1. ÚVOD Na území České republiky se nachází řada původních ekosystémů, podávající svědectví o vývoji krajiny v minulosti. Rozsah těchto území se však neustále zmenšuje vlivem činnosti člověka, zejména ve druhé polovině 20. století. Proto vyvstává potřeba poskytnout určitou ochranu všem cenným územím. (Voženílek a kolektiv, 2002) Ochrana přírody se stává, bohužel, prioritou mnohdy až v okamžiku, kdy samotná příroda zmizí a lidé ji začnou postrádat. Je logické a není náhodou, že v teorii i v praxi je problematika ochrany přírody nejvíce rozvinuta právě v Evropě, která je již několik tisíciletí pod vlivem stále silnějšího tlaku lidské populace. Přestože potřeba ochrany přírody je stále více chápána jako nutnost – nejen z důvodů etických či v důsledku tradice, ale zcela pragmaticky i kvůli řadě ekologických služeb, které zajišťuje a které se v důsledku jejího poškozování stávají vážným a také drahým problémem. Ochranu přírody si nelze představit bez odpovídající kvalitní legislativy, nastavující základní rámec. (Stejskal, 2006) Přijetím nového zákona o ochraně přírody a krajiny v první polovině devadesátých let dvacátého století dostala česká ochrana přírody do rukou nový a zřejmě i poměrně progresivní nástroj k účinné ochraně hodnot, na nichž je závislý další vývoj a přežití naší společnosti. Zákon byl výsledkem usilovné dvouleté práce mnoha zpracovatelů a navrhovatelů z řad pracovníků tehdejšího Ministerstva životního prostředí ČR, akademických kruhů i poslanců. Zákon byl poměrně rychle uplatňován v praxi a objevily se i některé jeho nedostatky. Ty byly z části postupně odstraňovány sedmi následnými dílčími novelizacemi – v podstatě vždy vyvolanými dalšími souvisejícími změnami v českém právním řádu. Žádná z těchto novelizací však nebyla tak rozsáhlé a zásadní povahy, že by změnila zákon jako celek, resp. některé z jeho klíčových ustanovení. (Damohorský, 2000)
Mezi nižší kategorii chráněných území patří přírodní parky. Do této kategorie chráněných území jsou zařazena všechna přírodní cenná území, která nebyla zařazena do kategorie CHKO (bývalé oblasti klidu). Tyto přírodní parky vyhlašuje příslušný orgán státní správy ochrany přírody (krajské úřady). V součastné době je jich v České republice zřízeno více než 100. V těchto parcích je značně omezena stavební činnost, vliv dopravy atd. (Herčík, 2004)
-9-
Přírodní park Třebíčsko byl původně vyhlášen roku 1982 jako oblast klidu. Rozkládá se severně od Třebíče na 9 800 hektarech na pomezí Křižanovské vrchoviny a Jevišovské pahorkatiny v nadmořských výškách 350 – 620 m. Podloží je tvořeno horninami třebíčského masivu. Nacházejí se zde malé lesíky se smíšenými porosty, tvořenými především smrky, borovicemi a duby, vzácněji javory a buky. V polích jsou charakteristické remízky s břízami, borovicemi, trnkami, výjimečně s habrem. Na řadě míst zde rostou památné stromy, důležité jsou i malé rybníčky se zajímavou florou a faunou. Na mokrých loukách kolem rybníků a vodních toků roste violka bahenní, řeřišnice luční, blatouch bahenní. Na suchých odlesněných místech jsou fragmenty pastvin s různými druhy kostřav a konikleců. Na drobných i větších rybnících se vyskytuje značný počet druhů vodního ptactva, například polák velký, polák chocholačka, labuť velká, lyska černá, racek chechtavý aj. Jihozápadní okraj parku navazuje na třebíčské příměstské lesy a parky. (kolektiv autorů, 2003)
2.
POSLÁNÍ
KATEGORIE
PŘÍRODNÍ
PARK
VE
SVĚTĚ
LEGISLATIVY A REALITY 2.1 Prameny součastné právní úpravy ochrany přírody a krajiny Základním právním předpisem je zákon číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon je v součastné době doplněn vyhláškami MŽP -
č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny,
-
č. 468/2004 Sb., o autorizovaných osobách podle zákona o ochraně přírody a krajiny,
-
č. 667/2004 Sb., kterou se stanoví obsah a rozsah dokumentace jeskyní,
-
č. 432/2005 Sb., kterou se stanoví na základě § 58 zákona č. 114/1992 Sb. podrobnosti o náhradě za ztížení zemědělského nebo lesního hospodářství.
(Stejskal, 2006)
- 10 -
2.1.1 Účel zákona Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Zákon představuje novou etapu ve vývoji právní regulace ochrany přírody na našem území. Jeho vydání je reakcí jednak na zásadní změny sociálně ekonomického systému, k němuž došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let, jednak na předchozí stav první úpravy této oblasti společenských vztahů představované především zákonem č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody. Úkolem tohoto zákona je tedy odstranit tyto nedostatky a součastně vytvořit právní základ pro efektivní ochranu přírody. Zákon se také poprvé pokouší o ochranu krajiny včetně jejích estetických hodnot a byl přijat v situaci, kdy stav našeho životního prostředí byl velmi vážný, čemuž také do značné míry odpovídají řešení v něm přijatá. Také v tomto zákoně plní rozhodující úlohu při ochraně přírody a krajiny stát a jeho orgány. Současně se však ve svých ustanoveních zákon obrací i k fyzickým a právnickým osobám, podnikajícím i nepodnikajícím, k vlastníkům nebo jen uživatelům přírody a krajiny a zdrojů v ní se nacházejících a stanoví pravidla chování všech těchto subjektů ve snaze chránit přírodu a krajinu před nepříznivými účinky tohoto chování. (Pekárek, Damohorský, Průchová, Pálenská, 2000) Zákon o ochraně přírody a krajiny patří mezi novodobější právní předpisy. Uskutečnily se tím dlouhodobé požadavky a úsilí lidstva chránit ekologicky cenná území a druhovou ochranu, ochranu vzácně se vyskytujících živočichů a rostlin. S postupnou urbanizací a rozvojem průmyslu nabývá ochrana přírody stále většího významu. S naším vstupem do Evropské unie je spojena i problematika rozšiřování zvláště chráněných území Natura 2000. Natura 2000 je celoevropská soustava chráněných území, v nichž se vyskytují ohrožené druhy rostlin a živočichů a cenné biotopy. Česká republika se k vyhlášení chráněných území Natura 2000 zavázala v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Zákon o ochraně přírody a krajiny má celkem 8 částí, 93 paragrafů a 1 přílohu. V příloze zákona je uveden seznam národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice. (Herčík, 2004)
- 11 -
2.2 Krajinný ráz a přírodní park dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. 2.2.1 Přírodní park
Přírodní park (zkracováno jako PřP) je obecně chráněné území a byl poprvé definován v zákoně 114/1992 Sb., a to ve stejném paragrafu jako krajinný ráz (§12), k jehož ochraně má mimo jiné sloužit. (http://www.cs.wikipedia.org) Současně platný zákon č.114/1992 Sb. v § 12 určuje: (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umísťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánů ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Přírodní park nemá povahu zvláště chráněného území ve smyslu ust. § 14 zákona 114/92 Sb. Zákonodárce zde vytvořil určitou kategorii chráněného území přechodného charakteru. Přechodného zejména ve smyslu věcném – přechodu mezi ochranou významného krajinného prvku a zvláště chráněným územím. Území ještě nepožívá plné zvláštní ochrany některého ze zvlášť chráněných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. Tento režim přichází v úvahu pro území, v němž jsou soustředěny významné estetické a přírodní hodnoty, ale nepožívá ochrany vyplívající z režimu zvláště chráněného území. Z uvedeného vyplývá, že pokud je praxí někdy pokládána otázka, zda lze přírodní prvky zřizovat i na zvlášť chráněných územích, je tato otázka důsledkem skutečnosti, že právní režim vyhlášeného zvlášť chráněného území neposkytuje některým hodnotám tohoto území dostatečnou ochranu. Je důkazem
- 12 -
nedostatečnosti tohoto právního režimu. I když použití institutu přírodního parku nelze ani v těchto případech vyloučit, nápravu je třeba zjednat především v režimu zvlášť chráněného území (jeho změnou či doplněním) a nikoli „zalepováním jeho děr“ právním režimem, jehož poslání je jiné – poskytovat ochranu krajinnému rázu v území, kde to nemůže učinit jiný právní režim. (Pekárek, Damohorský, Průchová, Pálenská, 2000) Přírodní park vymezuje zákon 114/92 Sb. velmi volně, což umožňuje využití této kategorie pro ochranu a usměrňování využívání částí krajiny, které nemají parametry velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných území. (http://www.prahaastrednicechy.ochranaprirody.cz) V území s významnými soustředěnými
estetickými
a přírodními
hodnotami
krajinného rázu, které není zvláště chráněným území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Dle § 77a odst.2 zákona jsou to kraje, které mohou vydávat nařízení o řízení přírodního parku a stanovit příslušná omezení. Krajům též přísluší zajišťovat péči o přírodní parky. Pod pojem péče lze zřejmě zařadit nejen výkon veřejné správy, ale i management, péči o značení a propagaci parků na veřejnosti atd. Přírodní park je tedy jakýmsi přechodovým institutem územní ochrany od ochrany zcela obecné, jakou mají např. územní systémy ekologické stability či významné krajinné prvky, k ochraně zvláštní, kterou požívají příslušné kategorie zvláště chráněných území. Za přírodní parky byla v přechodných ustanoveních zákona prohlášeny a přehlášeny tzv. oblasti klidu (§ 90 odst. 11 zákona). Ty vyhlašovaly někdejší národní výbory svými obecně závaznými předpisy jako území s omezením stavební činnosti. V současné době je na území České republiky již vyhlášeno 134 přírodních parků, které zaujímají výměru 806 955 ha. Zákon o ochraně přírody a krajiny nestanoví pro značení hranic přírodních parků v terénu žádné podmínky a neupravuje ani možnost využití státního znaku pro toto značení. Lze proto konstatovat, že přírodní parky nemohou být označovány státním znakem, avšak je vhodné je v přírodě odlišit od „běžné nechráněné krajiny“. K tomu účelu mohou sloužit např. různé znaky, loga či
- 13 -
piktogramy. Přírodní parky na území jedné obce pak mohou být označovány obecním (městským) znakem. Kategorie přírodního parku dnes představuje vhodný doplněk územní ochrany ke zvláště chráněným územím, a to na regionální úrovni. (Damohorský, 2003) Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které však byly zřizovány původně za jiným účelem. Především se zde omezovaly negativní vlivy na rekreační využívání těchto klidových oblastí. Z klidových oblastí se automaticky staly přírodní parky, aniž bylo nutné měnit zřizovací vyhlášky. Také tento faktor způsobuje velmi rozdílnou úroveň těchto obecně závazných nařízení. Přírodní park zřizuje krajský úřad vyhláškou, ve které omezuje činnosti, jež by mohly vést k rušení, poškození či dokonce zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. (http://www.prahaastrednicechy.ochranaprirody.cz)
2.2.2 Krajinný ráz Krajinný ráz je přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Je chráněn před znehodnocením, tj. činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Je definován rysy a znaky, které tvoří jeho jedinečnost a odlišnost, tj. morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem a osídlením. (http://www.cs.wikipedia.org)
2.2.2.1 Krajinný ráz a jeho hodnocení dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. Ráz krajiny je významnou hodnotou dochovaného přírodního a kulturního prostředí a je proto chráněn před znehodnocením. Ráz krajiny je dán specifickými rysy a znaky krajiny, které vytvářejí její rázovitost – odlišnost a jedinečnost. Ráz krajiny vyjadřuje nejenom přítomnost pozitivních jevů a znaků, ale též kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Pojmu „krajinný ráz“ odpovídá pojem „charakter krajiny“, vyjádřený morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačního krytu a osídlení. (Vorel, 2003) 2.2.2.2 Právní úprava ochrany krajinného rázu Krajinný ráz a právní úprava jeho ochrany je v platném českém právu upravena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ve znění pozdějších právních předpisů), a to konkrétně v ustanovení § 12.
