PLNÉ ZNĚNÍ ROZHOVORU SE ŠPIČKOVOU ARBORISTKOU ING. EVOU WAGNEROVOU K REVITALIZACE MĚSTSKÉHO PARKU VE ZNOJMĚ Eva Wagnerová: Není mnoho druhů stromů, které by dokázaly vyhovět všem požadavkům Navrhnout sortiment dřevin do projektu obecně je právo, povinnost i zodpovědnost autora projektu. Protože se jedná o velice citlivou otázku v případě základní aleje parku, která je páteří celého území, bývá tato základní otázka konzultována se zadavatelem i dalšími subjekty. Na projektové dokumentaci regenerace parku se pracuje již od roku 2008. Vlastní projekt byl zadán na základě vítězství v soutěži na podobu parku, vyhlášené radnicí města Znojma. Vítězný návrh, vybraný radnicí, který projektu předcházel, byl pak dále rozpracován do podoby dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a následně realizační dokumentace. Stále držíme v aktuální projektové dokumentaci původní, vybranou koncepci parku ze soutěžního návrhu. Již na počátku úvah o tomto cenném městském prostoru, když jsme do soutěže o budoucí podobě parku vstupovali, bylo jasné, jak velice důležitá je volba vhodného stromu do hlavní aleje. Je potřebné zvolit typ stromu, který splňuje několik důležitých kritérií. Stávající alej byla vysazena většinově jírovcem / Aesculus hippocastanum/, známým obecně jako kaštan. Vzhledem k tomu, že parkový prostor byl založen již brzy po r. 1804, jedná se s největší pravděpodobností v případě nynějších jírovců již o druhou, následnou dosadbu, po původní výsadbě z počátku devatenáctého století. Jírovce jsou řazeny ke středněvěkým stromovým dřevinám, s obvyklou délkou dožití 80 – 100 let. Délka dožití je teoretický údaj, který udává pravděpodobnost délky života stromu na standartním stanovišti. Reálná doba dožití je ovlivněna podmínkami daného místa, které mohou dobu života dřevin prodloužit, nebo naopak zkrátit. V případě městských lokalit, kde jsou dřeviny vystaveny spíše negativním faktorům / např. zvýšení teploty a současné snížení přísunu vody v porovnání s přirozeným stanovištěm, poškozování pat kmenů venčením psů a možným mechanickým poškozením z lidské činnosti, zvýšení exhalátů, prachu a oxidů dusíku a síry v ovzduší / dochází obecně bohužel spíše ke zpracování životní perspektivy stromů. Věku 80 – 100 let odpovídá zdravotní stav většiny nynějších jírovců v základní aleji. Navíc jsou stromy dlouhodobě oslabovány klíněnkou jírovcovou. Že se jedná již o druhou výsadbu stromů v alejích, by napovídala také přítomnost několika jedinců lip, dosud rostoucích ve většinové aleji jírovců. Lípy jsou zřetelně vyššího věku. Lípa / Tilia cordata, Tilia platyphylla/ patří oproti jírovci k dřevinám dlouhověkým, s nepoměrně delší dobou dožití. Navíc, na rozdíl od jírovce, je schopná dlouhodobě přežívat i s dutinou kmene, dokáže výrazně lépe zhojit rány atd… Kdo rozhodoval o tom, jaké dřeviny budou vysazeny v revitalizovaném městském parku ve Znojmě? Diskuse s prezentací navržených variant probíhala mezi objednavatelem – zástupci Města Znojma, správcem parku – Městskou zelení a projektantem - Ateliér Tišnovka Brno několik měsíců, a za účasti dalších odborníků. Přizván byl zástupce školky vzrostlých stromů z Arboeko Smržice, specialisté pracující dlouhodobě s alejemi v městských podmínkách - arboristé z Mendlovy university Brno. Dále zástupce Veřejné zeleně města Brna, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR správa CHKO Pálava, Krajské středisko Brno.
