Památky UNESCO města Třebíče se zaměřením na stavby v židovské čtvrti

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Michaela Vobůrková

Bakalářská diplomová práce

Památky UNESCO města Třebíče se zaměřením na stavby v židovské čtvrti

Vedoucí práce doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………… Podpis autora práce 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady. Děkuji paní ředitelce MKS Třebíč Bc. Jaromíře Hanáčkové za laskavé přijetí a poskytnutí velmi cenných informací o dané problematice. Dále děkuji za veškerou pomoc paní Mgr. Daně Mrázkové.

3

Obsah ÚVOD....................................................................................................................................................... 5 1

TERMÍN UNESCO ............................................................................................................................. 8

2

UNESCO V TŘEBÍČI ......................................................................................................................... 11

3

2.1

PROCES PŘÍPRAVY ZÁPISU ........................................................................................................................ 11

2.2

ZÁPIS NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO ...................................................................................... 12

BAZILIKA SV. PROKOPA ................................................................................................................. 14 3.1

4

ARCHITEKTONICKÁ SPECIFIKA BAZILIKY SV. PROKOPA ..................................................................................... 14

ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ........................................................................................................................... 17 4.1

ROZDĚLENÍ STAVEB V ŽIDOVSKÉ ČTVRTI ....................................................................................................... 18

4.1.1

Stavby sloužící ku prospěchu celé obce .................................................................................... 18

4.1.2

Domy postavené před rokem 1650 .......................................................................................... 20

4.1.3

Domy postavené po roce 1650 ................................................................................................ 21

4.2

SPOLEČNÉ ARCHITEKTONICKÉ ZNAKY STAVEB V ŽIDOVSKÉ ČTVRTI ...................................................................... 22

4.3

BYDLENÍ V ŽIDOVSKÝCH DOMECH .............................................................................................................. 23

5

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV ....................................................................................................................... 26

6

10 LET UNESCO V TŘEBÍČI .............................................................................................................. 28 6.1

7

VÝVOJ PAMÁTEK V TŘEBÍČI OD ROKU 2003 DO 2013 ................................................................................... 28

6.1.1

Dům Seligmanna Bauera jako židovské muzeum .................................................................... 30

6.1.2

Rozvoj kulturních akcí v Třebíči ................................................................................................ 30

VIZE BUDOUCNOSTI PAMÁTEK V TŘEBÍČI ...................................................................................... 32

ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 33 RESUMÉ ................................................................................................................................................. 36 RESUME ................................................................................................................................................. 36 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ......................................................................................................... 37 PŘÍLOHA - ROZHOVOR............................................................................................................................ 39 PŘÍLOHA OBRÁZKOVÁ ............................................................................................................................ 45

4

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám památkami města Třebíče zapsanými do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o baziliku sv. Prokopa, ţidovskou čtvrť a ţidovský hřbitov. Cílem bakalářské práce je podat ucelený přehled o třebíčských památkách UNESCO se zaměřením na stavby v ţidovské čtvrti. Ve své práci si kladu otázky, co vyznačuje termín UNESCO, co předcházelo vstupu památek města Třebíče na „Seznam“ UNESCO, čím je charakterizovaná bazilika sv. Prokopa, ţidovský hřbitov a ţidovská čtvrť, jaké společné architektonické rysy vykazují ţidovské stavby, jaké podmínky vytvářelo bydlení v ţidovských domech, co se působením třebíčských památek v UNESCO změnilo a jaká budoucnost čeká třebíčské památky UNESCO. K vymezení cíle a zodpovězení otázek, které jsem si ve své práci stanovila, budu postupovat pomocí uměleckohistorické analýzy. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. Pro zasazení památek do kontextu a vyzdviţení jejich výjimečnosti vyjasním hned v první části práce, co termín UNESCO znamená. Protoţe se práce zabývá výhradně třebíčskými památkami UNESCO, je třeba uvést, kdy a za jakých podmínek třebíčské památky do UNESCO vstoupily. V druhé části práce se věnuji samotným třebíčským památkám UNESCO, které jsou neodmyslitelně spojeny historickým kontextem a společně tvoří dějiny města Třebíče. Památky popisuji z hlediska architektonického vývoje. Historii těchto památek jsem úmyslně vynechala z důvodů její četnosti v dostupných publikacích. Nejrozsáhlejší kapitola je zaměřena na ţidovskou čtvrť, kde sleduji vybrané ţidovské stavby podle jejich rozdělení z hlediska stavitelského vývoje. Ţidovskou čtvrtí se zabývám důkladněji, protoţe na rozdíl od baziliky sv. Prokopa a ţidovského hřbitova prošla během několika posledních desítek let řadou proměn a stále se rozvíjí. V poslední části mé práce popisuji vývoj památek od roku 2003 do roku 2013. Zde se v první řadě zabývám otázkou, jaký vliv za posledních deset let mělo UNESCO na památky města Třebíče. Záměrem této části práce je určit pozitiva a vystihnout případné nevýhody, které vstup do UNESCO přinesl, a nastínit moţnou budoucnost třebíčských památek. V této části čerpám z informací poskytnutých prostřednictvím rozhovoru s paní ředitelkou MKS (městského kulturního střediska) Třebíč, radní a zastupitelkou města Třebíče Bc. Jaromírou Hanáčkovou, která se před lety ve své bakalářské práci věnovala 5

tématu třebíčského ţidovského města. Přepsaný rozhovor přikládám v příloze na konci práce. Ve své práci vycházím z odborných publikací několika autorů. K nahlédnutí do problematiky daného tématu mi slouţí publikace od Jaroslava Klenovského Židovské památky Třebíče z roku 1995, kterou vyuţívám při sepsání kapitoly s názvem Ţidovská čtvrť. Z knihy také čerpám informace k architektuře synagogy a obytných domů v ţidovské čtvrti. Jaroslav Klenovský zde popisuje historický vývoj ţidovské obce v Třebíči. Dále se v samostatných kapitolách věnuje ţidovské čtvrti, synagoze, ţidovskému hřbitovu a regeneraci areálu ţidovské čtvrti. Vše autor dokládá plány ţidovské obce a fotografiemi. Cenným zdrojem je pro mě i několik publikací od třebíčského historika Rudolfa Fišera. Jednou z nich je kniha s názvem Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850) z roku 2005. Publikace mi pomohla k popisu vybraných ţidovských staveb v podkapitolách Rozdělení staveb v ţidovské čtvrti a Bydlení v ţidovských domech. Autor se ve své publikaci zabývá především problematikou utváření ghetta a stavbami ţidovské obce. Rudolf Fišer ve své publikaci také dokládá soupis domů a parcel. Publikaci autor doplňuje o nákresy půdorysů, architektonické plány a fotografie ţidovských památek. Další publikací od stejnojmenného autora je Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči z roku 2009. Autor zdůrazňuje propojení tří významných třebíčských památek

a představuje

tyto

památky

z hlediska

architektonického,

historického

a kulturního kontextu. Většina popisovaných objektů v publikaci je doprovázena fotografií daného objektu. Práce Jaroslava Klenovského a Rudolfa Fišera se v několika bodech rozcházejí. Jedním z nich je datování výstavby Zadní synagogy, které Jaroslav Klenovský chybně datuje jiţ na přelom 16. a 17. století. Dle Rudolfa Fišera do těchto časů budování Zadní synagogy nepatří. Rudolf Fišer své tvrzení dokládá ověřenými informacemi. Dále čerpám z publikace bývalého třebíčského architekta Lubora Herzána s názvem Od asanace k UNESCO s podtitulem Příběh obnovy třebíčské židovské čtvrti, která byla zveřejněna v roce 2013. Jedná se o vůbec nejnovější publikaci, která se věnuje tématu třebíčské ţidovské čtvrti. Autor k sepsání publikace čerpal především ze svých vlastních poznámek. Měl tu moţnost podílet se na obnově ţidovské čtvrti a vše vidět přímo „z první řady“. Ve své knize se zabývá obdobím v rozmezí let 1970 – 2003.

6

V práci vyuţívám i sborníku příspěvků Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO sepsaného na základě konference, která proběhla v červnu 2013 v Třebíči, kde přispívalo čtrnáct renomovaných odborníků, mezi nimi například prof. Jiří Kuthan z praţské Karlovy univerzity, třebíčský muzeolog Antonín Ţamberský, architektka Věra Kučová z Národního památkového ústavu, historik Rudolf Fišer a bývalý městský architekt Třebíče Lubor Herzán. Bakalářská práce si klade za úkol čtenáře seznámit nejen se samotnými památkami UNESCO města Třebíče, ale také s přípravami na zápis, průběhem zápisu na „Seznam“ UNESCO, vývojem UNESCO v Třebíči za posledních 10 let a budoucím rozvojem těchto památek. Svoji bakalářskou práci plánuji poskytnout městskému kulturnímu středisku v Třebíči za účelem rozšíření prací pojednávajících o třebíčských památkách. Práce můţe také slouţit jako podklad pro další bádání.

7

1 Termín UNESCO UNESCO, mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů (OSN) pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization), bylo zaloţeno v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříţi. Jejím hlavním posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbliţování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. V roce 1972 přijala organizace UNESCO Úmluvu o ochraně světového kulturního dědictví, která doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí. Následně vznikl Výbor pro ochranu světového dědictví (World Heritage Committee), který formuloval kritéria, podle nichţ by měly být hmotné památky zapisovány na Seznam světového dědictví. Výbor sestavil pravidla pro uplatnění Úmluvy o světovém dědictví a zajistil monitorování a evidenci vývoje jejich stavu do dokumentace Seznamu světového dědictví (World Heritage List). Výbor se opírá o odborná stanoviska poradních organizací. Zde je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) Mezinárodní rada pro památky a sídla.

Byl také konstituován Fond světového dědictví

(World Heritage Fund), který začal pracovat společně s Výborem pro světové dědictví v roce 1976.1 Základním kritériem pro výběr památek do Seznamu světového dědictví je jejich výjimečná/mimořádná univerzální hodnota. „Kritéria pro kulturní památky jsou uvedena v článku 24 prováděcích směrnic Úmluvy: Každá světová památka by měla: (1) představovat mistrovské dílo lidského tvůrčího génia, (2) vykazovat významnou vzájemnou výměnu lidských hodnot během určitého časového období nebo v určité kulturní oblasti světa, a to v oblasti rozvoje architektury nebo techniky, monumentálního umění, urbanismu nebo krajinářství; (3) být nositelem jedinečného nebo alespoň výjimečného svědectví o kulturních tradicích nebo civilizaci dosud existující nebo zaniklé; (4) být vynikajícím příkladem určitého typu budovy nebo architektonického či 1

KLUSÁKOVÁ, Luďa. Výjimečná univerzální hodnota jako zásadní kritérium hodnocení památek. Vývoj

definice. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 6 – 9.

