Nový regionalismus ve východní Asii z pohledu USA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Obor Mezinárodní vztahy

Nový regionalismus ve východní Asii z pohledu USA Diplomová práce

Ing. Bc. Eva Bajerová

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. UČO: 175023 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2011

NOVÝ REGIONALISMUS VE VÝCHODNÍ ASII Z

POHLEDU

USA

Diplomová práce

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci „Nový regionalismus ve východní Asii z pohledu USA“ vypracovala sama, za pouţití uvedených zdrojů. V Brně dne

................................................ Eva Bajerová

2


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi, Ph.D za odborné vedení mé diplomové práce. Rovněţ děkuji mým rodičům za jejich podporu během celého studia.

3


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Abstrakt Práce se zabývá vývojem nového regionalismu v oblasti východní Asii a jeho konkrétními projevy v této oblasti. Analyzuje rovněţ motivy jeho rozvoje, stejně jako jeho moţné budoucí výzvy a hrozby. Cílem práce je zhodnotit vývoj nového regionalismu ve východní Asii z pohledu USA, tedy představit moţné americké strategie vůči tomuto fenoménu a zhodnotit jejich vliv z hlediska prosazování amerických zájmů v oblasti. Klíčová slova nový regionalismus – ASEAN – ASEAN plus 3 – EAS – americké zájmy ve východní Asii – vzrůst Číny – americká strategie ve východní Asii

4


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Obsah: Abstrakt .................................................................................... 4 Klíčová slova .............................................................................. 4 Obsah:...................................................................................... 5 Pouţité zkratky .......................................................................... 7 ÚVOD .................................................................................................... 8 1.1 2

3

Stanovení hypotézy a její operacionalizace ................................... 10

NOVÝ REGIONALISMUS VE VÝCHODNÍ ASII .................................................. 11 2.1

Vymezení nového regionalismu................................................... 11

2.2

Motivy pro rozvoj nového regionalismu ve východní Asii ................. 14

PROJEVY NOVÉHO REGIONALISMU ............................................................ 24 3.1

ASEAN .................................................................................... 24

3.2

APEC ...................................................................................... 25

3.3

EAEG/EAEC ............................................................................. 26

3.4

AFTA ...................................................................................... 27

3.5

AMF ........................................................................................ 29

3.6

ASEAN Regional Forum.............................................................. 28

3.7

ASEAN+3 ................................................................................ 29

3.8

New Miyazawa Initiative ............................................................ 32

3.9

FTAs / EPAs ............................................................................. 32

3.10

East Asia Community / East Asia Summit ..................................... 34

4

VÝZVY A HROZBY NOVÉHO REGIONALISMU .................................................. 35

5

ANALÝZA POLITIKY USA VŮČI NOVÉMU REGIONALISMU ................................... 41 5.1

Historické postavení USA v regionu ............................................. 41

5.2

Strategie USA vůči regionu Východní Asie .................................... 41

5.2.1 Americká politika vůči regionalismu .......................................... 41 5.2.2 Hubs and spokes ................................................................... 42 5.2.3 Strategie pro východní Asii po 11. září 2001 .............................. 44 5.3

Postavení USA ke konkrétním projektům nového regionalismu ........ 47

5.4

Zájmy USA v regionu ................................................................ 50

5.4.1 Vztah USA k ASEAN ............................................................... 51 5.4.2 Vztah USA k jednotlivým zemím ASEAN .................................... 52 5.4.3 Vztahy s Jiţní Koreou ............................................................. 55 5.4.4 Vztahy s Japonskem .............................................................. 56 5


POHLEDU

USA

Diplomová práce

5.4.5 Vztahy s Čínou ...................................................................... 58 5.4.6 Ekonomické zájmy USA v regionu ............................................ 62 6

7

MOŢNÉ STRATEGIE POLITIKY USA A JEJICH DŮSLEDKY ................................... 65 6.1

Strategie odmítání regionalismu východní Asie.............................. 66

6.2

Strategie přehlížení – benign neglect ........................................... 67

6.3

Strategie podpory regionalismu východní Asie .............................. 71

ZÁVĚR ........................................................................................... 79 Literatura a internetové zdroje ...................................................... 82

6


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Použité zkratky EAS

East Asia Summit

AFTA

ASEAN Free Trade Area

ASEAN

Association of Southeast Asia Nations

EAEG

East Asia Economic Group

EAEC

East Asia Economic Caucus

APT

ASEAN+3

APEC

Asia Pacific Economic Cooperation

IMF

International Monetary Fund

ARF

ASEAN Regional Forum

EAC

East Asia Community

EAS

East Asia Summit

PAFTA

Pacific Asia Free Trade Area

NAFTA

North American Free Trade Agreement

WTO

World Trade Organisation

FTAA

Free Trade Area of the Americas

ASEM

Asia-Europe Meeting

CMI

Chiang Mai Iniciative

7


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Úvod Oblast východní Asie patří mezi významné světové regiony, skrývá v sobě obrovský potenciál, ať uţ ekonomický nebo demografický. Asijské země byly v posledních letech svědkem mohutných integračních tendencí ve světě. Evropské země se úspěšně spojily v rámci Evropské unie, dokonce i Spojené státy se účastnily vlny regionalismu prostřednictvím integračního uskupení NAFTA (Severoamerická zóna volného obchodu). Ve světové ekonomice tak postupně stoupal vliv obchodních bloků. Toto si začaly uvědomovat i země jihovýchodní Asie, nebyly však nuceny se situací významněji zabývat, jelikoţ většina z nich si v té době uţívala silný ekonomický růst. Situace se změnila v roce 1997, kdy v Asii vypukla finanční krize, která se postupně rozšířila i do ostatních zemí světa. Nejvíce bolestivá však byla v oblasti jihovýchodní Asie, kde zastavila tzv. ekonomický zázrak. Právě při snahách o překonání krize nastal moment, kdy si asijské země uvědomily, ţe je pro ně výhodné vzájemně spolupracovat, jelikoţ tak mohou efektivněji prosazovat své zájmy nejen v institucích s globální působností. Nejintenzivnější integrační tendence v regionu nastaly od druhé poloviny 90. let 20. století. Velké mnoţství těchto regionálních iniciativ se sice váţe na asijskou finanční krizi, ale počátky nových regionálních snah v regionu byly patrné jiţ před jejím vypuknutím. Jelikoţ motivy a průběh těchto snah jsou odlišné od dřívějších, bývá tento proces často nazýván „novým regionalismem“, ten má oproti původnímu regionalismu své vlastní charakteristické vlastnosti. K projevům nového regionalismu v regionu východní Asie patří vznik mnoha regionálních platforem, které se zabývají určitými tématy a jsou do nich zapojeny různé země. K významným patří obzvláště ASEAN plus 3 vytvořený roku 1997, který zahrnuje členské země ASEAN plus Čínu, Jihokorejskou republiku a Japonsko. Součástí nového regionalismu jsou tedy i ekonomicky a politicky významné světové mocnosti. Proces regionalismu ve východní Asii stále prochází dynamickým vývojem a je moţné, ţe se k němu připojí i další sousední státy, z nichţ nejvýznamnější je Indie.

8


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Zajímavý je vztah USA k této oblasti. Postavení USA v regionu bylo jiţ od 2. světové války významné, zvláště pokud jde o vztahy s Japonskem. V průběhu studené války prosazovaly USA své zájmy zejména prostřednictvím bilaterálních bezpečnostních dohod a současně usilovaly o zadrţování komunismu. Po skončení studené války zeslábly bezpečnostní zájmy a do popředí se začaly dostávat spíše zájmy ekonomické. USA se i díky historickému postavení chovaly v regionu sebevědomě. Jejich postoj k počátečním místním regionálním snahám byl spíše negativní, cítily, ţe by regionální tendence mohly oslabit jejich vliv v regionu. Vystupovaly proti snahám o vytvoření regionálních institucí, účastnily se pouze na ekonomických projektech, které zahrnovaly celý oblast asijského Pacifiku, jako například APEC. V posledních letech byl postoj USA k regionalismu východní Asie spíše ambivalentní. Coţ se ještě více projevilo po 11. září 2001, kdy se hlavním cílem americké strategie stal boj proti terorismu. Tímto klesla americká „soft power“ v mnoha částech světa a východní Asie nebyla výjimkou. USA zde začaly být dokonce vnímány negativně. To pramenilo obzvláště z chování USA v době asijské finanční krize, z jejich mnohdy protekcionistických iniciativ ve světové ekonomice a rovněţ díky ignoraci regionálního vývoje ve východní Asii. Pro USA, jako pro světovou supervelmoc je důleţité, jakou pozici bude v tomto regionu mít, zvláště s ohledem na to, ţe součástí regionu je Čína, která je povaţována za budoucího světového hegemona. Region východní Asie můţe být první, který po Spojených státech převezme pod svoje vedení. Současně jsou země regionu pro USA důleţité i z ekonomického hlediska, jelikoţ patří k největším věřitelům USA, co se týče mezinárodních ekonomických vztahů. Cílem této práce je analyzovat, jakou politiku by měly Spojené státy vůči novému regionalismu ve východní Asii zaujmout. Jestli je pro ně výhodnější tento proces podporovat a přímo se do něj zapojit prostřednictvím vzniklých institucí nebo jestli ignorovat, či mu přímo bránit. Součástí práce bude definice nového regionalismu ve světě a srovnání se „starým regionalismem. Následovat budou

9


POHLEDU

USA

Diplomová práce

motivy stojící v pozadí vývoje regionalismu ve východní Asii, souhrn jeho projevů a analýza jeho moţných budoucích výzev a rizik, kterým bude čelit. V další části práce bude analyzována politika USA vůči regionu, jak z doby studené války, tak současná. Zvláštní pozornost bude věnována postoji USA ke konkrétním regionálním snahám s důrazem na zájmy této mocnosti v regionu. Detailněji bude rozebrán i vztah s Čínou, spolu s ekonomickými a bezpečnostními motivy v regionu. Nakonec budou analyzovány moţné strategie USA k regionu, společně s jejich pozitivy a negativy. 1.1 Stanovení hypotézy a její operacionalizace Tato práce testuje hypotézu, ţe USA by měly k fenoménu nového regionalismu ve východní Asii zaujmout jasný postoj, který se bude projevovat aktivní podporou. Tento postoj je pro Spojené státy ekonomicky i politicky výhodný, přispívá tedy k prosazování amerických zájmů v oblasti. V rámci operacionalizace hypotézy budu za aktivní podporu nového regionalismu ve východní Asii povaţovat zapojení USA do regionálních smluv a uskupení v rámci asijsko-pacifických vztahů, např. do tzv. East Asia Summit (EAS). Jakoţ i vytvoření specifické diplomatické pozice pro tuto otázku mezinárodních vztahů – např. úřad s vysokým představitelem působícím přímo v regionu. Výhodnost zapojení z hlediska politického a ekonomického bude analyzována pomocí srovnání, jak by jednotlivé strategie zapojení se, resp. nezapojení se, ovlivnily prosazování amerických zájmů v regionu.

10


POHLEDU

USA

Diplomová práce

2

Nový regionalismus ve východní Asii

2.1 Vymezení nového regionalismu Ve 20. století se globalizace stala určujícím fenoménem prostředí světové ekonomiky a politiky. Zároveň se však spolu s ní se začala projevovat opačná tendence a to regionalismus nebo-li regionální integrace. Země jednotlivých regionů spolu začaly více spolupracovat a prostřednictvím této intenzivní spolupráce získávaly konkurenční výhodu v mnoha oblastech. Charakteristické rysy regionalismu se v čase proměňovaly. Regionalismu z první poloviny 20. století se v mnohém liší od současného, nového regionalismu. Nový regionalismus je široce diskutovaným tématem na poli mezinárodních vztahů. Jeho projevy můţeme v posledních letech v rámci mezinárodní politiky pozorovat téměř ve všech oblastech světa, východní Asii nevyjímaje. V minulosti, se cestou regionalismu snaţily země dosáhnout převáţně regionální bezpečnosti, míru a ekonomického prospěchu. Charakteristické rysy regionalismu se pak vţdy vázaly k době, ve které se regionalismus odehrával. Rozdíly mezi starým a novým regionalismem detailně popisuje Wilfred Ethier v článku The New Regionalism1. Podle něj se regionalismus změnil, jelikoţ i mezinárodní prostředí se změnilo, a to hlavně ve 3 ohledech: Multilaterální liberalizace obchodu ve vyrobeném zboţí mezi průmyslovými zeměmi je více komplexní, neţ kdy byla; mnoho ekonomicky méně rozvinutých ekonomik opustilo svoje autarkické anti-trţní politiky, které prosazovaly za časů starého regionalismu a snaţí se teď aktivně zapojit do multilaterálního obchodního systému; přímé zahraniční investice mají mnohem důleţitější postavení neţ dříve. Z těchto

bodů

je

patrné,

ţe

nový

regionalismus

je

spojen

převáţně

s ekonomickou přeměnou mezinárodního prostředí, s rozvojem multilateralismu a

1

Ethier, W.J.: The New Regionalism. In: The Economic Journal, Vol. 108, No. 449., 1998; s. 1149-

1150

11


POHLEDU

USA

Diplomová práce

volného mezinárodního obchodu, kde jsou důleţitým motorem růstu přímé zahraniční investice. Důvody pro rozvoj nového regionalismu se zabývá i Narihiro Bono ve svém článku Regionalism in Asia: The transformation of regional political economy in East Asia2. Zmiňuje několik důvodů, které zapříčinily intenzivní rozvoj nového regionalismu. Jedním z nejdůleţitějších je pro něj přeměna samotného mezinárodního prostředí. Po skončení studené války došlo ke změně mezinárodní struktury, která z bipolárního uspořádání přešla k multipolárnímu. V souvislosti s přeměnou mezinárodního prostředí uvaţuje i pokles vlivu Spojených států a jejich obecně shovívavý přístup k regionalismu ve světě. Dále uvaţuje ekonomickou přeměnu prostředí, kde v důsledku globalizace hrají primární roli 3 centra světové ekonomiky (USA, EU a Japonsko) a současně dochází k nové dělbě práce ve světě. Pracuje s restrukturalizací národního státu, růstem vzájemné závislosti, transnacionalizací a globalizací. V závislostech na tomto vývoji se pak státy začínají obávat stability multilaterálního obchodního systému. Vliv neoliberálního ekonomického

vývoje

a

změny

v politických

systémech

v rozvojových

zemí

a

v postkomunistických zemí pak uzavírají výčet faktorů, které obecně vedou k regionálním snahám ve světě. Oba autoři tak přisuzují největší vliv na rozvoj nového regionalismu změně mezinárodního prostředí, přičemţ Ethier dává větší důraz na jeho ekonomickou přeměnu. K charakteristickým znakům nového regionalismu potom patří3: Nový regionalismus typicky zahrnuje jednu nebo více malých zemí a spojuje je s větší zemí; typicky menší země nedávno provedla, nebo zrovna provádí, významnou unilaterální reformu;

2

Narihiro Bono: Regionalism in Asia: The transformation of regional political economy in East Asia;

s. 2-3. Online [27.11.2010]: www.ps.ritsumei.ac.jp/assoc/policy_science/101/10110.pdf 3

Ethier, W.J.: The New Regionalism. In: The Economic Journal, Vol. 108, No. 449., 1998; s. 1150-

1152

12


POHLEDU

USA

Diplomová práce

dramatický posun k volnému obchodu mezi členy není vyţadován – stupeň liberalizace je většinou skromný; liberalizace je primárně dosaţena menšími zeměmi, ne těmi velkými. regionální dohody většinou zahrnují „hlubokou“ integraci: změny zahrnují i harmonizaci nebo přizpůsobení odlišných nařízení jejich ekonomickým politikám; regionální dohody jsou regionální geograficky, účastníci jsou sousedé. Současný regionalismus je tedy více spontánním procesem, který pramení jak z vnitřku, tak z vnějšku daného regionu. Kromě toho je nový regionalismus heterogenním, komplexním a multidimenzionálním fenoménem, který je zaloţen na trhu a sociálních faktorech stejně jako na vlivu samotných národních států. Pokrývá ekonomické, politické, bezpečnostní a environmentální aspekty. Nový regionalismus tedy expanduje do více oblastí neţ kdykoliv předtím4. Regionalismus ve východní Asii má pak svůj jedinečný charakteristický znak. Více neţ kdekoliv na světě platí, ţe je řízen trhem (market driven), nikoliv společným sdílením určitých hodnot nebo snahou místních politických představitelů sjednotit se k větší politické moci. Dalším charakteristickým znakem místního regionalismu je, ţe se projevuje na určitých úrovních a s různou intenzitou. Existují 3 základní úrovně nového regionalismu ve východní Asii5: Sub-regionalismus – jen málo členských států v rámci jednoho regionu, které společně sdílí vedoucí úlohu (tuto úroveň reprezentuje např. organizace ASEAN); makro-regionalismus – aspiruje na regionální integraci mnoha států regionu s určitou vedoucí rolí několika nejmocnějších (např. koncept EAEC);

4

podobně se rozdílem mezi starým a novým regionalismem zaobírá mnoho dalších studií, např.

Warleigh-Lack, A.: Towards a Conceptual Framework for Regionalisation: Bridging 'New Regionalism' and 'Integration Theory'. In: Review of International Political Economy Vol. 13, No. 5 , 2006; s. 750-771 5

Narihiro Bono: Regionalism in Asia: The transformation of regional political economy in East Asia;

s. 3-4. Online [27.11.2010]: www.ps.ritsumei.ac.jp/assoc/policy_science/101/10110.pdf

13


POHLEDU

USA

Diplomová práce

mega-regionalismus – geograficky přesahující samotné území daného regionu. Jedná se o nejambicióznější projekty, které ztělesňuje například snaha o efektivní fungování APEC. 2.2 Motivy pro rozvoj nového regionalismu ve východní Asii Regionalismus se v oblasti východní Asie začal projevovat relativně pozdě. Prvotní snahy regionalizace Evropy sahají k počátkům 50. let 20. století. Počátky nového regionalismu východní Asie pak sahají ke konci studené války, přičemţ nejintenzivnější snahy jsou patrné aţ od druhé poloviny 90. let 20. století. Tato skutečnost navozuje 2 otázky. První z nich je, proč se regionalismus nezačal ve východní Asii projevovat dříve? Druhá, co se odehrálo tak významného, ţe to podpořilo růst regionalistických tendencí, jaké faktory stály v pozadí rozvoje nového regionalismu ve východní Asii? Pravdou je, ţe regionalismus se v oblasti mírně projevoval i v době studené války. Existovalo úsilí organizovat ekonomickou spolupráci v regionu AsijskéhoPacifiku. Tyto snahy ztělesňovala Pacifická zóna volného obchodu (PAFTA). Autorem této iniciativy byl japonský premiér

6

. Napříč regionem však nenašla

potřebnou odezvu, v tomto duchu nastal posun aţ v roce 1989 zaloţení AsijskoPacifické ekonomické kooperace (Asia-Pacific Economic Cooperation, APEC). Na sub-regionální úrovni jihovýchodní Asie se podařilo vytvořit roku 1967 uskupení ASEAN, které mělo prosazovat politickou a bezpečnostní spolupráci a záhy připojilo ke svým oblastem zájmu i ekonomickou spolupráci. Významnějších úspěchů v regionální integraci však v tomto období nebylo dosaţeno. Podle mého názoru se regionalismus v oblasti neuchytil z mnoha důvodů. Jedním z nich bylo napjaté mezinárodní prostředí. Region sousedí s Čínou a tehdy i s bývalým Sovětským svazem. Byl tedy strategickým regionem pro zadrţování komunismu ve světě. Orientace na bezpečnost pak neumoţnila rozvoj dalších iniciativ. Politické a ekonomické systémy států regionu byly značně rozdílné. Současně také působila skutečnost, ţe mnoho zemí regionu teprve nedávno získalo svou nezávislost a suverenitu, regionalismus vede ve svém důsledku

6

Hyun Seok, Y: Explaining the Emergence of new East Asian Regionalism: Beyond Power and

Interest-based Approach. In: Asian Perspective, Vol. 27, No.1. 2003, s. 266-268

14


POHLEDU

USA

Diplomová práce

k omezení

těchto

prvků,

coţ

země

pravděpodobně

v té

době

nelákalo.