Na stromy v parku byly vypracovány v průběhu projektových prací dva odborné posudky, a to znalci z oboru aforistiky Ing. Krejčím ze Znojma, Ing. Janem Machovcem z Lednice. Na stromy v parku byly vypracovány dva odborné posudky znalci z oboru aforistiky Ing. Krejčím ze Znojma, Ing. Janem Machovcem z Lednice. Byl přítomen i někdo z Národního parku Podyjí? Zástupce Národního parku Podyjí při výběru kosterní dřeviny nebyl, pouze pan Lazárek byl přítomen na jedné z prezentací dřevin na radnici města Znojma. K čemu jste při rozhodování o vhodném stromu do aleje přihlíželi? Základní parametry, které jsme jako projektanti při výběru dřeviny sledovali z hlediska koncepce a podmínek lokality byly dlouhověkost - minimální předpokládaná délka dožití 100 a více let. Dále příslušnost druhu, nebo alespoň rodu k domácí skladně flóry, velikostní parametry cílového vzrůstu, odpovídající měřítku parku, barevná zajímavost dřeviny, odolnost k chorobám a tolerance místních podmínek. Dřevina také nesmí vytvářet dužnaté plody a nesmí být výrazným alergenem. A v neposlední řadě reálná šance zajištění potřebného počtu stromů pro postupné dosadby podle jednotlivých etap realizace, v požadované velikosti z jednoho zdroje, aby byla zaručena jednotnost aleje. V případě volby dřeviny pro obnovu tak exponované aleje, jako je ta ve znojemském parku, není možné trvat pouze na původní představě projektanta. Je nutné vzít v úvahu i stanovisko a oprávněné důvody objednatele a budoucího správce, a dohodnout se na možném kompromisním řešení, akceptovatelném pro všechny strany. A jaká byla vaše volba? Do soutěže jsme šli s návrhem, že základní alej v parku bude vysazená z babyk / javor babyka Acer campestre/. Tato volba se nám, projektantům zdála velice vhodná, zejména pro stanovištní nenáročnost babyk, bezproblémový růst, časný nástup do vegetace na jaře a výrazné zabarvení listů na podzim. O naší volbě jsme v průběhu prací na projektu diskutovali se zástupci města a se správcem parku. Z diskuse vyplynula další oprávněná hlediska na výběr druhu. Objednavatel, tedy město požadoval pokud možno rychlý vývoj na lokalitě. Velice bolavé, i když nutné asanace v co možná krátké době nahradit funkční novou alejí, možnost prohlídky konkrétních dřevin ve školce a stanovení optimální výsadbové velikosti. Městská zeleň jako správce žádala schopnost dřeviny příznivě reagovat na pěstební řez, nutnost pozvednutí koruny postupně na provozní výšku asi 4 m, schopnost tvorby rovných kmenů u sazenic, průběžný terminál v době výchovy, aby cílová výška nasazení korun byla jednotná u všech exemplářů v linii a barevnou zajímavost v době vegetace, pokud dřevina nebude výrazně nakvétat. Jaký druh stromu bude tedy tvořit páteřní alej ve střední části parku? Není mnoho druhů, které by dokázaly vyhovět všem nastaveným požadavkům výběru. U každého diskutovaného druhu stromu byly nalezeny výhody a nevýhody. Po dlouhém zvažování byl jako všeobecný kompromis zvolen javor klen cv. Purpurascens/ Acet pseudoplatanus Purpurascens/. Do užšího výběru se dostal kromě původní babyky ještě platan /Platanus acerifolia/, dále jasan úzkolistý Raywood / Fraxinus angustifolia Raywood/ a javor klen / Acer pseudoplatanus/ v barevných kultivarech. V úvahu byly vzaty i stávající zkušenosti správce s jednotlivými
