Požáry a dopravní nehody v silniční dopravě se zaměřením na tunelové stavby

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA FAKULTA BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ

Požáry a dopravní nehody v silniční dopravě se zaměřením na tunelové stavby Adam Thomitzek Martin Trčka

Ostrava 2014

© Thomitzek A., Trčka M., 2014 ISBN 978-80-248-3493-1 Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířená bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Veškerá práva autorů jsou vyhrazena.

Poděkování Tento text pro výuku byl vytvořen s podporou ESF v rámci projektu: „Inovace studia v oblasti bezpečnosti dopravy - SAFETEACH“, číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/15.0476.

1

ÚVOD DO INOVACE STUDIA

3

2

VLASTNOSTI VELITELE JEDNOTKY

3

2.1

Povahové rysy

3

2.2

Technické dovednosti

3

3

ROZDĚLENÍ MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ

3.1 Dopravní nehody v tunelech 3.1.1 Doplnění osnov

5 5 6

3.2 Požáry v tunelech 3.2.1 Požáry dopravních prostředků Požáry způsobené technickou závadou Požáry v důsledku dopravní nehody Požáry infrastruktury tunelu 3.2.2 Dynamika požáru dopravních prostředků v prostředí tunelů 3.2.2.1 Rozvíjející se požár a flashover Tepelný výkon požáru 3.2.3 Procesy probíhající ve vrstvě kouře 3.2.4 Plně rozvinutý požár Rozdíly oproti hoření na otevřeném prostranství Rozdíly proti hoření v místnostech 3.2.5 Tepelný výkon požáru 3.2.6 Větrání tunelů Přirozené větrání Umělé větrání Podélné větrání Polo-příčné větrání Příčné větrání Bodové odsávání 3.2.7 Rozdělení problematiky vzhledem k využití stavby 3.2.7.1 Volba strategie 3.2.7.2 Požární útok 3.2.7.3 Požární obrana 3.2.8 Doplnění osnov

9 9 10 10 10 10 10 12 14 15 15 16 19 20 20 21 21 21 21 21 22 24 25 25 25

3.3 Zásahy s únikem nebezpečných látek 3.3.1 Úniky po zpevněném povrchu 3.3.2 Úniky po nezpevněném povrchu 3.3.3 Implementace osnov 3.3.4 Základní úkoly JPO při zásahu na NL 3.3.5 Implementace osnov

27 27 27 28 30 31

4

XVR SIMULÁTOR

35

4.1 Použití XVR simulátoru pro výuku studentů 4.1.1 Spuštění XVR 4.1.2 Okno scénáře 4.1.2.1 Řízení avatara z pohledu třetí osoby 4.1.2.2 Řízení avatara z pohledu první osoby 4.1.2.3 Základní návod pro ovládání 4.1.2.4 Ovládání myší a klávesnicí 4.1.2.5 Klávesy joysticku 4.1.2.6 Definice nástrojů 4.1.2.7 Možnosti nastavení

36 37 38 38 39 39 40 41 41 44

1 Úvod do inovace studia Souvisle se vyvíjí úsilí ke zvýšení úrovně bezpečnosti tunelů po celém světě. Při provádění mnoha experimentů se používají skutečná nebo simulovaná vozidla, rozsah bezpečnostních aspektů pro silniční tunely se přezkoumává. Ačkoli bylo dosaženo velkého pokroku v různých oblastech bezpečnosti v tunelech, zdá se, že menší zájem byl věnován zásahovým scénářům. Jeden z hlavních důvodů může být to, že plánování práce pro požární a záchranné práce se obvykle provádí výlučně hasičskými jednotkami a je obtížné, aby civilisté získali pohled na cíle a schopnosti každého jednotlivého hasiče. Orgány hasičského záchranného sboru se účastní všech procesů souvisejících s bezpečností v tunelu a hrají důležitou roli v každé fázi plánování. Také je přirozené, že by práce hasičů měla být diskutována a hodnocena jako nedílná součást celkové bezpečnostní koncepce tunelu. Bezpečnosti nemůže být dosaženo úsilím pouze jednoho nebo dvou oborů, ale vyžaduje se multidisciplinární přístup. Inovace studia je zaměřena na výukové postupy a návyky, které si musí studenti jako budoucí příslušníci HZS a členové jednotek PO které jsou zařazeny do plošného pokrytí území ČR osvojit do té míry, že budou schopni rozvíjet základní postupy dané cvičebními řády a dále bojovým řádem jednotek požární ochrany. Tyto jak již bylo řečeno v dílčích výstupech, představují základní rámec znalostí, o které se velitelé zásahů a hasiči musejí opírat především ve vazbě na bezpečnost práce při zásahu.

2 Vlastnosti velitele jednotky V rámci výuky požární taktika je důležité, aby se student dokázal sám přesvědčit o tom, jsou-li jeho fyzické, psychické a mentální schopnosti n

2.1 Povahové rysy Jedná se o člověka s výraznou schopností samostatného rozhodování a schopností nebát se vzít na sebe odpovědnost za provedené kroky, ke kterým se rozhodne. Velmi častým rysem, se kterým jsem se setkal, zejména u velitelů na postech řídících a velících důstojníků je snaha přenést nezdar z provedeného zásahu na nižší velení. VJ musí umět udržet za všech okolností pořádek ve vztazích mezi jednotlivými členy jednotky a v krajním případě rozhořeného sporu umět citlivě vyhodnotit situaci nestranně pro všechny zúčastněné strany. Zcela zásadní morální vlastností je přiznání chyby mezi ostatními a veřejné uvedení dané věci na pravou míru.

2.2 Technické dovednosti VJ si musí být vědom toho, že může nastat situace, kdy bude muset z jakýchkoli důvodů převzít činnost některého z podřízených a na to navazují další odrážky. 

VJ musí být ve znalosti vlastních technických prostředků JPO na takové úrovni, aby nebyl za běžných okolností zaskočen otázkou podřízeného. Jeho samostatná příprava musí tedy mnohokrát převyšovat přípravu podřízených a to nejen v oblasti taktiky řízení.

3



  

Velitel jednotky je ze zákona oprávněn povolit, nebo nařídit porušení taktických postupů. Z tohoto důvodu musí znát nejlépe z celé jednotky „zakázané manipulace“ s TP tak, aby byl schopen je přiměřeně použít.  Manipulace s výškovou technikou  manipulace s lezeckou technikou  Manipulace s hydraulickým vyprošťovacím zařízením  Manipulace s ochrannými obleky, způsoby použití (např. OPCH, ISOTEMP…)  Manipulace s navijáky  Manipulace se zraněnou osobou a alternativní využití TP  použití dýchací techniky  pohyb v zakouřeném prostoru VJ musí mít velmi dobrou znalost hasebního obvodu jednotky ale i obvodu ve své územní působnosti. VJ musí mít minimálně ŘP sk.B. VJ který nepředvede, co považuje za správný postup, nebo co vyžaduje po svých podřízených, ztrácí autoritu a riskuje zpětný útok „ukaž nám to“. Z tohoto důvodu se musí VJ stát člověk bez jakýchkoli fobií:  Práce ve výškách a nad volnou hloubkou  Obavy ze stísněného prostoru  Obavy z neznámého prostoru  Obavy v zakouřeném prostoru, nebo prostoru, kde jsou takové podmínky orientace, které omezují některý ze základních smyslů člověka.  Fobie z krve, otevřených zranění z pohledu na smrt

Velmi důležitou a podceňovanou schopností VZ (VJ) je znalost chování se v podmínkách požáru, jelikož chybí základní znalosti jak z oblasti taktiky zásahu, tak i z oblasti PBS. Velké procento velitelů umí říci, co by se mělo udělat, ale chybí praktické zkušenosti jak, chybí umění rozhodnout o prioritách s daným (omezeným) počtem hasičů a přitom využít níže uvedené znalosti: 



    

Rozpoznání hranic požárního úseku o Rozpoznání požární stěny, požárního stropu, požárního uzávěru a odhad požární odolnosti!!! Zásadní principy a smysl ZOTK, EPS, SSHZ ve vztahu k rozvoji požáru a ovlivnění časového intervalu volného rozvoje. VZ který jede na místo požáru a z dokumentace PO se dozví o výskytu PBZ, musí být schopen udělat v závislosti na dojezdovém času odhad rozvoje požáru. S tím souvisí rozhodnutí o vstupu do budovy. VZ musí být schopen jednoznačně se orientovat v DZP a pokud tato není při jejím ověřování dostatečná, musí být schopen identifikovat její nedostatky. znalosti možných směru šíření požáru v budovách princip odvětrání budov a nalezení, nebo vytvoření vhodných přiváděcích a odváděcích otvorů určení vhodného směru požárního útoku a vhodného taktického nasazení útočného proudu v souvislosti s předchozí odrážkou je nutná znalost cvičebního řádu tak, aby nenastaly situace, kdy libovolná jednotka vymyslí „vlastní bojové rozvinutí“, které znemožní posilové jednotce plynulé navázání dalších činností.

4



 

odhad zásoby hasiva a nastavení vhodného průtoku tak, aby se zamezilo výpadku hašení. S tím souvisí rozhodnutí, jestli jednotka provádí obranu, nebo útok, případně jak dlouhá bude nutná záchrana. Ve vztahu k předchozí odrážce musí VZ chápat principy plošného pokrytí území a chápat význam operační hodnoty JPO. zásady způsobu rozebírání konstrukcí a bezpečnosti při této činnosti, jako i určení vhodných TP pro tuto činnost (motorové pily, rozbrušovací agregáty versus trhací háky – je s podivem, jak málo velitelů si umí představit náročnost práce s trhacím hákem a s tím spojený potřebný čas pro odstranění konstrukce).

Velmi často se při prověřování dokumentace PO (DZP) stává, že požární technik klade celou řadu otázek směrem k VJ, který tuto činnost provádí. Ten by měl být schopen všechny otázky s tím spojené zodpovědět, neboť z praxe vím, že požárních techniků a preventistů, kteří jsou na takové úrovni, aby kladly otázky, které by mohly VJ zaskočit, není mnoho a většinou se jedná o otázky „základního typu“ jako …“musí být tato svařovací souprava zaznamenána v DZP?“ VJ který na toto neumí odpovědět, nezvládl odbornou přípravu.

3 Rozdělení mimořádných událostí Provedení zásahu jednotkami požární ochrany se vzhledem k činnostem na místě zásahu, nebezpečí vyplývající z řešení a možných vlivů na životní prostředí musí pro potřeby výuky rozčlenit na   

Dopravní nehody, Požáry, Zásahy s únikem nebezpečných látek.

Osnovy výuky zahrnují jednotlivé typy mimořádných událostí, ovšem nejsou v nich implementovány specifika podzemních staveb.

3.1 Dopravní nehody v tunelech Řešení dopravních nehod z pohledu podzemních staveb přináší komplikaci zejména při stanovení stupně poplachu, neboli stanovení rozsahu mimořádné události. Hlášení o události přichází od účastníka této situace, který je na místě ať už jako oběť nebo svědek. Za určitých okolností není jednoduché vytěžit volanou osobu a stanovit tak skutečný rozsah události. Proto může docházet k situacím, kdy rozsah mimořádné události jednotky překvapí. Následné povolávání posil na místo zásahu značně zpomaluje záchranné práce. Legislativa platná v podmínkách ČR se snaží tomuto stavu předcházet a rozděluje stavy událostí podle počtu postižených osob do čtyř stupňů poplachu. V rámci provedené rešerše zahraničních přístupů není možné najít zcela jasný konsenzus a je možné říci, že je tento problém poměrně individuální. Zvlášť je dále hodnocena možnost kombinace typů mimořádných událostí nehoda – požár – únik nebezpečných látek. Posun v zahraničí je možné najít zejména v úkolech jednotek. V této oblasti je ČR na vysoké úrovni. Nedostatek je však v možnostech přípravy na tento druh zásahu. Chybí zde jednoznačně speciální školící zařízení, které by dokázalo simulovat nehody tak, aby bylo možné trénovat základní postupy a dovednosti v podmínkách tunelových staveb. Bez těchto tréninků je v podstatě nemožné získat návyky pro plynulé řešení událostí, jelikož není dostatečné množství zkušeností s možnými anomáliemi vznikajících při zásazích.

5

3.1.1 Doplnění osnov Uvedená oblast rámcově patří do studia požární taktiky, a proto bude výstup realizován v doplnění osnov tohoto předmětu. Do výuky je nutné zařadit zejména následující oblasti a informace, které doposud chyběly a jejich absence vyplynula ze studia zahraničních přístupů. 