8

technologického souboru nebo krajiny, jež ilustruje určité významné období historie lidstva; (5) být vynikajícím příkladem tradičního lidského osídlení nebo využívání půdy, typického pro určitou kulturu či kultury, a to zvláště v případě, kdy by tyto prvky mohly být narušeny v důsledku vzniku nevratných změn; (6) být přímo či hmatatelně spojena s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkami či vírou, uměleckými a literárními výtvory výjimečného celosvětového významu (Výbor zastává názor, že toto kritérium by mělo být důvodem pro začlenění do Seznamu pouze za výjimečných okolností a ve spojení s dalšími kulturními nebo přírodními kritérii);“2 Celkem se však jedná o deset kritérií. Z toho šest pro kulturní dědictví (viz výše) a čtyři pro přírodní dědictví. Navrhovaný objekt do Seznamu světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z nich. Na Seznamu světového dědictví je prozatím 981 památek, které se vyskytují dohromady ve 160 zemích. Z toho jich je 759 památek kulturních, 193 památek přírodních a 29 památek smíšených (tj. památky s kulturními i přírodními hodnotami).3 Ne všechny státy „Úmluvy“ mají na seznamu nějakou památku. Česká republika má na Seznamu světového dědictví 12 lokalit: Historické jádro Prahy (1992 zápis na Seznam světového dědictví), Historické jádro Českého Krumlova (1992), Historické jádro Telče (1992), Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994), Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995), Kulturní krajina Lednice-Valtice (1996), Vesnice Holašovice (1998), Zahrady a zámek v Kroměříţi (1998), Zámek v Litomyšli (1999), Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), Vila Tugendhat v Brně (2001), Ţidovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003).4 Zapsání na „Seznam“ UNESCO není pro danou památku definitivní. Kaţdá památka, která byla zapsaná na Seznam světového dědictví, můţe být ze „Seznamu“ vyškrtnuta. K této situaci došlo za dobu existence „Seznamu“ UNESCO pouze dvakrát. Roku 2007

2

Národní památkový ústav [online]. C2010, poslední revize 16.9.2013 [cit.2014-20-01]. Dostupné

z: . 3 4

Centrum světového dědictví [online]. [cit.2014-20-01]. Dostupné z: . Národní památkový ústav [online]. C2010, poslední revize 16.9.2013 [cit.2014-20-01]. Dostupné

z: .

9

v případě arabské přírodní chráněné oblasti Oryx (reakce na rozhodnutí chráněnou oblast redukovat o 90%) a roku 2009 v případě Dráţďan a údolí Labe (reakce na vybudování dálničního mostu v chráněné oblasti). Vyškrtnutím ze Seznamu světového dědictví je lokalita zbavena své mimořádné univerzální hodnoty. Komise současně ztrácí jakoukoliv mezinárodní kontrolu nad touto lokalitou.5

5

KLUSÁKOVÁ, Luďa. Výjimečná univerzální hodnota jako zásadní kritérium hodnocení památek. Vývoj

definice. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 6 – 9.

10

2 UNESCO v Třebíči Na začátku této kapitoly podotýkám, ţe památky UNESCO města Třebíče zahrnují z hlediska zápisu na „Seznam“ UNESCO jednu lokalitu, v níţ se nacházejí dvě památky. Jednou z nich je bazilika sv. Prokopa a druhou je ţidovská čtvrť společně se ţidovským hřbitovem. Tyto památky vykazují jednu velkou mimořádnost, a to souţití dvou zcela odlišných kultur, křesťanské a ţidovské. Bazilika se do období, které předcházelo vstupu do UNESCO, dochovala v dobrém stavu. To samé se bohuţel nedalo říci o ţidovské čtvrti, která po roce 1989 byla ve stavu zcela ţalostném. V plánu tedy byla obnova ţidovské čtvrti a myšlenka na zápis do UNESCO byla ještě v nedohlednu.

2.1 Proces přípravy zápisu Po roce 1989 si Třebíč vytvořila nezávislou pracovní skupinu, která byla spojena s městem Třebíč a jeho radnicí. Od roku 1993 plnil funkci této pracovní skupiny Fond Třebíč a od roku 1999 do roku 2005 Fond Třebíč, o. p. s. Úloha Fondu Třebíč vycházela z obecného poslání ABF (rozvoj architektury a stavebnictví). Činnost Fondu Třebíč směřovala k naplnění Programu regenerace městské památkové zóny v Třebíči. V roce 1993 byly připraveny dva workshopy (setkání šesti týmů architektů za účelem definování hlavních zásad celkové revitalizace území). Výsledky workshopů byly prezentovány na veřejné diskusi a na veletrhu For Arch v Praze. Program regenerace městské památkové zóny v Třebíči byl zprvu zaměřen na levobřeţní část města od baziliky sv. Prokopa, zámku s jeho bývalým hospodářským zázemím, Podzámecké nivy, dále Zámostí s ţidovskou čtvrtí aţ po ţidovský hřbitov. Následně byla přijata zásada ochrany urbanistické struktury a architektonického dědictví, revitalizace ţidovského města, zdokonalení propojení levobřeţní a pravobřeţní části ţidovské čtvrti, vylepšení přístupu k zámku a bazilice sv. Prokopa. Byly vytvářeny i návrhy pro rozvoj cestovního ruchu. Program byl koncipován na území ţidovské čtvrti, která byla z velké části znehodnocena. Celá regenerace byla rozdělena do dílčích projektů. Roku 1994 byly tyto projekty rozpracovány po stránce obsahové, finančního zajištění a časového postupu. Město Třebíč získalo dotaci ministerstva kultury pro rekonstrukci Zadní synagogy. Fond Třebíč zajistil prostředky na rekonstrukci infrastruktury (kanalizace, rozvod vody, plynu a elektřiny) v levobřeţní části ţidovského města z amerického Programu USAID ČR, kde 11

prostřednictvím MUFIS byl poskytnut městu výhodný úvěr. V roce 1995 byl navázán kontakt s Americkými mírovými sbory, jejichţ zástupce Stuart W. Bass pracoval pro město a Fond Třebíč. V tom samém roce Fond Třebíč zajistil realizaci a daroval městu ve východní části ţidovské čtvrti lávku kolem skály a přispěl na opravu Přední synagogy a ţidovského hřbitova.6 V roce 1996 byly dovršeny projekty Programu: „ochrana území před povodněmi, lávka přes řeku spojující Karlovo náměstí a bývalou židovskou čtvrť, rekonstrukce Homolkova jezu, propojení krypty a chrámu baziliky sv. Prokopa (tento projekt Fond spolufinancoval spolu s církví a muzeem), rekonstrukce historických zahrad v severním hradebním příkopu.“7 Fond Třebíč také inicioval návrh řešení dopravy v Zámostí. V roce 1997 byl zahájen provoz Penzionu u synagogy a byla dokončena rekonstrukce Zadní synagogy. V letech 2001 a 2002 následoval další workshop a semináře. V roce 2003 Fond Třebíč společně se Sdruţením historických měst ČMS uspořádal celostátní workshop s hlavním tématem – Třebíč na „Seznamu“ UNESCO.8

2.2 Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO Mimořádná univerzální hodnota třebíčských památek byla přiznána podle druhého a třetího kritéria, které jsem popsala v předchozí kapitole s názvem Termín UNESCO. Kritéria splňují následovně: „Kritérium (ii): židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči nesou svědectví o souběžném trvání a výměně hodnot mezi dvěma odlišnými kulturami, židovské a křesťanské, po mnoho století. Kritérium (iii): židovská čtvrť je výjimečným svědectvím o kulturní tradici židovské diaspory ve střední Evropě.“9 Ţádost o zapsání baziliky sv. Prokopa a ţidovské čtvrti byla doručena v listopadu 2001 do Paříţe. Nominační dokumentace obsahovala důleţitou srovnávací analýzu. Pro baziliku sv. Prokopa ji vytvářel Dobroslav Líbal a pro ţidovskou čtvrť a ţidovský hřbitov Jaroslav 6

MATĚJKA, Zdeněk. Dvacet let fondu Třebíč – role v procesu přípravy zápisu. In Třebíč 10 let v elitní

společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 12 – 13. 7

Tamtéţ, s. 12.

8

Tamtéţ.

9

HERZÁN, Lubor. Od asanace k UNESCO. Příběh obnovy třebíčské ţidovské čtvrti. Třebíč: Akcent, 2013.

s. 267.

12

Klenovský. Ze sídla světového dědictví byl dne 15. ledna 2002 odeslán dopis, ve kterém se ţádalo o doplnění materiálu s termínem odevzdání do 28. února 2002.10 „Bylo žádáno o samostatnou složku, tzv. „management plan“ a příslušnou ochrannou legislativu. Dalším požadavkem bylo zaslat celkový výkres dokládající, že součástí nominace jsou tři území: A: židovská čtvrť, B: Židovský hřbitov a C:bazilika sv. Prokopa. Zároveň byl vznesen dotaz, zda předmětem nominace je i židovský hřbitov, když není výslovně uveden v názvu materiálu.“11 Poţadovaný materiál, na jehoţ vypracování byla dána lhůta po dobu šesti týdnů, byl v termínu odeslán do Paříţe. K pohotové odezvě z velké části pomohl nedávno schválený Regulační plán pro ţidovskou čtvrť v Třebíči, jehoţ hlavní principy byly vypsány k doplnění dokumentace. V červnu 2002 čekaly Třebíč prohlídky v terénu a expertní hodnocení. Nedlouho poté byly připravovány posudky expertů, následně probíhalo závěrečné posouzení a jejich obhájení před Výborem světového dědictví.12 V červnu roku 2003 byla bazilika sv. Prokopa a ţidovská čtvrť společně se ţidovským hřbitovem zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví.

10

KUČOVÁ, Věra. Specifika hodnot památek v Třebíči v kontextu Seznamu světového dědictví UNESCO.

In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 14 – 19. 11

Tamtéţ. s. 19.

12

Tamtéţ. s. 14 – 19.

13

3 Bazilika sv. Prokopa V roce 2001 slavila Třebíč 900 let od zaloţení benediktinského kláštera „uprostřed třebečského lesa“. Byl to benediktinský klášter, kdo dal v polovině 13. století vzniknout středověké Třebíči. Původní budovy konventu spolu s kostelíkem sv. Benedikta zanikly po rozsáhlé gotické přestavbě kolem poloviny 13. století. Mezi novým komplexem klášterních budov vynikala románsko-gotická stavba klášterního chrámu Nanebevzetí Panny Marie (dnes baziliky sv. Prokopa). V 15. – 18. století následovaly opakované přestavby, po kterých místo klášterních budov vyrostl zámek13 [obr. 1]. Skutečnost, ţe se zde dříve nacházel klášter, připomíná uţ jen čtvercový půdorys vnitřního zámeckého dvora („rajský dvůr“) a několik gotických oblouků původního klášterního ambitu (kříţová chodba). Zachován zůstal jen klášterní kostel, kterému po nedůstojném vyuţívání (hospodářské stavení) byl od roku 1704 postupně vrácen jeho bohosluţebný účel. V letech 1725 – 1733 se renovace celého opatského kostela ujal stavitel František Maxmilián Kaňka. Na počátku 20. století byla zaloţena „Jednota sv. Prokopa pro vnitřní obnovu a výzdobu baziliky“. Architekt dr. Kamil Hilbert v letech 1924 – 1935 obnovil presbytář, „trpasličí“ galerii, severní předsíň s portálem i opatskou kapli. Hilbert odstranil také většinu barokních omítek. V roce 1956 skončila obnova jiţní kaple, coţ byl poslední stavitelský zásah do baziliky.14 Dnes mohou návštěvníci z celého světa obdivovat její románskou rozetu, původní části klenby nad kněţištěm s Vítězným obloukem, „trpasličí“ galerii nad apsidou, severní předsíň s „Rajskou branou“, malby v tzv. opatské kapli nebo kryptu pod chórem. Bazilika sv. Prokopa představuje památku s výjimečnou hodnotou. Vydává svědectví o historickém významu třebíčského benediktinského kláštera. Jedná se o unikátní dílo středověké církevní architektury.

3.1 Architektonická specifika baziliky sv. Prokopa Mimořádnost baziliky sv. Prokopa spočívá především v přirozeném spojení gotické a románské architektury. Na stavbě baziliky se prolínají vlivy ze všech koutů Evropy. Je 13

Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč. Po dlouhodobé rekonstrukci zámku byly v listopadu 2013

otevřené nové expozice Muzea Vysočiny Třebíč. 14

FIŠER, Rudolf. Třebíč. Z historie benediktinského opatství. Třebíč: FIBOX, 2004.