Z ekonomického hlediska velké mnoţství zemí tohoto regionu řadíme mezi tzv. NIEs, tedy nově industrializované ekonomiky. Tyto se v té době vyznačují obrovským ekonomickým růstem, označovaným téţ jako ekonomický zázrak 7 . Díky těmto faktorům nebylo velké mnoţství zemí regionu, ať uţ politicky nebo ekonomicky, motivováno k hlubšímu rozvoji regionalismu. Změnu přinesla aţ změna mezinárodního prostředí. Uvolnění mezinárodního napětí přispělo k tomu, ţe bezpečnostní otázky postupně ztrácely svůj význam ve prospěch těch ekonomických. V literatuře zabývající se rozvojem nového regionalismu ve východní Asii je moţno nalézt mnoho důvodů, které přispěly k současnému stavu. Motivy vedoucí k rozvoji nového regionalismu ve východní Asii by se daly rozdělit do několika skupin. K těm nejvýznamnějším patří, i díky samotnému charakteru nového regionalismu ve východní Asii, důvody ekonomické. Kdy samotné prohlubování vzájemných obchodních vazeb a ekonomická interdependence dala základ potřebě společného postupu. Dalšími motivy jsou pak reakce na vývoj obchodním bloků ve světě, snaha získat větší hlas v mezinárodních institucí nebo rovněţ vliv obchodním komunit. Motivy nového regionalismu ve východní Asii jsou předmětem mnoha studií a jsou uvedeny v následujícím textu. Z hlediska ekonomických faktorů působících na prohlubování ekonomické integrace, zařadill Kawai ve svém článku East Asia Economic Regionalism: Progress and Challanges 8 mezi nejdůleţitější integraci vzájemného obchodu v regionu, integraci přímých zahraničních investic FDI, finanční a makroekonomická vzájemná závislost.. Prvním významným ekonomickým faktorem je integrace obchodu. Z historického hlediska spoléhaly po 2. světové válce země regionu na dohody vzniklé v rámci

7

více o ekonomickém růstu NIEs např. v článku: Rao, B.: East Asian Economies: Growth within an

International Context. In: Economic and Political Weekly, Vol. 33, No. 6, 1998; s. 291-296 8

Kawai, M.: East Asian Economic Regionalism: Progress and Challanges. In: Journal of Asian

Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005; s. 1-6

15


POHLEDU

USA

Diplomová práce

GATT/WTO. Tyto dohody podporovaly volný obchod mezi zeměmi světa, díky tomu, ţe většina zemí regionu je proexportně zaměřená, pomohly tyto dohody k ekonomickému růstu NIEs. Významné bylo např. uzavření tzv. dohody z Plazza (Plazza Accord) v polovině 80. let9, která přispěla k získání velkého počtu FDI, v počátku zejména do japonských multinárodních korporací. Tato dohoda vyústila v propojení obchodu v rámci regionu a tím přispěla k prohloubení ekonomické integrace. Postupně se začala prohlubovat integrace obchodu mezi zeměmi regionu. Některé místní země, kterým se jiţ podařilo dosáhnout určité ekonomické síly, se dostaly do role investora a nejen příjemce FDI. Trţně řízená integrace byla dále umocněna vznikem APEC. Region tak byl charakteristický tzv. otevřeným regionalismem (open regionalism), právě regionalismus v oblasti asijského Pacifiku dal vzniknout konceptu nového regionalismu. Mezinárodní společenství uznávalo, ţe je nejenom v souladu s aktivitami WTO, ale rovněţ dále prohlubuje cíle WTO. Zintenzivňuje ekonomickou integraci zapojených zemí a přitom nediskriminuje svými opatřeními ostatní10. Druhým důleţitým bodem stojícím v pozadí prohlubování ekonomické integrace je integrace FDI. Hlavními investory v rozvíjejícím se regionu východní Asie jsou firmy z rozvinutých zemí, zvláště ze Spojených států, Japonska a Evropské unie. Od konce 70. let patřil region k nejatraktivnějším destinacím FDI v rozvíjejících se zemích, jejich podíl na celkových FDI rostl11. Nedávný vzrůst investic do asijských NIEs přispěl k integraci východní Asie prostřednictvím FDI a FDI řízeného obchodu. Východní Asie byla svědkem vytvoření

9

tzv. Plazza Accord byla uzavřena roku 1985, touto dohodou se USA, Francie, Německo, Japonsko

a Velká Británie zavázaly úmyslně oslabit směnný kurz dolaru. Cílem tohoto postupu bylo pomoci sníţit velký obchodní deficit Spojených států. Plazza Accord online [10.3.2011] http://www.g8.utoronto.ca/finance/fm850922.htm 10

Kelegama, S.: Open Regionalism and APEC: Rhetoric and Reality, In: Economic and Political

Weekly, Vol. 35, No. 51, 2000, s. 4525-4526 11

statistiky o FDI dostupné na UNCTAD online [20.4.2011]

http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx?ReportId=88

16


POHLEDU

USA

Diplomová práce

tzv. FDI obchodní sítě („FDI-trade nexus“)12, která představuje vzájemné posilování mezi FDI a obchodem. Zásadním determinantem FDI obchodní sítě je zaloţení regionálních výrobních sítí a řetězců mezinárodních korporací. Tyto sítě povzbudily intra-regionální rozdělení práce ve Východní Asii prostřednictvím rozdělení výrobního procesu do rozličných sub-procesů umístěných v různých zemích na základě jejich komparativní výhody. Důleţitou skutečností je, ţe velké přílivy FDI do východní Asie stimulovaly zapojení do obchodu způsobem, který odráţí jejich individuální ekonomické stupně průmyslového rozvoje. Nedávno Čína rovněţ začala participovat na těchto aktivitách. Další ekonomickým faktorem stojícím v pozadí hlubší hospodářské integrace je finanční a makroekonomická vzájemná závislost. Trţně řízená finanční integrace byla důsledkem rostoucí deregulace finančního systému, otevřeností finančních sluţeb a liberalizací kapitálového trhu v ekonomikách východní Asie. Komerční banky rozšířily mezibankovní půjčky napříč hranicemi a korporacemi v rámci regionu. Tyto bankovní aktivity přispěly k bliţšímu propojení bankovního sektoru v rámci východní Asie. Otevření trhu se cennými papíry, zvláště trhu s kapitálem, mělo za následek přilákání přílivu zahraničního kapitálu. Minimálně část nákazy měnové krize v regionu v roce 1997 byla odrazem těchto finančních propojení13. Makroekonomická vzájemná závislost regionu se v nedávné době prohloubila, důkazem je simultánní propad ekonomické aktivity napříč východní Asií v roce 1998 a simultánní expanze ekonomické aktivity v letech 1999-2000. Na základě dat o makroekonomických faktorech je vidět, ţe ekonomiky dosahují vysokého stupně vzájemné korelace. Tato situace je zřejmá z následující tabulky, která znázorňuje korelaci kvartálního HDP mezi integrujícími se ekonomiky. Data dokazují, ţe tato korelace v posledních letech výrazně vzrostla. Největšího stupně dosáhla těsně po asijské finanční krizi, ale stále si udrţuje vysokou úroveň14. 12

Urata, S.: Emergence of an FDI trade-nexus and Economic Growth in East Asia. In:Rethinking

the East Asia Miracle. World Bank & Oxford University Press, 2001 , s. 420-421 13


Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005; s. 4-5 14

Emerging Asian Regionalism: A Partnership for Shared prosperity. Asian Development Bank. s.

153. Online [20.12.2010] http://aric.adb.org/emergingasianregionalism/pdfs/Final_ear_chapters/final%20report.pdf

17


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Graf: Vzájemná korelace HDP mezi integrujícími se zeměmi Asie

Zdroj: Emerging Asian Regionalism15 Z uvedených ekonomických důvodů pak není překvapující, ţe v závislosti na rostoucím obchodu a na integraci FDI ve východní Asii vznikla potřeba pro zaloţení více formálních institucionálních mechanismů pro obchod a usnadnění investic, harmonizaci pravidel, standardů a procedur. Podobně vznikla i potřeba pro

mechanismy

pro

urovnání

sporů.

Nutnost

společných

institucí

vede

k makroekonomické a finanční vzájemné závislosti, kdy události v jedné zemi se mohou rychle přesunout i do ostatních zemí. Pro takto provázaný region má smysl institucionalizovat de facto integraci, zaloţením regionálních soustav pro obchod a liberalizace investic a makroekonomického a finančního managementu. Turbulence, šok a krize v jedné zemi můţe být jednoduše přenesena do ostatních zemí, proto je klíčové zaloţit bezpečnostní sítě, které tomuto šíření zabrání16.

15

Emerging Asian Regionalism: A Partnership for Shared prosperity. Asian Development Bank. s.

153. Online [20.12.2010] http://aric.adb.org/emergingasianregionalism/pdfs/Final_ear_chapters/final%20report.pdf 16


Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005; s. 6

18


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Důvody pro rozvoj nového regionalismy se dále zabývá např. článek Světové banky 17 . Ten identifikuje tři základní faktory – sníţení rizika finanční hrozby, vztahy s Čínou a zájem obchodních komunit. Prvním z nich je snaha o sníţení rizika finanční hrozby a neobvyklé nestability směnných kurzů, jejichţ zničující efekt se projevil během finanční krize. Ta ukázala, ţe rapidní depreciace měny jedné země můţe negativně ohrozit ekonomický vývoj i ostatních zemí regionu. Krize postrčila dané země, aby šly cestou monetární integrace a vzájemně koordinovaly svoje monetární politiky. Vzájemná ekonomická závislost regionu byla podnětem pro další regionální kooperaci v oblasti obchodu a investic. Druhým významným faktorem pro rozvoj nového regionalismu byly vztahy s největší místní mocností – Čínou. Čína se dokázala změnou své ekonomické politiky probojovat na klíčovou pozici ve světové ekonomice. Pro země regionu začala představovat nejen konkurenta na poli exportních trhů v zahraničí, ale i poskytla zemím rostoucí trh pro import. Třetím faktorem je samotný zájem obchodních komunit získat preferenční přístup na zahraniční trhy a vzájemné trhy, a z tohoto dále získávat obchodní benefity. Tento faktor umocňuje i obecně nedokonale konkurenční prostředí místních trhů, které pro obchodníky představuje mnohdy problémy. Jako ostatní faktory zmiňuje ještě studie ekonomický růst, který můţe díky novému regionalismu nastat, zvláště díky sníţení tarifů, harmonizací standardů a regulací, přilákání nových obchodních partnerů apod. Cesta nového regionalismu rovněţ můţe pomoci v překonání smýšlení zemí o činnosti Mezinárodní obchodní organizace (WTO), v souvislosti s jejíţ činností vnímají země postup liberalizace jako pomalý. Ekonomická oblast regionalizace je pro Východní Asii typická, nelze však opomenout, ţe ekonomické dohody pak mohou svůj pozitivní přínos přenést i do dalších oblastí. Nesou s sebou časté schůzky místních představitelů politické

17

Pangestu, M. – Gooptu, S.: New Regionalism: Options for China amd East Asia In: East Asia

Integrates: A Trade Policy agenda for shared Growth. World Bank. 2004; s. 80-82. Online [10.12.2010] http://www.questia.com/PM.qst?a=o&d=116190405

19


POHLEDU

USA

Diplomová práce

sféry a prohlubují tak vztahy mezi zeměmi obecně. V neposlední řadě je důvodem pro nový regionalismus i jeho vývoj ve světě, jako například Evropská unie nebo NAFTA. Právě vývoj obchodních bloků ve světové ekonomice je častým zmiňovaným faktorem, významnou váhu mu přikládá např. studie od Harvieho a Leeho 18 . Rostoucí počet regionálních dohod ve světě, přičemţ k nejvýznamnějším patří EU a NAFTA, byly dalším impulsem pro ekonomickou spolupráci v regionu. S tím souvisí i snaha o větší prosazení v mezinárodních institucích, protoţe mnoho států reprezentuje rozvojové země, které mají odlišné zájmy neţ rozvinuté ekonomiky Evropské unie a Spojených států. Regionálně sjednocené země jsou schopny lépe prosazovat svoje zájmy na poli regionálních institucí. Vlády ve východní Asii byly nespokojené s pokračujícími jednání o liberalizaci v rámci WTO a současně se začaly obávat, ţe pokud nerozvinou své vlastní regionální obchodní dohody, budou znevýhodněny v globální konkurenci a multilaterálních jednáních. Více a více si tak uvědomovaly důleţitost svého sjednocení za účelem získání větší vyjednávací síly ve srovnání s Evropskou unií, Spojenými státy a dalšími uskupeními. Země východní Asie jsou svým zaměřením převáţně exportní země, proto je pro efektivní fungování jejich ekonomiky nezbytné, aby globální trh fungoval na principech volného trţního mechanismu. I proto se domnívám, ţe forma tzv. otevřeného regionalismu pro ně nebyla volbou, nýbrţ nutností. Další motivací související s potřebou RTAs a tedy i s rozvojem regionalismu je snaha místních zemí o zvýšení produktivity a mezinárodní konkurenceschopnosti prostřednictvím vyuţívání výnosů z rozsahu (economics of scale) a zvýšené efektivnosti 19 . Představitelé zemí východní Asie si uvědomili, ţe k prosazení svých ekonomických cílů potřebují zabezpečit větší trh v rámci svého vlastního regionu, tak aby mohly být výnosy z rozsahu vyuţívány naplno. K tomuto mají pomoci

18

Harvie, Ch. – Lee, H-H: New Regionalism in East Asia: How Does it Relate to the East Asian

Economic Development Model? University of Wollongong, 2002; s. 3 19



20


POHLEDU

USA

Diplomová práce

uzavřené RTAs. Věří, ţe východoasijské RTAs budou mít za následek vzrůst produktivity a tím i mezinárodní konkurenceschopnosti. Ulehčí obchod a investování, povzbudí harmonizaci pravidel, standardů a procedur. V neposlední řadě budou pozitivně působit v oblasti sluţeb, mobility pracovní síly, v právech duševního vlastnictví atp. Nejvýznamnějším impulsem pro rozvoj nového regionalismu však byla asijská finanční krize z roku 1997. Je uváděna téměř ve všech studiích zabývajících se novým regionalismem ve východní Asii. Přispěla totiţ k zintenzivnění potřeby místních zemí po jednotném postupu. Znamenala naprosté zklamání pro vrcholné představitele zemí ohledně fungování mezinárodních institucí a roli do té doby největšího spojence – Spojených států. Zároveň tak svým způsobem donutila tyto představitele k většímu semknutí, dala jim společné cíle, které se staly základem jejich další spolupráce. O vlivu finanční krize se zmiňuje ve svém článku např. Dieter, který se především zaměřuje na roli USA a mezinárodních institucí v době krize.20 Tu povaţuje za nejtvrdší lekci pro východoasijské země, kdy se projevilo, ţe americké politiky v regionu usilují pouze o prosazení svých vlastních zájmů. Byla patrná neochota Washingtonu podniknout jakoukoliv uţitečnou odpověď na mezinárodní úrovni pro překonání krize. Po asijské krizi místní země cítily zranitelnost jejich regionu, který neměl ţádný ţivotaschopný kooperativní rámec. Poznaly, ţe neexistuje ţádný globální půjčovatel poslední instance, ţe mezinárodní organizace jako IMF nebo Světová banka nejsou příliš uţitečné při řešení krize a ani jako její prevence. Rovněţ se domnívaly, ţe USA nepouţily všechny své dostupné zdroje, kdyţ krize vypukla. V době

krize

hrály

velkou

roli

mezinárodní

finanční

instituce

v čele

s Mezinárodním měnovým fondem (IMF). Podle mnohých však jejich kroky asisjkým ekonomikám spíše uškodily, neţ pomohly, proto se začalo hovořit o nutnosti

20

Dieter, H: Anti-Americanism and Regionalism in East Asia. In: Center for policy studies. Central

European University. 2005, s. 8-10. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism

21


POHLEDU

USA

Diplomová práce

zlepšení jejich efektivnosti.

Hlavní kritika IMF se dá shrnout do následujících

bodů21: Ekonomické následky práce IMF jsou často negativní. Konkrétně v průběhu asijské krize pravděpodobně více uškodily, neţ pomohly. Místo pomoci k překonání krize, probíhající krizi prohloubily. IMF jednoduše pouţilo recepty 80. let k řešení problémů 90. let, coţ je netolerovatelné. Indonésie, země, které si do té doby uţívala ekonomického růstu, dodnes trpí následky krizového managementu IMF; IMF je často netransparentní; Podmíněnost programů Fondu je přísná. Země postiţené finanční krizí musí implementovat mnoho detailních podmínek. Události z roku 1997 a 1998 přispěly k vývoji nového typu regionalismu v Asii. Existující regionální projekty (ASEAN, AFTA, APEC) v průběhu finanční krize příliš nepřispěly k jejímu překonání. Asijská krize přinesla 3 zásadní obraty. Za prvé asijské země jiţ netouţí díky svým negativním zkušenostem po pomoci IMF, pokud by opět nastala krize. Za druhé, asijská krize ukázala, ţe slabé instituce v krizi nepomohou. Proto se snaţí o zlepšení spolupráce a i za cenu ztráty části své suverenity. Za třetí, mnoho asijských vlád ztratilo svou důvěru v partnerství s USA. Washington totiţ situaci spíše zhoršil neţ-li by poskytl pomoc. Asijské země se současně začaly obávat své závislosti na USA22. Asijská krize rovněţ přesvědčila asijské země o nutnosti existence preventivního mechanismu, který by krizi zabránil a pokud by tento mechanismus selhal, tak i vlastního systému managementu a řešení krize. 23 Základní myšlenkou bylo, ţe země východní Asie musí pro své regionální ekonomiky vytvořit svůj vlastní svépomocný finanční

mechanismus kooperace

za

prostřednictvím účelem

prevence

systematické a

makroekonomické

managementu

moţných

a

krizí

v budoucnosti. Takováto kooperace by měla zahrnovat výměnu informací, poli21


European University. 2005, s. 8-10. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism 22

tamtéţ, s. 10

23



22


POHLEDU

USA

Diplomová práce

tický dialog, regionální dohody na podporu likvidity, rozvoj finančního sektoru a společné vytváření politiky v určitých klíčových oblast jako např. v politice koordinace směnných kurzů. Jelikoţ regionální finanční stabilita je základem pro globální finanční stabilitu, efektivní regionální finanční kooperace je zřejmý přínos nejenom pro regionální ekonomiky ale pro celou globální komunitu. V tomto smyslu je finanční spolupráce Východní Asie konsistentní a dokonce posiluje globální roli IMF. Jiţ v průběhu finanční krize se uskutečnily první pokusy o prohloubení regionální kooperace. Od roku 1997 se stala poptávka po východoasijské kooperaci čím dál tím naléhavější a vzniklo mnoho skupin a rychle se dále šířily. Tyto iniciativy byly rozmanité, skládaly se z privátních, oficiálních a kvasi-oficiálních setkání o mnoha tématech, na jejichţ vrcholu stála moţná monetární kooperace. Na kvasi-vládní úrovni se jednalo převáţně o tématech bezpečnosti lidí v Asii (JCIE-ISEAS, 1999). O rok později, tedy v roce 2000 se v Manile konala první Mezinárodní konference asijských politických stran (International Conference of Asian Political Parties). Bylo zaloţeno tzv. Bao Forum, které představuje regionální verzi Světového ekonomického fóra, které mělo svoje inaugurační setkání v únoru roku 2001 v Číně. I nevládní instituce podporovaly regionální snahy východní Asie prostřednictvím konferencí, projektů a diskuzí. Významnou jednotlivou osobností východoasijských regionálních snah se stal premiér Malajsie Mahathir, který je autorem slavného výroku, ţe Asie potřebuje mluvit hlasitěji a dělat více k řešení svých sdílených problémů.24

24

Hamilton-Hart, N.: Asia’s new regionalismu: government capacity and cooperation in the Wes-

tern Pacific. In: Review of International Political Economy, Vol. 10, 2003. s. 228-229

23


POHLEDU

USA

Diplomová práce

3

Projevy nového regionalismu

V předešlém textu byly analyzovány faktory, které byly impulsem pro nový regionalismus. Následující text se zabývá jeho konkrétními projevy v oblastech východní Asie. 3.1 ASEAN I kdyţ intenzivnější regionální snahy jsou patrné aţ od 90. let 20. století, klíčové uskupení místního regionalismu vzniklo mnohem dříve, jiţ v době studené války. Jedná se o Sdruţení států jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations; ASEAN), které si nejen zachovalo svůj význam, ale navíc je iniciátorem a účastníkem mnoha dalších regionálních snah. Dá se proto povaţovat za klíčovou instituci nového regionalismu ve východní Asii25. Tato mezinárodní organizace vznikla 8. srpna 1967. Původně měla prosazovat jen politickou a částečně i bezpečnostní spolupráci, nakonec však působila převáţně v ekonomické oblasti. Organizace měla naplňovat cestou spolupráce zapojených zemí mnoho prospěšných cílů v ekonomické, sociální a kulturní oblasti, zároveň měla podporovat mír a stabilitu v oblasti. Zakládajícími členy byly Indonésie, Malajsie, Filipínská republika, Singapur, Thajsko. Později k nim přibyla roku 1984 Brunej, 1995 Vietnam, 1997 Laos a Barma a roku 1999 Kambodţa. Záhy se uskupení ASEAN stalo hlavním motorem ekonomické spolupráce v regionu. Svou činnost uskutečňovalo v mnoha ekonomických oblastech. První z nich byla liberalizace obchodu a posílení průmyslové spolupráce. Dále se jednalo o tzv. Preferential Trading Arrangement, který se zabýval celními tarify při vzájemném obchodování mezi členskými státy. Za nejambicióznější projev ekonomické spolupráce můţeme povaţovat skutečnost, ţe byl roku 1992 schválen plán na tzv. ASEAN Free Trade Area (AFTA)26, ten navrhoval zónu volného obchodu a stal se tak základem budoucí ekonomické integrace.

25

Novotny, D.: Towards the Zone of Benign Images. SAESREP 10th Anniversary Conference. 2005,

s. 6, Online [23.4.2011] http://www.amo.cz/publikace/southeast-asia-towards-the-zone-ofbenign-images.html 26

Baňouch, H. – Fedorko, M.: Mezinárodní organizace, Mezinárodní politologický ústav, Masarykova

univerzita, 2000; s. 223-226

24


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Organizace ASEAN se postupem času profilovala hlavně v ekonomické oblasti. V dalších problémových otázkách, které měly politickou a bezpečnostní povahu, se angaţovaly další organizace, jako například ANZUS (Australia, New Zealand, United States Security Treaty) nebo SEATO (Southeast Asia Treaty Organization). Organizace ASEAN je tedy základním stavebním kamenem regionalismu ve východní Asii, do své činnosti zapojuje postupně další a další sousední země, je motorem místního nového regionalismu. Její zaměření na ekonomickou stránku mělo podstatný vliv na ekonomický charakter regionalismu ve východní Asii. 3.2 APEC Vytvoření APEC následovalo téměř okamţitě po ukončení studené války. Koncept APEC byl představen bývalým australským premiérem Bobem Hawkem během jeho projevu v lednu roku 1989. Později tohoto roku bylo zaloţeno na setkání 12 hlavních obchodních států regionu – 6 členských států ASEAN plus Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland, Jiţní Korea a USA. Později se k této platformě přidalo i Čína, Hong Kong, Chile, Mexiko a Rusko.27 APEC se stal základem regionální ekonomické kooperace v asijském Pacifiku. Jeho postavení ve světové ekonomice bylo významné i proto, ţe jeho členské státy zaobíraly v objemech obchodů aţ 44 % veškerého globálního obchodu. APEC však byl a je slabý z institucionálního hlediska. Nemá ţádné rozhodovací procedury jiné neţ konsensus a jeho rozhodnutí nejsou zavazující. Nedokázal moc ani v oblasti liberalizace. Největším úspěchem je Bogorská deklarace z roku 1994, která dává obchodní a investiční cíle do roku 2010 pro rozvinuté země a do roku 2020 pro rozvojové země. Jejího podepsání bylo dosaţeno hlavně díky velkému tlaku USA. Deklarace je pouze prohlášením bez konkrétních kroků a pevného plánu28.

