Pochopení duchovní reality Křesťané ve střední Asii Zprávy ze světa

3 / 2014 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Pochopení duchovní reality Křesťané ve střední Asii Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­ den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­ leč­nos­ti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa, nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty bra­tr­ské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na Ži­dov­ské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v In­dii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun – Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 3 / 2014

Poslední léta znamenají pro země střední Asie stále větší radikalizaci islámu. Na obrázku je jedna z nových venkovských mešit.

richard Wurmbrand napsal

Pochopení duchovní reality „Vy jste sůl země.“

(Matouš 5,13)

Drazí bratři a sestry, před několika tisíci lety žil muž, který byl pro svou víru v Božích očích velmi významný. Tím mužem byl Abraham, kterého Písmo nazývá otcem víry. Jako cizinec a přistěhovalec procházel se svými stády dobytka Mezopotámií a Kanaánem společně se svým synovcem Lotem. Jednoho dne došlo mezi Abrahamovými a Lotovými služebníky ke sporu. Zdá se, že tato hádka ovlivnila i Lota. A tak mu Abraham řekl: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou… Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo“ (Genesis 13, 8–9). Lot se rozhodl oddělit se od Abrahama, Božího muže. Když se rozhlédl po krajině, uvědomil si, že území kolem Jordánu je mnohem úrodnější a zvolil si ho pro sebe. V té oblasti byla dvě velká města – Sodoma a Gomora – obě nechvalně proslulá bezbožností svých obyvatel. Lot se ale o tuto skutečnost nestaral. Byl zaslepen příležitostí nabýt dobrého materiálního postavení. Lot byl v Božích očích solí země. Uvážíme-li, ve které době žil a jaké měl poznání Boha, viděl Bůh v Lotovi možnost nápravy poměrů v Sodomě. Bůh se však nakonec rozhodl toto město zničit, ale před jeho zničením musel odtud Lota vyvést. Jednou byl spasen a Sodoma měla být zničena. Ale co bylo se skutečností, že Lot byl „solí země“? Písmo nám o Lotovi vypráví, „že trápilo jeho spravedlivou duši, když musel den co den slyšet a vidět jejich nemravné skutky“ (2. Petrova 2,8). Byl velmi zarmoucen nad jejich bezbožným životem. Lidé kolem nemohli tento vnitřní stav jeho duše vidět, ale Bůh ho viděl. Bůh Lota považoval za „sůl země“, ačkoli ten, jak vidno, se od ostatních lidí zase tak dramaticky nelišil. Avšak člověk vidí pouze to, co má před očima, zatímco Bůh patří na srdce a jeho pohnutky. „Vy jste sůl země,“ řekl Spasitel svým učedníkům. Tato slova řekl na samém počátku jejich cesty následování, kdy jejich poznání bylo jen ne­patrné a pokud jde o víru, byli značně nechápaví. 

Tehdejší kněží byli lidmi vysoké morálky. Přesto jim Ježíš neřekl: „Vy jste sůl země.“ Tato slova řekl pouze na adresu svých apoštolů, lidí, o kterých věděl, že jsou po lidské stránce jen slabé hliněné nádoby; ale věděl o nich také, že touží zachovat věrnost a následovat svého Pána až do konce. Osm dní po narození Spasitele přinesli rodiče podle nařízení malého Ježíše do chrámu. V chrámě byl starý muž jménem Simeon, kterému se od Boha dostalo zaslíbení, že nezemře dokud neuzří Spasitele. Když bylo nemluvně Ježíš přineseno do chrámu, vzal ho Simeon do náručí, chválil Boha a řekl: „Neboť mé oči viděly tvé spasení… a slávu pro tvůj lid Izrael“ (Lukáš 2,28–32). Lidé, kteří byli ten den v chrámě a znali Simeona, mohli být jeho slovy udiveni a rozhlížet se, v kom Simeon vidí toho chrabrého bojovníka a od Boha poslaného vysvoboditele. Avšak nemohli vidět nikoho, kdo by naplnil jejich očekávání. To proto, že jejich přirozené oči dokázaly Ježíše vidět jen jako malé dítě. Avšak duchovní oči Simeona v něm viděly Boží spasení a slávu Izraele. Bůh, který vidí skutečnosti, člověku ne vždy viditelné, nám potvrzuje: „Vy jste sůl země… světlo světa.“ Když bylo Ježíši třicet let, začal vyučovat zástupy. Jeho rodina se domnívala, že přišel o rozum. Co v něm přirozené oči mohly vidět – dokonce i oči příslušníků Spasitelovy svaté rodiny – byl pouze mladý muž, který nemoudrým způsobem riskoval svůj život. Jiným proslulým mužem, který tam tehdy také žil, byl Jan Křtitel. Jednoho dne uviděl Jan přicházet Ježíše a zvolal: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (Jan 1,29) Janovy duchovní oči byly otevřeny pro duchovní skutečnosti, které jiní svýma tělesnýma očima vidět neuměli. Ve věku třiatřiceti let náš Spasitel ukončil svůj pozemský život, když byl ukřižován jako zločinec mezi dvěma lotry. Z jeho úst bylo možno zaslechnout slova: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Tedy sám řekl, že je opuštěn Bohem. Pod křížem stál římský setník. Jeho oči byly náhle otevřeny pro duchovní skutečnosti a prohlásil: „On byl opravdu Boží syn“ (Matouš 27,54). Ostatní lidé stojící v tu chvíli pod křížem dokázali vidět jen skutečnost viditelnou přirozenýma očima a dojít k závěru: „Jiné zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže!“ V tomto ohledu měli pravdu. Ježíš zůstal viset na kříži. Co bylo nyní vidět, byla slabost, nedostatek moci a síly. Duchovní oči však viděly jinou realitu – realitu duchovní a nadpřirozenou: Ježíš byl Synem Božím. Vložme svou důvěru v Krista! Na kříži zaplatil za všechny naše hříchy. Vírou v jeho oběť jsme u Boha považováni za spravedlivé. Jeho prostřednictvím jsme dnes tím, čím jsme: solí země a světlem světa. Když zemřel jistý anglický král, přinesli poslové tuto zprávu jedinému nástupci trůnu, tehdy dvanáctileté dívce. Řekli jí: „Od této chvíle jsi královnou!“ Dala jim nádhernou odpověď: „Budu tedy od této chvíle poslušná!“ 

Bůh nám říká: „Jste solí země.“ Snažme se proto podle toho jednat. Kéž nám v tom Bůh pomáhá. V Kristu váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek je z archivu Hlasu mučedníků.