Definovat, co je to dopravní nehoda. Student, pokud dostane tuto otázku, ve většině případů ví, tuší a myslí si, že není problém odpovědět, ale skutečnost je jiná. Neumí nadefinovat charakteristiky této události Dopravní nehoda = zranění, úmrtí, škoda na majetku. Bez ohledu na druh a rozsah události je nutné vysvětlit tuto základní definici ještě před zahájením výuky postupů řešení. Definice cílů jednotek PO zajištění místa a okolí dopravní nehody, poskytnutí první pomoci zraněným, provedení protipožárních opatření vyproštění zraněných a ohrožených osob, zamezení úniku nebezpečných látek a látek ohrožujících okolí, poskytnutí nezbytné humanitární pomoci postiženým osobám Charakteristika místa nasazení sil a prostředků kategorie pozemní komunikace (I.tř….) hustota silničního provozu místo nehody (křižovatka, mimo obec) druh a počet havarovaných dopravních prostředků charakter převáženého nákladu (zvířata, NL) meteorologické podmínky (teplota, déšť, mlha, náledí, sníh). Definovat záchranné práce a určit jejich náplň zajištění ochrany záchranářů a osob zdržujících se v místě dopravní nehody proti vnějším faktorům, zejména před ohrožením přijíždějícími vozidly, uhašení požárů havarovaných vozidel, provedení nezbytných technických opatření (odpojení baterie, vypnutí samostatných topení, zajištění stability havarovaného vozidla apod.), vynesení nebo vyproštění raněných osob z vozidel, poskytování první pomoci raněným osobám, poskytování přednemocniční neodkladné zdravotní péče, umožnění transportu zraněných sanitkami nebo vrtulníky zabránění úniku nebezpečných látek do životního prostředí, Definovat likvidační práce a určit jejich náplň transport raněných do lůžkových zdravotnických zařízení a poskytování neodkladné a přednemocniční neodkladné péče během transportu, poskytování psychologické a posttraumatické intervenční péče raněným dokumentaci a ochrana stop pro vyšetřování nehody (fotografie, šetrnost vůči stopám apod.), řízení dopravy, uzavírka komunikace a vytýčení objížděk a postupnému obnovování plynulosti a bezpečnosti silničního provozu, provedení potřebných procedur a úkonů k předání obětí dopravní nehody pohřebním službám nebo k provedení pitvy,

6





Úklid komunikace, odstranění krve a tkání obětí dopravní nehody, olejových skvrn přečerpání nebezpečných látek z nepojízdných cisteren, neutralizace vyteklých nebezpečných látek a odstranění nebezpečných látek z havarovaných vozidel, odtah nebo přemístění nepojízdných vozidel do nejbližšího místa, kde netvoří překážku silničního provozu, zajištění dopravního značení, pokud dojde k takovému poškození silniční komunikace, že nelze obnovit zcela plynulý a bezpečný provoz bez omezení nebo varování, statické posouzení a případné provizorní zajištění objektů a zařízení poškozených havarovanými vozidly, Definovat obnovovací práce a určit jejich náplň veškerá zdravotní péče poskytovaná postiženým osobám v lůžkových zdravotnických zařízeních, odvoz kontaminovaných látek a trosek na skládky nebezpečného odpadu nebo na skládky, opravy komunikace, jejích součástí a příslušenství (zejména záchytných bezpečnostních zařízení – svodidel – a dopravního značení), obnova průjezdnosti komunikací v původním rozsahu, asanace kontaminované zeminy a vegetace v okolí nehody, opravy budov, objektů a zařízení poškozených havarovanými vozidly mimo komunikaci, procedury související s pojištěním vozidel a majetku, ochrana cenného nákladu v nepojízdných vozidlech, jeho přeložení na jiná vozidla, odtažení nepojízdných vozidel na odstavná parkoviště nebo k majiteli a další asistenční služby (např. opravy na místě), správní řízení s účastníky nehody a další činnosti. Definovat postup řešení a množství sil a prostředků pro záchranné likvidační a obnovovací práce Příjezd na místo zásahu - průzkum Zjistit rozsah DN o Počet vozidel o Druh vozidel o Počet zraněných Analýza okolí DN o Zjištění možných iniciačních zdrojů o překážky pro manipulaci o Hustota provozu o Poloha vozidel o Přihlížející Analýza nebezpečí v místě DN o Únik látek, možnost požáru, možnost výbuchu o Nebezpečný pohyb vozidla o BOZP a volba použití OOPP o Ohrožení zásahových složek o Ohrožení přihlížejících Provedení nezbytných opatření, definice charakteristických prostorů a definice charakteristických činností v jednotlivých prostorech

7











Definovat nebezpečí pro zasahující při záchraně Pasivní bezpečnostní prvky - airbagy, předpínače pásů, výztuhy karosérií apod.) nádrže, tlakové nádoby, elektroinstalační a ostatní rozvody napružené a nestabilní části (volantová tyč) odstranění překážek bránících vyprošťování ochrana zachraňovaných před vlivy vyprošťovacích prací (hluk, nečistoty, střepiny skla, ostré hrany), Definovat hromadnou dopravní nehodu zranění více osob s různě vážnými poraněními nutnost provedení vyprošťovacích prací současně na více místech zdravotnická pomoc pro velký počet osob, vznik více míst s možností úniku pohonných hmot, provozních kapalin a nebezpečných látek z vozidel zvýšené nebezpečí vzniku požáru a jeho obtížná likvidace Náročnost na SaP i ostatních složek IZS, nutnost použití štábu VZ Vyproštění osob Zřízení pracovních skupin + zdravotník metoda TRIAGE (START) Nezbytná opatření Charakteristika činností spojených s odstraňováním následků DN Vyhodnocení nebezpečí z prodlení s ohledem na manipulaci s havarovanými vozidly o Záchrana osob, zvířat o Nebezpečí ohrožení ŽP o Riziko vzniku požáru nebo výbuchu o Nebezpečí úniku NL Vyhodnocení překážek silničního provozu o havarovaná vozidla o převážený náklad o poškozené dopravní značení o zařízení, která zasahují do komunikace vyhodnocení dopravních omezení a omezení plynulosti silničního provozu o omezení sjízdnosti komunikace o uniklé provozní kapaliny o přepravované látky nebo jiný náklad definovat co je železniční nehoda, železniční neštěstí Dělení hnacích kolejových vozidel o podle pohonu (elektrické (stejnosměrné, nebo střídavé napětí)), motorové o podle konstrukčního uspořádání Definovat postup řešení a množství sil a prostředků pro záchranné likvidační a obnovovací práce Vysvětlit nutnost spolupráce s ČD a informovat OPIS ČD Význam nahlášení kilometrické polohy MU a druh MU Význam povolání jednotky HZS ČD Význam vyrozumění odpovědných zaměstnanců (výpravčí, nebo elektro dispečer) Způsob vypnutí příslušného vedení, jednotka HZSČD je oprávněna provést zkratování vypnutého trakčního vedení)

8



Způsob vyloučení provozu v příslušném prostoru Způsob vyloučení provozu v příslušném prostoru a odtažení vozidla mimo koleje se zapnutým trakčním vedením Možnosti řízení vozidla, uvedení do bezpečného stavu, odpojení průběžného kabelu VN 13kV. Definice povolených činností vypnutí motoru na stanovišti strojvedoucího (červené tlačítko STOP), vypnutí všech jističů el. rozvaděče (i zaplombovaných) stažení sběrače (červeně označené tlačítko) hašení pouze CO2 a jen z prostoru strojvedoucího Možnosti zásahu pod trakčním vedením, ochrana před úrazem elektrickým proudem

3.2 Požáry v tunelech 3.2.1 Požáry dopravních prostředků Veškeré motorizované dopravní prostředky (osobní, nákladní automobily, autobusy) mají společný konstrukční základ zaležený na nosném rámu resp. samonosné karoserii vozidla, oplechování z hlediska rozvoje požáru těchto dopravních prostředků jsou klíčové tyto materiály: 

čalounění na bázi hořlavých textilií PA, PES, měkké výplně na bázi zejména PU



interiérové plasty, převážně na bázi PP, PE a ABS;



hořlavé hmoty použité v motorovém prostoru zejména na bázi plastů



kabeláž elektroinstalace

Jedná se o hmoty až na výjimky snadno zápalné, vykazující vysokou rychlost odhořívání a vysokou výhřevnost. Dále se v dopravních prostředcích vyskytují: 

hořlavá paliva – tato jsou z hlediska počáteční fáze rozvoje požáru významná zejména v malém množství v motorovém prostoru, význam těchto látek je zásadní, zejména ve třetí fáze požáru kdy již dochází k zasažení nádrže paliva a jeho vytékání v důsledku tepelného působení na nádrž nebo odhoření trubiček pro přívod paliva



hořlavý náklad – zejména u nákladních vozidel může být převážen hořlavý náklad ve větším množství, jež je málokdy zdrojem vlastního požáru, ale ve vyšších fázích rozvoje je požárem zasažen a značně přispívá k jeho intenzitě.

S ohledem na kompaktní dispozici všech uzavřených prostor vozidel (kabiny i motorového prostoru) a relativně dobré podmínky ventilace, je rozvoj požáru v dopravních prostředcích velmi rychlý nástup třetí fáze rozvoje požáru nastává v řádu minut od jeho vzniku. V podmínkách běžných na otevřeném prostranství tyto skutečností nepůsobí závažnější problémy, šíření požáru mezi jednotlivými např. zaparkovanými vozidly je pozvolné, protože většina tepla vzniklého při požáru odchází volnou konvekcí do atmosféry. Rychlý rozvoj požáru tak ohrožuje pasažéry, kteří jsou přítomni v dopravním prostředku, ve kterém se nachází ohnisko požáru a to zejména v případě dopravních prostředků hromadné dopravy.

9

V případě tunelových staveb ovšem dochází k akumulaci zplodin hoření pod stropem tunelu a jejích šíření buď ve dvou směrech, nebo pouze směrem jedním v závislosti na sklonu tunelu a směru podélného proudění. Tepelná radiace a později i vlastní konvekce horkých zplodin hoření tak umožňují relativně rychlé šíření požáru na další dopravní prostředky nacházející se poblíž hořícího. Zásadním problémem zůstává odvod zplodin hoření z místa požáru. V případě kratších tunelů postačuje volné vytékání zplodin z portálu (ovlivněné zejména vnějším atmosférickým působením). Jestliže se jedná o tunely delší, dochází k ochlazování zplodin hoření o betonové ostění, ztrátě vztlaku a rozpadu stratifikace kouřové vrstvy. Zplodiny hoření tak v průběhu jejich proudění tunelovou troubou klesají a zhoršují možnosti evakuace tunelu. Požáry způsobené technickou závadou Vznikají v důsledku technické závady (zejména palivový systém a el. instalace) za jízdy nebo za odstavení vozidla. Požárem je zasaženo jedno vozidlo a šíření na další vozidla je možné v případě jejich situování bezprostředně poblíž nebo v případě, že vozidlo převáží velké množství hořlavých látek. Požáry v důsledku dopravní nehody Tyto požáry vznikají jako důsledek destrukce vozidel při dopravní nehodě, kdy dochází k mechanickému poškození rozvodů paliva a poté k iniciaci paliva např. na horkém povrchu. Hrozí rychlé přenesení požáru na ostatní poškozená vozidla při dopravní nehodě. Požáry infrastruktury tunelu S ohledem na podmínky požárně bezpečnostního řešení současných tunelových staveb, členění na požární úseky a použité materiály je možné konstatovat, že tyto požáry hrozí zejména v případě starších tunelů, u nichž nejsou uplatněny současné požadavky požární bezpečnosti staveb (kabelové lávky, technologická zařízení atd.).

3.2.2 Dynamika požáru dopravních prostředků v prostředí tunelů Základní principy chování požáru v uzavřeném prostoru platí i pro požáry dopravních prostředků v podzemních stavbách. Požáry dopravních prostředků jsou zpravidla provázeny rozvojem požáru v uzavřeném prostoru (kabině, motoru atd.) a proto pro ně platí stejné zákonitosti jako v případě požárů v místnostech. 3.2.2.1 Rozvíjející se požár a flashover Rozvoj požáru v místnostech je obvykle dělen na dva základní režimy a to požár před celkovým vzplanutím a po celkovém vzplanutí. Dílčí fáze rozvoje požáru se dělí na: I.

fázi rozvoje což je časový úsek od vzniku požáru až do počátku intenzivního hoření, podle statistických údajů trvá obvykle 3 až 10 minut a je závislý na druhu hořlavých látek i podmínkách rozvoje požáru. Tepelný výkon požáru v ohnisku a teploty místnosti pomalu rostou.

II.

fázi rozvoje, což je časový úsek od počátku intenzivního hoření až do doby, kdy jsou požárem zasaženy všechny hořlavé materiály a konstrukce hořícího objektu dochází k intenzivnímu sdílení tepla z horní vrstvy horkých zplodin hoření do ostatních hořlavých hmot a konstrukcí. Tepelný výkon požáru a teplota prudce roste.

10

III.

fáze rozvoje je časový úsek od konce II. fáze, tj. v daném prostoru hoří všechny hořlavé látky a intenzita hoření dosahuje maxima, až do začátku poklesu intenzity hoření. Rychlost odhořívání je maximální a je limitována pouze podmínkami větrání v prostoru. Tepelný výkon požáru a teplota zůstávají přibližně konstantní. V průběhu III. fáze požáru dochází k odhoření většiny hořlavých látek v zasaženém prostoru.

IV.

fáze rozvoje – dohořívání. Je časový úsek od počátku snižování intenzity hoření až do úplného vyhoření hořlavých látek, tepelný výkon požáru klesá, klesá také teplota v zasaženém prostoru, dochází ke zpětnému sdílení tepla akumulovaného ve stavebních konstrukcích požár a zpětně přechází do režimu kdy je limitovaný dostupností paliva.

Obrázek 1: fáze požáru

Termín náhlé vzplanutí se užívá zhruba posledních 40 let. Definice byla neurčitá a v minulých letech se objevilo množství různých interpretací tohoto pojmu. Mnoho definicí termínu „náhlé vzplanutí“ je velmi podobných. Některé z nejběžněji užívaných jsou dokonce vloženy do mezinárodní normalizační skupiny ISO, která jej definuje jako: Rychlý přechod do stavu zasažení celého povrchu ohněm z hořlavých materiálů v uzavřeném prostoru. Bod A na Obrázek 2 může znamenat fázi, kdy plameny dosáhnou stropu v místnosti. Od bodu B bylo dosaženo plně rozvinutého požáru. Období mezi A a B může být v některých konkrétních případech velmi krátké, často jen několik vteřin. Flashover lze popsat jako čas potřebný od lokalizace ohně do doby, než je celá místnost zachvácena plameny.

