

Modul 4 Projektový management

Modul 5 Metody interkulturní práce 5.1 Zážitková pedagogika 5.2 City Bound 5.3 Environmentální výchova

Modul 6: Podpora tolerance a demokracie

5

6


Předmluva Od roku 2009 pracujeme společně s našimi projektovými partnery, Domem dětí a mládeže v Ústí nad Labem a Sdružením dětí Sasko (Kindervereinigung Sachsen e.V.) na rozvoji přeshraniční spolupráce organizací pro děti a mládež. Doposud jsme uskutečnili více než 100 akcí, na kterých jsme měli možnost přivítat přes 5.000 dětí, mladých lidí, rodičů, prarodičů, ale i profesionálů a dobrovolníků z oblasti práce s dětmi a mládeží. Takových čísel může samotný projektový tým dosáhnout jedině za pomoci nesčetného množství pomocníků. Mnoho našich pilných posil jsme poznali již dříve při regionálních akcích. Nabízelo se tedy zeptat se jich, jestli by nás chtěli podpořit i při přeshraničních aktivitách. Zájem byl samozřejmě velký. Během četných přípravných setkání k jednotlivým akcím jsme postřehli, že nejen účastníkům, ale také našim pomocníkům chybí interkulturní dovednosti. Protože jsme již od počátku našeho projektu kladli velký důraz na vysokou úroveň organizace a péče o účastníky, rozhodli jsme se, že uspořádáme vzdělávací kurz pro budoucí skupinové vedoucí a rovnou jej také s pilotní skupinou vyzkoušíme. Výsledky celého procesu jsme shrnuli v této příručce. Měly by sloužit jako podnět dalším organizacím k tomu, aby připravily svůj vlastní personál nebo i heterogenní skupiny na přeshraniční setkání a později je také zapojily do realizace mezinárodních aktivit. Využijte naše výsledky k vývoji nebo dalšímu rozvoji mezinárodní práce s dětmi a mládeží a k dalším aktivitám! V nové dotační periodě 2014 – 2020 je to jednoznačná výzva ze strany Evropské unie. Další rozvoj práce s dětmi a mládeží v mezinárodním měřítku je jeden ze stěžejních bodů strategie EU v oblasti mládeže plánované do roku 2020.

Poznámka k rovnoprávnosti pohlaví: Z důvodu lepší čitelnosti textu jsme se rozhodli nejmenovat vždy mužskou i ženskou formu - např. skupinový vedoucí /skupinová vedoucí. Samozřejmě bereme v potaz vždy obě pohlaví.

7

8


Jak tato příručka vznikla Poté, co vznikla myšlenka vzdělávacího kurzu, přistoupili jsme poměrně rychle k samotné realizaci. Náplň kurzu měla být zaměřena co nejvíce prakticky a měla odrážet potřeby profesionálů i dobrovolníků z oblasti práce s dětmi a mládeží. Proto jsme se obrátili na naše kolegy a kolegyně z organizací pro děti a mládež, představili jsme jim náš záměr a zeptali se na jejich potřeby popř. přání. Následně jsme jednotlivé informace uspořádali do tematických celků a koncipovali jsme ucelený vzdělávací kurz. Příručka se skládá ze šesti modulů. Jejich obsah je zaměřen na jednotlivé aspekty interkulturních setkání, od historie česko-saského pohraničí až po praktické metody interkulturní práce.

Jednotlivé kapitoly jsou strukturovány tak, že •

poskytují obecný úvod do tématu;

•

obsahují animaci, která je tematicky spojená s danou problematikou, slouží k senzibilizaci pro příslušnou oblast a zároveň pomáhá odbourat jazykovou bariéru uvnitř skupiny;

•

přinášejí relevantní informace k tématu včetně doporučení k jejich konkrétnímu zpracování;

•

obsahují možnost kontroly pochopení uvedených informací

•

nabízejí shrnutí dané tematiky ve formě handoutu pro účastníky

•

obsahují přílohy (doplňující informace, materiály, hry a další aktivity).

My sami jsme s naší pilotní skupinou nasbírali mnoho pozitivních zkušenosti. Z jednotlivých účastníků se na konci kurzu stal opravdový tým. Využijte informace, které v této příručce najdete, jako podnět a průvodce pro své vlastní vzdělávací kurzy. Samozřejmě můžete tuto dokumentaci rozšířit, pozměnit nebo jinak upravit, aby co nejlépe plnila účel Vaší konkrétní aktivity. Přejeme Vám hodně úspěchu a především příjemnou zábavu! Váš tým projektu Vyrůstat-srůstat – Pokračování

9

10


Jazyková animace Jazyk hraje vždy velmi důležitou roli. Zejména při interkulturních setkáních může představovat komunikační bariéru nebo naopak spojující prvek. Zvědavost a chuť poznat mateřský jazyk toho druhého nabízí velký prostor pro společné aktivity a zároveň vzbuzuje zájem o danou cizí kulturu. Vedoucí interkulturních skupin by měli tyto poznatky využít, aby účastníky zbavili počátečních obav a motivovali je ke vzájemnému sblížení. Co je jazyková animace Jazyková animace je jednou z metod didaktiky cizích jazyků, nesmí však být zaměňována s klasickou výukou jazyků. Představuje pouze doplněk tradičního vyučování. Využívá přirozené komunikační situace, aby účastníkům lehkou a především praktickou formou přiblížila základy cizích jazyků, a zároveň jim předává aspekty dané cizí kultury. S pomocí jazykové animace můžeme účastníky seznámit nejen s rozdíly, ale také s podobnostmi jednotlivých řečí a kultur. Podporuje komunikaci uvnitř interkulturních skupin a senzibilizuje účastníky vůči příslušné cizí kultuře i vůči kultuře vlastní. Jak funguje jazyková animace Základ jazykové animace tvoří neustálá interakce a intenzivní verbální i neverbální dialog. Při výběru témat a konkrétních aktivit by měly být pokud možno zohledněny také nápady a potřeby skupiny. Základním principem jazykové animace je hra. Existuje celá řada tradičních her, které se pro účely jazykové animace výborně hodí. Příklady: pexeso, člověče, nezlob se!, bingo, různé písničky, pohybové hry nebo aktivity z oblasti divadelní a zážitkové pedagogiky, atd. Při realizaci konkrétních aktivit je nutné zohlednit jak aktuální skupinovou dynamiku, tak potřeby jednotlivých účastníků. Metodicky pracujeme podle principu „learning by doing“ příp. „learning through interaction“, což znamená, že veškeré jazykové výrazy jsou podloženy jednáním, aby komunikace probíhala ruku v ruce s interakcí. K čemu je jazyková animace dobrá V zásadě sledujeme pomocí jazykové animace následující cíle: - otevření smyslů pro cizí jazyk a kulturu - navození a udržení radosti z poznávání cizího jazyka a kultury - podporu procesů skupinové dynamiky a odbourávání počátečních obav - rozvoj komunikačních strategií a kompetencí - překonání jazykové bariéry - získání základních jazykových znalostí hravou formou Na mezinárodních setkáních jsou účastníci konfrontováni s kulturními rozdíly a jazykovou bariérou. Proto může velice často docházet k nedorozuměním, která ještě posílí stávající počáteční obavy uvnitř skupiny.

11

Jazyková animace pomáhá tyto obavy odbourávat tím, že zprostředkovává jak základy daného cizího jazyka, tak prvky příslušné kultury. Jazyková animace samozřejmě nemůže nahradit roli tlumočníka, ale účastníci hravou formou získají styčné body, které jim usnadní vzájemné sbližování. Z těchto důvodů tvoří jazyková animace důležitou součást každého interkulturního setkání a každý skupinový vedoucí, který se takovýchto setkání účastní, by měl mít různé animační aktivity ve svém repertoáru. V úvodu každého modulu této příručky naleznete sekci věnovanou animačním aktivitám, které se tematicky hodí k dané problematice. Účastníci jsou tak přirozenou cestou uvedeni do tématu a zároveň o trochu lépe poznají jazyk a kulturu svých sousedů. Zdroje: http://de.wikipedia.org/wiki/Sprachanimation http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/ziele-und-grundprinzipien/ http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/methoden/ http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/ziele-und-grundprinzipien/

12


13

14


Modul 1 Historie česko-saských vztahů

15

16


Úvod Česko a Sasko mají na základě bezprostřední blízkosti a politických okolností dlouhou společnou historii. To je také důvodem, proč se tyto regiony navzájem neustále ovlivňují. Abychom mohli lépe porozumět aktuálnímu vývoji vztahů, je důležité znát nejvýznamnější události společných dějin těchto dvou národů.

Animace Vzájemné ovlivňování české a saské kultury je mimo jiné nevyhnutelné také v oblasti jazyka. Proto se čeština a němčina v mnoha aspektech podobají mnohem více, než si myslíme. Ověřit si to můžeme pomocí následující hry: Skupina se rozdělí na nejméně dva česko-německé týmy. Každý tým se dohodne na jméně týmu a zvolí si jednu osobu, která bude plnit roli „gongu“. Pokaždé, když jej někdo aktivuje LEHKÝM poklepáním na ruku, udělá gong hlasité „DONNNGGGGG!“ Vedoucí hry vždy ukáže jednu kartičku s českým nebo německým slovem, které v sousedním jazyku zní podobně, a hlasitě a zřetelně jej vysloví. Úkolem je přeložit toto slovo do své mateřštiny. Skupina, která si myslí, že zná správnou odpověď, se musí nejdříve přihlásit – a to jak jinak, než pomocí svého gongu. Vedoucí hry rozhodne, která skupina se přihlásila nejrychleji – jedině a pouze tato smí odpovídat. Je-li odpověď správná, dostává skupina bod; je-li odpověď chybná, bod se odečítá. Doporučení: U českých slov smí odpovídat pouze německá část týmu, u německých slov pouze česká.

Informace k tématu Složení společnosti v období od 16. do 19. století Již ve středověku v době výstavby země, žďáření lesů, přicházeli do Čech osadníci z okolních zemí, mimo jiné z kmenů nově vzniklých na severu a západu Německa – z Bavorska a Saska. Jazyk v této době nehrál žádnou roli – pro společné soužití byly mnohem důležitější různé právní vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Pro starousedlíky platilo tradiční právo, jiné právo se týkalo německých osadníků a Židů a dále pak platila zvláštní pravidla pro města. Na základě rozdílnosti práv se tak společnost prakticky až do přelomu 18. a 19. století vyznačovala dělením na privilegované a neprivilegované. Část českého národa tvořili příslušníci stavů bez ohledu na to, jakým jazykem hovořili. Dalším důležitým aspektem tehdejší společnosti byla víra. V 16. století panovala výrazná svoboda a tolerance víry nezávisle na jazyce. V zemi žili vedle sebe katolíci, husité, luteráni, ale také příslušníci české a moravské církve bratrské. Ke změnám docházelo pozvolna od roku 1527, kdy se Ferdinand I. Habsburský stal na základě dědičného práva králem Čech, Chorvatska a Maďarska. Ačkoli byl panovník sám horlivý katolík, byl si vědom toho, že nemůže zlomit rozvoj protestantismu. V této době tedy ještě nedošlo k žádnému zásadnímu poněmčování. S Ferdinandem I. však rostl vliv katolické církve, což způsobovalo vznik silného napětí v oblasti víry. Toto napětí pak vyvrcholilo na začátku 17. století povstáním protestantských stavů v roce 1618 proti tehdejšímu habsburskému císaři Rudolfu II. a později proti jeho bratru Matyášovi I. Protestantská šlechta si zvolila vlastního krále, Fridricha Falckého. Toto povstání přineslo začátek Třicetileté války a bylo o dva roky později potlačeno císařským vojskem při bitvě na Bílé hoře. Vítězství císaře zároveň znamenalo vítězství katolicismu nad protestantismem.

17

Exulanti v Sasku Šlechta a měšťané, kteří se své víry nechtěli vzdát, museli opustit zemi. Týkalo se to 2/3 obyvatel Čech. Směr, kterým se prchající vydávali, závisel na jejich víře. Luteráni se například obraceli směrem k Sasku. V této době se zakládaly seznamy osob a každý exulant musel zažádat o povolení k pobytu a také o povolení uložit svůj majetek na území příslušného státu. Povolení k pobytu a cestovní pas poskytovaly exulantům možnost vrátit se do Čech a vyzvednout si majetek, který tu při útěku museli nechat, aniž by byli pronásledováni nebo jakkoli perzekuováni. To jim následně umožnilo financování nového života v exilové zemi. Bez povolení k pobytu byl převoz majetku přes hranice Saska zakázán. Na saské straně podél hranice vznikala exulantská sídliště. Příkladem je Johanngeorgenstadt, které roku 1652 získalo status hornického města a již v roce 1699 mělo 2616 obyvatel (viz příloha na konci kapitoly). Zdroje: Bobková, Lenka: Die böhmischen Exulanten in Pirna in den Jahren 1621-1639. In: Kaiserová, Kristina; Radvanovský, Zdenek u.a. (Hrsg.): Weit drin in Sachsen wie im Böhmerland. Sachsen und Böhmen im Wandel der Geschichte. Kapitel aus der sächsisch-böhmischen Geschichte für Lehrer. Albis International. Usti nad Labem, 2004, S. 45-56. Lemberg, Hans: Im Herzen Europas. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): „Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken“. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S.12-21.

Situace v Čechách po Třicetileté válce Po skončení války vypadala struktura obyvatelstva v Čechách úplně jinak. Protestantské šlechtické rodiny, které odešly do exilu, nahradily přistěhovalé katolické rodiny. Moc katolické církve vzrostla natolik, že dosáhla téměř samovlády. Pro jednotlivé společenské vrstvy se situace obecně přiostřila. Byly zavedeny přísnější podmínky roboty (neboli osobní služby sedláků a rolníků pro jejich pány) a dědičného poddanství, a to jak pro české tak pro německé sedláky. Také český jazyk v této době trpěl. U šlechty se prosadily především němčina, francouzština, španělština a italština. Latina se stala jazykem vzdělanosti a česky se mluvilo především na venkově.

Uvolnění poměrů v 18. století Podmínky se změnily ve 2. polovině 18. století. Roku 1781 císař Josef II. zrušil dědičné poddanství a vydal toleranční patent, který vedle katolicismu umožňoval oficiální vyznávání i jiných směrů křesťanství. Proti osvícenému centralismu josefínské doby se formovalo nové hnutí českého patriotismu, k němuž se hlásila jak šlechta, tak měšťanstvo a duchovní. V této době však ještě není patrné žádné jasné oddělení českého a německého proudu. Znovuobjevení českého jazyka a české literatury, tzv. „České národní obrození“, mělo své příznivce i mezi německými obyvateli Českých zemí. Mnozí z nich nedefinovali samy sebe jako Čechy nebo Němce, nýbrž jako obyvatele Čech.

Vývoj národních hnutí v 19. století V 1. polovině 19. století se postupně začalo vyhraňovat duchovně-kulturní a národní povědomí Čechů jako takových. Toto povědomí vnímali jak zástupci katolického kléru, tak příslušníci aristokracie a městských stavů. Mecenášství v oblasti vědy, umění, hudby a literatury výrazným způsobem přispělo k rozvoji českého jazyka a kultury. Vysoká šlechta však považovala vyhrazené české a německé národní hnutí za rozpor vůči společné historii a území a odvolávala se na několik staletí přetrvávající „bratrské soužití“ Čechů a Němců v českých zemích. Důležitým zástupcem tohoto směru smýšlení byl filozof a teolog Bernhard Bolzano (1781 – 1848), který své myšlenky rozvinul ve svých přednáškách v letech 1800 – 1816. Podle Bolzanových představ měl vzniknout český národ se specifickou českou kulturou a způsobem života, v níž by oba místní jazyky, tedy čeština i němčina, měly rovnocenné postavení a každý občan by oba jazyky ovládal.

18


Tato kultura měla být založena na vzájemné úctě k mateřskému jazyku, kulturnímu dědictví a příslušným specifickým vlastnostem. Po Bolzanově smrti se však jeho představy ve společnosti neprosadily. (viz příloha na konci kapitoly) Zdroje: Demetz, Peter u.a. (Hrsg.): Tschechische Philosophen von Hus bis Masaryk. Tschechische Bibliothek. DVA. München, S. 249-255. Hoensch, Jörg K.: Geschichte Böhmens. Von der slavischen Landnahme bis zur Gegenwart. C.H. Beck. München, 1997.

Tip: Skupinová diskuze o Bolzanově textu V době průmyslové revoluce se změnilo jak hospodářství, tak společnost v českých zemích. Sociální vzrůst úzce souvisel se vznikem moderního českého a německého národního hnutí. Tato hnutí měla své kořeny v rolnickomaloměstské společenské vrstvě. Jazyk se stále dostával do popředí zájmů každého z obou hnutí. V roce 1882 došlo k rozdělení pražské univerzity na českou a německou část. Rostoucí vzájemná konkurence vedla k rozvoji české a německé politické scény. Velkou roli zde hrála „politická historie“. Rozdílné vnímání historických událostí vedlo k vytváření odlišných představ o soužití v českých zemích. Podle jedněch měly být české země rozděleny na česky a na německy mluvící část, podle těch druhých mělo území zůstat jednotné a měla být posílena autonomie českého státního území vůči Vídni. Po ukončení 1. světové války se napětí uvolnilo díky vzniku prvního samostatného československého státu (28.10.1918). V následujícím roce však zánik rakousko-uherské monarchie vedl k protestům v německé části nově vzniklé Československé republiky.

Multikulturalita v době nacionalismu Kultura hrála v této době jakousi bipolární roli: Byla součástí národních snah, zároveň však představovala důležitou spojnici mezi Čechy a Němci. Tak byla například česká hudba (Antonín Dvořák, Bedřich Smetana) považována za všeobecné kulturní dědictví. Především německy mluvící Pražané se stále více zajímali o českou literaturu a kulturu. I přes politické změny probíhala na začátku 20. století čilá spolupráce mezi oběma národy v oblasti kultury. Příkladem je drážďanské sdružení umělců s názvem „Die Brücke“ a pražské umělecké seskupení „Osma“ v níž byli zastoupeni jak čeští tak němečtí umělci. Obě skupiny se vyznačovaly svou otevřeností vůči jiným kulturám a tendencí ke kosmopolitismu. Ve 20. letech uspořádalo drážďanské seskupení umělců „Dresdner Sezession Gruppe 1919“ („Drážďanská secesní skupina 1919“) spolu s českou expresionistickokubistickou skupinou „Tvrdošíjní“ putovní výstavu, která byla umístěna v Drážďanech, Berlíně a Hannoveru a na československé straně pak v Praze, Brně a Košicích. Český i německý tisk reagoval na tuto spolupráci s nadšením. Zdroje: Brücke/Most-Stiftung (Hrsg.): Kde domov muj… – Wo ist meine Heimat… Spuren deutsch-tschechischer Gemeinsamkeiten im 19. Und 20. Jahrhundert. Ausstellungskatalog. Dresden/Prag, 1999. Wágnerová, Alena: „Der bunte, ineinandergewebte Teppich…“ – Aspekte Prager Multikulturalität. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): „Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken“. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 32-41.

Tip: Skupinová diskuze: Které prvky kulturního dědictví z této doby účastníci znají? (hudba, literární díla, …) Kulturní exkurz: nahrávka „Má vlast“ od B. Smetany

19

Přiostření situace v meziválečném období Přibývající instrumentalizace menšin ze strany sousedních států, především prostřednictvím Německé říše, způsobovala neklid a nespokojenost. Konfrontační politika německých politických stran NSDAP (Národněsocialistická německá dělnická strana) a DNP (Německá národní strana) dokázala v roce 1920 oslovit třetinu německých voličů. Vzrůstající napětí se stalo tématem mezinárodní konference v Locarnu. V rámci této konference byla uzavřena mírová smlouva mezi Německou říší a Československem, podle níž měly být veškeré spory řešeny bez použití násilí. Napjatý vztah obou sousedních zemí se odvíjel mimo jiné od hospodářských vztahů a cílů: Československo například odmítlo návrh vytvoření celní unie Německa a Rakouska. Také složitá ekonomická situace a vzrůstající nezaměstnanost v pohraničí během hospodářské krize obecnému klimatu nijak nepřidaly. Osudný obrat přišel s nástupem Adolfa Hitlera v roce 1933. Československo se stalo exilovou zemí pro odpůrce národněsocialistického režimu v Německu.