S v ě d ec t v í p ro n á s l e d ova n ýc h k ř e s ťa n ů

Libanon Nevšední setkání Následující řádky jsou vyňaty z dopisu, který nám z Libanonu zaslal jeden z tamních křesťanských pracovníků, jehož službu podporuje naše misie. Ze sousední Sýrie přicházejí tisíce utečenců. Mnozí z nich jsou křesťané prchající před islamistickými povstalci, kteří na nich páchají ty nejhorší krutosti. Hlas mučedníků podporuje syrské uprchlíky různým způsobem – od prosté humanitární pomoci až po pořádání různých seminářů s duchovním zaměřením, určené zejména muslimům, kteří se nově obrátili a přijali křesťanství. Jednoho rána jsem odešel ze střediska, kde jsou distribuovány potraviny, mezi syrské uprchlíky, kteří nalezli útočiště v Libanonu. Jak jsem tak šel a v duchu se modlil, potkal jsem nějakého chlapce. Ten mi řekl, že přišel i se svými rodiči ze syrského Homsu. Když jsem se ho zeptal, zda mám jeho rodiče navštívit, nevěděl, co má říci. Dal jsem mu proto svoje telefonní číslo a také nějaké potraviny. Jeho otec mi odpoledne zatelefonoval, poděkoval za jídlo a pozval mě do jejich obydlí. Následující den jsem s man­želkou šel tuto rodinu navštívit. Měli celkem tři děti. Pocházeli z rodiny, která se tradičně hlásila ke křesťanství a ze své země uprchli, když se jejich vesnice dostala do ohrožení. Otec rodiny si dokonce pamatoval z dřívější doby Syrští utečenci nejvíce potřebují vědomí, že nejsou opuštěni. některé verše z Bible, ale Proto se je snažíme podporovat materiálně a přinášet jim třebaže chodil občas i do i duchovní povzbuzení. 

kostela, o skutečné osobní zbožnosti a spolehnutí se na Krista neměl žádné povědomí. Po této naší první návštěvě nás rodina pozvala znovu a oba manželé vyjádřili přání, zda bychom se mohli pravidelně scházet ke společnému čtení Bible. Když jsme později dospěli k pasážím týkajícím se následování Krista, byli tím všichni tak zasaženi, že ihned vyjádřili přání modlit se, aby se Ježíš stal také jejich Spasitelem. A tak jako kdysi za biblických časů, uvěřila celá rodina včetně dětí v Ježíše. Otec rodiny se nám rovněž přiznal, že již delší dobu o duchovních věcech uvažoval a toužil se setkat s někým, kdo by mu o Bohu pověděl více a dokonce se za to i modlil. V našem setkání pak spatřoval Boží odpověď na svou touhu a modlitby. Od prvních okamžiků obrácení byla rodina velmi horlivá a manželé ihned chtěli založit vlastní společenství. A tak se později i stalo. Začali jsme tuto skupinku s manželkou pravidelně navštěvovat. Byl to čas modliteb a rozmlouvání nad Božím slovem. Jednoho dne do tohoto společenství přibyl švagr z otcovy strany jménem Darius. Přijel ze Sýrie, aby rodinu na několik dní navštívil. Také on pocházel z křesťanského prostředí. Během této doby Darius uvěřil a odevzdal svůj život Kristu. Když se pak loučil a společně jsme se všichni modlili, moje manželka ucítila puzení, aby vzala olej a tohoto nového bratra v Kristu po­mazala. Nevěděla proč, ale přijala to jako Boží příkaz. Než Darius odjel do Sýrie, celá rodina na něho naléhala, aby odjezd odložil, neboť kolem města, ve kterém žil, probíhaly intenzivní boje. Ale Darius se přesvědčit nedal a vydal se na cestu. Když jsme příští sobotu zase přišli na setkání, dozvěděli jsme se, že Daria chytli na cestě muslimští povstalci, zabili ho a jeho tělo pak doslova rozsekali na kusy, které poházeli kolem cesty. Podle tamních lidí šlo o nábožensky motivovanou vraždu, neboť Darius pocházel z křesťanské oblasti a navíc svoji víru nově prohloubil, což povstalci zřejmě nějak vytušili. Byl to velmi smutný večer. Hovořili jsme společně o naší naději, že po smrti budeme všichni s Ježíšem. Pamatujme ve svých modlitbách na tuto syrskou rodinu a samozřejmě i na všechny další syrské křesťany, kteří nyní procházejí tak těžkou zkouškou. – Hlas mučedníků, Kanada, listopad 2013

Proná sledovaná círke v dnes

Křesťané ve střední Asii Přišli jsme tě zbít, ale od této chvíle tě necháme na pokoji Noc za nocí, po tři roky, prožíval „Jamil“ totéž utrpení. Přicházeli k němu příslušníci různých skupin islámských radikálů, kteří ho mlátili, kopali a tloukli do obličeje. Někdy přicházeli dokonce jednotlivě a často v rozporu se 

zásadami islámu i posilněni alkoholem. V jejich očích byl Jamil pouhým kafírem, čili nevěřícím. V malé vesnici ležící ve střední Asii byl Jamil nežádoucím rušivým elementem, který od­luzuje lidi od tradiční islámské víry. V Jamilově vlasti mu­síte být muslimem, abyste plnohodnotně patřili do tamní společnosti. Jamil vyrůstal v umírněné muslimské rodině, avšak jeho starší bratr, Jednoho večera, když si Jamil setřel s tváře krev od ran, které nezvaných hostů obdržel, a poděkoval Bohu za všechno, který prošel vězením, si od od co ho ten den potkalo, objevila se další skupina trýznitelů jistých spoluvězňů osvojil a rány dostával nanovo. radikální postoje. Bratrovy názory v Jamilovi rozněcovaly zvědavost a proto začal hledat svoji vlastní duchovní identitu. Během svých studií se setkal s křesťany, kteří ho seznámili s evangeliem. Jamil záhy pochopil, že nalezl odpověď na své hledání a že křesťanství ukazuje cestu k jedinému pravému Bohu a právě tehdy se jednou provždy obrátil k islámu zády. Od první chvíle svého obrácení Jamil usiloval předat nalezenou pravdu druhým. Jako prvního přivedl ke Kristu zmíněného staršího bratra, který tak opustil radikální islám. Vedle toho uvěřili díky Jamilově svědectví i tři jeho nevlastní sourozenci. Jamil později založil několik domácích společenství a nakonec ho jeho církev vyslala jako misionáře do jedné ryze muslimské vesnice. Jamil na tomto novém místě nejenom přinášel evangelium lidem ve svém okolí, ale také musel živit svoji rodinu. Zpráva o jeho křesťanském vyznání a mi­ sijní činnosti se po vesnici velmi rychle roznesla a musPracovníci Hlasu mučedníků navštívili začátkem tohoto limští předáci se okamžitě roku pastora Dmitrije Šestakova z Uzbekistánu, který usnesli, že se jeho působení za svoji křesťanskou činnost strávil čtyři roky ve vězení. musí učinit přítrž. Od té O jeho případu jsme v minulosti několikrát informovali. Po chvíle začaly zmíněné noční propuštění z vězení se snažil pokračovat ve své duchovní ale vzhledem k trvalému sledování tajnou bezpečností návštěvy doprovázené růz- práci, se nakonec rozhodl odejít do jiné země střední Asie, kde by nými násilnostmi. Kafíra ve mohl snáze pracovat. Na obrázku je se svojí manželkou vesnici prostě nesnesli. a jejich třemi dcerami. 