11

Obrázek 2: průběh teplot při požáru v závislostio na ventilaci

K některým z faktorů, které ovlivňují délku tohoto období, patří geometrie místnosti. V tomto popisu se předpokládá, že oheň je v počátku kontrolován, tj. pokoj má otvor. Když dojde k celkovému vzplanutí /flashover/ požár se změní pod vlivem ventilace. Tím lze vysvětlit to, že všechny hořlavé předměty, které jsou umístěny v místnosti, nemohou shořet na místě kvůli nedostatku kyslíku. Pokud bereme celkové vzplanutí jako časové období, je obtížné přesně určit přesný okamžik, kdy k němu dojde. Rozhodná kritéria jsou zejména teploty v kouřové vrstvě plynu a tepelná radiace směrem ke dveřím. Výsledky z různých experimentů ukazují, že tyto časy se mohou výrazně lišit. Je těžké najít dva nezávislé experty, kteří by mohli určit přesně stejný čas, kdy došlo k celkovému vzplanutí. Stačí, když se podaří zajistit odhad v rozsahu 5 až 10 sekund rozdílu. Tento druh časového rozdílu znamená, že teplota v místnosti se bude moci změnit asi o 100°C. Tempo, kterým teplota stoupá při celkovém vzplanutí je vysoké. Pokud jde o teploty (naměřené hodnoty), kdy dojde k celkovému vzplanutí, tak se pohybují mezi 450 – 771°C, ačkoli většina hodnot leží mezi 600 a 700°C. Hodnoty hustoty tepelného toku se liší od 15 kW/m2 do 33 kW/m2. Většina hodnot je nicméně nad 20 kW/m2. Důvodem proměnlivosti těchto hodnot je to, že experimenty byly prováděny za použití různých paliv a různého uspořádání. Nehledě na to, že osoby vykonávající pokusy nemusí vždy vizuálně identifikovat výskyt celkového vzplanutí ve stejném okamžiku. Obecně řečeno, pokud je teplota v kouřové vrstvě plynu nad 600°C, většina lidí se pak domnívá, že došlo k celkovému vzplanutí. Stejně tak se většina odborníků je názoru, že úroveň radiace nad 20 kW/m2 postačuje k vyvolání celkového vzplanutí /flahover/ v prostoru. Experimentální pozorování ukázala, že hustota tepelného toku na úrovni podlahy musí dosáhnout zhruba 20 kW/m2 a teploty pod stropem asi 600°C (pro stropy ve výšce 2,5 - 3,0 m), aby mohlo dojít k celkovému vzplanutí /flashover/. V této fázi se úroveň tepelné radiace v místnosti zvedá, což má za následek zvýšení rychlosti pyrolýzy, jak dochází ke zvyšování povrchu paliva. Většina z těchto experimentů byla provedena v místnostech s otvory různých velikostí. Tepelný výkon požáru Tepelný výkon požár je řízen buď přístupem ke kyslíku, nebo poměrem k rychlosti odhořívání. Když je dostatečný přístup ke kyslíku a velikost požáru je řízena rychlostí odhořívání, tento požár, jak již bylo výše uvedeno, je pod kontrolou paliva. Jen pro srovnání, hasiči jsou schopni uhasit požár o tepelném toku okolo 15 - 20 MW. Jedná se o větší tepelný tok než u požáru v klasickém domě. Schopnost uhasit požár je samozřejmě závislá na dostupnosti prostředků a individuálních schopnostech hasičů.

12

. Nárůst rychlosti odhořívání V této části se budeme zabývat procesy, které přispívají ke zvýšení míry úbytku paliva a nepřímo tepelného toku, což umožňuje dosáhnout celkového vzplanutí.

Obrázek 3: teplotní rovnováha na povrchu paliva

Obrázek 3 ukazuje tepelnou rovnováhu na povrchu paliva. V tomto případě předpokládáme, že máme objekt umístěný na podlaze. To samozřejmě není zcela standardní typ požáru, ale použijeme tento příklad, pro snazší pochopení podílejících se mechanismů. Je velký rozdíl například mezi kusem nábytku hořícím venku pod širým nebem a v místnosti, kde působí zpětná radiace z plamenů a stěn, stejně jako z kouřových plynů. Zpětná radiace se zvyšuje, a poté palivo uvolňuje více pyrolýzních plynů a rychlost uvolňování tepla se zvyšuje. Když je požár ve fázi rozvoje, je velké množství převedené energie získané z paliva použito ke zvýšení teploty paliva, nikoli pro vytváření výparů na povrchu. Spalování termoplastu je možné uvést jako příklad tohoto jevu: nedosáhne se maximální rychlosti odhořívání, dokud velké množství materiálu

13

při požáru neroztaje. Tento proces vyžaduje velké množství energie. Po chvíli však palivo a jeho povrch budou mít dostatečnou teplotu.

Obrázek 4: porovnání úbytku hmoty v uzavřeném a na otevřeném prostoru

Teplo z plamene (v ohnisku požáru) způsobuje jednak odpařování materiálu během rozvíjejícího se požáru a také částečně ohřívá materiál mimo něj. To má za následek šíření plamene a zvýšení povrchu paliva. Rychlost šíření plamene závisí do značné míry, na tom, jaké materiály jsou smíchány, ale možná ještě více na palivovém uspořádání kolem ohniska. Plameny se šíří mnohem rychleji po svislém povrchu, ve srovnání s horizontálním. Když se vznítí materiály použité na hořlavé obklady, budou se plameny šířit velmi rychle a vytvářet pod stropem rozšířené plameny. Úroveň radiace /záření/ v místnosti dramaticky vzroste. To se často stává těsně předtím, než se v místnosti objeví celkové vzplanutí /flashover/. Rychlost hoření materiálů, které hoří v místnosti, roste, když se zvyšuje teplota záření v horních částech místnosti. Na základě naměřených hodnot se míra ztrátovosti může mnohonásobně zvýšit, když jsou materiály vystaveny účinkům vnějšího záření. Velikost tohoto vzrůstu závisí na zapojení specifických materiálů. V místě požáru se kouřové plyny drží pod stropem. Horní část místnosti je proto zaplněna kouřovými plyny, pokud tyto plyny nemohou uniknout žádným dostupným otvorem. Uzavření kouřových plynů a horké horní povrchy vytvářejí tepelné záření postihující palivo a další hořlavé povrchy. To napomáhá zvyšování rychlosti hoření dalších materiálů, které již hoří, stejně jako teplotě dalšího potenciálního paliva. To zvyšuje velikost plamene, která zase zvyšuje teplotu, která zase zvyšuje množství zpětného záření a tak dále. Vnější záření také napomáhá zrychlení procesu rozšiřování plamene. Pokud je v místnosti dostatek paliva, bude výsledkem zrychlující se proces.

3.2.3 Procesy probíhající ve vrstvě kouře Hoření kouřové vrstvy je typickou částí procesu celkového vzplanutí. Těsně před tím, než nastane celkové vzplanutí, obvykle vzplane vrstva kouře. V případě hoření kouřových plynů se jedná o hoření difúzní. To proto, že kouřové plyny nemají čas, aby se smíchaly dohromady, než vzplanou, protože jsou průběžně spalovány ohněm. Z toho důvodu není možné hromadění většího množství předem smíchaných plynů. Pokud vrstva kouře obsahuje nespálené plyny, můžou vést k hoření, které ve svém důsledku způsobí značný nárůst vyzařovaného tepla. Když nespálené plyny nemají dostatečný přísun kyslíku, tak se

14

akumulují. K akumulaci určitého množství nespálených plynů však dochází, i když je přísun kyslíku dostatečný. Čím méně kyslíku, tím větší množství nespálených plynů. V těchto případech vzniká také velké množství pyrolýzních produktů, především z hořlavých materiálů stropu. Jakmile plameny vzrostou, dojde k fázi, kdy proniknou vrstvou kouře a dotknou se stropu. Když dosáhnou stropu, je situace kritická. Jak se plameny rozšíří podél stropu, k povrchům v nižších úrovních místnosti je vyzařováno velké množství tepla. Když teplota kouřových plynů dosáhne 600°C, může začít celkové vzplanutí. Jak vrstva kouře klesá, omezuje přísun kyslíku k vyšší části plamenů a proces hoření se tím stává méně účinným. Teplota kouřové vrstvy také vzrůstá, jak teplejší vzduch proniká sloupcem kouře. V důsledku zpětného záření potom proces hoření vzrůstá a velká část plamenů pronikne kouřovou vrstvou, jejíž obsah se bude nyní skládat z velkého množství nespálených plynů. Zároveň bude klesat obsah kyslíku, dokud se jeho vrstva úplně nevyčerpá. Jak se požár rozvíjí po povrchu, vnitřní část kouřové vrstvy se stává nestabilní masou žhavých plynů (s teplotami 800-1000°C). To podporuje horké plyny a vzduch v míšení v kouřové vrstvě. Znatelně to zvyšuje úroveň radiace, což způsobuje zvyšování rychlosti odhořívání. To je fáze těsně před tím, než celý prostor zachvátí oheň. Výše uvedená teze je založena na dostatku paliva pro zvyšování tempa úbytku hmoty, stejně tak jako volný přístup vzduchu. Čím více paliva ve vrstvě kouře bude, s tím větší pravděpodobností budou plameny rozšířeny dále do spodní vrstvy. Toto bylo zpozorováno v mnoha praktických případech. Ale stále se dá těžko obecně tvrdit, že plameny vždy hoří podél spodní vrstvy neutrální roviny. Další zásadní faktor může být, jak je rozložené palivo v místnosti zasažené požárem. To ovlivní proudění vzduchu v prostoru. Pokud vnější vrstva stropu je hořlavá, směs bohatá na palivo se bude shromažďovat těsně u stropu, což zvýší pravděpodobnost šíření plamenů podél spodní vrstvy kouřové vrstvy. Je také těžké si všimnout, kde přesně v místnosti jsou plameny, protože silná vrstva kouře ztěžuje viditelnost.

3.2.4 Plně rozvinutý požár Celkové vzplanutí (flashover) vede k plně rozvinutému požáru. Během plně rozvinutého požáru v prostoru se část hoření odehraje mimo místa samotného hoření. To je ve skutečnosti kvůli tomu, že požár je vyventilován, což znamená, že vytváří nadbytek hořlavých plynů. V důsledku toho plameny uniknou skrz otvory budovy. Plně vyvinutý požár může trvat dlouho dobu, dokonce až několik hodin, především to závisí na množství paliva, které je v prostoru. Teploty 800-900°C jsou běžné. Tak dlouho dokud je k dispozici v prostoru palivo a dostatek okysličovadla pro hoření, teplota zůstane na stejné úrovni. Rozdíly oproti hoření na otevřeném prostranství Požáry v tunelech se liší oproti požárům na otevřeném prostranství ve dvou základních směrech. 

Zpětná radiace na hořící dopravní prostředek je intenzivnější než na otevřeném prostranství. Zpětná radiace má za následek, že dopravní prostředky hoří intenzivněji než na otevřeném prostranství. Někteří autoři uvádějí, že špička tepelného výkonu požáru může být v tunelu až 4 x vyšší než při hoření na otevřeném prostranství. Ventilace přísun kyslíku do pásma hoření

15

není vždy v tunelu natolik intenzivní jako na volném prostranství. Hoření je provázeno uvolňováním velkého množství vysoce toxických zplodin hoření. 

Velké množství uvolněného tepla zplodin hoření o vysoké teplotě způsobuje narušení obvyklých ventilačních principů tunelu. Tato chování může způsobit, že zplodiny hoření se pohybují i proti směru proudění vzduchu v tunelu (backlayering).

Rozdíly proti hoření v místnostech Požáry v tunelech se liší oproti požárům v budovách ve třech základních bodech: 

Maximální tepelný výkon požáru je v případě požárů v budovách omezený přirozenou ventilací otvory v obvodových konstrukcích, což je výpočtově dáno tzv. ventilačním faktorem, kde rozhodujícími parametry je plocha otvorů a druhá odmocnina jejich výšky. V případě tunelů obvykle proudění vzduchu v tunelové troubě podporuje hoření a to jako proudění přirozené tak nucené ventilačním systémem.



Požáry v uzavřených prostorách se mohou snadno rozvíjet prostřednictvím celkového vzplanutí řádově v několika minutách, kdy přecházejí do fáze požáru kontrolovaného ventilací. V případě požárů v tunelech se tradičně známá forma celkového vzplanutí obvykle nedostaví, protože zplodiny hoření jsou rapidně ochlazovány betonovým ostěním tunelu, což zamezuje vzniku podmínek, jež běžně provází celkové vzplanutí. Celkové vzplanutí ovšem může vzniknout uvnitř kabiny automobilu resp. autobusu, nebo v nákladovém prostoru. Riziko sekundárního výbuchu nespálených zplodin hoření je v podmínkách tunelu nižší než v případě požárů v budovách. To je způsobeno hlavně v zásadě odlišnou ventilací a rychlým ochlazováním pyrolýzních plynů o tunelové ostění. Přenos požáru na sousední objekty je způsoben zejména plameny, které jsou podélně protažené ve směru proudění vzduchu v tunelu a přímo tak přenášejí požár. Tento jev ovšem neodpovídá definici celkového vzplanutí. V případě, že ventilační systém neběží a proudění v tunelu je zanedbatelné, ohnisko požáru může být špatně větrané, což ovšem nebrání vývoji pyrolýzních plynů a tepelné degradaci materiálů. Jestliže je v této situaci ventilační systém uvedeno do provozu, dochází k dramatickému rozvoji požáru. Plameny se prudce prodlouží a může docházet k rychlému šíření požáru na sousední dopravní prostředky a rychlému nárůstu tepelného výkonu požáru. Tato situace může být také velmi riskantní, pokud hasiči zahájí požární zásah před spuštěním podélné ventilace v tunelu.



Formování stratifikovaných vrstev kouře je v tunelu odlišné. V prvotních fázích rozvoje požáru v místnosti se formuje horní vrstva plynů o vysokém vztlaku a studená vrstva prostá kouře. Obdobné chování lze pozorovat v případě tunelu, pokud je vyloučeno podélné větrání v prvotních fázích rozvoje požáru. Ve větších vzdálenostech od ohniska požáru ovšem dochází ke ztrátě vztlaku kouřové vrstvy, jejímu poklesu a rozpadu stratifikace. Taktéž v případě zahájení podélného větrání dochází k rozpadu stratifikace kouře mísení kouře s čistým vzduchem a zakouření celého průřezu tunelové trouby. Za určitých podmínek také při podélné ventilaci dochází ke zpětnému proudění horké vrstvy proti směru proudícího čerstvého vzduchu. Toto zpětné proudění je způsobeno vysokým vztlakem zplodin hoření

16

s vysokým rozdílem hustot horkých plynů oproti čerstvému vzduchu. Tento zpětný proud se po určité dráze proudění ochlazuje a turbulencí se mísí z čerstvého vzduchu, až postupně může dojít k smísení tohoto proudu s čerstvým vzduchem a ohnisko požáru tak může být zakouřeno i ze strany přísunu čerstvého vzduchu. Na obr. 5 – 10 je znázorněno chování zpětného proudu spalin v závislosti na podélné rychlosti proudění v tunelu.