Československo jako exilová země po roce 1933 V březnu roku 1933 se v pražských novinách objevila následující výzva: „Pomozte Hitlerovým obětem…“ Různé humanitární organizace v Praze zřizovaly stanice pro německé uprchlíky. Město bylo vnímáno jako symbol svobody a exulanti se zde cítili – mimo jiné i z jazykových důvodů - dobře. Naráželi však na vliv národně-socialistické propagandy, kterou zajišťovala německá menšina v Československu. Exilový tisk, který se v Čechách zakládal, byl německými politickými stranami neustále bedlivě sledován. Navíc měli exulanti často potíže financovat svůj život v ČSR, jelikož velká spousta z nich do Prahy přišla s téměř holýma rukama. Velké podpory se jim dostalo ze strany pražské inteligence: Vznikala společná čtení, výzvy a publikace, za nimiž stáli autoři bez ohledu na národnost – ať už to byli Češi, Němci nebo Židé. K významným osobnostem této doby patřil spisovatel Vítězslav Nezval, který věnoval celou svou finanční odměnu získanou při udělení československé státní ceny za literaturu na podporu německých emigrantů, nebo Karel Čapek, jenž přeložil do češtiny literární díla německého spisovatele Stefana Heyma. (viz příloha na konci kapitoly) Zdroje: Becher, Peter: Im Exil beim Nachbarn. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): „Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken“. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 42-52. Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990.

Tip: Diskuze o textu Stefana Heyma v menších skupinách: Jaké pocity v účastnících tento text vyvolává? Skupinová diskuze: Mají účastníci autentické informace z této doby (např. zkušenosti příbuzných, kteří tuto dobu sami zažili)?

Radikalizace ve 30. letech Politická situace v Sudetech se nadále radikalizovala. Rostl vliv Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která se v roce 1935 stala nejsilnější německou volební stranou. Po uzavření Mnichovské dohody roku 1938 anektovalo Německo části Československa a pověřilo Konrada Henleina do funkce říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti. Avšak pouhý rok poté Německo tuto dohodu porušilo, obsadilo Československo a zřídilo zde Říšský protektorát Čechy a Morava. Následovalo vyhnání většiny českých obyvatel z pohraničí. Své domovy muselo opustit více než 20 000 lidí. Ti, kteří zůstali, ztratili veškerá národní práva.

20


Česko-saské pohraničí po 2. světové válce Podmínky okupačního režimu v těchto oblastech se zhoršovaly především ke konci války. Po kapitulaci Německa se pak projevila nakumulovaná nenávist vůči německým okupantům. Časté byly odvetné akce a divoké vyhánění německých obyvatel z Československa. Později, v souvislosti s Postupimskou konferencí, následovalo organizované vysídlování německé (a také maďarské) menšiny spojené s odnětím československého státního občanství. Výjimku tvořili antifašisté a odborníci z oblasti sklářského a chemického průmyslu. Většina vysídlených proudila v roce 1945 do Saska, odkud pak byli přemístěni do jiných oblastí Německa. Po vysídlení bylo nutné zcela nově koncipovat české pohraničí, a to jak po demografické, tak i po hospodářské stránce. To se neobešlo bez značných problémů. Miliony Středočechů, Slováků a Maďarů se stěhovalo do pohraničí. Krušnohoří přitom zůstalo nejméně osídlenou oblastí regionu. Zdroje: Kittel, Manfred: Die Benes-Dekrete. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): „Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken“. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 66-77. Radvanovský. Zdeněk: Tschechisch-Sächsische Grenze in den Jahren 1938 – 1945. In: Kaiserová, Kristina; Radvanovský, Zdeněk u.a. (Hrsg.): Weit drin in Sachsen wie im Böhmerland. Sachsen und Böhmen im Wandel der Geschichte. Kapitel aus der sächsisch-böhmischen Geschichte für Lehrer. Albis International. Usti nad Labem, 2004, S. 210-216. Hoensch, Jörg: Geschichte der Tschechoslowakei. 3. Auflage. Kohlhammer. Stuttgart. 1992. Preußler, Otfried: Nicht so sehr eine Frage der Geodäsie. Gedanken über die wahre, die wirkliche Mitte Europas. In: Becher, Peter; Ettl, Hubert (Hrsg.): Böhmen. Blick über die Grenze. Edition Lichtung. Viechtach. 2. Auflage. 1992, S. 136-145. Mikšíček, Petr: Znovuobjevujeme Krušnohoří. Das wiederentdeckte Erzgebirge. 3. überarbeitete Auflage. Verlag Nakladatelství Českého lesa. Domažlice, 2006.

Vývoj vztahů za éry socialismu V době socialistického režimu docházelo k politickému i kulturnímu sbližování ČSSR a NDR coby „socialistických bratrských zemí“. Lidé navazovali osobní přeshraniční kontakty díky výletům za dovolenou a nákupy. Česká kulturní scéna byla obecně vnímána jako otevřenější v porovnání s tou německou. Uvolňování poměrů v Československu se však zastavilo po Pražském jaru v roce 1968, kdy vojska národní lidové armády pod sovětským vedením obsadila pohraničí ČSSR. U obyvatel NDR to vyvolalo vlnu solidarity s Prahou. Následovalo přiostření socialistického režimu, tzv. normalizace. Během tohoto období však neoficiálně stále fungovala spolupráce českých a německých umělců a intelektuálů, kteří často kritizovali režim. Tyto kontakty se projevily například vznikem Charty 77. V 80. letech vzniklo společné mírové hnutí, které znamenalo začátek reformních procesů Gorbatschowovy éry v SSSR. Vývoj vztahu moderních států Po převratu v letech 1989 – 1990, který přinesl vznik České republiky a znovusjednocení Spolkové republiky Německo, si oba státy našly svou pozici v rámci Evropské unie a začaly projevovat stále více zájmu o vzájemnou spolupráci – mimo jiné na zpracování minulosti. K tomu slouží celá řada různých společných projektů realizovaných především v pohraničních oblastech. Přistoupení Česka k Schengenské dohodě dne 31.12.2007 umožňuje volný pohyb osob mezi oběma státy bez hraničních kontrol. Zdroje: Brücke/Most-Stiftung (Hrsg.): Kde domov muj… - Wo ist meine Heimat… Spuren deutsch-tschechischer Gemeinsamkeiten im 19. und 20. Jahrhundert. Ausstellungskatalog. Dresden/Prag, 1999. Lemberg, Hans: Im Herzen Europas. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): „Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken“. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 12-21. Sächsische Landeszentrale für Politische Bildung (Hrsg.): Deutsch-tschechische Beziehungen. Arbeitstexte zur politischen Bildung. 1. Auflage. Dresden, 1998.

21

Otázky k textu 1.

Jak se vyvíjela role jazyka v průběhu soužití Čechů a Sasů od 16. do 19. století?

2.

Kdy a za jakých podmínek bylo založeno například německé město Johanngeorgenstadt?

3.

Jak vypadala situace v Čechách po skončení Třicetileté války?

4.

Jak se vyvíjelo české a německé národní hnutí v průběhu 19. století?

5.

Jmenujte několik příkladů přeshraniční spolupráce a vzájemných kulturních vlivů na konci 19. století a na začátku 20. století.

6.

Kdy a jakým směrem probíhala přeshraniční proměna obyvatelstva v průběhu 2. světové války a po válce?

7.

Jaké byly vztahy mezi ČSSR a Německem v době socialismu?

8.

Jaké možnosti spolupráce mají Čechy a Sasko, příp. Česko a Německo dnes?

22


Shrnutí Období

Události

středověk

• v době výstavby země přicházejí do českých zemí osadníci ze sousedních zemí • jazyk nehrál žádnou roli, důležitější byly právní vztahy (starousedlíci, něm. osadníci, …)

16. - 17. st.

• svoboda víry; postupný nárůst katolické církve za Habsburků • povstání protestantské šlechty v českých zemích r. 1618 vedlo k zahájení Třicetileté války • po válce byla česká kultura utlačována • 2/3 českých obyvatel uprchly do exilu, především do Saska

18. st. 19. st.

1. pol. 20. st.

• císař Josef II.: toleranční patent – povolení dalších směrů křesťanství vedle katolicismu • uvolnění atmosféry v Čechách, počátky českého patriotismu (české a německé vlivy) • • • • •

vývoj duchovně-kulturního a národního povědomí Čechů rozvoj v oblasti vědy, umění, hudby, literatury (rozvoj češtiny) vysoká šlechta byla proti oddělení české a německé národní vlny Bernhard Bolzano: zástupce myšlenky české kultury, ve které by byly oba jazyky rovnoprávné v době průmyslové revoluce vzniká moderní české a německé národní hnutí: jazyk se stává vůdčím aspektem; konkurenční boj • spojující prvky: umění a kultura (přeshraniční spolupráce) • uvolnění napětí po 1. světové válce: vznik samostatného československého státu

• hospodářská krize, přiostření vztahu mezi oběma sousedními zeměmi • po vzestupu Adolfa Hitlera v roce 1933 se Československo stalo exilovou zemí pro odpůrce národně-socialistického režimu v Německu (Stefan Heym) • podpora německých intelektuálů ze strany české inteligence (Nezval, Čapek), exilový tisk, překlad německých exilových děl do češtiny • 1938 Německo anektovalo části Československa • 1939 se Československo stalo Protektorátem Čechy a Morava Německé říše, následovalo vysídlení většiny obyvatel z pohraničí

2. pol. 20. st.

• po 2. světové válce odsun německých obyvatel z Čech • pohraničí bylo nově osídleno (Středočeši, Slováci, Maďaři) • během socialistického režimu politické a kulturní sblížení ČSSR a NDR, přeshraniční kontakty, dovolená, nakupování • solidarita obyvatel NDR s ČSSR během represe po roce 1968 • v době normalizace přeshraniční kontaky českých a německých umělců a intelektuálů, společná kritika režimu (Charta 77) • 1989 - 1990 vznik Spolkové republiky Německo a Československé republiky (1993 České republiky) coby nezávislých demokratických států

21. st.

• přeshraniční spolupráce v rámci mezinárodních uskupení

23

Přílohy: • předloha pro jazykovou animaci • úryvek z kroniky města Johanngeorgenstadt popisující útěk českých protestantů do Saska v 1. pol. 17. st. • úryvek z textu B. Bolzana: kázání z roku 1816 („Erbauungsreden für Akademiker“) • úryvek: Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990.

24


25

překlad úryvku z kroniky města Johanngeorgenstadt popisující útěk českých protestantů do Saska v 1. pol. 17. st.

26


překlad úryvku z textu B. Bolzana: kázání z roku 1816 („Erbauungsreden für Akademiker“)

27

překlad úryvku: Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990

28


29

30


Modul 2 Společné a rozdílné aspekty Česka a Saska

31

32


Úvod Na základě historického vývoje a společného soužití mají sousední země Česko a Německo mnoho společného. Teritoriální blízkost a společné členství v různých hospodářských organizacích vedly k tomu, že pravidla jsou v obou zemích do značné míry podobná. A přesto existují důležité aspekty, kterými se každá země popř. každá oblast značným způsobem odlišuje. Pro úspěch přeshraniční spolupráce je proto velice důležité mít tyto společné a rozdílné rysy na paměti a při plánování a realizaci společných aktivit je zohlednit.

2.1 Aspekty práce s dětmi a mládeží Animace Abychom lépe pochopili způsob myšlení příslušného souseda, pomůže nám dozvědět se něco o jeho kultuře. Pojďme si tedy vyzkoušet, kolik toho o kultuře svého souseda víte: Česko-německý kvíz Skupina se rozdělí na český a německý tým. Na tabuli visí témata, k nimž si týmy vždy na přeskáčku vyberou jednu otázku – pro český tým jsou připravené otázky k německé kultuře, pro německý tým zase otázky k české kultuře. Poté, co vedoucí hry otázku přečte, má tým, který je na řadě, 20 vteřin čas, aby se poradil a odpověděl. Je-li odpověď správná, dostane tým odpovídající počet bodů. Je-li odpověď chybná, odpovídající body se odečtou. Hru můžeme hrát buď tak dlouho, dokud nejsou všechny otázky vyčerpány, nebo můžeme na začátku hry stanovit časový limit. Tým, který má na konci více bodů, vyhrál.

Informace k tématu Při výběru témat jsme se soustředili především na oblasti, které jsou pro práci s dětmi a mládeží stěžejní. Informace prezentované v této kapitole z převážné části vycházejí ze zkušeností pedagogů z oblasti práce s dětmi a mládeží. Tip: Aktivita k tématu „Skutečné a neskutečné rozdíly“: Skupina se rozdělí na českou a německou polovinu. Každá skupina dostane dva flipchartové papíry a fixy. Na jeden papír mají účastníci namalovat, jak si představují typického zástupce příslušného sousedního národa (včetně všech předsudků a klišé), na druhý papír pak, jak si myslí, že si sousedé představují typického zástupce jejich národa. Obrázky se následně vysvětlí a porovnají. Diskuze v menších skupinách – smíšené skupinky, které pracují paralelně; zástupci z každé skupinky na konec představí výsledky diskuse; možná témata: Co si děti musí/měli by vzít s sebou na tábor a co ne? Tresty na táboře; Spolupráce s rodiči; Struktura programu akce pro děti a mládež (připravené aktivity vs. volný čas); Kompetence vedoucích (ošetřování, výchovné prostředky, atd.)

33

Nutné podklady pro skupinové vedoucí Jak v Česku, tak v Německu by měli skupinoví vedoucí absolvovat speciální školení. V Německu se jedná o tzv. JULEICu, kterou je nutné každé 3 roky obnovovat. V Česku platnost školení skupinových vedoucích není nijak omezená, avšak hlavní vedoucí tábora musí absolvovat dodatečné speciální školení. V obou zemích je povinností školení první pomoci. Toto školení je v Česku nutné obnovovat každé 4 roky, v Německu každé 2 roky. Jestliže vedoucí vydávají dětem na táboře jídlo, musejí mít v obou zemích zdravotní průkaz. V opačném případě jim není jakýkoli kontakt s potravinami určenými pro účastníky povolen. V Česku musejí skupinoví vedoucí předkládat potvrzení o způsobilosti práce s dětmi, které vystavuje obvodní lékař na základě psychologického posudku. Toto potvrzení v Německu vyžadováno není; místo toho předkládají němečtí vedoucí rozšířený výpis z trestního rejstříku.

Nutné podklady pro děti a mládež Při cestě do ciziny musí u sebe účastníci obou zemí mít platný občanský průkaz nebo cestovní pas. Bez těchto dokumentů není možné vycestovat. Doporučujeme doklady před odjezdem vždy překontrolovat. Účastníci z obou zemí musí mít u sebe také kartičku pojištěnce, která je důležitá v případě, že bude nutné využít lékařskou službu v zahraničí. Aby bylo možné zohletnit zvláštní potřeby dětí a mládeže, vyplňují v Německu rodiče formulář, který obsahuje otázky ke zdravotnímu stavu dítěte, medikaci a zvláštnostem v chování dítěte. Dále zahrnuje povolení k fotografování dítěte, potvrzení, že se dítě smí jít koupat a další nutná svolení. V Česku k vyžadované dokumentaci patří navíc očkovací průkaz, zdravotní potvrzení od obvodního lékaře a potvrzení o bezinfekčnosti podepsané rodiči popř. jiným zákonným zástupcem dítěte.

Lékařské ošetření dětí a mládeže Zatímco na českých táborech je podávání léků, ošetření náplastí nebo případný drobný lékařský zásah (vyjmutí klíštěte nebo třísky) zcela běžné, smí vedoucí v Německu poskytnout pouze základní první pomoc. Pro jiné případy se doporučuje opatřit si výslovné povolení zákonných zástupců dítěte. Pokud toto povolení k dispozici nemáte, měl by veškeré zásahy provádět lékař.

Omezení z hlediska ubytování Na rozdíl od Německa je v Česku stanovena věková hranice pro spaní na palandě. V případě, že děti vycestují bez rodičů, smějí spát na horní posteli palandy až od 10 let věku. V obou zemích musí být palanda opatřena ochranným zábradlím, které odpovídá platným předpisům.

Konzumace alkoholu a cigaret Zatímco v České republice je konzumace veškerých alkoholických nápojů povolena až od 18 let, smí se pivo a víno pít v Německu už od 16 let. U věkové hranice 18 let pro konzumaci tabákových výrobků se obě země shodují.

34


Pedagogické zásady a principy Těžko můžeme hovořit o „českých“ a „německých“ pedagogických zásadách, protože každá organizace popř. její personál či každá strategie je jiná. V průběhu česko-německých setkání jsme však přece jen opakovaně zaznamenali jeden zásadní rozdíl: Čeští vedoucí mají tendenci připravovat nabitý program plný různých společných aktivit, zatímco němečtí vedoucí preferují více volného času pro děti. Pro přeshraniční setkání je důležité pokusit se oba tyto principy propojit a prosadit zlatou střední cestu. Také tělesný kontakt vedoucích s dětmi je v obou zemích vnímán trochu jinak. V Česku není objetí nebo pohlazení dítěte po hlavě nijak zvláštní; v Německu se k jakémukoli fyzickému kontaktu s dětmi nebo mládeží musí přistupovat s nejvyšší opatrností, v ideálním případě by se měl vedoucí dítěte zeptat, zda jej může obejmout.

Stravovací návyky Mezi českou a německou kuchyní nenajdeme žádné markantní rozdíly. Pokud jste ale s českou skupinkou v Německu a chystá se oběd, měli byste počítat s tím, že k hlavnímu jídlu v naprosté většině případů nedostanete polévku jako předkrm. Polévky jsou v Německu zpravidla hustší a představují hlavní chod (např. bramborová polévka s párkem). Naopak pokud společně obědváte v Česku a před hlavním chodem je na jídelníčku polévka, upozorněte Vaše německé kolegy na to, že si po polévce mají nechat ještě trochu místa na hlavní chod! Němci na to nejsou zvyklí!

35

Otázky k textu 1.

Jaké formální podklady musejí mít vedoucí skupin dětí a mládeže v Česku a jaké v Sasku?

2.

Jaké dokumenty musejí mít děti a mládež v Česku a v Sasku, když jedou na tábor?

3.

Jaké jsou rozdíly v pravidlech pro lékařské ošetření dětí a mládeže na českých a saských táborech?

4.

Jaká omezení existují v Čechách ohledně ubytování dětí a jak se to v Sasku liší?

5.

Od kolika let se smějí v Sasku konzumovat tabákové výrobky a většina alkoholických nápojů? Jsou zde nějaké výjimky?

6.

Jaké jsou rozdíly mezi českými a saskými pedagogickými principy pro práci s dětmi a mládeží?

7.

Jak se liší stravovací návyky v Česku a Sasku?

36


Shrnutí Aspekty práce s dětmi a mládeží podklady nutné pro vedoucí mládežnických skupin

Sasko

Česko

• školení vedoucích „JULEICA“ • školení hlavních vedoucí tábora (nutno každé 3 roky obnovit) • školení skupinových vedoucí • školení první pomoci (nutno obno- • školení první pomoci (nutno obvovat každé 2 roky) novit po 4 letech, poté neomezená • rozšířený výpis z trestního rejstříku platnost) • zdravotní průkaz pro výdej jídla • potvrzení o způsobilosti práce s dětmi vydané obvodním lékařem • zdravotní průkaz pro výdej jídla

nutné podklady pro děti a • OP nebo cestovní pas mládež na tábor • kartička pojištěnce

• OP nebo cestovní pas • kartička pojištěnce

• potvrzení od rodičů • potvrzení od lékaře • dotazník vyplněný rodiči (zdravot- • očkovací průkaz ní stav, povolení koupat se, atd.) • potvrzení o bezinfekčnosti vyplněné rodiči • potvrzení od rodičů lékařské ošetření

• jen základní první pomoc; vše ostatní provádí lékař

• základní ošetření, podávání léků, ošetření náplastí, vytahování klíšťat atd., je obecně v pořádku • vedení zdravotního deníku

ubytování

• palandy musejí být opatřené ochranným zábradlím

• palandy musejí být opatřené ochranným zábradlím • věková hranice pro spaní na palandě: 10 let

konzumace alkoholu a ta- • pivo a víno od 16, ostatní alkobákových výrobků holické nápoje od 18 let • tabákové výrobky od 18 let

• veškeré alkoholické nápoje od 18 let • tabákové výrobky od 18 let

pedagogické principy

• fyzický kontakt (obejmutí menších dětí při stýskání atd.) je vcelku normální • v zásadě nabitější, detailně napláno-

• fyzický kontakt s dětmi a mládeží by měl být minimální • na táboře by měl být alespoň 1 vedoucí mužského pohlaví • v zásadě volnější koncepce pro-

vaný program

gramu s dostatkem volného času stravovací návyky

• polévka

většinou

představuje • oběd se často skládá z polévky a

hlavní chod (tzv. „Eintopf“, bram-

hlavního chodu

borová polévka, atd.)

37

Přílohy • předloha k Česko-německému kvízu • přehled otázek k Česko-německému kvízu

38


Česko-německý kulturní kvíz

Téma: ČEŠTINA a NĚMČINA

1.DE: Wie begrüßen sich die Tschechen? (Jak se zdraví Češi?) a) Ahoj!

b) B-heu!

c) A-Stroh!

d) Hola!

2.DE: Wie kann man sich bei den tschechischen Freunden bedanken? (Jak můžeme českým kamarádům poděkovat?) a) Gracias!

b) Merci!

c) Prosím!

d) Děkuju!

