Plán péče o NPP Polické stěny

Plán péče o NPP Polické stěny na období 2009–2015 návrh na vyhlášení

Ekologická projekce s.r.o. Na zábraní 17, Olomouc, 772 00

OBSAH

1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE....................................................................4 1.1. EVIDENČNÍ KÓD ZCHÚ, KATEGORIE, NÁZEV A KATEGORIE IUCN .....................................4 1.2. PLATNÝ PRÁVNÍ PŘEDPIS O VYHLÁŠENÍ ZCHÚ....................................................................4 1.3. ÚZEMNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ A PŘEKRYV S JINÝMI ZCHÚ ....................................................4 1.4. VYMEZENÍ ÚZEMÍ PODLE SOUČASNÉHO STAVU KATASTRU NEMOVITOSTÍ ..........................5 1.5. VÝMĚRA ÚZEMÍ A JEHO OCHRANNÉHO PÁSMA ....................................................................5 1.6. HLAVNÍ PŘEDMĚT OCHRANY ................................................................................................5 1.6.1.

PŘEDMĚT OCHRANY PODLE ZŘIZOVACÍHO PŘEDPISU ........................................................5

1.6.2.

HLAVNÍ PŘEDMĚT OCHRANY – SOUČASNÝ STAV ...............................................................5

1.7. DLOUHODOBÝ CÍL PÉČE........................................................................................................6

2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT A CÍL OCHRANY .........................................................................................................................8

2.1. STRUČNÝ POPIS ÚZEMÍ A CHARAKTERISTIKA JEHO PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK......................8 2.2. HISTORIE VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ A ZÁSADNÍ POZITIVNÍ I NEGATIVNÍ VLIVY LIDSKÉ ČINNOSTI V MINULOSTI .......................................................................................................................35

2.3. SOUVISEJÍCÍ PLÁNOVACÍ DOKUMENTY, SPRÁVNÍ ROZHODNUTÍ A PRÁVNÍ PŘEDPISY ........39 2.4. ŠKODLIVÉ VLIVY A OHROŽENÍ ÚZEMÍ V SOUČASNOSTI ......................................................39 2.5. SOUČASNÝ STAV ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ A PŘEHLED DÍLČÍCH PLOCH ..................46 2.5.1.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LESÍCH ............................................................................................46

2.5.2.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚTVARECH NEŽIVÉ PŘÍRODY............................................................52

2.5.3.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O OSTATNÍCH POZEMCÍCH...................................................................52

2.6. ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ PŘEDCHOZÍ PÉČE A DOSAVADNÍCH ZÁSAHŮ DO ÚZEMÍ A ZÁVĚRY PRO DALŠÍ POSTUP ..............................................................................................................52

2.7. STANOVENÍ PRIORITNÍCH ZÁJMŮ OCHRANY ÚZEMÍ V PŘÍPADĚ JEJICH MOŽNÉ KOLIZE....53

3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ .............................................................................................54 3.1. VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ................54 3.1.1.

RÁMCOVÉ ZÁSADY PÉČE O ÚZEMÍ NEBO ZÁSADY JEHO JINÉHO VYUŽÍVÁNÍ .....................54

3.1.2.

PODROBNÝ VÝČET NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A ČINNOSTÍ V ÚZEMÍ ................................63

3.2. ZÁSADY HOSPODÁŘSKÉHO NEBO JINÉHO VYUŽÍVÁNÍ OCHRANNÉHO PÁSMA VČETNĚ NÁVRHU ZÁSAHŮ A PŘEHLEDU ČINNOSTÍ............................................................................64

3.3. ZAMĚŘENÍ A VYZNAČENÍ ÚZEMÍ V TERÉNU ........................................................................64 3.4. NÁVRHY POTŘEBNÝCH ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍCH OPATŘENÍ V ÚZEMÍ.....................64 3.5. NÁVRHY NA REGULACI REKREAČNÍHO A SPORTOVNÍHO VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ VEŘEJNOSTÍ 64 3.6. NÁVRHY NA VZDĚLÁVACÍ VYUŽITÍ ÚZEMÍ..........................................................................67