14

zde patrný dopad architektury německé, francouzské, rakouské i uherské. I přes váţné poškození některých částí (západní průčelí, jiţní kaple) si bazilika dokázala udrţet svoji původnost. Bazilika sv. Prokopa je protáhlá trojlodní stavba bez transeptu15. Uvnitř baziliky se nachází hluboké kněţiště s Vítězným obloukem a trojlodní krypta. Zvenčí je patrná severní předsíň, dvojice věţí v západním průčelí a „trpasličí“ galerie nad apsidou. Půdorys baziliky je odborníky řazen k jihoněmeckému typu. Stavebním materiálem se stala ţula a částečně také pískovec.16 „Zvnějšku přitahuje pozornost návštěvníků zejména východní část stavby, pětiboký závěr presbytáře se středním kolovým, růžovým oknem [obr. 2] připomínajícím francouzskou katedrální gotiku i německý Worms. Dvě další okna zdobí už pozdní, novogotická kružba plaménková.“17 Příkladem realizace románského architektonického záměru převáţně gotickými prostředky je „trpasličí“ galerie, která se nachází taktéţ ve východní části baziliky. „Trpasličí“ galerie upoutává pozornost svými štíhlými, krátkými sloupky se zdobenými hlavicemi [obr. 3]. Na severní straně stavby se nachází portálová předsíň, která převyšuje severní boční loď. Portálovou předsíň tvoří dvě arkády se dvěma dvojdílnými románskými okny na kaţdé ze tří volných stran [obr. 4]. Tyto arkády nesou sedmidílnou kříţovou klenbu [obr. 5]. Půlkruhový portál, který bývá nazýván „Rajskou bránou“ [obr. 6], je zdoben rostlinnými a geometrickými motivy. Severní portál třebíčské baziliky však zůstával aţ do roku 1862 důkladně skryt v anonymním zdivu.18 Východní chór [obr. 7] s pětibokým závěrem je od trojlodí oddělen Vítězným obloukem s masivní přepáţkou. Oddělení dvou světů, kleriků a laiků, značí v této části baziliky i zvednutá podlaha. V bazilice můţeme vidět „ve střední Evropě zcela ojedinělé zaklenutí závěru (apsidy) i obou polí chóru osmidílnou klenbou. Jejím domovem byla nejspíš západní Francie, ale třebíčskému kostelu ji pravděpodobně zprostředkovalo Porýní.“19 Vnitřek presbytáře obtáčí kamenná krajka lomené liché arkády, kterou tvoří více neţ třicet sloupků s odlišně zdobenými hlavicemi. Vyšší hlavní loď baziliky oddělují od bočních lodí oblouky lomených arkád na šesti mohutných pilířích. Původní klenba hlavní lodi byla váţně poškozena a následně na konci 17. století odstraněna. Při restauraci ji v 18. století

15

Příčná loď

16

FIŠER, Rudolf. Bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Fotep, 2003.

17

Tamtéţ. s. 7.

18

Tamtéţ.

19

Tamtéţ. s. 7 – 8.

15

František Maxmilián Kaňka nahradil gotizující síťovou klenbou barokní. Kaňka barokně upravil západní průčelí s dvojicí věţí, poloţil kamennou dlaţbu, opatřil kostel barokními omítkami a pilíře hlavní lodi osadil barokními sochami. V jiţní boční lodi je tzv. procesní portál vstupu do ambitu bývalého kláštera. Na konci severní boční lodi se nachází tzv. opatská kaple, která je zaklenuta dvěma čtvercovými poli kříţové ţebrové klenby. V opatské kapli se nacházejí zachovalé raně gotické nástěnné malby. Západní část baziliky byla původně budována jako tzv. westwerk s hranolovými bočními věţemi [obr. 8]. Část bočních věţí zůstala ukryta v novém barokním průčelí s vchodem do západní, vnitřní předsíně, kterou tvoří tribuna hudebního kůru s osmidílnou klenbou. K nejcennějším částem baziliky patří krypta, která se nachází pod chórem. Krypta má masivní kříţovou ţebrovou klenbu, která spočívá na čtrnácti pilířích [obr. 9]. Několik neomítnutých dřevěných desek v klenebních polích poukazuje na středověkou stavební techniku. Interiér středověké baziliky byl vybaven v 18. století sochami českých světců, v 19. století kazatelnou a křtitelnicí s románskými motivy a ve 20. století novogotickým oltářem s postavami sv. Vojtěcha, Cyrila a Metoděje. 20

20

FIŠER, Rudolf. Bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Fotep, 2003.

16

4 Židovská čtvrť Ţidovská čtvrť v Třebíči je výjimečná hned z několika důvodů. Jedná se o jedinou ţidovskou památku UNESCO mimo území Izraele a jedinou kompletně dochovanou ţidovskou čtvrť v Evropě. Ţidovská čtvrť v Třebíči je ţivoucí částí města, která se neustále rozvíjí. Největší pozornost si zde zaslouţí domy ţidovské obce. „Třebíčská židovská čtvrť je přirozeně rostlý stavební útvar, který obsahuje všechny typické znaky židovských ghett: situování mezi křesťanským městem a vrchnostenským sídlem (z důvodů ochrany), ve stísněných prostorových podmínkách bez možnosti dalšího plošného rozvoje, vzhled maximálně zastavěného území s takřka absolutním využitím plochy a prostoru.“21 První spolehlivá datace o přítomnosti Ţidů poblíţ třebíčského kláštera připadá na rok 1338. Druhým časovým mezníkem dokládajícím přítomnost Ţidů je rok 1410.22 Čtvrť byla zaloţena poblíţ městského jádra, oddělena z jedné strany řekou Jihlavou a z druhé strany příkrými svahy kopce Hrádku. Nejstarší zástavba ţidovské čtvrti se podle renesančních kleneb a rohových loubí nalézá kolem Přední synagogy. Ještě v 16. století sousedily ţidovské domy s ostatními domy v podklášteří. Začátkem 17. století začali Ţidé ostatní domy při řece vykupovat, a tak se čtvrť za řekou přeměnila v ryze ţidovskou zástavbu. Základ čtvrti tvoří dvě podélné komunikace v ose od východu k západu, na které navazuje asi 14 úzkých uliček [obr. 10]. Obě tyto osy nesly od počátku 18. století pojmenování Dolní ţidovská ulice (dnes ulice Leopolda Pokorného) [obr. 11] a Horní ţidovská ulice (dnes ulice Blahoslavova) [obr. 12]. Velice působivou součástí ţidovské čtvrti jsou klenuté průchody spojující v přízemí napříč domy mezi uličkami. Tyto průchody jsou hlavně patrné v ulici L. Pokorného.23 Z důvodu nemoţnosti rozšiřování ţidovské čtvrti bylo vyuţito kaţdého volného terénu, s tím souviselo plno hygienických a sociálních problémů. Ţidé byli nuceni přibliţně od

21

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno – Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně,

1995. s. 12. 22

FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS

BOOKS s.r.o., 2009. 23

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno – Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně,

1995.

17

17. století záměrně porušovat původní tvar ţidovské čtvrti. Domy a domky stavěli, kde se dalo. Vznikl tak celkem nepřehledný celek ţidovských domů.24 Osud byl v mnoha ohledech k ţidovské čtvrti a k jejím obyvatelům nepříznivý. Jednalo se hlavně o časté poţáry a opakované záplavy.

4.1 Rozdělení staveb v židovské čtvrti Ţidovské domy a stavby byly podle historických pramenů rozlišovány na tři druhy: 1. Stavby slouţící ku prospěchu celé obce 2. Soukromé domy postavené do roku 1650 (tzv. „staré domy“) 3. Domy postavené po roce 1650 (tzv. „nové domy“) Do ţidovských pozemkových knih bylo v roce 1724 zapsáno třicet domů patřících k tzv. „starým domům“. Tyto domy byly majetkem nejstarších třebíčských ţidovských rodin, zatímco tzv. „nové domy“ patřily především lidem, kteří přicházeli na Podklášteří hledat nový domov. Nové domy tvořily s počtem 65 – 80 většinu, ale postupem času některé z nich zanikly nebo splynuly se starými domy. Od 18. století slouţí k lepší orientaci mezi ţidovskými domy tzv. konskripční (popisná) čísla, která byla zapisována římskými číslicemi na rozdíl od konskripčních čísel křesťanských objektů Podklášteří zapisovaných arabskými číslicemi. Kromě jednotlivých soukromých domů mělo ţidovské sídliště i společenské a obecní objekty: obecní dům (radnici), dům rabínův, školu, Přední synagogu, Zadní synagogu, špitál a rituální poráţku (šlachtu). K nepřehlédnutelnému projevu kulturní odlišnosti Ţidů od křesťanského okolí patřily rituální lázně (mikve), masné či kupecké krámy a hřbitov na severním odvráceném svahu Hrádku.25

4.1.1 Stavby sloužící ku prospěchu celé obce Dvě synagogy, označované dnes jako Přední synagoga a Zadní synagoga, byly hlavními stavbami ghetta. V jazyce jidiš byl pro synagogu pouţíván termín šul. V synagoze se shromaţdovali věřící Ţidé za účelem společné modlitby. Mimo funkce modlitebny zastávala synagoga i funkci školy a někdy i místa vhodného k řešení obecních záleţitostí. Synagoga má ve své zdi obrácené na východ směrem k Jeruzalému uloţen posvátný svitek

24

FIŠER, Rudolf, TEPLÝ, Libor, RANNÝ, Emanuel. Třebíč. Město a čas. Třebíč: FIBOX, 1996.

25

FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005.

18

Tóry.26 Stavební dispozice synagogy byla uzpůsobena veškerému dění v synagoze, které přísně a přesně určovaly předpisy a tradice (halacha). Při náboţenských úkonech hráli důleţitou roli dospělí muţi, kterých se muselo sejít nejméně deset. Jejich místa byla vyhrazena v hlavním sále. Pro ţeny bylo v synagoze odděleno příčnou osou směřující od východu k západu samostatné modlitební místo v podobě galerie.27 Přední synagoga (Stará synagoga) [obr. 13] nacházející se v západní části ţidovské čtvrti (Tiché náměstí) je stavebně starší neţ Zadní synagoga. Její půdorys byl znázorněn v roce 1727 jako obdélník. O více neţ sto let později, roku 1835, byl půdorys zachycen do tzv. indikační skici, kde z obdélníkového půdorysu vystupují na jiţní a severní straně menší přístavby. Synagoga dostála poţadavku, aby se její vzhled nijak nelišil od okolních ţidovských domů. Synagoga byla několikrát v různých letech rekonstruována.28 „Největší zásah do stavební podoby Přední synagogy vyvolal požár v roce 1856. Již o rok později byla dokončena „novogotická“ či „pseudogotická“ úprava tohoto objektu. Při úpravách došlo k přemístění vchodu z jižní strany na západ, přímo proti budově rabinátu.“29 Další architektonické úpravy se jiţ celkové podoby synagogy nijak zásadně nedotýkaly. „Zdi byly zdobeny kaligraficky provedenými biblickými texty, doplněnými ozdobami s rostlinnými motivy.“30 Zadní synagoga (Nová synagoga) [obr. 14] nalézající se v dnešní Blahoslavově ulici bývá označována také jako Nová škola (Neuschul), Horní modlitebna a Vysoká synagoga. Stavba uzavírá Horní ţidovskou ulici. Datování výstavby této synagogy se pojí s rokem 1669. Roku 1705 – 1707 byla synagoga opravena a dokončena. Oprava synagogy spočívala v novém zaklenutí a zastřešení budovy. Hlavní vstup do synagogy byl na jiţní straně. V 18. století se celý přístup do ţenské galerie stal součástí přilehlého domu na západní straně, který je se synagogou stavebně spojen. Majitel sousedního domu Seligmann Bauer musel přislíbit (přijal věcné břemeno), ţe zachová přístup na ţenskou galerii.