„Bijte si mě, ale moje děti nechte na pokoji!“ Když tito lidé přicházeli Jamila sužovat, snažil se jim předat poselství evangelia a žádným způsobem neusiloval o odplatu. Jenže jednoho večera násilníci zašli ve svém počínání již příliš daleko. Tehdy se objevil jen jediný muž, který začal JamiPracovník Hlasu mučedníků navštívil malé křesťanské la ko­pat. Náhle do místnosshromáždění v jedné vesnici střední Asie, kde žijí pouze ti vběhl Jamilův šestiletý dvě křesťanské rodiny. syn. Muž přestal bít Jamila a obrátil svoji pozornost na chlapce. Chytil ho za ruku a udeřil ho pěstí do břicha. Hoch upadl na zem, lapal po dechu a svíjel se bolestí. V tu chvíli toho měl Jamil už opravdu dost. Něco se v něm pohnulo a on již nedokázal snášet tohle příkoří se svojí obvyklou mírností a řečeno slovy Písma, jen nastavovat druhou tvář. Ačkoli dokázal sám trpělivě pro víru přijímat rány, nehodlal rozhodně dovolit, aby někdo jen tak tloukl jeho syna. Když nezvaný návštěvník pochopil, že by s ním mohlo být zle, sebral se a raději utekl. Nával zlosti Jamila rozběsnil natolik, že instinktivně popadl nůž a vydal se muže pronásledovat. Ten mezitím – co mu síly stačily – běžel ke svému domu, vběhl do něho a schoval se někde v nejzazším pokoji. V následujícím okamžiku k domu přiběhl také Jamil, vběhl dovnitř na zahradu a zastavil se až před útočníkovým otcem, který seděl na zápraží. „Kde je váš syn?“ vykřikl Jamil. „Zabiju ho!“ „Jamile, co je to s tebou? Já tě vůbec nepoznávám,“ řekl překvapeně onen starý muž. Věděl, že Jamil byl dosud ochoten snášet každý večer bití, aniž by vrátil jedinou ránu. „Proč chceš zabít mého syna?“ Když mu Jamil řekl, co jeho syn u něho doma provedl, otočil se a vydal se ke svému domu, stále ještě plný pomstychtivých myšlenek. Později všem ve vesnici řekl, že ten muž nepochopitelně zaútočil na jeho syna, a v takovém případě se musí bránit. Té noci Jamil nemohl usnout. Jeho hněv postupně polevoval a začaly se dostavovat výčitky, že se nechal strhnout myšlenkami na pomstu. Věděl, že potřebuje poprosit o odpuštění. Následujícího rána ještě před východem slunce se vydal k domu onoho muže a požádal ho i jeho starého otce o odpuštění. Třebaže byli oba muži Jamilovou omluvou očividně zasaženi, nic to nezměnilo na tom, že ostatní vesničané nadále nechtěli mít mezi sebou kafíra, a proto večerní bití i po tomto incidentu pokračovalo. 

„Něco nám uvař!“ Jednoho večera předáci místní islamistické skupiny vyrazili společně na hon. Cestou se ještě zastavili v Jamilově domě, právě v době večeře. Chtěli se před honem povyrazit a Jamila zase trochu potrápit. A protože ještě nevečeřeli, houkl jeden z nezvaných hostů na Jamilovu manželku: „Uvař Hlas mučedníků vydal knížečku obsahující svědectví osmi nám něco k jídlu!“ Poté pronásledovaných žen z různých zemí, která má povzbudit křesťany žijící v bývalých středoasijských republimuži zasedli kolem stolu rovněž kách Sovětského svazu. Na snímku náš kurýr rozdává tuto a pobaveně sledovali, zda brožurku v jednom křesťanském sboru v Gruzii. Jamilova žena jejich rozkaz splní. Ta se tázavě podívala na manžela, co má dělat. Jamil jí řekl: „Ano, připrav jim něco k večeři.“ Žena se tedy pustila do vaření a nakonec předložila jídlo mužům, kteří chodili pravidelně ubližovat jejímu manželovi. Jakmile se pustili do jídla, Jamil se chopil příležitosti k misijnímu rozhovoru, třebaže si byl vědom toho, že otevřené zvěstování evangelia může zase skončit ranami nebo dokonce ještě něčím horším. Možná by se muži mohli pustit do jejich syna nebo jeho manželky. Když muži dovečeřeli, uzavřel Jamil svoji misijní promluvu: „Ať vám Bůh žehná ve vašem počínání.“ Překvapení muži mu odpověděli: „Přišli jsme tě bít a jíst tvé jídlo, ale nyní se tě už dotknout nemůžeme,“ prohlásil jejich vůdce. „Už tě necháme na pokoji.“ Jamil i s manželkou ne­ věřili svým uším. Ale po těchto slovech se muži skutečně zvedli a odešli z domu. Po několika dnech od této události pozval onen islámský náčelník Jamila do svého domu, aby jeho rodině vyprávěl o své víře. Když se o tom dověděli lidé ve vesnici, jejich postoj k Jamilovi se zcela změnil a začali ochotně naslouchat jeho poselství. Hlas mučedníků rozdává MP3 přehrávače v mnoha oblasHlas mučedníků podpo- tech střední Asie. Biblické materiály v digitální podobě ruje horlivé křesťany, mezi představují významný způsob, jak v těchto zemích podpokteré patří i Jamil nejrůzněj- rovat úsilí členů malých domácích společenství. 