27

Historie APEC. Online [21.12.2010] http://www.apec.org/en/About-Us/About-APEC/History.aspx

28


Interest-based Approach. In: Asian Perspective, Vol. 27, No.1. 2003, s. 268-270

25


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Přes dlouhou historii APEC a jeho mediální pozornost, ţádné významné závěry z jeho existence nevzešly. Známkou neefektivnosti APEC byla i ekonomická krize z roku 1997, nijak nepomohl krizím v postiţených zemím, omezil se pouze na rétoriku. Jeho slabá pozici se potvrdila i ve vztahu vůči členskému státu USA, kdy organizace nezabránila odmítnutí japonského návrhu na Asijský měnový fond (AMF). 3.3 EAEG/EAEC Síla získaná prostřednictvím světového ekonomiky, změnila pohled světových mocností na region jako celek a pozornost k němu obecně. Zároveň i místní země získaly s ekonomickým rozvojem sebevědomí a touhu prosadit se na mezinárodním prostředí. Prvním návrhem pro regionální kooperaci, která bude zahrnovat nejen jihovýchodní, ale i severovýchodní Asii byla Východoasijská ekonomická skupina (East Asian Economic Group, EAEG), kterou navrhl malajský premiér Dr. Mahathir Mohamad v prosinci roku 199029. Mahathirův návrh se uskutečnil v reakci na neúspěšný pokrok Uruguyského kola ministerských setkání v prosinci 1990. Návrh předpokládal integraci zemí východní Asie, zahrnoval státy ASEAN a ostatní jihovýchodní asijské země včetně ekonomicky úspěšných zemí jako Japonsko, Čínu a asijské NIEs. Cíle, které mělo uskupení sledovat, byly ekonomické, zahrnovaly stimulaci obchodu, investic a ostatních vzájemných ekonomických interakcí. Země chtěly zaloţit regionální obchodní uspořádání jako odpověď na preferenční regionální obchodní dohody po světě, včetně Severní Ameriky a rovněţ získat globální vliv v obchodních záleţitostech, jako např. v Cairns Group. V říjnu 1991 SE ekonomičtí ministři NA SETKÁNÍ V Kuala Lumpur rozhodli přejmenovat EAEG na East Asian Economic Caucus (EAEC)30. Spojené státy však vystupovaly proti návrhu EAEC, obávaly se, ţe by podkopával status APEC jako centrálního orgánu Asijsko-Pacifického regionu a stal by se

29

GO, I.: Regionalism in the Asia Pacific and U.S. Interests. In: Nanzan Review of American Stu-

dies, Vol. 30, 2008; s. 167 30

Terada, T.: Constructing an ‘East Asian’ concept and growing regional identity: from EAEC to

ASEAN+3, In: The Pacific Review, Vol. 16, No. 2, 2003, s. 256-257

26


POHLEDU

USA

Diplomová práce

potenciální hrozbou americké ekonomické hegemonii. Japonsko se neodváţilo vystoupit proti postoji Spojených států, Čína se k návrhu rovněţ stavěla opatrně. Právě nezájem klíčových mocností regionů znemoţnil rozvoj EAEC. Mahathir, který byl autorem návrhu EAEC a dalších regionálních iniciativ i po asijské krizi roku 1997 si uvědomil roli USA v regionu, byl jedním z hlavních představitelů, kteří byli vůči ní skeptický31. I kdyţ EAEC zůstala kontroverzním a nejasným fórem spíše neţ organizací, pár iniciativ spojilo asijské země a sebeuvědomění oblasti. Na toto později navázal vznik oficiální platformy Asia-Europe Meeting (ASEM), který dodnes slouţí jako fórum pro dialog mezi asijskými zeměmi a EU. ASEM vyţadoval po zemích východní Asie, aby se organizovaly a stal se tak inkubátorem pro jejich širší regionální kooperaci32. Princip fungování této skupiny závisel na setkávání ministrů, první z těchto summitů se uskutečnil v březnu 199633. Významným pokrokem na poli nového regionalismu v souvislosti s ASEM bylo, ţe zástupci zemí východní Asie (Japonsko, Čína, Korea a země ASEAN) se před zahájením summitu sešly a prodiskutovaly spolu agendu týkající se summitu. Tyto setkání dále přispěly k prohloubení vzájemných vztahů a upevnilo kořeny nového regionalismu. Obecně je EAEG/EAEC povaţován za předchůdce procesu ASEAN plus 3, všechny aktivity týkající se prosazení jeho ustanovení pozitivně přispěly k dalšímu rozvoji nového regionalismu. 3.4 AFTA Rozhodnutí o vytvoření ASEAN Free Trade Area (AFTA) znamenalo kvalitativní posun ve směřování samotné organizace ASEAN. Toto rozhodnutí bylo učiněno relativně rychle. Nejdříve bylo představeno na ekonomickém summitu ASEAN v říjnu 1991, přičemţ rámcová smlouva byla podepsána na lednovém summitu roku 1992 a vstoupila v platnost v lednu 1993. Důvody k vytvoření AFTA lze 31

Higgott, R. – Stubbs, R.: Competing Conceptions of Economic Regionalism: APEC versus EAEC in

the Asia Pacific, In: Review of International Political Economy, Vol. 2, No. 3, 1995; s. 522 32


tern Pacific. In: Review of International Political Economy, Vol. 10, 2003. s. 228 33


dies, Vol. 30, 2008; s. 168

27


POHLEDU

USA

Diplomová práce

hledat ve snaze zapojených zemí o zintenzivnění ekonomické spolupráce. Dosavadní preferenční dohody o obchodování a spolupráci v průmyslu nedokázaly splnit představy o ekonomické spolupráci zemí. Bowles and Maclean34 identifikovali 3 hlavní faktory, které přispěly k vytvoření AFTA: Změny v mezinárodní politické ekonomii v průběhu 80. let; vzrůst vlivu obchodních zájmů v regionu ASEAN a jejich významu v souvislosti s opatřeními liberalizace regionálního obchodu; touhu ASEAN udrţet svoji pozici jako významné organizace při probíhající změně regionu a rozšiřování nových regionálních struktur. Jako pozadí těchto událostí je nutné zmínit změny, které se odehrály v 60. a 70. letech 20. století v největších zemích ASEANu – v Indonésii, Malajsii, Filipínách a Thajsku. Tyto země v této době prosazovaly politiku nahrazování importu. Ekonomická kooperace a preferenční obchodní dohody byly pro členy atraktivní, protoţe nabízely moţnost větších trhů pro podporu domácího průmyslu. Byly však rovněţ problematické, protoţe kaţdý stát se hlavně snaţil střeţit svůj vnitřní trh pro své domácí firmy. Z tohoto důvodu byla ekonomická spolupráce sloţitá. Světový ekonomický pokles na počátku 80. let, mezinárodní dluhová krize, pokles kapitálových transferů mezi Severem a Jihem, vzrůst protekcionistického smýšlení ve Spojených státech způsobily fundamentální výzvy pro země ASEAN. Zároveň získávaly čím dál tím větší moc mezinárodní finanční instituce a země ASEAN potřebovaly nastartovat své ekonomiky. Jeden ze způsobů, který se otevíral, byla expanze obchodování v rámci samotného ASEAN podporou kooperačních opatření. Navzdory těmto opatřením se však úroveň obchodu mezi zeměmi ASEAN významně nezvýšila35, toto pravděpodobně stálo za vcelku snadným přijetím návrhu o AFTA. 3.5 ASEAN Regional Forum ASEAN Regional Forum (ARF) bylo zaloţeno roku 1994 za účelem přizvat státy asijského Pacifiku, které nejsou členy ASEAN k jednomu stolu, aby společně projednávaly bezpečnostní a politické záleţitosti. Členy ARF jsou kromě států

34

Bowles, P: ASEAN, AFTA and the „New Regionalism, In: Pacific Affairs, Vol. 70, No. 2, 1997, s.

220-221 35

tamtéţ s. 222

28


POHLEDU

USA

Diplomová práce

ASEAN i USA, Čína, Japonsko, EU, Rusko, Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Jiţní Korea, Severní Korea, Indie, Pákistán, Mongolsko, Papua Nová Guinea a Východní Timor. ARF je základní institucí pro bezpečnostní dialog v Asii36. 3.6 AMF Návrh Asijského měnového fondu přišel v roce 1997, měl být vytvořen fond, který by byl nezávislý na Mezinárodním měnovém fondu a na americkém vlivu37. V reakci na úspěch setkání v roce 1997 v Tokiu, kde byla dohodnuta potřeba balíčku finanční podpory pro krizí zmítané Thajsko se Japonsko s podporou Jiţní Koreji a zemí ASEAN na balíčku společně dohodly. Jednalo se o tzv. Thai package, který představen v září a obsahoval návrh na zaloţení Asijského měnového fondu (AMF) k doplnění zdrojů IMF pro prevenci krize a jejího řešení. Hlavní myšlenkou bylo shromáţdit rezervy zahraničních měn východoasijských ekonomik, které by mohly být mobilizovány k odvrácení měnových spekulací za účelem zkrocení krize ve členské ekonomice. Předpokladem bylo, ţe se mobilizuje více neţ 100 miliard dolarů. Spojené státy a IMF byly proti tomuto návrhu, jako důvod svého nesouhlasu uváděly morální hazard a duplicitu instituce s jiţ existující IMF. Argumentovaly tím, ţe východoasijské ekonomiky postiţené měnovou krizí by mohly obejít podmíněnost IMF a získat snadno peníze z AMF, takto by byl vytvořen potenciální morální hazard. Dalším důvodem bylo, ţe by byl AMF nadbytečný v roli efektivního globálního krizového manaţera, protoţe tuto roli jiţ zastává IMF. Podobně jako v případě EAEG nedosáhl návrh potřebné podpory východoasijských mocností a od myšlenky bylo upuštěno38. 3.7 ASEAN+3 Většina současné spolupráce mezi zeměmi jihovýchodní Asie se odehrává v rámci platformy ASEAN plus 3, která ztělesňuje země ASEAN plus Japonsko, Čínu a Jiţní Koreu. Setkání se odehrávají jak na úrovni summitů, tak na ministerské

36

Nanto, D.: East Asian Regional Architecture: New Economic and Security Arrangements and US

Policy. CRS Report for Congres. 2008, s. 22-23 37

Grimes, W.: The Asian Monetary Fund Reborn? Impplications of Chiang Mai Initiave Mulatilatera-

lization. In: Asian Policy. Nr. 11. The National Bureau of Asian Research. 2011, s. 82 38



29


POHLEDU

USA

Diplomová práce

úrovni. Roku 1997 se konal první summit tzv. ASEAN plus 339, jehoţ cílem bylo společně zmírnit následky krize. Následně došlo k institucionalizaci ASEAN+3. Jelikoţ ASEAN plus 3 představuje významný posun v rámci nového regionalismu, protoţe se díky tomuto uskupení začaly na procesu podílet i největší velmoci východní Asie (Čína, Jiţní Korea, Japonsko), shrnuje následující text faktory, které vedly k vytvoření této platformy. Faktory vedoucí k vytvoření ASEAN plus 3 (ASEAN plus Three; APT) Uskupení ASEAN plus 3 vzniklo právě po asijské finanční krizi, která jak, jako jiţ bylo uvedeno, je jedním z hlavních faktorů rozvoje nového regionalismu ve východní Asii. Samotný rozvoj procesu APT (ASEAN plus Three) byl podle Capieho40 poháněn dvěma odlišnými motivacemi – pozitivními aţ vizionářskými, a reaktivními aţ defenzivními. První vychází z neofunkcionalistické teorie, vytvoření východoasijských politických institucí je přirozeným doprovodem rostoucí úrovně ekonomické integrace mezi asijskými státy. Zdůrazňuje hodnotu hlubší ekonomické a politické kooperace jako způsob redukce transakčních nákladů, udrţitelného ekonomického růstu a zvládnutí stále komplexnější regionální ekonomiky. Někteří ovšem argumentují tím, ţe APT nemůţe být viděn jako jednoduchá odpověď pro větší vzájemnou závislost. Existuje i názor, ţe bliţší politická kooperace ve východní Asii nebyla řízena rostoucí interdependencí, ale spíše je kalkulovanou odpovědí na regionální ekonomickou krizi, která přerušila trend větší integrace. V tomto pohledu je východoasijských regionalismus, minimálně částečně, defenzivní odpovědí neboli „hedgovou“ strategií k paralelnímu rozvoji v Evropě a Severní Americe. S expanzí Evropské unie do bývalého východního bloku v roce

39

Stubbs, R.: ASEAN Plus Three: Emerging East Asian Regionalism. In: Asian Survey, Vol. 42,

2002; s. 443 40

Capie, D: Rival regions? East Asian Regionalism and its challange to Asia-Pacific, Alternative

Regionalism, 2004. Online [7.1.2011]: http://www.alternative-regionalisms.org/?page_id=78

30


POHLEDU

USA

Diplomová práce

2004 a uzavřením FTAA (Free Trade Area of the Americas), měli asijští vůdci silný podnět prosadit bliţší vzájemné vztahy, aby dali regionu rovnováhu proti moţnému vývoji exklusivního bloku kdekoliv ve světě. APT a k němu asociované ekonomické projekty reprezentují tzv. „counter-regionalism“ a obsahují potenciál pro vytvoření tzv. „třetího bloku“. Tento counter-regionalismus je nepochybně řízen odporem k Západu, zvláště pomalé odpovědi Washingtonu na asijskou ekonomickou krizi. Mnoho obyvatel východní Asie se cítili tak, ţe je USA nechaly napospas v průběhu asijské krize. Tsutomu Kikuchi popsal post-krizové vnímání sdíleného poníţení části Asie jako důleţitý motiv pro východoasijskou kooperaci. Asijský regionalismus je rovněţ veden touhou po sníţení závislosti na mezinárodních finančních institucích, které většinou ovládá Washington, autority USA a soukromé (převáţně anglosaské) trhy. Někteří rovněţ argumentují, ţe APT reflektuje touhu pozvednout jedinečnou formu asijského kapitalismu. Tato „asijská forma regionalismu“ zdůrazňuje produkci spíše neţ spotřebu a výsledky spíše neţ ideologii, zároveň tíhne upřednostňovat podíl na trhu neţli krátkodobý profit. Východoasijský kapitalismus je rovněţ více zaloţen na sociálních povinnostech a sociální důvěře, neţ na vládě práva. Větší cítění solidarity mezi východoasijskými státy se rovněţ vyvinulo jako vedlejší produkt ztráty zájmu v APEC u části západních regionálních hráčů jako je Austrálie a USA. Právě toto regionální uskupení se stalo důleţitým stavebním kamenem nového regionalismu ve východní Asii, jelikoţ participuje a dále navrhuje hlubší kooperaci a koordinaci vzájemných činností41. Tehdejší čínský premiér Zhu Rongij prohlásil, ţe mechanismus ASEAN plus 3 můţe slouţit jako kanál, prostřednictvím kterého lze postupně ustanovit rámec pro regionální finanční, obchodní a investiční spo-

41


dies, Vol. 30, 2008s. 167

31


POHLEDU

USA

Diplomová práce

lupráci, a mimo to můţe ještě poslouţit k realizaci větší regionální ekonomické integrace42. 3.8 New Miyazawa Initiative Tzv. New Miyazawa Initiative, byla jedním ze společných východoasijských nástrojů, která přispěla k vyřešení Asijské finanční krize. V říjnu 1998, Japonsko přislíbilo 30 miliard USD za účelem podpory ekonomické obnovy krizí ovlivněných zemí. Polovina z přislíbené částky byla věnována na krátkodobé finanční potřeby v průběhu procesu implementace ekonomické restrukturalizace a reforem, zatímco zbytek se vyčlenil na střednědobé a dlouhodobé reformy. Část krátkodobé finanční podpory byla věnována na dohody o měnových swapech s Jiţní Koreou a Malajsií. Iniciativa poskytla hlavní pomoc v restrukturalizaci společenského dluhu, reformy finančního sektoru, posílení sociálních bezpečnostních vazeb, generováním zaměstnanosti a bojem s úvěrovou krizí. Závazek poskytnou velkou částku zdrojů byl poskytnutý za účelem pomoci stabilizovat regionální trhy a ekonomiky a tím pádem ulehčit proces obnovy. Je důleţité zmínit, ţe krátkodobá finanční podpora poskytnutá jiţní Koreji a Malajsii se stala vzorem pro bilaterální dohody o měnových swapech pod Chiang Mai Initiative43. Chian Mai Initiative je nástroj, který usiluje o dosaţení efektivního a důvěryhodného mechanismu při poskytnutí likvidity ekonomikám ASEAN plus 3 v průběhu měnové krize44. Je dalším výrazem rostoucí finanční integrace regionu společně se snahou o zaloţení společného ekonomického dohledu a rozvoje dluhopisového trhu. 3.9 FTAs / EPAs Nedávno mnoho vlád ve Východní Asii prosazovalo bilaterální a subregionální obchodní dohody. Zvláště Japonsko implementovalo bilaterální ekonomické dohody o partnerství (EPAs) a uzavřelo i dohodu s Mexikem. V odpovědi na

42


tern Pacific. In: Review of International Political Economy, Vol. 10, 2003; s. 229 43


Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005; s. 9 44

Grimes, W.: The Asian Monetary Fund Reborn? Impplications of Chiang Mai Initiave Mulatilatera-

lization. Asian Policy. Nr. 11. The National Bureau of Asian Research. 2011, s. 81

32


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Japonsko-Singapurské jednání, Čína a ASEAN začaly oficiální jednání k uzavření komplexních dohod o volném obchodu (FTA) rokem 2010 s rozvinutými členy ASEAN a rokem 2015 s méně rozvinutými členy ASEAN. Japonsko a ASEAN se dohodli na EPA s cílem dosáhnout volný obchod rokem 2012. Jiţní Korea se rovněţ dohodla na podobných jednáních s ASEAN. Japonsko začalo bilaterální jednání za EPA s Jiţní Koreou, Malajsií, Thajskem a Filipínami, rovněţ začalo jednání s Indonésií. V tomto smyslu byly přítomny 2 efekty – domino a bandwagon efekt mezi Japonskem, Čínou a Jiţní Koreou a jejich konkurenčním úsilím za regionální FTAs/EPAs s ASEAN. Čína rovněţ navrhla FTA mezi Čínou, Japonskem a Jiţní Koreou. Regionální FTA pro ASEAN plus 3 byl rovněţ navrţen45. Databáze FTA, ať jiţ uzavřených nebo v jednáních, je k dispozici na webových stránkách Asian Regional Integration Centre46. Jedním ze zajímavých znaků východoasijského úsilí o regionální a bilaterální obchodní dohody je, ţe tyto ekonomiky současně uzavřely nebo vyjednávaly o uzavření FTAs/EPAs i se zeměmi mimo východoasijský region. Např. Japonsko uzavřelo takovou dohodu s Mexikem; Jiţní Korea s Chile, Singapur s Novým Zélandem, a Austrálií, stejně jako s EFTA (European Free Trade Area) a s USA, vyjednává o s Mexikem a Kanadou. Thajsko implementovalo dohodu s Austrálií a vyjednává o dohodě s USA a s Indií. ASEAN jako skupina začal s jednáním s Indií a rovněţ uvaţuje o podobných jednáních s USA a EU. Tyto snahy naznačují, ţe ekonomiky regionu si přejí zachovat otevřené obchodní vztahy s ostatními částmi světa. Databáze taky potvrzuje obrovskou rozsáhlost těchto dohod. Úspěšnost ekonomického regionalismu východní Asie potvrzují i ekonomické statistiky. V období od 1980 do 2003 vzrostl mezi-regionální obchod ve východní Asii z 35 % na 54 %. Pro srovnání meziregionální obchod byl v roce 2003 v Evropské unii 64 % a v rámci NAFTA 46 %. Ve stejném roce východní Asie zaznamenal roční růst HDP 9,2 %, přičemţ světovým průměrem byl roční růst o

45



FTA databáze. Online [10.2.2011] http://www.aric.adb.org/FTAbyCountryAll.php

33


POHLEDU

USA

Diplomová práce

5,9 %. V oblasti přímých zahraničních investic region rovněţ zaznamenal výrazný posun ze 6,6 % na 17,3 %47. 3.10 East Asia Community / East Asia Summit V listopadu 2004 vedoucí představitelé ASEAN+3 navrhli vytvořit východoasijské společenství EAC. EAC je návrhem obchodního bloku pro východoasijské země a můţe vzniknout buď z ASEAN+3 nebo z EAS. Prostřednictvím EAC by východoasijské národy podpořily svůj budoucí rozvoj vytvořením ţivotaschopného uskupení pro bliţší spolupráci a hlubší integraci. EAC by se snaţilo propagovat stabilní kooperativní bezpečnostní prostředí zaloţené na vzájemné důvěře a respektu. V zájmu společné prosperity společenství vede k podpoře obchodu, investic a finanční spolupráce v regionu. Jedním z nejvýznamnějších problémů zabraňujícím dosaţení cíle EAC je existence široké diverzity, která zabraňuje asijským národům koordinovat své politiky a hlouběji se integrovat.48 Inaugurační setkání EAS se konalo v Kuala Lumpur v prosinci 2005 a znamenalo hlavní posun v rozvoji východoasijského regionalismu. Pro tento posun bylo významné, ţe se setkání skládalo také ze skupiny států ASEAN+3, zahrnovalo však i země mimo geografickou oblast východní Asie. Na 10. zasedání summitu ASEAN v Laosu roku 2004 byla Indie oficiálně uvedena do procesu regionální spolupráce. ASEAN vyjednalo dohodu o volném obchodě s Indií, která vešla v platnost roku 2007. Podobně jako Indie i Austrálie byla outsiderem v budování společenství východní Asie. Ale společně s Novým Zélandem nepatří na rozdíl od Indie k asijským státům. K záleţitostem, které má EAS projednávat můţe pravděpodobně dojít k opakování témat, které jiţ projednává APEC. Existují 2 základní okruhy témat – otázky ohledně členství a stanovení cílů EAS včetně interního rozdělení úkolů mezi členskými státy. Co se týká cílů EAS, někteří vidí ve skupině 16 států potenciál, ţe se stane největší světovou zónou volného obchodu, která je domovem téměř 3 miliard lidí. Ostatní vidí EAS jako dobré fórum

47

Peterson, S.T.: East Asia Summit: Steps toward Community to Prevent Great Power Hegemony

and Implications for U.S. Policy. In: U.S. Army War College Strategy Research Project. 2006, s. 6. Online [1.3.2011] www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/ksil457.pdf 48

Hashmi, S.M. – Lee, T.P.: Towards East Asian Economic Integration, In: European Journal of

Economics, Finance, and Administrative Science, Issue 12. 2008, s. 120

34


POHLEDU

USA

Diplomová práce

k diskuzi strategických záleţitostí, jako je bezpečnost a boj s chudobou. Jeho hlavním cílem je však budování společenství49. EAS je důleţitý nejenom z hlediska jeho pozitivních dopadů na regionální obchod. Mnohem více je důleţitý jeho potenciál být indikátorem vzrůstající čínské geopolitické důleţitosti. Zdálo se, ţe se můţe stát základním stavebním kamenem kolektivních obchodních a bezpečnostních dohod bez účasti USA, které nebyly na první summity vůbec pozvány. Charakteristickým znakem je, ţe státy regionu se snaţí zapojit do summitu, aby později nebyly vyloučeny z budoucího společenství50.

4

Výzvy a hrozby nového regionalismu

Vývoj nového regionalismu ve východní Asie dosáhl od skončení studené války významného pokroku. Zvláště APT se v krátkém čase posunula z neformálních ad hoc setkání navštěvovaných sporadicky jen některými účastníky na jedno z vedoucích fór v Asii. Richard Stubbs tvrdí, ţe APT má potenciál stát se dominantní regionální institucí východní Asie. Australský ekonom Peter Drysdale jej dokonce nazval nevýznamnějším politickým rozvojem Asie za posledních 30 let. Ale i kdyţ východoasijský regionalismus udělal velký pokrok v relativně krátkém čase, existuje mnoţství překáţek stojících v cestě jeho hlubšímu rozvoji51. Nejvýznamnější překáţky se skrývají v obrovské diverzitě regionu. Tato rozdílnost se projevuje téměř ve všech oblastech, ať uţ v politice, ekonomice nebo kultuře. Tyto rozdíly pak brání k hlubšímu propojení regionu takovým způsobem, jaký známe například v Evropské unii.

49

Rumley, D.: The Geopolitics od Asia-Pacific Regionalism in the 21st Century, In: The Otemon

Journal of Australian Studies, Vol. 31. 2005; s. 23-24. Online [12.2.2011] www.otemon.ac.jp/cas/pdf/31/rumley.pdf 50

Reddy, J.: East Asia Summit: Interests and Expectations. In: International Journal of Peace and

Development Studies, Vol 1, 2010, s. 36 51

Capie, D: Rival regions? East Asian Regionalism and its challange to Asia-Pacific, In: Rolfe, J:

Asia Pacific: a Region in Transition, 2003; s. 156. Online [12.2.2011] www.alternativeregionalisms.org/wp.../capie_rivalregions.pdf

35


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Rozdílnost ekonomických systémů a úrovně finančního a sociálního rozvoje východní Asie je obrovská. To lze vyčíst z ekonomických veličin, liší se např. v příjmu na hlavu, průmyslových a finančních strukturách, v otevřenosti obchodu atd. Například Japonsko patří k nejbohatším zemím světa, zato Kambodţa se řadí k LDCs. Tato rozdílnost způsobuje, ţe nízko-příjmové země, ve kterých ještě není dostatečně rozvinuta trţní infrastruktura, budou pomalejší v rozvoji obchodu, investicích i finanční liberalizaci a otevřenosti trhů. Pro tyto národy tak bude sloţitější se rychle integrovat se zbytkem východní Asie52. Z tohoto pramení důleţitá překáţka ekonomickému regionalismu celé východní Asie. Navíc, s ekonomickou diverzitou a heterogenitou souvisí rozdílené politické a strategické cíle zemí v regionu. K tomu, aby mohly vlády podniknout společnou akci na regionální úrovni, je potřeba, aby byly jejich ekonomiky dostatečně konvergentní. Dalším problémem stojící v cestě více formalizované multilaterální kooperaci je rozdílnost v politických a ekonomických systémech regionu. Škála politických systémů zahrnuje vojenské reţimy i liberální demokracie, většina si však udrţuje určitý typ neoliberální vlády. Co se týče ekonomických systémů, je zde podobná rozmanitost jako v případě politických systémů. Existují zde centrálně plánované ekonomiky i městské státy s volným trhem53. Z politického hlediska je rozdílný i politický vliv jednotlivých zemí. Čína je jadernou mocností a stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Japonsko má výjimečný vztah ke Spojenům státům a je členem G8. Jejich význam ve světové politice je oproti Laosu nebo Vietnamu nesrovnatelný. Díky ekonomickým, politickým a sociálně kulturním rozdílům jsou politické a strategické cíle zemí východní Asie rozdílné. Neobjevuje se dostatečný politický

52





36


POHLEDU

USA

Diplomová práce

konsensus pro integraci, dosud se nevyvinul smysl pro sdílenou identitu. Z hlediska sdílené identity a společné vizi neustále přetrvávají problémy díky hluboké podezíravosti a latentním konfliktům mezi zeměmi Východní Asie. Nicholas Kristof to nazývá „problém paměti“, který je v regionu obzvláště důleţitý. Mnoho asijských národů si pořád vzpomíná na japonský militarismus a expansionismus v průběhu 2. světové války. Zůstávají v obavách ohledně japonských ambicí na vůdcovství

východní

Asie.