Obrázek 5: Zpětný proud spalin při rychlosti proudění 1,5 m.s

-1

Obrázek 6: Vektory proudění plynů při rychlosti proudění 1,5 m.s

-1

17

Obrázek 7: Zpětný proud spalin při rychlosti proudění 3 m.s

-1

Obrázek 8: Vektory proudění plynů při rychlosti proudění 3 m.s

-1

18

Obrázek 9: Potlačení zpětného proudu spalin při rychlosti proudění 6 m.s

Obrázek 10: Vektory proudění plynů při rychlosti proudění 6 m.s

-1

-1

3.2.5 Tepelný výkon požáru Tepelný výkon požáru v tunelu je limitován množstvím dostupného paliva a pro stejné dopravní prostředky dosahuje vyšších maximálních hodnot než na otevřeném prostranství. Reprezentativní parametry typických hořících objektů: Hořící objekt

Max. tepelný [MW]

výkon Přibližný průtok kouře Teplota u [m3/s] tunelu [°C]

stropu

19

Osobní automobil Dodávka Autobus Kamion Kamion s hořlavým neb. Nákladem Cisternové vozidlo

5 15 30 50 100 – 150

20 30 60 80 – 120 100 – 200

400 700 700 1000 1200

300

300

1200 -1400

Souhrn tepelných výkonů návrhových požárů dle projektu UPTUN:

Ohrožení konstrukce tunelu

Ohrožení života osob

Tepelný výkon požáru [MW] 5 10 20 30 50 70 100 150 200

Dopravní prostředek osobní vozidlo vozidlo kategorie VAN, 2-3 běžné OA dodávka, mikrobus autobus, prázdný kamion hořlavý náklad kamionu kamion s hořlavým nákladem plně naložený kamion kamion se snadno hořlavým nákladem cisterna s PHM

3.2.6 Větrání tunelů Účelem ventilace tunelů je obvykle udržení uživatelů infrastruktury v určitém hygienickém komfortu, nebo pomoc s kontrolou horkých plynů nebo výparů. Pro účely požárního zásahu může být provoz odvětrávacích systémů rozdělen do dvou základních typů: 

Přírodní, způsobené prouděním vzduchu přes portály tunelu



Mechanické, kde odvětrávací systém vykonává specifickou funkci, například odvod spalin z motorů, odstraňování výparů, kontrola kouře nebo ohně

Přirozené větrání Tento typ odvětrání je zajišťuje řada principů a to zejména: 

Klimatické podmínky



Pohyb vozidla (včetně "pístového efektu")



Vlastnosti tunelové infrastruktury (včetně komínových průduchů nebo svislých šachet)

Přirozené odvětrání tunelu je tak jednoduché jak název napovídá. Pohyb vzduchu je kontrolován povětrnostními podmínkami a pístovým efektem vytvořeným pohybujícími se vozidly tlačící spotřebovaný vzduch tunelem. Tento efekt je minimalizován, pokud je přítomen obousměrný provoz. Povětrnostní podmínky zahrnují nadmořskou výšku a teplotní rozdíly mezi dvěma portály a vítr foukající do portálů tunelu. Některé přirozeně odvětrané tunely délek cca 180 m na délku má mechanické proudové ventilátory instalované pro použití během při požáru.

20

Umělé větrání Tunelové ventilační systémy mohou být rozděleny do čtyř hlavních typů nebo mohou být provedeny v jakékoli kombinaci těchto čtyř nebo v kombinaci s přirozenými systémy: 

Podélné větrání



Částečně příčné větrání



Plně příčné větrání



Samostatně bodová extrakce

Podélné větrání Podélné větrání je podobné přirozenému větrání s přídavkem mechanických ventilátorů a to buď v tunelové budově, centrální šachtě nebo namontované uvnitř tunelu. Podélné větrání je často používáno uvnitř obdélníkového tvaru tunelu, který nemá zvláštní prostor nad stropem nebo pod vozovku pro potrubí. Také kratší kruhové tunely můžou být řešeny pomocí podélného systému, protože je zde malá výměna vzduchu a proto není potřeba rovnoměrného rozdělení vzduchu přes vzduchovody. Ventilátory mohou být oboustranné a jsou používány k pohybu vzduchu do nebo ven v případě požáru z obou tunelových budov. Polo-příčné větrání Polo-příčné větrání také využívá mechanických ventilátorů pro pohyb vzduchu, ale nepoužívá samotný obal vozovky jako potrubí. Samostatný prostor nebo rozvody se přidávají buď nad, nebo pod tunelem s průduchy, které umožňují rovnoměrné rozložení vzduchu do nebo ven z tunelu. Tento prostor nebo rozvody se obvykle nachází nad zavěšeným stropem nebo pod konstrukční deskou v tunelu s kruhovým průřezem. Obrázek 3 ukazuje jeden příklad z přiváděného vzduchu polo-příčným systémem a jeden příklad odváděného vzduchu polo-příčným systémem. Je třeba poznamenat, že existuje mnoho variant polo-příčným systémů. Jedna taková varianta by byla, mít tunel se systémem na půl přiváděného vzduchu a druhá polovina se systémem odváděného vzduchu. Další varianta je mít přiváděný vzduch ventilátory na obou koncích prostoru, které vytlačují vzduch přímo do prostoru, směrem ke středu tunelu. Jedna poslední varianta je systém, který může využít jen odváděný nebo jen přiváděný vzduch s využitím oboustranného ventilátoru nebo jen systém žaluzií v potrubí, které mohou změnit směr vzduchu. Ve všech případech, vzduch buď vstupuje, nebo opouští na obou koncích tunelu (obousměrný provoz větrání), nebo na jednom konci (v jednom směru toku provozu). V případě požáru ventilátory mohou čerpat vzduch do tunelu a vytlačí tím kouř z vchodu do tunelu. Příčné větrání Příčné větrání používá stejné komponenty jako polo-příčné větrání, ale přívodní a odpadní vzduch je společně po stejné délce tunelu. Tato metoda se používá zejména pro delší tunely, které mají velké množství vzduchu, které je třeba vyměnit, nebo pro silně vytížené tunely, které vytvářejí velké množství zplodin. Přítomnost přiváděného a odpadního potrubí umožňuje tlakový rozdíl mezi vozovkou a stropem a proto proudí vzduch napříč po celé délce tunelu a cirkuluje rychleji. Tento systém může zahrnovat i odvod nebo přívod vzduchovodu po obou stranách tunelu namísto v horní a spodní části. Bodové odsávání Ve spojení s polo a plném-příčném větrání, můžete jednobodovou extrakci používat pro zvýšení proudícího vzdušného potenciálu v případě požáru v tunelu. Systém funguje tak, že umožňuje

21

otevření velikostně vybraných sacích kanálů na zlepšení podmínek při mimořádné události. Toto může být provedeno mechanicky otevřením žaluzie nebo konstrukční části stropu z materiálu, který by se změnil z pevné látky na plyn v případě požáru, a tím zajistit větší otvor. Obě z těchto metod jsou poměrně nákladné, a proto se používají jen zřídka. Novější tunely dosáhnout stejných výsledků jednoduše tím, že poskytuje větší extrakční porty v daných časových intervalech, které jsou připojeny k ventilátorům přes potrubí.

3.2.7 Rozdělení problematiky vzhledem k využití stavby Provádění zásahu při MU události v podzemních stavbách – tunelech je jednoznačně možné charakterizovat jako specifické činnosti, které vzhledem základním parametrům staveb (zejména délkovým rozměrům), přinášejí odlišnosti od obecných zásad. S ohledem na popis charakteristik zásahu je nutné provést v rámci inovace výuky vhodné rozdělení do jednotlivých typů mimořádných událostí podle toho, jaké mají společné rysy pro jejich definování. Tyto je možné hledat především v účelu stavby, tedy:  

Silniční tunel viz Obrázek 11 Železniční tunel viz Obrázek 12

mimořádná událost v silničním tunelu

studená varianta

horká varianta

dopravní nehoda osobního automobilu

požár osobního automobilu

dopravní nehoda nákladního automobilu

požár nákladního automobilu

hromadná dopravní nehoda

požár po úniku nebezpečných látek

Obrázek 11: schématické znázornění mozností mimořádných událostí v silničním tunelu

22

mimořádná událost v železničním tunelu

osobní přeprava

nákladní doprava

studená varianta

horká varianta

vykolejení vlakové soupravy

srážka vlakových souprav

požár hnacího vozidla

požár hnaného vozidla

Obrázek 12: schématické znázornění mimořádné události v železničním tunelu Vedle uvedených charakteristik je pro řešení mimořádné události významná skutečnost, jeli stavba realizovaná jako jednotubusová, ne dvoutubusová. Tento rozdíl sebou přináší důležitý vliv na mimořádnou událost, kterým je rozdělení provozu do dvou samostatných směrů. Uvedené hodnocení nebere v potaz nejrůznější výluky, svedení provozu do jedné trouby apod. Zásadní pro přípravu na řešení události je také specifikum železniční stavby, u které je stanovení směru jízdy vlakové soupravy nemožné vzhledem k využití každé stavby pro libovolný směr dle potřeby provozovatele. Silniční tunely mají ve své charakteristice jednu zásadní odlišnost oproti železničnímu, a tou je přístup k mimořádné události. Tento fakt má zásadní vliv na rychlost soustředění sil a prostředků pro řešení mimořádné události. Soustředit síly a prostředky v místě mimořádné události je rovněž odlišné vzhledem k tomu, že silniční tunel za určitých okolností umožňuje použít jako výchozí stanoviště místo bezprostředně v blízkosti události. Tento aspekt je z pohledu železničního tunelu ovlivněn vnitřním řešením tunelové trouby, neboli zda je možný vjezd zásahových jednotek po zpevněné komunikaci k místu neštěstí. Požáry v silničních tunelech mohou být rozděleny do dvou kategorií. Jedna kategorie jsou požáry zahrnující pouze jedno vozidlo bez účasti jiných vozidel při zapálení. Seznam požárů v tunelech ukazuje, že tyto požáry se rozvíjí relativně pomalu, pokud tam není jiný zvláštní faktor, který může urychlit postup, jako je únik paliva nebo výbuch nákladu. Jsou zpočátku malé a ukazují některé znaky požáru, jako je kouř a plameny, takže sousední vozidla mohou vidět co se děje a připravit se na mimořádnou situaci v přiměřeném čase. Tato varianta se označuje jako „samostatný požár“.

23

Druhá kategorie jsou požáry, které zahrnují na začátku více než jedno vozidlo a dochází k nim jako výsledek dopravních nehod jako srážka dvou vozidel, nebo náraz vozidla do zdi tunelu. K tomuto typu požáru dochází náhle bez předchozích znaků, takže může způsobit paniku v tunelu a může dosáhnout až katastrofických rozměrů. Tato varianta se označuje jako „Požár po srážce“. Tyto dvě kategorie mohou být rozděleny do stupňů závislých na tom, jestli se požár šíří nebo ne. V této studii šíření požáru znamená, že se požár rozšířil na jiné vozidlo, které nebylo angažováno při počátečním požáru. Definice každého požárního stupně je:    

Požár prvního stupně: Samostatný požár, který se nešíří na ostatní vozidla. Požár druhého stupně: Samostatný požár, který se rozšířil na sousední vozidla. Požár třetího stupně: Požár po srážce, který zasáhl pouze vozidla účastnící se srážky. Požár čtvrtého stupně: Požár po srážce, který se šíří na okolní vozidla, která se neúčastnila srážky.

3.2.7.1 Volba strategie Strategie jsou definovány jako obecný plán nebo průběh akce, o němž rozhoduje velitel zásahu, aby dosáhl účinného hašení, které chrání život a majetek, pomocí záchrany, lokalizace a likvidace požáru. Je důležité, aby byl výběr strategie vhodný pro konkrétní situaci. Zvolené strategie a následná rozhodnutí, jako jsou výběr přístupové trasy a kontrola ventilačních systému jsou rozhodující pro výsledek každého požárního útoku. Známe dva typy strategií, které můžou být použity pro zásah a záchranné operace: útočná strategie a obranná strategie. Útočná strategie zdůrazňuje rychlé rozvinutí hadic k útoku na ohnisko požáru, zatímco obranná strategie může být použita zpočátku při zásahu na rozsáhlé nebo rozšiřující se požáry kde je kritická ochrana expozic a izolací. Výběr a realizace jakéhokoliv strategického plánu a podpůrných taktik je závislý na přesném pochopení situace zásahu. Pokud je stupňující se požár nad schopnosti jednotek přijíždějících na místo požáru jako první, měla by být zvolena požární obrana. Jinými slovy, prioritou pro zasahující hasiče by mělo být zastavení šíření požáru a omezování dalšího vzniku dokud je jejich kapacita převýšena intenzitou požáru. Naopak, když je požár zpočátku malý nebo se pomalu šíří může ho dostat pod kontrolu první přijíždějící jednotka. Je lepší zvolit útočnou strategii pro účinnou likvidaci požáru. V závislosti na kapacitě prvních přijíždějících jednotek by měla být věnována pozornost dvěma pojmům: omezení reakce a maximální doba zásahu. Omezení reakce může být definováno jako měřítko ohně, který může zvládnout průměrná požární jednotka. V kapitole 4.2 je omezení reakce určeno jako požár těžkého nákladního automobilu, kde se oheň nerozšířil na převážený náklad. Toto omezení reakce se odhaduje podle poměru uvolňovaného tepla 20-30 Mw. Jako další důležitý pojem definujeme maximální dobu zásahu, jako dobu od okamžiku kdy může průměrná hasičská jednotka udržet požár, než se vyvine v požár velkých rozměrů. Maximální doba zásahu bude podrobněji projednána v kapitole číslo 7. Na závěr, klíčové informace pro určení výsledku operace jsou: jaká událost se v tunelu stala a jak rychle se může dostavit první požární jednotka na místo události a začít zasahovat.