šími způsoby. Především je zásobujeme různým materiálem, který potřebují ke své duchovní službě. Jamil s rodinou již přesídlil do jiné oblasti, kde v současnosti slouží velkému počtu nových věřících. Ve vesnici, ve které Jamil tolik zkusil, již působí jiný křesťan. Než se tamní lidé otevřeli zvěsti evangelia, trvalo to celé tři Miriam se svým mužem a jejich dcerou. Oba manželé roky. Po tuto dobu byl Jamil mnohokrát zbit, jeho trpěvyprávěli zástupci Hlasu mučedníků svůj životní příběh. livost ale nakonec přinesla ovoce. Nezůstalo to však bez následků a Jamil má dodneška různé zdravotní problémy, jako třeba vysoký krevní tlak, potíže se špatně zahojenými zlomeninami, bolesti zad anebo stavy úzkosti způsobené častým stresem.

„Lepší prostitutka než křesťanka“ „Moji nejbližší mi řekli, že jsem naši rodinu zneuctila a zesměšnila natolik, že by bylo lepší, kdybych se raději stala prostitutkou. Krátce nato byl zabit můj bratr. Rodiče a muslimští předáci prohlásili, že to je důsledek prokletí, které jsem na rodinu přivolala.“ „Miriam“ byla ve své rodině považována vždy za horlivou muslimku, ale jen do chvíle, než se setkala s Ježíšem. Jakmile Miriam začala žít podle nového přesvědčení, její rodina se na ni prudce obořila. Třebaže nikdo z nich sám horlivým muslimem nebyl, považovali proměnu Miriam za zradu vlastní kulturní identity a uvalení hanby na jejich rodinu. „Neuctívej ruského boha,“ zlobili se rodiče na dceru. „Jsme přece muslimové!“ Ale Boží láska a odpuštění v jejím srdci zvítězily.

„Provdá-li se dcera za muslima, vše se vyřeší“

Hlas mučedníků opatřil tomuto křesťanovi dílenskou výbavu, aby si mohl rozjet vlastní živnost a byl tak schopen uživit svoji rodinu. I tento bratr je ve svém volné čase horlivým zvěstovatelem evangelia.



Rodiče Miriam se začali usilovně shánět po ženichovi pro jejich dceru v naději, že muslimský manžel by mohl jejich problém vyřešit. Navrhovali Miriam několik lákavých mladíků, ale ona je všechny striktně odmítla

právě kvůli tomu, že šlo o muslimy. Z Písma přijala Miriam poučení, že si má vzít jen toho, kdo věří v Krista stejně jako ona. Navíc dobře věděla, jak se muslimové v její zemi většinou ke svým manželkám chovají. Jen ze svého okolí znala případ, kdy muslimský manžel, jehož manželka přestoupila ke křesťanství, zatelefonoval mobilním telefonem své ženě, právě když byla v kostele a řekl jí, že s ní naléhavě potřebuje hovořit. Když žena vyšla z kostela, aby ho vyslechla, manžel ji udeřil tak, že padla na zem, kopl do ní, a pak ji nechal bez pomoci ležet na schodech do kostela a odešel. Pochopitelně, že za tento čin nebyl nijak potrestán. Miriam dál odmítala všechny muže, které jí rodiče nabízeli. Nakonec jí rodiče pohrozili, že ji zamknou v bytě s mužem, kterého sami vybrali a který byl čerstvým absolventem islámské školy. „Modlila jsem se již dlouho za křesťanského manžela, třebaže se zdálo nemožné, že bych se mohla provdat za křesťana. Navíc v mém okruhu ani nikdo takový nebyl,“ prohlašovala Miriam. „Moje odmítnutí vzít si muslima přivedlo moje rodiče doslova k zuřivosti. I můj starší bratr mě kvůli tomu často tloukl a dokonce fyzicky napadl i pastora našeho sboru.“ Po tomto incidentu s pastorem přišel bratr Miriam domů, popadl svoji sestru a k hrdlu jí přitiskl ostří nože. Násilím se ji tak snažil přimět k tomu, aby se odřekla víry v Krista. „To jsem ale učinit nemohla, třebaže jsem si v tu chvíli myslela, že mě chce skutečně zabít, vzpomíná Miriam na tuto hroznou chvíli.“ Její matka ji pak vyhodila z domu se slovy, že působí doma jen rozbroje. Jedni příbuzní pak nabídli Miriam přístřeší, ale s podmínkou, že nebude o své víře nikde vyprávět. Jenže Miriam si nemohla pomoci a vyprávěla o Ježíši dětem těchto příbuzných a řadě dalších. Při svém misijním úsilí se Miriam nakonec setkala s člověkem, který se měl stát jejím manželem.

Vzala si za muže hlavního „kafíra“ Pocházeli ze znepřátelených etnických skupin. Ona pocházela z bohaté rodiny a on z chudé. Muslimská víra byla pro její rodinu důležitou, jeho rodina ne­ byla nikdy v mešitě. Jednu věc ale měli oba společnou – silnou víru v Boha a misijní horlivost. Svatba „Basita“ s Miriam znamenala posílení nejen místní církve ale i křesťanské komunity celého regionu. „Náš Bůh nás spojil, ačkoli pocházíme z nepřá-

Miriam a Basit odvážně zvěstují evangelium svým krajanům. Někdy to však může znamenat i rány, zejména když přitom narazí na někoho z radikálních muslimů.



telských kultur,“ prohlašuje Miriam. Její rodinu tato svatba rozčílila natolik, že mladý pár musel před nimi nakonec raději uprchnout. Rodiče se sice ještě předtím snažili Miriam odradit od svatby nejrůznějšími sliby, ale nikterak s tím nepochodili. Namísto spokojeného života uprostřed své rodiny si Miriam zvolila život, který je sice materiálně a psychicky mnohem náročnější, avšak duchovně nesrovnatelně bohatší. Její manžel má v místní muslimské komunitě pověst hlavního kafíra, tedy nečistého či nevěřícího. Zaopatření rodiny pro Basita představuje skutečný zápas, neboť pro křesťany jsou některé věci komplikované. Například pronájem bytu. Hlas mučedníků jim poskytuje malý příspěvek na živobytí a tak mohou pokračovat ve svém misijním úsilí.