3.DE: „Gesundheit“ und „Prost“ klingt auf Tschechisch gleich. Wie? (Při kýchnutí a přípitku se v češtině používá ten samý výraz. Který?) a) Na zdraví!

b) Prosím!

c) Sakra!

d) Hurá!

4.DE: „Strom“ hat in CZ nichts mit Elektrizität zu tun. Was ist „Strom“ auf deutsch? („Strom“ znamená v němčině „proud“. Otázka zní, co je „strom“ v češtine) d) Wasser

b) Blume

d) Berg

d) Baum

1.CZ: Jak se zdraví Němci? (Wie begrüßen sich die Deutschen?) a) Hola!

b) Hallo!

c) Aloa!

d) Alla hop!

2.CZ: Jak můžeme popřát německým kamarádům dobrou chuť? (Was kann man den deutschen Freunden beim Essen wünschen?) a) Gesundheit!

b) Guten Appetit!

c) Glück auf!

d) Entschuldigung!

3.CZ: Na co by si člověk neměl sedat? (Worauf sollte man sich nicht setzen?) a) Couch

b) Sofa

c) Stuhl

d) Tisch

4.CZ: „Spinne“ nemá v němčině nic společného se špínou, nýbrž to znamená:„špína“ heißt auf Tschechisch „Schmutz“. Was „Spinne“ auf Deutsch heißt?: a) škvor

b) had

c) pavouk

d) mravenec

39

Téma: JÍDLO

1.DE: Wer oder was ist Svíčková? (Kdo nebo co je Svíčková?) a) tschechischer Tanz ( český tanec)

b.) tschechisches Spiel (česká dětská hra)

c) tschechische Soße (česká omáčka)

d) ehem. Hauptstadt CZ (bývalé hl. město Česka)

c) Buchenblättersalat (salát z dubových listů)

d) Essensbestellung (objednávka jídla)

2.DE: Was ist „buchta“ (Buchtel)? (Co je buchta?) a) Hefeteiggebäck (kynuté pečivo)

b) Buchensirup (dubový sirup)

3.DE: Was isst man in Tschechien am Heiligen Abend? (Co se jí v Česku o Štědrovečerní večeři?) a) Nudelsalat (nudlový salát)

b) Obstsalat (ovocný salát)

c) Tomatensalat (rajčatový salát)

d) Kartoffelsalat (bramborový salát)

c) Milch (mléko)

d) Wasser (voda)

4.DE: Was ist „džus“? (Co je „džus“?) a) Ausdruck für „tschüss“ b) Saft (český výraz pro „ahoj“) (šťáva)

1.CZ: S čím se v Německu jí bramborák? (Womit isst man in Deutschland Kartoffelpuffer?) a) s kečupem (Ketchup)

b) s třešň. marmeládou (Kirschmarmelade)

c) s majonézou (Majo)

d.) s přesnídávkou (Apfelmus)

c) vinná klobása (Weinwurst)

d) vídeňský párek (Wiener Würstchen)

c) vanilková zmrzlina (Vanilleeis)

d) rozvařené nudle (zerkochte Nudeln)

2.CZ: Co je „Wiener“? (Was sind „Wiener“?) a) vídeňský knedlík (Wiener Knödel)

b) vídeňská káva (Wiener Kaffee)

3.CZ: Co je Kloß? (Was ist ein Kloß?) a) kulatý knedlík (runder „Knödel“)

b) druh piva (Biersorte)

4.CZ: S čím se v Německu často jí čokoládový pudink? (Womit isst man in Dtl. oft Schokopudding?) a) se sýrem (mit Käse)

40

b) s medem (mit Honig)

c) s povidly (mit Pflaumenmus)

d) s vanilkovou omáčkou (mit Vanillesoße)


Téma: GEOGRAFIE

1.DE: Wie nennt man manchmal Prag auch noch? (Jak se někdy říká Praze ?) a) das Herz Europas (Srdce Evropy)

b) der Magen Europas (Žaludek Evropy)

c) die Lunge Europas (Plíce Evropy)

d) die Niere Europas (Ledvina Evropy)

2.DE: Die CZ besteht aus folgenden 3 Gebieten: Tschechien, Schlesien und…: (Česká republika se skládá z následujících tří oblastí: Čechy, Slezsko a …:) a) Mooren

b) Möhren

c) Mauren

d) Mähren

3.DE: Zu welchem Meer hat die CZ Zugang? (Ke kterému moři má Česká republika přístup?) a) zur Ostsee (k Baltu)

b) zur Nordsee (k Severnímu)

c) zum Mittelmeer (ke Středozemnímu)

d) zu keinem Meer (k žádnému)

4.DE: In welchem Gebirge ist der Rüberzahl, der Geist der Berge, zu Hause? (Ve kterém pohoří je doma Krakonoš, Duch hor?) a) im Erzgebirge (Krušné hory)

b) in den Alpen (Alpy)

c) im Böhmerwald (Šumava)

d) im Riesengebirge (Krkonoše)

1.CZ: Jak se jmenuje hlavní město Německa? (Wie heißt die Hauptstadt Dtl.?) a) Berlin

b) Chemnitz

c) Drážďany (Dresden)

d) Vídeň (Wien)

2.CZ: Jaká měna se používá v Německu? (Welche Währung gibtes in Dtl.?) a) marka (Mark)

b) euro (Euro)

c) německá koruna (deutsche Krone)

d) rubl (Rubl)

3.CZ: Která řeka protéká Drážďanami? (Welcher Fluss fließt durch Dresden?) a) Vltava (Moldau)

b) Bílina (Bílina)

c) Labe (Elbe)

d) Ohře (Eger)

4.CZ: V jakém pořadí jsou barvy na německé vlajce odshora dolů? (Welche Reihenfolge haben die Farben auf der deutschen Flagge (von oben nach unter)? a) červená-žlutá-černá (rot-gelb-schwarz)

b) černá-červená-žlutá (schwarz-rot-gelb)

c) černá-červená-bílá (schwarz-rot-weiß)

d) černá-červená-zelená (schwarz-rot-grün

41

Téma: KULTURA

1.DE: Welcher tscheschische Sänger, hat das Lied „Biene Maja“ gesungen? (Jak se jmenuje český zpěvák, který nazpíval mimo jiné písničku „Včelka Mája“?) a) Petr Novák

b) Karel Gott

c) Waldemar Matuška

d) Farin Urlaub

2.DE: Wie heißt der aktuelle tschechische Präsident? (Jak se jmenuje současný český prezident?) a) Karel Gott

b) Václav Havel

c) Miloš Zeman

d) Olaf Schubert

3.DE: In RUR, dem Roman des Schriftsteller Karel Čapek, wurde zum 1. Mal ein Wort verwendet, welches in die deutsche Sprache übernommen wurde. Welches Wort war das? (V románu Karla Čapka RUR bylo poprvé použito slovo, které pak převzala i němčina. Které slovo to bylo?) a) mixér

b) robot

c) apokalypsa

d) benzín

4.DE: Wie heisst der „Kleine Maulwurf“ in Tschechien? („Kleiner Maulwurf“ je v Česku známý jako) a) Pes

b) Myš

c) Krtek

d) Hurvínek

1.CZ: Která slavná německá punkrocková kapela se pojmenovala po jednom důležitém povolání? (Welche berühmte deutsche PunkrockBand nennt sich nach einem wichtigen Beruf?) a) Die Ärzte (lékaři)

b) die Ingenieure (inženýři)

c) die Manager (manažeři)

d) die Architekten (architekti)

2.CZ: Jak se jmenuje současná německá spolková kancléřka? (Wie heißt die gegenwärtige deutsche Bundeskanzlerin?) a) Marlene Dietrich

b) Angela Merkel

c) Steffi Graf

d) Heidi Klum

3.CZ: Jak se ale bratři Grimmové jmenovali křestními jmény? (Wie hießen die Brüder Grimm?) a) Peter a Paul

b) Jacob a Wilhelm

c) Ottfried a Winfried

d) Patrick a Mattias

4.CZ: Jednou z pohádek ve sbírce Bratří Grimmů je i známá pohádka „Rotkäppchen“. O kterou pohádku se jedná? (Eins der Märchen in der Sammlung der Gebrüder Grimm ist „Rotkäppchen“. Wie heißt dieses Märchen auf Tschechisch?) a) Červená Karkulka

42

b) Sněhurka a sedm trpaslíků

c) Dlouhý, Široký a Bystrozraký

d) Princezna na hrášku


43

2.2 České a saské svátky a obyčeje Animace Každá kultura má své vlastní tradice, k nimž patří různé svátky a obyčeje. Krásnou tradici, která hraje důležitou roli jak v české, tak v saské kultuře, představují písně. Abychom se na téma „Svátky a obyčeje“ patřičně naladili, podíváme se na typické české a německé vánoční koledy. Existuje několik vánočních koled, které mají svou tradici jak v Česku, tak v Německu. Ty se obzvláště dobře hodí pro účely jazykové animace, protože je obě strany je už znají ve své mateřštině. Aby účastníci mohli cizojazyčný text lépe zpracovat, nabízí se připravit jej pro ně s odpovídající výslovností (viz příloha). Píseň můžou například nejdříve všichni zpívat ve své mateřštině, poté (po krátkém tréninku) společně v jednom a následně ve druhém jazyce. Uvidíte, že prvotní zábrany velmi rychle opadnou.

Informace k tématu Mnoho svátku a obyčejů se v Čechách i v Sasku slaví stejně nebo velice podobně. Nicméně i v této oblasti existuje několik kulturních rozdílů, na které bychom měli být připraveni v případě, že naše společné aktivity budeme plánovat na některý z těchto dnů. Tip: Ať si účastníci vyzkouší zvyky na vlastní kůži - uspořádejte společně s účastníky oslavu Vánoc nebo Velikonoc tak, jak je to zvykem v jejich zemi - vyzkoušejte si typické kulturní zvyyky, které se v dané zemi dodržují (např. pomlázka, malování vajíček, koblihy s originální náplní, atd.) - uspořádejte kulinářský večer/kulinářské odpoledne, během něhož si s účastníky připravíte typické speciality z jejich země

Specifické svátky a obyčeje v Sasku Masopust Masopust je vnímán jako příprava na období Velikonoc. Tradičně znamenal masopust šestitýdenní půst, dnes je však tento svátek spojený především s karnevalem a koblihami. Právě na koblihy si v této době musíte dát velký pozor: Budete-li mít smůlu, můžete se zakousnout do koblihy s velice originální náplní. Místo marmelády může být plněná například hořčicí nebo cibulí. Velikonoce Velikonoce patří jak v Česku, tak v Sasku k nejdůležitějším svátkům v roce. Zatímco v Čechách je státní svátek pouze Boží hod velikonoční, tedy velikonoční pondělí, je v Sasku státním svátkem kromě pondělí také Velký pátek. V obou zemích se na Velikonoce tradičně malují vařená nebo vyfouknutá vajíčka. V Sasku se pak schovají a děti v neděli ráno hledají vajíčka a sladkosti, která jim poschovával velikonoční zajíček. V neděli večer se v některých regionech zapaluje velikonoční oheň. Dalším zvykem je nabírání velikonoční vody. Mladé ženy si z řeky nebo potůčku přinesou vodu, kterou si omyjí obličej a krk, aby byly krásné a svěží po celý rok. Při celé této proceduře nesmí ženy promluvit, aby tak vodu nepřipravily o její blahodárné a léčivé účinky.

44


Den mužů Čtyřicet dní po velikonocích se v Sasku o státním svátku Dne Nanebevstoupení Páně slaví obyčej lidově označovaný jako Den můžů. V tento den se muži vydávají na výlety do přírody, pořádají skupinové pěší túry po okolí s vydatnou zásobou alkoholu, nebo jezdí na výlety s celou rodinou. Cílem jsou v tento den tradiční výletní místa popř. hostince. Mnoho z nich využívá pro lepší transport alkoholu různé vozíky, trakaře, přívěsy za kola, kočáry nebo starší traktůrky. Tyto povozy mohou být dle tradice zdobeny šeříkovými nebo březovými větvičkami. Mikuláš Večer před Mikulášem, který v Sasku připadá na 6. prosince, si děti obzvláště poctivě vyčistí své boty a pak je postaví před dveře. Hodným a poslušným dětem je v noci Mikuláš naplní sladkostmi a malými dárečky. Vánoce Velice rozšířenou německou tradicí jsou vánoční trhy, které se tradičně otevírají na první adventní neděli. V ulicích a na náměstí jsou rozmístěny dřevěné stánky s pečivem, místními specialitami, nejrůznějšími sladkostmi, teplými pokrmy a nápoji nebo tradičními vánočními řemesly. Rodiny, přátelé a kolegové se na trzích setkávají, procházejí se, pijí svařené víno, dětský punč nebo kávu a užívají si vánoční kulturní program.

Specifické svátky a obyčeje v Česku Velikonoce V Čechách je státní svátk pouze na velikonoční pondělí. Na velikonoční pondělí dopoledne se muži a chlapci vydávají od domu k domu s pomlázkou upletenou z vrbových proutků. Pomlázkou pak jemně šlehají ženy a dívky, aby z vrbových proutků načerpaly sílu a svěžest a zůstaly pořád mladé a krásné. Za to dostávají od každé ženy pentličku, kterou si na pomlázku připevní, malované velikonoční vajíčko, čokoládu a dospělí také něco ostřejšího na zahřátí. Od 12 hodin se smějí dívky „pomstít“: Polévají muže vodou, aby i oni zůstali mladí a svěží. Mikuláš 5. prosince chodí k dětem na návštěvu svatý Mikuláš v doprovodu svých dvou pomocníků, anděla a čerta. Mikuláš se dětí ptá, jestli byly hodné, a poprosí je, aby mu řekly básničku nebo zazpívaly písničku. Za odměnu dostanou děti sladkosti a drobné dárečky. Pokud ale děti během roku hodně zlobily, může se jim stát, že místo čokolády dostanou cibuli, brambory nebo černé uhlí. Vánoce Mnoho českých rodin stále ještě dodržuje celou řadu vánočních zvyků. Na Štědrý den, tedy 24. prosince, by se přes den nemělo jíst. Kdo vydrží postít se až do večeře, uvidí podle pověsti pod vánočním stromečkem zlaté prasátko. U večerní tabule by měla být vždy připravená jedna židle navíc – pro případ, že do domu zavítá zbloudilý pocestný. Pod každým talířem má ležet rybí šupina, aby měla rodina příští rok dostatek peněz. Hospodyně během večeře nesmí vstávat od stolu, aby jí domácnost i v příštím roce dobře fungovala. Po večeři přichází na řadu krájení jablek: Jestliže tvoří jádřinec hvězdičku, znamená to zdraví a štěstí po celý příští rok; najdeme-li ale křížek, znamená to nemoc nebo dokonce smrt. Svobodné dívky házejí na Štědrý den botou směrem ke dveřím. Zůstane-li bota ležet špičkou ke dveřím, znamená to, že se dívka během následujícího roku vdá; zůstane-li bota ležet špičkou odvrácená od dveří, zůstane dívka příští rok ještě doma. Aby bylo možné lépe nahlédnout do toho, co nás čeká a nemine, lije se vosk nebo olovo do vody – lití olova je známé i v Německu, nicméně není spojené s Vánocemi, ale se Silvestrem. Podobně jako v Sasku chodí většina rodin po nadílce do kostela na půlnoční mši a to nezávisle na tom, zda je rodina věřící nebo ne.

45

Školní prázdniny Prázdniny jsou v Čechách a v Sasku v zásadě velmi podobné, nicméně se podstatně liší délkou: Podzimní prázdniny Zatímco podzimní prázdniny v Česku trvají dva dny, mají děti v Sasku volno hned dva týdny. České podzimní prázdniny zpravidla spadají do období prázdnin v Sasku. Vánoční prázdniny U vánočních prázdnin se obě země většinou shodují. Jarní prázdniny Jarní prázdniny, v Německu nazývané „zimní“, trvají dva týdny a jejich termín je pro celé Sasko stejný: začínají vždy po ukončení prvního pololetí školního roku. V Čechách mají děti volno pouze jeden týden a termín prázdnin se liší podle jednotlivých okresů, a to nezávisle na konci pololetí. Na pololetní prázdniny je pak vyhrazen jeden samostatný den. Velikonoční prázdniny V době Velikonoc mají české děti volno na Zelený čtvrtek, Velký pátek a samozřejmě na Velikonoční pondělí. V Sasku začínají velikonoční prázdniny Velkým pátkem a končí pátkem následujícího týdne. Letní prázdniny V červenci a srpnu mají české děti osm týdnů prázdnin. Termín je více méně konstantní - každý rok se posouvá jen o jednotlivé dny podle toho, na který den v týdnu připadá začátek července. V Sasku trvají letní prázdniny 6 týdnů a začínají každý rok jiným kalendářním týdnem, většinou však začátkem či polovinou července.

Státní svátky v Sasku: • Nový rok (1. leden) • Velký pátek (pátek před Velikonočním pondělím) • Velikonoční pondělí • Svátek práce (1. květen) • Den Nanebevstoupení Páně (pohyblivý svátek, většinou polovina května až začátek června) • Slavnost Těla a Krve Páně (pouze ve východním Sasku; pohyblivý svátek, většinou konec května až polovina června) • Den německé jednoty (3. říjen) • Den reformace (31. říjen) • Den pokání a modliteb (pohyblivý svátek, většinou polovina až konec listopadu) • 1. svátek vánoční (25. prosinec) • 2. svátek vánoční (26. Prosinec)

46


Státní svátky v České republice • Nový rok + Vznik samostatného českého státu (1. leden) • Velikonoční pondělí • Svátek práce (1. květen) • Den vítězství – konec 2. světové války (8. květen) • Den slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje (5. července) • Den upálení Mistra Jana Husa (6. července) • Den české státnosti (28. září) • Den vzniku samostatného československého státu (31. říjen) • Den boje za svobodu a demokracii (17. listopad) • Štědrý den (24. prosinec) • 1. svátek vánoční (25. prosinec) • 2. svátek vánoční (26. prosinec) Zdroj: http://de.wikipedia.org/wiki/Feiertage_in_Tschechien

Tip: Diskuze o výhodách a nevýhodách rozložení a délky školních prázdnin v jednotlivých zemích

47

Otázky k textu 1. Jaké saské zvyky v Čechách nemáme? 2. Jaké české zvyky naopak nemají v Sasku? 3. Jaké svátky se slaví v obou zemích? 4. Čím se vyznačují české a čím saské Velikonoce? 5. Které vánoční zvyky se dodržují ve Vaší rodině? 6. Ve kterých dnech mají české a saské děti současně prázdniny? 7. Které státní svátky a dny pracovního klidu jsou jak v Čechách tak v Sasku?

48


Shrnutí Svátek

Sasko

Česko

Masopust

• karneval, koblihy s hořčicí

• karneval

Velikonoce

• hledání velikonočních vajíček v neděli

• hledání velikonočních vajíček v pondělí

• velikonoční oheň

• pomlázka, polévání mužů vodou

Den mužů

• Den Nanebevstoupení Páně • výlety s přáteli/rodinou

Mikuláš

• číštění bot, nadílka od Mikuláše

• Mikuláš, anděl a čert • Mikuláš naděluje osobně

Vánoce

• vánoční trhy

• vánoční půst na Štědrý den • zvláštní pravidla u štědrovečerní tabule • házení botou • lití vosku/olova

Silvestr

• ohňostroj, lití olova

Školní prázdniny

• ohňostroj

Sasko

Česko

podzimní prázdniny

• 2 týdny v říjnu

• 2 dny v říjnu

vánoční prázdniny

• v prosinci + na začátku ledna

• v prosinci + na začátku ledna

jarní prázdniny

• 2 týdny po ukončení 1. pololetí

• 1 týden v únoru/březnu • 1 den

pololetní prázdniny velikonoční prázdniny

• 1 týden po Velikonočním pondělí

• čt a pá před Velikonočním pondělím

letní prázdniny

• 6 týdnů v červenci/srpnu

• červenec + srpen (8 týdnů)

49

Přílohy • Vánoční koledy

50


Stille Nacht, Heilige Nacht

Štyle nacht, hajlige nacht

Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht, nur das traute, hochheilige Paar, holder Knabe im lockigen Haar, schlaf in himmlischer Ruh, schlaf in himmlischer Ruh.

Štyle nacht, hajlige nacht, ales šléft, ajnzam vacht, nůr das traute hóchhajlige pár, holder knábe im lokygen hár, šláf in himlišer rů, šláf in himlišer rů.

Stille Nacht, heilige Nacht, Gottes Sohn, o, wie lacht, Lieb´aus deinem göttlichen Mund, da schlägt uns die rettende Stund´, Christ, in deiner Geburt, Christ, in deiner Geburt.

Štyle nacht, hajlige nacht, gotes zón, ó, ví lacht, líb aus dajnem getlichen mund, dá šlégt uns dý retende štund, Krist, in dajner geburt, Krist, in dajner geburt.