Projevy

lze

v poslední

době

spatřit

obzvláště

v debatách o učebnici historie, na které se podílelo i japonské ministerstvo školství. Tato učebnice v případě druhé světové války nezmiňuje japonská zvěrstva páchaná na okolních asijských národech, zvláště v Číně a v Jiţní Koreji. Vydání této knihy vzbudilo bouřlivé diskuze napříč region. Roku 2005 noviny China Daily nazvaly učebnici jako nevhodný vzdělávací prostředek, který je politickou provokací54. Tato extrémní diverzita a nedostatek sdílené identity je posílena selháním regionálních

vůdců

importovat

nové

regionální

povědomí

ke

svým

domácím

komunitám. Dosud se východoasijští političtí představitelé nepokusili zahrnout veřejnost do vládních politik týkajících se nového regionalismu. I v rámci dobře zavedené regionální instituce jako je ASEAN, jen pár Thajců nebo Indonésanů se povaţuje za jihovýchodní Asiaty ve smyslu, v jakém se Italové nebo Švédi povaţují za Evropany. Zatím ani nic nenaznačuje, ţe by se tak v budoucnosti měli začít vnímat55. Problematické je i budoucí vůdcovství nad regionálními institucemi. V současné době má vedoucí roli ve stanovení agendy procesu APT organizace ASEAN. Čína ani Japonsko se tuto roli ještě nerozhodly převzít. Ale ASEAN se bude muset v budoucnosti vzdát vlivu v APT a nechat hrát důleţitější roli tyto ekonomické a politické mocnosti. Dosud však ASEAN neukázal ţádnou ochotu vedoucí úlohu mocnostem

54

přenechat.

Naopak

někteří

vůdci

ASEAN

vyjádřili

obavu

Rosenbluth, F.; Saito, J; Zinn, A.: America’s Policy Toward East Asia: How It Looks from Japan.

In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July/August 2007), s. 589-590 55



37


POHLEDU

USA

Diplomová práce

z budoucnosti ASEAN v rámci uspořádání Východní Asie. Zpráva z roku 2002 East Asian Study Group (EASG) uvádí, ţe diskuze odhalily obavy, ţe ASEAN můţe být marginalizován, pokud se tranzice k East Asia Summit posune příliš daleko56. V záleţitosti politického konsensu je důleţité poznamenat, ţe regionální vlády jiţ zahájily své snahy k vytvoření Východoasijského společenství. Prostřednictvím sjednoceného ASEAN, který zůstává důleţitým hráčem ve východní Asii. Japonsko a Čína, jako nejmocnější aktéři, musí vytvořit pevnou bipolární alianci a společné vůdcovství. Z těchto důvodů potřebují vyřešit záleţitosti, které brání hlubší ekonomické integraci mezi nimi a znovu zavést vzájemnou důvěru. Bez pevného čínsko-japonského vztahu nemůţe region udělat smysluplný pokrok v ekonomickém regionalismu, který by nakonec vedl k Východoasijskému ekonomickému společenství57. Z hlediska vůdcovství v regionu existují rovněţ obavy z budoucí role Číny. Tyto obavy dosáhly svého vrcholu v polovině 90. let, kdyţ čínské síly obsadily rozporované území Mischief Reef v jiţní Číně a po rozmístění raket kolem Taiwanu před prezidentskými volbami v roce 1996 58 . Od té doby se ale čínské vztahy s ostatními státy jihovýchodní Asie významně zlepšily. Čína se stala obratným účastníkem v regionálních fórech a s její nabídkou uzavřít dohodu o volném obchodu s ASEAN se zmírnily obavy z její hegemonické úlohy nad jihovýchodní Asií. Její nesmírná velikost a autoritářský charakter však zabraňují tomu, aby tyto obavy zcela vymizely. Východní Asie rovněţ potřebuje vybudovat stabilní finanční systém. Finanční krize

odkryla

zranitelnost

východoasijských

zemí

na

šoky,

pocházející

z globalizace finančních trhů a masivních pohybů kapitálu. Je potřeba vytvořit

56


Asia Pacific: a Region in Transition, 2003; s. 159. Online [12.2.2011] www.alternativeregionalisms.org/wp.../capie_rivalregions.pdf 57





38


POHLEDU

USA

Diplomová práce

takový mechanismus, který by dokázal takovýmto krizím předcházet a zvládat ty, které uţ vypukly. Regionální instituce jsou však ještě slabé s nejasně definovanými kompetencemi. Ekonomická integrace regionu byla v posledních letech rozsáhlá. Podařily se prosadit efektivní nástroje pro vyrovnání se s nedostatkem likvidity (CMI), nastal i rozvoj asijského dluhopisového trhu. Bariéry pro volný trh byly

překonány

v mnoha

případech

prostřednitcvím

nesmírného

počtu

FTAs/EPAs. Jejich struktura je rozsáhlá a mnohdy nepřehledná, bývá označována jako noodle-bowl59. Představuje další hrozbu pro budoucí regionalismus. Ne všichni se domnívají, ţe vývoj nového regionalismu ve východní Asie dosáhl významné úrovně. Někteří argumentují tím, ţe východní Asie je více integrovaná s USA a Evropou, neţ s regionálními ekonomikami a ţe region můţe získat více z intenzivnější integrace s globálními trhy, neţ s regionálními. Dálší utváření rozsáhlých východoasijských FTA, s vyloučením USA a Evropy, není dobrý postup, protoţe tyto trhy jsou stále velmi důleţitými pro finální produkty regionu. Existuje silné přesvědčení, ţe expanze regionálního trhu východní Asie, je moţná díky otevřeným trhům USA a Evropy, které přijímají finální produkty. Regionální ekonomiky jsou stále vysoce závislé na americkém dolaru při stabilizaci směnných kurzů, obchodu, denominují v externích aktivech, drţí zahraniční rezervy a závazky60. Na základě této myšlenky by byla pro východní Asii globální liberalizace obchodní/investiční soustavy a mezinárodního finančního managementu více důleţitá neţ regionální soustavy. Z toho vyplývá, ţe obchod a liberalizace investic je více ţádoucí v rámci WTO, nebo minimálně v rámci APEC, neţ prostřednictvím FTA. Další potenciální hrozbou je postoj nejvýznamnějších ne-členů APT, a to zejména Spojených států. I kdyţ mnoho asijských vlád dává větší důraz na rozvíjení vztahů s jejich sousedy, bilaterální vztahy se Spojenými státy zůstávají pro mnoho

59

více o noodle-bowl východní Asie: Baldwin, R.: Managing the Noodle Bowl: The Fragility of East

Asian Regionalism. Asian Development Bank, 2007. Online [28.12.2010] www.adb.org/documents/papers/regional-economic.../WP07-Baldwin.pdf 60


Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005; s. 19

39


POHLEDU

USA

Diplomová práce

zemí regionu těmi nejdůleţitějšími. Toto platí převáţně pro nejmocnější aktéry východní Asie – Čínu, Jiţní Koreu a Japonsko. V jihovýchodní Asii „válka proti terorismu“ podnítila bliţší diplomatické a vojenské vztahy mezi Washingtonem a regionálními partnery. Zatímco nové mechanismy dialogu jsou regionálními vůdci vítány, všichni si uvědomují, ţe systém bilaterálních aliancí zůstává nejdůleţitějším bezpečnostním nástrojem v regionu. Státy východní Asie včetně Číny pokrapokračují ve strategii podřízení se vedoucí roli USA jako odpovědi na regionální bezpečnostní situaci, kterou ohroţuje např. jaderný program Severní Koreje61. Studená válka rozdělila region a zakořenila americkou hegemonii nad nekomunistickou Asií. Závislost na americkém trhu a garance bezpečnosti zabránila potřebě pro větší mezi-asijskou spolupráci a učinila Asii zranitelnou vůči americkému bilaterálnímu tlak62. Postoj Washingtonu k návrhům na jakékoliv regionální východoasijské instituce bude klíčový při rozhodování o jejich budoucnosti. Vliv USA se projevil i v minulosti při snaze o vytvoření EAEC nebo AMF. V poslední době však americká strategie benign neglect dala východoasijskému regionalismu šanci se intenzivněji rozvinout. Z bezpečnostního hlediska má východní Asie reálný problém se Severní Koreou a jejím jaderným programem. V oblasti rovněţ operují skupiny, které mohou představovat teroristickou hrozbu. Také v regionu existují latentní konflikty, jako je např. spor o Taiwan.

61





40


POHLEDU

USA

Diplomová práce

5

Analýza politiky USA vůči novému regionalismu

5.1 Historické postavení USA v regionu Ve srovnání se západní Evropou měla východní Asie v době studené války odlišné prostředí z hlediska bezpečnosti. Západní Evropa měla svého „společného nepřítele“, kterého ztělesňoval Sovětský svaz. Naproti tomu ve východní Asii ţádný takovýto jednotící prvek nebyl. Dalším problémem, který stěţoval spolupráci, bylo agresivní chování Japonska v době studené války, které měly ostatní země ještě ţivě v paměti. Pouze Spojené státy byly většinou zemí vnímány za jediného spolehlivého partnera a úspěšně sjednávaly bilaterální dohody (s Japonskem 1951; s Filipínami 1952; s Jiţní Koreou 1954). Absence multilaterálních bezpečnostních organizací dále přispěla k predominanci USA v regionu, navíc USA vyuţívaly vzájemné nepřátelství v regionu k udrţení své pozice63. S ohledem na regionalismus ve východní Asii, USA mohou jeho vývoj ulehčit nebo znesnadnit, jejich strategie závisí na klíčových zájmech v regionu. Očekává se, ţe USA zůstanou v blízké budoucnosti klíčovým hráčem, který má vliv na proces regionální integrace. 5.2 Strategie USA vůči regionu Východní Asie 5.2.1 Americká politika vůči regionalismu Poválečná americká politika vůči regionalismu v rozličných světových částech v sobě odráţela přesvědčení, ţe regionální integrace má být konzistentní s národními, regionální a globálními zájmy USA – s nebo bez účasti USA. Z pohledu USA, by regionální integrace neměla být navrţena tak, aby podkopávala globální instituce, ničila bezpečnostní vazby mezi USA a hlavními spojenci, nebo, aby umoţňovala dominanci nepřátelské mocnosti. Měla by být konzistentní s trţně orientovaným obchodem a investičními politikami, s cílem vytváření obchodu spíše neţ jeho diverze, a doprovázena kompenzací jakýchkoliv ztrát amerických exportů. Soudě podle opakujících se ujištění od asijských vůdců a s

63


dies, Vol. 30, 2008; s. 168

41


POHLEDU

USA

Diplomová práce

předpokladem, ţe čínsko-americké vztahy zůstanou stabilní a ne antagonistické, pak asijský vývoj odpovídá americkým kritériím pro regionalismus64. Vítězství komunismu v Číně v roce 1949 narušilo poválečné kapitalistické uspořádání vedené USA. USA okamţitě provedly opatření, aby se revoluce nerozšířila po celém regionu. Poskytnutím bezpečnostní a ekonomické podpory Japonsku a nově industrializovaným zemím východní Asie se Američanům podařilo i kontrolovat

a

definovat

jejich

role.

Země

se

staly

součástí

kapitalistického

ekonomického systému vedeného USA. USA se povaţovaly jak za globální mocnost, tak za Asijsko-Pacifickou mocnost, k čemuţ přispěl fakt, ţe trans-pacifický obchod byl větší neţ trans-atlantický65.

5.2.2 Hubs and spokes Po druhé světové válce se USA v Asijském-Pacifiku spoléhaly na tzv. systém San Francisco (získal toto označení, protoţe tyto aliance byly vytvořeny na mírové konferenci s Japonskem v San Francisku v září 1951). V rámci této konference podepsaly USA separátní obranné dohody s Austrálií, Japonskem a Filipínami. Tyto byly v následujících letech doplněny o dohody s Jiţní Koreou, Taiwanem a Thajskem. Tento systém měl slouţit americkým zájmům i v budoucnosti66. Zahraniční politika USA ve východní Asii v minulých 50 letech byla zaloţena na strategii známé jako „hub and spokes“, které dal základ právě systém San Francisco. Tato strategie brala Spojenými státy jako centrum, které promítá svou moc do regionu prostřednictvím bilaterálních aliancí a dohod se státy jako je Japonsko, Jiţní Korea, Filipíny a ostatní. Americké bilaterální vztahy v regionu, zvláště aliance s Japonskem jsou pro strategii klíčové. „Hub and spokes“ strate-

64

Frost, E.L: America’s role in Engaging with Asia’s New Regionalism, In: America’s role in Asia –

American and Asian Views. Recommendation for US Policy from both Side of the Pacifik, 2008; s. 119-120. Online [10.4.2011]: asiafoundation.org/resources/pdfs/AmericasRoleinAsia2008.pdf 65

Xing, L. – Shengjun, Z.: One Maintain with Two Tigers: China and United States in East Asian

Regionalism, In: Perspectives on Federalism, Vol. 2, Issue 3, 2010, s. 113-115. Online [10.2.2011] www.on-federalism.eu/attachments/004_Volume%202-Issue3%202010.pdf 66

Pak, J.H.: China’s pragmatic rise and US interests in East Asia. In: Military Review, 2007; s. 66

http://handle.dtic.mil/100.2/ADA499771

42


POHLEDU

USA

Diplomová práce

gie závisela na dvou základních předpokladech. Prvním byl, ţe USA potřebují aliance ve východní Asii, aby zadrţely komunistickou Čínu a SSSR. Druhý, ţe multilaterální přístup by ve východní Asii nefungoval, protoţe místní země toho mají jen málo společného67. Z předpokladů strategie je tedy zřejmé, ţe strategie nemůţe být v dnešní době platná. Čína změnila svůj charakter na mezinárodním poli, sama se snaţí o multilaterální politiku. Země regionu jsou sice stále rozmanité, ale díky okolnostem, které je donutily spolupracovat, si dokázaly vypracovat silné společné vazby. Významně na utváření americké politiky vůči regionu působil také tzv. vietnamský syndrom. Nixonova doktrína z července roku 1969 konstatovala, ţe i kdyţ se Washington cítí zavázaný k poskytnutí ekonomické i vojenské asistence regionu, i tak očekává od svých regionálních spojenců, ţe budou budovat svou vlastní obranu. Americká zahraniční politika se více soustředila na Sovětský svaz a zmenšení hrozby šíření jaderných zbraní. Situaci změnila vietnamská okupace Kambodţi, která zapříčinila navázání bliţších vztahů mezi USA a Čínou68 Situace je nyní odlišná, nejen díky tomu, ţe studená válka skončila, ale i proto, ţe se region východní Asie změnil. Prohloubily se ekonomické, politické a kulturní vztahy mezi zeměmi regionu. Kombinace ekonomického rozvoje a rostoucího meziregionálního obchodu a investic, rozšíření demokracie a rostoucí entusiasmus pro vytvoření regionálních institucí, vytvořil odlišnou východní Asii, neţ tu, která byla, kdyţ američtí představitelé navrhovali strategii hub and spokes. Kaţdá země regionu východní Asie dává velký důraz na vztahy s USA, které mají samy v regionu obrovské zájmy. USA tak potřebují politiku k jednání s regionem jako celkem. Strategie americké zahraniční politiky k jihovýchodní Asii bývá zejména od skončení studené války označována jako „benign neglect“ (záměrné nicnedělání, přehlíţení), 67

pouze

s občasnou

pozorností

kvůli

bezpečnostním

hrozbám

Curtis, G.L.: East Asia, Regionalism, and US National Interests: How Much Change? In: America

Foreign Policy Interests, Vol. 26. 2004; s. 202-206 68

Mauzy, D.K. – Job, B.L.: U.S. Policy in Southeast Asia: Limited Re-engagement after Years of

Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007; s. 623-624

43


POHLEDU

USA

Diplomová práce

v regionu69. Tato strategie se ještě dále umocnila po teroristických útocích z 11. září 2001. 5.2.3 Strategie pro východní Asii po 11. září 2001 Kromě ekonomického vývoje asijského Pacifiku a váţných bezpečnostních otázkách, nevěnovaly USA vývoji regionální integrace pozornost. USA díky svému přístupu nezachytilo široké změny, které se v regionu odehrály. Zatímco region se ekonomicky intenzivně integruje a spolupracuje s Čínou, USA vývoj sledovaly jen z dálky. Dalo by se říct, ţe největší pozornost věnují Spojené státy regionu při přírodních katastrofách, např. při ničivém tsunami roku 2004 USA ihned poskytly zemím pomoc a připravily program obnovy, podobně i letos ihned poskytly pomoc zemětřesení postiţenému Japonsku. Co se však týká regionálních snah, američtí představitelé často nedorazí na summity regionálních uskupení, toto chování je pak špatně vnímáno regionálními politickými autoritami. „Benign neglect“ zesílil po teroristických útocích na světové obchodní centrum v září 2001. Po těchto útocích byla válka proti terorismu hlavním zájmem americké zahraniční politiky, coţ zkomplikovalo vztahy s jednotlivými regiony světa. Americká politika vůči regionu východní Asie nebyla pro-aktivní, zvláště s ohledem na proces budování regionu. Americké zájmy v rámci asijského regionalismu obecně zahrnovaly otevřený regionalismus a zajištění amerických aliančních záměrů a rovněţ přispění k regionálnímu ekonomickému růstu. USA byly příliš sebevědomé ve své víře, ţe regionální skupiny neohrozí americké zájmy, i kdyţ budou Spojené státy z procesu vyloučeny. Země regionu neviděly americký zájem na budoucím vývoji. Doposud platí, ţe Spojené státy prozatím nemají jasnou strategii pro bezpečnost v regionu70. V bezpečnostní rovině však byla jihovýchodní Asii dána v americké strategii zahraniční politiky zvláštní pozornost. Tato regionální oblast byla nazvána „druhou

69


Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007, s. 622 70

Fu-Kuo, L.: Asian Regionalism, Strategic Evolution, and US Policy in Asia: Some Prospects for

Cross-Strait Development. In: The Brookings Institution. June 2008, s.12. Online [21.2.2011] http://www.brookings.edu/papers/2008/06_asian_regionalism_liu.aspx

44


POHLEDU

USA

Diplomová práce

frontou terorismu a díky této bezpečnostní dimenzi USA dostaly nový impuls k zapojení se do záleţitostí a dění v regionu71. Jako jediná světová supermocnost změnily USA svou globální strategii na preemptivní aktivity pod záštitou ofenzivního realismu. Změna byla jasně popsána v roce 2002 v National Security Strategy of the United States, kde se uvádělo, ţe USA nedovolí potenciálním nepřátelům získat vojenskou převahu. Jelikoţ je nebezpečné čekat na teroristický útok, je zřejmé, ţe USA nebudou váhat jednat samy a vykonávat tak své právo na pre-emptivní obranu. Při aplikaci této strategie na oblast východní Asie je základem spojenectví s Jiţní Koreou a Japonskem, jehoţ cílem je angaţování se v regionu a potaţmo vůdcovství ve východní Asii. Co se týče Číny, USA usilují o konstruktivní vztahy zvláště tím, ţe zaujímají společné stanovisko vůči terorismu a rozšiřování zbraní hromadného ničení. Součástí strategie zůstává obhajoba demokracie a trţní ekonomiky. Roku 2002 rozšířily USA svou vojenskou pomoc ve Filipínách, podobně posílily vojenskou kooperaci s Indonésií. Washington se obává, ţe jihovýchodní Asie se můţe stát útočištěm teroristické skupiny Al-Kajda a tak i zdrojem politické nestability, díky etnickým a náboţenským konfliktům. Naproti tomu Čína je na rozdíl od USA zastáncem klasického

realismu,

obhajuje

multilaterální

přístup

při

jednání

s ostatními

mocnostmi a zejména při jednání se Spojenými státy. Ekonomicky se Čína snaţí integrovat do USA vedené globalizované rodiny za účelem získání investic, technologie a know-how. Prioritní je pro Čínu udrţet si dobré vztahy s USA, to se jí podařilo i úspěšným zapojením se do boje proti terorismu72. Od roku 2006 se postoj USA k regionalismu dále zlepšil, coţ dokazuje podepsání Dohody o obchodu a investicích s ASEAN. Zlepšila se i účast amerických představitelů na asijských summitech. Bushova administrativa však nepublikovala ţádný strategický dokument týkající se jednotné strategie pro východní Asii jako celek. Mauzy a Job zmiňují 5 základních cílů, ke kterým by měla strategie vést. Měla by

71


Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007, s. 622 72

Byung-Joon, A.: The Strategic Environment: US Power and Asian Regionalism. Japan Centre for

International Exchange, 2003, s. 208-209. Online [7.4.2011] www.jcie.org/researchpdfs/ASEAN/asean_ahn.pdf

45


POHLEDU

USA

Diplomová práce

zajistit udrţení přístupu na asijské trhy, pokračování americké vojenské přítomnosti, prevence vzrůstu dominantního regionálního rivala, udrţení vojenských základen

a

zařízení

k zajištění

svobodného

přístupu

a

manévrování

a

v neposlední řadě posilování demokracie.73 Role a přítomnost americké armády ve východoasijském regionu byla zárukou míru a stability od 2. světové války. Bilaterální aliance byly hlavním nástrojem pro americkou přítomnost – zvláště aliance s Japonskem – a stále jimi zůstávají (jsou závislé na námořních a vzdušných silách). V rámci boji proti terorismu byly i některé bilaterální vztahy s místními zeměmi posíleny. NIcméně díky strategii války proti terorismu americká „soft power“ klesla celosvětově a region východní Asie nebyl výjimkou. Tato skutečnost není dobrá jak pro globální stabilitu a mír, tak pro východní Asii. Staţení se USA ze své role podporující globální a regionální uspořádání můţe přinést nejistotu a nestabilitu při snaze jiných, zaujmout dřívější postavení USA74. Region východní Asie je však ve světle současné americké strategie podstatný i díky skutečnosti, ţe některé východoasijské země jsou muslimského vyznání, coţ pro USA znamená zvýšenou hrozbu terorismu a potřebu větší americké pozornosti k monitorování různých fundamentalistických skupin. Někteří se domnívají, ţe americká vláda projevuje pozornost pouze bezpečnostním otázkám a terorismu, mají tedy jen „politiku bez strategie“.75 Změnu přístupu k regionu východní Asie přinesla nová americká administrativa pod vedením Baracka Obamy. Zatím se zdá, ţe k regionu Spojené státy zaujmou multilaterální postoj a vyjádří regionální uskupením svou podporu.

