recenze
KON TAKT 1 (2014) 73–77
Recenze Berman, A., Snyder, S. Kozier & Erb’s Fundamentals of Nursing – Concepts, Process and Practice. New Jersey: Pearson, 2012. ISBN 10: 0-13-261137-6 Marie Trešlová Po roce 1989 se vzdělávání sester a porodních asistentek potýkalo s nedostatkem aktuální literatury a především základního učebního textu. Tehdejší učebnice postrádaly prvky moderního ošetřovatelství, a to především kritické myšlení, ošetřování na základě důkazů, výzkum a také konkrétní zaměření péče jak na pacienta, tak na naplnění rolí všeobecné sestry. Tento nedostatek pomohla vyřešit publikace amerických autorek Kozierové, Erbové a Olivierové (1995): Ošetrovateľstvo 1, 2, ISBN 80-217-0528-0, pro kterou získal copyright v roce 1991 kolektiv slovenských autorů. Přestože se na trhu objevují publikace v českém jazyce, jsou jen úzce zaměřeny na jednotlivé části ošetřovatelství. V češtině však takto ucelená publikace nebyla doposud vydána. Pro výuku i pro publikační činnost je podobná kniha nepostradatelná, ale z důvodu jejího stáří se ne vždy dá již použít. Na její místo nyní přichází v angličtině již deváté vydání autorek Bermanové a Snyderové (2012) – Kozier & Erb’s Fundamentals of Nursing – Concepts, Process and Practice. Autorky použily v názvu učebnice jména dvou sester, které se věnovaly rozvoji ošetřovatelství a vzdělávání sester. Publikace o 1 616 stranách je určena pro studenty kvalifikačního vzdělávání ošetřovatelství a obsahem i provedením dosahuje vysoké úrovně požadavků kladených na moderní učebnici v tomto oboru z pohledu didaktického i ošetřovatelského. Struktura i design knihy čtenáře nenásilně ponoří do studia od začátku až do konce. Na publikaci spolupracovalo 22 autorů a recenzovalo ji 52 odborníků. V devátém vydání se jako novinky objevují Bezpečnostní upozornění pro personál i pacienty; Upozornění na sebepéči sester ve smyslu činností, které sestry poskytují, aby byly více úspěšné a efektivnější a posloužily jako vzorové role; Uvedení standardů péče dle národních zákonů a doporučení včetně standardů vydaných Americkou asociací sester; Reflexe nejnovějších ošetřovatelských důkazů (EBN); Zvýraznění péče zaměřené na kulturní rozdíly; Aktuální odkazy na videoprojekce na internetových stránkách; Kazuistiky zaměřené na plnění péče podle standardů. Také došlo k posílení kapitol o kritické myšlení a o oblast elektronické dokumentace. Graficky jsou v textu zařazeny názorné rozlišující znaky, většinou jsou uvedeny v rámečcích či tabulkách vždy stejné, konkrétní barvy. Před každou kapitolou jsou uvedeny
výstupy z učení, tedy to, co student bude ovládat po prostudování a procvičení dané kapitoly; 15–30 klíčových slov s uvedením stránky, kde je možné je vyhledat. Na konci kapitoly je krátká kazuistika s otázkami, které vedou studenta k samostatnému vyhledání patřičných standardů péče. V dalším rámečku jsou uvedeny ošetřovatelské plány včetně zhodnocení pacienta – anamnézy, fyzikálního vyšetření, ošetřovatelských diagnóz a očekávaných výsledků (výsledných kritérií). Zvýrazněné jsou otázky vedoucí ke kritickému myšlení v uvedeném ošetřovatelském plánu. Zvlášť, na krátké kazuistice, je aplikován ošetřovatelský proces: definice ošetřovatelské diagnózy, příklad očekávaného kritéria, vzor NOC (Nursing Outcomes Classification) indikátoru, očekávané ošetřovatelské intervence a vzor NIC (Nursing Interventions Classification) činností. Další rámeček opět nabízí k procvičení kritického myšlení, tentokrát s využitím uvedené kazuistiky, otázky se zaměřením na dovednosti kritického myšlení: analyzovat, porovnávat, zamyslet se, vysvětlit a zhodnotit informace. V rámečku „Výzkumné poznámky“ student pracuje s příslušnými a významnými výsledky výzkumů a jejich využitím v ošetřovatelské praxi. Barevné myšlenkové mapy reprezentují vizuální, názorný přehled ošetřovatelského procesu a vztahy mezi jednotlivými částmi. Rozdílnost a zvláštní ohled na transkulturní ošetřovatelství je uveden pod heslem „Kulturně citlivá péče“. Ošetřovatelské postupy (techniky) jsou jasně vyjádřeny v heslech „krok za krokem“, kdy se student nejdříve musí seznámit