Tichá noc, svatá noc

Tjichaa Notz, swattaa Notz

Tichá noc, svatá noc, jala lid v blahý klid, dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu u jeslí dlí, v nichž malé děťátko spí, v nichž malé děťátko spí.

Tjichaa Notz, swattaa Notz, jalla Lid v blahie Klitt, dwee jenn Srtzie tu v Betleemnjä bdjie, Hwjäsdi prschi Swittu u Jesslie dlie, wnjichsch mallee Djätjaatko sspie, wnjichsch mallee Djätjaatko sspie.

Tichá noc, svatá noc, co anděl vyprávěl, přišel s jasností v pastýřův stan, zní již z výsosti, z všech země stran: „Vám je dnes spasitel dán, přišel Kristus Pán!“

Tjichaa Notz, swattaa Notz, tzo Andjäll wipraawjäll, prschischell s Jassnosstjie v Pastierschuf Sstann, snjie jisch s Wießosstji, s vschech Sämnjä Sstran: „Waam jä dness Sspassitell daan, Prischell Chrisstus Paan!“

51

52


Modul 3 Příprava přeshraničních setkání

53

54


Úvod Má-li být akce úspěšná, musíme se na ni důkladně připravit. Přípravy mezinárodního setkání jsou zpravidla obzvláště náročné, protože při nich musíme zohlednit aspekty více kultur – a to jak z hlediska účastníků, tak z hlediska organizačního týmu. V této kapitole naleznete shrnutí důležitých aspektů a podnětů, které Vám pomohou hladce a efektivně naplánovat a realizovat interkulturní akce.

3.1 Hledání kooperačního partnera Animace Při hledání kooperačního partnera je velice důležité důkladně si ověřit, zda ten, s nímž jste navázali kontakt, je opravdu ten, koho hledáte. A protože právě to může být u binacionálních partnerství obzvláště složité, připravili jsme si pro Vás speciální trénink pro tajné agenty. Abyste dokázali splnit všechny úkoly, musíte se nejdříve umět zeptat a odpovědět na dotaz týkající se následujících údajů: • Jméno • Původ • Nálada Krok 1: JMÉNO Účastníci stojí v kruhu. Vedoucí hry má v ruce míč a nahlas a zřetelně několikrát zopakuje: „Jmenuju se Bert. Ich heiße Bert.“ Následně hodí míč někomu v kruhu a přitom se nahlas a zřetelně zeptá: „Jak se jmenuješ? Wie heißt du?“ Ten, kdo míč chytil, má za úkol odpovědět v obou jazycích (popř. pouze v cizím jazyce), poté hodí míč někomu dalšímu a zeptá se na jeho jméno. Účastníkům pomůže, mají-li obě věty v češtině a němčině na očích, např. napsané na flipchartovém papíře. Než hra začne, můžete je společně procvičit, aby účastníci získali jistotu ve výslovnosti. Krok 2: PŮVOD Pokud už všichni odpovídali a také se sami zeptali, vrací se míč zpátky k vedoucímu hry a začíná druhé kolo. Princip hry zůstává stejný, tentokrát se však ptáme: „Odkud jsi? Woher kommst du?“ A odpověď zní: „Jsem z Německa/z Česka. Ich komme aus Deutschland/aus Tschechien.“ Krok 3: NÁLADA Účastníci si přinesou židle a posedají si do kruhu. Vedoucí hry stojí uprostřed. Otočí se na někoho z kruhu a zeptá se: Jak se máš? Wie geht´s dir? Dotázaná osoba má nyní 3 možnosti odpovědi: a) Odpoví-li špatně/schlecht, nestane se nic a vedoucí hry se musí zeptat někoho jiného. b) Odpoví-li ujde to/geht so, musí si jeho soused po pravé straně vyměnit místo s jeho sousedem po levé straně. Vedoucí hry se přitom snaží ukořistit jedno místo pro sebe. Ten, na koho nezbyde žádná židle, zůstává uprostřed a ptá se dál. c) Odpoví-li dobře/gut, musí si všichni v kruhu (včetně dotázané osoby samotné) vyměnit místa. Vedoucí hry se přitom snaží ukořistit jedno místo pro sebe. Ten, na koho nezbyde žádná židle, zůstává uprostřed a ptá se dál.

55

Krok 4: JAMES BOND Nyní jsou všichni připraveni stát se tajnými agenty. Všichni mají důležitý úkol – musejí najít svého informátora, který však vystupuje pod falešným jménem. Vědí pouze, odkud jejich informátor pochází a jakou má právě náladu (všechno to jsou samozřejmě tajné kódy). Oni sami jsou zároveň také informátory někoho jiného, takže je někdo zároveň hledá. Každý dostane kartičku, na níž jsou zaznamenané jak údaje o něm samotném, tak také údaje o hledané osobě (čeští účastníci dostanou kartičky v němčině a naopak – viz příloha). Účastníci se pohybují po místnosti a ptají se jeden druhého na zemi původu a, pokud se tato shoduje s údajem na kartičce, na aktuální náladu. Přitom platí, že nikdo nesmí používat svou mateřštinu. Hra končí, jakmile všichni našli svého informátora.

Informace k tématu Dobrý a sehraný organizační tým představuje základ úspěšné akce. Mnoho mezinárodních setkání vychází z dlouhodobé spolupráce organizací z různých zemí. Pokud ale chcete realizovat přeshraniční aktivity a ještě žádného vhodného zahraničního partnera nemáte, nevadí – existuje několik možností, jak si ho najít. Nejdříve byste si měli položit několik zásadních otázek, které Vám pomohou ujasnit si, co od takovéhoto partnerství očekáváte a co můžete potenciálnímu partnerovi nabídnout: 1. Čím se zabývá Vaše organizace? • profil organizace • hlavní činnost • cílové skupiny a aktivity 2. Jaké dosavadní zkušenosti máte s mezinárodní spoluprácí? • krátké shrnutí dosavadních zkušeností 3. Co přesně hledáte? • Jaké požadavky kladete na svého partnera? • Jak dlouho a jak intenzivně by měla spolupráce probíhat? 4. Co můžete svému partnerovi nabídnout? • seznam nabídek 5. Jaké personální zdroje máte k dispozici? • údaje o kontaktní osobě • V jakém jazyce bude probíhat komunikace? • rozdělení úkolů Tyto informace společně s odpovídajícími kontaktními údaji a případně s odkazem na Vaši webovou stránku byste měli poskytnout také potenciálnímu partnerovi, kterého se chystáte oslovit.

56


Pokud nemáte k dispozici žádné kontakty na mezinárodní organizace, můžete při hledání použít následující databáze: • Databáze Koordinačního centra Tandem http://www.tandem.adam.cz/sekce/kontaktni-databaze • Databáze škol Saské vzdělávací agentury https://schuldatenbank.sachsen.de/index.php?id=2&PHPSESSID=pss0qh97inbcijbsnkohr4u 4c0 • Databáze portálu organizací pro práci s dětmi a mládeží https://www.jugendhilfeportal.de/db1/ • Databanka pro mezinárodní práci s mládeží http://www.dija.de/organisationen/organisation-suchen/ Stav uvedených databází: září 2014

Pro navazování spolupráce existují dva zásadní postupy. 1. Hledáme projektového partnera, s nímž vytvoříme společný návrh projektu 2. Máme konkrétní představu o plánovaných aktivitách, pro které „už jen“ hledáme vhodného partnera. V prvním případě mají oba partneři možnost nechat do spolupráce vplynout vlastní nápady. Ve druhém případě už je předem jasný plán, což do značné míry usnadní přípravnou fázi projektu a partneři se tak mohou plně soustředit na přípravu a realizaci samotných společných aktivit. Tip: Burza partnerů: Každý účastník si připraví krátkou prezentaci své organizace (např. na list flipchartového papíru), která by měla obsahovat následující údaje: jméno organizace, kontaktní údaje, oblast činnosti, zamýšlené aktivity, co může organizace nabídnout, co organizace hledá. To účastníkům usnadní hledání potenciálních kooperačních partnerů uvnitř skupiny.

57

Otázky k textu 1.

Jaké otázky týkající se potenciálního partnerství by si měl každý položit, aby se mu podařilo najít optimálního partnera pro svou organizaci?

2.

Které informace by od Vás měl potenciální partner dostat?

3.

Kde můžete najít nové kontakty?

4.

Na jakém principu se může partnerství zakládat?

58


Shrnutí Témata, která je nutné si vyjasnit

• hlavní cíl naší organizace • naše dosavadní mezinárodní zkušenosti • co hledáme • co můžeme nabídnout • personál pro spolupráci

Zdroje pro hledání potenciálních partnerů

• Databáze Koordinačního centra Tandem http://www.tandem.adam.cz/sekce/kontaktni-databaze • Databáze škol Saské vzdělávací agentury https://schuldatenbank.sachsen.de/index.php?id= 2&PHPSESSID=pss0qh97inbcijbsnkohr4u4c0 • Databáze portálu organizací pro práci s dětmi a mládeží https://www.jugendhilfeportal.de/db1/ • Databanka pro mezinárodní práci s mládeží http://www.dija.de/organisationen/organisationsuchen/

Možnosti struktury partnerství

1. hledání partnera a následný vývoj společného projektového záměru 2. hledání vhodného partnera pro již existující projektový záměr

59

Přílohy • předloha pro hru „James Bond“

60


61

62


3.2 Práce v interkulturním týmu Animace Český a německý jazyk se na první pohled zdá být podstatně rozdílný – podivný způsob psaní, neobvyklé kombinace písmen, těžké hlásky – už to samo o sobě nahání hrůzu. V podstatě však systém sousedního jazyka vůbec není tak složitý, jak vypadá. Abychom dokázali trochu lépe pochopit, jak sousední jazyk vlastně funguje, přečteme si následující texty: Pro české účastníky: Millie Utschasstnjietzi, prschäjemmä waam hodnjä Sabawi prschi Objäwowaanjie njämmetzkääho Jasikka a Kullturi... Pro německé účastníky: Líbe tajlnémr, vír winčen ojch fíl špás baj dém erkunden dér čechyšen špráche unt kultůr.... Ze začátku to není jednoduché, ale s trochou cviku skutečně zvládnete číst svůj vlastní jazyk v písemné podobě odpovídající pravidlům sousedního jazyka a lépe tak pochopíte jeho systém.

Informace k tématu Dobrá spolupráce a souhra v rámci organizačního týmu je zásadní pro úspěch celého projektu, protože atmosféra uvnitř týmu se přenáší také na účastníky. Pouze když tým funguje jako jeden celek, může se mezi účastníky šířit dobrá nálada a je možné zcela využít potenciál přeshraničního setkání. Spolupráce v interkulturních týmech je obzvláště napínavá, protože dochází ke konfrontaci a vzájemnému působení více kulturních aspektů a zkušeností jednotlivých členů týmu. Členové týmu se učí jeden od druhého a rozšiřují si tak své vlastní obzory. To může mít pozitivní vliv na jejich práci. Současně je však nutné zmínit, že práce v interkulturních týmech je podstatně náročnější než v týmech monokulturních. Musíme zohlednit nejen kulturní rozdíly, ale také komunikaci, která při každé spolupráci hraje klíčovou roli a v tomto případě může být značně ztížena jazykovou bariérou. Aby se tým co možná nejlépe stmelil a mohl být kreativní, doporučujeme z vlastní zkušenosti dodržovat níže uvedené principy. Dobrá komunikace je alfa a omega Jazyková bariéra může rychle způsobit velká nedorozumění a komplikace. Proto je důležité zajistit, aby všichni členové týmu měli k dispozici veškeré informace, a to v pro ně srozumitelné podobě. Ať už se jedná o pravidla, informace o průběhu, nebo veselé vtípky, všechno by mělo být pro všechny transparentní. Pokud jedna strana něčemu nerozumí, cítí se nejistě. Nejsou-li členové týmu na základě chybějících jazykových znalostí schopni mezi sebou odpovídajícím způsobem interagovat, měli by si vzít na pomoc jednoho popř. více tlumočníků.

63

Také rozdílné názory a úhly pohledu by měly být detailně projednány a vysvětleny. Jen tak je možné najít společné řešení a strategii, kterou budou všichni akceptovat a dodržovat. Organizační tým musí před účastníky vystupovat jednotně, což je možné jen tehdy, pokud mají všichni jeho členové k dispozici tytéž informace a zastávají tytéž zásady. Srůstání chce čas Členové týmu by měli mít dostatek času na vzájemné seznámení. To platí především v případě, že kooperační partneři spolu ještě nikdy nespolupracovali. V ideálním případě by měl tým dostat příležitost osobně se seznámit ještě před tím, než dorazí samotní účastníci, např. v rámci přípravného setkání. Nejen účastníci, ale také skupina „vedoucích“ prodělává určitý vývoj, který je nutné zohlednit a pro který jsou charakteristické následující fáze: 1. Fáze orientace („forming“: fáze formování skupiny) Jednotliví členové se navzájem seznamují, chovají se zpravidla spíše formálně a neosobně. Komunikace probíhá také formálně, případně se jí členové při nedostatku jazykových znalostí často zcela vyhýbají. V tomto případě je velice důležitá role tlumočníka, s jehož pomocí lze rychle překonat prvotní ostych. 2. Fáze konfliktu („storming“: fáze konfrontace) V této fázi si jednotliví členové skupiny vyměňují názory a návrhy, vyjadřují své představy, očekávání a potřeby. Při tom vyplouvají na povrch názorové rozdíly, které mohou vést ke konfliktům, protože skupina ještě nedosáhla pocitu sounáležitosti. Členové se často vyhýbají otevřeným konfliktům a místo toho se snaží vytvářet drobná seskupení zastupujíc určitý názor. V této fázi je velice důležité pokusit se otevřeně a transparentně vysvětlit veškeré nejasnosti a rozdílné názory. Pokud se to nepodaří, protože se skupina obává osobní konfrontace nebo protože komunikace nemůže probíhat v dostatečné míře, nemůže se skupina dál pozitivně rozvíjet a zůstane pouze formálním uskupením. 3. Fáze konsolidace („norming“:fáze ujasnění fungování skupiny) Jestliže skupina dosáhla této fáze, pak položila základní kámen úspěšné a produktivní spolupráce. Skupina pociťuje „skupinovou identitu“ a chápe sama sebe jako jeden tým. Stanovuje si vnitřní pravidla a normy a její jednotliví členové se ztotožňují s konkrétními rolemi. 4. Fáze realizace („performing“: fáze spolupráce) Poté, co si skupina stanovila vnitřní normy a pravidla, je schopná společnými silami zvládat různé úkoly a problémy. Členové skupiny si navzájem důvěřují, vyměňují si názory a informace a pomáhají si ke společnému zpracování skupinových úkolů. V průběhu spolupráce se také upevňují určité struktury a mechanismy, jako struktura rolí nebo komunikační struktura. 5. Fáze uvolnění („adjourning“) Jakmile jsou úkoly splněny, vztahy uvnitř skupiny se opět uvolní. Tato fáze je často spojena s pocitem smutku, což je známkou toho, že skupinové procesy proběhly úspěšně. Ani tato fáze se nesmí podcenit a skupina by měla mít dostatek prostoru na rozloučení tak, aby každý její člen měl možnost odpovídajícím způsobem zpracovat své zážitky a zkušenosti. Zdroj: http://arbeitsblaetter.stangl-taller.at/KOMMUNIKATION/Anfangsprobleme.shtml

64


Tip: Diskuze v menších skupinkách: Každá skupina se pokusí najít příklady pro jednotlivé fáze skupinové dynamiky, které jednotliví členové sami mohli pozorovat při práci s dětmi a mládeží Srůstání skupiny můžeme do jisté míry podpořit. Existuje celá řada aktivit, které jednotlivé členy stmelí a pomohou jim pocítit skupinového ducha. Příklady aktivit, které jsou vhodné jak pro účastníky, tak i pro stmelování skupiny organizátorů, najdete v kapitole 5.1 Zážitková pedagogika. Nejasnosti jsou nebezpečné Není nic horšího a více matoucího, než když nebylo jasně stanoveno, kdo je za co zodpovědný. Potom se totiž může stát, že několik osob pracuje paralelně na tomtéž úkolu a jiné úkoly zůstanou zcela nedotčené. To způsobuje potíže a nejistotu, která se projeví i u účastníků. Abychom tomu předešli, je důležité jasně rozdělit role a kompetence organizační skupiny. Především u mezinárodních týmů by měly být kompetence jednotlivých členů stanoveny s dostatečným předstihem. Zároveň je nutné určit, v jaké řeči spolu bude tým komunikovat. Jsou-li tyto dva body splněny, je vytvořen dobrý základ pro fungující spolupráci. Tip: Senzibilizace k tématu „Možnosti komunikace“: V menších skupinkách se účastníci pokusí bez použití slov si navzájem vysvětlit, co dělali minulý víkend (možnosti: pantomima, posunky, vysvětlení pomocí různých předmětů) Každý umí něco jiného Každý člen týmu je jiný a má své silné stránky. Tyto bychom při rozdělování úkolů měli každopádně zohlednit. Nebojte se zapojit zkušenosti a metody svých mezinárodních partnerů, i když jsou pro Vás zcela nové – v naprosté většině případů představují příjemné a produktivní zpestření Vaší vlastní práce. Všichni zúčastnění tak budou cítit, že jsou bráni vážně, a budou moci maximálním způsobem využít své schopnosti.

65

Otázky k textu 1. Jaké výhody a nevýhody Vás napadají v souvislosti s prací v interkulturních týmech? 2. Jaké aspekty interkulturní spolupráce je rozhodně nutné zohlednit? 3. Jakými fázemi prochází skupina při svém vývoji?

66


Shrnutí výhody práce v interkulturních týmech

• nové zkušenosti s jinými kulturami • inspirace • výměna osvědčených metod • rozšíření vlastního obzoru

nevýhody práce v interkulturních týmech

• náročnější práce • složitější komunikace

důležité aspekty

• komunikace by měla být transparentní, informace musí být pro všechny jasné a dobře přístupné • všechny úhly pohledu a názorové rozdíly je nutné vyjasnit • tým potřebuje dostatek času, aby se „našel“ • jednotlivé role, kompetence a úkoly musí být jasně definovány • měly by být zohledněny zkušenosti a schopnosti každého jednotlivého člena týmu

fáze vývoje skupiny

1. fáze orientace (formování skupiny) 2. fáze konfliktu (konfrontace jednotlivých členů skupiny) 3. fáze konsolidace (ujasnění fungování a pravidel skupiny) 4. fáze realizace (produktivní práce na společných cílech) 5. fáze uvolnění (rozpad skupiny po splnění společných úkolů)

67

3.3 Financování Animace Téma financování je v první řadě spojeno s čísly, čísly, a zase čísly. Pro úspěšnou realizaci přeshraničního projektu je velkou výhodou, vyznáme-li se v číslech svého partnera. Výzva Účastníci vytvoří česko-německé dvojice. Každá dvojice dostane za úkol jeden druhého naučit čísla od jedné do patnácti v příslušném cizím jazyce. Po 15 minutách přijde na řadu „zkouška“ – každý musí v daném sousedním jazyce napočítat od 1 do 15 a poté ještě správně jmenovat některá náhodně vybraná čísla z tohoto spektra. Dvojice, která to zvládne, dostane odměnu. Bingo Bingo je klasická zábavná hra, která se navíc výborně hodí pro účely jazykové animace. Účastníci dostanou prázdné bingo-tabulky, do nichž sami zanesou libovolná čísla mezi 1 a 50. Vedoucí hry hlásí tažená čísla jak v češtině, tak v němčině. Po každém kole se účastníci mohou pokusit jmenovat čísla, která si zapamatovali.

Informace k tématu Mezinárodní aktivity jsou často závislé na finančních dotacích a většinou není možné financovat je pouze z účastnických příspěvků. Náklady jsou zpravidla vždy vyšší, než u běžných táborů, volnočasových aktivit, nebo seminářů s jednonárodní podstatou. Kromě jiného musíme počítat s dodatečnými výdaji za tlumočníky. Dbejte na to, aby financování bylo transparentní. Pokud podáváte žádost o dotační prostředky, měl by mít každý z partnerů k dispozici kopii žádosti. Otevřenost je důležitým aspektem pro vytváření důvěry mezi partnery, obzvláště jedná-li se o nová partnerství.