„Daruj nám ještě den“ Třebaže byli Miriam a Basit zavrženi svými rodinami i komunitami, těžištěm jejich úsilí zůstává zvěstování Božího království mezi svými krajany. Jsou šťastni, když mohou někomu dalšímu zvěstovat evangelium. Basit vzpomíná na jednu příhodu, která mu ale přinesla obzvláště mnoho ran. „Bylo to tehdy, když jsem oslovil jistého mulaha (učitele islámu),“ vyprávěl Basit s úsměvem na rtech. Tento manželský pár pořádá ve svém bytě křesťanská shromáždění, která jsou ovšem ilegální, neboť jejich společenství nemá žádnou úřední registraci. Tu však ani mít nemůže, protože protestantské církvi se zde úřední povolení k činnosti zásadně neuděluje. „Naše církev ale není tajná,“ prohlašuje Basit. „Zveme lidi, aby přišli na naše shromáždění, třebaže je to značně nebezpečné. Nyní se nás schází něco přes dvacet. Než se pronásledování vystupňovalo, bylo nás až padesát.“ Třebaže je většina lidí v zemi muslimského vyznání, mnozí jsou jen muslimové formální a své náboženství nijak nepraktikují. Avšak v posledních letech se zde islám stále více radikalizuje. „Vždy jsou zde i takoví, kteří jsou schopní vás kvůli víře zabít,“ prohlašuje Basit. „Nemohu proto s lidmi hovořit otevřeně a musím být stále ve střehu. Hrozby násilí jsou zcela reálné a my se každý večer modlíme, aby nám Ježíš daroval zítřejší den, neboť nevíme, co se může stát.“ Obě děti Miriamy a Basita zakoušejí Hlas mučedníků zásobuje křesťany v zemi, od svých vrstevníků ve škole různá příkde žije Laila, Biblemi i další křesťanskou literaturou, kterou tamní věřící používají koří. A pro rodiče je jistě velmi obtížné při své evangelizační službě. smířit se s tím, že jejich děti pro své 10

křesťanské vyznání trpí. Ale naděje v Krista je pro ně cennější než jejich dřívější náboženství, které jim uvnitř přinášelo pocit tísně a smutku. Zatímco rodiče Miriam by cítili méně hanby, kdyby se jejich dcera místo křesťanky stala prostitukou, Miriam objevila lásku Nebeského Otce, který ji miluje bezpodmínečně. „Moje duše došla uzdravení a štěstí,“ prohlašuje Miriam.

„Odejdi nebo tě upálíme“ Lailin manžel byl v nemocnici a ona zůstala v domě s dvěma dětmi sama. Byla tuhá zima a pronajímatel jí dal výpověď se slovy: „Pokud neodejdeš, zapálíme dům i s tebou.“ Toto tvrdé zacházení bylo výsledkem toho, že Laila byla křesťanka, která svou víru neskrývala. A tak se prostě sbalila a odešla. Všechno to ale začalo, když Laila v nemocnici sebrala z podlahy kousek smetí…

Bůh si použil kousek smetí Laila seděla v nemocnici, zatímco jejího manžela připravovali na operaci kvůli prasklému žaludečnímu vředu. Lékaři Laile řekli, že výsledek je nejistý a ona propadla úplné beznaději. V jednu chvíli si všimla nějakého cáru pomačkaného papíru, který ležel pod lavicí. Zvedla jej, vyrovnala a poznala, že jde o stránku jakéhosi křesťanského časopisu obsahující svědectví nějakého křesťana. Jelikož příběh Lailu zaujal, chtěla si přečíst ještě další podobné příběhy. „Proto jsem se obrátila na svoji švagrovou, neboť jsem věděla, že se vážně zajímá o křesťanství a dokonce tajně dochází na nějaké bohoslužby.“ Švagrová pak Lailu pozvala, aby s ní toto křesťanské shromáždění navštívila. „Přišla jsem tam večer a připojila se ke shromáždění. Cítila jsem se tam velmi dobře a vše mi připadalo přirozené. Pastor prohlásil: »Ježíš je živý«. Já jsem nikdy nic takového neslyšela. Došlo i na výzvu, aby šli dopředu ti, kteří chtějí odevzdat svůj život Bohu. Okamžitě jsem vstala a šla. Plakala jsem a modlila jsem se modlitbu pokání.“ Křesťané se Laily i jejích dětí ujali a modlili se rovněž za jejího nemocného manžela. Prohlásili, že Bůh je mocen ho uzdravit. Když pak Laila šla opět do nemocnice, dověděla se tam, že její manžel prodělal již čtvrtou operaci. Jelikož Laila byla sama „Přišla jsem tam večer a připojila se ke shromáždění,“ vzpomíná Laila. zdravotní sestrou, věděla, že manželovi by „Cítila jsem se tam velmi dobře a vše mi mohlo prospět, kdyby si ho vzala domů. připadalo přirozené. Pastor prohlásil: A tak se i stalo. Laila pak doma o manžela »Ježíš je živý«.“ 11

úzkostlivě pečovala a také se za manžela také vroucně modlila. Samozřejmě také man­ želovi vyprávěla o své ná­ vštěvě křesťanského shro­ máždění a když se jeho stav zlepšil, šli na bohoslužby již společně. „Manžel byl sborem tak nadšen, že tam zůstal u jedněch lidí celý týden, zatímco já jsem odjela domů do naší vesnice. Když Zástupce Hlasu mučedníků se modlí s rodinou Laily. se manžel později vrátil, byl jako vyměněný. Působil dojmem, že je úplně zdráv. Překypoval energií a optimismem a hrál si s dětmi, jako by žádné operace nepodstoupil.“