24

3.2.7.2 Požární útok Útočná strategie se zaměřuje na rychlý útok na oheň, zastavení šíření ohně a odstranění všech hrozeb pro osoby unikající z tunelu. Takže, v útočné strategii je dána priorita požárním operacím. Při agresivním přístupu k požáru by měl být brán v úvahu také odvod tepla a kouře. Ačkoliv je v první fázi operace vybrána obranná strategie, měl by být zvážen přechod na strategii útočnou, pokud jsou cíle obranné strategie splněny, tj. omezit původní oheň a zastavit šíření na jiná vozidla. Čas na změnu z obranné strategie na útočnou je také tehdy když se požár dostane do fáze útlumu, takže tehdy kdy budou mít zasahující hasiči situaci pod kontrolou. 3.2.7.3 Požární obrana Obranné strategie mohou být použity v případě nedostatečných hasebních zdrojů a rychle se rozvíjejícího rozsáhlého požáru v době rozhodnutí. Účelem této strategie je omezit šíření požáru, vyhledání a záchrana ohrožených osob v tunelu do bezpečného prostředí, poté může být použita strategie útočná. V rámci obranné strategie jsou prioritní vyhledávací a záchranné operace. Typické příklady postupů při požární obraně  První přístup je uskutečněn z nepostižené časti tunelu, nebo spolu s hasícím vedením.  Pátrací a záchranné operace jsou prováděny na závětrné straně.  Hasičské sbory na straně postupu hoření zaujímají pozice na bezpečném místě a pomáhají osobám v úniku z tunelu, nebo pokud je to nutné a možné, zastavují šíření požáru. Měli by mít dobré znalosti týkající se postupu a délky plamenů, protože plameny mohou dosáhnout 60-100 metrů v krátké době po vzplanutí a tím mohou ohrozit zasahující hasiče a unikající osoby. Jednotky, které přijedou později, pomáhají první jednotce s pátracími a záchrannými pracemi nebo chrání záchranáře proti žáru a kouři.  Poté co jsou uvězněné osoby a vozidla na závětrné straně vyproštěny, směr proudění je obrácen tak aby bylo možno vyhledat a zachránit osoby na protější straně.  Během pátraní v opačné části tunelu, hasiči na protilehlé straně ustoupí na bezpečnou pozici a zabraňují šíření požáru.  Jakmile oheň dostatečně klesne, je zahájena změna strategie na útočnou.  Když je potvrzeno, že jsou v tunelu uvězněné osoby, bez ohledu na umístění je jejich záchrana hlavní prioritou. 3.2.8 Doplnění osnov Uvedená oblast rámcově patří do studia požární taktiky, a proto bude výstup realizován v doplnění osnov tohoto předmětu. Do výuky je nutné zařadit zejména následující oblasti a informace, které doposud chyběly a jejich absence vyplynula ze studia zahraničních přístupů. Běžně spočívá rozhodnutí o použité strategii na veliteli zásahu (velitel první přijíždějící jednotky). Je důležité získat co nejvíc informací v krátkém čase a přesně prozkoumat průběh požáru. Základní informace, které by měl velitel zásahu získat pro správný výběr strategie, jsou: Rozhodnutí o typu požáru  požár jednoho vozidla, nebo požár více vozidel, po srážce o Požár jednoho vozidla: V úvahu může přicházet útočná strategie, pokud hlášení a příjezd jednotky nejsou příliš opožděny. o Požár po srážce: Může dojít k uvěznění osob a úniku hořlavých pohonných hmot což komplikuje situaci. Zde je preferována strategie obranná.

25

Počet a typy vozidel zúčastněných u vzniku požáru  Požár zasahuje pouze osobní automobily: Možnost šíření požáru je nízká. Očekává se, že požár nepřekročí možnosti zasahující jednotky. Může být použita útočná strategie.  Požár ohrožující alespoň jeden nákladní automobil nebo automobil, který přepravuje velké množství materiálu: Požár se může rozšířit. Velikost požáru může v krátké době po vzniku přesáhnout možnosti zasahující jednotky. Měla by být použita obranná strategie, pokud nebyla přijata zvláštní opatření před vznikem požáru. Přítomnost uvězněných osob:  Pokud jsou potvrzeny uvězněné osoby, všechny zdroje a operace by měly být zaměřeny na jejich záchranu: maximalizovat ventilaci pro záchranu osob Lokalizace požáru:  Pokud požár vypukne v dvoutubusovém tunelu, který má jednotlivé směry jízdy odděleny, nejbližší propojky u požáru by měly být použity pro rychlé přiblížení. Správná lokalizace požáru zaručuje správný výběr přístupové cesty. Přístupová cesta  Je jasné, že přístup k ohni z protisměru je skoro nemožný, obzvlášť v případech velkých požárů.  Ve všech případech provedených případových studií jednotky PO nemohli přistoupit k ohni včas. Rychlejší příjezd mohl zlepšit úspěch.  Požárně bezpečnostní zařízení mohou pomoci jednotkám dostat se k požáru blíž. Zkušenost ukazuje, že přístup těmito cestami může být I nebezpečný právě vinou kouře a horka.  Je důležitý přístup k oběma stranám tunelu Dojezdový čas  Je složité určit přijatelný dojezdový čas  Požáry v důsledku dopravní nehody nenechávají příliš času k příjezdu.  Požáry způsobené technickou závadou na vozidle jsou hašeny efektivněji a v kratší době. Ventilace  Jednotky by měli mít znalost o ventilaci v tunelu.  Taktiku stanovit s přihlédnutím jak k přirozené tak k přetlakové ventilaci včetně přirozeného větrání.  Různé typy ventilačních režimů jsou klíče k úspěchu při zásahu.  Správné načasování a nastavení ventilace je podporou jednotkám při zásahu a přístupu blíže k ohni, pomoci uniknout postiženým lidem a zabránit požáru v rozšíření. Umístění Sil a prostředků  Záchranné jednotky by měly být připraveny po obou stranách tunelu ve stejné reakční době, pokud možno. Doba požáru  Doby těchto požáru jsou ve všech těchto případech více než 6 hodin.  To znamená, že pokud nebyl tunel vybaven hasicím zařízením, nebo oheň nebyl zvládnut hned v počátku, nebylo možné požár uhasit, dokud nedošlo k poklesu intenzity a teplot.  Pokud je tunel důležitou dopravní tepnou, je třeba ho chránit stabilními hasicími zařízeními.  Pokud je nahlášeno uvěznění lidí,  Volba strategie je složitá, protože je zde hrozba, že se požár přesto rozšíří nepředpokládaně.

26

3.3 Zásahy s únikem nebezpečných látek 3.3.1 Úniky po zpevněném povrchu Tyto úniky jsou zcela jednoznačně definovány schopností podkladu nepropustit nebezpečnou látku pod strukturu pevného povrchu, čímž je zabráněno kontaminaci spodních vod a zeminy. Tato charakteristika však předpokládá šíření bez toho, aby nebezpečná látka takový povrch opustila (konec komunikace, letištní plochy apod.). Problémem tak vzhledem k vlastnostem kapalin zůstává její viskozita, hustota a schopnost vypařování. Hlavní charakteristiky uniklé kapaliny:  Rychlost šíření kapaliny po povrchu  viskozita  Těkavost kapaliny  Měrná hmotnost Hlavní charakteristika pevného povrchu  Pórovitost  Chemické složení Likvidace takových mimořádných událostí (MU) se v současnosti provádí pomocí sorpčních materiálů od mnoha výrobců. Jedná se formu textilií různých rozměrů, nebo granuláty a drtě na bázi nejrůznějších materiálů s dobrými sorpčními schopnostmi. Z hlediska odstranění nežádoucí látky z komunikace, nebo jiného pevného povrchu hovoříme o následujících pojmech: Absorpce - pohlcování nežádoucí látky (ropné látky) do struktury sorpčního materiálu Adsorpce - ulpívání nežádoucí látky na povrch sorbentového prostředku Chemisorpce – vázání látky do chemické struktury sorbentu.

3.3.2 Úniky po nezpevněném povrchu Únik nebezpečných látek do nezpevněného povrchu představuje daleko širší spektrum zátěže a velmi často se tato situace rozvine z úniků po pevném povrchu. Zde se projevuje potřeba znalostí z oblasti složení půd a jejich základních fyzikálně-chemických vlastností, jakož i základních charakteristik látek – polutantů, které do půdy unikají. Hlavním problémem těchto úniků je:   

Ekonomická zátěž Zátěž lidských sil a technických prostředků Zátěž pro životní prostředí

Kontaminace půd a hornin je závislá na době působení, vzniku a rozsahu zasažení. V tomto ohledu hrají velmi důležitou roli fyzikálně-chemické vlastnosti kontaminantu, zejména těkavost těchto organických látek – resp. schopnost se vypařovat. Vypařování představuje nejdůležitější charakteristiku a vlastnost hořlavých kapalin (HK). Tak jak spolu s klesající hodnotou teploty vzplanutí roste třída nebezpečnosti HK, zvyšuje se také riziko vytvoření nebezpečných koncentrací par HK se vzdušným kyslíkem.

27

Metody asanace zasaženého půdního prostředí se rozdělují podle toho, jaké cíle jsou na ni kladeny, vysvětluje rozdíl přístupu k jednotlivým metodám a taky z těchto asanačních postupů vyplývá jejich časová a ekonomická náročnost. Existují také metody, které dokážou zohlednit finanční stránku věci tak, že proces likvidace ropného úniku je podstatně levnější, než u klasických metod “in – site, ex – site”. Nazývají se “biotechnologické metody”. Pro provedení zásahu je chování podle jednotlivých druhů úniku velmi důležité, a proto je zásadní správné rozhodnutí velitele zásahu o způsobu řešení mimořádné události. Zde již vstupují do řešení další úrovně řízení a koordinace, jelikož realizace obnovovacích prací není již v kompetenci velitele zásahu do té míry, jelikož jednotka není odborně způsobilá pro tyto speciální činnosti.

3.3.3 Implementace osnov Znalosti o způsobech možného řešení poškození environmentu musí být předmětem přípravy studentu zejména přípravy pro vyšší stupně velení na úrovni operační a strategické koordinace. Proto se doporučuje zařadit tuto oblast do osnov předmětu případové studie s tímto zaměřením. Definice základní taxonomické jednotky geneticko-agronomické klasifikace - půdní typ  skupiny půd se stejnou povahou produkce přeměn a ukládání organických látek, se specifickým zvětráváním a syntézou minerálních a organominerálních sloučenin, stejným charakterem migrace a akumulace látek, s kvalitativně stejnorodým transformačním systémem a se stejnou strukturou půdního profilu v kvalitativně podobných geografických podmínkách. Definice fyzikálních charakteristik  Textura (zrnitost) Hodnocení zrnitosti a poměrné zastoupení jednotlivých půdních frakcí. Zrnitost se velmi významně podílí na průběhu pedogenetických procesů, ale i na agronomické a ekologické charakteristice půdy.  Struktura Hodnotí velikost, tvar, vyvinutost a stav povrchu půdních agregátů a prostory mezi nimi. Je určována faktory fyzikálními (vysychání, zvlhčování, mrznutí, tání), chemickými (mineralogická skladba, chemické vazby, tvorby agregátů), biologickými (působení kořenů, půdních živočichů, a mikroorganismů). Stanovuje se pro jednotlivé horizonty.  Měrná hmotnost Měrná hmotnost (hustota) představuje hmotnost 1 m3 pevné, neporézní zeminy (pevná fáze půdy) v tunách. (t.m-3) nebo (g.cm-3 ).  Objemová hmotnost Udává hmotnost jednoho metru krychlového půdy v jeho přirozeném uložení (t.m-3 nebo g.cm-3 ). Je vždy nižší než měrná hmotnost. Závisí na půdních vlastnostech: zrnitosti, struktuře, vlhkosti, pórovitosti. Je důležitým parametrem pro hodnocení míry zhutnění, pedokompakce, jako významného negativního faktoru. Další fyzikální charakteristiky  Barva a teplota půdy  Vlhkost půdy  Areační status (množství vzduchu v půdě) Technologické vlastnosti půdy [15]

28

 Adheze (přilnavost, lepivost půdních částic na předměty vnikající do půdy)  Koheze (soudržnost půdních částic)  Konzistence (stav daný adhezí, kohezí a stávající vlhkostí)  Uléhavost a hutnost (má zásadní vliv na změnu hustoty a pórovitosti)  Bobtnání  Smršťování  Kornatění (tvorba škraloupu)  Hrudkovatění (vliv orby)  Rozprašování (rozpad strukturních agregátů) Definice chemických charakteristik  Elementární složení půdy  Složení půdního roztoku a půdního vzduchu  Obsah a složení půdní organické hmoty  Půdní pH  Redox potenciál Základní charakteristiky polutantů  Měrná hmotnost  Barva  Zápach  Bod varu  Bod tání  Bod vzplanutí  Tenze par [Pa]  Henryho konstanta  Těkavost Charakteristiky polutantů s ohledem na transport v prostředí Aby bylo možné provést hodnocení chování polutantů (ropných látek) při jejich transportu v půdním systému jsou zavedeny následující charakteristiky.  Rozpustnost ve vodě Čím je látka lépe rozpustná ve vodě, tím více roste její schopnost transportu v zemině. Naopak s klesající rozpustností roste schopnost látek kumulovat se v určitém prostoru, jsou perzistentní.  Rozdělovací koeficient oktanol-voda [KOW] Tento koeficient představuje poměr mezi rozpustnosti polutantu v tucích a ve vodě. S rostoucí hodnotou KOW roste pravděpodobnost, že se látka bude ukládat v organismech a stává se perzistentní. Se zvýšením hodnoty KOW nad určitou hodnotu je již látka natolik nepohyblivá, že její přenos do organismů je nemožný.  Rychlost hydrolýzy Hydrolýza je nejčastější formou rozkladu organických látek. Hodnotí se pomocí indexu t50, což je čas, za který se hydrolýzou rozloží polovina původního množství polutantu). Pro látky s hodnotou t50 < 30 dnů se předpokládá, že nezpůsobí větší škody v prostředí.  Fotolýza Představuje stejně jako hydrolýza míru perzistence polutantu v prostředí.  Vypařování

29

V případech, kdy jsou látky velmi těkavé, je pravděpodobné, že se vypaří rychleji, než způsobí škody v půdním systému Sorpce a vymývání z půdy Schopnost sorbovat se je stanovována experimentálně jako podíl pevné fáze a půdního roztoku. Vyjadřuje se distribučním koeficientem K.  Sorpce na organických (humusových) látkách Toto je vyjádřeno jako podíl KOC = K/fot, kde koeficient fot vyjadřující množství látek na 1kg humusu. Všechny jednotky PO jsou podle příslušné normy povinny provést požární zásah a v případě zásahu s výskytem nebezpečné látky záleží rozsah úkolů, které musí JPO splnit na tom, zda se jedná o jednotku předurčenou k tomuto typu zásahu. Jednotky však nejsou určeny k tomu, aby prováděly odstraňování všech následků způsobených NL. Proto je důležité, aby každý VZ dokázal vyhodnotit, jestli práce, které na místě MU provádí, souvisí s následujícími požadavky, které jsou na jednotky PO kladeny [31].