Dotační prostředky Evropské unie Realizace přeshraničního setkávání mládeže je v centru zájmu Evropské unie. Proto existují nejrůznější evropské fondy a programy na podporu mezinárodních aktivit, ze kterých je možné čerpat dotace. Cílem této podpory je rozvoj přeshraniční spolupráce, která tak přispívá ke sjednocení Evropy. Strategie EU v oblasti mládeže Všechny země Evropské unie se shodli na tom, že do roku 2018 chtějí zlepšit situaci mladých lidí. Jejich cílem je vytváření nových příležitostí a rovnost šancí pro všechny mladé lidi v oblasti vzdělávání a výkonu zaměstnání, výraznější podpora dobrovolnictví mladých lidí a posílení jejich sociálního začlenění. Strategií EU v oblasti mládeže v Německu je vpravení jasnější „evropské dimenze“ do práce s dětmi a mládeží. Všichni mladí lidé, zejména lidé s omezenými příležitostmi, by měli dostat možnost získat zkušenosti s evropským prostředím díky

68


podpoře jejich přeshraniční mobility. V rámci toho má být uznáno a posíleno postavení oblasti formálního i neformálního vzdělávání za současného zachování určitých standardů a konceptů práce s mládeží. Pedagogická praxe by měla být otevřena nápadům a vlivům z jiných evropských zemí. Národní impulzy a zkušenosti by se zároveň měly promítnout do oblasti práce s mládeží jiných evropských zemí a do evropské politiky. Evropská unie chce přitom dosáhnout rozvoje spolupráce jednotlivých zemí v oblasti politické angažovanosti mládeže. Podpory se dočkají především následující oblasti: • zapojení mladých lidí v rámci vzdělávání na téma Evropa (zejména nové cílové skupiny) • evropská mobilita a vzdělávací kurzy orientované na evropské záležitosti pro profesionály i dobrovolníky • evropské procesy a vzájemné učení („peer-learning“) • evropská spolupráce a propojování, zejména spolupráce obcí a regionů v rámci EU • inovace, výzkum a vývoj • životní prostředí Zdroj: JUGEND für Europa, Deutsche Agentur für das EU-Programm JUGEND IN AKTION: Die EU-Jugendstrategie. Ein erneuerter Rahmen für die jugendpolitische Zusammenarbeit in Europa.

Poznámka: Další informace naleznete na: http://www.jugendpolitikineuropa.de, http://www.jugendfuereuropa.de Dotační program ERASMUS+ Dosavadní evropské programy MLÁDEŽ V AKCI, COMENIUS, LEONARDO DA VINCI, GRUNDVIG a ERASMUS byly k 01.01.2014 sloučeny do jediného programu s názvem ERASMUS+.

V letech 2014 a 2020 mají být splněny následující cíle: • Mobilita 500.000 mladých lidí • Mobilita 800.000 odborníků z oblasti práce s mládeží • Vznik 25.000 strategických partnerství Na tyto účely bylo vyčleněno 14.8 miliard EUR, z toho 1.5 miliard EUR na oblast mládeže (projekty, které by spadaly do kompetence dosavadního dotačního programu Mládež v akci). V rámci tohoto programu existují tři dotační oblasti: • KA1: Vzdělávací mobilita jednotlivců • KA2: Strategická partnerství • KA3: Podpora reforem vzdělávací politiky Pro práci s dětmi a mládeží jsou relevantní zejména oblasti KA1 a KA2. Každý žadatel o dotaci, ale také každý projektový partner, který sám žádost nepodává, se musí zaregistrovat do evropské databáze. Každému registrovanému bude přiděleno identifikační číslo (tzv. PiC code), které je důležité pro podání samotné žádosti. Administrativa spojená s podáváním žádostí pro jednotlivé státy je v kompetenci příslušných národních agentur. V Česku existuje pouze jedna národní agentura, ale například v Německu mají hned čtyři. Proto je nutné předem se důkladně informovat, která z agentur je odpovědná za příslušnou oblast.

69

Oblast KA1: Vzdělávací mobilita jednotlivců Tato oblast je určena pro věkovou skupinu 13 – 30 let a umožňuje mimo jiné evropskou spolupráci v oblasti práce s mládeží. V porovnání s dřívějšími programy, především s programem „Mládež v akci“, došlo ke znatelnému zjednodušení administrativních úkolů spojených jak s podáváním žádosti, tak se samotnou realizací a vyúčtováním jednotlivých akcí. Rozpočet projektu bude nově kalkulován podle tzv. nákladů na kus, což jsou paušální položky pro různé kategorie, jako je např. jízdné nebo náklady na program. V rámci tohoto dílčího programu je možné realizovat projekty trvající od 2 do 12 měsíců, kterých se zúčastní nejméně 2 partneři. Počet účastníků se pohybuje mezi 16 a 60, přičemž počet účastníků ze všech zúčastněných partnerských zemí by měl být vyvážený. Program umožňuje organizovat výměny mládeže v délce 5 až 21 dní nebo pedagogických pracovníků v rozpětí od 2 dnů do 2 měsíců. Oblast KA2: Strategická partnerství Cílem strategických partnerství je spolupráce na evropské úrovni, přičemž by měly být zapojeny subjekty z oblasti školního vzdělávání, volnočasového vzdělávání a hospodářství. Podpořeny budou projekty zaměřené na: • výměnu osvědčených metod • vývoj a/nebo testování nových metod a materiálů • zapojení veřejných institucí (plány na rozvoj při zapojení oblasti vzdělávání a oblasti mládeže) • aktivní evropanství Partnerství v oblasti práce s dětmi a mládeží mohou být realizovány v délce 6 měsíců až 2 roky a mohou zahrnovat 2 partnery ze 2 programových zemí. Ostatní typy parterství mohou trvat 2 až 3 roky a musí se jich účastnit minimálně 3 organizace ze 3 různých programových zemí. I v této oblasti se vyúčtování zjednoduší prostřednictvím „nákladů na kus“. Pokračování dotačního programu Ziel3/Cíl3 Od 01.01.2014 by měl pokračovat také dosavadní dotační program Ziel3/Cíl3. Tento program umožňuje realizaci přeshraničních projektů mezi Českem a Saskem a mezi Saskem a Polskem. Konkrétní podmínky spolupráce a podmínky pro podávání žádostí najdete na webové stránce http://www.ziel3-cil3.eu/cz.

Česko-německý fond budoucnosti Česko-neměcký fond budoucnosti podporuje projekty, které spojují lidi z Česka a Německa a poskytují jim možnost objevit společnou kulturu, historii i způsob života v jednotlivých zemích. Podporovány jsou aktivity, které se tematicky zabývají prací s mládeží, vzděláváním, kulturou, renovací památek, či partnerskými vztahy obcí a občanských sdružení, dále odborné publikace, česko-německá diskusní fóra a semináře, sociální projekty a projekty zaměřené na problematiku menšin. Výše dotace může dosáhnout až 50% z celkových nákladů na projekt. Fond budoucnosti také poskytuje stipendia a sponzoruje pobyty českých a německých studentů v příslušné sousední zemi. Tyto studijní pobyty trvají 10 měsíců a výše stipendia je 650,- EUR měsíčně. Poznámka: Další informace a také konkrétní podmínky pro získání dotace naleznete na http://www.fondbudoucnosti.cz .

70


Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže TANDEM Cílem koordinačního centra Tandem je podporovat vzájemné sblížení mladých lidí z Česka a Německa. Ke sěžejním oblastem koordinačních center patří: • Poradenství a podpora státních i nestátních zařízení a organizací, které realizují nebo chtějí realizovat českoněmecké setkání dětí a mládeže • Finanční podpora česko-německé spolupráce v oblasti práce s dětmi a mládežeí • Podávání podnětů k inovativním výměnným a kooperačním projektům • Podpora při hledání kooperačních partnerů • Školení pedagogů z oblasti práce s dětmi a mládeží • Nabídky mobility, v rámci praxe v zahraničí, hospitace nebo dobrovolné služby • Poradenská činnost pro Česko-německou radu mládeže a příslušná národní ministerstva Podporovány jsou výměny předškolních, školních i volnočasových skupin, pedagogů z oblasti práce s dětmi a mládeží i pracovní stáže v sousední zemi. Zdroj: http://www.tandem.adam.cz

Prostředky z dotačních programů pokrývají pouze určitou část z celkových nákladů. Zbytek částky je nutné financovat z vlastních nebo, je-li to možné, z jiných zdrojů. Kombinovat lze různé programy, které však nesmí čerpat z jednoho zdroje. To znamená, že projekt nemůže být financován ze dvou (či více) evropských programů. Vhodnou alternativu představují nadace a státní programy regionálního rozvoje. Ty sice poskytují nižší dotační částky než přeshraniční nebo evropské fondy, je však možné využít je na spolufinancování větších projektů nebo na financování aktivit menšího rozsahu.

Nadace Nadace obecně je zařízení, které s pomocí určitého majetku sleduje konkrétní, donátorem stanovený cíl. Nadační jmění přitom zpravidla zůstává nedotčené a k dosažení účelu jsou využívány pouze výnosy z něj. Nadace mohou být zřizovány v různých právních formách a k jakémukoli legálnímu účelu. Proto je důležité řádně se o činnosti konkrétní nadace informovat, abyste si byli jisti, že jste pro Váš záměr skutečně našli tu správnou. Rozsáhlou databázi nadací působících v Německu, naleznete na http://www.stiftungen.org/. K nejznámějším českým nadacím, které podporují projekty pro děti a mládež, patří: • Nadace Vodafone (nadacevodafone.cz) • Nadace ČEZ (www.nadacecez.cz) • Nadace O2 (www.nadaceo2.cz) • Program Make a Connection (www.pripojse.cz) Zdroj: http://www.stiftungswissenschaften.de / Forschungsinstitut für Stiftungsgründung und Stiftungsrecht, stav ke dni 29.04.2014

Místní podpůrné programy v Sasku Struktura místních podpůrných programů je v každé zemi jiná. V následujícím oddílu jsou uvedeny příklady dotačních programů, které je možné využít v Sasku.

71

Lokální akční plán (Lokaler Aktionsplan) Lokální akční plány (LAP) jsou koncepty na posílení pestrosti, tolerance a demokracie. V rámci LAP spolupracují místní samosprávy s občany, svazy, spolky i církví na vývoji společných strategií pro demokratické jednání a proti pravicově extremistickým, xenofobním a antisemitistickým tendencím. LAP čerpají finance ze spolkového programu ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež a nabízejí možnosti dotace pro lokální projekty. Dotace se vždy vztahují na příslušné aktuální dotační období. Spolkový program „PODPORA TOLERANCE – POSILOVÁNÍ KOMPETENCÍ“ (Toleranz fördern – Kompetenz stärken), aktuální v době vzniku této publikace, v letech 2011 až 2014 poskytl celkem 24 milionů EUR na projekty podporující toleranci. Zdroj: http://www.toleranz-foerdern-kompetenz-staerken.de/tfks_lokale_aktionsplaene.html

Hybaj z gauče (Hoch vom Sofa) Program pod názvem „Hybaj z gauče! Využij šanci, angažuj se, odvaž se k odpovědnosti“ je aktivitou Německé nadace dětí a mládeže ve spolupráci s Ligou nezávislých dobročinných spolků Sasko, která vznikla zakladě jednoho z programů saského ministerstva sociálních věcí a ochrany spotřebitelů. Umožňuje dětem a mládeži ve věku 10 až 16 let uskutečnit vlastní nápady na zlepšení jejich okolí. Společně s kooperačním partnerem (např. sdružením, svazem nebo se zástupci obecní správy) mohou mladí lidé zažádat o podporu svého projektu. Dotace může činit až 2.000 EUR. „Hybaj z gauče“ funguje na podobném principu jako program „Make a Connection“: Jeho cílem je motivovat děti a mládež k aktivní účasti na dění kolem nich. Dává jim příležitost věnovat se tématům, která je zajímají, a realizovat své představy o zlepšení jejich životního prostředí. Zdroj: http://www.dkjs.de/unsere-arbeit/verantwortung-wagen/hoch-vom-sofa.html?L=

Místní podpůrné programy v Česku Podpora partnerství měst Mnoho měst nabízí sdružením, místním hnutím a institucím, ale i jednotlivým občanům podporu při posilování mezinárodní spolupráce. Například město Ústí nad Labem podporuje spolupráci s organizacemi z partnerských měst z Německa, Velké Británie a Ruska. Dotaci lze získat například na realizaci setkání děti a mládeže, přeshraničních kulturních a sportovních akcí, seminářů, workshopů, sympozií, nebo výrobu informačního materiálu a publikací. Informujte se zda a za jakých podmínek podporuje právě Vaše město či obec přeshraniční spolupráci. Zdroj: http://www.chemnitz.de/chemnitz/de/die-stadt-chemnitz/partnerstaedte/foerderung-von-partnerschaften/

Tip: Diskuze ve skupině: Jaké zkušenosti mají s čerpáním dotací účastníci? Jak financují jejich organizace jednotlivé aktivity a projekty?

72


Otázky k textu 1. Jaké máte možnosti pro získání finanční podpory na Váš projekt? 2. Jaké jsou hlavní cíle dotační politiky Evropské unie? 3. Jak se jmenuje nový komplexní dotační program EU a jaké oblasti zahrnuje? 4. Co podporuje Česko-německý fond budoucnosti? 5. Jakými oblastmi se zabývá Koordinační centrum TANDEM? 6. Jaké dotace lze využít v Česku? 7. V čem podle Vás spočívají výhody a nevýhody jednotlivých zdrojů?

73

Shrnutí Zdroj dotací ERASMUS+

Popis • sleduje cíle EU definované ve Strategii EU pro mládež (rozvoj mobility, evropského vzdělávání a spolupráce obcí a regionů) • slučuje dosavadní programy MLÁDEŽ V AKCI, COMENIUS, LEONARDO DA VINCI, GRUNDVIG a ERASMUS • je spravován národními agenturami • KA1: Vzdělávací mobilita jednotlivců (cílová skupina 13 – 30 let) • KA2: Strategická partnerství (propojování organizací za účelem posílit myšlenku evropské spolupráce) • zjednodušené vyúčtování prostřednictvím „nákladů na kus“

Pokračování programu Ziel3/Cíl3

• dotační program EU • podpora přeshraniční spolupráce mezi Českem a Saskem a mezi Saskem a Polskem • doposud nejsou k dispozici žádné přesné informace o pokračování tohoto programu od roku 2014

Česko-Německý fond budoucnosti

• podpora projektů, které spojují lidi z Česka a Německa • témata: mládež a škola, kultura, obnova památek, partnerství obcí a občanských sdružení, publikace, sociální projekty, studijní pobyty

Koordinační centrum českoněmeckých výměn mládeže TANDEM

• podpora česko-německých setkání v oblasti předškolního, školního a mimoškolního vzdělávání • pomoc při hledání kooperačních partnerů • nabídky mobility (praxe, hospitace) • informační a pracovní materiály

Nadace

• různé cíle – dle jednotlivých nadací

Lokální zdroje dotací v ČR

• podpora partnerství měst

74


Přílohy: • předloha pro jazykovou animaci: BINGO

75

76


77

78


Modul 4 Projektový management

79

80


Úvod Pojem projektový management zahrnuje celou řadu úkolů, procesů a postupů spojených s realizací projektů. Existuje mnoho aspektů, které při plánování, přípravě a realizaci akcí s mezinárodní účastí musíte zohlednit. Tato kapitola Vám pomůže získat přehled o těch nejdůležitějších organizačních aspektech projektu tak, aby u Vašich vlastních aktivit nic nepřišlo zkrátka.

Animace Tým pracující na mezinárodním projektu se i přes rozdílnost jednotlivých jazyků musí umět mezi sebou perfektně dorozumět. Ne vždy je tlumočník jediné možné řešení. Existuje spousta slov, které se objevují téměř ve všech jazycích – a čeština a němčina mají v tomto směru obzvláště hodně společného. Univerzální jazyk Účastníci vytvoří smíšené česko-německé skupinky. Každá skupina dostane jeden list flipchartového papíru a fixy. Úkolem je sepsat co nejvíce slov, která znějí v obou jazycích stejně nebo alespoň podobně. V příloze naleznete příklady takových slov (přílohu by účastníci neměli vidět předem). Při plnění tohoto úkolu nepotřebujete tlumočníky, účastníci se mezi sebou musejí domluvit sami.

Intuitivní pexeso Účastníci zůstanou rozděleni ve skupinách. Každá skupinka dostane kartičky s českými a německými základními frázemi (Ahoj!, prosím, promiň, atd. - viz příloha). Úkolem je přiřadit k sobě odpovídající české a německé výrazy či fráze, aniž by si účastníci nechali poradit od tlumočníka. Tým, který úkol splní nejrychleji, vyhrává. Jakmile jsou účastníci hotoví, mohou se pokusit zapamatovat si jednotlivé fráze. Jako druhé kolo pak můžeme vyhlásit soutěž ve slovíčkách. Zvítězí ti, kteří si zapamatovali nejvíce frází v daném cizím jazyce.

Informace k tématu Již několikrát jsme se zmínilo o tom, že u mezinárodních projektů musíme zohlednit celou řadu věcí. Nenechte se tím ale odstrašit! Logická struktura celého procesu se automaticky vyjasní, jakmile si definujeme vlastní cíle plánovaného setkání. Čeho chcete prostřednictvím projektu dosáhnout? Jaký vliv by mělo mít setkání na účastníky, jaký na partnerské organizace? Jaké dlouhodobé cíle byste chtěli dosáhnout? K těmto cílům obvykle patří společné aktivity účastníků – nezávisle na národnosti a jazyce, kterým mluví – a v dlouhodobém horizontu pak také navázání trvalých přátelských přeshraničních vztahů, které budou trvat i po skončení projektu.

81

Cílem každého setkání je: Učit se jeden od druhého Nejen účastníci, ale také projektoví partneři musejí být připraveni změnit svůj úhel pohledu a otevřít se novým podnětům. Rozvíjejí tak svou osobnost i kompetence vlastní organizace, což je předpokladem pro produktivní interkulturní dialog. Učit se společně Vaší snahou by mělo být vytvořit takové prostředí, v němž mají všichni zúčastnění chuť navazovat vzájemné kontakty a vyměňovat si zkušenosti. Díky takové interakci získají určité pochopení pro způsob myšlení příslušných sousedů a budou schopni lépe zhodnotit a řešit nejrůznější situace, které v průběhu plánování, příprav a realizace jednotlivých akcí nastanou. Učit se jeden o druhém Díky bezprostřednímu vzájemnému kontaktu si všichni udělají jasnou představu o životě a kultuře v sousední zemi založenou na autentických informacích. To jim pomůže lépe pochopit jiné kultury a zabrání vzniku předsudků, které často vyplývají z polopravd a nepřesně předávaných informací.

Konkrétní plánování projektu Plán struktury projektu Plán struktury projektu se do značné míry podobá jízdnímu řádu. Pomáhá projektovému týmu zorientovat se v tom, jak může dosáhnout stanovené cíle projektu. Plán je vytvářen individuálně pro každý konkrétní projekt, neexistují tedy žádné obecně platné pokyny, jak má takový plán vypadat. Důležité jsou dva aspekty: • detailní popis jednotlivých cílů projektu • rozložení projektu na plánovatelné a kontrolovatelné pracovní balíčky Tento plán nám umožňuje další plánování. Na jeho základě můžeme vytvořit např. plán průběhu, časový plán, nebo plán výdajů. Plán průběhu projektu Sestavte si plán veškerých věcných a časových posloupností v rámci projektu. To Vám poskytne hrubý přehled o pořadí jednotlivých pracovních postupů a kroků a pomůže Vám odhalit rizikové faktory a předejít tak komplikacím. Pokud pak během přípravy či realizace projektu nastanou potíže, můžete je na základě tohoto plánu snáze lokalizovat a odstranit. Zdroj: http://projektmanagement-definitionen.de/glossar/ablaufplaene/

Magický trojúhelník Každý projekt můžeme definovat pomocí tří nejdůležitějších veličin a kritérií úspěchu: • kvalita cílů projektu • časový plán projektu • finanční rámec/náklady

82


• S pomocí těchto veličin je možné měřit skutečný úspěch projektu: Čím více se původně plánované cíle shodují se skutečným průběhem projektu, tím úspěšnější akce je. Tyto tři veličiny tvoří tzv. magický trojúhelník projektového managementu, který představuje rovnováhu těchto faktorů, jíž chceme dosáhnout. Zdroj: Motzel, E. u. Felske, P.: Projektcontrolling: Überwachung, Steuerung und Berichtswesen, in: PM3, 2009.

Plánování kvality projektu Cíle už jste si definovali. K jejich naplnění potřebujete jasnou strukturu a pořadí nutných postupů, procesů a kontrolních opatření. K tomu patří také jednotlivé kvalitativní normy, které musíte zohlednit, a dále rozdělení zodpovědnosti (za co zodpovídá vedoucí projektu; co mají na starosti jednotliví členové projektového týmu). Současně si musíte stanovit, jakým způsobem bude probíhat kontrola jednotlivých pracovních kroků a úkolů (kontrolní seznamy, dvojitá kontrola, pravidelná setkání realizačního týmu, …). Časový plán Jakmile je to možné, měl by být hrubý plán průběhu podložen konkrétními termíny: - Do kdy má být hotový který úkol? - Kdy se uskuteční jednotlivá setkání projektového týmu? - Kdy se uskuteční samotná setkání účastníků? - další důležité termíny Jestliže jste na projekt obdrželi finanční dotaci, musíte samozřejmě také zohlednit termíny stanovené poskytovatelem dotace (termín pro podání žádosti, pro odevzdání podkladů k vyúčtování, atd.).