Již nepatříš k naší rodině Oba manželé začali po těchto událostech vyprávět svým sousedům a příbuzným o Kristu. Asi o měsíc později se u nich objevil místní imám, aby je důrazně pokáral kvůli tomu, že svoji „novou víru“ šíří mezi obyvateli vesnice. Několik vesničanů dokonce požadovalo, aby rodina Laily byla z osady násilně vypuzena. Ale jejich pronajímatel Laile prozradil, že sám je již po mnoho let tajným křesťanem, který k víře přišel ještě v sovětském vězení, a nechal je, aby u něho zůstali bydlet i nadále. Když ale tento člověk po čase zemřel, jeho muslimští příbuzní dali Laile výpověď. Prohlásili, že mohou setrvat jen za předpokladu, že se veřejně své víry zřeknou a vrátí se nazpět k islámu. „Připomínali jsme si slovo z Bible o tom, že musíme jako křesťané pro víru trpět. Prostě jsme si řekli, že je to tady,“ prohlašuje Laila. Postupně to došlo tak daleko, že nám nový vlastník dal okamžitou výpověď. „Bylo nám řečeno, že pokud neodejdeme, zapálí nám střechu nad hlavou.“ Když se Lailin manžel obrátil s prosbou o pomoc na své příbuzné, dostalo se mu odpovědi: „Ty už do naší rodiny nepatříš.“ Dokonce mu příbuzní ještě radili, aby se nechal s Lailou rozvést. Nakonec Lailin manžel rozhodl: „Nic naplat, jdeme pryč. Stejně už od nás evangelium v této vesnici slyšeli všichni, je tedy na čase odejít.“ A tak si rodina sbalila všechny své věci a vydala se vstříc novému působišti.

Požehnání z utrpení Dnes po jedenácti letech je Laila stále horlivou misionářkou všem lidem, se kterými se jí podaří navázat nějaký osobní rozhovor. Ve svém domě pořádá s manželem pravidelná shromáždění pro ty, kteří podobně jako oni přijali křesťanství. „Naše svědectví již posloužilo mnoha lidem,“ uvádí Laila. „Nedávno přijal Krista dokonce i můj tchán. Bylo to těsně předtím než zemřel na rakovinu.“ 12

Laila vzpomíná, že prožili za uplynulá léta mnohé těžkosti. Například jejich nejstarší syn odmítl učit se ve škole zpaměti Korán. Učitel ho za to udeřil učebnicí islámu do hlavy. „Syn o tom, co se děje ve škole dlouho mlčel,“ vzpomíná Laila, „ale jen do okamžiku, kdy toho bití bylo už příliš. Tehdy se mě syn zeptal, zda bychom nemohli odejít někam, kde nás nebude nikdo pronásledovat.“ Ostatní děti ve vesnici si na jejich syna ukazovaly a posmívaly se: „Koukněte, křesťan! Křesťan!“ Jejich nejmladší syn má na hlavě několik jizev po ranách od kamenů, které po něm jeho spolužáci hodili. Důvodem je pouze to, že rodina věří v „jiného Boha“. Ale rodina Laily zachovává i navzdory všem těžkostem svojí víře věrnost. „Kristus je toho hoden,“ prohlašuje Laila. „Z utrpení vyvěrá požehnání – a toho se nám vskutku dostává. A my přece máme následovat příklad Ježíšův – On trpěl, a proto budeme trpět i my.“ - Hlas mučedníků, USA, srpen 2014

Z aktivit Hlasu mučedníků

Podpora v křesťanů v Tanzanii Hlas mučedníků v současnosti podporuje v Tanzanii skupinu třiačtyřiceti pastorů, kteří byli obviněni z rouhání se islámu. Všichni tito pastoři konvertovali od islámu a v současnosti vedou malá křesťanská společenství věřících, která tvoří rovněž převážně bývalí muslimové. Zmínění pastoři se dostali k soudu za to, že Muhammada neuznávají jako proroka. Jejich případy byly sloučeny do jednoho procesu, který se dostal k nejvyššímu soudu v městě Dar es Salaam. Výrok soudu se pak nepochybně stane precedentem pro další vývoj situace křesťanských konvertitů v Tanzanii. Pokud budou pastoři osvobozeni, budou moci dál sloužit ve svých společenstvích. Náš hlavní kontaktní pracovník v Tanzanii nám k této záležitosti napsal podrobnou zprávu. Z ní jsou vyjmuty následující řádky: Někteří přátelé na nás naléhali, abychom svoji misijní práci raději ukončili a přesunuli se do nějaké bezpečnější oblasti. Avšak já na takové pobídky vždy odpovídám slovy proroka Jere­miáše, že mě tyto obavy nedokážou odradit Trosky kostela, který v Tanzanii vypálili radikální musa tyto přátele prosím, aby limové. 13

se za mne modlili, protože »slovo Boží je uvnitř mne jako oheň, který nejde uhasit«. Duch islámu je výzvou, kterou dokáže přemoci jen Ježíšovo evangelium, které proměňuje lidská srdce a přichází k lidem v nebeské moci, kterou nelze zadržet. Pracujeme mezi muslimy již šestnáct let a za tu 17. února minulého roku byl v Tanzanii na ostrově Zanzibar zastřelen pětapadesátiletý katolický kněz Evarist dobu jsme byli mnohokrát Mushi. K tomuto teroristickému útoku došlo před kostelem vystaveni výhrůžkám a byli sv. Josefa těsně před začátkem nedělní ranní mše. Útočníci jsme dokonce i ve vězení. přijeli na místo motocyklem a po činu ihned odjeli. Podle místních zdrojů obdržel tamní biskup po útoku zprávu, ve Ale před několika lety jsme které se k činu přihlásila skupina, která si říká „Muslim- navázali kontakt s Hlasem ská obnova“. mučedníků, v čemž spatřujeme Boží pomoc a milost. Když jsme byli obviněni z rouhání, bylo nám jasné, že bez pomoci právníků a další podpory se nemůžeme obejít – jinak skončíme ve vězení. Ve tvářích svých spolubratrů jsem viděl strach, ne snad kvůli vězení, na to byli již zvyklí, nebáli se ani smrti. Ale měli velikou obavu, že práce, kterou konali ve dvaačtyřiceti podzemních církvích v převážně muslimských oblastech přijde vniveč. Členové těchto společenství jsou hlavně muslimští konvertité, kteří byli po svém obrácení vyhnáni ze svých domovů, když se jich nejbližší příbuzní zřekli. V některých případech jim dokonce i muslimští prodavači a trhovci odmítají prodávat své zboží. Někteří z těchto pastorů sloužili až čtrnáct let a ponechat svěřené věřící napospas jejich problémům jim připadá jako to nejhorší, co je mohlo potkat. Když jsem jim řekl, že nám přijdou prostředky, aby si každý z nás mohl najmout advokáta, uviděl jsem v jejich očích slzy a jejich tváře vyjadřovaly všechno! To mi připomnělo biblické slovo o tom, že pro Ježíšovo jméno máme stát při pronásledovaných. Ani já jsem se neubránil slzám, neboť stát při muslimských konvertitech, které zapudili jejich příbuzní považuji za své životní poslání. A tito křesťané jsou připraveni zachovat věrnost Ježíši i za cenu ztráty života. Právě v tyto dny jsem velice zaneprázdněn. Jsem srozuměn s tím, že v naší práci budeme moci pokračovat ještě asi dva nebo tři roky, jelikož většina z nás již figuruje na seznamech smrti místních islamistů. Ale než k tomu dojde, chtěl bych „dokonat úkol, ke kterému mě Nebeský Otec povolal.“ (Jan 17,4). Jménem všech dvaačtyřiceti pastorů i jménem svým bych vám chtěl ze srdce poděkovat za vaši podporu. – Hlas mučedníků, USA, srpen 2014 14