2

3.7. NÁVRHY NA PRŮZKUM ČI VÝZKUM ÚZEMÍ A MONITORING ................................................67

4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE.........................................................................................................70 4.1. GARANT PÉČE O NPP A OP NPP.........................................................................................70 4.2. PŘEDPOKLÁDANÉ NÁKLADY HRAZENÉ ORGÁNEM OCHRANY PŘÍRODY .............................70 4.3. REALIZACE NAVRŽENÝCH ZÁSAHŮ ....................................................................................71 4.4. KONTROLA REALIZACE PLÁNU PÉČE..................................................................................71 4.5. ODBORNÉ SLEDOVÁNÍ ZMĚN V SOUVISLOSTI S PROVEDENÝMI ZÁSAHY ............................71

5. POUŽITÉ PODKLADY A ZDROJE INFORMACÍ....................................................................72 5.1. SEZNAM MAPOVÝCH LISTŮ .................................................................................................74 5.2. SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK ......................................................................................75 5.3. PLÁN PÉČE ZPRACOVAL ......................................................................................................76

3

1. Základní identifikační a popisné údaje

1.1. Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN

Kód v ústředním seznamu ochrany přírody: Kategorie: NPP – Národní přírodní památka Název: Polické stěny Kategorie IUCN: III. – přírodní památka

1.2. Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ

Vydal: Číslo: Ze dne:

1.3. Územně-správní členění a překryv s jinými ZCHÚ

Kraj:

Královehradecký

Obce s rozšířenou působností třetího stupně: Náchod Obec:

Machov, Police nad Metují, Suchý Důl

Katastrální území:

Bělý, Hlavňov, Slavný, Suchý Důl

Chráněná krajinná oblast:

Broumovsko

Natura 2000 Ptačí oblast:

Broumovsko (CZ0521014 )

Evropsky významná lokalita:

Broumovské stěny (CZ0520518)

Příloha: Příloha č.1/1: Orientační mapa s vyznačením území

4

1.4. Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Parcelní vymezení území a ochranného pásma (zdroj údajů: katastr nemovitostí). Příloha: Příloha č.3/1a: Parcelní vymezení ZCHÚ Příloha č.3/1b: Parcelní vymezení ochranného pásma ZCHÚ Příloha č.1/2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma. 1.5. Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku lesní pozemky

ZCHÚ plocha v 0,0000 ha 686,3953

OP plocha v 0,0000 ha

Způsob využití pozemku

ZCHÚ plocha v 0,0000 ha

0,0034 zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok

vodní plochy Trvalé travní porosty orná půda zemědělské pozemky ostatní ostatní plochy zastavěné

0,6463

0,6463

0,0969

plochy a nádvoří plocha celkem dle katastru nemovitostí plocha celkem dle hranic S-JTSK ve výnosu

neplodná půda 0,7003 ostatní způsoby využití

687,0416

0,8006

685,7068

0,8487

1.6. Hlavní předmět ochrany 1.6.1. Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Výnos ministerstva kultury č. 55.763/55 ze dne 5.3.1956 nebyl dohledán. Předmět ochrany stanovený v tomto dokumentu není možno určit. 1.6.2. Hlavní předmět ochrany – současný stav Hlavním důvodem ochrany je uchování geomorfologicky vysoce zajímavého území kvádrových pískovců svrchní křídy a na ně vázaných fragmentů specifických přirozených a polopřirozených rostlinných a živočišných společenstev. Skalní reliéf ve výškovém rozpětí 440–740 m n. m. vykazuje pestrou škálu makro-, mezo-, a mikroforem povrchových pseudokrasových jevů a tvarů. Z povrchových tvarů oblast vyniká značným množstvím tzv. skalních hřibů. Významný je i výskyt podzemních forem reliéfu − pseudokrasových jeskyní. V poměrně rozsáhlých plochách vertikálního i horizontálního členění reliéfu se nacházejí skalní města až se 40 m převýšením jednotlivých skalních věží a pilířů. Díky takto