s důvodem činnosti, kterou má vykonat, zhodnotit, pro koho a kde činnost bude provádět, aby si připravil náležité pomůcky, plánovat postup, delegovat činnosti podle kompetencí dalších členů týmu, vybrat pomůcky. Přesný postup je doplněn barevnými fotografiemi a ilustracemi. Zvýrazněné odůvodnění v textu se často opakuje proto, aby student lépe porozuměl tomu, proč jsou věci či postup právě takové, jak jsou popsány. Praktické zásady poskytují bezprostřední přístup k souhrnu co „dělat a nedělat“, na co dát pozor včetně možných komplikací v praxi. Klinické projevy jsou v rámečku rychlým zdrojem, jak se naučit hlavní známky a projevy nemoci. Jedním z posledních rámečků používaných v textu jsou informace o lécích včetně odpovědnosti sestry při podávání určité lékové skupiny a edukace pacienta i blízké osoby při užívání těchto léků. Na konci každé kapitoly jsou otázky znalostního testu a rozsáhlý seznam zdrojů k vyhledání důkazů a dalších doplňujících informací. Odpovědi na otázky v testu student může zkontrolovat v příloze na konci učebnice. Pro snazší orientaci je obsah uveden dvakrát v kratší – přehlednější a delší – detailnější podobě. Obsah je rozdělen na jednotky, kapitoly a podkapitoly. Toto dělení má barevné rozlišení. Při pročítání obsahu může překvapit, že se nesetkáme s pojmy, jako jsou nemoc nebo pacient, tak často, jak bychom mohli očekávat, protože ošetřova-
74
KON TAKT 1 (2014) 73–77
telství je zde vnímáno především se zaměřením na zdraví. Zajímavá je i posloupnost jednotlivých kapitol v obsahu. Je možné si tak uvědomit, jak je vnímáno ošetřovatelství v anglicky mluvících zemích. Na historii ošetřovatelství navazuje praxe založená na důkazech společně s výzkumem v ošetřovatelství. Následují ošetřovatelské modely a teorie, zákonné aspekty ošetřovatelství, etika a advokacie – obhajování v ošetřovatelství, současný zdravotní systém poskytování péče, komunitní péče a domácí péče. Technologie a elektronická dokumentace uzavírá první jednotku. Nabízí konkrétní příklady včetně běžně používaných a dovolených zkratek. Celá jedna jednotka se věnuje ošetřovatelskému procesu jako metodě práce sestry. Další dvě jednotky jsou zaměřeny na zdraví, jeho prevenci, zajištění, podporu a udržení včetně kulturních rozdílů a zdraví jednotlivých věkových skupin. Jednotka základních aspektů ošetřovatelství se věnuje péči, komunikaci, vzdělávání – učení, vedení, řízení a delegování. Jednotka zhodnocení zdraví pojednává o sledování vitálních funkcí, fyzikálním vyšetření a změnách na těle člověka. Jednotka základní komponenty klinické péče je rozsáhlá a obsahuje informace o asepsi, bezpečí, hygieně, diagnostickém testování, podávání léků, péči o rány, perioperační ošetřování. Další obsáhlou a zajímavou kapitolou je podpora psychosociálního zdraví se zaměřením na senzorické vnímání, sebepojetí, sexualitu, spiritualitu, stres a jeho zvládání, význam ztráty a zvládání takové situace, truchlení a smrt. Následuje jednotka podpory fyzického zdraví zaměřující se na aktivitu a cvičení, spánek, management bolesti, výživu, vylučování moče a stolice, oxygenaci, cirkulaci, tekutinovou, elektrolytovou a acidobazickou rovnováhu. S tím, jak má sestra zjistit, reagovat a intervenovat při poruchách zdraví, se student seznámí a pracuje v podkapitolách ošetřovatelský management, ve kterém jsou
zahrnuty prvky a souvislosti ovlivňující zdraví v širším pohledu, kdy je nutné opět použít znalosti a zkušenosti, které si student do té doby osvojil. Uvedené rámečky prolíná text v celkem krátkých odstavcích, takže nepůsobí jako náročné a dlouhé jednolité pasáže. Učebnici uzavírá v přílohách slovník termínů a věcný rejstřík. Na závěr je možné konstatovat, že je vidět, jak důležité jsou pro studium tištěné informace, protože elektronické zdroje určené ke studiu zatím nedokážou být tak efektivní. Editace takového druhu publikací musí mít určitý význam a přínos, protože k reedici dochází minimálně jednou za čtyři roky. Učebnice je zajímavá, protože obsahuje „vše v jednom“. Maximálně vede studenty k pochopení člověka jako lidské bytosti, student si uvědomuje význam a postavení ošetřovatelství pro společnost. Zpracování učebnice má silně motivační účinek. Díky opakující se výzvě k odpovědi na otázky a zamyšlení je student veden k hledání i objevování souvislostí mezi teorií a praktickým prováděním péče. Student pracující s touto učebnicí zcela jistě nabude přesvědčení o profesionalitě sestry a tím sebevědomého i odpovědného vykonávání povolání. Lze si jen postesknout, že v češtině podobná publikace chybí. _______________________