3.3.4 Základní úkoly JPO při zásahu na NL 1) provedení záchranných prací 2) omezení rizik a přerušení jejich příčin Tato úvaha vede k rozdělení jednotek PO podle jejich „předurčenosti“ k zásahu na NL. Předurčenost jednotek znamená ve své podstatě schopnost určité jednotky zasahovat při únicích NL kvalifikovaněji, než je tomu u standardně vybavené JPO. Předurčenost jednotky je dána [31]:  Vybavením JPO vhodnými OOPP,  vybavením JPO pro zásah na NL v určitém rozsahu,  speciální přípravou pro zásah na NL. Tabulka 1: úkoly jednotek PO podle jejich předurčenosti k likvidaci MU s výskytem NL

Úkoly standardní jednotky PO při zásahu s NL 1) 2) 3) 4)

Průzkum (zjištění, jedná-li se o MU s NL) Opatření k záchraně osob uzavření místa zásahu přivolání pomoci Úkoly předurčené jednotky PO při zásahu s NL

5) Snížení bezprostředních rizik (hašení, záchrana osob, identifikace látky, stabilizace situace na místě MU) 6) Omezení rozsahu havárie (zamezení dalšího úniku - odčerpávání, přečerpávání, sběr uniklé látky)

30

3.3.5 Implementace osnov Cíle základních jednotek při MU s NL 1. Analyzovat přítomnost NL, základní nebezpečí a doplňující informace:  Kontaktováním se s odpovědnou osobou v místě MU – řidič,  zjištěním přítomnosti NL,  průzkumem v místě havárie z místa, odkud je možné provést identifikaci NL podle výstražných značek, je možné zjistit KEMLER-kód a UN, popř. nalezením nákladového listu. 2. Provést zásahovou činnost odpovídající Registru NL:  Zahájit záchranné práce podle vnitřního havarijního plánu a registru NL,  zajistit proces vyrozumění složek IZS podle poplachového plánu (OPIS). Obsah znalostí základních jednotek Obecné znalosti Základní jednotky PO musí:  Znát definici NL .  Znát rozdělení do tříd podle ADR.  Definovat základní nebezpečí spojené se zařazením látky do tříd nebezpečnosti podle ADR.  Charakterizovat rozdíly mezi MU s únikem NL a jinou MU.  definovat pojmy záchrana, evakuace, zředit, ohradit.  Znát místa v hasebním obvodu s výskytem NL (skladování, výroba, přeprava, manipulace s nimi).  Ovládat identifikaci NL pomocí bezpečnostních značek ADR, RID, pomocí UN a Kemler-kódu značení potrubí, značení tlakových lahví.  Vyčíst základní informace z „nákladového listu“ pro identifikaci NL.  Vědět, kde hledat „nákladový list“ při všech způsobech dopravy.  Znát využití smyslů vnímání pro identifikaci NL v okolí MU.  Vysvětlit možné problémy s identifikací NL (záměna Kemler-kódu, ztráta apod.).  Znát zdroje získání inform. pro identifikaci NL.  Znát „brány vstupu“ NL do org.  Znát způsoby ochrany před RA látkou.  Znát tři metody vyhledání inform. pro identifikaci NL pomocí Registru NL. Znalosti pro záchranné práce formou simulace MU  Pomocí Registru NL stanovit odstupové vzdálenosti od NL.  Znát úkoly zasahujících podle metodických listů a plánovaných postupů jednotek PO.  Určit základní bezpečnostní opatření pro zasahující, obyvatelstvo a životní prostředí.  Vyjmenovat možné iniciační zdroje při náhodně zvolené havárii.  Znát způsoby jištění zasahujících.  Pomocí Registru NL u náhodně simulované MU stanovit neodkladné činnosti (požár-hašení, výron NL-postup, první pomoc).  Pomocí Registru NL stanovit použití OOPP (staniční stejnokroj, zásahový oděv, oblek proti sálavému teplu, chemický oblek, dýchací přístroj).  Pomocí Registru NL provést rozdělení místa zásahu na typické zóny.  Znát způsoby zabránění vstupu nepovolaných osob do prostoru MU.  Znát postupy při vyrozumění složek IZS a stupně poplachu pro jednotlivé MU.

31

Cíle předurčených jednotek při MU s NL 1 Analyzovat havárii s NL a určit priority s ohledem na následující úkoly:  Průzkum místa havárie určení typů kontejnerů, a materiálů, zjistit, jestli došlo k úniku do okolí a stanovit podmínky pro další činnost,  získat pokyny pro případ havárie z nákladového listu kontakty na přepravce, provést odhad dalšího chování látky a obalu, nebo kontejneru, provést odhad škodlivosti havárie. 2 Naplánovat likvidační práce s ohledem na dosažitelnost SaP a to tak, aby byly zohledněny tato údaje:  Fakta na místě havárie,  možnost celkové ochrany jednotek vzhledem k rozsahu havárie (zejména ochrana techniky),  úroveň OOPP zasahujících,  připravenost na plnění dekontaminačních úkolů. 3 Provést likvidační práce směřující ke zmírnění, nebo odstranění příčin havárie v souladu s metodickými postupy, kterými jsou zejména:  Rozčlenění místa MU na typické prostory,  zahájit proces rozvinutí činností vedoucích k umožnění zahájení likvidačních prací,  použití vhodných OOPP,  provedení kontroly připravenosti jednotlivých sektorů (TP, DP, NP, apod.). 4 Provést vyhodnocení účinnosti a efektivity prací a jejich bezpečnost. Odborná způsobilost předurčených jednotek musí v plné míře zahrnovat znalosti pro jednotky základní. Obsah znalostí předurčených jednotek Obecné znalosti Předurčené jednotky musí:  Podle tvarů určit kontejnery pro jednotlivé skupenství látek (plyny, kapaliny, pevné látky).  Rozpoznat typy cisternových automobilů (nepřetlakové cisterny, přetlakové cisterny a cisterny na kryogenní kapaliny).  Rozpoznat typy stabilních zařízení pro skladování NL.  Označit cisternu, obaly nebo nádrž na všech použitelných místech.  Zjistit z označení, nebo dokladů pro přepravu velikost přepravního zařízení.  Identifikovat jednotlivé potrubí podle barevného značení a určit odpovědnou osobu.  Zaznamenat potřebné údaje o okolních podmínkách na místě MU.  S využitím nákladového listu zjistit TBP a PTCH NL.  Ovládat systém pomoci TRINS a jeho způsoby pomoci.  Ovládat HAZCHEM, DIAMANT.  Znát alespoň dva způsoby spojení s dopravcem, nebo výrobcem.  Srovnat následující parametry s hlediska důležitosti pro zásah (korozivita, stupeň hořlavosti, teplota vzplanutí, hoření a vznícení, reaktivita, hustota, rozpustnost ve vodě).  Znát rozdíly mezi následujícími termíny (expozice, nebezpečí, kontaminace).  Znát způsoby porušení kontejneru.  Znát způsoby rozptylu látky po úniku (kapalina, plyn, mžikový odpar, sekundární odpar).

32

           

Znát způsoby ochrany před RA látkou. Znát hodnoty expozic pro RA látky. Znát nebezpečí spojené s těmito termíny (dusivý, dráždivý, způsobující křeče, chronické a akutní ohrožení zdraví). Podle množství a druhu uniklé látky určit způsob a rozsah expozice. Podle uniklé látky stanovit způsob omezení příčin a následků (absorpce, adsorpce, rozptýlení, zředění, zachycení). Znát a ovládat dva druhy ochrany dýchacích cest (kyslík, vzduch). Znát časy pro použití ochranných obleků a dýchacích přístrojů. Znát použití převlečníku a chemického obleku v souvislosti s druhem NL. Znát účel výhody a nevýhody dekontaminačních postupů. Znát druhy monitorovacích zařízení pro stanovení násl. parametrů (korozivita, kyselina, zásada, výbušné koncentrace, radioaktivita). Znát a vysvětlit druhy záření. Znát specifika potrubních systémů (šíření MU, detonace).

Znalosti pro záchranné práce formou simulace MU  Určit postupy pro vytýčení NZ, vnější zóny, zóny ohrožení.  Určit vzdálenosti a rozmístění NZ, vnější zóny, zóny ohrožení.  Určit techniku a postup evakuace.  Znát význam a důvod umístění DP.  Demonstrovat dekontaminační činnost (třístupňová dekontaminace).  Určit specifika konkrétní MU.  Musí popsat úkoly a činnosti jednotlivých zasahujících.  Znát stupně poplachu v závislosti na rozsahu MU v souladu s poplachovým plánem.  Znát jednotlivé úrovně řízení při MU a jejich výhody.  Znát postupy pro vyžádání plánované pomoci a ostatní pomoci.  Znát důležitost a způsoby jištění zasahujících.  Znát způsoby zajištění kontaktu zasahujících s jistící skupinou.  Znát příznaky tepelného stresu a podchlazení.  Znát postupy pro odstrojení v DP.  Předvést názorně ustrojení do chemického obleku a následné odstrojení podle zásad pro dekontaminaci.  Znát zásady pro použití pěny při zásahu s NL (odpařování, požár).  Znát principy degradace pěny.  Popsat technické provedení následujících způsobů regulace úniku (absorpce, zachycení, zředění, rozptýlení) a jejich specifika.  Popsat cíle a nebezpečí záchranných skupin.  Vyhodnotit účinnost záchranných a likvidačních prací a odpovídající stupeň poplachu.  Popsat situace, kdy je výhodné opustit místo zásahu.  Vybrat vhodný přístroj pro změření násl. parametrů (korozivita, kyselina, zásada, výbušné koncentrace, radioaktivita).  Předvést údržbu a měření s monitorovacími zařízeními (explozimetr, lakmusové papírky, harmonikový detektor, osobní dozimetr, přístroj pro měření radioaktivity).

33

 



   

Předvést zjištění přítomnosti BOL s trubičkami pro BOL. Popsat význam uvedených parametrů při výronu NL (bod varu, koncentrace, korozivita, rozsah výbušnosti, bod vzplanutí, bod hoření, samovznícení, bod tání, reaktivita, hustota, rozpustnost ve vodě, hustota par). Popsat chování kontejneru podle následujících vlastností NL (kyselost, zásaditost, soli, nasycené a nenasycené uhlovodíky, reaktivnost se vzduchem, kritická teplota, kritický tlak, halogenové uhlovodíky, organický, anorganický, pH, polymerace, radioaktivita, viskozita, těkavost, polární a nepolární kapalina, reaktivita s vodou) Popsat způsoby utěsnění uvedených trhlin (prasklina v potrubí, poškozený dóm cisterny, prasklý svar nádrže, netěsný ventily acetylenové lahve v přepravní baterii). Uvést způsoby ochrany před RA látkami při jednotlivých druzích záření () . Předvést přípravu pro naložení přepravního sudu (V= 400l). Popsat nebezpečí spojená s přečerpáváním převrácených cisteren.

Cíle velitele zásahu při MU s NL 1. Analýza havárie a určení priorit s přihlédnutím k těmto úkolům:  Shromáždění informací o havárii NL z dostupných zdrojů (Registr NL, havarijní plán kraje, vnitřní havarijní plán, vnější havarijní plán, DZP, TRINS), z likvidačních prací od podřízených velitelů,  odhad možných následků na území ohroženém havárií. 2. Naplánování likvidace MU dostupnými SaP přičemž musí splnit následující úkoly:  Zjištění skutečností při havárii NL,  určení způsobu zásahu (obrana, útok, bez zásahu) potřebného k dosažení cílů likvidace MU,  stanovit stupeň ochrany pro zasahující jednotky,  rozvinutí bojové činnosti v souladu s metodickými postupy jednotek, havarijními plány, DZP a poplachovým plánem. 3. Vykonání likvidace MU přičemž musí splnit následující úkoly:  Správný způsob koordinace všech základních i ostatních složek IZS vedoucí k získání kontroly nad místem MU i havárií samotnou (štáb VZ, krizový štáb),  zajištění přenosu informací veřejnosti a kompetentním úředníkům. 4. Vyhodnocení provedených prací vzhledem k efektivnosti a účinnosti likvidačních prací a splnění následujících úkolů:  Vyhodnocení postupu,  zpracování zprávy o zásahu,  provedení kritického zhodnocení. Obsah znalostí velitele zásahu VZ kromě znalostí uvedených v čl. 5.1.1 a 5.2.1 musí:  Znát typy informací, jaké lze získat z následujících zdrojů (Registr NL, HAZCHEM, DIAMANT, TRINS,  Odhadnout chování cisteren a stabilních zásobníků v závislosti na okolních podmínkách a odhadnout možné následky havárie.  Musí odhadnout velikost postiženého území a popsat způsob jak toto provedl.  Musí vysvětlit význam následujících hodnot (LC50, LD50, ppm, PEL).