26

27 28 29

Tóra je nejcennější předmět v modlitebně, který je přechovávaný ve zvláštní schránce. FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005. Tamtéţ. Tamtéţ, s. 76.

30

FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. s. 86.

19

Modlitebna se vyznačuje renesančními architektonickými prvky: masivním vnějším opěrným pilířem, kamenným vstupním portálem, tvarem oken, klenbou západní předsíně a samotným půdorysem. Výzdoba byla tvořena barokní výmalbou. Barokní výzdoba je viditelná hlavně na interiéru [obr. 15, 16], projevuje se v uţití ornamentálních motivů a v hebrejských textech. Velkou hodnotu má také vnitřní štuková a malířská výzdoba, kde bylo vyuţito květinových a ovocných motivů. Kdo byl autor malířské výzdoby, nám odkrývá nápis na jiţní straně hlavního sálu: Arje Lejb, syn Elchanana z Jeruzaléma. Také se zde objevuje jiţ klasické vyuţití kaligraficky provedených hebrejských nápisů. V synagoze můţeme také vidět velký počet dedikačních nápisů, jeţ nás seznamují s osobami, které příslušný text věnovaly.31 Na stavbě je patrné prolínání renesančního i barokního slohu.

4.1.2 Domy postavené před rokem 1650 Dům Arona Bauera [obr. 17] nacházející se v Blahoslavově ulici reprezentuje kategorii „starých domů“, které byly postaveny před rokem 1650. Od dob třicetileté války vlastnilo tento dům několik majitelů. Podobně jako ostatní ţidovské domy i tento dům prodělal během 70 let sloţité stavební úpravy. V roce 1724 byl uţ rozdělen do tří samostatných částí, které patřily Aronovým synům. Na dva jeho syny připadlo původní stavení, které si mezi sebou rozdělili. Třetí Bauerův syn získal přístavbu k původnímu domu, která byla postavená roku 1698. Kaţdá z těchto částí se nadále rozvíjela zcela samostatně. První část domu tvořila světnice, krám, polovina předsíně, polovina kuchyně, jedna třetina sklepa, polovina suky a lázně za domem. K druhé části domu patřila obytná světnice, krám, celá půda, třetina sklepa a třetina všech pozemků, které náleţely k domu. V přístavku domu se nacházela světnice v horní i dolní části stavby.32 Jednalo se tedy o tři zcela nezávislé domy s odlišnými konskripčními čísly. V domě s konskripčním číslem 105 se nachází část původního renesančního jádra s kříţovou hřebínkovou klenbou a také několik klasicistních architektonických prvků. Dům s konskripčním číslem 104 si také zachoval své staré jádro. Přístavba k původnímu domu s konskripčním číslem 103 vykazuje prvky ryze barokní architektury. Tato přistavěná část

31

FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy ţidovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005

32

FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy ţidovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005.

20

domu podstoupila přestavbu v první polovině 19. století. Přestavba stavbu zvýšila o jedno podlaţí a zvětšila o další přístavek.33 Dům Samuela Ryšavého [obr. 18] (L. Pokorného 25, č. p. 53) je jeden z nejvýraznějších domů v ţidovské čtvrti, který patřil původně Samueli Ryšavému. Mezi „staré domy“ byl zapsán jako 19. v pořadí. Sledování vlastnických vztahů nebo stavebního vývoje domu nebylo moţné z důvodu, ţe celá nemovitost byla nějaký čas vlastnicky svázaná s objektem na opačné straně ulice. Dům s barokním jádrem, valenou klenbou a klasicistní fasádou z přelomu 18. a 19 vzbuzuje velký obdiv návštěvníků ţidovské čtvrti. Fasáda domu je zdobena pilastry, reliéfem kuţelkové balustrády a koši s ovocem. Do Stinné ulice zasahuje pavlač poloţená na sedmi masivních kamenných nosnících. Dům byl vnitřně rozdělen na tři díly. První domovní díl se nacházel v přízemí, druhý v poschodí vpravo a třetí v poschodí vlevo.34 V ostění portálu jsou dodnes zachované dráţky, do nichţ se při povodních zasazovala prkna.

4.1.3 Domy postavené po roce 1650 Dům Mojžíše Teutsche [obr. 19] s pořadovým číslem 26 je ukázkovým „novým domem“. Jeho výstavba spadá aţ do druhého desetiletí 18. století. Pozemek, na kterém dům stojí, byl nepříliš hodnotný a vyskytoval se na terénní nerovnosti, ale ani tento fakt nebránil majiteli, aby na něm dům vystavěl. V roce 1724 byl uţ rozdělen na pět domovních dílů, které představovaly budoucí tři samostatné objekty s konskripčními čísly 71, 72, 73. Dům s číslem 71 stojí v úzké boční uličce Stinná. Od roku 1835 aţ do konce 19. století patřil Aronu Konradovi. V přízemí jeho domu se nacházela předsíň, světnice, kuchyně, vzadu vytápěný krám a záchod. V poschodí byly tři světnice (z toho jedna klenutá), kuchyně, komora a záchod. K domu patřila ještě studna a sklep. Původní jádro domu zůstalo velmi dobře zachováno. Na rohu mezi Horní ţidovskou ulicí a boční uličkou, která vede z Dolní ţidovské ulice, stojí dům s konskripčním číslem 72. Tento dům stavebně spojuje domy s čísly 71 a 73. V roce 1724 patřil dům Davidu Krakauerovi, ten ho přestavěl a dosti zvětšil. V domě se pak nacházela světnice, krám, kuchyně a komora. V dalším patře 33

FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS

BOOKS s.r.o., 2009. 34

FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS

BOOKS s.r.o., 2009.

21

byla světnice a kancelář. Třetí dům s konskripčním číslem 73 vlastnil roku 1724 Mendl Jankauer. Jedna světnice v domě byla klenutá. V 19. století se na domě nacházela šindelová střecha. Zde bylo zachováno historické barokní a klasicistní jádro. V objektu se nacházela i studna.35

4.2 Společné architektonické znaky staveb v židovské čtvrti Poměr mezi přízemními a jednopodlaţními domy v ţidovské čtvrti byl celkem vyrovnaný. Pouze jediný objekt byl dvoupatrový. Z hlediska architektonického se jedná o jednoduché provedení domů, které bylo v průběhu staletí zkomplikované řadou přístavků, nástaveb, dělení a opětovného slučování. Cílem bylo maximální vyuţití parcely, z tohoto důvodu ubývalo dvorků, hospodářských budov a zahrádek. Domy jsou z pravidla propojeny průchody a odděleny úzkými uličkami. Časté bývalo rozdělení domu mezi několik vlastníků. Jednalo se o vertikální i horizontální dělení. Vyskytovaly se také situace, kdy jednotlivý dům neměl vlastní vstup, ten se nacházel v sousedním domě. Mnohé domy měly ve svém přízemí řemeslnické dílny. Z hlediska architektonického se ţidovské domy vyvíjely od renesance, přes baroko, klasicismus, empír aţ po dnešní úpravy. Ţidovské domy byly zprvu stavěny ze dřeva a lepeniny. Jelikoţ tento materiál nebyl příliš trvanlivý a lehce podlehl častým poţárům, byl od 16. století nahrazován kamenem a cihlou. Renesanční původ některých domů dokazují architektonické detaily: hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a rohové sloupy loubí. Jeden z hlavních rysů ţidovských domů je klenba, která se vyskytuje bezmála v kaţdém domě. U nejstarších domů jsou takovým nápadným znakem pavlače, z nichţ zůstaly zachovány jen některé. Na výtvarné výzdobě některých domů můţeme sledovat rozmanitost architektonických slohů, mezi které patří barokní, klasicistní, empírový, historizující a secesní.36 Vnější vzhled domu také ovlivnilo kamenné ostění dveří, počet a tvar oken a také střešní krytina, kde převaţovaly šindelové střechy. Rozdělování domů na několik dalších částí (domovních dílů) nebylo od konce 17. století nic neobvyklého. Touto fází si prošla většina domů v ţidovské čtvrti. Dům 35

Tamtéţ.

36

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno – Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně, 1995.

22

Arona Bauera a dům Mojţíše Teutsche jsou charakteristickým příkladem rozdělení domu na několik částí. Základním faktorem, který vedl k postupnému dělení domů, bylo bohaté zalidnění, kterým si ţidovská čtvrť postupem času prošla. Jelikoţ se ţidovská čtvrť nemohla dále rozrůstat, bylo třeba se uchýlit k různým přístavbám a přestavbám domů, kde bylo maximálně vyuţito kaţdé volné místo. To ovšem dosti často vedlo ke zhoršení podmínek, ve kterých museli obyvatelé těchto domů ţít.

4.3 Bydlení v židovských domech Ţidovský dům představoval pro ţidovskou rodinu posvátný prostor. Z toho důvodu byla součástí kaţdého domu a většiny místností tzv. mezuza, která představovala viditelný symbol ţidovství. Jednalo se o malou ozdobnou schránku z olivového dřeva, kovu či kamene. Schránka se umisťovala ve dvou třetinách výšky na pravé straně dveří domu. Obsahovala pergamenový svitek s biblickým textem, který zajistil mravní ochranu domu. Mezuza oddělovala vnější svět od toho vnitřního, kam obyvatelé domu vstupovali. Mezuzy patřily k základním projevům ţidovské identity a svébytnosti. Bydlení v ţidovských domech nejvíce ovlivňovalo funkční členění domu a domovních dílů. Členění domu a domovních dílů se přizpůsobovalo hlavně prostorovým moţnostem celé ţidovské čtvrti a způsobu obţivy majitelů domu. Dělení domu na domovní díly přispělo k problému vlastnických vztahů k nemovitostem v ţidovské čtvrti. Nebylo nic neobvyklého, kdyţ byla jednotlivá místnost v domě vlastnictvím jiného majitele. Občas byl také zajištěn vstup do domu z domu sousedního. Charakteristickým příkladem takové situace byl vstup na ţenskou galerii v patře západní části Zadní synagogy, který vedl ze sousedního domu Seligmanna Bauera. Základní jednotkou kaţdého domu byla světnice, ve které rodina ţila. Světnice se vyznačovala největšími rozměry ze všech obývacích místností. Z velké části je překrýval rovný trámový strop a jen zcela výjimečně se v některých domech vyskytovala ve světnicích klenba. Na kaţdý ţidovský dům připadly v průměru čtyři světnice. Kaţdá světnice zabírala v průměru plochu o 23 m². Problém s vytápěním světnic byl vyřešen jejich polohou vedle kuchyně, která vytápěla část domu. V 19. století se u malého mnoţství domů objevily menší místnosti bez oken, tzv. alkovny37 (Alkoffen). Jejich rozměry se pohybovaly mezi 3,5 m² aţ 7 m² a navazovaly stavebně na světnice. Po

37

Výklenek, přístěnek nebo postranní místnost bez oken.