Recenzentka:
PhDr. Marie Trešlová, Ph.D., odborná asistentka katedry ošetřovatelství a porodní asistence ZSF JU v Českých Budějovicích, od roku 1977 působila v ošetřovatelské praxi jako ošetřovatelka, všeobecná sestra v chirurgických oborech a endoskopii a vyučující odborných předmětů. V současné době se zabývá komunikací a didaktikou v ošetřovatelství.
Recenze Klement, C., Mezencev, R., Bajgar, J. Biologické a chemické zbrane. Pripravenosť a odpoveď. Banská Bystrica: Vydavateľstvo PRO, 782 s., 1. vyd., 2013. ISBN 978-80-89057-43-6 Jiří Patočka Biologické a chemické zbraně jsou vedle zbraní jaderných považovány za zbraně hromadného ničení. Způsobují hromadné ztráty, mohou být využity ve válečných konfliktech i při teroristických činech. V současném světě, kdy klesá pravděpodobnost klasického válečného konfliktu, pro jehož řešení je nutná existence armád a válečné techniky, na-
opak roste nebezpečí nekonvenčních konfliktů. Mezi současnými formami násilí a nekonvenčně vedených válek dominuje terorismus. Terorismus není novým fenoménem, ale ještě v druhé polovině minulého století měly teroristické incidenty převážně lokální charakter a na geopolitickou situaci měly minimální vliv. Dnes je terorismus problémem celosvětovým a ovlivňuje politickou situaci v mnoha zemích. Používané prostředky a metody se rychle mění, roste jejich účinnost a nebezpečnost, zvyšují se počty obětí. Terorismus se zásadním způsobem změnil po roce 1990, kdy skončila studená válka. Ideologická motivace se z lidského povědomí pomalu vytrácí, roste však motivace náboženská a nacionalistická. Není to tak dlouho, co se politici a vojenští experti domnívali, že prostřednictvím terorismu nelze měnit chod dějin. Dnes je zřejmé, že minimálně
KON TAKT 1 (2014) 73–77
na střednědobé úrovni je to účinný způsob, jak měnit směřování sociálního, ekonomického i politického vývoje. Řada organizací a nedemokratických chudých zemí navíc chápe terorismus jako vhodný nástroj pro prosazování vlastních zájmů ve střetu s ekonomicky silnějšími protivníky. Recenzovaná kniha je vynikajícím zdrojem komplexních informací souvisejících s problematikou biologických a chemických zbraní a s bioterorismem. Věnuje se podrobně všem aspektům tohoto žánru – historii, technologiím výroby a šíření těchto zbraní, zdravotnickým a medicínským otázkám i legislativě. Kniha je určena pro posluchače lékařských, farmaceutických a zdravotních fakult a odborníkům v rezortech vnitra, obrany, zdravotnictví i zahraničních věcí. Je také určena pracovníkům civilní ochrany, příslušníkům policie a zaměstnancům veřejných informačních prostředků. Velmi cenné a zajímavé informace najdou v knize i další zájemci o problematiku chemických a biologických zbraní
75
a problematiku terorismu, této odvrácené stránky veřejného zdravotnictví. Terorismus dnes ovlivňuje politickou situaci v mnoha zemích, rychle se mění prostředky, kterých používá, roste jejich účinnost a nebezpečnost a zvyšují se počty obětí. Terorismus přestal být záležitostí omezeného počtu lidí a stal se věcí veřejnou. Mnohé teroristické útoky jsou sledovány miliony diváků v přímých TV přenosech na celém světě. Tímto způsobem ovlivňuje terorismus velké množství lidí, kteří jsou od místa útoku vzdáleni tisíce kilometrů. Autoři knihy – doc. MUDr. C. Klement, CSc.; doc. MUDr. J. Bajgar, DrSc.; RNDr. R. Mezencev, Ph.D., MSc., a mnozí další jsou uznávanými odborníky v oblastech vojenství, vojenské medicíny, veřejného zdravotnictví, mikrobiologie, toxikologie a dalších souvisejících vědních oborů. Aktivně se podíleli na přípravě programů OSN pro kontrolu těchto zbraní a na monitorování odzbrojování.