5

dynamickému reliéfu vykazují zdejší skalní města výraznou teplotní inverzi. Vlhké a chladné mikroklima kaňonů, soutěsek a jeskyní umožňuje výskyt i glaciálních reliktů (někteří pavoukovci). Z přirozených lesních společenstev se v území dochovaly fragmenty původních smrkových borů, jedlových a klenových bučin, smrkových bučin a jedlin. A. přírodní společenstva a biotopy NPP Polické stěny Biotop (Katalog biotopů ČR)

Podíl plochy Název společenstva v ZCHÚ (%) společenstva s Dryoptetris štěrbinová vegetace dilatata, Polypodium vulgare 6,3 silikátových skal a drolin aj., společenstva mechorostů, lišejníků a řas Luzulo-Fagetum avenelletosum, Calamagrostio villosaekyselé bučiny 2,5 Fagetum Dryopterido dilatatae-Fagetum Festuco altissimae-Fagetum, Dentario enneaphylli-Fagetum

0,2

boreokontinentální bory

Betulo carpaticae-Pinetum

0,6

brusnicová vegetace skal a drolin

Vaccinion

0,2

květnaté bučiny

Popis charakteru výskytu z převážné části v mozaice s kulturami jehličnanů, zejména smrku menší izolované až fragmentální porosty maloplošně v okrajových částech, někdy opukový podklad s balvanitými rozpady kvádrových pískovců ve srovnání s Adršpašsko-teplickými skalami maloplošný, fragmentální výskyt

B. útvary neživé přírody NPP Polické stěny útvar skalní reliéf s pestrou škálou povrchových pseudokrasových jevů a tvarů (skalní plošiny a města, kaňony, soutěsky, skalní pilíře a věže, skalní hřiby, skalní útvary a izolované skalky typu „tors“, jeskyně aj.)

geologické podloží

popis výskytu útvaru

kvádrové pískovce svrchní křídy celé území NPP Polické stěny

1.7. Dlouhodobý cíl péče Lesní ekosystémy Stěžejními úkoly přírodě blízké péče o lesní ekosystémy se všemi jejich složkami je: - management v lese v ekosystémovém pojetí, tj. přechod od výlučné péče o lesní dřeviny a jejich porosty na péči o celé lesní ekosystémy (flóru, faunu i neživou přírodu – geofaktor), - přeměny a rekonstrukce poškozených či jinak nevyhovujících (např. z hlediska druhové skladby) částí lesa; u porostů s převahou SM zajistit výchovou a způsobem obnovy změnu dřevinné skladby ve prospěch přirozené - zvýšení stability lesních porostů - vytvoření optimální struktury lesních ekosystémů (druhové, genetické, prostorové, věkové) diferencovaně podle stanovištních poměrů a cílů rekonstrukčního managementu, - přechod od plošného ke skupinovitému až individuálnímu způsobu managementu,

6

-

maximální využívání a podpora spontánních procesů, zejména pak přirozené obnovy žádaných dřevin, kompetice i dalších principů autoregulace, záchrana genových zdrojů lokálních populací buku lesního, javoru klenu, jedle bělokoré, borovice lesní i dalších dřevin pomocí vyhledání vhodných stromů a porostů ke sběru semen.

Tyto stěžejní prvky trvale udržitelné péče o lesní ekosystémy platí pro lesy NPP Polické stěny obecně, ale jejich důležitost se výrazně zvyšuje v ochranných lesích a zejména pak na ekotopech reliktních borů, kde řada specifických druhů přežívá na hranicích existenčního minima. Vodní ekosystémy Přírodě blízkou péčí o vodní ekosystémy usilovat o zachování jejich přirozeného charakteru a v partiích narušených erozními vlivy pomocí nápravných opatření dosáhnout jejich revitalizace. Skalní ekosystémy Dlouhodobým cílem péče o skalní ekosystémy je maximálně eliminovat možná poškození biologických složek a geofaktoru, a to zejména preventivními opatřeními.