23

světnici nesmíme zapomenout na předsíně. Jednalo se o místnost, která byla mnohdy společná pro vícero rodin. Její plocha byla veliká okolo 14 – 15 m². Některé z nich byly klenuté a některé měly jen trámový strop. Druhou nejdůleţitější částí domu byla kuchyně. Průměrná velikost kuchyně se pohybovala okolo 5 m². Strop kuchyně tvořila cihlová klenba, aby se předešlo poţárům z otevřených ohnišť. Z pravidla se kuchyně vyskytovaly vedle palíren. Důleţitou místností hned po kuchyni byla komora, jejíţ průměrná plocha zabírala zhruba 10 m². Jejich funkce nebyla úplně vyhrazena, ale ve většině případů nahrazovaly loţnice. Někdy ale také slouţily jako suka.38 Komory nebyly vytápěny. Často sousedily se světnicemi a z velké části byly průchozí. Ještě v 18. století se hovořilo o komorách ryze dřevěných. V 19. století byl jejich výskyt značně omezen na malý počet. Nezbytnou součástí domu v 19. století byl záchod, i kdyţ ne všechny domovní díly měly svůj samostatný. Ve více případech se vyskytoval záchod společný pro několik domovních dílů. Objevovaly se jak ve zděné, tak i v dřevěné podobě. Další místnosti v domě slouţily k obţivě ţidovských obyvatel, jednalo se o krámy, sklady a dílny. Hlavně krámy se staly, díky převáţné obchodní činnosti Ţidů, nejtypičtějším znakem celé ţidovské čtvrti. Velikosti krámů nebo skladů se pohybovaly průměrně okolo 10 – 20 m². Největší počet kupeckých krámů byl doloţen kolem ţidovské brány (jihozápadní část čtvrti). Polovina dílen v ţidovské obci patřila koţeluhům. Rozměry jejich dílen činily kolem 33 m². Největší počet koţeluţských dílen vlastnila rodina Subakova. V 19. století vlastnila 7 dílen z deseti. Další zajímavou součástí domů byly jiţ výše vzpomenuté suky. Suka je termín pro stánek nebo chýši, v domech to byla místnost určená k oslavě určitého ţidovského svátku. Z náboţenského hlediska bylo důleţité její zastřešení. Pouţitý materiál musel mít přímo přírodní původ. Existovaly případy, kdy suka byla postavena nad přízemními obytnými místnostmi. Ţidé se 17. století věnovali také zemědělství, proto potřebovali u svých domů koňské stáje. Jen zřídka byly stáje součástí domů. Zpravidla stávaly na dvorech nebo zahradách. Dalšími částmi domů byly i chodby a schody, které umoţňovaly vstup do jednotlivých domovních dílů. Chodby bývaly z praktického hlediska dlouhé. Jejich nevýhoda spočívala v materiálu, kterým bylo dřevo. Půdy byly přirozenou součástí kaţdého domu, coţ se o sklepech říci nedalo. Do vnitřního vybavení domu patřily almary, které byly vestavěné do zdí v předsíních nebo na chodbách. Zděné schody se nacházely nejčastěji ve starých domech. V nových 38

Místnost určena k oslavě Svátku stanů (Slavnosti sbírání).

24

domech byly převáţně schody dřevěné. Velkou výjimkou byly schody kamenné. Dveře domu bývaly nejčastěji dřevěné. U starších domů se vůbec nevyskytovaly zahrady, jinak většina novějších domů nějaký dvorek nebo zahradu měla. V kaţdém domě byla nanejvýš jedna studna. V 18. století vycházelo na jeden dům průměrně 14 osob. Ke konci tohoto století ţilo v jednom domě i 17 osob.39 Velká lidnatost ţidovské čtvrti a s tím spojená nemoţnost dalšího prostorového růstu obce zhoršovala kvalitu bydlení v ţidovských domech.

39

FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy ţidovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005.

25

5 Židovský hřbitov Ţidovský hřbitov, označován jako „dům věčnosti“, „zahrada ţivota“ nebo „dům hrobů“, byl neoddělitelnou součástí ţidovského ţivota. Zajišťoval věčný klid všem, kdo jiţ opustili tento svět. Nezbytnost postarat se o důstojný pohřeb vedla k zaloţení „Svatého bratrstva“ (chevra kadiša), které mělo na starost přípravu pohřbu včetně všech předcházejících rituálů. Počátek třebíčského pohřebního bratrstva spadá do poloviny 17. století. Třebíčský ţidovský hřbitov se nachází na severní straně Hrádku při Týnském potoku ve vzdálenosti necelých 400 m od ţidovské čtvrti. Byl tedy splněn vrchnostenský poţadavek, aby byl ţidovský hřbitov lokalizován do místa co nejvíce vzdáleného od centra města. S nedalekou ţidovskou čtvrtí spojuje hřbitov vozová cesta. Jeho existence je doloţena k roku 1636. Teprve roku 1888 došlo k rozšíření hřbitova do dnešní velikosti. S rozlohou necelých 12 000 m² se řadí k největším v České republice.40 Hřbitov je po celém svém obvodu ohraničen masivní kamennou zdí o výšce 1,5 aţ 2,5 m. „Odlišné stavební fáze vzniku jednotlivých částí zdí dokládá odlišný stavební materiál i rozdílný řemeslný přístup, mnohdy odlišné založení, odlišné krytí a odlišná povrchová úprava.“41 Vstupní kovaná brána se nachází na západní straně. Vedle ní je situována obřadní síň [obr. 20] z roku 1903, která je v nedotčeném původním stavu. K jejím nejcennějším prvkům patří zdobené porcelánové umývadlo, které slouţilo k rituálnímu umytí rukou před obřadem. Severovýchodní starší část hřbitova [obr. 21] se rozkládá na příkrém svahu. Na jihozápadě se nachází nová část hřbitova [obr. 22], která navazuje na starou část. Obě hřbitovní části dělí od sebe nápadná cesta. Hroby v obou částech hřbitova jsou ve směru sever – jih a byly umisťovány od východu k západu, tedy odzadu dopředu. Mezi hroby probíhají cestičky. Náhrobky mají vertikální polohu a lícovou stranou se obracejí k západu. Při západní a východní zdi jsou situovány hrobky majetnějších Ţidů (rodin Subakovy, Kantorovy, Taussigovy). Na západní straně, nejblíţe vstupu, je umístěn památník padlých ţidovských vojáků v letech 1. sv. války a památník obětí nacistické rasové genocidy za 2. sv. války připomínající 290 obětí z Třebíče. Na 40

FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS

BOOKS s.r.o., 2009. 41

KAHANCOVÁ, Karin. Ţidovský hřbitov v Třebíči – obnova v posledních letech. In Třebíč 10 let v elitní

společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 24.

26

ploše ţidovského hřbitova se nachází asi 3000 náhrobků a 11 000 hrobů. Nejstarší náhrobky pocházejí z 1. poloviny 17. století. Zpočátku byly náhrobky menší a hruběji opracované. S odstupem času se v Třebíči uplatnil „mikulovský typ“ barokního náhrobku. Náhrobky byly zdobené ornamentálními prvky (volutami, lasturami) a rostlinnými motivy. Jako materiál slouţil pískovec, mramor nebo ţula. Náhrobky, hebrejsky macévy, obsahují hebrejský nápis se jménem zemřelého a také vypovídají o ţivotě a práci pohřbených osob. V horní části kamene se často vyskytuje určitý znak (dva lvíčci, jelen, srdce, koruna, květina) jako symbolika jména, vlastností či zaměstnání zemřelého. Od 19. století se stále častěji setkáváme také s německými texty, někdy českými texty.42

42

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno – Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně, 1995.

27

6 10 let UNESCO v Třebíči Zapsání památek na „Seznam“ UNESCO není definitivní (viz kapitola Termín UNESCO) a je potřeba se o danou památku starat, rozvíjet ji a přizpůsobit tak, aby byla co nejpřístupnější všem návštěvníkům. V roce 2013 Třebíč slavila 10 let od vstupu na prestiţní „Seznam“ UNESCO. Během uplynulých 10 let prošly třebíčské památky UNESCO patrným vývojem.

6.1 Vývoj památek v Třebíči od roku 2003 do 2013 Od roku 2003 byla v řešení zástupců památkové péče i vlastníka obnova ţidovského hřbitova. První v řadě byla obnova obřadní síně s cílem zabránit protékání dešťové vody pod základy stavby. V objektu byly odstraněny neprodyšné omítky a chodníky, uskutečnila se drenáţ. Také došlo k opravení vitráţe. Nejdůleţitější byla obnova kamenných macév, kde pro kaţdou macévu byl zvlášť sestaven plán pro její obnovu. Dále se plány obnovy ţidovského hřbitova týkaly i zděné hřbitovní zdi. Největší stavební úpravy podstoupila značně poškozená severní zeď. Na značném znehodnocení náhrobků se podepsaly přerostlé keře a zeleň, do roku 2003 rostoucí bez údrţby. Od roku 2003 prošla vegetační sloţka velmi viditelnými pěstebními úpravami.43 Znatelným vývojem prošla také ţidovská čtvrť. V nedávné době se podařilo zrekonstruovat bývalou ţidovskou nemocnici, zvanou krankenhaus. Nyní se tam nacházejí byty a provozovny. Opravy provedla soukromá firma. Rekonstrukcí také prošel bývalý ţidovský chudobinec, kde je teď velmi vyhledávaný Hotel Joseph. V sousedství Zadní synagogy se nachází obnovená Galerie Ladislava Nováka. Některé domy v ţidovské čtvrti, které jsou v soukromém vlastnictví, podstoupily opravy v souladu s památkářskými záměry. Na pohled patrné jsou nová okna, nové fasády. Město Třebíč se snaţí soukromým vlastníkům pomáhat dotačními prostředky. Celý tento proces obnovy staveb v ţidovské čtvrti ztěţuje fakt, ţe některé domy mají několik vlastníků, kteří se nedovedou na opravách jednotlivých objektů domluvit. Jedná se hlavně o ty nejvzácnější domy. Důleţité však je,

43

KAHANCOVÁ, Karin. Ţidovský hřbitov v Třebíči – obnova v posledních letech. In Třebíč 10 let v elitní

společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 22 – 27.

28

ţe ţidovská čtvrť se vyvíjí k lepšímu a její současný vzhled je pro návštěvníky nesrovnatelně zajímavější neţ před 10 lety. Městu Třebíči se podařilo, ve spolupráci s krajem Vysočina, opravit zámecký areál, který je součástí baziliky sv. Prokopa. Zámek je zrekonstruovaný, předzámčí opravené a nádvoří je nově vydláţděné. I bazilika sv. Prokopa prochází postupně rekonstrukcí. V předzámčí byla vybudována nová interaktivní expozice Cesty časem, která má ukázat, jaká řemesla byla typická pro náš kraj, a umoţnit návštěvníkům, hlavně dětem, některé jednoduché výrobní postupy si osobně vyzkoušet. Proto jsou jejími hlavními návštěvníky rodiny s dětmi a školní výlety dětí ze základních škol. Přijetí třebíčských památek do UNESCO přineslo spoustu pozitiv. Mezi ně patří i vysoký nárůst cestovního ruchu, který obyvatelům města Třebíče nijak neškodí. V loňském roce počet návštěvníků města činil aţ 118 000. Třebíč se stala přístupnější pro podnikatele. V ţidovské čtvrti vznikly nové obchůdky, stravovací zařízení a ubytovací zařízení. Lidé kupují v ţidovské čtvrti objekty a stěhují se tam. Město se stalo pro návštěvníky atraktivní. Zvýšení cestovního ruchu dopomohlo i k hospodářskému rozvoji města. Kaţdá změna můţe nést i určitá negativa. Negativa, které mohl vstup do UNESCO přinést, zatím nejsou v Třebíči nikterak patrná. Fakt, ţe památky města Třebíče vstoupily na „Seznam“ UNESCO, nemá zatím ţádný negativní dopad na obyvatele Třebíče a ani na její návštěvníky. Moţné problémy, které by do budoucna mohly nastat, spočívají hlavně ve změně města na „město turistické“, a tudíţ méně vstřícné pro jeho vlastní obyvatele. S touto nevýhodou se zatím město Třebíč potýkat nemusí. Obyvatelé Třebíče si stále mohou nakoupit v centru města za zcela běţné nákupní ceny a do budoucna se nemusí bát, ţe se z Třebíče stane město těţící výhradně z cestovního ruchu, jak tomu je např. v Českém Krumlově.44 Další moţný problém, který by mohl do budoucna nastat, se týká dopravní sféry, kdy hlavně v letní sezóně dochází ke zvýšení silničního provozu ve městě Třebíč díky návštěvě památek UNESCO. Zatím má však město blízko objektů památek UNESCO pro své návštěvníky dostatečný počet parkovacích míst a dnešní třebíčská dopravní infrastruktura je pro potřebu turismu v souvislosti s památkami UNESCO dostačující.