Recenze Lacina, P., Mika, O. J., Šebková, K. Nebezpečné chemické látky a směsi. Brno: Masarykova univerzita, 132 s., 1. vyd., 2013. ISBN 978-80-210-6475-1
Jiří Patočka Chemické látky a jejich směsi různého skupenství, různých vlastností a různých účinků nás provázejí doslova na každém kroku a mnohé z nich mohou být nebezpečné. Za nebezpečné látky a směsi se považují takové, které za podmínek stanovených zákonem mají jednu nebo více nebezpečných vlastností. Recenzovaná kniha, jejímiž autory jsou přední odborníci z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity v Brně, je stručnou příručkou pro všechny, kteří se chtějí o problematice nebezpečných chemických látek dozvědět více. Na 120 stranách je stručnou a srozumitelnou formou pojednáno o legislativě vztahující se k chemickým látkám, o nebezpečných průmyslových chemických látkách a směsích a o bojových chemických látkách, jejich charakteristice a historii. Významnou část knihy představují vybrané případové studie závažných chemických havárií a chemických teroristických útoků. Cílem knihy je podat zasvěcený pohled na širokou problematiku nebezpečných chemických látek, a i když je kniha útlá, je nabitá zajímavými informacemi. Čtenáře, který touží po informacích podobného druhu, odkazuje na další doporučenou odbornou literaturu. Z knihy mohou čerpat informace jak pracovníci veřejné správy, tak studenti škol. Kniha je psána přehledně, doplněna řadou schémat, tabu-
lek a obrázků a pro cílovou skupinu uživatelů bude cenným studijním materiálem. Kniha je bohužel neprodejná a byla vydána v nákladu pouhých 200 výtisků, což rozhodně neuspokojí všechny zájemce. Bylo by proto vhodné, kdyby její vydavatel (MU v Brně) poskytl všem zájemcům elektronickou verzi knihy zdarma na svých webových stránkách. _______________________
Recenzent:
Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., profesor toxikologie na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích, emeritní profesor Univerzity obrany Brno. Vystudoval chemii a fyziku na MU v Brně, věnoval se chemii a toxikologii přírodních i syntetických látek. Je autorem knihy Vojenská toxikologie (Grada, 2004), Nutriční toxikologie (ZSF JU České Budějovice, 2008), spoluautorem knihy Doba jedová a Doba jedová 2 (Triton, 2011, 2012) a mnoha dalších učebnic, kapitol v monografiích a článků ve vědeckých časopisech. Je uznávanou osobností u nás i v zahraničí, členem mnoha vědeckých institucí a redakčních rad časopisů. Věnuje se popularizaci vědy (Vesmír, MF Dnes, Lidové noviny) a řídí internetový server http:// www.toxicology.cz.