73


Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007. s. 628-629 74

Wanandi, J.: East Asian Regionalism and Global Governance. In: East Asia at Crossroads. Japan

Centre for International Exchange, 2008, s. 22 Online [2.1.2011] www.jcie.org/researchpdfs/crossroads/chp2_wanandi.pdf 75

Mauzy, D.K.; Job, B.L.: U.S. Policy in Southeast Asia: Limited Re-engagement after Years of

Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007., s. 630

46


POHLEDU

USA

Diplomová práce

5.3 Postavení USA ke konkrétním projektům nového regionalismu Vztah USA k novému regionalismu v Asii se odvíjel od zájmů velmoci v regionu, USA byly zvyklé na svou výjimečnou pozici a nehodlaly se ji vzdát ve prospěch regionálních institucí, které by mohly jejich vliv zhatit. Tento přístup je patrný zejména na začátku 90. let, těsně po ukončení studené války. Z této doby pochází návrh na vytvoření EAEG, ten byl americkou vládou kritizovaný a opomíjený zároveň 76 . Nakonec postoj USA významně ovlivnil jeho spojence v regionu a bez podpory USA a regionálních mocností, neměl návrh šanci na reálný úspěch. Pozitivní postoj zaujaly USA k APEC, tato organizace byla v souladu s americkými zájmy v regionu tím, ţe podporovala nástroje volného trhu a sdruţovala nejen samotný asijský region, ale celou oblast asijského Pacifiku. Nový regionalismus ve východní Asii byl urychlen zejména díky asijské krizi v roce 1997, kdy země regionu byly nespokojené nejen z toho, jaké nástroje k řešení problémů navrhoval Mezinárodní měnový fond (IMF). Státy překvapila i odpověď Spojených států na probíhající krizi, zvláště americká opozice vůči návrhu vytvoření regionálního podpůrného nástroje označovaného jako Asijský monetární fond (Asian Monetary Fund, AMF). Negativní postoj k tomuto návrhu vnímaly východoasijské země jako projev sobeckého zájmu USA o udrţení vlivu v regionu na náklady samotného regionu 77 . Opět postoj USA nakonec přispěl k tomu, ţe AMF nebylo vytvořeno. Obecně tedy Spojené státy podporovaly regionální projekty, které zahrnovaly celý asijský Pacifik. Snahám, které zahrnovaly pouze samotný region, příliš mnoho pozornosti nevěnovaly, nebo s nimi dokonce nesouhlasily.

76


dies, Vol. 30, 2008; s. 168. Online [28.12.2010] www.ic.nanzanu.ac.jp/AMERICA/english/documents/25ITO.pdf 77



47


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Jedním z nejnovějších způsobů zapojení USA do regionálních snah východní Asie je začlenění prostřednictvím tzv. Summitu východní Asie (East Asia Summit, EAS). Setkání členských zemí této organizace uţ probíhají od roku 2005 bez účasti USA. Díky této absenci nemohou USA hrát významnou roli ve vytváření východoasijského regionálního uspořádání. Samozřejmě USA nebudou nikdy geograficky členy východní Asie, ale mohou určitým způsobem na integraci působit z dálky. A právě EAS je nástroj, který by jim k tomuto mohl pomoci, neomezuje totiţ své členství geograficky. Ke členům Summitu východní Asie patří kromě členů ASEAN i Austrálie a Nový Zéland, Čína a Jiţní Korea. I Indie byla přítomna při vytváření EAS, přestoţe geograficky do regionu nespadá. EAS se setkává kaţdoročně společně s vlastním summitem ASEAN. Kritéria pro vstup do EAS jsou stanovená velice jednoduše. Stačí, pokud je země nějakým způsobem spojena s ASEAN. Podmínkou členství je přistoupení ke Smlouvě o přátelství a spolupráci v jihovýchodní Asii (Treaty of Amity and Cooperation in Southeast Asia). Další 2 kritéria jsou více v obecné rovině, země musí navázat s členskými zeměmi partnerství pro dialog (dialogue partnership) a mít s nimi pevné vztahy (substantive relations)78. Díky historické angaţovanosti Spojených států v regionu, USA nemají problém splnit kritéria o zavedení kooperativních vztahů. Problematickým kritériem pro ně dlouho bylo podepsání Smlouvy o přátelství a spolupráci. Tato Smlouva vznikla jiţ v roce 197679. Kdyţ byla TAC dána jako kritérium vstupu do EAS, stala se opět diskutovanou záleţitostí v americké politice. Její podepsání bylo projednáváno i v rámci Bushovy administrativy. Problematické byly hlavně články zdůrazňující nezasahování do vnitřních záleţitostí signatářů TAC, coţ by z pohledu některých představitelů americké administrativy omezilo jejich jednání v rámci regionu 80 .

78

Ceverion, R: ASEAN+8 Best Way to Engage US, Russia. In: The Straits Time. 2010, s. 1; Online

[15.4.2011] www.iseas.edu.sg/aseanstudiescentre/asco37-10.pdf 79

Treaty of Amity and Cooperation in Southeast Asia. Online [29.3.2011]

http://www.aseansec.org/1217.htm 80

Manyin, M.E.; Garcia, M.J.; Morrison, W.M.: US Accession to ASEAN’s Treaty of Amity and Coo-

peration. In: Congressional Research Service. 2009, s. 2. Online [28.4.2011] fpc.state.gov/documents/organization/124064.pdf

48


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Nicméně Obamova administrativa znamenala změnu v americké politice a 22. června 2009 zástupkyně USA Hillary Clintonová TAC podepsala81. USA tedy splňují daná kritéria, ale ani to jim nezaručuje přijetí. USA nebyly ani pozvány na první summity EAS. Pokud o členství zaţádají, musí stávající vlády členských států jednomyslně akceptovat ţádost k přijetí do EAS.

Dosud ţádný

stát neprojevil nesouhlas s akceptací Spojených států do EAS, neformálně dokonce pár států povzbuzovalo USA k podání ţádosti. U Číny existuje riziko, ţe by mohla oponovat přijetí USA, ale pravděpodobně by nešla proti ostatním členům ASEAN. Čína uţ je členem platformy ASEAN plus 3, který má větší šanci na ovlivňování dění východní Asie, a proto je dále nepravděpodobná jejich opozice k ţádosti USA o vstup do EAS82. Existují zde však i obavy, ţe přijetí Spojených států a v budoucnu třeba i Ruské federace můţe ohrozit efektivní fungování EAS, protoţe tyto mocnosti společně s Čínou, která je jiţ členem EAS, budou vyuţívat toto fórum k projednání svých vlastních sporů. V souvislosti s Ruskem je moţné přijetí do EAS ještě méně pravděpodobné, protoţe tato země zatím nesplnila kritérium zapojení se do Smlouvy o přátelství a kooperaci v jihovýchodní Asii, tedy kritérium značného kooperativního zapojení s organizací ASEAN83. Zatím je EAS pouze fórem, ale USA by svým členstvím mohlo jeho fungování posunout do dalších úrovní. Mohly by přispět k prohloubení agendy EAS, zvláště k projednávání významnějších politických záleţitostí. Tento posun v agendě EAS by však pravděpodobně měl za následek rozporuplné reakce současných členů. Lze předpokládat, ţe například Čína by byla proti, v jejím zájmu je diskuze o těchto otázkách v rámci ASEAN plus 3, a ne prostřednictvím EAS. Naproti tomu

81

U.S. Accession to Treaty of Amity, Cooperation in Southeast Asia. In: Archive of American

Government. Online[5.5.2011] http://www.america.gov/st/texttransenglish/2009/July/20090722100601xjsnommis0.9985468.html&distid=ucs 82

Emmerson, K.D.: Asian Regionalism and US Policy: The Case for Creative Adaptation. S. Raja-

tham School of International Studies. s. 2-3. Online [12.3.2011] www.rsis.edu.sg/publications/WorkingPapers/WP193.pdf 83

tamtéţ, s. 4

49


POHLEDU

USA

Diplomová práce

ostatní země, zvláště ty, které geograficky přímo nespadají do východní Asie by širší agendu EAS pravděpodobně uvítaly.

Jedním z problémů zapojení USA do aktivní politiky východní Asie je i velká vzdálenost

od

Washingtonu,

která

znemoţňuje

časté

návštěvy

amerického

prezidenta. Zajímavá je i statistika oficiálních prezidentských návštěv od 20. ledna 1977 do 20 ledna 2005. Za toto období se odehrálo 314 oficiálních prezidentských návštěv, z toho 154 se odehrálo v Evropě. V Asii se naproti tomu uskutečnilo pouze 41 těchto návštěv, coţ odhaluje nerovnost, kdy téměř 50 % cílových destinací amerických prezidentů je v Evropě a jen 13 % v Asii84. V souvislosti s nástupem prezidenta Obamy a jeho většího prosazování multilateralismu v americké zahraniční politice lze očekávat posun. V roce 2010 uskutečnil 10 denní cestu do Asii, kdy jeho cílem byly převáţně země východní Asie85. 5.4 Zájmy USA v regionu Hlavním cílem politiky USA v regionu východní Asie byla v době studené války bezpečnost a udržení amerického vlivu v oblasti, získaného po 2. světové válce. V pozadí této politiky byla snaha zadrţet rozšiřování komunismu ve světě a k prosazení této snahy Spojené státy často neváhaly podporovat i autoritářské reţimy. Po skončení studené války uţ nebyly USA nuceny zaměřovat se téměř výhradně na bezpečnost a do popředí politiky vůči regionu se dostaly zvláště ekonomické otázky. Příkladem tohoto posunu v politice je aktivní účast USA v organizaci APEC v roce 1989. APEC jako nástroj pro trţní liberalizaci souvisí s posunem politiky USA vůči APEC. USA původně nebyly nadšené australskou iniciativou APEC z roku 1989, někteří američtí představitelé se o novém uskupení vyjadřovali vyloţeně negativně. Změna politiky můţe být vysvětlena americkou strategií dohnat evropské země k volnému obchodu v rámci Uruguyského kola. Rovněţ politika Billa Clintona přispěla k tomuto posunu. USA se snaţily APEC dále

84



The President’s Trip to Asia. White House. Online [17.4.2011]

http://www.whitehouse.gov/issues/foreign-policy/asia

50


POHLEDU

USA

Diplomová práce

institucionalizovat

z konzultačního

tělesa

k vyjednávacímu

uskupení

s konkrétními rozhodovacími procedurami86. Jako následek snah USA, byl APEC schopný přijmout Bogorskou Deklaraci87 roku 1994 na setkání v Jakartě. Další posun v obecném směřování USA vůči regionu nastal po 11. září 2001, kdy se do popředí dostala i v této oblasti světa politika boje proti terorismu. Nadále však zůstaly důleţité ekonomické zájmy, hlavně oblast tzv. Malacca Strait, přes kterou proudí většina světového námořního obchodu, která je rovněţ nesmírně důleţitá pro rozmístění amerických námořních sil88. Prozatím USA v rámci své zahraniční politiky přistupují jednotlivě k zemím regionu, společná strategie k regionalizované východní Asii však není. Vztahy a zájmy USA k ASEAN a k jednotlivým zemím se vztahuje článek: 5.4.1 Vztah USA k ASEAN Vztah Spojených států k ASEAN začal jiţ v 70. letech 20. století, ihned po vzniku této organizace. Z ekonomického hlediska jsou Spojené státy pro ASEAN největším obchodním partnerem a největším investorem v regionu. Jejich zapojení se státy ASEAN však není pouze na ekonomické úrovni, společně stojí za mnoha projekty. Například roku 2002 se společně podílely na tzv. ASEAN Kooperační plán (ACP)89, který se zaměřoval hlavně na transnacionální problematiku týkající se drog, terorismu, managementu katastrof, ţivotního prostředí a HIV/AIDS, včetně podpory integrace snah ASEAN a posílení sekretariátu ASEAN. Pro usnadnění vzájemného mezinárodního obchodu stály USA i za vytvořením Enteprise for ASEAN Initiatives (EAI), která má slouţit hlavně pro vyjednávání bilaterálních dohod o volném obchodu s členskými zeměmi ASEAN, které jsou členy WTO.

86


Interest-based Approach. Asian Perspective, Vol. 27, No.1. 2003 87

vyjadřovala závazek k prosazování volného obchodu mezi zeměmi asijského Pacifiku.

88

Manyin, M.E.; Garcia, M.J.; Morrison, W.M.: US Accession to ASEAN’s Treaty of Amity and Coo-

peration. In: Congressional Research Service. 2009, s. 3. Online [28.4.2011] fpc.state.gov/documents/organization/124064.pdf 89

Marciel, S.: Speach on United States-ASEAN Relations. 2009 Online[7.5.2011]

csis.org/files/media/csis/pubs/0003qus_seasia.pdf

51


POHLEDU

USA

Diplomová práce

V roce 2010 vzájemný obchod dále expandoval a oblast se stala 4. největším obchodním partnerem USA, předtím byla pátou v pořadí90. K dalšímu posílení vzájemných vztahů došlo prostřednictvím tzv. ASEAN-US Enhanced Partnership, který byl sjednán na summitu APEC v listopadu 2005. K jeho podpisu došlo v červenci 2006. Má za cíl posílit vzájemné vztahy a spolupráci ve třech hlavních oblastech91: -

v politické a bezpečnostní;

-

v sociální a rozvojové;

-

v ekonomické.

V roce 2008 jmenovaly USA speciálního velvyslance pro ASEAN. 2. května 20008 byl na tuto funkci jmenován Scott Marciel 92 . Vytvoření této pozice v americké zahraniční politice bylo vítaným krokem ze strany ASEAN.

5.4.2 Vztah USA k jednotlivým zemím ASEAN Indonésie V období studené války byla Indonésie důleţitým strategickým místem v politice USA, i kdyţ zde v této době vládl Suhartův autoritativní reţim, který byl u moci od konce 60. let 20. století93. Indonésie je významnou a velkou zemí, v současné době má pro USA strategické postavení hlavně v boji proti terorismu. Prohloubení spolupráce mezi zeměmi nastalo i po katastrofickém tsunami na konci roku 2004. Americká vláda byla nápomocna ve vytvoření varovného systému před tsunami, pro dosaţení tohoto cíle bude USA kaţdoročně přispívat 1 milion amerických dolarů.

90

Enterprise for ASEAN Initivave. US government. Online [1.5.2011] http://www.ustr.gov/trade-

agreements/other-initiatives/asean-initiative 91

US-ASEAN Enhanced Partnership. Online [1.5.2011]

http://www.buyusa.gov/asianow/the_asean_us_enhanced_partners.html 92

Confirmation of First US Ambassador. Online [1.5.2011] http://www.asean.org/21496.htm

93

Lohman, W.: US-Indonesia Relation: Build for Endurance, not Speed. In: Backgrounder, No

2381, 2010, s. 2. Online [7.5.2011] s3.amazonaws.com/thf_media/2010/pdf/bg2381.pdf

52


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Filipíny Filipíny byly rovněţ důleţitým strategickým místem USA v období studené války. V roce 1992 však filipínský parlament odmítl pokračování vojenské přítomnosti USA. Posun ve vzájemných vztazích nastal, podobně jako u Indonésie, v souvislosti s bojem proti terorismu. Spolupráce zemí však nenastala pouze v bezpečnostní oblasti, USA poskytují pomoc i v ekonomických a sociálních záleţitostech. Z hlediska teroristické hrozby jsou významné skupiny např. New People’s army (NPA), Komunistická strana Filipín a Abu Sayyaf Group (ASG), ty byly zahrnuty v amerických analýzách na seznam globálních teroristických organizací.

Vztahy jsou díky této hrozbě intenzivní. Projevují se především

prostřednictvím různých iniciativ, například v roce 2002 vznikl Joint Special Operations Task Force Philippines (JOSTFP), který potlačovat vliv teroristických skupin v oblasti94. Thajsko Thajsko je jiţ dlouhou dobu důleţitým strategickým partnerem Spojených států. Jako i ostatní země bylo důleţitým bodem pro strategii zadrţování komunismu v době studené války. V době po studené válce byly vzájemné vztahy zemí zaloţeny na společných ekonomických a obchodních zájmech. Po roce 2001 se Thajsko připojilo na stranu USA v boji proti terorismu. V rámci dalších aktivit boje proti terorismu vzniklo Counter-Terrorism Intelligence Centre (CTIC), které bylo

za

podpory

USA

zaloţeno

roku

2001.

Tato

instituce

spolupracuje

s americkou CIA a je finančně podporována americkou vládou. Thajsko se rovněţ připojilo k USA v bojích v Afghánistánu a Iráku, proto je často povaţováno za největšího spojence USA, který není členem NATO. Problémem jsou však v poslední době vnitřní poměry v Thajsku, kdy od roku 2006 spolu bojují 2 skupiny o moc, coţ vede k nestabilitě, jak politické, tak ekonomické95.

94

Lum, T.: The Republic of the Philippines and U.S. Interests. In: Congressional Research Service.

2011, s. 2. Online [11.5.2011] www.fas.org/sgp/crs/row/RL33233.pdf 95

Chanlett-Avery, E.: Thailand: Bacground and US Relation. In: Congressional Research Service.

2011, s. 14. Online [11.5.2011] www.fas.org/sgp/crs/row/RL32593.pdf

53


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Malajsie Vztahy mezi USA a Malajsií se projevují v mnoha oblastech, zejména v ekonomické. Malajsie je 18. největším obchodním partnerem USA, pro Malajsii jsou zase Spojené státy třetím největším obchodním partnerem. Spolupráce zemí existuje i v boji proti terorismu96. I kdyţ jsou vztahy mezi zeměmi více méně na velmi dobré úrovni, několik problémů se objevilo hlavně v souvislosti s výroky vedoucích představitelů Malajsie. Například v době finanční krize roku 1997 premiér Mahathir tvrdil, ţe mezinárodní tlak na malajskou měnu byl díky ţidovskému spiknutí97. Rovněţ se objevovala kritika vůči americké politice na izraelsko-palestinský konflikt, Irák a globalizaci. Na druhé straně americká vláda často kritizovala úroveň lidských práv v zemi. Singapur Singapur získal nezávislost roku 1965 a od té doby udrţuje se Spojenými státy silné diplomatické vztahy. Po skončení studené války byl Singapur první zemí regionu, která Spojeným státům nabídla moţnost zřízení trvalé vojenské základny na svém území. Podobně jako s ostatními zeměmi v regionu jsou vztahy obou zemí silné hlavně ve vojenské a ekonomické oblasti. Ty jsou narušovány kritikou USA v oblasti lidských práv. V případě Singapuru byla americká diplomacie kritická i vůči politické dominanci a pouţívání moci proti politickým oponentům98. Barma/Myanmar Vztahy s Barmou jsou ve srovnání s ostatními státy ASEAN na špatné úrovni. Vládnoucí nedemokratický reţim krvavě potlačil protesty v roce 2007, s čímţ USA nesouhlasily a zavedly vůči zemi různé sankce99. Situace se postupně zlepšuje

96

US-Malaysia Relationship. Online [7.5.2011]

http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2777.htm#relations 97

Profile: Mahathir Mohamad. BBC. Online [8.5.2011] http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-

pacific/2059518.stm 98

KUPPUSWAMY, C.S.: US Interests, Influence and Involvement. South East Asia Analysis Group.

Online [7.5.2011] http://www.southasiaanalysis.org/%5Cpapers22%5Cpaper2188.html 99

US-Burma relationship. Online [1.5.2011]

http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/35910.htm#relations

54


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Kambodža Hlavním cílem americké politiky v oblasti je podpora správného vládnutí, demokracie a lidských práv, zmenšení teroristické hrozby, podpora volného obchodu a potrestání představitelů rudých kmérů. Po Indonésii a Filipínách je Kambodţa třetím největším příjemcem americké pomoci v jihovýchodní Asii100. Laos Laos, podobně jako Kambodţa patří k nejchudším zemím regionu jihovýchodní Asie. V nedávné době se zemi podařilo dosáhnout pokroku, jak ekonomického, tak politického. Vzájemný obchod mezi Laosem a USA narostl z 15 mil. v roce 2006 na 60 mil. v roce 2008101. Vietnam Vietnam je z hlediska americké historie důleţitou zemí díky válce ve Vietnamu v 70. letech 20. století. Vzájemné vztahy byly aţ do konce studené války minimální. Diplomatické vztahy byly zavedeny aţ v roce 1995. Další zlepšení vztahů se očekává v souvislosti s nástupem prezidenta Obamy a jeho úmyslem posunout vzájemné vztahy na další úroveň. Vietnamští představitelé se rovněţ snaţí o další zlepšení vztahů s Američany z několika důvodů. Jedním je volný přístup na americké trhy, druhý spočívá v obavě z rostoucího vlivu Číny v regionu jihovýchodní Asie. Problémem vzájemných vztahů však zůstává vnitřní politické prostředí. Vietnam je autoritářský stát vedený komunistickou stranou102.

5.4.3 Vztahy s Jižní Koreou Jiţní Korea je významnou zemí východní Asie. K regionálním snahám se připojila prostřednictvím platformy ASEAN plus 3. Jiţ dlouhou dobou je důleţitým partnerem Spojených států. V době studené války uzavřely USA a Jiţní Korea pevné

100

Lum, T.: Cambodia: Background and US Interests. In: Congressional Research Service. 2007, s.

4. Online [11.5.2011] www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf 101

Lum, T.: Laos: Backround an US Relations. In: Congressional Research Service. 2010, s. 1-4.

Online [11.5.2011] www.fas.org/sgp/crs/row/RL34320.pdf 102

Manyin, M.E.: US-Vietnam Relations in 2010: Current Issues and Implications for US Policy In:

Congressional Research Service. 2011, s.2 Online [11.5.2011] www.fas.org/sgp/crs/row/R40208.pdf

55


POHLEDU

USA

Diplomová práce

partnerství. Základem tohoto partnerství byla a je hrozba představovaná Severní Koreou103. Nicméně v roce 2008 bylo ujednána redukce americké vojenské přítomnosti v zemi. Důleţitým aspektem vzájemných vztahů jsou ekonomické záleţitosti. Korea je sedmým největším obchodním partnerem Spojených států. V roce 2007 podepsaly země FTA, která ruší veškerá omezení vzájemného obchodu.104

5.4.4 Vztahy s Japonskem Japonsko je jednou z nejmocnějších ekonomik východní Asie a pro USA zůstává klíčovým partnerem, se kterým má jiţ od konce druhé světové války nadstandardní vztahy. Nicméně od skočení studené války je pro Spojené státy nejdůleţitějším strategickým vztahem v oblasti ten s Čínou105. V 90. letech započalo Japonsko éru recese a deflace. Toto období bylo prodlouţeno neadekvátními vládními politikami, převáţně ve finančním a bankovním sektoru. V posledních letech začala ekonomika znovu růst, i kdyţ pomalu. Ale i kdyţ se Japonsko konečně dostalo z recese, jeho ekonomika stále čelí omezením: hlavně demografické problémy spojené se stárnutím populace, neadekvátní úrovni produktivity, nízké FDI, rostoucí chudoba a zhoršení nerovností v příjmech. Toto jsou reálné problémy, které musí Japonsko řešit. Zdá se však, ţe japonští politikové se zaměřují hlavně na zahraniční politiku a bezpečnost, stejně jako na sociální problémy jako je vzdělání, ale nezaměřili se na ekonomiku a její nezbytné reformy. Nakonec budou japonští vůdci nuceni podniknout kroky k podpoření růstu a k vyrovnání se se stárnoucí populacíi106.