44

HANÁČKOVÁ, Jaromíra. 27. 2. 2014. Osobní sdělení. (viz Příloha – rozhovor).

29

6.1.1 Dům Seligmanna Bauera jako židovské muzeum Důkazem, ţe se třebíčské památky rozvíjejí a stávají se atraktivnějšími, je realizace nového ţidovského muzea. Za touto realizací stojí ředitelka MKS Třebíč Bc. Jaromíra Hanáčková, která přesvědčila v roce 2006 tehdejší představitele města, aby město koupilo dům Seligmanna Bauera. Jednalo se tenkrát o problematickou stavbu, která byla v dezolátním stavu. Dům je ale výjimečný z hlediska svého interiéru, který skrývá schodiště na ţenskou galerii Zadní synagogy. V domě se nachází i druhé schodiště, coţ je architektonická vzácnost. Po koupi domu bylo potřeba vymyslet budoucí vyuţití tohoto objektu. Vize paní Hanáčkové byla zcela jasná: dole bude ţidovský obchůdek [obr. 23], v 1. patře ţidovské muzeum [obr. 24] a v půdě interaktivní prostor pro školy. V roce 2008 – 2009 se podařilo sehnat dotace z Norských fondů k realizaci projektu, který se stále drţel původního záměru paní Hanáčkové. V roce 2011 se uţ otvíralo nové ţidovské muzeum Dům Seligmanna Bauera, ve kterém se nachází ţidovský obchůdek, ţidovské muzeum a interaktivní prostor pro školy. Hlavním záměrem ţidovského muzea je ukázat návštěvníkům ţidovské čtvrti, jak Ţidé ţili a čím se zabývali. Dalším záměrem bylo vytvořit pietní prostor, ve kterém návštěvník získá povědomí o běţném ţivotě ţidovské rodiny a zamyslí se nad jejich osudem.45

6.1.2 Rozvoj kulturních akcí v Třebíči V Třebíči se rozvíjejí i kulturní akce spojené s památkami UNESCO. Jednou z nich je také kulturní Festival ţidovské kultury Šamajim. Jedná se o týdenní festival s cílem napomoci zvýšení cestovního ruchu. Šamajim ukazuje návštěvníkům ţidovské zvyky a ţidovskou kulturu. Šamajim udrţuje ţidovské město ţivoucí. Další velkou kulturní akcí jsou kaţdoroční srpnové oslavy UNESCO. Oslavy se konají pravidelně od roku 2001. V loňském roce se konaly jubilejní oslavy k 10. výročí zápisu třebíčských památek na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, které se lišily od dosavadních oslav programem bohatším neţ v letech minulých. Nechyběla klasická část oslav, na niţ se návštěvníci i obyvatelé Třebíče velmi těší a do které patří historické městečko, vojenské leţení, řemeslná výroba a noční průvod. Při příleţitosti 10. výročí byla vloţena i oficiální část zahrnující ocenění osobností, které se zaslouţily o zápis města Třebíče na „Seznam“ UNESCO, a slavnostní mše v bazilice 45

HANÁČKOVÁ, Jaromíra. 27. 2. 2014. Osobní sdělení. (viz Příloha – rozhovor).

30

sv. Prokopa. Konala se i dvoudenní konference k 10. výročí oslav, na kterou se sjeli odborníci, architekti, historikové a památkáři. Loňských oslav se během 4 dnů zúčastnilo kolem 10000 návštěvníků.46 K rozvoji a oţivení ţidovské čtvrti přispěla i akce Purim47, která se konala 23. března 2014 v Zadní synagoze a v Domě Seligmanna Bauera. Program se skládal z dětského karnevalu, soudobých izraelských tanců a pečení svátečního ţidovského pečiva. Návštěvníci si mohli sami vyzkoušet pečení chlebů barches či Hamanových uší.48

46 47

HANÁČKOVÁ, Jaromíra. 27. 2. 2014. Osobní sdělení. (viz Příloha – rozhovor). Purim je nejveselejší hebrejský svátek připomínající zlé úmysly vezíra Hamana, který chtěl vyhubit

všechny Ţidy. 48

Týdeník 5plus2: Třebíčsko. Č 12 (28. Března 2014). s. 6.

31

7 Vize budoucnosti památek v Třebíči V nejbliţší době je na pořadí rekonstrukce krovů a střechy baziliky sv. Prokopa. Samotná návštěvnost baziliky vzrostla v loňském roce o 30%, coţ svědčí o velkém zájmu návštěvníků o třebíčskou památku UNESCO. K procentuálnímu vzrůstu dopomohl i nově zrekonstruovaný zámecký areál. V současné době se město Třebíč snaţí přesunout aktivity spojené s rekonstrukcemi na hospodářský areál a do budoucna také na celý zámecký park. Budoucí plány by zahrnovaly zkulturnění zámeckého příkopu a vyuţití zámecké ledárny. V současné době nejsou ţádné podobné velké projekty rekonstrukcí památek, jako byl Dům Seligmanna Bauera, plánované. Vítané by bylo, kdyby do budoucna došlo k zástavbě východní části ţidovské čtvrti. Po vybourání továrních budov vznikl prázdný prostor, který se do ţidovské čtvrti nehodí, jelikoţ ţidovská čtvrť se vyznačovala vyuţitím veškeré volné plochy. Pozemek je ve vlastnictví soukromých osob, takţe město nemá mnoho moţností zasáhnout tak, aby se situace vyřešila podle představ zástupců města. Cílem do budoucna jsou také neustálé práce na drobných opravách památek a investice do doprovodných záleţitostí, jako je květinová výzdoba, pořádek a úklid. V plánu je také vyuţití dosud nevyuţívaných interiérů. Důleţitá je i osvícená myšlenka, která přetrvává do dnešní doby, souţití komunit různých kultur a různých náboţenství.49 I kdyţ si Třebíč v péči o své památky vede velice dobře, pořád se najde něco, co by se mohlo vylepšit. Jedno je však jisté, ţe město nesmí polevit ve svých snahách, které vedou ke zvelebování třebíčských památek, aby se Třebíč i do budoucna mohla těšit velké přízni co největšího počtu návštěvníků.

49

HANÁČKOVÁ, Jaromíra. 27. 2. 2014. Osobní sdělení. (viz Příloha – rozhovor).

32

Závěr Ucelený přehled vypovídající o třebíčských památkách zapsaných na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO se mi podařilo shrnout v sedmi kapitolách mé bakalářské práce. První dvě kapitoly měly za úkol vysvětlit pojem UNESCO a přiblíţit podmínky vstupu na prestiţní „Seznam“ UNESCO. Důleţité bylo, ţe kaţdá památka, která se uchází o zapsání na „Seznam“ UNESCO, musí disponovat výjimečnou/mimořádnou univerzální hodnotou. Navrhované památky potvrdí svoji výjimečnost splněním minimálně jednoho kritéria ze šesti poţadovaných pro kulturní památky. Třebíčské památky svoji mimořádnou hodnotu prokázaly splněním hned dvou kritérií. Jednalo se o druhé a třetí kritérium v pořadí. Jednomu z nich odpovídá, ţe společně památky v Třebíči dokládají svědectví o takřka bezproblémovém souţití dvou zcela odlišných kultur, křesťanské a ţidovské, a druhému kritériu pak, ţe ţidovská čtvrť zanechává výjimečné svědectví o kulturní tradici ţidovské diaspory ve střední Evropě. Kapitola s názvem Bazilika sv. Prokopa poukazuje na mimořádný význam této unikátní stavby postavené v propojení dvou stavebních stylů, románského a gotického. Doklad středověké architektury vydává apsida na východní straně baziliky, která se svou rozetou reprezentuje románský styl. Středověká stavitelská technika je patrná v kryptě baziliky na jejích neomítnutých klenebních polích. Krypta zastupuje stavební styl raně gotický. Důkaz středověkého působení zanechávají fresky v opatské kapli, které byly datovány do 13. století. Na stavbě baziliky jsou patrné vlivy stavebních kultur různých končin Evropy. Bazilika sv. Prokopa předává lidstvu svědectví o třebíčské historii, zejména o zaniklém benediktinském opatství zaloţeném na počátku 12. století. Problematiku staveb ţidovských domů v Třebíči jsem objasnila v nejširší kapitole své práce. Kapitola s názvem Ţidovská čtvrť nás seznámila s ţidovskou čtvrtí a nastínila nám problém jejího rozvíjení v minulosti. Základní byl tehdy problém vysokého zalidnění a nedostatku stavební plochy, coţ znemoţňovalo rozšiřování ţidovské čtvrti. Tento problém měl jediné východisko, a to přestavby a přístavby jednotlivých domů, které měly umoţnit bydlení pro více rodin. Bohuţel kvůli těmto přestavbám dnes není moţné u některých domů poznat celé původní historické jádro. Stavby v ţidovské čtvrti můţeme rozdělit do 3 kategorií: 1. Stavby slouţící ku prospěchu celé obce, 2. Soukromé domy postavené do roku 1650 (tzv. „staré domy“), 3. Domy postavené po roce 1650 (tzv. „nové domy“). K jednotlivým kategoriím byly 33

vybrány stavby, které je reprezentují. Tyto stavby byly blíţe charakterizovány z hlediska stavebního vývoje. Jako zástupce první kategorie byla vybrána Přední synagoga a Zadní synagoga. Obě synagogy vykazují shodné rysy zejména z hlediska půdorysu a základního uspořádání. V rámci zbývajících dvou kategorií byly zvoleny tři ţidovské domy. Dům Arona Bauera a dům Samuela Ryšavého reprezentuje kategorii „staré domy“ a dům Mojţíše Teutsche „domy nové“. Všechny tři ţidovské domy jsou ukázkovým příkladem dělení domů na domovní díly. Kaţdý z nich byl nakonec rozdělen na tři části, ve kterých se vyskytovalo téměř shodné stavební uspořádání. Po charakterizování stavebního vývoje ţidovských staveb bylo zřejmé, ţe ţádný z objektů ţidovské obce není vyhrazený pouze jednomu slohu, zpravidla se jich v kaţdé stavbě objevuje více. Většina objektů prošla sloţitou proměnou od slohu renesančního, barokního, klasicizujícího aţ po úpravy spojené s dnešní dobou. Podkapitola s názvem Bydlení v ţidovských domech se zaměřila na funkčnost jednotlivých místností v ţidovském domě. Členění domu odpovídalo prostorovému řešení ţidovské čtvrti. V kaţdém domě se zpravidla nacházela společná a samostatná předsíň, světnice, ve které rodina ţila, kuchyň, která slouţila k vaření a vytápění, komora ke spaní a záchod. Domy byly vybaveny sukou50, kupeckými krámy a sklady. K domu ve většině případů patřily řemeslné dílny, koňské stáje, kůlny a dvorky. K ţidovské čtvrti patří neodmyslitelně třebíčský ţidovský hřbitov, ve kterém se dochovalo kolem 3000 kamenných deskových náhrobků, které mají velký kulturní a historický význam. V rozmezí let 2003 – 2013 prošly třebíčské památky UNESCO znatelným vývojem. Krůček po krůčku se tyto památky stávaly lepšími a zajímavějšími pro své návštěvníky. Vývoj v posledních deseti letech prokázal, ţe město dokáţe péči o třebíčské památky rozvíjet tím správným směrem. Městské kulturní středisko v Třebíči spolu s městem Třebíč vyvíjí dostatečný zájem a úsilí o zvelebení baziliky sv. Prokopa spolu se souvisejícím prostorem v předzámčí, ţidovské čtvrti a ţidovském hřbitově. Svědčí o tom i podstatný nárůst cestovního ruchu v Třebíči, který přináší výhody v oblasti hospodářského rozvoje. Obnovu a údrţbu třebíčských památek však bohuţel komplikuje majetkové rozdělení několika objektů. Týká se to především těch domů v ţidovské čtvrti, kde jeden objekt vlastní více majitelů. Záměrem práce bylo také připomenout negativa, která mohl vstup třebíčských památek na „Seznam“ UNESCO přinést. V současné době nejsou v Třebíči vidět ţádné negativní 50

Viz poznámka 38

34

faktory, jejichţ příčinou by byl vstup do UNESCO. Moţné problémy, které by mohly do budoucna nastat, souvisejí s případnou přeměnou města Třebíč na město, které by těţilo převáţně z cestovního ruchu a stávalo se méně vhodným místem pro své obyvatele. Týká se to především zvyšování cen v obchodním centru kvůli vyššímu zisku z turistického ruchu. Další problém, který by se do budoucna mohl objevit, souvisí s komplikacemi v oblasti dopravy. Díky vlastnímu trvalému zájmu o rozvoj města a díky velké péči věnované historickému odkazu se zatím MKS a městu Třebíč daří řadit své památky mezi ty nejobdivovanější a nejnavštěvovanější. Ke zvyšování zájmu dopomáhá i velké portfolio kulturních akcí, které přispívají k oţivení třebíčských památek a navracejí jim jejich původní tvář. Mezi ty nejoblíbenější patří srpnové oslavy UNESCO a festival Šamajim. Doufejme, ţe všechny tři zmiňované památky si uchovají i do budoucna svou historickou cenu a budou jako trvalý odkaz kulturního dědictví UNESCO přitahovat zájem návštěvníků.