34

                     

Vysvětlit význam následujících termínů (záření poločas rozpadu, čas, vzdálenost, stínění). Předvést způsob evidence osob, které se pohybovaly v zamořeném prostoru. Popsat postup pro rozhodnutí způsobu likvidace (obrana, útok bez zásahu). Znát možná opatření v souvislosti s následujícími činnostmi (adsorpce, absorpce, neutralizace, utěsnění, přečerpání). Určit úroveň ochrany zasahujících. Určit pořadí postupů při rozvinutí činnosti jednotky v souladu s metodickými listy. Znát požadavky na vyplnění dokumentace v souvislosti s únikem NL (průvodky). Rozhodnout o efektivnosti prováděných opatření a provést odpovídající změny v systému likvidace MU. Znát způsoby velení podle jednotlivých stupňů poplachu, typu MU a jejího rozsahu (1, 2, 3, zvl. stupeň). Znát definice jednotlivých stupňů poplachu. Znát krizové stavy. Znát úrovně řízení MU (taktické, operační, strategické). Znát způsoby vyrozumění složek IZS: Znát způsob zajištění vyrozumění a varování obyvatelstva, Zajistí MU regulaci dopravy na místě, vědět, jak zajistit evakuaci a zajištění evakuovaných osob, vědět, jak zajistit dodržování zákonů na místě MU, znát své pravomoci při koordinaci zásahu vzhledem k neodkladným nařízením a postupům, zajištění dekontaminace na místě MU, zajištění komunikační podpory na místě MU. Znát způsoby pomoci podle krizového plánu (plánovaná pomoc na vyžádání, ostatní pomoc). Znát rozdíly mezi druhy plánování pro MU (vnitřní havarijní plán, vnější havarijní plán, krizový plán). Znát postupy a lhůty pro zpracování ZOZ s únikem NL při koordinací IZS.

4 XVR simulátor Jak již bylo popsáno výše v jednotlivých kapitolách, jedním z problémů které vyvstávají při řešení přípravy studentu, je získávání zkušeností z reálného prostředí. Proto součástí rešerše světového přístupu bylo nalezení vhodné substituce této části odborné přípravy. V současné době existuje několik softwarů, které umějí připravovat respondenty na řešení mimořádných událostí v počítačovém prostředí. Jejich společným rysem je zejména algoritmus řešení postavený na jednoznačné reakci studenta na konkrétní předem určený bod (uzel) ve scénáři, kde další směr vývoje situace je ovlivněn rozhodnutím ANO/NE, neboli hodnocením řešení 0/1. Odrazem této skutečnosti je fakt, že v podstatě v celém scénáři není vyučující aktivní součástí rozhodovacího procesu studenta, jelikož neumí přizpůsobit vývoj situace, neumí ovlivnit algoritmus scénáře. XVR simulátor představuje pracovní prostředí (pracovní plochu), kterou je možné z pohledu instruktora – vyučujícího možné vnímat podobně jako výkresové prostředí v AutoCAdu. Prostředí umožnuje sestavit ve své podstatě libovolnou situaci – mimořádnou událost, kterou bude instruktor se svým studentem sdílet od počátku řešení až do konce, přičemž zásadní rozdíl oproti předchozímu

35

odstavci je v možnosti ovlivňovat vývoj scénáře přesně podle potřeb instruktora. Instruktor, pokud si dostatečně přesně rozvrhne, co jsou hlavní cíle výuky, umí studentovi vtvořit velmi reálnou představu o řešení situace a je schopen celý vývoj scénáře ovlivňovat jen sám. Proces není zatížen žádným algoritmem. Absence algoritmu se může jevit z pohledu instruktora jako jistá nevýhoda v okamžiku, kdy řešení situace není zcela jednoznačné a ten se může dostat do stavu, kdy není schopen rozhodnout o správnosti řešení. Proto jak již bylo řečeno, musí být zvláštní důraz kladen na přípravu scénáře a jeho cíle. Jakékoli odklonění od něj sebou nese negativní vlivy na výsledek odborné přípravy. To je jeden z důvodů, proč se některé hasičské záchranné sbory distancují od tohoto softwaru, jelikož hledají takové výukové programy, které jednoznačně určí správnost řešení a je tak možné jednoznačně určit úspěšnost, nebo neúspěšnost studenta. XVR simulátor se jeví jako výborný prostředek pro výuku v celé řadě předmětů v různých oblastech a na různých úrovních řešení. Je možné vést přípravu osob v přímé účasti na likvidaci mimořádné události, jakož i osob připravujících se pro krizové štáby havarijní plánování apod.

4.1 Použití XVR simulátoru pro výuku studentů Tento návod je sestaven pro studenty oboru TPO, přičemž jim umožňuje snadnější přístup k pochopení softwaru, který byl na základě rešerše a studia podkladů vybrán jako vhodný pro doplnění výuky studentů ve výše uvedeném oboru. XVR simulátor je možné používat jako reálné prostředí pro řešení mimořádné události v silničním popřípadě železničním tunelu – podzemních stavbách. XVR může být také použit jako referenční nástroj pro všechny funkce, které jsou k dispozici v softwarovém balíčku XVR, zejména tvorbu obrazové dokumentace. Pro tento návod budeme předpokládat, že uživatel má základní znalosti o počítačích používajících operační systém Microsoft Windows. XVR simulátor představuje nástroj, pro výuku studenta, který není možné chápat jako předem připravený algoritmus, ale jako pracovní plochu, na které je připravena situace, která se dále vyvíjí pouze na základě úsudku instruktora, který do řešení vstupuje na základě předem připraveného scénáře. Z uvedeného vyplývá, že je nutné mít předem jasně stanoven postup řešení události (požár, nehoda…). Instruktor, moderátor musí za všech okolností udržet rozsah v předem připravených okrajových podmínkách. V opačném případě není dost dobře možné reagovat na vzniklé situace v místě události do té míry, že instruktor nebude schopen připravit scénář v reálném čase podle náhlé změny ve scénáři způsobené například názorem, nebo námětem studenta. Instruktor musí scénář nastavit tak, aby za všech okolností byl schopen odehrát událost podle svých cílů. Pohled na scénář dopravní nehody v tunelu je na Obrázek 13.

36

Obrázek 13: ukázka scénáře dopravní nehody v tunelu s vyproštěním osob

4.1.1 Spuštění XVR Simulátor je možné spustit dvěma základními způsoby:  

Spuštění v novém pracovním prostředí viz Obrázek 14 Spuštění připraveného scénáře viz

Spuštění v novém pracovním prostředí je možné použít zejména v případech, kdy v rámci výuky (nikoli řešení scénáře) chce instruktor nebo přednášející vysvětlit dílčí využití simulátoru, nebo pokud chce využít některou z doplňkových funkcí (tvorba fotografie).

Obrázek 14: otevření scénáře v novém prostředí Spuštění připraveného scénáře je používáno pro spuštění a výuku samotných postupů řešení mimořádné události. Scénář může být připraven v libovolném prostředí, které je k dispozici v nabídce (město, tunel, farma, továrna…)

37

Obrázek 15: spuštění připraveného scénáře Pro spuštění scénáře je dále důležité určit, kolik PC bude propojeno do řešení, přičemž je možné na jeden řídící PC propojit 3 pracoviště (např. velitel družstva, hasič, hasič; velitel zásahu, velitel úseku 1, velitel úseku 2) viz Obrázek 16. Zejména zde je důležité, aby student před zahájením scénáře pochopil, v jaké úrovni bude scénář řešen. Není možné propojovat více „vrstev“ řešení ve vazbě na úroveň velení, (např. taktickou a zároveň strategickou). Je proto ze strany studenta důležité respektovat instruktora a přijmout stanovenou úroveň řešení.

Obrázek 16: znázornění pracovišť při práci s XVR

4.1.2 Okno scénáře Okno scénáře představuje virtuální svět, ve kterém se může provádět trénink. V následujících kapitolách bude vysvětleno jak najít informace o tom, jak se v tomto virtuálním prostředí pohybovat a o tom, jak se zobrazí studentovi. Pro pohyb v prostředí je důležité označení objektu – osoby, která je v podmínkách XVR označena jako „avatar“, a je na instruktorovi, kolik (max. 3) avatarů zapojí do simulace. 4.1.2.1 Řízení avatara z pohledu třetí osoby Instruktor automaticky začne s kamerou a to z pozice třetí osoby viz Obrázek 17.

38

Obrázek 17: pohled třetí osoby 4.1.2.2 Řízení avatara z pohledu první osoby Student bude automaticky začínat s kamerou a to z pozice první osoby viz Obrázek 18. Navigace z pozice kamery přes rameno (papouščí kamera) je to samé jako navigace z pozice první osoby a může být také vybrána studentem s tím rozdílem, že student uvidí i část své vlastní postavy.

Obrázek 18:pohled z pozice první osoby 4.1.2.3 Základní návod pro ovládání Pohybování se ve 3D prostředí je velmi důležitou schopností. Pohyb v prostředí může být prováděn pomocí myši a klávesnice, nebo pomocí joystiku. XVR má pro potřeby školení předurčen konkrétní typ joystiku, čímž se značně zjednoduší počáteční fáze tréninku, kdy se student seznamuje s ovládáním. Aby se vyhnul neustálému odkazování se na manuál, jsou k dispozici stručné karty, které obsahují obecné shrnutí různých funkcí, viz Obrázek 19.

39

Obrázek 19: ovládací karta pro studenta 4.1.2.4 Ovládání myší a klávesnicí chození okolo Pomocí klávesnicových šipek nahoru/dolů, pohybujete avatarem dopředu a dozadu. Pokud zmáčknete klávesu "CTRL" zároveň s levou/pravou klávesovou šipkou uhnete do strany. Zmáčknutí šipek bez klávesy "CTRL" způsobí zahnutí požadovaným směrem. rozhlížení se Užitím klávesnicových šipek vlevo a vpravo, můžete otočit avatara přímo na místě. Není nutné uhýbat stranou, abyste toho dosáhli, použijte klávesu "CTRL" a klávesnicové šipky. Když stojíte na místě a přejete si, podívat se jiným směrem, než přímým, zmáčkněte klávesu "ALT" a směrové šipky abyste se rozhlédli okolo. Pokud pustíte klávesu "ALT" nebo směrové šipky budete pokračovat v rozhlížení se do té doby, než se rozejdete, v tomto bodě se začnete opět dívat přímým směrem. interakce Pokud je objekt, na který se díváte (zblízka) podtržen (zvýrazněn) modře, znamená to, že lze s tímto objektem nějak reagovat. Tohoto docílíte pohledem na objekt a stisknutím klávesy "ENTER". Interakce je používána nejčastěji při otvírání dveří aut a budov. vybavení Pokud byla avatarovi přiřazena role a má přístup k vybavení, může jej použít za pomocí těchto funkcí. Číslice uvedeny níže odkazují na číslice na numerické klávesnici, nikoli na číslice v horní vodorovné části Vaší klávesnice.

40

Klávesa 1 2 3 4 5

Funkce Dalekohled Měřák plynu (Exox) Měřák dolní meze výbušnosti Měřák pro radiaci Dýchací přístroj

4.1.2.5 Klávesy joysticku Pokud využíváte typ joysticku, který je doporučen E-semblem, pak máte k dispozici následující možnosti. Berte na vědomí, že joystickové klávesy se liší pro úhly první a třetí osoby. chození okolo  Z pohledu první osoby můžete pohybovat joystickem (1) dopředu a dozadu abyste se pohybovali požadovaným směrem.  Pokud nakloníte joystick (1) doleva, či doprava pak zahnete daným směrem.  Nahoře joysticku uvidíte čtyři šedá tlačítka (5), spodní dvě slouží k úkrokům (kroky stranou) doleva, nebo doprava.  Horní levé tlačítko (4) slouží ke skoku  Malé šedé tlačítko na straně joysticku (6) je pro přikrčení.  Páčka ve středu joysticku (8) koriguje rychlost osoby/dopravního Ostředku nebo ke kontrole výšky helikoptéry. rozhlížení se  Použijte malé oválné tlačítko nahoře joysticku (2) pro rozhlédnutí. Pohyb tlačítka vpřed je pro pohled vzhůru, vzad pro pohled dolů, nebo vlevo a vpravo pro pohled daným směrem. interakce Zmáčkněte tlačítko "Střelby" (3) vepředu joysticku pro reakci s předmětem. vybavení Pokud avatar, kterého ovládáte, má přístup k vybavení, pak vybavení můžete použít za pomocí těchto tlačítek: A: Dýchací zařízení B. Dalekohled C: Měřák dolní meze výbušnosti D: Měřák plynu (Exox) E: Měřák radiace 4.1.2.6 Definice nástrojů Pokud kliknete na tlačítko definovat nástroje, objeví se tabulka se všemi rolemi, které jsou uvedeny od shora dolů. Volitelné vybavení pro každou roli se zobrazí z leva doprava. V této tabulce můžete zaškrtávat políčka a každé roli přiřazovat vybavení. Tabulka vám umožní toto provádět u všech rolí.

41

Obrázek 20: možnosti přiřazení nástrojů jednotlivým avatárům

Dalekohled Dalekohled umožňuje uživateli zobrazit situaci z dálky. Obrazovka se bude měnit podle toho, jak bude uživatel přibližováním vyhledávat. Obrazovka se změní na formu připomínající dalekohled.

Obrázek 21: pohled z pozice první osoby přes dalekohled

Detektor (nebezpečných) plynů Detektor může být držen v roce avatara a je viditelný z pohledu první osoby. Detekce plynu na měřícím zařízení se bude měnit v závislosti na nastavení emisí plynu.

42

Obrázek 22: detektor nebezpečných plynů z pozice 1. osoby

LEL metr (detektor dolní meze výbušnosti) LEL (dolní mez výbušnosti) detektor může být držen v roce avatara a je viditelný z pohledu první osoby. Detekce LEL na měřícím zařízení se bude měnit v závislosti na nastavení LEL emisí.

Obrázek 23: detekce LEL z pozice první osoby

RA metr (dozimetr) Dozimetr může být držen v roce avatara a je viditelný z pohledu první osoby. Detekce RA látek se bude na měřícím zařízení měnit v závislosti na nastavení radioaktivních emisí.

43

Obrázek 24: radiometr z pozice první osoby

Maska dýchacího přístroje Dýchací přístroj s maskou dovoluje pohybovat se scénářem a při tom bezpečně dýchat vzduch z talkových lahví. Při použití dýchacího přístroje bude mít avatar nasazenu dýchací masku a bude mít u sebe tlakové lahve se vzduchem. Maska omezuje zorné pole avatara.