Z p r áv y z e s v ě ta Kuba Představitelé státních orgánů zdemolovali modlitebnu domácího společenství Představitelé státních orgánů, konkrétně příslušníků státní bezpečnosti a členů kubánské komunistické strany, 2. července zdemolovali dům pastora ve městě Santiago de Cuba na východě země. Pastorovo obydlí sloužilo také jako modlitebna. Neohlášená demolice začala v šest hodin ráno; pastor Emir Torreblanca, jeho manželka a dvě malé děti ve věku dvou a sedmi let tou dobou ještě spali. Rodina je nyní bez střechy nad hlavou. Hlavní vedoucí společenství, pastor Marcos A Perdomo Silva, zcela nesmyslný útok poslal následovně: „Když dorazili na místo, nejprve zničili zamčené vchodové dveře. Následně dovnitř vtrhli policisté s obušky a další muži vyzbrojení mačetami, kteří začali ničit majetek patřící pastorovi i společenství.“ Fotografie zachycují uniformované policisty navigující buldozer, aby rozhrnul trosky na místě, kde stával pastorův dům a modlitebna. Když se členové společenství pokusili odstranit policejní zátarasy blokující silnice, policisté jim zabavili osobní doklady a vyhrožovali jim zatčením. Zástupcům společenství bylo vyhrožováno konfiskací budovy a demolicí již v březnu, poté se však nějakou dobu zdálo, že se představitelé místních orgánů zalekli a stáhli, když si případ získal mezinárodní pozornost. (Domácí společenství má vazby na Apoštolské hnutí, rychle rostoucí síť křesťanských společenství, kterým stát odmítá udělit registraci a považuje je za nelegální.) – Christian Solidarity Worldwide, 17. července 2014

Indie Zákaz nehinduistických náboženských aktivit v osadách po celém Čhattísgarhu V celé řadě osad ve spolkovém státě Čhattísgarh byl vydán zákaz otevřeného praktikování křesťanství. Legálnost tohoto kroku je široce zpochybňována a podle informací církevních vedoucích již vedl k nárůstu protikřesťanského násilí. „Situace se stále zhoršuje,“ konstatoval prezident Čhattísgarhského křesťanského fóra. „Protikřesťanská propaganda je stále silnější.“ Vyhlášky namířené proti křesťanům byly podle dostupných zpráv přijaty již ve více než padesáti osadách. V jedné z nich se uvádí: „Ve snaze zastavit vlnu vynucených konverzí, kterých se dopouštějí cizí organizátoři náboženských kampaní, a ve snaze zabránit urážkám hinduistických božstev a zvyklostí, (obecní zastupitelstvo) vydává zákaz veškerých náboženských aktivit jako jsou modlitby, společná shromáždění a propagace nehinduistických náboženství.“ Podle informací místního církevního vedoucího byl v některých postižených osadách chudým křesťanským rodinám odepřen přístup k obecním studnám a státem poskytované potravinové pomoci (příděly pšenice, rýže nebo cukru). V jedné vesnici bylo dvěma křesťanům nařízeno, aby osadu opustili, nebo budou „čelit následkům“. V Čhattísgarhu bylo již dříve přijato ustanovení, podle kterého musí zájemci o změnu náboženského vyznání požádat o úřední povolení. (Čhattísgarh se tak stal jedním z několika indických spolkových států, ve kterém platí zákony omezující konverze.) Obhájci svobody náboženského vyznání často argumentují, že zákony proti konverzím, které byly formálně zavedeny kvůli ochraně jednotlivců před vynucenou konverzí proti jejich vůli, jsou ve skutečnosti zneužívány jako prostředek k omezování příslušníků náboženských menšin. – World Watch Monitor, 31. července 2014 15

Irák Bezbřehé utrpení tisíců lidí, které radikálové připravili o domov V Iráku stále panuje atmosféra plná hrůzy a chaosu. Ozbrojení džihádisté z radikální skupiny „Islámský stát“ (IS, používá se také zkratka ISIS) 7. srpna v ranních hodinách obsadili největší křesťanské centrum v zemi Qaraqosh (Bakhdida) a přilehlé menší křesťanské osady. Qaraqosh je přibližně padesátitisícové město v provincii Ninive mezi Mosulem a Arbílem, správním střediskem oblasti obývané Kurdy. V červenci se jednotky IS zmocnily Mosulu a mnozí zbývající křesťané uprchli směrem na východ právě do Qaraqoshe, přezdívaného „hlavní město iráckých křesťanů“. Z Qaraqoshe a okolních osad odešlo již několik desítek tisíc lidí a mnozí z nich se snaží nalézt útočiště v oblastech stále ovládaných Kurdy. Radikálové, kteří nyní okupují místní kostely, z budov odstranili kříže a zničili tisíce vzácných rukopisů. „Ve snaze dostat se do Kurdistánu již uprchlo až 100 tisíc křesťanů jen s oblečením co měli na sobě, někteří z nich dokonce putují pěšky,“ komentoval situaci patriarcha chaldejské církve. I když se někdo do Kurdistánu dostane, často ve zničujícím vedru nesežene střechu nad hlavou a někdy ani vodu. IS se zaměřuje také na příslušníky celé řady dalších menšinových skupin, včetně etnických Jezídů. Od červnového zahájení útoků bojovníci IS staví následovníky křesťanství v zabraných osadách před volbu – obrátit se k islámu, zůstat křesťany a platit daň [pro „nevěřící“], uprchnout nebo zemřít. V mnoha případech však radikálové křesťany rovnou nemilosrdně napadají nebo dokonce zabíjejí.