Plánování projektových nákladů Plán nákladů Vám pomůže zachovat si přehled o plánovaných výdajích souvisejících s projektem i o jednotlivých finančních zdrojích. Nejprve si můžete vytvořit hrubý plán obsahující základní druhy výdajů a poté vypracovat detailní plán zahrnující veškeré výdaje. Na vytváření těchto plánů by se měli podílet všichni projektoví partneři, aby bylo možné zohlednit potřeby všech. Nicméně nezapomeňte započítat finanční rezervy, pokud je to možné – v ideálním případě půjde všechno podle plánu, ale často se objeví nečekané výdaje, například při poškození nebo nedostatku materiálu atd. Plán kapacit Na základě výše popsaného procesu plánování zjistíte, že na některých místech máte finanční, materiální nebo dokonce personální rezervy. Tyto rezervy byste si měli shrnout do samostatného seznamu. Tento seznam nebo také plán rezerv Vám zajistí přehled nejen o zdrojích, které máte dodatečně k dispozici, nýbrž také o slabinách a kritických bodech, pro které případně rezervy budete potřebovat. S pomocí plánu kapacit tak můžete optimalizovat Váš proces plánovaní obecně.

83

Otázky k textu 1.

Co je podle Vás důležité pro mezinárodní setkání – jaké cíle si kladete? (pro účastníky, pro tým, pro Vás osobně)

2.

Jaké druhy učení se (v ideálním případě) odehrávají v průběhu takového setkání? Vysvětlete jednotlivé situace a pokuste se najít konkrétní příklady pro interakci účastníků a pro organizační tým.

3.

Co je účelem plánu struktury projektu?

4.

Jaký je rozdíl mezi plánem průběhu a časovým plánem?

5.

Co rozumíte pod pojmem „Magický trojúhelník projektového managementu“?

6.

Přemýšlejte o svém vlastním (potenciálním) projektu. Které body/aspekty mohou být, podle Vašeho názoru, do té míry problematické, že pro ně od začátku budete muset naplánovat rezervy? (časové/finanční/ personální rezervy pro určité úkoly/aktivity/materiál)

7.

84

Jaké kontrolní mechanismy jste zavedli v rámci svého projektu/týmu? Jakým způsobem můžete zkontrolovat správnost postupů?


Shrnutí důležité cíle setkání

• dosažení spolupráce, společného jednání • navázání trvalých přátelství/trvalé spolupráce • odbourání/prevence předsudků • seznámení se s příslušnou cizí kulturou

principy učení v rámci me- • učit se jeden od druhého (změna úhlu pohledu) zinárodních setkání

• učit se společně (volná interakce, lepší vzájemné pochopení) • učit se jeden o druhém (autentické informace o cizí kultuře místo „polopravd“)

plán struktury

• „jízdní řád projektu“ • detailní popis jednotlivých cílů • plánovatelné a kontrolovatelné úkoly • základ pro plán průběhu, časový plán a plán výdajů

plán průběhu

• plánování věcných a časových postupů • hrubý přehled o pořadí jednotlivých pracovních postupů • analýza rizikových faktorů, prevence komplikací, lokalizace chyb

Magický trojúhelník

• kvalita + čas + náklady (v rovnováze)

plán kvality

• normy kvality zajišťující úspěch projektu • rozdělení zodpovědnosti • systém kontrolních mechanismů v rámci projektu

plán nákladů

• detailní přehled nákladů a zdrojů financování

časový plán

• detailní plánování termínů v rámci projektu • termíny pro splnění jednotlivých úkolů, termíny organizačních setkání i samotných akcí • lhůty

plán kapacit

• plánování finančních, materiálních, personálních kapacit • přehled rezerv, slabých stránek, kritických oblastí • optimalizace celkového plánování projektu

85

Přílohy • předloha k jazykové animaci: Intuitivní pexeso

86


87

88


Modul 5 Metody interkulturní práce

89

90


Úvod Vše je připraveno, realizační tým je sehraný – nyní přichází čas zamyslet se nad náplní samotného setkání. Nároky na program jsou u interkulturních skupin jiné než u skupin monokulturních. Nejen děti a mládež, ale také dospělí, kteří se setkání účastní a nemluví stejnou řečí, mají na začátku často určitý blok, který jim znesnadňuje setkání s jinou kulturou. Aby se Vám účastníci na akci jen tak „nemíjeli“, existuje spousta metod, s jejichž pomocí můžete účastníky v navazování kontaktů podpořit. V této kapitole naleznete příklady vhodných metod a také návrhy konkrétních aktivit.

5.1 Zážitková pedagogika Animace Ať již pořádáme akci pro děti nebo dospělé – volný čas a koníčky jsou vždy vhodné a důležité společné téma. Neexistuje žádná lepší metoda, než začít krátkou hrou: Pexeso Účastníci vytvoří česko-německé dvojice nebo malé skupinky. Každá skupinka dostane část připraveného českoněmeckého pexesa. Při hraní musí ti, kdo jsou na řadě, u každého obrázku nahlas přečíst popisek – nezávisle na tom, jestli je text v češtině nebo v němčině. Hráči si mohou navzájem pomoci se správnou výslovností. Celou hru můžeme připravit jako turnaj pro jednotlivce nebo pro skupinky. Na konci pak můžeme vyhlásit ještě dodatečnou soutěž. Ti, kdo si zapamatovali nejvíce pojmů v sousedním jazyce, dostanou zvláštní odměnu.

Informace k tématu Zážitková pedagogika je oblast pedagogiky, která se zaměřuje na skupiny a jejich dynamické procesy. Princip zážitkové pedagogiky spočívá v tom, že se daná skupina vytrhne z obvyklého prostředí a přesune do jiného, pro ni nezvyklého prostředí, v němž mohou dynamické procesy skupiny probíhat. Zážitky, které přitom jednotliví členové skupiny získají můžeme účinně využít a stabilizovat při společné skupinové reflexi. Na rozdíl od „běžných“ volnočasových aktivit zapojují aktivity z oblasti zážitkové pedagogiky kromě emocionální sféry také sféru kognitivní – tedy kromě pocitů přichází do hry také učení. Jedná se přitom o komplexní učení, protože se v těchto aktivitách spojuje oblast manuální, umělecká a sociální. Účastníci si často ani neuvědomují, že se vlastně učí. Zároveň se zohledňuje individualita každého jednotlivce a náplň učení je koncipována tak, aby navazovala na schopnosti účastníků i na jejich životní prostředí. Díky neobvyklosti situace a konkrétním aktivitám se posiluje psychická stabilita účastníků a vytváří se základ pro konstruktivní zvládání konfliktů uvnitř skupiny. Změnu prostředí, s níž zážitková pedagogika pracuje, můžeme názorně demonstrovat pomocí tzv. Konceptu komfortní zóny. Podle tohoto konceptu se životní prostor každého jedince skládá ze tří zón: zóny komfortu, zóny učení a óny paniky

91

Komfortní zóna je naše obvyklé prostředí. V této zóně se výborně vyznáme, a proto se tu cítíme dobře a jistě. Jelikož už ale všechno známe, nemáme možnost naučit se zde nic nového. Za hranicí komfortní zóny se nachází oblast, která nám už tolik známá není. Zde se cítíme lehce nejistě, zato nám ale tato oblast nabízí možnost naučit se nové věci – proto se označuje jako zóna učení. Zóna učení pokračuje tak daleko, jak daleko jsme ochotni jít, aniž bychom se cítili špatně. Jakmile hranici pocitu bezpečí překonáme a vstoupíme do prostředí, které je pro nás neznámé nebo ve kterém se cítíme v nebezpečí, nejsme už schopni pořádně vnímat ani se něco nového učit. Tato oblast se nazývá zóna paniky. Jednotlivé zóny nemusejí nutně představovat určitý prostor – mohou to být například různé situace. Zážitková pedagogika přesouvá účastníky z jejich zóny komfortu do zóny učení – do oblasti, ve které se mohou naučit co nejvíc, aniž by se cítili nepříjemně. K účelům zážitkové pedagogiky se často volí prostředí v přírodě a outdoorové sporty. Rozložení jednotlivých zón je však velice individuální. Co je pro jednoho běžné a příjemné, může u jiného vyvolávat strach a nepříjemný pocit. Proto je důležité zohlednit individuální potřeby a založení každého člena skupiny.

Sestavení zážitkově pedagogických programů na základě řetězu her U programů, které využívají prostředky zážitkové pedagogiky, bychom měli dodržovat určité pořadí aktivit, abychom s účastníky mohli pracovat co nejintenzivněji a nejefektivněji. Posloupnost her vychází z jednotlivých fází skupinové dynamiky a využívá odpovídající procesy k působení na členy skupiny. Tento proces se skládá z následujících prvků: 1. Seznamovací hry Jestliže se všichni ve skupině neznají osobně, měli by se jednotliví členové představit. K tomu slouží různé aktivity, které vyžadují více či méně iniciativy ze strany účastníků. 2. Zahřívací cvičení a energizery Warming up neboli „zahřívačky a energizery“ se využívají k tomu, aby skupina začala navazovat vzájemné kontakty. Jednotliví členové se aktivně zapojí a pomocí fyzické aktivity jsou uvedeni do určitého tématu. Kromě toho může krátký energizer vytvořit vhodný přechod mezi dvěma rozdílnými tématy. 3. Hry na rozvoj důvěry Tyto aktivity slouží k odbourávání počátečních zábran mezi účastníky. Skupinu stmelují, protože vyžadují, aby hráč, který je v tu chvíli aktivní, důvěřoval ostatním hráčům. Aktivní hráč by měl cítit, že ho ostatní chrání. Toto

92


pravidlo musí mít na paměti všichni zúčastnění a všichni se jím musí řídit. Pro úspěšné zapojení tohoto druhu her je však nutná určitá dávka důvěry – nesmíme tedy tyto hry zaměnit se seznamovacími hrami, které by jim měly předcházet. 4. Kognitivní hry Cílem tohoto druhu her je, aby členové skupiny dokázali vzájemně vnímat jeden druhého a naučili se dešifrovat určité konkrétní signály. Často se jedná o hry, které vyžadují dobré pozorovací schopnosti. Komunikace zde nehraje tak důležitou roli. Příklady kognitivních her naleznete v příloze. 5. Komunikační a kooperativní hry Komunikační a kooperativní hry vyžadují, aby skupina spolupracovala jako jeden tým. Jedině pokud všichni táhnou za jeden provaz, mají šanci dosáhnout konkrétní cíl. Podle věku a struktury skupiny můžeme stanovit různé podmínky: Buď smí hráči po celou dobu využívat pomoc tlumočníka, nebo se na začátku vysvětlí princip hry a poté si účastníci sami musejí najít nějaký alternativní způsob dorozumívání. Při těchto hrách by se skupina měla naučit vzájemně komunikovat (verbálně nebo neverbálně), správně se koordinovat a kooperovat. Zdroj: http://www.gruppenspiele-hits.de/kooperationsspiele.html

Návrh: Praktická zkouška náplně: Ke každé oblasti řetězu her naleznete v příloze příklady konkrétních aktivit. Vyberte si některé z nich a rovnou je s účastníky vyzkoušejte. 6. Zpětná vazba Reflexe je velmi důležitou součástí každé akce a aktivity. Měli bychom si proto vždy vyhradit dostatek času na závěrečné hodnocení. Společně s účastníky bychom měli shrnout jejich zážitky, poznatky a zkušenosti. Při přijímání zpětné vazby platí určitá pravidla: • Základem je vzájemná úcta a respekt. • Reflexi bychom měli vnímat jako dárek – pozitivní zpětná vazba je příjemná, negativní nám pomůže zlepšit • • •

vlastní výkon. Motivujte účastníky k tomu, aby vyjádřili dojmy ze svého úhlu pohledu („Já jsem si všimla, že…“). Účastníci by měli vyjádřit, jak na ně osobně zapůsobilo to, co vnímali, nebo jaké pocity to u nich vyvolalo („Pro mě to znamená…“). Ze zpětné vazby vyvoďte konkrétní závěry.

93

Otázky k textu 1. V čem spočívá princip zážitkové pedagogiky? 2. K čemu slouží zážitková pedagogika? 3. Co je Model komfortní zóny? 4. Jakou strukturu by měl mít zážitkově pedagogický program? 5. Zúčastnili jste se Vy osobně podobní akce? Pokud ano, o co přesně se jednalo a jak to probíhalo?

94


Shrnutí pojem „zážitková pedagogika“

• •

oblast pedagogiky skupina je vytržena z obvyklého prostředí/situ-

•

ace, aby se mohla nově utvářet její dynamika spojení emocionální a kognitivní úrovně: prožívání + učení (příroda, outdoorové sporty,

• • Model komfortní zóny

umělecké činnosti) učení navazuje na schopnosti členů skupiny trénink zvládání konfliktních situací

• Schéma přirozeného prostředí každého jedince (prostor nebo situace) • Zóna komfortu: známé prostředí, pocit jistoty • Zóna učení: méně známé prostředí, poskytuje prostor k učení a objevování • Zóna paniky: za hranicí pocitu bezpečí, příliš neobvyklá a nepříjemná, jedinec není schopen pojímat a učit se nové věci • zážitková pedagogika: přenáší skupinu z její zóny komfortu do zóny učení

struktura zážitkově pedagogických programů

• představení skupiny • warm up a energisery (uvedení do tématu, přechod mezi 2 tématy) • hry na rozvoj důvěry (odbourání počátečních zábran, stmelování skupiny) • kognitivní hry (pozorování ostatních členů týmu) • komunikační a kooperativní hry (spolupráce ve skupině, cesta za společným cílem) • zpětná vazba (shrnutí zážitků a zkušeností)

zásady zpětné vazby

• neměli bychom ji podcenit • měla by být vnímána jako dárek • členové skupiny mají vyjádřit vlastní pohled a popsat vliv daných aktivit na sebe samé

95

Přílohy • předloha pro jazykovou animaci: pexeso • sbírka her: Warm ups a energizery • sbírka her: Hry na rozvoj důvěry • sbírka her: Kognitivní hry • sbírka her: Komunikační a kooperativní hry

96


97

98


Warm Ups energizery Cip-cap-plonk-šavuš Tato hra je vhodná jako předěl nebo úvod do teoretické fáze. Všichni se postaví do kruhu, v němž si předávají signál. Ten lze posílat následujícím způsobem a směrem: • CIP – Hráč řekne „cip“ a tleskne doleva. Tím signál předá sousedovi po levé straně. • CAP – Hráč řekne „cap“ a tleskne doprava. Tím signál předá sousedovi po pravé straně. • PLONK – Hráč řekne „plonk“ a tleskne směrem jiného hráče v kruhu, čímž mu předá signál. • ŠAVUŠ – Příjemce může signál zablokovat tím, že zvedne obě ruce a řekne „ŠAVUŠ“. Signál se tak vrátí zpět k odesílateli. Pirátský Kámen-nůžky-papír Účastníci se rozdělí na dva týmy. Každý tým se připraví na souboj tím, že se rozhodne pro jednotný způsob útoku. Na výběr má následující: • Pirát: Odpovídající pohyb: tasí pomyslný meč. Funkce: přemůže krokodýla. Slabá stránka: nechá se svést princeznou. • Krokodýl: Odpovídající pohyb: tleská o sebe nataženými pažemi coby tlamou. Funkce: žere princezny. Slabá stránka: přemůže ho pirát. • Princezna: Odpovídající pohyb: holčičí culení. Funkce: svede piráta. Slabá stránka: sežere ji krokodýl. Všichni členové jednoho týmu musí představovat tu samou postavu. Jakmile se obě skupiny připraví, postaví se její členové proti sobě, každá z jedné strany startovní čáry. Na signál ukážou všichni najednou svou vybranou postavu. Ten tým, jehož útok je slabší, musí běžet zpátky za svou základní čáru, aniž by se nechal pochytat druhým týmem. Kdo je chycen, stává se automaticky členem druhého týmu. Poté se jdou oba týmy připravit na nový souboj. Rozhodnou-li se oba týmy pro stejnou postavu, skončí souboj nerozhodně a týmy se jdou připravit na nový útok. Hra končí, jakmile na jedné straně nezbyde ani jeden hráč. Na mrazíka Účastníci se prochází po místnosti. Vedoucí hry stanoví úkol a formuluje jej v obou jazycích. Například: „Chytněte se nekoho, kdo na sobě má něco červeného.“ Když účastník potká někoho, kdo má na sobě něco červeného, natáhne ruku aby jej chytil. Než jej ale stihne uchopit, zamrznou oba v pohybu. Může se také stát, že se po jedné osobě natáhne více účastníků. Jakmile všichni účastníci zamrznou, představí se „červené“ osoby skupině. Vedoucí hry pomáhá s překladem. Poté zadá nový úkol a hra začíná od začátku. Tempo hry by mělo být svižné aby se všichni dostatečně hýbali. Obíhačka Hráči stojí v kruhu. Každý ve skupině si v duchu zvolí 2 jiné osoby. Na pokyn musí obě osoby co nejrychleji oběhnout dokolečka a poté běžet zpět na své původní místo v kruhu. Jelikož všichni vybíhají najednou,není tento úkol zdaleka tak jednoduchý, jak se zdá. Trojúhelníky Každý si ve skupině nepozorovaně vybere 2 osoby. Na pokyn se všichni začnou pozvolna pohybovat po místnosti. Přitom mají za úkol udržovat od obou osob, které si vybrali, pořád stejnou vzdálenost tak, aby mezi všemi třemi vznikl pomyslný rovnostranný trojúhelník.

99

Hry na rozvoj důvěry Gordický uzel Skupina stojí v těsném kruhu. Všichni zavřou oči, natáhnou ruce před sebe a jdou co nejvíce na střed. Každá ruka si najde ruku jiného účastníka a uchopí ji. Poté účastníci opět otevřou oči a pokusí se vzniklý zašmodrchanec rozmotat, aniž by se pustili. Kyvadlo Skupina stojí v těsném kruhu. Jeden hráč se postaví doprostřed, zavře oči a začne volně padat na libovolnou stranu. Ostatní v kruhu jej musejí zachytit a postrčit ho na dál. Hráč uprostřed přitom nohama zůstává pevně přikován na zemi uprostřed kruhu. Stejnou aktivitu můžeme vyzkoušet také ve trojicích: Dva hráči stojí proti sobě, třetí se postaví mezi ně a zavře oči. Zůstane stát nohama na místě a nechá sebou pohupovat dopředu a dozadu jako kyvadlo. Slepý had Všichni účastníci si zují boty a ponožky a utvoří hada. Všichni účastníci si zavážou oči. Hráči se drží za ramena nechají se vést po okolí jedním členem týmu, který jako jediný vidí. Ten je provádí pokud možno po různém povrchu (štěrk, písek, tráva, louže...). Všichni mu musí důvěřovat. Vznášedlo Účastníci si stoupnou ve dvojicích naproti sobě, chytí za ruce hráče stojícího naproti a vytvoří tak špalír. Dobrovolík se na natažené paže položí. Skupina dobrovolníka zvedá, nechává klesat, třese jím, houpá ho, pohybuje se s ním dopředu a dozadu. Cílem je vytvořit absolutní důvěru ke skupině. Loutky Jednomu dobrovolníkovi zavážeme oči a uvážeme na něj čtyři provazy. Každý provaz drží jiný spoluhráč. Tito čtyři spoluhráči se musí pokusit provést slepého přes překážkovou dráhu pomocí tahů za provaz, aniž by překročil označené hranice této dráhy. Při hře se nesmí mluvit. Kognitivní hry Sněm lordů Jeden dobrovolník opustí místnost, aby se ostatní mohli domluvit. Když se vrátí, sedí všichni ostatní před ním v řadě. Vysvětlí se mu, že jsou sněm lordů, a jestli k nim chce patřit, musí dokázat, že je jedinečný. Poté jsou všichni potichu, jen napodobují každý jeho pohyb. Trik spočívá v tom, že zkoušená osoba musí udělat něco, co

100


ostatní nedokážou napodobit (např. nějaký složitý pohyb nebo pohyb do strany, na kterou ostatní nemůžou. Dirigent Dobrovolník opustí místnost. Mezitím si skupina zvolí jednoho člena, který bude dirigentem. Dirigent předvádí gesta a pohyby, jako kdyby hrál na různé imaginární nástroje, a ostatní ho napodobují. Úkolem osoby, která byla vyslána pryč z místnosti, je poznat, kdo je dirigent. Trezor Dobrovolník opustí místnost, zatímco ostatní se postaví do kruhu, který představuje trezor, a chytí se za ruce. Domluví se na určité „kombinaci“, která trezor otevře – konkrétní pozice na těle, které je třeba se dotknout. Může to být část těla jakéhokoli člena kruhu, nebo konkrétní místo konkrétního člena skupiny (tato varianta je podstatně těžší). Osoba, která čekala venku, nyní musí dané místo najít, aby trezor otevřela. Něco je jinak… Vybere se dobrovolník, který dostane chvilku čas, aby si pozorně prohlédl zbytek skupiny, poté opustí místnost. Skupina se mezitím dohodne na 5 věcech, které se změní, např. 2 osoby si vymění místa, někdo si sundá brýle, někdo jiný si svlékne mikinu, atd. Hráč, který čekal za dveřmi, musí nyní změny odhalit. Zdroj: http://www.locker-bleiben-online.de/spielesammlung/35-alle-spiele/140-schaugenau.html

Komunikační a kooperativní hry Potrubí Pro tuto hru potřebujeme materiál, který se dá ohýbat tak, abychom ho mohli použít jako části roury k potrubí, a jeden míček (golfový nebo tenisový). Skupina má za úkol pomocí „rour“ přesunout míček z bodu A do bodu B. Pro přesouvání platí následující pravidla: • Míčku se nikdo nesmí dotknout rukou ani jinou částí těla. • Hráč, který má zrovna míček ve své rouře, se nesmí hnout z místa. • Míček se musí neustále pohybovat směrem dopředu – nesmí zůstat stát ani se pohybovat směrem dozadu. • Spadne-li míček na zem, musí skupina začít opět od bodu A. Skákání po ostrůvcích Pro tuto hru potřebujeme kousky koberce, prkénka nebo větší kusy papíru popř. kartonu. Skupina se musí s pomocí „ostrůvků s extrémní nosností“ dostat přes imaginární řeku/bažinu. Počet ostrůvků, které má k dispozici, se dá určit následovně: počet účastníků děleno 2 plus 1. Přitom platí následující pravidla: • Úkol je splněn teprve tehdy, když se všichni členové skupiny ocitnou na druhé straně řeky. • První člen skupiny smí vstoupit na druhý břeh teprve, až když poslední člen opustil start. • Každého ostrůvku, který se položí na zem, se musí nejméně jedna osoba permanentně dotýkat. Ostrůvky, které leží na „řece“, aniž by se jich někdo dotýkal, se potopí a skupina o ně přijde. • Šlápne-li někdo do řeky, musí pokračovat dál se zavřenýma očima nebo se musí vrátit na začátek.