76
KON TAKT 1 (2014) 73–77
Recenze Goldacre, B. Zkorumpovaná farmacie. Jak farmaceutické společnosti klamou lékaře a škodí pacientům. Brno: CPress, 320 s., 2013. ISBN 978-80-264-0167-4 Jan Vitoň Po knize Bad Science (Prolhaná věda, Brno: CPress, 2013), které se jen ve Velké Británii prodalo neuvěřitelných 400 000 výtisků a byla přeložena už minimálně do 27 jazyků, vydal lékař a publicista Ben Goldacre další knihu aspirující na bestseller. Zkorumpovaná farmacie upozorňuje na cosi shnilého, co bezprostředně nejenomže ohrožuje naše zdraví – to v prvé řadě – ale zároveň neuvěřitelně hazarduje s lidskou důvěřivostí v oblasti medicíny a zdravotnictví, jež byly odedávna pokládány za doménu, vzor základních etických pravidel požadovaných už starověkou praxí. „Medicína je rozvrácená. Zatímco pacienti věří, že jejich léky jsou bezpečné a regulované státem, a lékaři se snaží předepisovat jim ty nejúčinnější léky, celosvětový farmaceutický průmysl je byznys o hodnotě 600 miliard amerických dolarů, prošpikovaný korupcí a nenasytností. Lékaři i pacienti potřebují kvalitní vědecké důkazy, aby se mohli správně a informovaně rozhodovat. Firmy však provádějí zkreslené výzkumy svých vlastních léků, které překrucují a zveličují výsledky. Nelichotivá data se jednoduše ztrácejí. Vládní regulační orgány zadržují životně důležité informace. Zdánlivě nezávislé zájmové a profesní skupiny pacientů a lékařů financuje průmysl ve světě, který je tak prohnilý, že v něm farmaceutický průmysl dokonce poskytuje i vzdělávání pro lékaře a sestry. Tohle všechno má jeden nevyhnutelný výsledek: pacientům se škodí, zbytečně a v ohromných počtech. Ben Goldacre je nejlepším britským autorem, který se zabývá vědou ukrytou za medicínou, a tato kniha je jednoznačný, vtipný útok, jenž přesně demonstruje, jak dochází ke zkreslování vědy, jak dochází ke zkáze našich zdravotnických služeb a jak snadné by je bylo napravit“ (s. 5). Je všeobecně známým faktem, že farmaceutický průmysl stojí častěji, než by nám bylo příjemné, na vratkých nohou a sám by potřeboval nasadit přísnější a účinnou nejenom legislativní, ale i etickou terapii. Farmaceutická lobby se totiž ani netají svou perfektně propracovanou metodikou, jak získávat klienty, lékaře, i když jsou její způsoby často za hranicemi etiky. Až k nevíře jsou informace Bena Goldacra o tom, do jaké míry jsou proces zkreslování faktů, přesvědčování některých lékařů – pochopitelně usnadněné nejrůznějšími prebendami – a skutečnost, že farmaceutické firmy vydávají více prostředků na kampaně nabízející
a doporučující léky než na jejich vlastní výzkum, propracované a efektivní. Běžnému představiteli dnešní populace stačí sledovat reklamy v hlavním vysílacím čase v televizi s jen hrubě obrysovou informací o jejich ceně a s kalkulačkou v ruce. Navíc je přitom možné nabýt dojmu, že o zázraky je v případě našeho zdraví postaráno. Na počátku úvodní kapitoly nazvané Chybějící data autor analyzuje a ilustruje příklady teze, že „průmyslem financované výzkumy budou produkovat pozitivní, lichotivé výsledky s větší pravděpodobností než výzkumy financované nezávisle“ (s. 15), o jejíž pravdivosti nemusíme nejenom ve farmaceutickém průmyslu nikterak pochybovat. V r. 2007 byly např. vědci zkoumány všechny publikované výzkumy týkající se přínosu statinů – léků na snížení cholesterolu, které jsou předepisovány ve velkém množství. Bylo nalezeno 192 výzkumů, které porovnávaly jeden statin s jiným statinem nebo statin s jiným druhem léčby. Pokud se vědci zaměřili na další aspekty působení tohoto léku, zjistili, že „průmyslem financované výzkumy podají s dvacetkrát vyšší pravděpodobností výsledky favorizující testovaný lék“. Nebo případ Tamiflu, jak si jistě všichni vybavíme, nezbytné záchrany před ptačí chřipkou. Vedle miliard, vynaložených celosvětově na vytváření zásob tohoto léku, se v ČR v r. 2006 vydal „pakatel“, necelých 300 milionů Kč. Nic proti tomu, kdyby bylo tohoto léku třeba a měl by účinky, které se očekávaly. Jenže nezávislá nezisková mezinárodní organizace akademiků Cochrane Collaboration, která byla požádána v souvislosti s touto mohutnou celosvětovou kampaní o aktualizaci jejích dřívějších revizí o tomto léku, byla, jak uvádí Ben Goldacre, z