Obrázek 25: pohled v dýchací technice z pozice první osoby

4.1.2.7 Možnosti nastavení Všechny logické předměty a objekty mají možnosti, které lze upravit v menu Vlastnosti. Pro mnoho objektů jsou možnosti stejné. Mnohé objekty budou mít specifické možnosti týkající se dveří a kol. Konfigurace těchto možností pracuje stejným způsobem pro všechny objekty s těmito konkrétními možnostmi. Pro každý objekt můžou být vybrány i stejné možnosti nastavení:  Standardní možnosti  Konkrétní možnosti  Možnosti Teleport  Možnosti státní  Možnosti konektorů  Možnosti zvuku

44



Možnosti spouštění

Možnosti dveří Setkáte se s dveřmi jako součást prostředí nebo části objektů z knihovny objektů. V obou případech dveře mohou být otevřeny, ale jak to platí, se liší pro jednotlivé typy dveří. Dveře v prostředí Dveře v prostředí, jsou nezávislý objekt. To znamená, že zde mohou být použity standardní možnosti pro objekty. To znamená, že dveře mohou být uzamčeny pomocí volby zámku v menu Vlastnosti, nebo mohou být odstraněny tím, že je zakryjeme. Pro otevírání a zavírání dveří, můžete použít posuvník a políčko v menu Vlastnosti na pravé straně obrazovky. Posuvník lze přesně nastavit, jak daleko se jezdec pohybuje od uzavřené (vlevo) do zcela otevřené (vpravo) polohy dveří. Způsob, jakým se otevřou dveře, závisí na typu dveří. Zaškrtnutím políčka lze nastavit posuvník na maximální hodnotu. To vám umožní rychle otevřít nebo zavřít dveře viz Obrázek 16.

Obrázek 26:ovládání dveří

Dveře v objektech Pokud jste vybrali objekt s dveřmi, pak uvidíte konkrétní nastavení dveří v objektu v menu Vlastnosti. Zde můžete vidět několik dveří uvedených pod sebou. Každé dveře mohou být nastaveny individuálně pomocí příslušného políčka a jezdce. Jezdec může být použit pro výběr polohy dveří kdekoliv mezi uzavřenou a plně otevřenou polohou dveří. Způsob, jakým se otevřou dveře, závisí na typu dveří. Políčko lze nastavit posuvník na maximální hodnotu. To vám umožní rychle otevřít nebo zavřít dveře. Možnosti kol Nastavení kol je k dispozici pro možnosti s řiditelnými koly. Takové nastavení má mnoho vozidel, ale i jiné předměty mohou mít řiditelná kola. Pokud jste vybrali objekt s řiditelnými koly, pak uvidíte konkrétní nastavení dveří objektů v menu Vlastnosti, také obsahuje posuvník a zaškrtávací políčko. Posuvník můžete použít pro výběr analogové pozice mezi levým a pravým kolem. Pokud je umístění objektu standartní, tak orientace kol je přímá viz Obrázek 27.

45

Obrázek 27: ovládání kol

Specifické možnosti Specifické možnosti odkazují na řadu jedinečných možností, které mohou být k dispozici pro některé předměty, které jsou odlišné od běžných možností pro všechny položky. Existují dvě skupiny specifických možností, lidé a objekty viz . Lidé obvykle mají následující specifické možnosti:  Modelové možnosti  Možnosti animace  Potenciál pro profil úrazu (nehody) Objekty většinou mají následující specifické možnosti:  Modelové možnosti  Možnosti nastavení  Možnosti dveří a kol (pro vozidla)

46

Obrázek 28: specifické vlastnosti osob a objektů

Možnosti modelu Modelové možnosti se vztahují na dostupné možnosti pro některé objekty, kde je k dispozici několik vizuálních možností. Zamyslete se, například nad modelovou situací hasič s nebo bez dýchacího přístroje. Má-li objekt možnosti modelu, tak se to objeví v horní části specifických možností. V rozbalovací nabídce si budete moci vybrat ze všech různých vizuálních možností. Název každé vizuální volby bude popisovat charakteristiku volby. Možnosti Animace Možnosti animace vám umožní vybrat osobu, objekt XVR a přiřadit jim pohyb. Existují dva způsoby, jak to udělat, přednastavením a animací. Přednastavení Pomocí přednastavení animace se automaticky lépe vytvoří objekt. Například přednastavením zametání bude automaticky generovat koště v rukou zametající osoby. Vícenásobné předvolby lze zvolit z rozbalovacího menu. <none> možnost resetuje zvolené předvolby, viz

47

Obrázek 29: možnosti přednastavení

Animace Animace jsou jen získané pohyby člověka. Nejsou zapojeny automaticky generované objekty, jen pohyby. Animace lze vybrat z rozbalovacího seznamu a možnost obnoví zvolené animace. Některé animace umožňují další animace, které mají být nastaveny (možnost nad standartními animacemi). To vám umožní vybrat pozici, kterou se stanoví posezení, klečení, stání.

Obrázek 30: možnosti animace

Úrazový profil První řádek ze čtyř ikon obsahuje následující možnosti:

Jestliže má osoba obětní profil, pak si můžete na osobě prohlédnout kartu na třídění raněných. Můžete si vybrat označení zranění pro studenty, když osoba do 7 metrů od nehody. Karta třídění raněných má vždy stejné rozložení. Přesný obsah závisí na vaší volbě třídícího systému. Třídící systém může být vybrán v panelu nástrojů. Levá strana karty ukazuje schematický pohled na úrazy. Šipkou v

48

levém dolním rohu karty lze přepínat mezi úrazy na čelní a zadní straně osob. Červené pruhy na schématu úrazu ukazují zraněné oblasti. Černé kruhy umožňují vám, nebo studentovi, kontrolovat vitální funkce oběti. Životně důležité orgány k oběti jsou zobrazeny ve střední části. V závislosti na použitém třídícím systému se také můžete setkat s ikonami popálenin, krve nebo zablokováním. Prostřední část obsahuje nejdůležitější informace podle používaného třídícího systému. Může to být také kliknutí pro zjištění více informací. Na pravé straně karty můžete vyplnit hodnoty pro třídění úrazů. Možnosti a barvy lze měnit v závislosti na používaném třídícím systému. Pokud byla provedena volba, barevný pruh odpovídající vašemu výběru se objeví na levé straně. Pod hodnotami třídění máte dvě možnosti. Jedena vám umožní vybrat, zda oběť zemřela, používá se u některých třídících systémů. Druhá možnost vám umožňuje zvolit, zda by oběť měla být transportována prioritně, tato možnost závisí také na používaném třídícím systému. A konečně, v pravém dolním rohu je oblast, kde si studenti mohou zapisovat poznámky v průběhu tréninku.

Obrázek 31: karta úrazového profilu

Spojování objektů Mnoho objektů má jednu nebo více spojek. V nabídce slastnosti najdete možnosti spojení pro tyto objekty. Spojka je místo, které používá XVR k připojení objektů k sobě navzájem. Existují dva typy spojek, samce a samice. Je to podobné jako mýt zástrčku a zásuvku. Můžete připojit samičí konektor do samčího konektoru jiného objektu. Muž-muž nebo žena-žena ve spojení nejsou možné. Některé objekty, jako jsou helmy, mají více možností spojení, které jim umožní připojení k různým objektům. Například, helma, která leží na sedadle v autě, nebo se nosí na hlavě člověka. Vytvoření spojení Pro spojení dvou objektů k sobě, oba musí být umístěny ve 3D prostředí. To je nejjednodušší, když oba objekty lze vidět na vaší obrazovce a může být snadno kliknuto na ně. Nejprve vyberte objekt, ke kterému budete přikládat jiný objekt (hlavní objekt) viz .

49

Obrázek 32: vytvoření spojení

Místo připojení Instruktora můžete vidět tam, kde jsou přítomny na nadřazeném objektu pozice pro umístění, to uděláte podržením myši nad jedním z tlačítek nad spojkou v nabídce vlastností. Když to uděláte, všimnete si modré koule ve 3D prostředí, která ukazuje umístění zástrčky. Vyberte jednu z dostupných míst pro spojení kliknutím na příslušné tlačítko v menu vlastností. Pokud jste zvolili bod připojení, tlačítko se zabarví do oranžova a nyní si můžete vybrat objekt, který chcete připojit k hlavnímu objektu.

Obrázek 33: místo připojení

Spojení Po zvolení druhého objektu, který používá zástrčku. K objektu, který používá standardní zásuvku. Pokud je vytvořeno spojení mezi dvěma objekty, ty se potom budou chovat jako hierarchické skupiny. Pokud kliknete na druhý objekt, pak bude nadřazený objekt vybrán automaticky. Druhý objekt bude vždy připojen k přípojnému bodu, v případě, že se připojovací bod pohybuje, tak pohybuje i druhým objektem. Počet připojení, které můžete udělat, je omezen pouze na množství možných připojovacích bodů. Zapnutí zásuvky

50

První ikona je tlačítko, které změní umístění zásuvky a slouží k připojení. Kliknutím na tuto ikonu se přepne umístění objektu na další zásuvku spojení, při použití stejného zástrčky na nadřazeném objektu.

Výběr připojeného objektu Spojený objekt lze zvolit v menu vlastností nadřazeného objektu a potom klepnutím na název připojeného objektu v podnabídce. Jakmile jste si vybrali sekundární objekt, v menu vlastností se změní na zobrazení pro nastavení sekundárního objektu. V horní části menu vlastnosti si všimnete tlačítka s textem "hlavní". To znamená, že objekt má připojení k jinému objektu. Kliknutím na toto tlačítko se vrátíte do nadřazeného objektu, viz Obrázek 34.

Obrázek 34: výběr připojeného objektu

Odebrání spojení Chcete-li přerušit spojení mezi objekty, musíte zvolit nadřazený objekt. Vedle názvu připojeného položky, uvidíte "X". Kliknutím na toto tlačítko se přeruší spojení mezi objekty. Přeruší se pouze toto spojení, ostatní předměty spojené s druhým objektem, nebo připojené k nadřazenému objektu nebudou nijak ovlivněny.

Pokud nadřazený objekt byl přesunut, pokud je připojen na sekundární objekt, místo, kde bude sekundární objekt odložen, může být těžké najít. Z tohoto důvodu je vhodné umístit objekty vedle před spojením. Zvuk Zvuk je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují způsob, jakým scénář bude probíhat. Aby bylo možné pochopit, jak mohou být zvuky spravovány a řízeny a uvědomit si, že zvuky jsou složeny dohromady. Hladina zvuku se sníží ze zdroje, který je ve středu koule na hraniční oblasti. A dále mimo sféru, kde zvuk již nebude slyšet. Zvuk je 3D, to znamená, že student slyší zvuky, které přicházejí z jeho levé a které přicházejí z jeho pravé strany. Pro tuto činnost by měla být použita sluchátka nebo by měly být použity reproduktory, které budou daleko od sebe.

51

Obrázek 35: zóna zvuku

Přidání zvuku Máte-li objekt vybrán, uvidíte v menu zvuky vlastnosti, které je možné přidat objektu. V tomto podmenu najdete tlačítko s textem "Přidat nový zvuk" viz Obrázek 36. Po kliknutí na toto tlačítko se vlastnosti menu změní na zobrazení nastavení zvuku. Můžete přidat více jak jeden zvuk k objektu. Můžete si také všimnout, že se modrá koule objeví okolo objektu. Pokud nevidíte kouli, znamená to, že jste tak blízko k objektu, který je uvnitř koule a oddalování odhalíte modrou kouli, viz Obrázek 35.

Obrázek 36: přidání zvuku

Nastavení zvuku První volba v nastavení zvuku je tlačítko " zpět ", kterým se vrátíte do seznamu možností objektu, který jste zvolili. Zde můžete dát zvuk jméno. Toto je užitečné při přiřazování více zvuků do objektu, například siréna, zvuk motoru sanitky viz Obrázek 37.

52

Obrázek 37: nastavení zvuku

Volba zvuku Pod tímto nastavení naleznete specifické možnosti pro zvuk. První volba v tomto seznamu je textové pole, zde můžete zadat klíčová slova, která zkrátí seznam dostupných zvuků na zvuky, které byly označeny klíčovými slovy. Druhou možností je rozevírací menu, ve kterém můžete najít seznam zvuků, které si můžete vybrat. Jedná se o velmi dlouhý seznam, a proto byly vytvořeny kategorie zvuků na podporu vyhledávání. Nejprve vyberte kategorii, a pak vyberte zvuk z této kategorie. V tomto seznamu můžete vybrat zvuk, který chcete použít. Pokud se budete pohybovat v blízkosti objektu, budete okamžitě moci slyšet zvuk, za předpokladu, že jste v modré oblasti. Ztlumený Další možností je zaškrtávací políčko, které může být použito pro ztlumení zvuku. A zvuky nebudou dále slyšet, i když to bude i nadále hrát. Pokud kliknete na zaškrtávací políčko znovu, pak zvuk již nebude ztlumen a bude znovu slyšet. Smyčka Druhé políčko umožňuje dodefinovat, zda zvuk bude přehrán pouze jednou nebo zda bude hrát neustále dokola. Pokud je zaškrtnuté políčko zvuk bude hrát dokola. Hlasitost První posuvník umožňuje definovat hlasitost zvuku. Hlasitost se sníží, jakmile se dostanete dále od zdroje zvuku. Proveďte nastavení zvuku, když jste blízko k objektu, jinak zvuk může být příliš hlasitý. Rozsah Finální volba umožňuje nastavit velikost oblasti představující, kde zvuk bude slyšitelný. Pohybem posuvníku směrem doprava se velikost oblasti zvýší, zvýší se tak akustický rozsah zvuku. Jestliže se velikost koule změní, poté bude překročena hranice, za kterou zvuk bude zvuk tišší nebo hlasitější. Pokud se zmenší velikost koule, hladina akustického tlaku bude klesat rychleji, než v případě, kdy se zvětší velikost koule.

53

Požáry a dopravní nehody v silniční dopravě se zaměřením na tunelové stavby Ing. Adam Thomitzek, Ing. Martin Trčka, Ph.D. Vydala VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA, roku 2014 Vydáno za podpory ESF v rámci projektu: „Inovace studia v oblasti bezpečnosti dopravy SAFETEACH“, číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/15.0476 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-248-3493-1