Súdán Státní orgány nechaly strhnout další církevní budovu 30. června státní orgány nechaly strhnout modlitebnu v Thiba al Hamyida v Severním Chartúmu. Plánovanou demolici oznámili křesťanům o den dříve v průběhu nedělních bohoslužeb. Vedoucí křesťanského společenství, Rev. Kwa Shamal, se pokusil demolici zabránit odvoláním k místnímu zastupiteli a předložením důkazů, že je společenství Církve Kristovy oprávněným majitelem pozemku. Reverend byl informován, že úřady mají v plánu modlitebnu odstranit již od roku 2012 a uvolnit tak prostor k výstavbě nemocnice; když však byla církevní budova srovnána se zemí, bylo vydáno povolení k výstavbě mešity, která by měla vyrůst na jejím místě. Demolice se účastnilo přibližně 70 příslušníků bezpečnostních složek vyzbrojených pistolemi a slzným plynem. Přihlížejícím členům společenství bylo vyhrožováno zatčením, pokud se pokusí zasáhnout. „I když zničí tuto modlitebnu, náš Bůh nepřestane být dobrý,“ prohlásil jeden člen společenství. „Skutečnou církví jsme my křesťané. Modlete se za nás i nadále, neboť musíme čelit mnohým obtížím.“ Na súdánské křesťany je vyvíjen stále intenzivnější tlak od odtržení Jižního Súdánu v roce 2011. V dubnu 2013 vláda oznámila ukončení vydávání nových licencí pro provoz křesťanských společenství. K demolicím církevních budov od té doby dochází v nezmenšené míře. – Christian Solidarity Worldwide, 18. července 2014

Elektronické knihy Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese www.hlas-mucedniku.cz 16

B i bl i ck é zam y š l e n í

Milujme i protivenství „…ať spolu roste obojí…“ (Matouš 13,30) Jistý zahradník ve Spojených státech napsal Ministerstvu zemědělství: „Pokud jde o vyhubení pampelišek, zkusil jsem úplně všechno, co jsem kdy slyšel anebo četl, a to i ve vašich zpravodajích – ale dosud jsem se jich nezbavil.“ Závěrečná slova odpovědi, kterou obdržel na svůj dopis, zněla: „Vážený pane, jediná věc, která vám zbývá, je najít v pampeliškách za­líbení.“ Ať vynaložíte jakékoli prostředky, nedokážete se nikdy úplně zbavit falešných přátel, nepřátel, rivalů, oponentů nebo mrzutostí s vaším životním partnerem či s jinými příbuznými. Avšak můžete se sám jednou pro vždy zbavit všech břemen, kterými jste nyní obtěžkán tím, že je vyhlásíte za předměty své lásky. Neexistuje jiná možnost, než své nepřátele milovat, pokud ovšem nechcete pomalu sami sebe ubíjet stále přiživovanou nenávistí. Nesuďte své nepřátele podle postojů, které k vám chovají, ale podle okolností panujících v jejich životech. Možná, že nebyli nikdy milováni. Třeba jste jen obětním beránkem jejich nelibosti vůči jiným osobám, na které si ale zaútočit netroufají. Člověk, který má na svém pracovišti protivného zaměstnavatele může občas vybuchnout na svou manželku. Když ho jeho šéf vyplísnil, byl potichu, doma si pak vylil zlost na svou ženu. Nedokážete vždy změnit běh života. Ale mějte lásku k životu ať přináší cokoli. Ježíš řekl: „Já jsem život“ – tedy život ve všech jeho aspektech. Považujte ho za svatý – a zacházejte s ním s náležitou péčí. Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:

[email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:



www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve

Gheorge Calciu 1925–2006 Gheorge Calciu strávil pro svůj odpor vůči komunismu šestnáct let v rumunském vězení. Při pobytu ve vězení se setkal s pravoslavnými kněžími, kteří v něm utvrdili víru v Krista. Ve vězení prošel mnohým nelidským mučením, které bylo tehdy v Rumunsku běžné a podobně jako mnozí další byl propuštěn při všeobecné amnestii. Avšak vzhledem k jeho ne­ohroženým postojům a názorům bylo skoro jisté, že jeho pobyt za mřížemi nebyl poslední. Calciu, který původně studoval medicínu, se po propuštění rozhodl stát pravoslavným knězem a to i přesto, že mu úřady studium teologie nepovolily. Proto studoval po čtyři roky soukromě francouzštinu. A později i tajně pravoslavné bohosloví za tichého souhlasu tehdejšího rumunského patriarchy Justiniana. Tyto jeho aktivity v roce 1972 odhalila tajná policie. Patriarcha Justinian ve snaze Calcia zachránit, ho jmenoval profesorem francouzštiny na pravoslavném semináři v Bukurešti. Následující rok byl Calciu ordinován a věnoval se pak novozákonním studiím. V následujících letech tolerovala Ceaușescuova vláda jeho protimarxistické postoje a kázání. Ale po Jus-

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,

tinianově smrti v roce 1977, když se do čela církve dostal nový prokomunistický patriarcha, se pozice Calcia silně zhoršila. V zimě roku 1978 Calciu hodlal přednést sérii sedmi středečních kázání. Tato kázání se týkala Ceaușescuova pronásledování náboženství. Po třetím prosloveném kázání mu byl již odepřen vstup do semináře. Calciu proto přednesl čtvrté kázání na schodech budovy. Když mu tajná policie znemožnila přístup i k samotné budově, přednesl Calciu pro hrstku věrných posluchačů kázání u seminární zdi. Nový patriarcha následně zbavil disidentského kněze všech hodností i ochrany církve a Calciu skončil posléze ve vězení. Druhý pobyt za mřížemi byl ale mnohem horší než ten první. „Ceaușescu mě považoval za svého osobního nepřítele,“ prohlásil o této době Calciu. „Přikázal, aby na mě zkoušeli nové metody mučení.“ Když však policie zjistila, že ani tak Calcia nezlomí, nařídila jeho dvěma kriminálním spoluvězňům, kteří byli odsouzeni za vraždu, aby ho zabili. Policie jim za to slíbila zmírnění trestu. Ale tento pokus tajné policie skončil obrácením obou kriminálníků. V roce 1983 byl Calciu propuštěn z vězení po přímé intervenci prezidenta Reagana. Pak pobýval dva roky v domácím vězení, ale v roce 1985 mu bylo povoleno vystěhování do Spojených států, kam odcestoval i se svou manželkou a synem. Gheorge Calciu zemřel v roce 2006 ve Virginii, ale pohřben byl podle svého přání v Rumunsku. kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni, prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300