důvodu chybějících nebo obtížně získatelných dat o skutečné účinnosti či možných vedlejších účincích tohoto léku ve svých vyjádřeních daleko skeptičtější. Celý průběh snahy Cochrane Collaboration o získání prokazatelných výsledků, či naopak informací o negativních vedlejších účincích při užití tohoto léku od výrobce Tamiflu firmy Roche autor podrobně zaznamenává na s. 82 až 88 a je to velmi poučné čtení. Posledním trumfem, který Roche na konci několikaleté tahanice o seriózní výsledky vynesla, byl, že „… je prací regulačních úřadů rozhodovat o prospěchu a riziku…, nikoli věcí akademiků“ (s. 88). Pro laika z toho plyne poučení, že „… je naivní očekávat od farmaceutické společnosti konzistentnost (…) je patrné, že projevy průmyslu jsou řízené v každém teritoriu maximem toho, co jim v daném místě projde, a ne nějakou konzistentní revizí důkazů“ (s. 83). V další kapitole s názvem Odkud se berou nové léky se autor zaměřil na další temná zákoutí farmacie, jimiž jsou farmaceutickým průmyslem (de)formované názory lékařů na léky pomocí zavádějícího a utajeného marketingu, jak o něm přinesl informace např. pořad České televize Byznys v bílých pláštích. Třetí kapitola Podivná regulace léčiv je věnována činnostem regulačních úřadů, které lék po posouzení pozitivních výsledků výzkumů schvalují, od oka-
KON TAKT 1 (2014) 73–77
mžiku, kdy se ocitne na trhu, monitorují jeho bezpečné užívání, informují lékaře o rizicích a nebezpečích a tyto léky pak stahují z trhu. Jak vidno, ani tady vzhledem ke komplexům problémů (různé tlaky, finance, problémy s pravomocemi a střety zájmů) si nemůžeme být nikdy zcela jisti. Na adresu kapitoly Podivné výzkumy jen stručný citát: „Devadesát procent publikovaných klinických výzkumů sponzoruje farmaceutický průmysl. To on na tomto poli dominuje, to on udává tón, to on stanovuje pravidla“ (s. 155). Myslím, že tady není co dodat. Předposlední kapitola Větší a jednodušší výzkumy je metaforicky řečeno o bolístkách při jejich provádění, k nimž patří např. nereprezentativní vzorek pacientů, špatné nastavení výzkumu, utajování nepříznivých výsledků, jejich naivní, nebo naopak účelová analýza, nedostatek finančních prostředků či absence motivace. Finále, kapitola nazvaná Marketing rozkrývá procesy, v nichž se zpravidla zkreslování výsledků za účelem zisku, eliminace konkurence apod. uvádějí do praxe. Jde v prvé řadě o často neetické aktivity farmaceutických reprezentantů. To jsou lidé, „… kteří navštěvují lékaře v jejich ordinacích a snaží se je osobně přesvědčit o tom, že léky od jejich firmy jsou ty nejlepší“ (s. 238). Je jich tolik a jde na ně tak vysoké procento z rozpočtu farmaceutického průmyslu, že si můžeme být jisti, že předepisování léků skutečně ovlivňují. To, že se mohou tito reprezentanti farmaceutických kolosů vybavit před návštěvou lékaře snadno dosažitelnými demografickými a kariérními informacemi, které umožňují zvolit v daném
77
konkrétním případě efektivní strategii, snad není třeba ani připomínat. Autor také doporučuje obranné mechanismy před nimi: nescházet se s nimi, vykazovat je z kliniky či nemocnice, přiznávat dary a pohoštění ze strany těchto osob a organizací svým pacientům, vykazovat farmaceutické reprezentanty z lékařských fakult, informovat příslušné úřady o porušování etických kodexů těmito osobami apod. Rady tak trochu z oblasti science-fiction. Na závěr své práce klade autor do jisté míry provokativní a zároveň sugestivní otázku: Co s tím můžete dělat vy? a navrhuje např. projevit pacientům větší zájem o svého lékaře, jeho aktivity, i když předpokládáme tradičně v kontaktu s lékařem pravý opak, dopodrobna se seznámit s podmínkami výzkumu, ke kterému jsme případně přizváni, na lékařských fakultách seznamovat studenty s tím, jak rozeznat nekvalitní důkazy farmaceutického průmyslu a vyznat se v obvyklých marketingových technikách a tricích. Ale nejspíše i více zodpovědnosti, hrdosti a úcty nejenom ke svému lékařskému povolání, ale i k těm, kteří v potížích a s důvěrou přicházejí. ________________________
Recenzent:
PhDr. Jan Vitoň, Ph.D., absolvent Filozofické fakulty UK v Praze, který působí na ZSF JU v Českých Budějovicích jako odborný asistent na katedře etiky a filozofie v pomáhajících profesích.