- 14 -
Pojem krajinného rázu není nikde v právních předpisech (ani v samotném zákoně o ochraně přírody a krajiny) definován ani blíže charakterizován. Je pouze definována krajina, a to jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky“. (Damohorský, 2003) Ze složek krajiny uvedených v definici je reliéf výtvorem přírodních procesů, ekosystémy výsledkem interakcí člověka a přírody a civilizační prvky výtvorem lidských generací. Hodnocení krajinného rázu se nevztahuje na uvedené složky chráněné „složkovými“ zákony, ale přednostně na jejich vzájemné vztahy. Proto je interdisciplinární – mezinárodní záležitostí.(Löw, Míchal, 2003) Zákon reguluje zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, a to tak, že mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných kajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. Jsou tedy zakázány takové zásahy do krajinného rázu, které by šly na samu podstatu existence těchto jevů či prvků krajiny. (Damohorský, 2003)
2.2.2.3 Ochrana krajinného rázu Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Zákon o ochraně přírody a krajiny poskytuje ochranu nejen hmotným částem životního prostředí, ale i jiným hodnotám, které životní prostředí tvoří, resp. mají v něm hmotný základ a spoluurčují jeho kvalitu. Takovou hodnotu má právě krajinný ráz. (Stejskal, 2006)
Institut krajinného rázu odráží snahu zákonodárce přiměřeně chránit ráz krajiny jako přírodní, kulturní a historické bohatství. Gesci za tento institut svěřuje zákon orgánům ochrany přírody, které se mají aktivně podílet na regulaci změn působených v krajině výstavbou či jinými činnostmi. Je veřejným zájmem, aby tyto změny byly regulovány v souladu s ustanovením čl. 35 Ústavní listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a památky nad míru stanovenou zákonem.“ K tomu je nezbytná součinnost řady orgánů veřejné správy. Efektivní ochrana krajinného rázu proto předpokládá soustavné rozvíjení spolupráce mezi orgány a institucemi resortů životního prostředí, místního rozvoje, kultury,
- 15 -
zemědělství a mezi kraji, obcemi, jejich samosprávami a jejich občanskými iniciativami. K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.
Ustanovení zákona vychází z celoevropsky přijatého standardu, že existuje celoplošný zájem na zachování krajinného rázu jako součásti kulturního dědictví minulosti a příznivého životního prostředí budoucích generací. Zákon vyjadřuje záměr, aby orgány ochrany přírody chránily nejen zvláště chráněná uzemí a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale aktivně přispívaly k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot. Tam kde jsou tyto hodnoty zvlášť soustředěny (a krajinný ráz je tady zvlášť dobře zachován), zákon umožňuje zvýšený stupeň jeho ochrany. Obecná ochrana přírody a krajiny (a tedy i krajinného rázu) se uskutečňuje ze zákona jednak „spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny“, jednak „ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace“. V územním plánování sice není vlastní pojem krajinný ráz explicitně zmíněn, jestliže však připomeneme, že krajinný ráz „je přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“, zjistíme, že ochrana souladu těchto hodnot v územním plánování je jedním z jeho hlavních cílů. (Löw, Míchal, 2003)
2.2.2.4 Principy ochrany krajinného rázu Základním metodickým problémem ochrany krajinného rázu orgánem ochrany přírody je stanovení míry ochrany v daném území. Je přitom jisté, že krajinný ráz zaslouží vyšší ochranu tam, kde je dobře dochován; nebo tam, kde je společensky zvlášť užitečný; nebo tam, kde nejméně překáží jiným aktivitám; nebo tehdy, je-li jeho určitý typ vzácný. Zvýšenou ochranu však zaslouží krajinný ráz i tehdy, přejí-li si to ti, kteří v něm žijí a jimž území patří.
- 16 -
Kde chránit krajinný ráz ve zvýšené míře 1. Krajinný ráz chráníme především tam, kde je zvlášť dobře dochován. Obecně to je tam, kde se současné způsoby života příliš neliší ve svých krajinotvorných nárocích od minulosti. To je především tam, kde jsou přírodní podmínky natolik nevhodné, že se nevyplatilo a nevyplatí provádět intenzifikační změny (tedy v oblastech hospodářsky marginálních). Jsou to však i území, kde potenciály krajiny jsou tak silné, že intenzivní hospodářské využití je běžné již odpradávna, je však určitým způsobem limitováno. 2. Krajinný ráz chráníme tam, kde je i pro dnešní způsob života dochovaný krajinný ráz předností, nebo kde mu alespoň nepřekáží. Dochovaný krajinný ráz je např. důležitým předpokladem cestovního ruchu, významný může být pro bydlení. Vadit nemusí v lesních krajinách. Naopak překážkou může být při těžbě nerostných surovin, intenzivní urbanizaci, při zavádění nových speciálních zemědělských kultur a pod. 3. Krajinný ráz chráníme tam, kde se vyskytuje jinak vzácná oblast krajinného rázu. V některých oblastech naší republiky je sice krajinný ráz bez ohrožení a dobře dochovaný, z některých však zůstávají jen poslední relikty a i ty mohou být ohroženy. V některých oblastech je již tradiční krajinný ráz téměř zcela setřen. Obecně by krajinný ráz žádné z významných oblastí neměl být zcela zrušen a zapomenut. 4. Krajinný ráz chráníme tam, kde si ochranu rázu přejí místní občané. Zejména na venkově je povědomí o sounáležitosti lidí a jejich krajiny stále silné (přes veškeré zestátňovací snahy minulých období) a ochota chránit rázovitost své krajiny jejími uživateli dává ve skutečnosti hlavní naději do budoucna. Kombinace uvedených hledisek na různé správní úrovni umožňuje definovat množinu území, kde je zvýšená ochrana krajinného rázu potřebná či žádaná.
Přírodní parky lze zabezpečovat formou ochrany II. stupně (vysokou ochranou krajinného rázu). Vysoká ochrana krajinného rázu znamená, že musí být přísně chráněny typické znaky dominantní a hlavní; některé doplňující znaky, bránící součastnému životu v krajině, lze operativně i prominout. I tento stupeň ochrany má výrazně konzervační povahu, připouští však na základě konsensu již určité změny krajinného rázu. (Löw, Míchal, 2003)
- 17 -
3. ZŘÍZENÍ PŘÍRODNÍHO PARKU TŘEBÍČSKO A JEHO VYMEZENÍ, PŘÍRODNÍ A SOCIOEKONOMICKÝ RÁMEC PPk Zřízen vyhláškou Okresního národního výboru v Třebíči v roce 1982 jako oblast klidu.
3.1 Charakteristika lokality Třebíčsko Obecná charakteristika Třebíč se nachází v jihozápadním cípu Moravy, spadá do jihlavského kraje. Jeho okolí se vyznačuje mírně zvlněnou krajinou, bohatou na lesy, pole i rybníky (průměrná nadmořská výška je 450 m n. m.), které dodávají půvab a kouzlo romantiky tři protékající řeky: Jihlava, Oslava a Rokytná. Turistickou atraktivitou není pouze samotné okresní město, neboť také ostatní města a obce okresu skýtají značné množství příležitostí jak pro milovníky historie, architektonických a uměleckých památek, tak i pro turisty vyhledávající klid a toulky v nenarušené přírodě. Povrch Geomorfologicky leží toto území v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, na hranici jejich dvou „pod celků“ – Jevišovické pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny. Jihovýchodní část má tvar ploché sníženiny, kterou nazýváme Jaroměřická kotlina, blíže k městu Třebíč je to potom Třebíčská kotlina. Nejvyšším bodem třebíčského regionu, chápaného v hranicích bývalého třebíčského okresu, je hora Mařenka (711m), nejnižší bod se nachází nedaleko obce Lhánice (239m). Vodstvo Třebíč
patří
mezi
nejméně
zavodněné
oblasti
v celé
České
republice.
Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Jihlava, která je napájena svými přítoky, Oslavou a Rokytnou, a která odvodňuje jihovýchodní část okresu. Druhou část, daleko menší, odvodňují řeky Želetavka a Jevišovka. Na okrese Třebíč neexistují žádné přírodní vodní plochy – jezera, ale bylo zde vybudováno poměrně velké množství rybníků a jiných vodních nádrží. Za všechny lze uvést Dalešickou přehradu. Podnebí Okres Třebíč leží na významné klimatické křižovatce, kde se stýká studené severské podnebí, bohaté na atlantické srážky, se severozápadními hranicemi teplého podnebí s kontinentálním rázem. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 6 ۫C až 7,5 Průměrný roční úhrn srážek dosahuje hodnoty přibližně 580mm. - 18 -
۫C.
Pro zajímavost: léto si v této oblasti můžeme užívat 30 – 40 dnů v roce, sníh kolem 60 dnů každý rok. Geologická charakteristika Geologicky patří celé území k Českému masívu a na geologické stavbě se podílejí jednak krystalické břidlice, jednak žulo-syenitový třebíčský masív. Z hornin se nejčastěji setkáváme s rulami.