7

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět a cíl ochrany 2.1. Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních podmínek Broumovské stěny patří z hlediska geomorfologie k nejhodnotnějším částem území CHKO Broumovsko. Tvoří přirozený předěl mezi oblastí polickou a broumovskou a často jsou považovány i za historickou hranici. Broumovské stěny jsou budovány převážně kvádrovými pískovci středního turonu. Pískovcové souvrství je ukloněno jihozápadním směrem. V závislosti na tomto úklonu vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné (NPP Polické stěny), k SV do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením i přes 300 metrů (NPR Broumovské stěny). Geomorfologicky představují Broumovské stěny nejvýraznější část vnějšího pásma kuest Polické vrchoviny. Hřeben Broumovských stěn je orientován ve směru SZ–JV a je dlouhý cca l2 km. Na severu je tvořen jednoduchým asymetrickým hřebenem a na jihu skupinou strukturních plošin. Shodný terén pokračuje českou a polskou částí Stolových hor za sedlem Machovského kříže. Erozí i dalšími procesy postupné denudace terénu byl odkryt skalní masív, na kterém vznikl velice členitý a pestrý pseudokrasový reliéf skalních hřebenů, kaňonů, roklí a soutěsek, skalních stěn, věží a útvarů, jeskyní i propastí. Hřebenové vyhlídky jako např. Slavenská a Supí koš poskytují pohledy jak na blízký skalní terén a tak i do okolí Broumovska a v případě Janácké vyhlýdky i na polské stolové hory. Nejzajímavější skalní partie a vyhlídky jsou proto zpřístupněné hustou sítí značených turistických cest a stezek, které umožňují průchod jinak těžko průstupným terénem. Broumovské stěny pro svoji vysokou krajinnou atraktivitu jsou častým cílem turistů, horolezců a ostatních milovníků přírody. Klimatologie Z dlouhodobých klimatických charakteristik (průměr z let 1901–1950), měřených na meteorologické stanici Broumov (410 m n.m., 50° 35′ s.š. a 16 o30′ v.d.) vyplývá, že průměrná roční teplota je 7,3°C, délka vegetačního období je 152 dnů a průměrná teplota ve vegetačním období je 13,3°C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou −2,7°C a nejteplejším je červenec s průměrnou teplotou 17,2°C. Díky inverzním zvratům a vyšší nadmořské výšce jsou však teplotní poměry ve skalních městech výrazně extrémnější. V hlubokých stinných skalních roklích průměrné roční teploty kolísají i kolem 4°C. V NPP se však v globálu průměrná roční teplota pohybuje kolem 6°C. Roční úhrn srážek kolísá okolo 685 mm, z toho ve vegetačním období 427 mm (Božanov 782 mm, Police n. Met. 735 mm). Srážkové minimum (36 mm) bývá v březnu a maximum (89 mm) v červenci. Sněhová pokrývka trvá v průměru 100–130 dnů v roce. Podobně jako teplotní jsou i srážkové poměry skalních měst specifické. Například sněhová pokrývka v hlubokých, stinných skalních roklích místy leží až 7 měsíců. Langův dešťový faktor je 125 – perhumidní. Průměrná roční teplota vzduchu za období 1961–1990 byla 6,1–7°C, normála ročních srážkových úhrnů za stejné období byla 800–1000 mm (www.chmi.cz). Průměrné údaje teplot a úhrnů srážek (1901–1950) Stanice Broumov Božanov Police n. Metují

Nadmoř. výška 410 450 450

Průměrná teplota o C roční IV–IX 7,3 13,3

Průměrné srážky mm roční IV–IX 685 427 782 480 735 442

8

Vegetač. doba dnů

Langův faktor

152

94

Výškové rozpětí území samotné NPP Polické stěny mezi nejvyšším vrcholem (Božanovský Špičák 772,7 m) a nejnižší částí rezervace (Z od lokality „Černá rokle“ k. ú. Slavný – 513,0 m) činí 214,7 m. Podle klimatické rajonizace ČR (Quitt 1971) patří NPP do klimatické oblasti chladné CH7. CH 7 – velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké,přechodné období je dlouhé,mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá,mírná,mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou. Klimatické oblasti (Quitt 1971) CHARAKTERISTIKY Počet letních dnů Počet dnů nad 10°C Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu Prům. teplota v červenci Prům. teplota v dubnu Prům. teplota v říjnu ∅ dnů srážek nad 1 mm Úhrn srážek ve veg.době Úhrn srážek v zimě Srážky celkem Počet dnů se sněhem Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