101

5.2 City Bound Animace Za zážitkovou pedagogikou nemusíme vyrážet jen do přírody –stejně dobře můžeme využít prostředí města a postavit skupinu před nove výzvy. Než ale vyrazíme do města v cizí zemi, měli bychom se na to trochu jazykově připravit. Část 1: Dong ve městě Účastníci se rozdělí do dvou smíšených skupin. Princip hry je stejný jako u hry „Dong“ pouze s tím rozdílem, že tentokrát používáme výhradně pojmy k tématu „město“ (restaurace, nemocnice, ulice, parkoviště, supermarket, atd.). Opět vyhlásíme zvlášť české a německé kolo a body z obou kol sčítáme. Část 2: Taxikář Účastníci zůstanou ve svých týmech. Po místnosti rozmístíme papíry se schematickými obrázky jednotlivých objektů, které se objevily v předchozí hře, a to tak, aby účastníci nemohli na první pohled vidět, který objekt kde leží. V každém kole soutěží jeden hráč z každého týmu. Vedoucí hry se postaví doprostřed, počká, až budou obě skupiny připravené, a poté jmenuje jeden z objektů. Na znamení oba připravení hráči vyběhnou a snaží se najít odpovídající obrázek. Ten, kdo daný objekt najde, sebere obrázek a běží s ním zpátky ke své skupině. Poté může začít další kolo. Vyhrává skupina, která má na konci více obrázků. I tady je rozumné střídat české a německé kolo: U českého kola soutěží vždy jeden český účastník z každé skupiny a vedocí hry hlásí jméno objektu v němčicně; u německého kola je tomu naopak.

Informace k tématu V rámci City Boundu se metody zážitkové pedagogiky přenášejí na město popř. velkoměsto, které je vnímáno jako zdroj zkušeností a učení. Tento zdroj skýtá především nejrůznější sociální výzvy. City Bound je logickým vyústěním zážitkové pedagogiky, která tak reaguje na změny ve společnosti a na rozvoj života ve velkoměstech. Původně byl City Bound zaměřený především na problematickou městskou mládež, která nedokáže správně naložit s časem tráveným doma, ve škole nebo obecně ve svém sociálním prostředí. Úkolem City Boundu je vyjít mladým lidem vstříc v jejich vlastním světě, tematizovat jejich problémy a využít situaci, ve které se nacházejí jako výchozí bod pro účely zážitkové pedagogiky. Speciální metody by měly legálním způsobem uspokojit potřebu zažít vzrušení, riziko i uznání a jejich zážitky odpovídajícím způsobem zpracovat. Mají tak možnost své město poznat ze zcela jiné perspektivy. V současné době se City Bound nezaměřuje už jen na děti a mládež, ale hraje důležitou roli také při rozvoji sociálních a emocionálních kompetencí v profesním životě. Tato metoda zážitkové pedagogiky je využívána pro nejrůznější školení. Existuje celá řada aktivit vhodných pro různé cílové skupiny. City Bound je vhodný také pro práci s mezinárodními skupinami, protože pro plnění jednoslivých úkolů nepotřebujete nutně znát cizí jazyk. City Bound nabízí vynikající příležitost trochu lépe poznat vlastní město, ale také řádně prozkoumat město cizí.

102


Mnohé úkoly upozorní účastníky na různá sociální témata a umožňují jim vyzkoušet si a dále rozvíjet vlastní sociální kompetence. Konkrétní příklady těchto aktivit naleznete v příloze. Zdroje: http://www.kap-outdoor.de/Was-ist-City-Bound.821.0.html Güntner, Hans-Dieter: Erlebnispädagogik - oder was hat der Computer mit der Steinzeit zu tun? Auf: http://www.schule-bw.de/unterricht/paedagogik/ erlebnispaedagogik/erlebnispaed_guentner.pdf

Aktivity ke zvýšení povědomí o (chybějících) sociálních kompetencích Účastníci mají za úkol projít určitou trasu městem. Během celé trasy popř. na vhodných místech si mohou vyzkoušet různé úkoly vyžadující interakci s kolemjdoucími. Přitom by měli pozorovat samy sebe a ostatní, aby zjistili, jakým způsobem kolemjdoucí oslovují, jak na ně působí, případně jak si dokážou poradit s jazykovou bariérou, jestli je pro ně těžké požádat kolemjdoucí o pomoc, atd. Navíc je velice zajímavé pozorovat reakce veřejnosti na různé situace. Tipy na konkrétní úkoly naleznete v příloze. Aktivity ke zvýšení povědomí o situaci zdravotně postižených osob Účastníci dostanou k dispozici pomůcky, které běžně využívají tělesně postižení (invalidní vozík, slepeckou hůl, slepecké brýle, atd.). S jejich pomocí plní různé úkoly a pokusí se tak vžít se do situace zdravotně postižených osob. Zjistí, jak se lidé s určitým typem postižení cítí, když se vydávají na nákupy, když musejí něco zařídit na úřadě, nebo když chtějí využít veřejná zařízení. Přitom by se účastníci měli navzájem pozorovat, aby viděli, jak se kdo se situací vypořádá. Během cesty městem si mohou vyzkoušet, které smysly mohou při orientaci ve městě používat, které smysly jsou pro ně obzvláště důležité, do jaké míry hraje pro orientaci roli materiál použitý v okolí, struktura povrchu a proč. Zároveň účastníci pozorují reakce okolí a lidí, se kterými jsou v přímém kontaktu (např. prodavači atd.). Nápady na konkrétní úkoly naleznete v příloze.

103

Otázky k textu 1. Jaké jsou cíle City Boundu? 2. Jakou roli zde hraje město? 3. Pro které věkové skupiny je tato metoda vhodná?

104


Shrnutí City Bound

• součást zážitkové pedagogiky • metody zážitkové pedagogiky přenesené na (velko)město • reflexe a zpracování změn uvnitř společnosti

město

• vnímáno jako prostor pro učení a sbírání zkušeností • zdroj sociální výzvy

cíle

• rozvoj sociálních a emocionálních kompetencí • poznání vlastního/cizího města • senzibilizace pro (chybějící) sociální kompetence • senzibilizace pro různá sociální témata, např. problematika postižených lidí

cílová skupina

• původně: problematická mládež z města • dnes různé cílové skupiny od dětí po dospělé • vhodné také pro mezinárodní skupiny

105

Přílohy • sbírka aktivit: City Bound

106


City Bound Foto-rallye Skupina dostane sérii fotografií, s jejichž pomocí musí najít cestu městem. Tato aktivita je vhodná pro všechny věkové skupiny od předškolních dětí až po dospělé, neboť můžeme libovolně volit stupeň obtížnosti – od velkých, snadno rozpoznatelných objektů až po detaily. Motivy na fotografiích však musejí být zřetelné. Hledání minulosti Skupina dostane k dispozici historickou fotografii nějakého místa nebo objektu a pokusí se toto místo popř. tento objekt v současné podobě města najít. Při hledání mohou účastníkům pomoci například starší obyvatelé, kteří si možná ještě na hledaný objekt vzpomenou. Tím se zároveň posiluje mezigenerační porozumění a úcta ke starším generacím, protože mladší generace se v tomto případě musí spolehnout na zkušenosti starších. GPS-rallye Skupina má za úkol projít určitou trasu. K dispozici má GPSku, v níž jsou uloženy jednotlivé body cesty ve formě GPS-souřadnic. Názvy jednotlivých míst mohou být zašifrované, čímž bude hledání o něco těžší a zajímavější. Variantu GPS-rallye představuje geo-cashing. Pracujete-li s danou skupinou dětí a mládeže pravidelně, nabízí se možnost zřídit vlastní „kešku“ a společně s účastníky ji spravovat. Hledání pokladu pomocí GPS GPS-rallye se dá velice dobře zkombinovat s hledáním pokladu. Tato varianta je obzvláště vhodná pro skupiny dětí a mládeže. Na jednotlivých místech, které musí skupina pomocí GPSky hledat, jsou schované části mapy k pokladu. Na konci cesty se mapa složí a teprve potom skupina zjistí, kde na ni poklad vlastně čeká. Aktivity ke zvýšení povědomí o (chybějících) sociálních kompetencích • Požádejte neznámé kolemjdoucí, aby se s Vámi vyfotili v nějaké legrační pozici. • Zeptejte se v obchodě, který očividně nemá toaletu pro zákazníky, jestli byste si u nich nemohli odskočit. • Lehněte si na ulici a předstírejte, že jste v bezvědomí. Pozorujte přitom reakci kolemjdoucích. • Aktivita pro 2: Jeden utíká pryč, druhý ho pronásleduje a volá: „Zastavte ho!“ Pozorujte přitom reakce kolemjdoucích. • Pokuste se u kolemjdoucích rozměnit peníze, např. 100 Kč na drobné. • Pokuste se vyměnit jehlu za něco jiného. Měňte pořád dál a dál. Zvítězí ta skupina, která na konci přinese nejcennější/největší/nejtěžší/… předmět. Poznámka: U některých aktivit (např. u simulace bezvědomí nebo lupiče) v cizím městě byste se měli předem velice přesně domluvit s Vaším hostitelem/partnerem, aby se Vám nenastalo nějaké nepříjemné překvapení. Někdy se může stát, že se policie objeví na místech, kde spíš překáží… Aktivity ke zvýšení povědomí o situaci zdravotně postižených osob Simulace vozíčkáře: • Pokuste se zavolat si z telefonní budky. • Zkuste si z invalidního vozíku přečíst jízdní řád autobusu. • Překonejte na vozíku delší vzdálenost, a to samostatně (aniž by vás někdo tlačil).

107

• Kupte si ve stánku nebo v cukrárně zmrzlinu. • Pokuste se sami dostat na druhou stranu ulice. • Běžte nakoupit do supermarketu. Simulace nevidomého: • Přejděte jako nevidomí ulici (na semaforu nebo bez semaforu). • Pokuste se vybrat peníze u automatu. • Kupte si ve stánku nebo v cukrárně zmrzlinu. • Běžte do obchodu s oděvy a nechte si poradit při výběru nějakého moderního outfitu. • Poproste kolemjdoucí o pomoc – řekněte, že jste ztratili orientaci.

108


5.3 Environmentální výchova Animace Vraťme se teď zpátky do přírody! Nejdříve však potřebujeme trénink v navigování, abychom se v lese neztratili. Skauti Společně s účastníky si procvičíme výrazy: „doprava – nach rechts, doleva – nach links, rovně – gerade aus a zpátky – zurück“. Následně se účastníci rozdělí do dvou smíšených skupin. V každém kole si každá skupina vybere jednoho člena, kterému zavážou oči, a jednoho, který bude „slepého“ navigovat pomocí právě naučených výrazů (v daném cizím jazyce). Jakmile jsou všichni připraveni, umístí vedoucí hry někam do prostoru nafukovací balónek. Na znamení „slepci“ současně vyběhnou, snaží se najít balónek a prasknout ho. Přitom se musejí spolehnout na pokyny svých navigátorů. Tým, který balónek praskne, dané kolo vyhrál a může začít další kolo.

Informace k tématu Environmentální výchova je soubor vzdělávacích metod rozvíjený od 70. let 20. století různými ekologickými hnutími. Zabývá se principy zodpovědného zacházení se životním prostředím a s přírodními zdroji a snaží se pomocí různých pedagogických metod přiblížit tyto principy veřejnosti. V Čechách byl v 70. letech založen Svaz ochrany přírody a krajiny, později pak zájmové kroužky mladých přírodovědců. Během 80. let vznikla v rámci rozvoje ochrany přírody celá řada ekologických směrů s různými cíli. Ani samotný název nebyl jednotný – mluvilo se o výchově k ochraně přírody, ekologickém učení, nebo o ekopedagogice. Zásady ekologické výchovy nicméně postupně pronikly do všech oblastí vzdělávání – od předškolní pedagogiky až po vysoké školství a také do neformálního vzdělávání. V souvislosti s vývojem společnosti se od 90. let začala ekologická výchova stále více orientovat na trvale udržitelný rozvoj. V současnosti se nejedná již jen o ekologii, životní prostředí a přírodu, ale jsou zahrnuty také další úzce související oblasti, jako je ekonomie, politika, kultura a sociální problematika. Na obou stranách hranice vznikají ekologicky zaměřené organizace k nimž patří lesní školky a školy, ekostanice, národní parky, střediska ochrany přírody, školní biologická centra, speciálně zaměřené mládežnické ubytovny, školní statky a ekologické akademie. Jednou z největších ekologických organizací v Německu je Pracovní skupina pro přírodu a environmentální vzdělávání (Arbeitsgemeinschaft Natur- und Umweltbildung, „ANU“). Jedná se o organizaci zastřešující zařízení environmentální výchovy a environmentálních pedagogů v Německu. Tento svaz spravuje informace o environmentální výchově a výchově k udržitelnému rozvji ze všech vzdělávacích oblastí a také seznam médií k těmto tématům. K nejdůležitějším organizacím v Česku patří Český svaz ochránců přírody, Sdružení středisek ekologické výchovy PAVUČINA a Síť ekologických poraden „STEP“.

109

Téma přírody a ochrany životního prostředí se v obou zemích stalo pevnou součástí vzdělávacího plánu. Vznikají stále nové instituce, které nabízejí výukové programy pro školy, seminární skupiny, nebo volný čas. Patří k nim především ekofarmy, skanzeny a ekologická centra. Návštěvníci se v nich mohou hravou formou seznámit s podstatou životního prostředí a zásadami jeho ochrany. Často mají možnost sami si vyzkoušet tradiční ekologické postupy výroby potravin a zemědělskou činnost našich předků (například pečení chleba, výrobu másla, praktické semináře o obnovitelných zdrojích energie, nebo prohlídky farem s výkladem k jednotlivým druhům zvířat či tradiční venkovské architektuře). Příkladem takovýchto zařízení na saské straně je historický čtyřstranný statek AmbrossGut v Schönbrunnu v Krušnohoří (www.ambrossgut.com), na české straně je to pak například Soubor lidové architektury Zubrnice (www.zubrnice.cz) nebo ekofarma Kozodoj (www.kozodoj.cz). Díky praktickému přístupu je naprostá většina nabídek vhodná i pro mezinárodní skupiny. Zdroj: http://de.wikipedia.org/wiki/Umweltbildung

Tip: Informujte se o tom, které organizace zabývající se environmentální výchovou se nacházejí v okolí konání Vašeho semináře. Případně můžete jedno takové zařízení s účastníky navštívit a vyzkoušet si některý z nabízených výukových programů. Doporučujeme workshopy na ekofarmách.

110


Otázky k textu 1. V čem spočívá environmentální výchova? 2. Jaké oblasti zahrnuje vzdělávání k trvale udržitelnému rozvoji? 3. Jak popř. ve kterých zařízeních se odráží důraz na environmentální výchovu? 4. Jaká další zařízení a organizace vytvářejí tematické nabídky pro školy i širokou veřejnost? 5. Jaké zkušenosti máte Vy osobně s tématem environmentální výchova? Navštívili jste už sami některá z výše zmíněných zařízení?

111

Shrnutí environmentální výchova

• zprostředkovává principy zodpovědného zacházení se životním prostředím a přírodními zdroji

70. léta

• vývoj pedagogického směru • v Čechách vznik Svazu ochrany přírody a krajiny

80. léta

• další rozvoj: ekologická výchova, ekologické učení, ekopedagogika • rozšíření zásad do všech úrovní formálního i neformálního vzdělávání

90. léta

• další rozvoj: vzdělávání k udržitelnému rozvoji

• zahrnuje různé pedagogické metody

• zahrnuté oblasti: ekologie, životní prostředí, příroda, ekonomie, politika, kultura, sociální problematika • vznik specializovaných vzdělávacích zařízení: lesní školky a školy, ekostanice, střediska ochrany přírody, školní statky, ekologické akademie, atd. Pracovní skupina pro vzdělávání o přírodě a ekologii (ANU)

• svaz zastřešujcí ekol. zařízení a environmentální pedagogy v Německu • sběr informací o environmentální výchově ze všech oblastí vzdělávání • tematický seznam médií

organizace v Česku

• Český svaz ochránců přírody • Sdružení středisek ekologické výchovy PAVUČINA • Síť ekologických poraden STEP

environmentální výchova pro • ekofarmy, skanzeny, školicí střediska ekologické výchovy školy a volný čas • široká nabídky výukových programů a seminářů • praktické kurzy výroby potravin a zemědělských činností

112


113

114


Modul 6 Podpora tolerance a demokracie

115

116


Úvod Mezinárodní spolupráce dnes už není nic zcela zvláštního. Že se děti, mládež a dospělí z různých zemí a různých kultur setkávají na společných akcích, se stává stále častějším a méně komplikovaným jevem. Ale i v dnešní době a dokonce i v pohraničí, kde se udržuje nejvíce zahraničních kontaktů, můžeme narážet na počáteční nedůvěru či dokonce na náznaky intolerance a xenofobie. Neutěšená hospodářská situace, špatná zkušenost, ale také nedostatek konkrétních informací – to všechno mohou být důvody k intolerantním výrokům a způsobu myšlení. Kdo chce pracovat s mezinárodními skupinami, musí si být této skutečnosti vědom a musí být schopen projevy intolerance rozpoznat. Zároveň by měl mít v rukávu dostatek prostředků a strategií, aby dokázal takové projevy potlačit nebo přinejmenším zmírnit. Tato kapitola by měla podpořit vedoucí interkulturních skupin při konfrontaci s náznaky intolerance.

Animace Tolerance znamená umět akceptovat pestré spektrum názorů, přístupů a kultur. V první řadě je ale důležité tomu pestrému spektru vůbec rozumět a umět se o něm vyjádřit, abychom jej mohli akceptovat. Semafor Postavíme kruh ze židlí – židlí by mělo být o něco víc než účastníků. Každý si vybere jednu židli a posadí se na ni. Vedoucí hry se postaví doprostřed kruhu s kelímkem obsahujícím jeden modrý, jeden červený, jeden zelený a jeden žlutý předmět (kostičky, hrací figurky od „Člověče, nezlob se!“, nebo jednoduše kuličky z barevného papíru). Každému z hráčů přidělí vedoucí hry jednu barvu tak, že z kelímku vytáhne odpovídající barevnou kuličku a jmenuje danou barvu česky a německy. Každý hráč v kruhu si musí zapamatovat jak barvu, která mu byla přidělena, tak židli, na které sedí. Jakmile má každý svoji barvu, může hra začít. Vedoucí hry vylosuje z kelímku jednu kuličku, ukáže ji ostatním a nahlas a zřetelně jmenuje danou barvu (nejdříve v obou jazycích, později jen v jednom jazyce). Ti, kteří tuto barvu mají, se v kruhu posunou o jednu židli dál po směru hodinových ručiček. Pokud je židle, na kterou si mají sednout, obsazená, musí si sednout na toho, kdo na ní sedí. Následně vrátí vedoucí hry kuličku zpátky do kelímku a losuje znovu. Jestliže vytáhne barvu hráče, který je právě „zasednutý“ (sedí na něm jeden nebo více hráčů), nemůže tento hráč postupovat dál, ale musí počkat, až bude volný (až na něm nikdo nebude sedět). Osoba, která jako první objede celý kruh a skončí opět na svém výchozím místě, vyhrála. V dalším kole můžeme použít jiné barvy, aby se skupina naučila co nejvíce slovíček. Na konci hry můžeme uspořádat soutěž v barvách. Vedoucí hry ukáže ještě jednou jednotlivé kuličky a účastníci musí jmenovat odpovídající barvy v daném cizím jazyce. Ten, kdo si myslí, že zná správnou odpověd, se musí rychle přihlásit. Je-li odpověď správná, získá bod. Je-li odpověď špatná, dostanou možnost odpovědět ostatní.