Okres Třebíč se řadí k ekologicky nejčistším oblastem ČR. Přesto je krajina okresu převážně změněna činností člověka. Dosud zachované zbytky původního rostlinného krytu, případně některé přírodní zvláštnosti jsou tedy zaštítěny státní ochranou a jsou zahrnuty do následujících kategorií: národní přírodní rezervace, přírodní památka, přírodní park; chráněny jsou rovněž památné stromy. (Hudcová, 2001)
3.2 Přírodní park Třebíčsko a jeho vymezení Přírodní park se nachází na severovýchod od Třebíče a jeho rozloha činí cca 9 800 hektarů. Neopakovatelný vzhled krajiny typický pro toto území je dán geologickým podložím, tvořeným hlubinnými vyvřelinami třebíčského žulosyenitového plutónu. V mladších prvohorách tento masív ztuhl v malé hloubce pod zemským povrchem. Postupem času byl tektonickými pohyby rozlámán v kry a část masívu ležící severně od Třebíče byla vyzdvižena. Poměrně tenký plášť pokrývající žulosyenity byl působením klimatických podmínek rozrušen a na četných místech došlo k obnažení plutónu, který začal intenzivně zvětrávat za vzniku velkých balvanů rozptýlených v terénu nebo seskupených dohromady. Právě ostrůvky těchto balvanů porostlé křovinami a stromy jsou charakteristickými a jedinečnými prvky krajiny v přírodním parku Třebíčsko. Jedna z největších balvanitých kup u Pocoucova je chráněná přírodní památka Syenitové skály. (http://umoravu.net) Oblast je geomorfologicky rozdělena na celek Křižanovské vrchoviny na severozápadě a celek Jevišovické pahorkatiny na jihovýchodě. Západní část, náležící pod celku Brtnická vrchovina, je členitější, s mělkými údolími, jižní část je plochá, jen levobřežní přítoky Jihlavy vytvářejí při ústí výrazně zahloubená údolí. Geologické podloží tvoří hlubinné vyvřeliny třebíčského masivu. Jsou to tmavé biotitem bohaté horniny paleozoického stáří, s velkým obsahem thoria a uranu, což je činí relativně
- 19 -
vysoce radioaktivními. Tmavými durbachity pronikají světlé žíly aplitů, místy s turmalínem. U Bochovic a Hostákova se vyskytují známé křemenné žíly s krystaly šedobílého křemene, ametystu a záhnědy. Masiv je místy narušen zlomy. Odlehčením vznikly ruwary. Durbachit zvětrával v tropickém podnebí za vzniku oblých, kulovitých a žokovitých balvanů, které po celém parku vytváří balvanité kupy (např.PP Syenitové skály). (Čech, Šumpich, Zabloudil a kol., 2002) Kulovitý (balvanitý) rozpad durbachytu je možno dobře sledovat v okolí Přeckova a Budišova. Nejedná se o bludné balvany! Jsou to tvrdší jádra nezvětralé horniny, jejichž okolí bylo oddenudováno. Jeden z takových kamenu je možno vidět ve vstupním nádvoří budišovského zámku vpravo za vstupní bránou opracovaný na nádrž. Podle akademika Koutka byly právě takovéto balvany používány ke stavbě třebíčské baziliky sv. Prokopa. (Zejda, Vosátka, Hedbávný a kol., 2007) Na zvětralinách durbachitu a deluviích vznikly kyselé typické kambizemě, v menší míře eubazické (nasycené) půdy. V nivách malých vodních toků a ve výrazněji podmáčených, menších sníženinách jsou vyvinuty typické gleje ( např. rybniční oblast v trojúhelníku Hostákov – Pocoucov – Ptáčov nebo Nárameč – Přeckov – Trnava). Původní lesní porosty tvořily acidofilní bučiny (Luzulo-Fagion), menší zastoupení v nižších polohách měly acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Ty byly do 13. století, kdy začíná být území osídlováno, postupně přeměňovány na pastviny, louky a pole. Dnes se v parku nacházejí už jen malé lesíky se smíšenými porosty smrku, borovice, dubu, méně již javoru a buku. Na agrárních terasách, kolem balvanitých seskupení a skalních výchozů jsou drobné remízky s borovicí, břízou a výjimečně i habrem, tvořící charakteristický prvek zdejší krajiny. Na několika místech rostou památné stromy. K nejznámějším a nejnavštěvovanějším patří tzv. Velký javor (javor klen) u Věstoňovic, jehož stáří se odhaduje na 700 let. Přírodě blízká nelesní společenstva jen na mokrých loukách kolem rybníků a vodních toků s violkou bahenní (Viola palustris), zábělníkem bahenním (Comarum palustre), řeřišnicí luční (Cardamine pratensis), blatouchem bahenním (Caltha palustris) a kohoutkem lučním (Lychnis flos-cuculi). Příkladem může být přírodní park Pazderna. Fragmenty kostřavových pastvin, vzniklých po odlesnění, s koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis) jsou v přírodním parku Kobylinec a Ptáčovský kopeček. V parku se nacházejí mezní lokality bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) a koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis).
- 20 -
Ekologická hodnota zdejší krajiny je umocněna přítomností drobných rybníčků. Pozornost si zasluhuje i vodní ornitofauna. Na zarostlých rybníčcích je hojný polák velky (Aythya ferina) a polák chocholačka (Aythya fuligula), dále se zde vyskytuje kachna divoká (Anas platyrhynchos), častým druhem je i lyska černá (Fulica atra) a racek chechtavý (Larus ridibundus), jehož kolonie však v poslední době mizí. V poslední době se stále častěji objevuje i labuť velká (Cygnus olor).
Jihozápadním okrajem se park přimyká k městu Třebíč s řadou památkových objektu a historicko kulturních pozoruhodností. Nejvýznamnější stavební památkou je románsko-gotická bazilika sv. Prokopa z doby kolem poloviny 13. století, dva gotické domy na Karlově náměstí a v evropském měřítku nejzachovalejší židovské ghetto se dvěma synagogami a velkým židovským hřbitovem. (Čech, Šumpich, Zabloudil a kol., 2002)
3.2.1 Přírodní památky a přírodní rezervace Přírodní památka Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky. Seznam přírodních památek existujících na území ČR stanoví vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K 1.1.2000 jich bylo celkem 1084. Přírodní rezervace Menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní rezervaci; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky. Seznam přírodních rezervací existujících na území ČR stanoví vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K 1.1. 2000 jich bylo celkem 676. (Stejskal, 2006)
3.2.1.1 Pazderna Pastviny a mokrá louka na severním okraji Přeckova. Předmětem ochrany jsou zbytky původních mokrých luk s výskytem prstence májového (Dactylorhiza majalis). Katastrální území: Přeckov - 21 -
Výměra: 2,02 ha Nadmořská výška: 490-500 m Vyhlášeno: 1985
Geologie: Území se nachází na holorovině Jaroměřické kotliny na horninách třebíčského masivu, který je tvořen tmavým durbachitem. Horniny skalního podloží jsou silně zvětralé s charakteristickým balvanitým rozpadem. Z půdních typů se zde vytvořila kambizem typická, varieta kyselá, lokálně pseudoglej typický a kambický. Květena: Na mokré louce s vegetací svazu Calthion se vyskytuje prstenec májový (Dactylorhiza majalis) a další mokřadní druhy, např. blatouch bahenní (Caltha palustris), běhel lesní (Angelica sylvestris), kozlík dvoudomý (Valeriana Dioica), atd…. Zvířena: Průzkum fauny nebyl dosud proveden. Využití: Louka byla dříve pravidelně kosena, sušší místa se pravděpodobně i spásala. Po delší přestávce bylo v roce 1997 zahájeno kosení vybraných částí chráněného území.
3.2.1.2 Ptáčovský kopeček Bezejmenná kóta 448 m.n.m. obklopená poli na vrcholové části terénní elevace, ležící 300 m západně od Klapovského potoka a 500 m severně od Ptáčova. Podkladem je třebíčský žulosyenit. Nápadný pahorek hostí zbytek krátkostébelnatých kostřavových pastvin s populací koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis). V období rozkvetlých konikleců září modře na značnou vzdálenost. Tyto krásné květy lze spatřit jen na jaře, zpravidla během dubna. Katastrální území: Ptáčov Výměra: 0,19 ha Nadmořská výška: 430-448 m Vyhlášeno: 1948 jako přírodní rezervace
Geologie: Horninový podklad tvoří mylonity, vzniklé ze žulosyenitů třebíčského masivu. Povrch je částečně antropogenně pozměněný. Pokrývá je kambizem typická, která se místně (ve vlhčích partiích) prolíná s pseudoglejem typickým (kambickým) a kambizemí pseudoglejovou. Květena: V časném jaru je nejnápadnějším druhem lokality koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), který zde dosahuje severozápadní hranice svého areálu. Dále zde - 22 -
rostou např. chrpa porýnská (Acosta rhenana), psineček tuhý (Agrostis vinealis),smělek štíhlý (Koeleria macrantha), tařinka kališní (Alyssum alyssoides),…. Zvířena: Jedná se o refugium autochonní teplomilné a suchomilné zvířeny. Žije zde kobylka šedá (Platycleis grisea), kobylka Metrioptera bicolor, saranče modrokřídlá (Oedipoda coerulescens),……Na jižním svahu se vyskytuje teplomilný potemník Opatrum sabulosum, který vyhledává písčitá stanoviště. Z motýlů lze jmenovat především okáče kostřavového (Arethusana arethusa) a vřetenušku ligrusovou (Zygaena carniolica). V této lokalitě byla pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis). Využití: Území je typickou součástí kulturní využívané krajiny Třebíčska. V dřívějších dobách sloužilo jako pastvina a částečně jako louka. Od poloviny 20. století je od hospodaření postupně upouštěno a plocha je ponechána ladem. V současnosti je zajišťováno pravidelné kosení koncem léta a redukce náletových dřevin. Východně od území vede turisticky značená stezka. V době květu koniklece je lokalita hojně navštěvována.
3.2.1.3 Syenitové skály Skály o délce 600 m na levém svahu údolí potoka Lubí, navazující na severozápadní okraj Pocoucova. Spatřit zde můžeme bizardní skalky představují charakteristickou ukázku
balvanitého rozpadu žulosyenitu třebíčského masivu. (Čech, Šumpich,
Zabloudil a kol., 2002) Obdobné ostrůvky lze vidět na polích na velké části severní kry třebíčského masívu, například v okolí Trnavy, Přeckova, Pyšela a dalších obcí. Nedokázalo je zcela zničit ani plánovité zemědělské rozstřelování v padesátých a šedesátých letech, které se brzy ukázalo jako zcela nesmyslné, ale upuštěno od něj bylo až značně později. (kolektiv autorů, Třebíč 2003) Katastrální území: Pocoucov Výměra: 0,95 ha Nadmořská výška: 468-475 m Vyhlášeno: 1950
Geologie: Žulosyenit je magmatická hlubinná hornina chudá křemenem a bohatá slídou – biotitem, s nápadnými světlými vyrostlicemi draselného živce. Je součástí tzv. třebíčského masivu prvohorního stáří a je nápadná vysokou přirozenou radioaktivitou v důsledku obsahu uranu, thoria a radioaktivního izotopu draslíku. Balvany představují - 23 -
odolná jádra, která nepodlehla silnému tropickému zvětrávání v třetihorách i mrazovému zvětrávání v chladných obdobích pleistocénu. Nápadný je zaoblený povrch balvanů. Exfoliační klenba s balvanitým pokryvem byla obnažena zahlubováním potoka a odnosem zvětralin. V bezprostředním okolí jednotlivých balvanů je vyvinuta kambizem typická. Květena: Vegetaci tvoří porosty kostřavových pastvin se skupinami vzrostlých dřevin. Ve společenstvech svazu Koelerio-Phleion phleoidis dominují kostřava ovčí (Festuca ovina), bika ladní (lazula campestris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum),……. Typickým keřem je jalovec obecný (Juniperus communis). Je zde i několik statných dubů letních (Quercus robur) jejichž obvody kmenů se pohybují mezi 2,3 m až 4,2 m a vysoké jsou až 20 metrů. Vlivem změny v hospodaření zarůstají bývalé pastviny náletem, zejména slivoní trnitou (Prunus spinosa). Zvířena: Průzkum fauny nebyl dosud proveden. Využití: V minulosti bylo chráněné území využíváno jako pastvina. V období kolektivizace se od pastvy upustilo. Přes chráněné území byl veden vodovod, ale lokální poškození je dnes již neznatelné. Potřebné je odstranění náletu křovin a probírka některých mladých dubů z náletu. U travnatých ploch je žádoucí obnovit pravidelné kosení, resp. pastvu.