CH7 10–30 120–140 140–160 50–60 −3–4 15–16 4–6 6–7 120–130 500–600 350–400 850–1000 100–120 150–160 40–50

V celé oblasti převládá vítr západních až severních směrů. Na horských hřebenech bývají velmi časté mlhy. Klimatické zvláštnosti Inverzní charakter mezoklimatu vykazují části NPP, kde je skalní terén v husté frekvenci vertikálních puklin a rozsedlin kvádrovitě členěn na pískovcová skalní města s výškovým rozpětím minimálně 10–20 m. Tento silně diferencovaný geomorfologický charakter terénu pokrývá četné hřebenové partie Broumovských stěn. V zastíněných částech hlubokých roklí, v rozsedlinách a četných pseudokrasových jeskyních i propastech dochází k výrazné klimatické inverzi. Ta umožňuje, aby v těchto chladných a extrémně vlhkých prostorách setrvával firn a led až do počátku letního období. Na vyhraněné chladné mikroklima pískovcových pseudokrasových jeskyní (např. jeskyně Pod Luciferem), propastí a mohutných blokových sutí je vázán výskyt řady vzácných nižších rostlin a bezobratlých živočichů, někdy i glaciálních reliktů). Souběžně s hřebenem Broumovských stěn ve směru SZ–JV probíhá hranice výrazného klimatického předělu mezi „českou“ a „slezskou“ (kontinentálnější) klimatickou oblastí. Toto rozhraní se v daném směru polohově mění od linie hřebene Jestřebích hor po linii hřebene Broumovských stěn, kde probíhá nejčastěji. Častý rozpad nízké oblačnosti na tomto rozhraní přináší zvýšenou imisní zátěž a tím negativní ovlivnění lesních ekosystémů, především v návětrných hřebenových partiích Broumovských stěn. Tyto polohy vykazují i vyšší počet dnů s mlhou, v zimě s jinovatkou a námrazou, které mechanicky a chemicky poškozují zejména labilní smrkové porosty.

9

Mikroklima Přesto že mikroklima je ve skalních oblastech Broumovských stěn významným přírodním činitelem, bylo dosud měřeno jen příležitostně při speleologických aktivitách zaměřených na výzkum, evidenci a dokumentaci pseudokrasových jeskyní. Místní jeskyňáři (Česká speleologická společnost – základní organizace 5–03 Broumov) řeší problematiku mikroklimatu jednak v rámci dokumentace každé jeskynní lokality, a to zejména ambulantním jednorázovým měřením teploty, vlhkosti a dynamiky jeskynní atmosféry podzemní lokality a porovnáním stejných veličin prostředí před jeskyní. Modelově byla provedena i náročnější studie mikroklimatu v trvání 24 + 1 hodina, za sledování všech snímaných veličin na několika staničkách v jeskynním systému (teplota vzduchu v 0,2 m a v 1,5 m nad dnem jeskyně a 0,2 m pod jeskynním stropem, vlhkost vzduchu a směr proudění jeskynní atmosféry, teplota vody v jeskynním toku) a na několika staničkách na povrchu nad jeskyní (teplota a vlhkost vzduchu v 0,2 m a 1,5 m nad zemí, proudění vzduchu, atmosférický tlak, oblačnost, teplota vodního toku pod vývěrem z jeskyně). Pozornost byla věnována zejména systému pseudokrasové jeskyně Pod Luciferem, a to v letním období. Imisní situace Průměrné roční koncentrace SO2 se podle údajů ze stanice na hájovně u obce Hony pohybovaly v letech 1984–2001 v rozmezí 5–64 µg. m−3. Podstatně nižší byly ve vegetačním období, kdy kolísaly okolo 2–36 µg. m−3. Průměrné koncentrace přesahující hygienickou normu se vyskytovaly v 1–9 % dnů v roce. K výraznému poklesu koncentrací SO2 došlo od r. 1993. Ve srovnání s lety 1984–1993 se v následujících letech např. čtvrtletní průměrné koncentrace SO2 snížily 2,4–4,3krát. Průměrné koncentrace SO2 (µ µg. m−3) ze stanice Hony (510m n.m.) Rok 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