35

Resumé Tato práce si klade za cíl podat ucelený přehled o třebíčských památkách UNESCO. Mezi ně patří bazilika sv. Prokopa a ţidovská čtvrť spolu s ţidovským hřbitovem. První část práce popisuje význam organizace UNESCO, jsou zde uvedeny podmínky vstupu na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a dále jsou představeny podmínky, za jakých byly památky města Třebíče přijaty na „Seznam“ UNESCO. Druhá část práce se zabývá charakteristikou architektonického vývoje památek, přičemţ největší pozornost věnuje stavbám v ţidovské čtvrti. Práce vytyčuje rozdělení ţidovských staveb, hledá jejich společné rysy a popisuje způsob bydlení uvnitř ţidovských domů. Třetí část práce popisuje vývoj třebíčských památek v letech 2003 – 2013, uvádí případné výhody a nevýhody vstupu památek na „Seznam“ UNESCO pro město, a nastiňuje vizi budoucnosti památek UNESCO v Třebíči.

Resume This thesis aims to provide a comprehensive overview of UNESCO heritage of Třebíč. These include the St Procopius Basilica and the Jewish Quarter with the Jewish cemetery. The first part of the thesis describes the importance of UNESCO organization and focuses on the conditions of entry to the World Heritage List. It also names the conditions under which the sights of Třebíč were added to the "List" of UNESCO. The second part deals with the characteristics of architectural development of the sights with the greatest attention paid to the buildings in the Jewish Quarter. The work outlines the division of Jewish buildings. It focuses on common features of the various Jewish buildings and describes the life in the Jewish houses. The third part describes the development of sights in Třebíč between the years 2003 - 2013, presents potential advantages and also disadvantages of the entry of these sights to the "List" of UNESCO for the city, and outlines a vision for the future of UNESCO in Třebíč.

36

Seznam pramenů a literatury Centrum

světového

dědictví

[online].

[cit.2014-20-01].

Dostupné

z: . FIŠER, Rudolf, TEPLÝ Libor a RANNÝ Emanuel. Třebíč. Město a čas. Třebíč: FIBOX, 1996. FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. FIŠER, Rudolf. Bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Fotep, 2003. FIŠER, Rudolf. Klášter uprostřed lesa. Dvě studie o třebíčském benediktinském opatství. Brno: Matice moravská, 2001. FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005. FIŠER, Rudolf. Z historie benediktinského opatství. Třebíč: FIBOX, 2004. HANÁČKOVÁ, Jaromíra. 27. 2. 2014. Osobní sdělení. (viz Příloha – rozhovor). HERZÁN, Lubor. Od asanace k UNESCO. Příběh obnovy třebíčské židovské čtvrti. Třebíč: Akcent, 2013. HERZÁN, Lubor. Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. KAHANCOVÁ, Karin. Ţidovský hřbitov v Třebíči – obnova v posledních letech. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 22 – 27. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno – Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně, 1995. KLUSÁKOVÁ, Luďa. Výjimečná univerzální hodnota jako zásadní kritérium hodnocení památek. Vývoj definice. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 6 – 9. KUČOVÁ, Věra. Specifika hodnot památek v Třebíči v kontextu Seznamu světového dědictví UNESCO. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 14 – 19. 37

MATĚJKA, Zdeněk. Dvacet let fondu Třebíč – role v procesu přípravy zápisu. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 12 – 13. Národní památkový ústav [online]. C2010, poslední revize 16.9.2013 [cit.2014-20-01]. Dostupné

z:


mezinarodni-dokumenty/mezinarodni-dokumenty/unesco>. ŠMÍD, Ladislav. UNESCO. Praha: Svoboda, 1986. Týdeník 5plus2: Třebíčsko. Č 12 (28. Března 2014).

38

Příloha - rozhovor Rozhovor s radní a zastupitelkou města Třebíče Bc. Jaromírou Hanáčkovou, ředitelkou MKS Třebíč (27. 2. 2014, v Třebíči) 1. Jak probíhal vývoj památek během deseti let působení na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO? Čeho významného se dosáhlo a co se zlepšilo? Tyto památky jsou tady po staletí, takţe se nedá říci, ţe by tam byl nějak moc diametrální vývoj. Na druhou stranu, kdyţ se podíváme dnes na ţidovskou čtvrť a vzpomeneme si, jak vypadala před deseti lety, tak vidíme domy, které jsou v soukromém vlastnictví, ty mnohé prošly opravami. Jsou tam vyměněné fasády a jsou tam nová okna. Tady dělá i velký kus práce město Třebíč, které podporuje dotačně majitele těchto soukromých domů a nabádá je k tomu, aby domy opravovali v souladu s památkářskými záměry (tzn.: aby tam nedělali taková „zvěrstva“, jako plechová vrata od garáţe a spíše, aby se snaţili, ty prvky, které tam nepatří, upozadit a nahradit to těmi prvky, které tam patří). Myslím si, ţe se to i částečně daří. Samozřejmě jsou tam pořád „bolavá místa“. Jsou to hlavně domy, které jsou stále v reţimu kondominia. Mají několik vlastníků a ti se nedokáţou domluvit na opravě toho domu. Bohuţel jsou to ty nejvzácnější domy. Tam je třeba pět vlastníků a těţko se domlouvá, kdo bude opravovat střechu, protoţe se samozřejmě nikomu z těch pěti vlastníků do toho nechce, a kdyţ se do toho město prostřednictvím stavebního úřadu i prostřednictvím památkářů snaţí vstoupit, tak v mnoha případech se to nedaří. Vím od návštěvníků, kteří sem jezdí trvale a jezdili sem ještě před vstupem města Třebíče na seznam UNESCO, ţe ţidovská čtvrť se mění k lepšímu a rok od roku je to lepší a přístupnější. Samozřejmě nejvíce práce se udělalo ještě před rokem 2000, kdy ţidovská čtvrť se celkově revitalizovala a dělaly se tam nové inţenýrské sítě, dlaţby, elektřina a veřejné osvětlení. To byl ten základ pro to, aby čtvrť dostala dnešní tvář.

39

2. Přinesl vstup do UNESCO nějaké negativum? Já ty negativy nevidím a myslím si, ţe zatím ne. Ono i ten cestovní ruch je potřeba řídit v rámci udrţitelného rozvoje. Negativa vidíme například v Českém Krumlově, protoţe tam uţ si místní obyvatelé stěţují, ţe nemají kde v centru města koupit mléko, rohlíky a základní potraviny, ţe jsou všude jen obchody pro turisty a zlatnictví. Město uţ není přívětivým místem pro obyvatele, ale pouze pro turisty, a to v Třebíči ještě nenastalo a já si myslím, ţe dlouho nenastane. My jsme zatím na té cestě nahoru. Myslím si, ţe tady tohle to nehrozí. Naše ţidovská čtvrť se zlepšuje, co do stránky obyvatelstva, co do stránky vyuţití i pro podnikatele a ve sluţbách cestovního ruchu. Rostou tam nové obchůdky, stravovací zařízení, ubytovací zařízení, ale pořád to ještě neškodí tomu „domáckému provozu“ a neškodí to obyvatelům. Naopak si myslím, ţe z bývalé zanedbané části města se stává dnes taková ta „lepší a luxusnější adresa“. Lidé tam rádi kupují objekty a stěhují se tam. Myslím si, ţe určitě přineslo. Přineslo to městu celkově nárůst v cestovním ruchu, který je obrovský. My jsme zahajovali provoz informačního centra vedle baziliky sv. Prokopa a vedle Zadní synagogy v roce 2002. První roky byla návštěvnost ţidovského města, která se počítala v tisících. Potom nastal „bum“, kdyţ v červnu a červenci se zveřejnilo, ţe Třebíč byla zapsaná na „Seznam“ UNESCO. Ten první rok k nám jezdilo plno turistů. Vím, ţe to číslo bylo zhruba 4000 za letní sezónu. My jsme z toho byli šťastni, jak nám cestovní ruch stoupl. V předloňském roce jsme poprvé překročili počet návštěvníků města 100000, to je magické číslo. V předloňském roce to tedy vylo 102000 a v loňském roce uţ jsme měli 118000 návštěvníků města celkově. Je vidět, jak za těch 10 let se stala Třebíč turisticky atraktivním městem, a ţe skutečně ti návštěvníci, turisté, hosté sem jezdí, a kdyţ sem přijedou, tak to neznamená, ţe přijedou jenom na půl dne a prohlídnou si památky a odjedou. Chodí tady do restaurací, navštěvují památky, nechávají tady peníze za vstupné, nechávají tady peníze za sluţby v cestovním ruchu, takţe to pomáhá i v hospodářském rozvoji města. 3. Jak probíhala realizace projektu nového židovského muzea – Domu Seligmanna Bauera? Zhruba v roce 2006 jsem se já náhodou dozvěděla, ţe ten dům je na prodej, a protoţe jsem věděla od profesora Fišera, ţe dům ve svém interiéru skrývá 40