3.2.1.4 Kobylinec Skalní výchozy, drobné pastviny a borový remíz na nevýrazném pahorku (ruwaru) u vidlice cest 200 m východně od obce Trnavy. Podložní horninou je syenit. Předmětem ochrany je přirozená vegetace kostřavových pastvin s koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis) na severozápadním okraji jeho areálu. Tyto krásné květy lze spatřit jen na jaře, zpravidla během dubna. Chráněné území je typickým prvkem krajiny severní části třebíčského masivu. Katastrální území: Trnava u Třebíče Výměra: 0,44 ha Nadmořská výška: 441-452 m Vyhlášeno: 1982
Geologie: Podloží tvoří horniny třebíčského masivu, označovaného jako durbachit nebo též třebíčský syenit. V okolí vystupují i drobné křemenné žíly. Z geomorfologického hlediska se jedná o exfoliační klenby (ruwary) na holorovině. Dominantními půdními - 24 -
typy jsou kambizem typická a její kyselá varieta. V asociaci s ní se nachází na okrajích přírodní památky v menší míře i pseudoglej typický. Květena: Vegetace je tvořená zbytkem bývalé kostřavové pastviny svazu KoelerioPhleion phleoidis s koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), který provázejí další teplomilné a suchomilné rostliny, např. psineček tuhý (Agrostis vinealis), tařinka kališní (Alyssum alyssoides) a kriticky ohrožený druh
smil
písečný (Helichrysum
arenarium),….. Zvířena: Pozoruhodná a relativně dobře prozkoumaná je fauna ploštic. Žije zde např. štíhlenka velká (Neides tipularius), z dalších druhů Spathocera lobata, hranatka dravá (Phymata crassipes), …. Byla zde pozorována užovka hladká (Coronella austriaca). Využití: Území přírodní památky bylo dříve využíváno jako pastvina. Ukončení pastvy se negativně projevilo v nástupu nežádoucích sukcesních změn v krátkostébelných trávnících. Údržbu v dřívější době představovalo občasné jarní vyhrabování, odstraňování získané biomasy a likvidace náletu borovice lesní a růže šípkové. Několikrát byla likvidována stále se obnovující černá skládka v místě bývalého lomu na okraji chráněného území. Nyní se provádí pravidelné ruční kosení celé plochy jednou ročně včetně odstranění biomasy. Průběžně je odstraňován nálet dřevin. (Čech, Šumpich, Zabloudil a kol., 2002)
Pro návštěvníky těchto vzácných přírodních lokalit je zde důležité upozornění: veškerá teplomilná vegetace, nacházející se ve zmíněných přírodních památkách, spadá pod přísně chráněné druhy a jejich úmyslné poškození či znehodnocení je považováno pokud ne za trestný čin, tak přinejmenším za přestupek. Vrcholem hlouposti je též vyrýpnutí rostliny a pokus o přesazení do jiného prostředí - nikde jinde, než ve zmíněných místech, nemají koniklece šanci růst. Okresní úřad v Třebíči tyto lokality bedlivě chrání a pečuje o ně, přesto čas od času musí řešit smutný případ výskytu podezřelých „jamek“ v těchto místech. (http://www.turistika.cz/lok)
3.2.2 Památné stromy 3.2.2.1 Ochrana památných stromů Zákon o ochraně přírody a krajiny poskytuje v rámci zvláštní ochrany přírody specifickou ochranu mimořádně významným dřevinám, jejich skupinám a stromořadím, které byly příslušným orgánem ochrany přírody prohlášeny za památné stromy. - 25 -
Záměr na vyhlášení památných stromů projedná orgán ochrany přírody s vlastníky těchto stromů a orgány státní správy dotčenými podle zvláštních předpisů přiměřeně podle § 40. Dotčené ústřední orgány státní správy se musí k návrhům a záměrům na vyhlášení památného stromu vyjádřit do 30 dnů od jejich předložení. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji; jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace. Zrušit ochranu památného stromu může orgán ochrany přírody jen z důvodu, že jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu (§ 42 odst. 1 a 2 zákona). Na označení památných stromů se užívá malého státního znaku České republiky. Bližší podmínky o způsobu označení památných stromů v terénu i mapových podkladech stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Stalo se tak §13 vyhlášky č. 395/1992 Sb. (Stejskal, 2006)
3.2.2.2 Památné stromy vyskytující se v přírodním parku Třebíčsko Smrk ztepilý Počet: dva exempláře Katastrální území: Hostákov (východně od cesty Ptáčov – Nárameč) Obvod: 235, 325 cm Výška: 15, 20 m Stáří: nezjištěno
Dub letní Počet: deset exemplářů Katastrální území: Nárameč (v blízkosti rekreačního areálu, u rybníka za obcí Nárameč) Obvod: 270 – 450 cm Výška: 16 – 23 m - 26 -
Stáří: nezjištěno
Dub letní Počet: tři exempláře Katastrální území: Pocoucov (uprostřed pole nad soutokem Okřešického potoka a potoka Lubí, asi 250 m jihozápadně od obce Pocoucov) Obvod: 319, 328, 364 cm Výška: 19, 18, 18 m Stáří: 200 – 250 let
Dub letní Počet: jeden exemplář Katastrální území: Ptáčov (na okraji pole asi 1 km severně od obce Ptáčov) Obvod: 210 cm Výška: 20 m Stáří: nezjištěno
Dub letní Počet: šest exemplářů Katastrální území: Pocoucov (250 m západně od obce Pocoucov, nedaleko potoka Lubí) Obvod: 364 – 470 cm Výška: 13 – 19 m Stáří: nezjištěno
Jasan ztepilý Počet: dva exempláře Katastrální území: Trnava u Třebíče (po pravé straně cesty z Trnavy do Ptáčova u mostku přes bezejmenný přítok Klapůvky) Obvod: 206, 257 cm Výška: 14, 19 m Stáří: 110 let (Čech, Šumpich, Zabloudil a kol., 2002)
- 27 -
3.3 Socioekonomický rámec přírodního parku Třebíčsko 3.3.1 Demografie mikroregionu Třebíčsko Na počátku roku (2001), tj. v době posledního sčítání obyvatelstva, žilo na území mikroregionu 42 730 obyvatel. Prostorovou strukturu v rozmístění obyvatel dokumentuje tab. 1 (viz přílohy). Podíváme-li se na strukturu populace dle pohlaví, zjistíme relativně větší převahu žen. Úroveň indexu feminity (tj. počet žen na tisíc mužů) dosahuje hodnoty 1058, což je údaj v komparaci s průměrem za ČR (1051) a zejména pak s průměrem za kraj Vysočina (1023) nadprůměrný. Oblast mikroregionu je relativně hustě osídlena, kdy na jeden čtvereční kilometr připadá 346 obyvatel, je to však dáno přítomností města Třebíč. Hustota osídlení v okolních obcích města Třebíče se pohybuje pouze kolem hodnoty 57 obyvatel na km2, což je značně podprůměrný údaj v porovnání s hodnotou za ČR (131 obyvatel na km2). 3.3.1.1 Celkový přírůstek Oblast mikroregionu má v průběhu posledních deseti let kladný a poměrně vysoký celkový přírůstek (1,9 ‰), což je ve srovnání se současnou situaci za ČR (- 0,9 ‰) trend příznivý. 3.3.1.2 Přirozený přírůstek Jednou ze složek celkového přírůstku je přirozený přírůstek, jenž se skládá z počtu narozených a zemřelých osob. Mikroregion Třebíčsko zejména přirozenou měnou obyvatelstvo získává, dlouhodobá hodnota přirozeného přírůstku se pohybuje kolem úrovně 1,7 ‰. Ve srovnání s údajem za Českou republikou jde o značně nadprůměrný údaj, ČR přirozenou měnou své obyvatelstvo ztrácí (- 1,7 ‰). 3.3.1.3 Migrační saldo Druhou složkou celkového přírůstku je migrační saldo, to je výslednicí protisměrného pohybu počtu osob přistěhovalých a z počtu osob vystěhovalých. Charakteristika migračního salda mimo jiné ukazuje i na atraktivnost dané lokality pro trvalé bydlení. Oblast mikroregionu v posledních deseti letech vykazovala jistou míru migrační atraktivity (migrační saldo 0,2 ‰), avšak v porovnání s průměrným údajem za ČR (0,8 ‰) jde o podprůměrnou hodnotu.
- 28 -
3.3.1.4 Věková struktura obyvatelstva Podíl základních věkových kategorií v % v letech 1991, 1995 a 2001 dokumentuje tab.2 (viz přílohy).
3.3.1.5 Další charakteristiky věkové struktury populace mikroregionu Index stáří je charakteristika, která udává počet osob v po produktivním věku na sto obyvatel v před produktivním věku. Index stáří mikroregionu se pohybuje kolem hodnoty 80,3, tzn. vyšší zastoupení před produktivního obyvatelstva. Index stáří mikroregionu je v porovnání s hodnotami za kraj Vysočina (index stáří 103,8) a za ČR (index stáří 110,6) podstatně nižší.
3.3.2 Lidský potenciál 3.3.2.1 Základní charakteristika Počty ekonomicky aktivního obyvatelstva (EAO) v jednotlivých obcích mikroregionu dokumentuje tab. 3 (viz přílohy). Míra ekonomické aktivity obyvatelstva, která je vypočítaná z osob starších patnácti let, je v jednotlivých obcích mikroregionu na různé úrovni. Obr. 1: Věková struktura pracujících v mikroregionu a v ČR (k 1.3.2001).
V mikroregionu Třebíčsko je největší počet pracujících v těchto věkových kategoriích 45 – 49 let, 40 – 44 let a 35 – 39 let (podrobněji viz Obr.1), obě kategorie mají zhruba
- 29 -
15 % podíl na celkové zaměstnanosti. Struktura pracujících dle věku je podstatným způsobem ovlivněna přítomností města Třebíč.