I. 65 49 76 125 83 51 38 48 63 75 25 18 47 27 15 8 4 8 12

Čtvrtletí II. III. 22 14 8 10 9 15 36 22 21 14 14 9 12 8 11 13 12 7 16 6 10 5 8 3 8 4 6 2 3 2 4 2 2 2 2 1 6 1

IV. 24 46 53 72 99 43 42 41 33 22 17 23 16 13 5 5 4 6 1

Roční průměr 31 28 38 64 54 29 25 28 29 30 14 16 19 12 6 5 2,3 4,4 5,0

10

Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.

Měsíční průměr 47 64 31 18 8 8 6 7 10 19 39 43

Geologie, paleontologie, geomorfologie, speleologie a hydrologie a) Geologická stavba území Území NPP Polické stěny je součástí Polické vrchoviny. Přibližně 1/3 její plochy orograficky odpovídá Broumovské vrchovině. Vnitrosudetská pánev je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity svrchněkarbonského a permského stáří, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy. Na obvodu pánve z větší části již na území sousedního Polska, vystupují krystalinické masívy proterozoického a staropaleozoického stáří: krkonošsko-jizerské krystalinikum, orlicko-kladské krystalinikum a krystalinikum Sovích hor. Tyto masívy tvoří podloží vnitrosudetské pánve. Složitá brachysynklinála vnitrosudetská pánve má osu orientovanou severozápadně, tj. sudetským směrem. V ose pánve vystupují sedimenty svrchní křídy, dílčí strukturu polické vrchoviny, která na svém podloží leží diskordantně. Na JV jsou na permokarbonské sedimenty nasunuty spodnotriasové sedimenty. Rozdílné litologické povahy jednotlivých formací, které se podílejí na geologické stavbě vnitrosudetské pánve, mají zásadní význam pro tvorbu půd a projevijí se také v krajině. Vnitrosudetská pánev se formovala po hlavních fázích variského horotvorného procesu jako vnitrohorská deprese, omezená poklesovou tektonikou. Sedimenty vystupují v nadloží přeměněných hornin poklesových částí okrajových masívů (krkonošsko-jizerského, orlicko-kladského krystalinika a krystalinika Sovích hor). V české části vnitrosudetské pánve na krystalinikum nasedá žacléřské souvrství svrchního karbonu. Sedimentace žacléřského souvrství se vyznačuje cyklickým střídáním slepenců, pískovců a aleuropelitů s uhelnými slojemi. Je doprovázena karbonskéým vulkanismu. Opakují se zde výlevy bazaltů (melafyrů) a ryolitů, byly zde popsány ryolitové tufy. Svrchnokarbonské odolovské souvrství tvoří pestrá paleta sedimentů aluviálních plošin (aleuropelity s uhelnými slojemi), které jsou prokládány sedimenty říčních koryt (pískovce a arkózy). V epizodických vodních nádržích dochází k sedimentaci vápenců. V klastických sedinetech se výrazně uplatňují minerály z granitoidních masívů zejména při sedimentaci arkóz, které jsou typické pro tuto jednotku. Chvalečské souvrství je přechodem karbonu do permu. Převládají zde červeně zbarvené sedimenty rozlehlých aluviálních plošin, místy vznikají jezera s karbonátovou sedimentací a vrstevnatými aleuropelity s faunou mlžů. Pozvolna zaniká tvorba uhelných slojí. V broumovském souvrství se střídají jemnozrnné psamity a aleuropelity červeného zbarvení. Na bázi vystupují prachovito-jílovité sedimenty s karbonáty a fosilními zbytky. Přibližně uprostřed tohoto cyklu dochází k silné vulkanické činnosti s mohutnými výlevy bazaltových (melafyrových) a ryolitových láv a sedimentují pyroklastika. Na vznikající vulkanické pohoří jsou vázány specifické proluviální horniny, vulkanodetritické facie a jezerní uloženiny (walchiové lupky a vápence) s obsahem rostlinných i živočišných fosilií. Po sedimentaci broumovského souvrství dochází k výrazným tektonickým pohybům, které značně pozměnily sedimentární prostor celé vnitrosudetské pánve variská tektogeneze). Následující cyklus trutnovského souvrství sedimentuje s úhlovou diskordancí. Na bázi vystupují slepence, na ně nasedají červené aleurity s vložkami psamitů. Bohuslavické souvrství je tvořeno pískovci a arkózami s karbonátovým tmelem a čočkami dolomitu a aleuriticko-psamitickými sedimenty. Nadložní bohdašínské souvrství je již řazeno do spodního triasu. Sedimentací pestrých pískovců, slepenců, arkóz a arkózových pískovců končí v pánvi kontinentální sedimentace. Po 11