„poklad“ (vstup na ţenskou galerii Zadní synagogy) a ţe má i takovou architektonickou zvláštnost, jakou jsou dvě vnitřní schodiště, tak jsem tehdy vyvinula jakousi aktivitu a přesvědčila jsem tehdejší představitele města, aby ten dům koupili. Oni to provedli. Ten dům byl tehdy velice levný, protoţe byl v dezolátním stavu. Byl neobývaný a navíc, protoţe je na skále a není podsklepený, tak se v podstatě sesouval z té skály. Byla to problematická stavba. Město ten dům v té době koupilo a ještě po mě tenkrát město chtělo, abych vymyslela budoucí vyuţití, tak jsem tenkrát napsala jednu stránku (dole ţidovský obchůdek, nahoře ţidovské muzeum a v půdě interaktivní prostor hlavně pro mateřské, základní a střední školy). V roce 2008 - 2009 se podařilo sehnat dotační moţnosti z Norských fondů. Rozpracoval se projekt a pořád se drţel tady toho mého původního záměru. V roce 2011 jsme otevírali krásné ţidovské muzeum Dům Seligmanna Bauera dole s obchůdkem, nahoře s ţidovským muzeem a v půdě s interaktivními prostory. Ten můj záměr byl od začátku podpořen myšlenkou, kterou jsem věděla z praxe, ţe nám turisté do ţidovského města jezdí a říkají, kde máte to UNESCO. Chodí mezi těmi domy a ptají se: „No jo, tady jsou baráky, ale takhle jsou vidět v Boskovicích, v Mikulově, v Praze, ale co dál?“ My jsme potřebovali mít i nějaký vnitřní prostor a ukázat těm lidem, jak Ţidé ţili a čím se zabývali. Taky jsme hlavně chtěli mít nějaký pietní prostor. Ţidovské bydlení je udělané tak, aby návštěvník, který si projde dům, se dostal do povědomí běţného ţivota ţidovské rodiny a poloţil si otázku: „Kde jsou, kam zmizeli, co se s nimi stalo?“ Kdyţ si to takhle domyslíme spolu s dalšími souvislostmi, které se nazývají 2. světová válka, holocaust a další ty smutné věci, tak zamrazí v zádech. 4. Jsou v plánu nějaké další podobné rekonstrukce památek UNESCO? Město Třebíč uţ nevlastní příliš mnoho objektů v ţidovské čtvrti. My jsme teď moc rádi, ţe se podařilo zrekonstruovat ţidovskou nemocnici, zvanou krankenhaus. Rekonstrukci provedla soukromá firma. Teď jsou tam byty a dole jsou i nějaké provozovny. To je dobře, to nás velmi trápilo. Podařilo se také soukromému investorovi zrekonstruovat bývalý ţidovský chudobinec, tam je teď Hotel Joseph. Město má v ţidovském městě pár obytných domů, kde ţijí „normální občané“, má tam nájemní byty, synagogu, informační centrum a má tam vedlejší penzion, ve kterém se v přízemí nachází Galerie Ladislava Nováka. V současné době nevím 41

o ţádném velkém projektu, který by se v rámci ţidovského města měl uskutečnit v reţii města Třebíče, protoţe tam uţ opravdu ţádný takový objekt není. Co nás trošku trápí, je výluka na konci ţidovského města (u skály), tam jak bývala šlachta a jatka. Tam došlo k vybourání části továrních budov. Je tam teď prázdný prostor, který tam nepatří samozřejmě, protoţe ţidovská čtvrť historicky byla „nacpaná domečky, továrničkami a provozovnami“. To je takové nepřirozené místo, které se teď vyuţívá k parkování k obytnému domu na Subakově ulici. Určitě by bylo dobře, kdyby tam došlo do budoucna k zástavbě. Zase pozemek je v majetku soukromých osob, takţe tam město příliš mnoho moţností nemá, jak do toho zasáhnout. Ale to, co města je, si myslím, ţe je v pořádku, tak jak bychom si to představovali do budoucna. 5. Mohla byste charakterizovat Festival židovské kultury Šamajim? Jak se tento festival rozvíjí a jaký je jeho cíl? My máme velké portfolio kulturních akcí. V rámci třebíčského kulturního léta se snaţíme cestovnímu ruchu pomáhat i tím, ţe ty vícedenní festivaly jsou důvodem pro prodlouţení pobytu návštěvníků, turistům a hostů v Třebíči. To je i důvod týdenního festivalu Šamajim. Kdyţ jsme ho s Dášou Juráňovou zakládali, tak jsme chtěli přiblíţit ţidovské zvyky, ţidovskou kulturu, ţidovskou hudbu, ţidovské divadlo jednak obyvatelům Třebíče, ale hlavně návštěvníkům města Třebíče. Myslím si, ţe se nám to velice daří, protoţe máme stálé hosty, kteří jezdí na celý týden Šamajim a chodí na ostatní festivalové akce. To je v podstatě ten účel, oţivit ţidovské město, protoţe my tady máme krásné ţidovské památky, které nám tady naši předkové zanechali, ale bohuţel bez Ţidů, protoţe události druhé světové války, jak uţ jsem říkala, zavinily to, ţe ţidovské komunity jsou v České republice minimálně a v Třebíči ţádná ţidovská komunita neexistuje, nejsou tady ţádní ţidé. My tady tímto způsobem, prostřednictvím akcí, oţivujeme ţidovské město a přibliţujeme ţidovskou kulturu lidem. 6. Do jaké podoby vzrostly srpnové oslavy UNESCO? Lišily se něčím loňské jubilejní oslavy od oslav v minulých letech? „Ano, určitě lišily. Vyrostlo nám to dítě a dospělo.“ S oslavami jsme začínali v roce 2001, to bylo na výročí zaloţení benediktýnského kláštera. Od té doby se oslavy 42

rozrostly téměř do formátu znojemského vinobraní. V loňském roce byly nejnavštěvovanější za celou historii. Tam návštěvnost odhadujeme aţ na 10 000 osob za ty čtyři dny. Loni byly opravdu veliké. My jsme se tomu hodně věnovali. Oslavy měly klasickou část, kterou návštěvníci a občané vyţadují (tzn.: historické městečko, vojenské leţení, řemeslná výroba, návrat do historie Třebíče a samozřejmě noční průvod, který je obrovsky navštěvovaný „třebíčany“ i návštěvníky města). My jsme k těm klasickým oslavám přidali i oficiální část, a to bylo oceňování osobností, které se zaslouţili o zápis města Třebíče na „Seznam“ UNESCO. Potom byla slavnostní mše v bazilice sv. Prokopa. Nedílnou součástí byla i konference k 10. výročí. To byl v podstatě sjezd odborníků, architektů, památkářů, historiků na dvou denní konferenci, která nashromáţdila nové poznatky, sumarizovala ty staré a dala určitou tvář těm 10 letům, které uběhly od zápisu města Třebíče na „Seznam“ UNESCO. 7. Potýkají se třebíčské památky UNESCO v současnosti s nějakým problémem? „Třebíčské památky UNESCO jsou, myslím si, v současné době ve stavu blaţenosti.“ Podařilo se, ve spolupráci s krajem Vysočina, opravit zámecký areál a to i ty objekty, které nejsou ve vlastnictví města, ani ve vlastnictví církve. V tom zámeckém areálu jsou tři vlastníci: jednak je to město Třebíč, které vlastní objekt předzámčí, související pozemky a malinkou část nádvoří, potom je to katolická církev, která vlastní část nádvoří, vstupní cestu, vstupní věţ, baziliku sv. Prokopa a část předzámčí (faru), a potom samozřejmě kraj Vysočina, který vlastní objekty zámků, kde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč. My se v tady té trojici dokáţeme velmi dobře domlouvat a dokázali to i zřizovatelé organizace, která tam působí. Celou tu rekonstrukci dokázali načasovat tak, ţe v loňském roce se zámecký areál „vyloupl jako krásná perla“. Nádvoří je nově vydláţděné a zámek je opravený. Bazilika postupně prochází taky rekonstrukcí. Teď se budou rekonstruovat krovy a střecha. Předzámčí, v majetku města, je krásně opravené. „Zámecký areál je úplně super, je prostě překrásný. Všichni se z toho velice těšíme a radujeme. Těšíme se na ty návaly návštěvníků.“ Opravdu uţ loni nám stoupla návštěvnost baziliky o 30%, takţe to je úţasné číslo, kterým se snad nemůţe chlubit ţádná památka v České republice. Je to i díky tomu, ţe uţ skončily stavební práce a to okolí se tak „vylouplo“. V současné době se snaţíme přesunout takové aktivity na hospodářský 43

areál (tam jak byly konírny a selský dvůr). Je také potřeba zrekonstruovat celý zámecký park. To je náš cíl do budoucna. 8. Jak vidíte budoucnost památek UNESCO v Třebíči? Mělo by se podle Vás do příštích let něco vylepšit? „Určitě se nesmí usnout na vavřínech, to je jasné.“ Je potřeba neustále pracovat jednak na drobných opravách a investovat do doprovodných věcí, jako je třeba květinová výzdoba, pořádek, úklid a vyuţití interiérů, které jsou ještě nevyuţité. Je potřeba zámecký příkop zkulturnit a zámecká ledárna se můţe dále vyuţít. Pořád je tam ještě spousta prostorů, které jsou potřeba „dopilovat“, ale myslím si, ţe ten základ je ve velice dobrém stavu, a ţe centrální myšlenka, se kterou Třebíč „prorazila do toho elitního „Seznamu“ UNESCO“ (tzn.: souţití křesťanské a ţidovské kultury v průběhu staletí, které bylo takřka bezproblémové), má i poselství do budoucna (souţití komunit různých kultur a různých náboţenství). „Ta myšlenka je osvícená. To bylo dobře promyšlené. To je budoucnost.“ My jsme se trošku potýkali s tím problémem, ţe třebíčské památky UNESCO jsou odborné. Ţidovské město, synagogy a ţidovský hřbitov jsou spíše pro lidi, kteří se zabývají historií do hloubky. „Není to ţádný napovrch líbivý zámek, kde si turisté projdou zámecké komnaty paní kněţny a odjedou domů. Tady opravdu je to spíše k zamyšlení. I bazilika sv. Prokopa.“ Bazilika je unikátní dílo středověké architektury, ale zase je to spíše taková „fajnšmekrovina“. My jsme trochu měli problém, co s rodinami s dětmi. To se nám podařilo vyřešit prostřednictvím nové interaktivní expozice Cesty časem, kterou máme v předzámčí. Tam máme cíl pro tento segment turistů (rodiny s dětmi, školní výlety, skupiny dětí), protoţe ta interaktivní výstava je dokáţe zabavit na celé odpoledne. Dějí se tam doprovodné akce, karnevaly a různé další aktivity, které se týkají svátků (Velikonoce, Vánoce, Svatoprokopská pouť). To vše je v reţii děvčat, které pracují v interaktivní výstavě. Ty nám zaplňují to portfolio širokého spektra cílů pro veškeré druhy návštěvníků. Pozn. Přepis rozhovoru z digitální nahrávky není stylisticky ani gramaticky upravován. Kompletní znění digitální nahrávky uloženo u autorky práce.

44

Příloha obrázková

Obrázek 1: Třebíčský zámek se zámeckým dvorem (původně benediktinský klášter), (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 2: Kolové okno ve východním závěru baziliky sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková 2014) 45

Obrázek 3: Východní závěr baziliky sv. Prokopa s tzv. „trpasličí“ galerií (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

46

Obrázek 4: Severní předsíň baziliky sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 5: Sedmidílná kříţová klenba severní předsíně (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

47

Obrázek 6: Zdobený portál v severní předsíni baziliky sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

48

Obrázek 7: Pohled na východní chór od západní vnitřní předsíně baziliky sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 8: Západní průčelí baziliky sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková, 2014) 49

Obrázek 9: Krypta v bazilice sv. Prokopa (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

50

Obrázek 10: Ulice Opuštěná (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

51

Obrázek 11: Dolní ţidovská ulice (ulice Leopolda Pokorného), (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

52

Obrázek 12: Horní ţidovská ulice (ulice Blahoslavova), (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

53

Obrázek 13: Přední synagoga (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

54

Obrázek 14: Zadní synagoga (foto: Michaela Vobůrková, 2013) 55

Obrázek 15: Východní stěna Zadní synagogy (vpravo), (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 16: Západní stěna Zadní synagogy (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

56

Obrázek 17: Dům Arona Bauera (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

Obrázek 18: Dům Samuela Ryšavého (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

57

Obrázek 19: Dům Mojţíše Teutsche (foto: Michaela Vobůrková, 2013)

Obrázek 20: Obřadní síň ţidovského hřbitova (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

58

Obrázek 21: Stará část ţidovského hřbitova (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 22: Nová část ţidovského hřbitova (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

59

Obrázek 23: Ţidovské muzeum - Dům Seligmanna Bauera - ţidovský obchůdek (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

Obrázek 24: Ţidovské muzeum - Dům Seligmanna Bauera (foto: Michaela Vobůrková, 2014)

60