3.3.2.2 Vzdělanostní báze pracovní síly Pro oblast mikroregionu je typický vyšší podíl osob s maturitou (32,4 % osob starších 15 let) a to jak v porovnání s hodnotou za ČR (28,7 %) tak i s hodnotou za kraj Vysočina (27,6 %). Přesto nejvýznamnější vzdělanostní kategorií je skupina osob vyučených a s odborným vzděláním (tj. bez maturitního vzdělání), ty mají téměř 36 % podíl na obyvatelstvu starším 15-ti let. Významnost této vzdělanostní kategorie je v ČR mnohem větší, což vlastně dokládá Obr. 2. Jistou nevýhodou je pro mikroregion nižší zastoupení zejména skupin osob s učňovským a středním odborným vzděláním. Tato kvalifikovaná pracovní síla může následně chybět ve výrobním procesu, tzn. limitující podmínky pro rozvoj stávajících firem nebo i pro vstup nových investorů do mikroregionu. Ve všech obcích převládá obyvatelstvo s úplným středoškolským vzděláním vč. učňovského. Ve většině menších obcích je pak druhou největší skupinou obyvatelstvo se základním vzděláním. Obr. 2: Vzdělanostní struktura obyvatelstva vybraných územních celků (k 1.3.2001). 30,0
podíl osob (v %)
25,0
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0 bez vzdělání
základní
učňovské
vzdělanostní kategorie
střední odborné
učňovské s mat.
m ikroregion
- 30 -
střední+nástavba
okres Třebíč
vyšší odborné
vysokoškolské
kraj Vysočina
ČR
3.3.3 Bytová situace v obcích mikroregionu 3.3.3.1 Domovní fond Na území Třebíčska bylo na počátku loňského roku 6034 domů, z toho 89,6 % domů bylo trvale obydleno. Obydlenost v mikroregionu je na mnohem vyšší úrovni, než je tomu například na území ČR (82 %) a hlavně na území kraje Vysočina (80 %). Podrobněji znázorněno v tab. 4 (viz přílohy). Hlavním důvodem neobydlenosti domů je jejich využití pro účely rekreace, z celkového počtu domů připadají dvě procenta na rekreační domy. Podíl rekreačních domů je ve srovnání s ČR (8,5 %), ale hlavně pak s krajem Vysočina (11,2 %) na mnohem nižší úrovni, což je dáno převládající funkcí dané oblasti (urbanizované území). Vyšší využití domů pro rekreační účely je zejména v populačně menších obcích.
3.3.3.2 Bytový fond V roce 2001 bylo na území mikroregionu celkem 16 245 bytů, z celkového počtu bytů bylo 92,3 % bytů trvale obydleno. Obydlenost bytů je ve srovnání s ČR (87,6 %) a zejména pak ve srovnání s krajem Vysočina (84,6 %) na mnohem vyšší úrovni. Počet osob připadajících na jeden trvale obydlený byt (TOB) je v mikroregionu (2,8 osoby na TOB) přibližně na stejné úrovni jak je tomu v ČR (2,7 osoby na TOB) a v kraji Vysočina (2,9 osoby na TOB). (http://www.trebic.cz/soubory/16973)
4.
KONFRONTACE
S DEKLAROVANÝMI
SOUČASNÉHO OMEZENÍMI
STAVU
Z POZICE
PPK
MÍSTNÍCH
OBYVATEL Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající ze zákona (§ 58).
4.1 Účast veřejnosti podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny Ochrana přírody a krajiny se uskutečňuje dle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny za přímé účasti občanů. Děje se tak především prostřednictvím jejich občanských
- 31 -
sdružení – nevládních organizací, ale může jít i o přímou účast neorganizovaných občanů všude tam, kde mohou před orgány veřejné správy vznášet své připomínky a námitky, týkající se ochrany přírody a krajiny. Účast občanských sdružení je v zákoně o ochraně přírody a krajiny v § 70 odst. 2 a 3 dále konkretizována. Jde o to, za jakých podmínek se veřejnost organizována v občanských sdruženích může zúčastňovat správních řízení a být informována o všech zamýšlených zásazích, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Funkce účasti občanských sdružení ve správních řízeních jsou zejména: 1) přímá účast veřejnosti na ochraně přírody a krajiny, 2) podíl veřejnosti na rozhodování o zásazích do přírody a krajiny, 3) přímá kontrola výkonu veřejné správy, 4) přímá kontrola zákonného průběhu správního řízení
4.2 Účast obcí podle § 71 zákona o ochraně přírody a krajiny Jedná se o vyjádření principu, podle kterého i obce jakožto územně samosprávné celky jsou v podstatě institucionalizovanou formou účasti veřejnosti (trvale v obci bydlících občanů) na výkonu veřejné správy. Obce se prostřednictvím svých orgánů zapojují do ochrany přírody a krajiny ve svých územních obvodech.Vyjadřují se zejména k vyhlašování a rušení zvláště chráněných území, památných stromů a jejich ochranných pásem. Orgány státní ochrany přírody jsou povinny spolupracovat s obcemi, předkládat jim požadované podklady a informace, poskytovat potřebná vysvětlení k zásahům do přírody i způsobům její ochrany, zejména pokud takové zásahy mohou nepříznivě ovlivnit prostředí v obci nebo omezit výkon práv jejich obyvatel. (Stejskal, 2006)
4.3 Vlastnické právo a omezení výkonu vlastnického práva ve vztahu k ochraně přírody Ustanovení § 58 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny stanoví povinnost každé osoby při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Povinnost strpět omezení svých práv vyplývajících z tohoto zákona má obecnější platnost, neboť platí i pro jiné zákony, než jenom zákona o ochraně přírody a
- 32 -
krajiny. Jde o problém nároku na náhradu za újmu vzniklou adresátovi těchto zákazů a omezení, nositeli povinností, v důsledku toho, že je respektuje.
4.3.1 Jednotlivé druhy omezení vlastnického práva V rámci režimu obecné ochrany přírody a krajiny jsou podle § 5 odst. 3 zákona všechny fyzické a právnické osoby povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Výše uvedená úprava představuje územní ochranu na veřejnoprávní bázi, tj. zřizuje je stát obecně závazným právním předpisem. Určitý typ zvláště chráněného území však zákon umožňuje zřídit i soukromoprávní formou ochrany; jedná se o dvě maloplošná území, a sice o přírodní rezervaci a přírodní památku. Kromě těchto dvou kategorií tak lze učinit i v případě tzv. památného stromu. Podle ustanovení § 39 zákona orgány ochrany přírody mohou zřizovat evropsky významné lokality a památné stromy včetně jejich ochranných pásem též na základě písemné dohody o ochranných podmínkách uzavřené mezi orgánem oprávněným k jejich vyhlášení a vlastníkem dotčeného pozemku za předpokladu, že takto zřízená ochrana bude k pozemku vázána trvale formou věcného břemene. Předpokládá se tedy, že vlastník je s ochrannými podmínkami srozuměn, neboť jde o dvojstranný právní úkon, který obě dvě smluvní strany uzavírají dobrovolně, ani jednu z nich nelze k uzavření smlouvy nutit. Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad příslušného úřadu výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu, a to v přiměřené výměře a kvalitě, jako je původní pozemek, a pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního. Ustanovení § 62 a 63 se týká omezení vlastnictví prostřednictvím povinností vlastníka strpět vstup na své pozemky. Pracovníci všech orgánů ochrany přírody, kteří se při výkonu své pracovní činnosti prokáží služebním průkazem, mají právo vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území obcí není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. - 33 -
Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti. Zákon o ochraně přírody a krajiny má i další instituty regulace dispozic vlastníků a uživatelů s pozemky. Podle § 66 zákona příslušný orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě je oprávněn takovou činnost zakázat. Zákon zde poskytuje orgánům ochrany přírody právní prostředek k regulaci chování povinných osob při výkonu činností dovolených, které by však mohly způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Omezení činnosti bude mít podobu stanovení podmínek jejího výkonu. Omezení či zákaz činnosti je nutné vydat formou správního rozhodnutí v rámci správního řízení. Podle § 68 zákona vlastníci a nájemníci pozemků mají povinnost zlepšovat podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability. Nejde však o povinnost absolutní, neboť povinná osoba je limitována rozsahem svých možností a rozsahem svého vlastnického, resp. uživatelského práva (jen v rozsahu pozemků, které vlastní, nebo má v nájmu). Nyní mohou nastat dvě situace. První, kdy povinný subjekt povinnost dodrží, druhá, kdy nedodrží. Vlastníci a nájemníci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění zásahů dle § 68 odst. 3 zákona a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na své pozemky. Orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. (Stejskal, 2006)
4.4 Ochrana krajinného rázu K nejrůznějším lidským činnostem, zejména k umisťování a povolování staveb, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Tento souhlas vydává před provedením zamýšlené činnosti formou správního rozhodnutí orgánu ochrany přírody. Souhlas se zásahem do krajinného rázu se váže zejména na ustanovení § 126 stavebního zákona, jedná se totiž o předběžnou otázku před vlastním územním, resp. stavebním řízením.