uložení bohdašínského souvrství bylo území tektonicky modelováno. Tektonické pohyby měly za následek denudaci terénu. Denudace končí mořskou transgresí, které pravděpodobně zaplavila celou pánev. Tato vývojová etapa je již řazena do křídy. Geologickou situaci permokarbonskýchu a triasových sedimentů zobrazuje příloha č. 2/1. Sedimenty křídového moře vystupují podél osy polické křídové pánve. Na bázi cenomanu leží korycanské vrstvy (glaukonitové a křemenné pískovce a konglomeráty a aleurity se silicity). Následné bělohorské souvrství (spodní turon) tvoří rozpadavé slínovce. Ve středním a svrchním turonu sedimentovaly aleurity, opuky s vložkami vápenců s prachovou příměsí a přechody od prachovitých po hrubozrnné pískovce. Ze severovýchodní strany do pánve klínovitě zasahuje facie kvádrových pískovců. Maximální mocnost křídových sedimentů je větší než 500 m. Mořský charakter křídové sedimentace dokazují nálezy mořských mlžů a amonitů, jehlic mořských hub a ježovek a přítomnost glaukonitu. Ve svrchnokřídových sedimentech nalézáme stopy z geologické historie, jako např. vliv bouří a hurikánů na mořském dně. Po regresi křídového moře se celá vnitrosudetská pánev již trvale stává souší. b) Tektonická stavba území vnitrosudetské pánve Výrazné tektonické pohyby v období variské tektogeneze i během mezozoika, před sedimentací ve svrchní křídě, způsobily diskordance mezi stratigrafickými jednotkami, a to zejména při okrajích pánve, kde byly pohyby nejintenzivnější. Nerovnoměrnost pohybů v prostoru a čase má za následek dnešní nesymetrickou stavbu vnitrosudetské pánve (příloha č. 2/2). Dnešní osa pánve je výrazně asymetrická vzhledem k jejímu tvaru. Původně vznikla při saxonské tektogenezi a je v podstatě totožná s osou současného rozsahu křídových uloženin ve směru SZ–JV. Vzhledem k rozšíření karbonských a permských souvrství je místy, a to zejména v jižní časti posunuta k JZ. Intenzita tektonických deformací je závislá na vzdálenosti od okraje pánve. Obecně je nejvíce porušený okraj pánve, a směrem do jejího středu se stavba pánve zjednodušuje. Na SZ je dobře patrný brachysynklinální uzávěr pánve. Tento hlavní uzávěr přechází směrem k JV ve dvě křídla pánve. Severovýchodní křídlo je vrstvami skloněno k JZ a jihozápadní (české křídlo) k SV. Přitom jihovýchodní uzávěr pánve není vzhledem k transgresnímu překrytí horninami svrchní křídy dobře patrný. Severovýchodní monoklina (polské křídlo pánve) je vůči krystalinickému bloku Sovích hor omezena výraznou tektonickou poruchou ve směru SZ–JV zvanou lugika. Jihozápadní monoklina (české křídlo pánve) je v podstatě severovýchodním ramenem velké směrné překocené vrásy s osou směru SZ–JV. Její vrchol byl denudován a JZ rameno bylo redukováno velkým přesmykem, nazvaným hronovsko-poříčský přesmyk. Hlavní přesmyk na obou stranách doprovázejí velké dislokace v podobě strmých poklesů i přesmyků, které se souborně nazývají hronovsko-poříčskou poruchovou zónou. Nyní tvoří hranici mezi vnitrosudetskou pánví a východní části podkrkonošské pánve (příloha č. 2/3 a 2/4). Intenzita tektonického porušení vnitřních částí vnitrosudetské pánve se mění podle stáří dané jednotky. Nejméně postiženy jsou přitom svrchní souvrství. Pánevní výplň je porušena zlomy radiálního i přesmykového charakteru všech hlavních směrů. Poruchy směru SZ–JV jsou označovány za podélné. Patří k nim nejvýznamnější poruchy v celé pánvi, jako jsou např. velké dislokace hronovsko-poříčské poruchové zóny nebo zlomy v SV křídle pánve. Poruchy ve směru S–J a Z–V jsou málo četné a patří ke staršímu (variskému) systému. Osa samotné polické křídové pánve, nejsvrchnější části výplně vnitrosudetské pánve, je v podélném směru SZ–JV příčně zprohýbána antiklinálními pásy přibližně směru VSV– ZJZ a V–Z. Podélné (SSZ–JJV až SZ–JV) a příčné poruchy (VSV–ZJZ až SV–JZ) porušují vrásové struktury. 12