103

Lee, Y.: The US-South Korea Alliance. Council on Foreign Relation, 2008. Online [17.5.2011]

http://www.cfr.org/south-korea/us-south-korea-alliance/p11459 104

US-South Korea Relation. Online [17.5.2011]

http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2800.htm#foreign 105

Soeya, Y.: US and East Asian Security under the Obama Presidency: A Japanese Perspective.

Asian Economic Policy Review, Vol. 4. 2009, s. 292 106

Wanandi, J: East Asia Regionalism ans Global Governance. In: East Asia at Crossrads. Japan

Center for International Exchange, 2008, s. 21

56


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Japonsko se musí rovněţ přizpůsobit vývoji v regionu, ústředním bodem tohoto vývoje je vzrůst Číny a její moţné vedoucí úlohy v regionu. Dalším je vzpamatování z probíhající z ekonomické krize, která ovlivnila ekonomiky téměř všech zemí světa. Mezitím se role Japonska, jako klíčového spojence USA, změnila. Americká pozornost se přesunula na střední Východ a americká „soft power“ v Japonsku poklesla ve světle unilaterálně zaměřené strategie USA na boj proti globálnímu terorismu. Z bezpečnostního hlediska je dále pro Japonsko důleţitý rozvoj jaderného programu v Severní Koreji a růst ve vojenských výdajích Číny. Japonsko se zdá být zavázané myšlence regionální spolupráce a budování společenství, protoţe to vidí jako způsob, jak překonat výzvy představované Čínou. Vzrůst čínského nacionalismu vůči Japonsku napovídá, ţe rozdílné strategické zájmy znovu probouzí historickou nepřátelskost. Japonsko stojí jasně na straně Spojených států, přičemţ Čína na svou stranu svedla mnoho zemí regionu prostřednictvím své vylepšené ekonomiky a prosazováním své mírové prestiţe. Japonsko však identifikovalo Čínu a Severní Koreu jako 2 největší bezpečnostní hrozby. Japonsko a USA se zavázaly posílit svou vzájemnou bezpečnostní alianci a prosadit společné strategické cíle. Japonsko je zastáncem regionalistické tendence ve východní Asii tedy také pro to, ţe mu to umoţňuje hrát v oblasti významnou roli a tím ovlivňovat její rozvoj.107 Japonsko si rovněţ začalo zajišťovat svoje záleţitosti s Čínou tím, ţe podepsalo australsko-japonskou společnou deklaraci na spolupráci v oblasti bezpečnosti v březnu 2007. Tento nový bezpečnostní vztah by měl vyrovnávat japonský závazek ve společenství východní Asie a měl by být transparentní, zvláště po tom, co ţádalo Japonsko transparentnost po Číně v oblasti jejích vojenských výdajů. Jinak by mohly být japonské motivy chápány nesprávně a myšlenka společenství východní Asie by byla ohroţena. Podobně, pokud by nebyl dobře vysvětlen posun

107

Tanaka, H.: Japan’s Foreign Policy and East Asian Regionalism. In: New Regional Security

Architecture for Asia. Council on Foreign Relations.. 2009, s. 3 www.cfr.org/content/publications/.../NEAsiaSecurityTanaka.pdf

57


POHLEDU

USA

Diplomová práce

k podpoření myšlenky alianci demokracií ve východní Asii, skládající se z USA, Japonska, Austrálie a Indie, by to mohlo být naopak špatně pochopeno Čínou108. Zároveň, navzdory výzvám, jakým čelím, Japonsko je stále největší ekonomika, co se týče obchodu, investic, financí a technologií. Pokud se mu podaří prosadit potřebné politiky, zůstane jedním z nejdůleţitějších hráčů regionu. Nyní je však otázkou jak nedávné zemětřesení spojené s ničivou vlnou tsunami a následnou jadernou havárií ovlivní jeho budoucí ekonomický a politický rozvoj.

5.4.5 Vztahy s Čínou Z hlediska amerických zájmů v regionu je důleţitá odpověď americké politiky na rostoucí vliv Číny v regionu. Čína totiţ ohroţuje dominantní postavení USA v regionu, které si uţívaly od konce studené války. Z pohledu globální politiky USA představují současnou supermocnost a Čína, podle mnohých, budoucí. V průběhu studené války stála Čína mimo východoasijské bezpečnostní uspořádání vedené Spojené státy. Ve skutečnosti bylo komunistické vítězství impulsem pro bezpečnostní spolupráci v rámci Pacifického regionu. Současný vývoj Číny nevyhnutelně v dlouhém období region přetvoří. Její moc totiţ postupně stoupá, ať uţ ekonomická, politická nebo vojenská. Roste i její diplomatický vliv, zvláště prostřednictvím zapojení do regionálních uskupení východní Asie, jako je ASEAN plus 3 a ARF109. Ekonomický vzrůst tak velké země, jako je Čína, je v lidské historii bezprecedentní, její ekonomika rostla i o 9,5 % ročně. Tento typ růstu byl zpozorován u některých zemí západní Evropy v 19. století v průběhu průmyslové revoluce a dále v Japonsku, Taiwanu a Jiţní Koreji v 60. aţ 80. letech 20. století, ale jednalo se o mnohem menší země. Od roku 1978 čínské HDP na hlavu a reálný příjem na

108


Center for International Exchange, 2008, s. 23 109

Ikenberry, J.: American Hegemony and East Asia Order. Australian Journal of International

Affairs, Vol. 58, No. 3, 2004, s. 361

58


POHLEDU

USA

Diplomová práce

hlavu roste110. Je však důleţité srovnat i výchozí pozici před růstem. Dnešní čínský příjem na hlavu je pořad ve srovnání se Spojenými státy nízký. Podle statistik Mezinárodního měnového fondu byl příjem na hlavu (PPP) v roce 2010 v Číně 7 518 dolarů, USA dosáhly 47 283 dolarů.111 Čínský růst je podobný růstovým vzorům východní Asie, ale její finanční systém však zůstává slabý. Čínská ekonomika je více otevřena FDI neţ japonská nebo jihokorejská. Růst je zaloţen na vysokých úsporách, masivních investicích do infrastruktury, univerzálním základním vzděláním, rapidní industrializaci, rostoucí deregulaci pracovního trhu a mezinárodně otevřené a konkurenceschopné ekonomice. Čínský růst je bezprecedentní protoţe se odehrál v zemi, kde ţije více neţ miliarda lidí. Tato skutečnost dělá z Číny největší národ na světě, který kdy zaznamenal takový růst v období delším neţ 25 let. Pořád má potenciál růst dál ve stejném tempu následujících 20 aţ 30 let. Potenciálně se můţe stát stejně velkou ekonomikou, jakou mají USA, co se týče parity kupní síly někdy kolem roku 2020. Růst však nepřináší jen pozitiva. Čínská společnost čelí problémům spojených s rychlým růstem. Tyto problémy zahrnují nezaměstnanost, nerovnosti v příjmech mezi regiony, korupci, špatné půjčky státních bank, neefektivní státní podniky apod. Základní omezení čínského růstu je institucionální, obzvláště nedostatek vlády práva, nejistoty co se týče ochrany vlastnických práv, dále neefektivnosti státních podniků, slabosti finančního systému a práv na ochranu duševního vlastnictví. Důleţitým symptomem těchto slabostí je závislost na zahraničních firmách. Další výzvou Číny v budoucnosti bude i export. Její výjimečný úspěch na exportních trzích byl důleţitým motorem jejího růstu. Další čínský růst bude vyţadovat bolestivé reformy, nebo dojde k jeho zpomalení.112 V rámci regionu východní Asie se role Číny v posledních letech změnila. V ekonomickém regionalismu nehraje jiţ jen podpůrnou roli, nýbrţ vedoucí. Po asijské

110


Center for International Exchange, 2008, s. 23-24. 111

GDP per capita PPP. Online [21.5.2011] http://www.economywatch.com/economic-

statistics/economic-indicators/GDP_Per_Capita_PPP_US_Dollars/ 112


Center for International Exchange, 2008, s. 24-26.

59


POHLEDU

USA

Diplomová práce

krizi roku 1997 a globální finanční krizi z roku 1998 to byla Čína, která hrála hlavní roli v obnovení ekonomiky regionu113. Zajímavý je právě vývoj vztahů Číny s jejími sousedy. Čína se v poslední dekádě stala více atraktivním partnerem pro své sousedy. V listopadu 2004 se země ASEAN a Čína dohodly na podepsání dohody o volném obchodě do roku 2010. Tato dohoda zakládá jednu z největších světových zón volného obchodu na světě, jak z hlediska ekonomického, tak demografického114. Tento vývoj by byl před asijskou krizí nepředstavitelný. Čína uţ není vnímána jako hrozba, ale spíše jako příleţitost, co se týče jejich sousedů. Čína poskytuje regionu vizi budoucí harmonie a prosperity, role, kterou tradičně hrály USA. Ale boj George Bushe proti terorismu měl za následek vnímání, ţe budoucnost nebude světlá a prosperující. Čína je pro USA výzvou ekonomickou, politickou a psychologickou. Z hlediska FTA se Číně podařilo uzavřít FTA s více zeměmi regionu neţ USA, coţ vyústilo v obavu některých amerických představitelů z moţného budoucího vyloučení z regionu. Čínští sousedé jiţ neuzavírají dohody tak, aby vybalancovaly vliv Číny, naopak uzavírají dohody s Čínou115. Čína byla v poslední době aktivní v regionálních snahách východní Asie, je členem platformy ASEAN plus tři. Rovněţ se účastnila multilaterální diplomacie v severovýchodní Asii tím, ţe se zapojila do Six-Party Talks a ve vyjednávání se Severní Koreou hrála klíčovou roli. Tzv. Six Party talks jsou ukázkou úspěšně fungujícího multilaterálního nástroje v zahraniční politice. Jejich cílem bylo odvrátit jadernou hrozbu v Severní Koreji, účastnily se jí Čína, Jiţní Korea, Japonsko, USA, Rusko a Severní Korea116.

113

Xing, L.; Shengjun, Z.: One Maintain with Two Tigers: China and United States in East Asian

Regionalism. In: Perspectives on Federalism, Vol. 2, Issue 3, 2010; s. 10-11 Online [20.4.2011] www.on-federalism.eu/attachments/004_Volume%202-Issue3%202010.pdf 114

ASEAN-China Free Trade Area. Online [7.1.2011] http://www.aseansec.org/17310.htm

115


European University. 2005, s. 15. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism 116

Ikenberry, J.: American Hegemony and East Asia Order. Australian Journal of International

Affairs, Vol. 58, No. 3, 2004, s. 363

60


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Tento rozvoj potvrdil snahu Číny o kooperativní diplomacii. Čína pochopila, ţe změna její strategie je nevyhnutelná. Její grand strategy má v současnosti 4 cíle: udrţení domácí stability, zajištění teritoriální integrity, rozvoj silného vojska a zvýšení geopolitického vlivu117. V rámci jednoho z cílů – zvýšení geopolitického vlivu – začala Čína vidět multinárodní organizace jako nástroj k dosaţení svého cíle. Tato skutečnost usnadnila vytvoření platformy ASEAN plus tři a stojí nyní rovněţ za úsilím vytvořit East Asia Community. Finanční krize z roku 1997, která vedla k vytvoření ASEAN+3 znamenala převratnou změnu v chápání Číny v očích jejích sousedů. V průběhu kritického času se Čína zachovala jako stabilizační síla v regionu tím, ţe odmítla devalvovat

118

a poskytla finanční kapitál svým krizí postiţeným sousedům.

ASEAN+3 se stal brzy fórem pro diskuzi politických a bezpečnostních záleţitostí. Tento vývoj je překvapující hlavně z historického hlediska, jelikoţ Čína mívala se svými sousedy spíše problematické vztahy. Zajímavý je postoj Číny ke konceptu East Asia Community (EAC), který v současné době dynamicky pokračuje prostřednictvím East Asia Summit (EAS), jehoţ první zasedání se uskutečnilo v polovině roku 2005. Společně s Indií, Jiţní Koreou, Austrálií, Novým Zélandem a 10 národy ASEAN se účastnila i Čína. V lednu 2006 se uskutečnilo druhé EAS, v rámci kterého, dosáhli členové dohody o spolupráci v civilní jaderné energetice za účelem sníţit závislost regionu na fosilních palivech. Je ale nutné zmínit, ţe původně byla Čína pro to, aby se na EAC podílely výhradně asijské země. Tento čínský postoj vzbudil obavy zemí východní Asie o moţné budoucí role Číny, jako regionálního hegemona a snaţily se její vliv vyváţit. Čína zejména nesouhlasila s členstvím Indie a Austrálie, nedokázala však přesvědčit ostatní země východní Asie, aby jejich členství zamítly. Čínský

117


http://handle.dtic.mil/100.2/ADA499771 118

Bowles, P.: Asia's Post-Crisis Regionalism: Bringing the State Back in, Keeping the (United)

States Out. In: Review of International Political Economy. Vol. 9, No. 2, 2002, s. 242

61


POHLEDU

USA

Diplomová práce

ministr zahraničí pak prohlásil, ţe ASEAN plus tři, ne EAC, má být motorem východoasijské regionální integrace119. Jedním z prioritních záleţitostí Číny je energetická politika. Je jedním z největších světových spotřebitelů energie. Domácí produkce paliv sice vzrostla, ale ne tak, aby pokryla rostoucí čínskou poptávku. Čína se stává více a více závislá na importu ropy. Díky potenciálně vysokým poţadavkům na ropu se Čína snaţí udrţet si dobré vztahy se strategickými regiony, aby si zajistila k ropě přístup včetně jeho bezpečného tranzitu do země. Jednou z takových cest je „Malacca Strait“ v jihovýchodní Asii, která spojuje Indický oceán s jiţním čínským mořem. Je hlavní cestou 65 % čínského importu ropy. Není proto divu, ţe si chce Čína zachovat stabilní vztahy se státy ASEAN. Čína nejenom, ţe podporuje rozvoj EAC a ostatních regionálních organizací, ale rovněţ na sebe bere vedoucí úlohu, aby si zajistila politické a ekonomické benefity. Podobně je Malacca Strait důleţitá i pro Spojené státy120. Z pohledu amerických zájmů, lze tedy konstatovat, ţe největší strategickou hrozbou ve východní Asii je, jak odpovědět na vzrůstající čínský vliv. Americkočínské vztahy jsou typickým příkladem strategické koexistence mezi mocnostmi, která je ve své podstatě konkurenční, ale v blízké budoucnosti zůstane kooperativní, protoţe je to pro země nutné. Jelikoţ jsou jejich strategické preference odlišné, země se snaţí vyhnout se konfrontaci a budovat kooperaci, coţ bude pravděpodobně pokračovat i v rámci administrativy prezidenta Obamy121. 5.4.6 Ekonomické zájmy USA v regionu Ekonomické zájmy USA v regionu nejsou popoháněny pouze snahou podílet se na místním ekonomickém růstu. Důleţité je rovněţ, ţe asijské země jsou jedni z největších věřitelů Spojených států.

119

Malik, M.: China and the East Asian Summit: More Discord than Accord. Asia Pacific Centre for

Security Studies, s. 3-4. Online [14.2.2011] www.apcss.org/Publications/APSSS/ChinaandEastAsiaSummit.pdf 120


http://handle.dtic.mil/100.2/ADA499771 121

Soeya, Y.: US and East Asian Security under the Obama Presidency: A Japanese Perspective.

In: Asian Economic Policy Review, Vol. 4. 2009, s. 297

62


POHLEDU

USA

Diplomová práce

V 90. letech, po skončení studené války, se předpokládal návrat americké hegemonie. Tato očekávání však nebyla v souladu s ekonomickým vývojem v USA. I kdyţ si Amerika uţívala zřetelný ekonomický boom, základ tohoto růstu byl sporný. Na počátku 21. století je americká ekonomika charakteristická jako největší spekulativní bublina, neudrţitelný růst na trhu s nemovitostmi, vysoký a rapidně rostoucí zahraniční dluh, vysoká zadluţenost domácností stejně jako vlády. Jak poznamenal Robert Gilpin, americké bezprecedentní ekonomické bohatství bude jednoho dne vyčerpáno a aţ se tak stane, budou USA konfrontovány nízkou mírou osobních úspor, zhoršujícím se vzdělávacím systémem a nashromáţděným zahraničním dluhem. Budou se muset přizpůsobit rapidně se měnící globální ekonomice charakterizované intenzivní konkurencí, exkluzivními regionálními dohodami a neudrţitelným finančním systémem 122. Tyto předpovědi se naplnily v globální ekonomické krizi roku 2008, která má své kořeny právě v USA. Po roce 2000 americká ekonomika citelně oslabila. Coţ není překvapující po období dlouhého růstu. Co je však pozoruhodné, je, ţe současný deficit běţného účtu pokračuje ve svém růstu i navzdory růstu ekonomiky. Tento vývoj vychází ze dvou faktorů. Za prvé, ţe Bushova administrativa přinesla významné rozpočtové deficity. Za druhé, ţe američtí spotřebitelé si dopřávali více neţ si mohli dovolit, a proto americká ekonomika fungovala jako globální spotřebitel poslední instance. Tyto dva faktory kombinované s nízkou úrovní úspor měly za následek potřebu importu kapitálu. Navíc USA benefitovaly z finanční krize v Asii a Latinské Americe, kapitál hledal investiční uplatnění a USA se zdály být jeho atraktivním cílem. USA dále podporovaly příliv kapitálu speciální daňovou politikou123. Nerovnováţné hospodářské vztahy s významnými státy východní Asie představují pro USA velkou výzvu. Čína, Japonsko, Jiţní Korea a Taiwan zaobírají 40 %

122


European University. 2005, s. 11. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism 123

tamtéţ, s. 12-13

63


POHLEDU

USA

Diplomová práce

v americkém obchodním deficitu. Tyto země rovněţ jsou hlavními aktéry, kteří financují americký rozpočet.124 Asijské vlády a jejich centrální banky akumulují své nároky na Ameriku. Asijské země drţí kolem 2 000 miliónů amerických dolarů ve svých zahraničních rezervách. V zásadě mohou být charakterizovány kapitálové toky do Ameriky jako půjčka: Japonsko a Čína nakupují americké pokladniční poukázky a američtí spotřebitelé pouţívají vypůjčené peníze k nákupu asijských produktů. Toto je překvapující skutečnost, ţe země, která investuje tolik prostředků do toho, aby byla nezávislá na ostatních zemí v bezpečnostních oblastech, se musí spoléhat na pokračující dobrou vůli Číny a ostatních asijských zemí, pokud se chce vyhnout náhlému šoku. Je zvláštní si uvědomit, ţe světová největší mocnost je také světovým největším dluţníkem. Země, které mají proti USA takové nároky, mají rovněţ mocný nástroj ovlivňující americké účty. Mohou zruinovat americké finanční trhy klikem myši. Jistě, nemají zřejmý důvod toto udělat. Nicméně toto by mohlo představovat novou formu vzájemného zničení posledních let. Mnoho pozorovatelů upozorňuje na slabost Ameriky, ţe některé státy mají vůči Americe velké nároky, jejichţ náhlé uplatnění by mohlo ekonomiku silně poškodit. I Japonsko, které bývalo tradičním a věrným spojencem USA, ústy jejich politických představitelů potvrzuje pokles amerického vlivu, argumentují tím, ţe válka proti terorismu oslabila Ameriku podobně, jako 1. světová válka oslabila Pax Britannica. Asijští představitelé zpozorovali, ţe americká ekonomika slábne. To z ní dělá méně atraktivního partnera a současně zvyšuje podnět ke spolupráci v rámci regionu. Klíčový je rovněţ návrat Číny do ústředí125.

124


Policy. CRS Report for Congres. 2008, s. 28 125


European University. 2005, s. 16. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism

64


POHLEDU

USA

Diplomová práce

6

Možné strategie politiky USA a jejich důsledky

Strategie USA k regionu východní Asie musí odráţet zájmy země v tomto regionu. Jak vyplývá z předešlého textu, zájmy USA ve východní Asii jsou v mnoha oblastech, obecně by se daly rozčlenit do 3 kategorií126: Bezpečnostní – teritoriální problémy doprovázeny vzájemnou podezíravostí mají za následek proměnlivé a nejisté geopolitické prostředí. Toto zahrnuje i regionální a mezinárodní terorismus, spory ohledně Jihočínského moře, budoucnost Kambodţe, indonéskou ekonomickou krizi a problémy nelegální migrace. Pro USA je pak nejvýznamnější jaderný program Severní Koreji a moţný konflikt o Taiwan; ekonomické – východní Asie je domovem třetiny světové populace. Východoasijská populace přitom neustále roste a tím umocňuje svůj potenciál být největší a nejmocnější ekonomické uskupení na světě. Rovněţ se očekává růst poměru regionu na celkovém světovém HDP. Představuje tak pro USA široký trh pro jejich produkty. Mnoho zemí tohoto regionu jsou zároveň největšími věřiteli USA. Zároveň se do oblasti východní Asie outsourcuje mnoho typů pracovních pozic. V oblasti má také jen slabý vliv právo na ochranu duševního vlastnictví127. Toto dohromady dává regionu významnou ekonomickou důleţitost z pohledu USA; politické – 21. století je nazýváno jako „asijské století“. Očekává se, ţe důleţitost regionu pro USA poroste, ať uţ v důsledku jeho úspěchů a síly nebo jeho problémů. Vojenská přítomnost ve východní Asii umoţňuje Spojeným státům efektivně odpovědět na moţné hrozby. Schopnost USA zachovat si vojenskou přítomnost v regionu rovněţ ovlivňuje jejich důvěryhodnost, kterou disponují jako světová supervelmoc. Důleţitost regionu je umocněna růstem Číny společně s očekáváním, ţe bude budoucím hegemonem světa.

126

Tan, T-T.: East Asia and U.S. Need Each Other. In: U.S. Naval Institute Proceedings. 2002, s.