- 34 -
Souhlas se zásahem do krajinného rázu se vydává formou správního rozhodnutí dle správního řádu, a to nejen proto, že dle § 90 odst. 1 není správní řád pro řízení dle § 12 zákona vyloučen, ale hlavně proto, že se zde jednoznačně rozhoduje o právech, právech chráněných zájmech a povinnostech osob (účastníků řízení). Účastníkem řízení o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu, pak mohou vedle „klasických“ účastníků řízení být i dotčené obce o do řízení přihlášená občanská sdružení. Bez tohoto souhlasu nelze vydat územní rozhodnutí, popř. stavební povolení či jiné rozhodnutí v navazujícím řízení. Zásahy měnící krajinný ráz můžeme z hlediska věcného a praktického členit do několika základních většinou se opakujících skupin případů či činností. Za prvé jde o klasické stavební činnosti a záměry ve volné krajině i v sídlech. Za druhé jde o umisťování reklamních a informačních panelů, billboardů a různých poutačů, za třetí se jedná o těžební a důlní činnost. Specifickou skupinou jsou poté základnové stanice operátorů mobilních telefonních sítí, tedy v podstatě věže či stožáry s vysílači, umísťované zejména na kopcích či horách v naší krajině. Každá z uvedených skupin pak má nejen svá specifika, a to nejen z hlediska věcného, ale zejména právního. Přistupuje zde totiž vedle dvou základních právních norem, kterými jsou zákon o ochraně přírody a krajiny a zákon stavební, v úvahu i zákon horní, lesní, vodní, předpisy telekomunikační, dopravní atd. (Dahomorský, 2003)
4.5 Krajinný ráz a EIA Proces EIA i problematika krajinného rázu se v České republice objevily součastně v roce 1992 díky zákonům č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Proces hodnocení vlivů na životní prostředí (proces EIA) by měl vyhodnotit, zda je posuzovaný záměr (stavba) realizovatelný a pokud ano, tak za jakých podmínek. Jedním z kritérii realizovatelnosti záměru je kritérium ovlivnění krajinného rázu. Jak lze odvodit z 1. odst. § 12 zákona č. 114/1992 Sb., stavby, které by způsobily významný negativní zásah do krajinného rázu, by neměly být realizovány. Na otázku, zda je posuzovaný záměr akceptovatelný z hlediska vlivů na krajinný ráz nebo není, by měl proces EIA přinést jednoznačnou odpověď. (Vyhnálek, 2003)
- 35 -
4.6 Ochrana přírodního parku Základním předpokladem ochrany každého jednotlivého přírodního parku musí být uchování charakteristického krajinného rázu, proto je třeba se vyvarovat všech možných negativních jevů a dopadů přímého a nepřímého charakteru. Za klíčové musíme považovat stavební aktivity (zejména v souvislosti s výstavbou rekreačních chat či zařízení ve volné krajině). Jako velmi závažné se jeví i narušování dochovaných vesnických sídel nevhodnou výstavbou. Podobně je třeba přistupovat ke způsobům využívání území přírodních parků. Jak nevhodná výstavba, tak nevhodné formy využívání mohou ten který přírodní park zásadním způsobem znehodnotit. K rozvoji nejrůznějších aktivit je proto třeba přistupovat maximálně obezřetně a nepřipustit předimenzování ať už jakékoli formy využití, neboť v přírodě zpravidla neplatí velkorysost, ale promyšlenost a střízlivost. Území je třeba využívat s mírou (maximálně šetrně ke krajině a přírodě nebo k jeho „atmosféře“), abychom zachovali nejen jeho krajinářské či přírodní hodnoty, ale potažmo také uvedenými hodnotami podmíněný zájem ze strany návštěvníků. Jiná otázka ochrany a dlouhodobé existence všech přírodních parků tkví v zachování dochovaných přírodních hodnot. Nutností je zachování stávající pestrosti a struktury lesních porostů , tedy rozsah přirozených až přírodě blízkých listnatých porostů. Je třeba ochraňovat a vhodným managementem udržovat všechny významné přírodní lokality, nejen vyhlášená zvláště chráněná území podléhající speciálnímu režimu v tomto směru. Vždyť na území přírodních parků je dodnes daleko více cenných lokalit, z nichž bohužel ne všechny jsou registrovány jako významné krajinné prvky. Snad nejvíce problematickým se v souvislosti s celkovými změnami životního stylu a využívání krajiny jeví uchování nelesní krajiny. Ta je v mnoha případech nezastupitelná z hlediska malebnosti, krajinářských nebo přírodních hodnot toho kterého parku. Bez aktivního přístupu v tomto směru budou harmonická místa a oblasti z naší krajiny postupně nenávratně mizet. Mnohá větší či menší území v naprosté většině přírodních parků tak ztrácí nenahraditelné krajinářské i přírodní hodnoty, a tím i svou atraktivitu v očích jejich případných návštěvníků. (Martiško, 2007)
- 36 -
4.7 Úryvky z vyhlášky vztahující se k Přírodnímu parku Třebíčsko Čl. 1 Zřízení oblasti přírodního parku Zřizuje se v celých k. ú. obcí, resp. jejich částí: Batouchovice, Hroznatín, Přeckov, Rudíkov, Hodov, Trnava. – Dále v částech k. ú. obcí (částí) Svatoslav, Běchovice, Benetice, Věstoňovice, Horní Vilémovice, Budíkovice, Pocoucov, Třebíč, Ptáčov, Hostákov, Valdíkov, Nárameč, Oslavička, Vlčatín a Horní Heřmanice, okres Třebíč. Čl. 2 Vymezení oblasti přírodního parku Oblast přírodního parku se nachází na esteticky, biologicky a krajinně nejhodnotnějším území severně od Třebíče. Čl. 3 Poslání oblasti Posláním oblasti je zachovat část území okresu pro jeho biologické, krajinné a estetické hodnoty a využít je spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanů a jejich poučení, kdy při zvýšených nárocích na úroveň řízení nedojde k ekonomickému omezení zemědělské a lesní výroby, myslivosti a rybářství. Veškerá činnost na území oblasti se koordinuje k tomuto poslání. Čl. 5 Technické zásahy a výstavba v přírodním parku 1. Veškeré technické zásahy a výstavba v oblasti přírodního parku musí být v před projektové a projektové přípravě projednány se všemi účastníky řízení a musí být v souladu s příslušnou územně plánovací dokumentací. 2. Při zpracování před projektové a projektové dokumentace průmyslových a zemědělských objektů musí být v celém rozsahu uplatněny zásady a normy sledující ochranu přírody. 3. Veškeré pozemkové úpravy jako i úpravy a opravy rybníků a nádrží včetně změny jejich funkce či rušení budou důsledně sledovány městským úřadem. 4. Pro stavby individuální rekreace, mimo zastavěná území obce, vyhlásí odbor výstavby a územního plánování městského úřadu následně v celé oblasti stavební uzávěru. Je dovoleno využití stávajících objektů venkovského osídlení pro rekreační účely. … Čl. 6 Ochrana přírody a krajiny 1. Veškerá dřevinná zeleň rostoucí mimo les, která je registrována jako nezbytná a významná, může být odstraněna pouze v odůvodněných případech se souhlasem městského úřadu v Třebíči.
- 37 -
2. Při zpracování a provádění souhrnných pozemkových úprav, které v dané oblasti budou nutné a nezbytné a budou se ve svém řešení týkat pozemků i kolem vodních toků a okrajů lesů a umožní to technické řešení, je žádoucí zachovat současný stav trvalých travních porostů s rozptýlenými dřevinami. Rovněž tak je třeba ponechat stávající trvalé travní porosty a zejména pastevní plochy, jejichž jiné zemědělské využití by bylo neefektivní a které přispívají k rekreační způsobilosti oblasti nebo jsou charakteristické pro vzhled krajiny. 3. Oblast je charakterizována rozptýlenými žulosyenitovými balvany a balvanitými útvary, které podléhají zvláštní ochraně. Jejich likvidace, přemísťování a poškozování není dovoleno. Odůvodněné výjimky povoluje městský úřad. 4.Zemědělské podniky, závody státních lesů a státní rybářství jsou povinny důsledně dodržovat: - platné celostátní metodiky na úseku ochrany rostlin, - platné metodiky při výživě rostlin, - důsledně dodržovat rozvozové plány kejdy a silážních šťáv, - závazné technologické postupy v rybářské výrobě, - zvláštní zřetel věnovat turistickým stezkám, aby nedocházelo k jejich narušení anebo omezení pohybu návštěvníků oblasti. 8. Každý je povinen udržovat čistotu a pořádek na území přírodního parku, neznečišťovat přírodu odpadky, chovat se tak, aby nebyli rušeni ostatní návštěvníci oblasti, zejména mimo intravilán nerušit hlukem, křikem nebo provozem rozhlasových přijímačů apod.. Dbát o nezávadný stav pitné vody (studánek). 10. Každý smí vstupovat na lesní pozemky a do lesních prostorů, sbírat lesní plodiny a klest. Přitom je povinen les chránit, zachovávat v lesích potřebnou opatrnost a nerušit lesní prostředí. Městský úřad může zakázat, popř. omezit takové užívání lesů, vyžaduje-li to jejich ochrana, nebo jiné důležité zájmy. Čl. 7 Pohyb a provoz motorových vozidel 1. Pohyb motorových vozidel uvnitř přírodního parku je dovolen pouze na státních silnicích, na vyznačených místních komunikacích a v uzavřených osadách. Po vyznačených veřejných cestách je dovolen průjezd omezenou rychlostí se zákazem stání. Parkování je dovoleno pouze na parkovištích zabudovaných na základě generelu přírodního parku.
- 38 -
2. Omezení provozu se nevztahuje na motorová vozidla organizací vykonávajících hospodářskou či jinou služební činnost a občany s trvalým bydlištěm v oblasti. Avšak i v těchto případech platí podmínky zákazu některých činností v lesích. 3. Údržba a mytí motorových vozidel je možná jen v intravilánech obcí za předpokladu dodržení hygienických a technických předpisů, jakož i předpisů na ochranu vod před znečištěním. 4. V přírodním parku není dovoleno pořádání sportovních motoristických akcí.
5.
IDENTIFIKACE
NEJZÁVAŽNĚJŠÍCH
PROBLÉMŮ
PŘÍRODNÍHO PARKU A NÁVRHY MOŽNÝCH OPATŘENÍ
5.1 SWOT analýza mikroregionu Třebíčsko 5.1.1 Obyvatelstvo a bydlení S – silné stránky - Relativně vysoká hustota zalidnění oblasti mikroregionu. - V minulosti vysoce atraktivní území pro bydlení, v současnosti stabilizace obyvatelstva. - Ve srovnání s ČR značně vysoký přirozený přírůstek obyvatelstva, vysoká porodnost naproti tomu velmi nízká úmrtnost. - Příznivá věková struktura obyvatel ve srovnání s ČR a krajem Vysočina. -
Vysoký podíl dětské složky populace, zároveň i vysoký podíl osob
v produktivním věku (počet osob v produktivním věku neustále roste). - Velmi nízká hodnota indexu stáří, hlavně ve srovnání s průměrem za ČR. - Nízký průměrný věk populace mikroregionu. - Velmi vysoký podíl trvale obydlených domů ve srovnání s ČR. - Vyšší podíl trvale obydlených bytů území. - Existence přirozeného střediska nejen mikroregionu (město Třebíč), které je schopno obsloužit nejen oblast mikroregionu, ale i celé široké okolí. - Město Třebíč jedno z nejvýznamnějších sídel kraje Vysočina.
- 39 -
W – slabé stránky -
V demografickém vývoji značně velké rozdíly mezi městem Třebíčí a
zbylými vesnicemi. - Nerovnoměrné zastoupení mužů a žen ve struktuře populace mikroregionu. - Oblast mikroregionu se vyznačuje vysokou koncentrovaností obyvatelstva (exponovaná území X periferní oblasti). -
Nízká migrační atraktivnost území, vnitroregionální rozdíly v atraktivitě
území. - Poměrně vysoké tempo úbytku osob v před produktivním věku. -
Relativně nepříznivé trendy ve vývoji po produktivního obyvatelstva ve
srovnání se situací v ČR. Horší technický stav a zastaralost domovního fondu zejména v menších obcích mikroregionu. O – příležitosti -
Zlepšení dopravní dostupnosti malých obcí, pomůže udržet místní
obyvatelstvo. - Udržení současné věkové struktury obyvatelstva může kladně ovlivnit vývoj přirozeného přírůstku. - Využití neobydlených domů pro rekreaci atd. - Podpora individuální bytové výstavby a revitalizace domů může vést k růstu počtu obyvatel. T – ohrožení -
Pokračující nepříznivé depopulační procesy mohou vést k vylidňování
periferních oblastí. - Pokračující nepříznivé tendence v oblasti celkového přírůstku mohou vést k prohlubování regionálních disparit (jádro X okrajové části). - Nepříznivý demografický vývoj může vést k zhoršení věkové struktury obyvatelstva. - Nepříznivé tendence ve věkové struktuře obyvatel mohou vést k zvyšování přirozeného úbytku obyvatel. Zhoršování technického stavu a nedostatečný potenciál domovního fondu může podporovat depopulační trend.