zvažovanými taxony, vysazenými v městě Znojmě dosud. Byla vytvořena prezentace jednotlivých druhů stromů pro zastupitele města a několikrát byla předvedena na různých úrovních ve Znojmě. U javoru babyky byla ceněna přizpůsobivost, bezproblémový zdravotní stav a blízkost původní skladbě vegetace na lokalitě, převládla nakonec obava z pomalého růstu a výrazně pracnějšího vyvětvování na požadovanou výšku na 4m nasazení korun. U platanu byla ceněna největší možná rychlost růstu v prvních letech a snadná dostupnost, výraznou nevýhodou byla nadměrná cílová velikost koruny, přesahující možnosti úzkého koridoru parku, což by vedlo v budoucnu k potlačení měřítka historických objektů v okolí / hradby, prostoru Komenského náměstí atd.., nebo k trvalé potřebě redukce korun řezem. Nevýhodou tohoto druhu je také působení možných alergických potíží u části návštěvníků. V případě jasanu úzkolistého s elegantním jemným olistěním a atraktivním podzimním vybarvením listů / vinný jasan – červené podzimní tóny listů / nebylo možné doložit spolehlivě pravděpodobnou cílovou velikost korun. Tento poměrně nový kultivar jasnu byl vyšlechtěn teprve relativně nedávno, v kultuře je cca 30 let. Klasická alejová dřevina – lípa / Tilia cordata, Tilia platyphylla/ tvoří sice nádherné a dlouhověké aleje, ale bohužel meduje, což je velice problematické v souvislosti s potřebným umístěním sedacího mobiliáře pod koruny, Javor mléč / Acer platanoides/, další dlouhověký taxon, patřící typem na lokalitu, má bohužel v posledních letech v městském prostředí výrazné zdravotní problémy. Kromě jiného se u něj výrazně projevuje okrajová spála listů. Přesná příčina tohoto projevu není jednoznačně určena, tenké listy trpí v periferní oblasti odsycháním, pravděpodobně vlivem horkého vzduchu, stoupajícího ze zpevněných ploch. Javor klen je ale dřevinou vlhkých podhorských poloh neodpovídající teplému klimatu Znojemska… Javor klen opravdu patří spíše do vyšších poloh, proto se jmenuje také javor horský. Běžně se ale v polohách, obdobných dané lokalitě vyskytuje, i když menšinově. Paradoxně v podmínkách města s mnoha stresujícími faktory bývá výrazně vitálnější, než javor mléč, patřící původně spíše do nižších poloh. Vlivem jiné stavby listu netrpí osycháním listové plochy, v současnosti nejsou známy výrazné zdravotní problémy, které by postihovaly obecně tento druh. Důležité pro nás v tomto případě byly vlastní zkušenosti a dlouhodobé zkušenosti správce parku s prospíváním javoru klenu v podmínkách Znojma. Přímo v upravovaném parku je možné porovnat zdravotní stav letitých javorů mléčů a javorů klenů, ze srovnání vychází klen výrazně a jednoznačně lépe. Nebude alej díky fialovému podbarvení listů javoru klenu působit tmavě? Intenzita fialového tónu rubové strany listů zvoleného kultivaru je závislá hlavně na aktuální intenzitě oslunění listů. Ze zkušeností víme, že výrazné zabarvení mají zejména mladé stromy, které jsou vysazeny na vzdálenost bez kontaktu s okolními stromy a jsou celodenně osluněny. Při narůstání korun a jejich posupném srůstání do společného tvaru nejsou spodní listy již Vystavovány slunci a výrazně ubývá na intenzitě barevnosti rubové strany. Koruny se při podhledu pak nezdají o moc tmavší, než základní druh. Navíc koruny budou v cílové velikosti cca 4 m nad terénem, šero pod nimi nenastane. Smyslem výběru daného kultivaru A.pseudoplatanus Purpurascens bylo, že stromy při pohybu listů na obrysu koruny při vnějším pohledu na alej budou vykazovat trvale jemné diference barevnosti listů