64-65 127


Policy. In: CRS Report for Congres. 2008, s. 28

65


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Jaký postoj by tedy měly USA zaujmout k východoasijskému regionalismu na základě těchto zájmů. Nabízejí se jím 3 základní strategie. Mohou jej odmítat, tedy zabraňovat jeho dalšímu rozvoji. Dále jej mohou přehlíţet a soustředit se maximálně na regionální aktivity asijského Pacifiku, nebo nakonec, jej mohou podporovat. 6.1 Strategie odmítání regionalismu východní Asie První ze strategií je odmítání místních regionalistických snah. Tento postoj USA částečně zastávaly v 90. letech 20. století. Jediné regionalistické tendence, které byly ochotny akceptovat, byly ty, které pokrývaly celý asijský Pacifik a nejen výlučně východní Asii. Podporovaly např. APEC, ale zabránily vzniku EAEC nebo AMF. Těmito praktikami však dosáhly pouze sníţení atraktivity USA v regionu, coţ dále popohánělo místní regionalistické snahy. Anti-amerikanismus v sobě neobsahuje v oblasti východní Asie absolutní odmítnutí hodnot, které jsou universální pro západní společnosti včetně Spojených států. Mezi které patří důleţitost osobních svobod, lidská práva, přijetí kapitalistického způsobu produkce stejně jako demokracie, jako jediné akceptovatelné formy organizace politického systému. Ve východní Asii neexistuje jednotná pozice k těmto záleţitostem. Čínská vláda má odlišný přístup, neţ například vláda Jiţní Koreje. Nejsou tu ţádné základní rozdílnosti v postojích mezi vládami východní Asie a Spojenými státy. Existují rozdílné důrazy na jednotlivé aspekty politiky. USA zdůrazňují individuální svobody, zatímco východoasijské vlády dávají větší důraz na ekonomická a sociální práva občanů. Způsob produkce východoasijských ekonomik se také zásadně neodlišuje od amerického způsobu. Z hlediska kulturních hodnot a náboţenství východoasijských zemí nehraje, aţ na výjimky, náboţenství v politické oblasti ústřední roli. Náboţenství je v mnoha zemích východní Asie spíše privátní, neţ politickou záleţitostí. V oblasti kultury se ve východní Asii prosazují americké filmy a hudba. Co stojí tedy za sníţenou atraktivitou USA v regionu jako ekonomického vzoru, nebo politického partnera? Zdrojem je americká zahraniční politika, včetně zahraniční hospodářské politiky. Americké politiky způsobily iritaci a frustraci ve východní Asii, a reakce na tyto

66


POHLEDU

USA

Diplomová práce

politiky pohání regionalismus. Východní Asie se zaměřuje na své vlastní zdroje a schopnosti, protoţe je k tomu donutila samotná americká politika128. Největší negativem je tedy pro strategii odmítání regionalismu reakce místních zemí, zejména jejich obyvatelstva, na USA. Tento postoj by se mohl přenést do zahraničních politik zemí. Mohl by být dalším faktorem, který umocňuje vliv antiamerikanismu v oblasti. Pokud by regionalismus i přes odpor USA pokračoval, pravděpodobně by se mohl změnit jeho charakter. Otevřený regionalismus, který známe dnes, by se mohl přeměnit na více exkluzivní formu. To by mohlo mít pro USA závaţné důsledky. Země by se mohly snaţit svým jednotným postupem prosadit v globálních institucích své zájmy, které by mohly být v opozici vůči americkým hospodářským zájmům. Exkluzivní forma regionalismu by rovněţ utvrdila vztahy místních zemí s Čínou. Pokud by nastal v budoucnosti konflikt v důsledku střídání světového hegemona, mohl by tento významný region stát na straně Číny a ne na straně USA. Jelikoţ se jak ekonomicky, tak populačně jedná o mocnou oblast, USA si nemohou dovolit ztrátu jejich přízně. Strategie odmítání regionalismu tak nevede k prosazování amerických zájmů v oblasti. Tento postup by dokonce mohl vést k narušení vzájemných vztahů. Podle mého názoru USA tuto strategii vůči východoasijskému novému regionalismu,

pokud

nenastanou

nějaké

nepředvídatelné

okolnosti,

nezaujmou.

Americká administrativa vedená Barackem Obamou navíc povaţuje Asii za strategickou oblast a snaţí cestou multilaterálních nástrojů zlepšit vzájemné vztahy a zvýšit vliv Spojených států. 6.2 Strategie přehlížení – benign neglect Druhou strategií USA můţe být přehlíţení, nebo ignorace, vývoje nového regionalismu ve východní Asii. Tato strategie se dá definovat tak, ţe USA by místní

128


European University. 2005, s. 7-8. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism

67


POHLEDU

USA

Diplomová práce

snahy přímo neodmítaly, ale rovněţ by jim nevyjadřovaly ţádnou podporu a blíţe se do nich nezapojovaly. Dále by byly hlavním nástrojem jejich zahraniční politiky bilaterální vztahy s jednotlivými zeměmi regionu. Multilaterální přístup by se aplikoval jen na projekty asijského Pacifiku a prostřednictvím působení mezinárodních organizací, jako je IMF nebo WTO. Jaké důsledky by mohla mít tato strategie? Pokud by USA ignorovaly vývoj místních zemí, mohlo by to v nich vzbudit pocit, ţe ignorují je samotné. Neúčast amerických představitelů na významných asijských summitech ne výjimečně vyprovokuje asijské představitele k nelichotivým komentářům. Navíc se domnívám se, ţe nový regionalismus vstoupil jiţ do takového stádia, kdy se nedá jednoduše přihlíţet a čekat, co bude dál. Ovšem samotná forma asijského nového

regionalismu

ve

svém

důsledku

znesnadňuje

reakci

externích

zemí.

Problematická struktura asijského regionalismu, označovaná jako „noodle-bowl“ nebo „spaghetti-bowl“, která ztělesňuje matoucí propletení regionu prostřednictvím četných regionálních dohod. Tento problém však nemůţe být pro americké představitele výmluvou pro nečinnost. I přes tyto nedostatky jiţ existují pevné regionální platformy s jasně vymezenými kompetencemi. Claude Barfield provedl studii o ekonomických důsledcích regionalismu ve východní Asii pro Spojené státy129. Podle ekonomických statistik došel k závěru, ţe východoasijský obchodní blok, který vylučuje USA, má za následek ztráty v americkém ekonomickém blahobytu. Negativní dopad mají pro USA zvláště FTA významnějších ekonomik východní Asie, jako Japonsko nebo Čína. Výsledky jeho práce navrhují opětovné soustředění na APEC. Jenţe vliv APEC v mezičase poklesl, rozvoj posunul hlavní dění regionalismu na EAC. V posledních letech pokračovala americká strategie benign neglect, ve východní Asii byly uzavírány bilaterální bezpečnostní dohody s mnoha zeměmi regionu, ale to USA neumoţnilo řešit problémy jako je jaderná hrozba v Severní Koreji, napětí mezi Čínou a Taiwanem, nebo islámský terorismus v části jihovýchodní Asie.

129

Barfield, C.: The United States, China and the Rise of Asian Regionalism. American Enterprice

Institute. Paper Delivered at the Western Economics Association Annual Conference. Vancouver 2004, s. 26-35

68


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Bushova strategie neprezentovala koherentní strategii, která by se zabývala novými rozvoji v regionu130 Můţe vést strategie ignorace regionálního rozvoje ve východní Asii k prosazení amerických zájmů v oblasti? USA by se prosazováním této strategie zaměřily pouze na bilaterální vztahy s jednotlivými zeměmi regionu. Nabízela by se jim cesta uzavření silných bilaterálních dohod podle vztahu těchto zemí ke konkrétnímu prosazování amerických zájmů. Např. dohody s Indonésií by více pokrývaly bezpečnostní oblast, díky přítomnosti islámských teroristických skupin na jejím území, naproti tomu se Singapurem by pak byly uzavírány hlavně ekonomické dohody. Strategie by tedy odpovídala dřívějšímu systému San Francisco. USA by se snaţily zlepšit bilaterální vztahy se západním Pacifikem tím, ţe se zaměří na odstrašení konfliktů a na prevenci s účelem zabránění závodů ve zbrojení v regionu. Silné bilaterální aliance se zeměmi regiony by mohly i vyváţit rostoucí vliv Číny ve východní Asii. Prostřednictvím těchto jednotlivých opatření by strategie mohla vést k prosazení amerických zájmů a nejde ji tedy jednoduše zamítnout. Strategii benign neglect prosazovala hlavně Bushova administrativa. Je zaloţena na přesvědčení amerických politických představitelů, ţe proces, který se odehrává ve východní Asii, nijak neškodí americkým zájmům v oblasti131, je tedy v souladu s obecným postupem USA k jakýmkoliv regionálním snahám ve světě. Problémem by bylo, pokud by země východoasijského regionu ztotoţnily ignoraci jejich politického vývoje s odmítáním, coţ by opět vedlo k narušení vzájemných vztahů, podobně jako při strategii odmítání. Coţ naznačuje i zkušenost ze současnosti, kdy politika USA zatím nereflektovala dynamismus regionální kooperace ve východní Asii. Americká politika dává jen málo své pozornosti existujícím multilaterálním organizacím, jako je např. ARF. Asijští vůdci pak začali vyjadřovat

130


European University. 2005, s. 16-17. Online [7.1.2011] https://cps2.ceu.hu/publications/workingpapers/antiamericanism-and-regionalism 131

Lincoln, E.J.: The Bush Second Term and East Asian Economic Regionalism. The Council on

Foreign Relation. Online [1.4.2011] www.jcer.or.jp/eng/pdf/EJ.Lincoln0503.pdf

69


POHLEDU

USA

Diplomová práce

své názory ohledně nedostatečné pozornosti USA, zvláště k jihovýchodní Asii. USA tím tak ztrácí svůj regionální vliv na úkor Číny. I kdyţ se asijské státy přizpůsobily skutečnosti, ţe USA je jediná supermocnost, díky rostoucímu nacionalismu roste zpupnost proti prosazování moci Washingtonu. Asijský regionalismus představil svůj úmysl vybudovat společenství v roce 2020. USA nebyly na summity EAS zpočátku vůbec pozvány. Nicméně dokud USA nevyjádří více citlivosti k pan-asijskému nacionalismu, jejich přítomnost v Asii bude ohroţena. Asie a USA musí najít lepší způsob jak prosadit své společné zájmy a hodnoty 132 . To se částečně se změnou americké administrativy podařilo, v roce 2009 přistoupily Spojené státy k Smlouvě o přátelství a spolupráci, která je předpokladem vstupu do EAS. Zatímco Evropa vchází jiţ do post-nacionalistického období a postupuje moc supranacionální EU, nacionalismus v Asii posiluje. USA stálo hodně v protikladu k novému trendu v Asii. Nikde jinde nebyla takováto viditelná kontradikce jako mezi americkou mocí a asijským regionalismem. Tento pocit vzrůstajícího nacionalismu se projevuje téměř v celé Asii, odráţí se i v platformě ASEAN+3 (Čína, Japonsko a Jiţní Korea) s úsilím vybudovat Společenství východní Asie (EAC) nezávislé na Spojených státech. Společenství by mělo pokrývat oblasti ekonomické, sociální a bezpečnostní jiţ v roce 2020. Vliv na postoj obyvatelstva měla i samotná americká národní strategie po 11. září 2001, její zaměření na boj proti terorismu, jehoţ zárodky byly viděny hlavně v muslimských zemích. Většina obyvatelstva Indonésie, která je významnou zemí regionu východní Asie je muslimského vyznání, podobně je na tom např. Malajsie. Toto pravděpodobně dále umocňuje růst anti-amerikanismu v regionu společně s prosazováním unilateralistických nástrojů v mezinárodní politice. Na relativní pokles soft power v regionu východní Asie v posledních letech měla vliv strategie George Bushe, která se zaměřila na hard power. Americký unilateralismus na blízkém východě podkopal důvěru v americké úmysly. V mnoha

132



70


POHLEDU

USA

Diplomová práce

zemích začaly být USA vnímány ve stínu svých vojenských ambicích, v zájmu kterých jsou ochotny jednat bez ohledu na zájmy a názory ostatních zemí. Navíc selhání amerických operací v Iráku poškodilo americkou reputaci v uţití hard power. Ve východní Asii byl proveden průzkum o vnímání USA místním obyvatelstvem s následujícími výsledky. V prosinci roku 2001 celkem 33 procent čínských respondentů odpovědělo, ţe „mají rádi USA“ ve srovnání s 31 procenty, kteří „nemají rádi USA“. V roce 2005 se výzkum prováděl znovu, výsledky však jiţ zaznamenaly obrat ve vnímání Spojených států. Toho roku pozitivně odpovědělo 18 procent a negativně 40 procent. V jiţní Koreji v roce 2001 odpovědělo kladně 31 procent a záporně 19 procent, v roce 2005 pak kladně odpovědělo 21 procent a záporně 25 procent. Dokonce i v Japonsku, u tradičního spojence USA, obliba Spojených států poklesla. V roce 2001 uvedlo pozitivní odpověď 29 procent, negativní 8 procent, zatímco v roce 2005 kladně odpovědělo 23 procent a záporně 15 procent. Nárůst ve špatném vnímání USA byl tak téměř dvojnásobný oproti minulému měření133. 6.3 Strategie podpory regionalismu východní Asie Třetí, poslední strategií, kterou mohou USA zvolit, je podpora místního regionalismu,

tato podpora se můţe projevovat mnoha způsoby, přes projevy

významných představitelů, diplomatické zastoupení v nových uskupeních, aţ po aktivní zapojení do některých regionalistických snah. Nástrojem této strategie by byl tedy hlavně multilateralismus. S růstem zemí východní Asie se tento region můţe stát nejvýznamnějším regionem a rovnováha sil se změní. Vztah mezi moţnou budoucí supervelmocí Čínou a stávající supervelmocí USA není jednoduchý. Avšak ne nezbytně se projeví konfrontací, jako například v případě přesunu statutu supervelmoci z Velké Británie na USA v 19. století. V dnešní době jsou světové ekonomiky závislé a integrované. Politické vztahy musí být vedeny takovým způsobem, aby se zachoval mír a stabilita.

133

Rosenbluth, F.; Saito, J; Zinn, A.: America’s Policy Toward East Asia: How It Looks from Japan.

Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July/August 2007), s. 584-585

71


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Aby se posun v rovnováze moci uskutečnil ve východní Asii mírovou cestou, musí nastat 2 skutečnosti. Za prvé, posun se musí uskutečnit plynule a neměl by být povaţován za hru s nulovým součtem od jiţ zavedených mocností, zvláště od Spojených států a Evropské unie. Jejich role v globálním uspořádání bude stále vysoká, protoţe východní Asie není schopna sama udrţet globální pořádek a instituce. Za druhé, nově vzrůstající velmoci, jmenovitě ty ve východní Asii, by se rovněţ měly připravit. To znamená, nejenom sdílet členství, ale i odpovědnost. Musí připravit a prosadit vlastní systém hodnot, aby byl kompatibilní s globálními hodnotami, zejména s vládou práva, správným řízeným, demokracií, lidskými právy a sociální spravedlností. Měly by přijmout, ţe demokracie a sociální spravedlnost jsou platné nejenom národně, ale i globálně. Implementace můţe být ovlivněna historií, úrovní rozvoje a sdílenými hodnotami, ale základní kritéria by měla být stejná pro všechny země a společnosti. Změna nebude lehká, a to je důvodem, proč by měla být podniknuta postupně a s trpělivostí na straně východní Asie. Tento proces jiţ započal s realokací hlasů v IMF pro nově se rozvíjející ekonomiky – Čínu, Jiţní Koreu, Turecko a Mexiko – na úkor některých členů EU 134 . Poţadovaný rozvoj nastal ve východní Asii právě prostřednictvím regionalismu, země se snaţí překonat svou diverzitu a problematickou historii, a tím společně mírovou cestou prosazovat svoje zájmy. Samotný regionalismus ve východní Asii od 90. let 20. století by se dal rozdělit na nový a starý, přičemţ starý regionalismus se vyznačuje zapojením zemí, které jsou geograficky mimo východoasijský region, jako je např. Austrálie, Nový Zéland nebo USA. Nový regionalismus je pak spojen hlavně s vývojem po asijské krizi, spojuje země přímo z regionu východní Asie. Tento vývoj vyloučil z aktivní účasti USA. Do těchto aktivit se však zapojit nemohly

135

. V souvislosti

s vytvořením východoasijského společenství, ke kterému má vést tzv. Summit východní Asie, však regionalismus znamenal další posun ve vývoji. EAS opět rozšiřuje členskou základnu i mimo geografické území východní Asie.

134


Center for International Exchange, 2008, s. 28 135

Hyun-Seok, Y: Explaining the emergence of new east asian regionalism: beyond power and

interest-based approaches. Asian Pespective, Vol. 27, No.1. 2003, s. 274-276. Online [10.3.2011] www.asianperspective.org/articles/v27n1-i.pdf

72


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Tabulka: Srovnání dvou typů regionalismu ve Východní Asii Starý asijský regionalismus

Nový asijský regionalismus

Regionální rozsah

Asijský-Pacifik

Východní Asie

Role USA

Klíčová

Minimální

Hlavní cíle

Liberalizace

obchodu

a

investic

Ekonomická

kooperace

regionu

včetně východoasijské oblasti volného obchodu a regionální finanční spolupráce

Hlavní instituce

APEC

ASEAN+3, AMF, Boao Forum

Vůdčí země

USA, Austrálie, Japonsko

Jiţní Korea, ASEAN

Zdroj: Hyun-Seok, Y: Explaining the emergence of new east asian regionalism: beyond power and interest-based approaches. USA vţdy hrály důleţitou roli ve východní Asii, co se týče ekonomiky, politiky a bezpečnosti. Nezačlenění se do východoasijského společenství by mohlo sníţit jejich vliv v oblasti. Východní Asie se integrovala ekonomicky a do jisté míry i politicky. Je potřeba mít fórum k diskuzi o zájmech mocností a k rozhodování o strategických záleţitostech regionu s cílem udrţet mír, stabilitu a rozvoj regionu. Toto fórum v poslední době představuje EAS, který představuje další obrat v novém regionalismu východní Asie. Nově totiţ nesdruţuje jen země geograficky příslušící do regionu, pokrývá mnohem širší oblast. Pozváním Spojených států do EAS (East Asia Summit) se Východoasijský summit posune na další úroveň. Můţe se stát fórem pro strategické záleţitosti. Podmínka, ţe členové by měli podepsat Smlouvu o přátelství a spolupráci byla důvodem americké neochoty se na projektu účastnit. V roce 2009 však ke Smlouvě přistoupily. EAS se můţe scházet buď jednou za 2 roky, tedy střídat se summitem APEC, nebo můţe být organizována kaţdoročně a být vedena společně se summitem APEC. APEC, jako hlavní mechanismus podporující zvýšenou spolupráci mezi západní a východní částí Pacifiku by měl být zachován jako důleţitá regionální

73


POHLEDU

USA

Diplomová práce

instituce, avšak měl by se zaměřovat na svůj cíl, tedy na ekonomickou kooperaci, a zároveň dávat větší důraz na domácí strukturální reformy a na přeshraniční záleţitosti136. Někteří analytici se obávají, ţe aktivní účast USA v EAS by mohla ovlivnit fungování APEC, zvláště roční setkání ekonomických vůdců APEC. Tyto obavy se však nemusí naplnit, pokud budou termíny těchto zasedání blízké, potom bude koordinace a udrţení komplexnosti obou událostí snazší, stejně tak i role prezidenta USA. Ovšem přítomnost Taiwanu v APEC můţe znemoţnit čínský souhlas k bezpečnostní funkci fóra137. ASEAN Regional Forum (ARF), jehoţ jsou USA jiţ členy, můţe být v oblasti nástrojem

implementace

opatření

a

iniciativ

v

oblasti

bezpečnosti

nebo

v netradičních bezpečnostních otázkách, včetně pandemických chorob a globálního terorismu. Zatímco Six Party Talks byly úspěšné v řešení jaderné proliferace v Severní Koreji, mohlo by se ARF transformovat v mechanismus, který bude více propagovat bezpečnostní kooperaci v tradičních bezpečnostních záleţitostech pro Východní Asii. ARF je nástroj, který by se mohl vyvinout v obecnou multilaterální bezpečnostní organizaci, která by byla postavena na logice bezpečnostní spolupráce, spíše neţ aliance zaloţená na hrozbách a rovnováze moci138. Obamova administrativa jiţ přistoupila ke Smlouvě o přátelství a oznámila úmysl přistoupit k EAS, pravděpodobně jiţ v roce 2011139.

136


Center for International Exchange, 2008, s. 30-32 137



Ikenberry, J.: American Hegemony and East Asia Order. In: Australian Journal of International

Affairs, Vol. 58, No. 3, 2004, s. 363 139

US to attend East Asia Summit.

http://www.politico.com/politico44/perm/0910/leadership_role_d76b1386-2038-43a0-949f2c42f4139f44.html

74


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Nový zájem USA o EAC je důsledkem 3 významných vývojů. Za prvé, růstem Číny, za druhé objevením se transnacionálních hrozeb, které volají po multinárodních opatřeních a v neposlední řadě uvědoměním si, ţe národy východní Asie se zdají být odhodlané vytvořit Východoasijské společenství, s nebo bez účasti Spojených států a ţe americké zájmy budou nejlépe naplněny podporou vytvoření EAC, které je otevřené k obchodu a investování s USA. Americký přístup k východoasijskému regionalismu se postupně mění.140 V poslední době převládá pozitivní postoj a vyjadřování podpory k místním regionalistickým snahám. Důleţitý je rovněţ postoj USA k mnoţství regionálních teritoriálních sporů, které ovlivňují americké bezpečnostní zájmy. Z nichţ nejvýznamnější je ten o Taiwan a dále jaderný program v Severní Koreji. Spojené státy by měly odpovědět na tento problém jak prostřednictvím bilaterální, tak multilaterální diplomacie. Měly by pokračovat v podpoře Six Party Talks a snaţit se o rozšíření jejich agendy, aby se zabývala i ostatními bezpečnostními záleţitostmi. Měly by zahrnovat kontrolu zbrojení, opatření k budování důvěry, nešíření jaderných zbraní, terorismus, energetickou bezpečnost a odzbrojení Severní Koreje. V řešení by se mohly angaţovat i místní regionální uskupení (např. ARF). Zaměření Bushovy administrativy na válku s terorismem způsobilo vyloučení USA z vysoké regionální diplomacie ve východní Asii, současná administrativa můţe tento stav zlepšit141. Co by tedy měly USA podniknout ve vztahu k regionalismu ve východní Asii? USA by především měly začít brát proces regionalismu ve východní Asii váţně, snaţit se pochopit výzvy, kterým asijské vlády čelí a pochopit jeho interní a externí dynamiku. To co Američané vidí jako duplicitu a překrývání, je pro Asiaty záchranný ventil. Dále by měly USA připravit koherentní strategii pro asijský region. V posledních letech se politika vůči Asii skládá pouze z konkrétních případů a pro konkrétní země, pouze malá pozornost byla věnována novému

140

Jannuzi, F.: US Perspectives on East Asia Community Building.In: East Asia at a Crossroads.