117

Informace k tématu Tip: Spolupráce, důvěra: Dva účastníci se postaví zády těsně k sobě, opřou se o sebe a současně pokrčí kolena tak, aby se dotýkali jen zády. Přitom se musí pokusit neztratit rovnováhu – to vyžaduje vzájemnou důvěru. Pokud to zvládnou, může jeden z nich zkusit lehce tlačit směrem k partnerovi a tím udávat směr společného pohybu po prostoru, zatímco druhý se nechá „vést“; po tomto cvičení následuje diskuse s účastníky o jejich pocitech (Bylo jednoduché si navzájem důvěřovat? Jaké to bylo nechat se vést?). I v dnešní době se často setkáváme s diskriminujícími výroky založeným na předsudcích. Earl E. Davis definuje předsudky jako „negativní či odmítavé přístupy vůči jednomu člověku nebo vůči skupině, přičemž jsou této skupině v důsledku stereotypních představ od začátku připisovány určité vlastnosti. Na základě ustrnulosti a emotivnímu zabarvení je velice složité tyto představy opravit – a to i po prožití opačné zkušenosti.“ G.W.Allport se k tomuto tématu vyjadřuje o něco stručněji: „Nejkratší ze všech definic předsudku může být následující: špatné smýšlení o ostatních bez dostatečného odůvodnění.“ Zdroje: Earl E. Davis: Turm gegenwärtigen Stand der Vorurteilsforschung, in: Vorurteile, ihre Erforschung und ihre Bekämpfung, Frankfurt a.M. 1964. str. 51 - 71, zde str. 53.; Gordon W. Allport: Die Natur des Vorurteils, Köln 1971, str. 20.

Tip: Vedoucí hry se postaví do čela místnosti a jmenuje různé kontroverzní výroky, k nimž se mají účastníci neverbálně vyjádřit: Čím silněji se s příslušným výrokem dokážou identifikovat, tím více se přiblíží vedoucímu hry (a naokpak – čím silněji s výrokem nesouhlasí, tím více se stáhnou do zadní části místnosti); o jednoznačných odpovědích (někdo se postaví zcela dopředu nebo zcela dozadu) můžeme následně se skupinou diskutovat; Možné výroky: „Muži jsou lepší řidiči než ženy.“ „Ženy jsou zodpovědnější než muži.“ „Homosexuální páry by neměly vychovávat děti.“ „Většina Romů nechce pracovat.“ „Většina zločinců v zemi jsou cizinci.“ „Podmínky pro žadatele o azyl by se měly značně zjednodušit.“ Abychom dokázali proti intolerantním nebo až diskriminujícím způsobům myšlení a projevům vůbec nějak zapůsobit, případně správným způsobem na ně zareagovat, musíme je v první řadě vůbec umět rozpoznat. Častými poznávacími znameními jsou verbální projevy ve formě specifických frází a hesel. Tato hesla se také označují jako „kategoricky útočná“. Kategoricky útočná hesla Kategoricky útočná hesla se vyznačují následujícími vlastnostmi: • vyjadřují pouze minimální nebo zcela chybějící ochotu či schopnost akceptovat demokratické principy a pravidla popř. se s nimi identifikovat • vytvářejí pesimistický nebo negativní obraz údajné „přirozenosti“ člověka a vyjadřují sklon vysvětlovat společenský či politický vývoj a podmínky pomocí biologismů nebo psychologismů • pracují s pojmem „my“ a snaží se tak ovlivnit příjemce pocitem sounáležitosti • vykazují nedostatek empatie pro problémy druhých

118


• snaží se diskreditovat jiné životní filozofie a zároveň demonstrovat vlastní „sílu“ a „tvrdost“ • vykazují neochou či neschopnost vnímat komplexnost společenské situace a přijímat protichůdné informace, zobecňují danou problematiku • mohou být zaměřené proti různým skupinám lidí – na základě jejich původu (cizinci), rasy (barva pleti, Romové), sociální situace (příjemci sociálních dávek), zdravotního stavu (mentálně nebo tělesně postižení), sexuality (ženy, homosexuálové, …), atd. • z hlediska struktury jsou většinou jednoduché, krátké, trefné a tím pádem dobře zapamatovatelné • jsou orientované na masy a populistické • často jsou úskočné, zastírají pravdu a přiostřují danou problematiku S kategoricky útočným hesly se můžeme setkat prakticky kdekoli. Můžeme je zaslechnout nejen na ulici, ve veřejných dopravních prostředcích, nebo restauracích, ale také na úřadech, na školním dvoře, nebo na volebních plakátech extremně orientovaných politických stran. Zvláštní vliv mají tato hesla v různých médiích. V důsledku toho není nepravděpodobné, že se s xenofobními či jinak diskriminujícími výroky můžete setkat i při mezinárodních setkáních. Většinou je pro nás poměrně těžké zabývat se takovými výroky. Často nechceme říci nahlas svůj názor, protože máme strach z násilí nebo z vyloučení, často nám chybějí potřebné faktické informace popři osobní vztah k danému tématu a někdy máme pocit, že to je tak jako tak k ničemu. Nebezpečí hesel spočívá v tom, že dokážou příjemce rychle znejistit: Každé heslo v sobě ukrývá informaci, která je – když ne pravdivá, pak přinejmenším relativně pravděpodobná a která nám připomene naše vlastní předsudky. Nicméně je důležité najít odvahu a podobným diskriminujícím výrokům se postavit. I verbální projevy intolerance mohou být velice nebezpečné, jelikož mohou vyvolat větší konflikty. Kromě toho se i my sami velice rychle můžeme stát obětí diskriminace a dostat se do úplně stejné situace. Strategie rozhovoru Vést diskusi s extremisticky zaměřenými lidmi není jednoduché. Tyto osoby často užívají neopodstatněné argumenty, o jejichž pravdivosti jsou natolik přesvědčeni, že prakticky nejsou schopni přijmout nový úhel pohledu. Diskuse se tak velice rychle může vyvinout v hádku. Abychom na diskriminující výroky dokázali přiměřeně reagovat, doporučuje se v rozhovoru dodržovat určité strategie. Ty nám mohou pomoci zachovat klid a zůstat věcní: • Vyhledávejte oční kontakt s Vaším protějškem. • Dbejte na držení těla a mimiku – seďte uvolněně, neschovávejte se za zkřížené ruce, nepokoušejte se působit větší ani menší, dejte najevo svou pozornost, ale také sebejistotu. • • • • •

Zachovejte klid. Budete-li mluvit potichu a klidně, bude Vám Váš protějšek pravděpodobně naslouchat pozorněji, než když se jej budete pokoušet přehlušit. Vyžadujte, aby se dodržovala pravidla rozhovoru. Vaše diskuse by si měla zachovat formu dialogu, v němž každý může vyjádřit svůj názor, aniž by mu ten druhý skákal do řeči. Zůstaňte autentičtí a věcní – nesnažte se kontrovat jinými hesly. Dotkněte se v rozhovot osobní roviny. („Jak by ses cítil ty, kdybys…“) Pokuste se situaci trochu odlehčit a vnést do diskuse humor. Buďte ale opatrní při volbě slov, Váš protějšek by neměl mít pocit, že si z něj chcete utahovat.

119

•

Pokud Vám určité výroky nebo informace připadají nejasné, konsekventně se ptejte a vyzvěte svůj protějšek, aby Vám sdělil zdroj, z nějž dané informace čerpal.

• •

Důsledně se držte vždy jedné argumentační linie a teprve poté přejděte k další. Nenechte se vláčet od jednoho tématu ke druhému. Přimějte svůj protějšek zůstat u dané problematiky. Teprve tehdy, když jste dané téma či argument dostatečně probrali nebo když diskuse začíná být přiostřená,

• •

změňte téma. K tomu původnímu se můžete vrátit později. Je-li u rozhovoru více osob, pokuste se je do rozhovoru zapojit a získat je na svou stranu. Jako tým dokážete lépe argumentovat. Při diskusi s extremisticky orientovanými lidmi udržujte určitý odstup, abyste svému protějšku mohli vysvětlit své stanovisko, aniž by se tím rozhovor přiostřil a stal se tak neproduktivní.

S. Ulrich formuluje tři kroky nutného distancování následujícím způsobem: • • •

Krok 1: Zopakujte výrok Vašeho protějšku vlastními slovy a dejte mu tak příležitost tento výrok objasnit. Krok 2: Vysvětlete mu, jaké pocity ve Vás daný výrok vyvolává. Vyjádřete svůj vlastní postoj. Krok 3: Dejte svému protějšku najevo, že se od daného výroku distancujete, a vysvětlete mu, co by Vám bylo milejší.

S touto strategií lze odle S. Ulricha dosáhnout těchto důležitých cílů: • Váš protějšek se sice nenechá přesvědčit, ale může se Vám ho podaří ovlivnit natolik, že si příště dvakrát • •

rozmyslí, jestli jsou podobné výroky na veřejnosti vhodné. Svou intervencí podpoříte toho, proti komu byl výrok namířen. Ukážete tak, že ne všichni smýšlejí stejně. Zapojením dalších osob do rozhovoru je přimějete k přemýšlení a zvýšíte tak jejich povědomí o toleranci.

Zdroj: Susanne Ulrich: Achtung (+) Toleranz, Gütersloh 2000

Než si vytvoříme názor na určitou problematiku nebo situaci, měli bychom se ujistit, že máme o daném tématu dostatek informací a že jsou tyto informace seriózní. Především u médií bychom měli být obzvláště opatrní, protože bez znalosti kontextu jsou některé informace zkreslené. Tip: Cvičení ke vnímání informací: Ostrov Albatros (viz příloha)

120


Otázky k textu 1. Co rozumíte pod pojmem „předsudky“? Jak vznikají? 2. Co jsou „kategoricky útočná hesla“ a kde se s nimi můžeme setkat? 3. Co je typické pro kategoricky útočná hesla? 4. V čem spočívá jejich nebezpečí? 5. Napadají Vás důvody, proč bychom se měli postavit proti extremistickým výrokům? 6. Jaké strategie nám mohou pomoci při argumentaci proti extremisticky smýšlejícím lidem? 7. Máte Vy sami nebo někdo z Vašeho okolí zkušenosti s projevy intolerance nebo diskriminace?

121

Shrnutí předsudky

• negativní či odmítavé postoje • na základě stereotypních představ se určité osobě/skupině osob připisují určité vlastnosti • základ: zobecňování špatných zkušeností, nedostatek informací, obecná nespokojenost a hledání obětních beránků

kategoricky útočná hesla

• extrémně zaměřené zjednodušující výroky vůči určité skupině

znaky kategoricky

• rezistence vůči demokratickým principům

útočných hesel

• negativní obraz údajné „přirozenosti“ člověka • nedostatečná schopnost vcítit se do problémů druhých • • • • • • •

demonstrace „síly“ a „tvrdosti“ neschopnost vidět složitost problematiky mířené proti různým skupinám: cizinci, postižení, ženy, atd. většinou krátké a trefné zaměřené na masy, populistické, často formulovány v 1. osobě mn.č. úskočné, zastírající pravdu přiostřují danou problematiku

problematika odporu vůči kategoricky útočným heslům

• • • • •

strach před násilím a vyčleněním chybějící faktické znalosti či osobní vztah k tématu rezignace nejistota na základě vlastních předsudků nejistota na základě částečné pravdivosti jádra výroku

důvody pro odpor vůči extremistickým výrokům

• předcházení větším konfliktům • člověk se sám může stát obětí diskriminace • podpora tolerance a demokracie

strategie argumentace

• dbát na oční kontakt, řeč těla a mimiku

proti kategoricky útočným heslům

• • • •

zachovat klid, mluvit tiše a klidně vyžadovat dodržování pravidel rozhovoru zachovat autentičnost a věcnost dotknout se osobní roviny, vytvořit osobní vztah k tématu

• vnést do rozhovoru zdravou dávku humoru • ptát se při nesrovnalostech, vyžadovat osvětlení zdroje informací • držet se jedné argumentační linie • změnit téma v případě vzrůstajícího napětí • zapojit další osoby do rozhovoru 3 kroky nutného distancování

1. zopakovat výrok a vyžadovat vysvětlení 2. konfrontovat protějšek s vlastním postojem 3. vyjádřit nesouhlas a vlastní přání

cíle argumentace

• znejistění, senzibilizace protějšku • podpora oběti diskriminace • senzibilizace zapojeného okolí

122


Přílohy • příklady kategoricky útočných hesel • aktivita: Ostrov Albatros

123

Příklady kategoricky útočných hesel Téma: Xenofobie, rasismus, anticiganismus • „Česko Čechům!“ • „Pracovní místa jen pro Čechy!“ • „Romové dostanou všechno zadarmo!“ • „Romové nechtějí pracovat!“ • „Romové kradou!“ • „Rusáci jsou mafiáni!“ Téma: Sociofobie, sociální závist • „Příjemci sociálních dávek jsou na tom lépe než pracující obyvatelstvo!“ • „Socky nepracujou a stejně dostávají peníze!“ • „Kouří, pijou alkohol, ale jejich děti nemají ani pořádnou postel!“ • „Tráví volný čas před krámem!“ • „Vždyť ani nechtějí pracovat!“ • „Odkládají děti před počítačem nebo televizí!“ • „Jejich koníček je dělat děti!“ • „Ty jsi ze zvláštní školy!“ • výrazy jako „socka“, „bezďák“, „kripl“ Téma: Sexismus, homofobie • „Ženy nepatří za volant!“ • „Dlouhé vlasy, krátký rozum!“ • „Muž je pánem tvorstva!“ • „Velkým autem si pánové kompenzují něco jiného!“ • „Teplouši by neměli mít děti!“ • „Homosexualita je nemoc!“

124


Ostrov Albatros Kultura obyvatel ostrova Albatros Tato hra slouží k senzibilizaci pro zacházení s informacemi. Ukazuje, jak důležité je opatřit si dostatek informací k určitému tématu a nenechat pracovat vlastní kulturní předpojatost. Účastníci sedí v kruhu na židlích. Vysvětlíme jim že mají jedinečnou možnost navštívit vzdálený ostrov Albatros a zúčastnit se slavnosti tamních obyvatel. K výletu dostanou tyto otázky: • Co jste vnímali/pozorovali? • Co si o tom myslíte? • Chtěli byste tam žít? Pokud ano, jak dlouho, v jaké roli a proč? Pokud ne, proč? Pro toto cvičení je výhodou, máme-li k dispozici dva vedoucí hry – jednoho muže a jednu ženu. Průběh: Účastníci sedí v kruhu, v němž je jedna volná židle navíc. Muž (vedoucí hry) vstoupí do místnosti následován ženou, která udržuje určitý odstup. Za tichého bručení se oba postaví doprostřed kruhu a úklonou pozdraví každého jednotlivce v kruhu. Poté obcházejí od účastníka k účastníkovi a všem, kteří mají nohu přes nohu, položí obě nohy na zem. Následně se muž posadí na volnou židli, zatímco žena si najde místo na zemi u jeho nohou. Nyní muž chytí ženu za krkem a lehce jí tlačí hlavu k podlaze. Žena se nebrání – předklání se až k zemi. Vedle židle, na níž muž sedí, leží miska s buráky. Muž misku zvedne, sní několik oříšků a poté vstane a nabídne oříšky postupně všem mužům. Když jsou všichni obslouženi, vrátí se zpátky na svou židli a podá misku ženě. Ta také sní několik oříšků, pak vstane a nabídne ženám v kruhu. Když jsou všechny obsloužené, vrátí se na své místo. Tím je rituál u konce, muž se ženou vstanou a opustí místnost. Nyní dochází na vyhodnocení pozorování a dojmů účastníků. Teprve po vyhodnocení dostanou účastníci do ruky vysvětlení kulturních pravidel obyvatel ostrova Albatros. Jakmile si ho všichni pročtou, diskutuje se o tom, do jaké míry tyto informace změnily vnímanou skutečnost. Kultura obyvatel Albatrosu: •

Lidé na ostrově Albatros jsou velice mírumilovný národ. Cítí-li se spokojeně, dávají to najevo lehkým, klidným bručením. Jsou-li rozezleni, což se stává zřídka, začnou posykávat.

•

Nejvyšším božstvem na ostrově je bohyně Země. Albatrosané ji mají ve veliké úctě. Proto vyhledávají kontakt se zemí. Ten, kdo má velké nohy, je považován za privilegovaného, jelikož mu nohy umožňují obzvláště široké spojení s božstvem Země. Vše, co se zemí nějak souvisí, považují Albatrosané za velmi vzácné. Nejoblíbenější lahůdkou a zároveň předmětem rituálů této kultury jsou proto buráky.

•

Návštěvníkům prokazují domorodci velkou úctu tím, že se jim snaží zajistit co možná nejsilnější spojení se zemí, aby mohli čerpat zemskou energii. Proto je například důležité sedět s oběma nohami položenýma na zemi a nekřížit je.

•

Žena se na Albatrosu těší obzvláště velké úctě, protože se z nich – stejně tak jako z Matky Země – rodí nový život. Ženy mají proto zvláštní privilegia:

•

Muži se musejí pohybovat vždy několik kroků před ženami, aby je ochránili od útoků a nebezpečí.

125

•

Muž musí ochutnat veškeré jídlo před tím, než ho pozře žena.

•

Ženy jsou bohyni Země blíže než muži – proto mají právo sedět na podlaze, zatímco muži musí od země udržovat větší odstup, například sedět na židli.

•

Užší kontakt se zemí je mužům povolen výhradně v rámci určitého rituálu. Při tomto rituálu položí muž ženě, která sedí na zemi, ruku zezadu na krk, zatímco ona se předklání, pokládá čelo na podlahu a tím čerpá kosmickou energii. Část energie přechází přes mužovu ruku do jeho těla. Tento rituál je považován za obzvlášť velký akt úcty.

•

S výjimkou tohoto rituálu je mužům na Albatrosu zakázáno dotýkat ze žen bez svolení.

126


127

128


Impresum Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin byly vytvořeny v rámci evropského projektu „Vyrůstat-srůstat – Pokračování“ realizovaného v období od 01.07.2012 do 31.10.2014.

Projektoví partneři:

Die Brücke e.V., Chemnitz An der Wiesenmühle 1 09224 Chemnitz

leadpartner

Dům dětí a mládeže a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,

projektový partner

Ústí nad Labem, p.o. Velká Hradební 1025/19 CZ - 400 01 Ústí nad Labem Kindervereinigung Sachsen e.V., Chemnitz Straße Usti nad Labem 121 09119 Chemnitz Redakce:

DIE BRÜCKE e.V., Chemnitz Dům dětí a mládeže Ústí nad Labem, p.o.

Překlad:

DIE BRÜCKE, e.V., Chemnitz Dům dětí a mládeže Ústí nad Labem, p.o.

Grafické zpracování:

DIE BRÜCKE, e.V., Chemnitz amareco

projektový partner

© 2014 Die Brücke e.V. Projekt byl podpořen z prostředků Evropské unie, programu Ziel3-Cíl3, jakož i České republiky a Svobodného státu Sasko. Kopírování či předávání obsahu třetím osobám je tak povoleno za podmínky uvedení zdroje.

129

Die Brücke e.V. An der Wiesenmühle 1 D - 09224 Chemnitz

KINDERVEREINIGUNG® Sachsen e.V. Straße Usti nad Lebem 121 D - 09119 Chemnitz

Dům dětí a mládeže a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Ústí nad Labem, p.o. Velká Hradební 19 CZ - 400 01 Ústí nad Labem

Tel.: Fax.: E-Mail: Web:

Tel.: Fax.: E-Mail: E-Mail: Web:

Tel.: Fax.: E-Mail: E-Mail: Web:

+49 371 3663 261 +49 371 3663 299 [email protected] www.most-die-bruecke.de

www.aufwachsen-zusammenwachsen.eu www.vyrustat-srustat.eu

+49 371 521 28 64 +49 371 521 28 65 [email protected] [email protected] www.kindervereinigung-sachsen.de

+420 475 209 223 +420 475 209 922 [email protected] [email protected] www.ddmul.cz

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin

Recommend Documents