5.1.2 Dopravní a technická infrastruktura - 40 -
S - Silné stránky - Poloha na komunikaci nad regionálního významu I/23. - Zájem obcí o výstavbu technické infrastruktury. - Dosažitelná vzdálenost dálnice D1. - Oblastí mikroregionu prochází dvě železniční tratě č. 240 a č.241. Z toho trať č. 240 má minimálně republikový význam. - Relativně kvalitní technická infrastruktura. - Dostatečná penetrace území mikroregionu. W - Slabé stránky -
Chybějící kvalitní napojení na dálnici D1, chybějící napojení na krajské
město. -
Morální i fyzická zastaralost značné části dopravní infrastruktury
nerovnoměrná železniční síť – nevýhodná. - Morální i fyzická opotřebovanost většiny zařízení energetické infrastruktury v obcích mikroregionu. - Klesající poptávka po hromadné dopravě s následným poklesem její úrovně. - Příjezdové komunikace do mikroregionálního centra t.č. na hranici kapacit. - Špatný technický stav vozovek a nedostatečné dopravní propojení obcí. - Finanční náročnost zajištění dopravní obslužnosti O – Příležitosti - Posílení mikroregionu rekonstrukcí komunikace I/23. - Vybudování rychlostní komunikace R38 Jihlava – Třebíč – Znojmo. - Posílení dopravního významu i zvýšení celkové přitažlivosti mikroregionu vybudováním kvalitního dálničního připojení (silnice č. II/360). -
Zavádění evropských právních i ekologických norem do života
mikroregionu. - Vytvoření adekvátního dopravního propojení obcí v mikroregion s vazbou na město Třebíč. - Využití telefonní kabelizace v obcích pro internet. - Využít možnosti získávat finanční prostředky z dotačních titulů. T – Ohrožení - Možnost poklesu významu některých prioritních mezinárodních komunikací, např. silnice I/23 Brno – Třebíč.
- 41 -
- Nerentabilita budování infrastruktury v rozdrobené sídelní struktuře může nadále snižovat atraktivitu malých sídel pro bydlení v nich. - Případný útlum veřejné hromadné dopravy. - Nejasnost cenové politiky v dodávce energií a vody. -
Nekoordinovanost priorit v oblasti budování infrastruktury z hlediska
investorských práv a povinností (vlastnické vztahy).
5.1.3 Občanská vybavenost S – silné stránky - Kvalitní síť základních a středoškolských zařízení pokrývající potřeby mikroregionu. - Na území mikroregionu se nachází vyšší odborná škola a Západomoravská vysoká škola. - Další střední a vyšší odborné školy dosažitelné v rámci denní dojížďky. -
Poměrně kvalitní pokrytí území základními zdravotnickými službami.
V Třebíčí sídlí lékaři specialisté a nachází se zde i nemocnice. - V rámci mikroregionu existují domovy důchodců a pečovatelská služba. -
Dobré pokrytí území základními zařízeními pro volno časové aktivity
obyvatelstva. - Dostatečná nabídka kulturních akcí v jednotlivých obcích během roku. Nabídka základních státně-správních institucí nejen pro území mikroregionu, ale slouží pro celý okres. W – slabé stránky - Sociální a zdravotní zařízení a služby lokalizovány v jednom místě pro celý mikroregion. - Absence správních institucí v ostatních obcí. - Slabší pokrytí území poštovními úřady. - Komerční finanční instituce lokalizovány pouze v Třebíči. Ve městě nemá sídlo žádná instituce celostátního ani celoevropského významu. O – příležitosti - Sladění vzdělávacích programů odborných škol s požadavky trhu práce. - Rozšíření vzdělávacích a výchovných činností pro mládež. - Programy dalšího vzdělávání obyvatelstva (rekvalifikační kurzy atd.).
- 42 -
- Zpřístupnění zdravotní a sociální péče pro co největší počet osob (zřizování ordinačních hodin, nových dopravních spojů atd.). - Rozšíření pečovatelské služby pro staré obyvatelstvo do jednotlivých obcí mikroregionu. - Využití stávajících kulturních akcí pro zvýšení atraktivity mikroregionu z pohledu turistiky a cestovního ruchu. Oživení a rozvíjení místních kulturních tradic k zvýšení atraktivnosti území a vedoucí i k posílení pocitu sounáležitosti místních obyvatel. T – ohrožení - Snížení možnosti obyvatel využívat základní, hlavně pak speciální zařízení v oblastech občanské vybavenosti, v případě rušení dopravních spojů. - V důsledku stárnutí obyvatelstva zhoršování situace v sociálních oblastech. - Nedostatečný potenciál volno časových aktivit může snížit atraktivitu obcí pro trvalé bydlení. Pokles zájmu občanů o kulturní a společenské dění v obci.
5.1.4 Životní prostředí S – silné stránky - Pestrá krajinná mozaika. - Vodní toky a plochy vhodné pro víceúčelové využití. Minimální znečištění venkovských oblastí, nízká produkce emisí (zejména SO2), ve vesnicích chybí větší zdroje znečištění. W – slabé stránky - Chybějící síť biocenter a biokoridorů. - Narušená vodní síť nadměrnou meliorací a napřimováním vodních toků. - Zvýšená eroze půdy v důsledku zrychleného odtoku vod. - Značný podíl smrkové monokultury. - Ve většině obcí chybí likvidace znečištěných odpadních vod. - Znečištění řeky Jihlavy. O – příležitosti - Důsledné uplatňování Územního systému ekologické stability. - Vznik nových chráněných územích. - Zbudovat nové ČOV a dobudovávat kanalizační síť v jednotlivých obcích. - Revitalizace krajiny doplněná o komplexní pozemkové úpravy. - 43 -
- Vyšší podíl využívání alternativních zdrojů energie. - Snižování množství používaných agrochemikálií. - Posílení polyfunkčního využívání krajiny. - Třídění odpadů. T – ohrožení - V případě snižování lesních ploch zvyšování rizika eroze půdy. - V důsledku používání agrochemikálií v některých částech horší kvalita vody. - Ekologické zátěže, zejména bývalé skládky, divoké skládky. - Zaplevelení nevyužitých území. - Zvýšené uvolňování radonu z podloží. Špatný technický, popř. zhoršující se stav kanalizační sítě by mohl v budoucnu přinést i vyšší negativní vlivy na ekologii.
5.1.5 Cestovní ruch S - silné stránky - Geografická poloha mikroregionu (dosažitelnost mikroregionu v rámci denní zahraniční návštěvnosti). - Velmi kvalitní přírodní a životní prostředí (ekologicky jedna z nejkvalitnějších oblastí ČR), dlouhodobá poptávka domácí návštěvnosti. - Nabídka zajímavých turistických atraktivit mezinárodního významu (Třebíč), městská turistika. - Množství dobře značených turistických cest. - Existující síť cyklotras, napojená na celostátní systém dálkových tras. - Velký počet kulturních památek (i nad regionálního významu). - Památkové zóny. - Dostupnost prostředků na rozvoj přes hraniční spolupráce (Phare CBC) pro mikroregion. W - Slabé stránky - Celkově ještě nedostatečná vybavenost území turistickou infrastrukturou (ubytovací, sportovně – rekreační služby, nabídka venkovské turistiky, koupaliště, zatím malé využití vodních ploch), značná letní sezónnost, málo příležitostí pro zimní turistiku. - Celkově nedostatečná kvalita turistických služeb (značná rozdílnost úrovně).
- 44 -
-
Stále ještě špatný stav památek a historických objektů (ohrožení image
oblasti). -
Zatím málo turistických programů a tras (pro domácí i zahraniční
návštěvníky) s komplexním zajištěním služeb. Ve vztahu k zahraničním regionům – mikroregion nemá přímého zahraničního souseda. O – Příležitost - Využití potencionálu cestovního ruchu, povede k zvýšení výkonnosti ekonomiky. - Využití volného venkovského méně kvalitního bytového fondu pro rekreaci obyvatelstva (chalupářství a pronájmy objektů). - Zlepšení stavu památek a historických objektů (image mikroregionu). - Zvýšení počtu turistických programů a tras (pro domácí i zahraniční návštěvníky) s komplexním zajištěním služeb. - Využít možnosti spolupráce veřejné správy, neziskového i soukromého sektoru v oblasti cestovního ruchu. - Podporovat zařazení vybraných památek do seznamu UNESCO. - Vytváření pracovních míst v turistickém ruchu (snižování nezaměstnanosti). - Velmi kvalitní možnosti pobytové venkovské turistiky (např. ozdravné pobyty dětí, rodinná rekreace na venkově, agroturistika), vedle již existující poměrně významné funkce druhého bydlení. - Rozvoj (budování) cyklotras a cyklostezek. - Kulturní a sportovní festivaly a soutěže i mezinárodního významu. - Spolupráce s ostatními mikroregiony v ČR. T – Ohrožení - Nedostatečná prezentace památkového fondu a jeho využití - Nedocenění významu kulturního a přírodního bohatství mikroregionu. - Omezování finančních prostředků pro provoz muzeí, knihoven a galerií. - Nedostatek financí pro údržbu a péči o památky. - Rizika kapitálové návratnosti do budování turistické infrastruktury. - Konkurence naší a rakouské turistické nabídky. Omezení mezinárodních programů přes hraniční spolupráce (CBC Phare)
5.1.6 Hospodářství S – silné stránky - 45 -
- U velkých hospodářských subjektů dochází ke stabilizaci jejich ekonomické situace. - V současnosti již diversifikovaná odvětvová struktura průmyslové výroby mikroregionu. - Převážná část obyvatelstva je zaměstnána ve službách, nízká zaměstnanost v zemědělství. - Nadprůměrná míra ekonomické aktivity obyvatelstva ve srovnání s úrovní ČR. - Obyvatelstvo z okolních obcí města Třebíče je zvyklé vyjíždět za prací do města. - Rostoucí potenciál obyvatelstva v ekonomicky aktivním věku s relativně příznivou vzdělanostní úrovní. Kvalifikovaná pracovní síla při nízké průměrné mzdě. W – slabé stránky - Hospodářství nejen mikroregionu, ale celého okresu prochází krizí, ta nejvíce postihla kožedělný průmysl. - Nízký podíl hospodářských subjektů působících v sektoru služeb. - Nízký počet pracovních příležitostí v místě bydlišti pro obyvatele venkovských obcí. Rozdíly mezi jednotlivými částmi mikroregionu ve struktuře zaměstnanosti (město X okolní obce). - Odchod mladých dobře kvalifikovaných lidí za prací jinam. - Nízký podíl subjektů působících v odvětvích vázaných na oblast cestovního ruchu. - Vysoký stupeň zornění, naproti tomu nízký podíl lesních ploch. -
Vysoká míra nezaměstnanosti v mikroregionu, a to i v rámci okresu Třebíč
(ten díky míře nezaměstnanosti patří mezi „Hospodářsky slabé okresy“). - Značné rozdíly v míře nezaměstnanosti mezi jednotlivými obcemi. O – příležitosti - Podporovat vznik doprovodných služeb cestovního ruchu. - Stimulace vzniku nových podnikatelských subjektů zabývajících se poradenskou činností pro podnikatele. - Blízkost JE Dukovany umožňuje vznik doprovodných služeb popřípadě výrobních činností, které by vytvořily resp. zachovaly pracovní místa.