Tokyo: Japan Center for International Exchange, 2008. s. 121-122 141

Curtis, G.L.: East Asia, Regionalism, and US National Interests: How Much Change? America

Foreign Policy Interests, Vol. 26. 2004, s. 201

75


POHLEDU

USA

Diplomová práce

regionalismu. Problematická je rovněţ účast amerických představitelů, zvláště amerického prezidenta na summitech ASEAN. V roce 2008 vytvořila Bushova administrativa pozici ambasadora pro záleţitosti ASEAN. Toto byl moudrý a vítaný krok, ale na rozdíl od ambasadora pro EU a pro různé entity OS, ambasador bude slouţit ve Washingtonu, spíše neţ v Jakartě, kde je sídlo sekretariátu, coţ je negativně vnímáno asijskými zeměmi.142 Regionální experti varovali, ţe USA nemají jasnou strategii a strategickou vizi pro vyrovnání se s čínským vzrůstem. Na rozdíl od Evropy, která, jak se někteří domnívají, vstoupila do Kantova světa věčného míru řízeného multilaterálními institucemi, východní Asie zůstává světem, ve kterém existuje bezpečnostní dilema. Je zde přítomen nacionalismus a historické nepřátelství. Důleţitá je přítomnost amerických vojsk, která je nezbytná z důvodu udrţení stability, odstrašení terorismu a prevenci pouţití zbraní hromadného ničení. Z tohoto důvodu musí i USA udrţovat kooperativní vztahy s Čínou, s čímţ souvisí i respektování asijského regionalismu143. Podle mého názoru se díky EAS otevřela USA moţnost podporovat regionalismus, který plně vyhovuje jejich zájmům. Mohou se aktivně účastnit na fóru mocností východní Asie, jejich účast je přitom nijak výrazně neomezuje, Mohou tak vyjádřit podporu místním regionalistickým tendencím. Uznají tak sloţitý vývoj, kterého region východní Asie dosáhl. Pomocí EAS si mohou udrţet a dále zlepšit vztahy s místními zeměmi včetně Číny. Z hlediska ekonomických zájmů je členství v EAS volbou, která by měla být nedílnou součástí strategie, nijak zájmy v oblasti neomezuje. Naopak pokud regionální FTA mají negativní vliv na americký blahobyt, můţe členství v EAS Spojeným státům pomoci. Nedomnívám se, ţe pokračující regionalismus východní Asie by poškodil zájmy USA v mezinárodních institucích. Prioritou východní

142

Frost, E.L: America’s role in Engaging with Asia’s New Regionalism, s. 119-120. Online

[2.4.2011] asiafoundation.org/resources/pdfs/8RegionalismARA2008.pdf 143



76


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Asie zůstává export, tedy volný mezinárodní trh, coţ je ve většině případů v souladu s americkým přístupem. Z hlediska bezpečnostních zájmů USA zapojení do EAS výrazně nelimituje. Mohou do své bezpečnostní strategie zahrnout spolupráci s ARF. Domnívám se však, ţe zachování určitých bilaterálních bezpečnostních dohod je vhodné. Zejména aliance s Japonskem. Fórum pro diskuzi strategických záleţitostí se rovněţ můţe stát další nástrojem k řešení teroristických hrozeb, Z hlediska politických zájmů, v rámci kterých představuje největší riziko vzrůst Číny jako budoucího světového hegemona, je rovněţ výhodné stát se členem EAS, jelikoţ to se můţe stát základem dialogu v regionu. Pravidelná setkání EAS mohou vypomoci vzájemným vztahům, dát jim potřebnou transparentnost a s tím i související důvěru. Spojené státy mají vůči Číně 2 dlouhodobé strategické zájmy: podporovat vzájemné ekonomické vztahy a zvládnout čínskou výzvu světovému uspořádání vedeného Spojenými státy. Spojené státy by vůči čínskému růstu měly připravit strategii, která bude stát na pevných dlouhodobých základech a nejen jak doposud, se spoléhat na jednotlivé akce. Růst Číny je důleţitou součástí poklesu moci USA144. Dlouhodobá hodnocení pravděpodobné americké globální strategie jiţ uvaţují s tím, ţe ekonomická a vojenská hegemonie Spojených států bude zpochybněna Indií a Čínou, dvěma v současné době nejvíce dynamickými ekonomiky na světě. Například zpráva U.S. National Intelligence Council’s 2020 project tvrdí, ţe pravděpodobné zrození Číny a Indie jako hlavních globálních hráčů – podobné nárůstu Německa v 19. století a USA na počátku 20. století – bude příčinou změny geopolitického uspořádání s potenciálně stejně dramatickými dopady jako v předcházejících 2 stoletích. Jednou z klíčových bezpečnostních hrozeb je i „energetická bezpečnost“ Energetická bezpečnost se vztahuje ke schopnosti země minimalizovat svou zranitelnost při narušení dodávek energie a jejich cenových výkyvů. Právě rostoucí poptávka po energiích – obzvláště od rostoucích velmocí bude mít na základě projektu pro rok 2020 rozhodující vliv na geopolitic144

Twoney, C.T.: Missing Strategic Opportunity in US China Policy since 9/11: Grasping Tactical

Success.In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July-August 2007), s. 536-540

77


POHLEDU

USA

Diplomová práce

ké vztahy 145 . Nízko-příjmové a středně příjmové země ve východní Asii čelí 2 základním výzvám, které mohou ovlivnit udrţitelnost jejich dlouhodobého růstu v následujících 30. letech – populační růst a růst v potřebě energie. Na základě předpovědi Sekretariátu OSN Čína dosáhne svého populačního vrcholu v roce 2030.146 Zpráva National Intelligence Council’s potvrzuje uvědomění si důleţitosti regionu východní Asie pro Spojené státy a nutnosti angaţování se v oblasti za účelem udrţení a posílení vlivu. Potřebuje však vůbec mít USA jednotnou strategii pro region východní Asie jako celek? Někteří argumentují, ţe to není nutné, USA mají potřebu mít vlastní jednotnou politiku vůči regionu, pokud oblast splňuje určitá kritéria. Mezi ta patří, ţe se region odlišuje v relevantních případech od ostatních. Dále je dostatečně dobře integrován tak, ţe nemůţe být vytvořena politika jen pro část regionu, aniţ by měla dopad na ostatní části. Region východní Asie tato kritéria čím dál tím více splňuje, o čemţ napovídají určité faktory – rostoucí proporce vzájemného obchodu v rámci regionu východní Asie, růst místních regionálních organizací, zintenzivnění diplomatické aktivity a koordinace politiky v rámci regionu. Pro představu, rovnováha sil v Jiţní Asii jiţ nemůţe být hodnocena bez uvaţování východní Asie (speciálně Číny)147. USA by se tedy měly podle mého názoru vypracovat vůči regionu jednotnou strategii, která by v sobě zahrnovala jasný a pozitivní přístup k regionu východní Asie spolu s dokončením úsilí o americké členství v EAS.

145

Saez, L.: U.S. Policy and Energy Security in South Asia: Economic Prospects and Strategic

Implications. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July-August 2007), s. 658-660 146

Jannuzi, F.: US Perspectives on East Asia Community Building. In: East Asia at a Crossroads.

Tokyo: Japan Center for International Exchange, 2008. s. 123 147

Dittmer, L.: Assessing American Asia Policy. Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July/August 2007), s.

526

78


POHLEDU

USA

Diplomová práce

7

Závěr

Po skončení studené války opadlo mezinárodní napětí a došlo k uvolnění mezinárodně politické situace ve světě. Pro region východní Asie měl tento vývoj enormní význam. V době studené války byl region pro Spojené státy centrem pro zadrţování komunismu, čímţ si USA v oblasti vybudovaly silné hegemonické postavení pramenící z bilaterálních aliancí. Od 90. let se však otevřela moţnost intenzivnější spolupráce mezi místními zeměmi. Ve východní Asii působilo mnoho motivů k rozvoji novému regionalismu. Nejdůleţitější byly ekonomické, postupně rostla integrace vzájemného obchodu a tím i vzájemná ekonomická závislost. Ve světové ekonomice sílily regionální obchodní bloky jako EU nebo NAFTA a svým jednotným postupem ukázaly východní Asii, ţe spoluprací lze lépe dosahovat prosazování svých zájmů v institucích s globální působností. Největším impulsem pro vznik nového regionalismu byla pak asijská měnová krize z roku 1997. Její rychlé šíření napříč regionem potvrdilo silné provázání místních ekonomik, ukázalo rovněţ zemím východní Asie, ţe nemohou spoléhat na existující globální finanční instituce. Během krize země východní Asie zklamal i do té doby největší spojenec – Spojené státy. V krizi se však pozitivně zachovala Čína, která odmítla devalvovat svou měnu a tím dále poškodit krizí zmítané ekonomiky. Tyto zkušenosti vedly v roce 1997 k vytvoření ASEAN plus tři, významného regionálního uskupení, které sdruţuje země ASEAN s Čínou, Japonskem a Jiţní Koreou, tedy s největšími ekonomickými a politickými mocnostmi regionu, jejichţ význam je nesmírný i ve světové politice. Vývoj nového regionalismu dále pokračoval, země dokonce plánují vytvořit do roku 2020 Východoasijské společenství. I kdyţ nový regionalismus dosáhl od 90. let 20. století obrovského rozmachu, jeho vývoj bude ovlivněn budoucími výzvami a hrozbami ukrývajících se v několika faktorech. Překáţkou rodícího se regionalismu je hlavně hluboká diverzita

regionu

v mnoha

oblastech.

V regionu

jsou

země

s rozdílnými

ekonomickými a politickými systémy. Ekonomická úroveň jednotlivých zemí je značně rozdílná, například Japonsko patří k nejbohatším státům světa, Kambodţa naopak k nejchudším. Země mají rozdílný politický vliv, Čína je členem Rady bezpečnosti OSN, coţ se s politickým vlivem např. Vietnamu nemůţe srovnávat.

79


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Další překáţkou rozvoje je problém paměti zemí, který pramení zejména z chování

Japonska

v průběhu

druhé

světové

války.

Tyto

faktory

vedou

k nedostatečnému pocitu sdílené identity, která je předpokladem intenzivního regionalismu. Další výzvy pro nový regionalismus lze hledat v budoucí roli Číny, v tom, kdo převezme v regionu vedoucí úlohu nebo jak se k novému regionalismu postaví Spojené státy. Spojené státy si dlouhou dobu uţívaly v regionu východní Asie výjimečnou pozici, podporovanou silnými bilaterálními aliancemi. Tato strategie bývá označována jako hubs and spokes. Od 90. let je však patrná strategie k novému regionalismu východní Asie, která by se dala označit jako benign neglect, tedy záměrné přehlíţení. USA nevěnovaly regionálnímu rozvoji příliš velkou pozornost. Jediné projekty, na které se soustředily, byly ty, které zahrnovaly oblast celého asijského Pacifiku. Tato strategie se ještě více umocnila po teroristických útocích v roce 2001, kdy se Spojené státy zaměřily na boj proti terorismu a zejména tedy na oblast blízkého východu. Spojené státy mají v oblasti mnoho důleţitých zájmů, které by se daly rozčlenit do třech základních kategorií – bezpečnostní, ekonomické a politické. Bezpečnostní

zájmy

zahrnují

nebezpečí

mezinárodního

terorismu

(problematické

skupiny jsou zejména v Indonésii a na Filipínách), jaderný program Severní Koreji a moţný konflikt o Taiwan. Ekonomické zájmy vyplývají z velikosti trhu východní Asie a jeho důleţitosti pro americkou ekonomiku. Některé země východní

Asii

jsou

rovněţ

největšími

světovými

věřiteli

Spojených

států.

Z politického hlediska je nejdůleţitější vzrůst Číny, která se můţe stát budoucím světovým hegemonem a region východní Asie můţe být první oblastí, kde svou hegemonii uplatní. Spojené státy mohou vůči novému regionalismu zaujmout tři základní strategie – mohou jej odmítat, přehlíţet nebo podporovat. Americká strategie by měla co nejlépe reflektovat zájmy v oblasti. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe Američané by měli nový regionalismus ve východní Asii podporovat. Tato podpora můţe být vyjádřena různě, ať jiţ v projevech vedoucích představitelů, účastí na setkání regionálních uskupení, zavedením pozice vyslance pro východní Asii jako celek

80


POHLEDU

USA

Diplomová práce

nebo přímou účastí na nových regionálních projektech. Přehlíţení v minulých letech vedlo k relativnímu poklesu amerického vlivu v oblasti a rovněţ přispělo k růstu anti-amerikanismu. Podporou by Spojené státy vyjádřily tomuto vývoji respekt a jejich jednání by se mohla stát základem dalšího angaţování v oblasti tak důleţité pro americké zájmy. Základem budoucí strategie v oblasti by se tedy měl stát multilateralismus. Nová americká administrativa pod vedením Baracka Obamy si jiţ uvědomila, ţe vůči vývoji ve východní Asii je třeba zaujmout jasný postoj. V roce 2009 se podařilo USA přistoupit k Smlouvě o přátelství a spolupráci v jihovýchodní Asii, která je kritériem pro vstup do Východoasijského summitu, který je jakýmsi předstupněm budoucího Východoasijského společenství. Tento posun je výrazem zlepšení vzájemných vztahů, dříve USA nebyly na summit vůbec pozvány. Spojené státy by tedy měly proces vstupu do EAS měly úspěšně dokončit a dále vyjadřovat novému regionalismu ve východní Asii podporu.

81


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Literatura a internetové zdroje ASEAN-China Free Trade Area. Online [7.1.2011] http://www.aseansec.org/17310.htm Baňouch, H. – Fedorko, M.: Mezinárodní organizace. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita, 2000. Barfield, C.: The United States, China and the Rise of Asian Regionalism. American

Enterprice

Institute.

Paper

Delivered

at

the

Western

Economics

Association Annual Conference. Vancouver 2004. Bowles, P.: Asia's Post-Crisis Regionalism: Bringing the State Back in, Keeping the (United) States Out. In: Review of International Political Economy. Vol. 9, No. 2, 2002. Bowles, P: ASEAN, AFTA and the „New Regionalism, In: Pacific Affairs, Vol. 70, No. 2, 1997. Byung-Joon, A.: The Strategic Environment: US Power and Asian Regionalism. Japan Centre for International Exchange, 2003. Online www.jcie.org/researchpdfs/ASEAN/asean_ahn.pdf Capie, D: Rival regions? East Asian Regionalism and its challange to Asia-Pacific, Alternative Regionalism, 2004. Online: http://www.alternativeregionalisms.org/?page_id=78 Ceverion, R: ASEAN+8 Best Way to Engage US, Russia. In: The Straits Time. 2010. Online www.iseas.edu.sg/aseanstudiescentre/asco37-10.pdf Confirmation of First US Ambassador. Online http://www.asean.org/21496.htm Curtis, G.L.: East Asia, Regionalism, and US National Interests: How Much Change? In: America Foreign Policy Interests, Vol. 26. 2004. Dieter, H: Anti-Americanism and Regionalism in East Asia. In: Center for policy studies. Central European University. 2005. Online https://cps2.ceu.hu/publications/working-papers/antiamericanism-andregionalism

82


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Dittmer, L.: Assessing American Asia Policy. Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July/August 2007). Economic Development Model? University of Wollongong, 2002. Emerging Asian Regionalism: A Partnership for Shared prosperity. Asian Development Bank. Online http://aric.adb.org/emergingasianregionalism/pdfs/Final_ear_chapters/final% 20report.pdf Emmerson, K.D.: Asian Regionalism and US Policy: The Case for Creative Adaptation. S. Rajatham School of International Studies. Online www.rsis.edu.sg/publications/WorkingPapers/WP193.pdf Enterprise for ASEAN Initivave. US government. Online http://www.ustr.gov/trade-agreements/other-initiatives/asean-initiative Ethier, W.J.: The New Regionalism. In: The Economic Journal, Vol. 108, No. 449., 1998. Frost, E.L: America’s role in Engaging with Asia’s New Regionalism, In: America’s role in Asia – American and Asian Views. Recommendation for US Policy from both Side of the Pacifik, 2008. Online: asiafoundation.org/resources/pdfs/AmericasRoleinAsia2008.pdf FTA databáze. Online http://www.aric.adb.org/FTAbyCountryAll.php Fu-Kuo, L.: Asian Regionalism, Strategic Evolution, and US Policy in Asia: Some Prospects for Cross-Strait Development. In: The Brookings Institution. June 2008, Online http://www.brookings.edu/papers/2008/06_asian_regionalism_liu.aspx GDP per capita PPP. Online http://www.economywatch.com/economicstatistics/economic-indicators/GDP_Per_Capita_PPP_US_Dollars/ GO, I.: Regionalism in the Asia Pacific and U.S. Interests. In: Nanzan Review of American Studies, Vol. 30, 2008.

83


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Grimes, W.: The Asian Monetary Fund Reborn? Implications of Chiang Mai Initiave Mulatilateralization. In: Asian Policy. Nr. 11. The National Bureau of Asian Research. 2011. Hamilton-Hart, N.: Asia’s new regionalismu: government capacity and cooperation in the Western Pacific. In: Review of International Political Economy, Vol. 10, 2003. Harvie, Ch. – Lee, H-H: New Regionalism in East Asia: How Does it Relate to the East Asian Economic Development Model? University of Wollongong, 2002. Hashmi, S.M. – Lee, T.P.: Towards East Asian Economic Integration, In: European Journal of Economics, Finance, and Administrative Science, Issue 12. 2008. Higgott, R. – Stubbs, R.: Competing Conceptions of Economic Regionalism: APEC versus EAEC in the Asia Pacific, In: Review of International Political Economy, Vol. 2, No. 3, 1995. Historie APEC. Online http://www.apec.org/en/About-Us/AboutAPEC/History.aspx Hyun Seok, Y: Explaining the Emergence of new East Asian Regionalism: Beyond Power and Interest-based Approach. In: Asian Perspective, Vol. 27, No.1. 2003. Chanlett-Avery, E.: Thailand: Bacground and US Relation. In: Congressional Research Service. 2011. Online www.fas.org/sgp/crs/row/RL32593.pdf Ikenberry, J.: American Hegemony and East Asia Order. Australian Journal of International Affairs, Vol. 58, No. 3, 2004. Jannuzi, F.: US Perspectives on East Asia Community Building. In: East Asia at a Crossroads. Tokyo: Japan Center for International Exchange, 2008. Kawai, M.: East Asian Economic Regionalism: Progress and Challanges. In: Journal of Asian Economics, Vol. 16, Issue 1, 2005.

84


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Kelegama, S.: Open Regionalism and APEC: Rhetoric and Reality, In: Economic and Political Weekly, Vol. 35, No. 51, 2000. KUPPUSWAMY, C.S.: US Interests, Influence and Involvement. South East Asia Analysis Group. Online http://www.southasiaanalysis.org/%5Cpapers22%5Cpaper2188.html Lee, Y.: The US-South Korea Alliance. Council on Foreign Relation, 2008. Online http://www.cfr.org/south-korea/us-south-korea-alliance/p11459 Lohman, W.: US-Indonesia Relation: Build for Endurance, not Speed. In: Backgrounder, No 2381, 2010. Online s3.amazonaws.com/thf_media/2010/pdf/bg2381.pdf Lum, T.: Cambodia: Background and US Interests. In: Congressional Research Service. 2007. Online www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf Lum, T.: Laos: Backround and US Relations. In: Congressional Research Service. 2010. Online www.fas.org/sgp/crs/row/RL34320.pdf Lum, T.: The Republic of the Philippines and U.S. Interests. In: Congressional Research Service. 2011. Online www.fas.org/sgp/crs/row/RL33233.pdf Malik, M.: China and the East Asian Summit: More Discord than Accord. Asia Pacific Centre for Security Studies. Online www.apcss.org/Publications/APSSS/ChinaandEastAsiaSummit.pdf Manyin, M.E.: US-Vietnam Relations in 2010: Current Issues and Implications for US Policy In: Congressional Research Service. 2011. Online www.fas.org/sgp/crs/row/R40208.pdf Manyin, M.E.; Garcia, M.J.; Morrison, W.M.: US Accession to ASEAN’s Treaty of Amity and Cooperation. In: Congressional Research Service. 2009. Online fpc.state.gov/documents/organization/124064.pdf Marciel,

S.:

Speach

on

United

States-ASEAN

Relations.

2009

Onlinecsis.org/files/media/csis/pubs/0003qus_seasia.pdf Mauzy, D.K. – Job, B.L.: U.S. Policy in Southeast Asia: Limited Re-engagement after Years of Benign Neglect. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4, 2007.

85


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Nanto, D.: East Asian Regional Architecture: New Economic and Security Arrangements and US Policy. CRS Report for Congres. 2008, s. 22-23 Narihiro Bono: Regionalism in Asia: The transformation of regional political economy in East Asia. Online: www.ps.ritsumei.ac.jp/assoc/policy_science/101/10110.pdf Novotny, D.: Towards the Zone of Benign Images. SAESREP 10th Anniversary Conference. 2005. Online http://www.amo.cz/publikace/southeast-asiatowards-the-zone-of-benign-images.html Pak, J.H.: China’s pragmatic rise and US interests in East Asia. In: Military Review, 2007. http://handle.dtic.mil/100.2/ADA499771 Pangestu, M. – Gooptu, S.: New Regionalism: Options for China amd East Asia In: East Asia Integrates: A Trade Policy agenda for shared Growth. World Bank. 2004. Online http://www.questia.com/PM.qst?a=o&d=116190405 Peterson, S.T.: East Asia Summit: Steps toward Community to Prevent Great Power Hegemony and Implications for U.S. Policy. In: U.S. Army War College Strategy Research Project. 2006. Online www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/ksil457.pdf Plazza Accord online http://www.g8.utoronto.ca/finance/fm850922.htm Profile: Mahathir Mohamad. BBC. Online http://news.bbc.co.uk/2/hi/asiapacific/2059518.stm Rao, B.: East Asian Economies: Growth within an International Context. In: Economic and Political Weekly, Vol. 33, No. 6, 1998. Reddy, J.: East Asia Summit: Interests and Expectations. In: International Journal of Peace and Development Studies, Vol 1, 2010. Rosenbluth, F.; Saito, J; Zinn, A.: America’s Policy Toward East Asia: How It Looks from Japan. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July/August 2007) Rumley, D.: The Geopolitics od Asia-Pacific Regionalism in the 21st Century, In: The Otemon Journal of Australian Studies, Vol. 31. 2005. Online www.otemon.ac.jp/cas/pdf/31/rumley.pdf

86


POHLEDU

USA

Diplomová práce

Saez, L.: U.S. Policy and Energy Security in South Asia: Economic Prospects and Strategic Implications. In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July-August 2007 Soeya, Y.: US and East Asian Security under the Obama Presidency: A Japanese Perspective. Asian Economic Policy Review, Vol. 4. 2009, s. 292 Statistiky o FDI dostupné na UNCTAD online http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx?ReportId=88 Stubbs, R.: ASEAN Plus Three: Emerging East Asian Regionalism. In: Asian Survey, Vol. 42, 2002. Tan, T-T.: East Asia and U.S. Need Each Other. In: U.S. Naval Institute Proceedings. 2002. Tanaka, H.: Japan’s Foreign Policy and East Asian Regionalism. In: New Regional Security Architecture for Asia. Council on Foreign Relations. 2009. www.cfr.org/content/publications/.../NEAsiaSecurityTanaka.pdf Terada, T.: Constructing an ‘East Asian’ concept and growing regional identity: from EAEC to ASEAN+3, In: The Pacific Review, Vol. 16, No. 2, 2003. The President’s Trip to Asia. White House. Online http://www.whitehouse.gov/issues/foreign-policy/asia Treaty of Amity and Cooperation in Southeast Asia. Online [29.3.2011] http://www.aseansec.org/1217.htm Twoney, C.T.: Missing Strategic Opportunity in US China Policy since 9/11: Grasping Tactical Success.In: Asian Survey, Vol. 47, No. 4 (July-August 2007). U.S. Accession to Treaty of Amity, Cooperation in Southeast Asia. In: Archive of American Government. Online http://www.america.gov/st/texttransenglish/2009/July/20090722100601xjsnommis0.9985468.html&distid=ucs Urata, S.: Emergence of an FDI trade-nexus and Economic Growth in East Asia. In: Rethinking the East Asia Miracle. World Bank & Oxford University Press, 2001.

87


POHLEDU

USA

Diplomová práce

US-ASEAN Enhanced Partnership. Online http://www.buyusa.gov/asianow/the_asean_us_enhanced_partners.html US-Burma relationship. Online http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/35910.htm#relations US-Malaysia Relationship. Online http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2777.htm#relations US-South Korea Relation. Online http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2800.htm#foreign US to attend East Asia Summit. Online http://www.politico.com/politico44/perm/0910/leadership_role_d76b13862038-43a0-949f-2c42f4139f44.html Wanandi, J.: East Asian Regionalism and Global Governance. In: East Asia at Crossroads. Japan Centre for International Exchange, 2008. Online www.jcie.org/researchpdfs/crossroads/chp2_wanandi.pdf Wanandi, J: East Asia Regionalism ans Global Governance. In: East Asia at Crossrads. Japan Center for International Exchange, 2008. Warleigh-Lack, A.: Towards a Conceptual Framework for Regionalisation: Bridging 'New Regionalism' and 'Integration Theory'. In: Review of International Political Economy Vol. 13, No. 5 , 2006. Xing, L. – Shengjun, Z.: One Maintain with Two Tigers: China and United States in East Asian Regionalism, In: Perspectives on Federalism, Vol. 2, Issue 3, 2010. Online www.on-federalism.eu/attachments/004_Volume%202Issue3%202010.pdf

88

Nový regionalismus ve východní Asii z pohledu USA

Recommend Documents