Jaké další druhy stromů a keřů jste do parku vybrali, a proč právě je? Kromě javoru klenu byl zvolen ještě tulipánovík / Liriodendron tulipifera/ jako výrazně a zajímavě kvetoucí doprovodný strom do nové aleje ve střední části. Jeho velké světlé listy neobvyklého tvaru se zbarví do světle žluta. Cenná je jeho pozdní doba kvetení. Začátkem léta, kdy většina stromů již odkvetla, je obsypán nápadnými žlutými velkými květy. Nová dosadba v celé ploše parku by měla podpořit efekt barevné proměny v parku, zvýšit potenciální atraktivitu pro ptáky a drobné živočichy rozšířením nabídky potravních zdrojů, zvýšit nabídku využitelnosti pro návštěvníky. Do paralelní aleje pod hradbou v horní části parku mezi Komenského náměstím a krytým plaveckým bazénem byl vybrán dub červený / Quercus rubra/ jako nejrychleji rostoucí, domestikovaný forma dubu, také pro výrazné vybarvení listů na podzim do červena. Doplňkové stromy byly v celé ploše parku vybírány již v menším počtu k alejím a tak, aby jejich kvetení postupně na sebe navazovalo. Tak budou vykvétat v parku muchovníky, okrasné slivoně, magnolie, pavlovnie, kaštanovníky, i soliterní plnokvěté jírovce / jsou odolnější ke klíněnce jírovcové/. Dosazeny budou i babyky, jasany úzkolisté v atraktivní barevné formě Raywood, ve spodní části osvědčené buky/ v základní i v převislé formě u fontány/: Budou dosazeny lípy, habr obecný a mnoho druhů okrasných keřů, například bobkovšně, tisy, zimostrázy, ušlechtilé formy šeříku, keřová forma jírovce, pustoryl atd. Cílem navrženého sortimentu je podpořit druhovou pestrost parku a tím i stabilitu dendrologického potenciálu. V případech, kdy převládající počet dřevin lokality je stejnodruhová alej, je zvýšení pestrosti zbývajících výsadeb vždy výhodné. Proč se upustilo od kaštanů nebo červeno-žlutolistých javorů? Opětovná výsadba jírovce, takzvaného kaštanu / Aesculus hippocstanum/.byla vyloučena. I když tento strom velice výrazně a zajímavě kvete, další výsadba stejného druhu na lokalitě není vzhledem k vyčerpání půdy ideální. Nepomohla by ani masivní výměna zeminy. Kořeny stromů jsou zhruba tak plošně rozsáhlé, jako koruny. Tento druh nemá navíc potřebnou délku dožití a je v posledních desetiletích opakovaně každoročně stresován v celé Evropě klíněnkou jírovcovou, která v průběhu roku dřeviny citelně oslabuje. Jírovec bude ale vysazen v několika exemplářích jeho plnokvěté formy / Aesculus hippcastanum cv. Baumannii/, více rezistentní ke klíněnce, jako solitéra v porostech odlišných dřevin. Žlutopestré formy javorů nebyly zvažovány do základní aleje, výrazně žlutě skvrnité listy mohou na část návštěvníků působit dojmem choroby listů. Tyto stromy mohou mít také vlivem menšího podílu chlorofylu v listech lehce sníženou vitalitu, nebývají vyrovnané v populaci a nejsou dostupné na trhu v požadovaných množstvích pro jednotlivé etapy. Jak je pamatováno na ochranu kořenového systému stromů u aleje v případě, že by se muselo zasahovat do země, kde jsou umístěny inženýrské sítě? Stromy budou odděleny od trasy sítí ochrannou folií, vloženou při pokládání podél trasy potrubí. Inženýrské sítě budou nově uloženy, proto se také dlouhodobě nepředpokládá zásah do země. Musí se stromy v aleji sázet vždy naráz nebo lze nové dosazovat do již stávající aleje?