- 46 -
- Revitalizace nevyužitých hospodářských objektů, možnost příchodu nových podnikatelských subjektů do mikroregionu. - Vytvoření databáze vhodných volných hospodářských objektů pro podnikání. - Nadstandardní nabídka podmínek pro podnikání. - Vytváření atraktivních podmínek pro příchod firem podnikajících v oblasti progresivních a vyšších služeb. - Realizace projektu „Podnikatelského inkubátoru“ by přispěla ke zvýšení podnikatelské aktivity v mikroregionu. - Kooperace drobných zemědělců umožňuje zlepšení hospodářských výsledků jednotlivých subjektů. - Okres Třebíč patří mezi tzv. „Hospodářsky slabé okresy ČR“, tzn. zvýhodněný přístup k státním dotacím. - Zatravňování a zalesňování pozemků méně vhodných pro zemědělské účely. Využití dřevní hmoty ve vytápění obcí. - V případě vzniku nových pracovních příležitostí existuje dostupná pracovní síla, která je zvyklá za prací dojíždět. - Vytváření pracovních příležitostí pro vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo. - Vznik veřejně prospěšných pracovních míst ve větších obcích by mohl přispět k mírnému snížení nezaměstnanosti. - Podporovat rekvalifikační kurzy, další vzdělávání obyvatelstva, což povede k následnému snižování nezaměstnanosti. - Iniciovat schůzky místních podnikatelů se zástupci škol, HK a zástupci z ÚP, které by měly vést k lepší flexibilitě pracovní síly. T – ohrožení - Zhoršení ekonomické situace u významných zaměstnavatelů implikuje nárůst nezaměstnanosti. - Absence kvalitního dopravního napojení na silniční síť ČR, zejména na dálniční síť, snížení přitažlivosti pro nové investory. - Ztížený přístup k bankovním úvěrům brání malým subjektům v jejich dalším rozvoji. - Příjímáním legislativních podmínek EU možnost likvidace drobných zemědělců. - Zvýšené riziko eroze půdy v členitějším terénu.
- 47 -
- Rušení dopravních spojů, zejména v malých obcích, by vedlo k zhoršení situace na trhu práce. Snižující se odbornost místní základny pracovní síly, může vést k přesouvání výrob. (http://www.trebic.cz/soubory/16973)
6.
REKREAČNÍ
A
OSVĚTOVĚ
VÝCHOVNÉ
AKTIVITY
V PŘÍRODNÍM PARKU Přírodní parky představují vynikající přírodní zázemí pro turisticko-rekreační aktivity. V každém z nich lze kromě neobyčejných krajinářských zážitků či přírodních zajímavostí nelézt neméně zajímavá místa kulturně-historická.
Region Třebíčska je protkán značenými cyklotrasami a turistickými stezkami, které návštěvníky provedou všemi nejzajímavějšími místy. Průmyslem nenarušená příroda, velký počet historických památek a dostatek kapacit pro ubytování i stravování vytvářejí z Třebíčska lákavou oblast pro poznání i regeneraci fyzických i duševních sil. Většina z těch, kdo do zdejšího kraje zavítali, se sem znovu a znovu vrací.
Mikroregion je dobře přístupný pro potenciální návštěvníky, a to zejména prostřednictvím silnice I/23, která spojuje města Brno – Písek a prostřednictvím významné železniční tratě č. 240 propojující Havlíčkův Brod s Brnem. Vzhledem k tomu, že se v letním období na území mikroregionu vyskytuje poměrně málo srážek, skýtá oblast vhodné podmínky pro řadu výletů a různé druhy rekreace, především rodinného typu. Mikroregionem prochází značené turistické trasy, nejvýznamnější je, tzv. Cesta generála Svobody (zeleně značená, spojující Studenec a Třebíč a procházející přes přírodní park Třebíčsko. Třebíčská krajina též poskytuje ideální terén pro cykloturistiku. Kromě Okřešic a Stařeče, všemi obcemi mikroregionu prochází řada značených cyklotras, z nich dvě jsou dálkové cyklotrasy (Jihlava – Český Těšín, Jeseník – Znojmo). Vzhledem k nižší nadmořské výšce zde nejsou příliš příznivé podmínky pro zimní sporty. Proto se v mikroregionu nenachází žádné vleky ani speciální lyžařské trasy. Přírodní a kulturní zajímavosti mikroregionu znázorňuji tab. 5 (viz přílohy).
- 48 -
(http://www.trebic.cz/soubory/16973)
Ptáčovský kopeček Lokalita je dosažitelná pěšky po modré turistické značce z Třebíče nebo pokud nejdete pěšky z Třebíče po modré značce, dostanete se sem po silnici: hned na první křižovatce za městem odbočíte ze státní silnice I/23 Třebíč-Brno vlevo (za čerpací stanicí Pohona). V Ptáčově nejprve odbočíte doprava, potom projedete křižovatkou rovně, přičemž po pravé ruce míjíte náves s opravenou kapličkou a vkusnými dřevěnými prolézačkami pro děti, po levé ruce míjíte kříž a sochu sv. Václava. Zde již bezpečně narazíte na modré turistické značení, které vás polní cestou dovede až na kraj borového lesa. Mezi poli je pěkný výhled směrem na jih s vévodící Klučovskou horou. Na okraji lesa je informační tabule přírodního parku. Pokud se podíváte vlevo, uvidíte na rozhraní lesa a pole výrazný pahorek s rozptýlenými borovicemi - Ptáčovský kopeček. K této lokalitě se dostanete po několika okamžicích málo výraznou cestou po okraji lesa. Na okraji pahorku je opět informační tabule s popisem květeny a pokyny, jak se v přírodní rezervaci chovat.
Kobylinec Tato lokalita je snadno dosažitelná po modré turistické značce z Třebíče nebo přímo z obce Trnava: pokud jedete po silnici II/360 Třebíč-Velké Meziříčí, minete v centru Trnavy hezky renovovaný evangelický kostel sv. Petra a Pavla a hned za mostkem přes říčku Klapůvku odbočíte na místní komunikaci vpravo. Zde již narazíte na žluté turistické značení, které vás spolehlivě vyvede z obce kolem železného kříže až k přírodní památce Kobylinec s turistickou orientací a rozcestím modré a žluté značky. Kobylinec je rozpůlen polní cestou, která pokračuje dále k Náramči. Od Kobylince jsou též pěkné výhledy na obec Trnavu a přilehlé okolí. (http://www.turistika.cz/lok)
6.1 Turistická infrastruktura Přírodní a kulturní bohatství musí doplňovat vhodné služby, které návštěvníkům regionu zajistí příjemný pobyt a pokud jsou služby profesionální, podnítí turisty k další návštěvě.
Jde zejména o kvalitní pohostinské a ubytovací služby. V mikroregionu
- 49 -
Třebíčsko se kromě Budíkovic (městská část Třebíče) a Třebíče nenachází žádné ubytovací zařízení. Současnou situaci ukazuje Tab. 6 (viz přílohy).
6.2 Občanská infrastruktura Síť zařízení občanské vybavenosti souvisí hlavně s velikostí obce a částečně pak také s historickým postavením obce v rámci sídelního systému. Kvalita občanské infrastruktury vychází z faktu, že centrem mikroregionu je okresní město Třebíč, které disponuje všemi základními zařízeními občanské vybavenosti, a je tak zároveň střediskem obslužnosti nejen pro mikroregion Třebíčsko.
6.2.1 Veřejné služby 6.2.1.1 Školství V rámci předškolních zařízení jsou v mikroregionu k dispozici jesle a 20 mateřských škol. Jedna mateřská škola je speciální, určená pro zdravotně postižené děti. Úplné základní školy se nacházejí pouze v Třebíči, zde je též zřízena jedna speciální a jedna zvláštní škola. První stupeň základních škol funguje v obcích Stařeč a Trnava. V Třebíči zajišťují svoji činnost dvě gymnázia (státní a církevní), sedm středních odborných škol a pět odborných učilišť. Pouze jedna škola je soukromá. V ostatních obcích mikroregionu, se žádné středoškolské zařízení nenachází. Dále se v Třebíči nachází vyšší odborná škola, dvě základní umělecké školy a Západomoravská vysoká škola Třebíč.
6.2.1.2 Prostor pro volnočasové aktivity V každé obci mikroregionu existuje alespoň jedno zařízení, kde mohou občané obcí trávit volný čas. Z kulturních zařízení se nejčastěji jedná o knihovnu a kulturní dům. Tím, že téměř v každé obci je knihovna, vzniká tak potenciální možnost vytvoření veřejně přístupných internetových stanovišť. Množství hřišť je dobrým předpokladem aktivního trávení volného času. Život v některých obcích doprovází řada každoročně konaných akcí, které pomáhají tmelit lidi, posilují pocit sounáležitosti, a zároveň rozvíjí občanskou společnost s pevným vztahem lidí s místem, kde žijí. Tyto aktivity by se měly dále podporovat hlavně v obcích, kde dochází k úpadku a zániku tradic a kolektivního vnímání. (http://www.trebic.cz/soubory/16973)
- 50 -
7. ZÁVĚR Krajinný ráz se stal za více jak deset let své „právní existence“ prostřednictvím zákona o ochraně přírody a krajiny poměrně účinným prostředkem obecné ochrany přírody a krajiny v České republice. Nic na tom nemění ani jisté věcné a právně procedurální obtíže spojené s jeho aplikací v praxi. V současné době je tento institut zřejmě jedním z nejúčinnějších a nejvíce využívaných prostředků k obraně proti nevhodným zásahům do krajiny, a to jak z hlediska estetického, tak i přírodního. Proto by měl být v českém právním řádu nejen zachován, ale i nadále rozvíjen. Ustanovení o krajinném rázu a jeho ochraně je též jedním ze zásadních nástrojů důležitých pro plnění Evropské úmluvy o krajině. Pokud jde o institut přírodního parku, pak by s ním do budoucna mělo být zřejmě stále více nakládáno jako s „chráněným územím“, tedy řešeny otázky omezení vlastnického práva plynoucí z režimu ochrany krajinného rázu, jeho značení terénu, režimu jeho vyhlašování a stanovení podmínek a výjimek z ochrany atd. Přírodní park je v současné době poněkud právně, věcně i prakticky nedoceněným prostředkem územní ochrany krajiny v České republice. (Damohorský, 2003) Základním problémem ochrany přírody a krajiny je pokles biodiverzity a snížení ekologické stability krajiny. Působení lidských aktivit se významně promítlo do stavů celých biotopů a ekosystémů. Nedoceněný je také význam naší krajiny jako součásti kulturního dědictví pro budoucí generace. Proto je důležité zvyšovat povědomí lidí o pozitivním přínosu ochrany životního prostředí a to jak pro růst a kvalitu života společnosti tak určitě i pro hospodářský rozvoj. V dnešní době už nenajdeme přírodu nebo krajinu, která by byla nedotčena lidskou činností. Půda byla a je zemědělsky obdělávána, lesy káceny a zpětně znovu vysazovány, vodní toky napřimovány,…. I přes to však vliv člověka na krajinu nemusí být vždy negativní. Šetrné způsoby hospodaření s krajinou mohou vytvořit „oku líbivý“ a harmonický krajinný ráz. Toho je důkazem i krajina přírodního parku Třebíčsko.
- 51 -