Alej je nutné posuzovat vždy komplexně jako jeden celek. Stromy jsou v případě starých alejí na sebe navázané v korunách i v kořenech, nejsou schopné reagovat na změny bez výrazné degradace. Při troše zobecnění platí často pravidlo – alej jako celek funguje do doby, než začnou přirozeně vypadávat jednotlivé stromy. Pak jde zdravotní stav a provozní bezpečnost ostatních stromů velice rychle dolů společně. V oprávněných případech je možné uvažovat pouze o ponechání jednotlivých stromů z obnovované aleje, které vykazují v době obnovy mimořádně dobrý zdravotní stav, jsou staticky stabilní, bez chorob a poškození a mají reálnou perspektivu dožití alespoň 50 let. To ovšem není případ sledovaných jírovců. V případě sledované aleje je výška stromů v liniích, zejména ve střední a horní části parku neúměrně vysoká, kmeny jsou „vyštíhleny“. Když pak dojde k přirozenému úbytku stromů v linii vlivem dožití, ostatní stromy nedokážou již na změny reagovat dostatečným snížením těžiště, nemohou výrazně změnit tvar koruny a jsou náchylnější k poškození odlámáním větví a vývraty vlivem poryvů větru. Situace se ještě zhorší, když je nutné z linie odstranit v krátké době více jedinců, označených arboristou za havarijní. Zbývající stromy ztrácí stabilitu, a i když je možné je označit jednotlivě jako relativně zdravé, stávají se ve změněných podmínkách nestabilní a nebezpečné pro okolí. / obdobná situace, jako když se odkácí okraj lesa a umožní se průnik větru do porostu/. V této mezní situaci, po odkácení blízkých sousedních stromů dochází rychle k degradaci linie, projeví se skryté vady kmenů a korun, zvýší se nebezpečí opadu větví atd… Navíc není možné bez nebezpečí sázet nové stromy do blízkosti korun dožívajících jedinců, zastínění a konkurence v příjmu živin se výrazně negativně projeví na kvalitě nové výsadby. Sazenice jsou pak silně nevyrovnané, nikdy nedorostou do vyrovnané aleje. Ke kompletní obnově alejí se přistupuje, když dožila, nebo má výrazné problémy většinová část původní výsadby. Za limitní se považuje, když počet chybějících dřevin a dřevin s výraznými zdravotními problémy překročí podíl 60 %. Právě proto, že aleje bývají jednodruhové, dojde pak také době k dožití a zdravotním problémům u většiny vysazených jedinců v krátkém časovém období. Alej zaje vysazena jako celek, dorůstá do působnosti jako celek, také jako celek dožívá. Bohužel, to je cena za nádhernou jednotnost alejí a velkorysost v území, kterou u nich tak obdivujeme a oceňujeme. Stromy, které byly trvale korunami v kontaktu se sousedícími exempláři, mají svoji statiku přizpůsobenou blízkému sousedství. Pokud je výsadba provedena na krátký spon, jako v případě sledované aleje v městském parku ve Znojmě / vzdálenost výsadby stromů v linii byla cca 5 m, někdy i méně, výška naproti tomu dosahuje přes 20 m/, stromy jsou nuceny v konkurenčním prostředí vytáhnout kmeny do nepřirozené výšky pro daný druh. Proč se alej ve znojemském parku vykácela celá? Z hlediska bezpečnosti provozu nebylo možné ponechat ve střední části některý ze stromů v původní linii. I když to na první pohled vypadá necitlivě, byl by takový strom odkácením dřevin v okolí ve zcela jiných podmínkách a stal by se potenciálním nebezpečím pro okolí, pro nové výsadby i procházející návštěvníky. Jak je pamatováno na ochranu kořenového systému stromů u aleje v případě, že by se muselo zasahovat do země, kde jsou umístěny inženýrské sítě?
Inženýrské sítě budou nově uloženy, nepředpokládá se dlouhodobě zásah do kořenů nejbližších stromů, přesto ale tyto stromy budou odděleny od trasy sítí ochrannou folií, vloženou při pokládání podél trasy trubní sítě. Ľuba Peterková