Příčné poruchy představují úzká až různě široká i paprsčitá poruchová pásma. Nejvýznamnější příčnou poruchou je skalský zlom, který probíhá ve směru Horní Vernéřovice–Skály–Teplice nad Metují–Bohdašín. Podle tohoto zlomu jižní část pánve poklesla až o 65 metrů. Tento zlom rozděluje pánev na dvě části s odlišnou tektonickou stavbou. Z podélných dislokací poklesového rázu je významný polický zlom, který probíhá ve směru Lachov–Police nad Metují–Machov a způsobuje pokles kvádrových pískovců na severovýchodním okraji Hejdy a Ostaše (např. pískovcová kra Kočičích skal je vůči masívu Ostaše pokleslá o 80–100 metrů). Zlom je morfologicky velmi výrazný v celém svém průběhu. Obdobný charakter má i další významný podélný zlom bělský, probíhající ve směru Hony–Pěkov–Hlavňov–Suchý Důl–Bělý–Machovská Lhota. Tvoří další poklesový stupeň v jv. křídle polické křídové pánve a také zde odděluje vnitřní a vnější pásmo křídových kuest. Tvoří tím rovněž západní omezení masívu Broumovských stěn. Zlom pak z našeho území pokračuje na JV do terénu Gór Stolowych v Polsku. Tento batorowský zlom ze západu ohraničuje území, jehož česká část (západně a jihozápadně od obce Božanov a osady Studená) je součástí NPR Broumovské stěny. Další podélné dislokace východně od bělského zlomu, v prostoru mezi Machovem, Božanovem a osadou Studená, se vzájemně protínají. Výrazně od sebe oddělují jednak Broumovské stěny od Stolových hor a navíc člení terén jihovýchodní části Broumovských stěn, i východní českou část Stolových hor na dílčí horninové bloky (příloha č. 2/4). Tektonickými poměry celé horninové výplně vnitrosudetské pánve se zabývala řada autorů. Tyto práce byly zaměřeny převážně na výzkum stavu a porušení uhlonosných vrstev v permokarbonské části pánve nebo na možnosti využívání a ochrany podzemních zásob pitných vod ve vodonosných horizontech svrchněkřídových hornin polické křídové pánve. Na obecnější práce (Malkovský & al. 1974; Tásler & al. 1979) navazují práce, podrobně se zabývající poměry v horninách svrchní křídy (Havlena & Pešek 1983). Významné poznatky z geologie a tektoniky křídových hornin přinesla rozsáhlá kolektivní studie zaměřená na stav a perspektivy ochrany podzemních zásob vod v polické pánvi (Krásný & al. 1996). Mladší tektonické pohyby ve vnitrosudetské pánvi proběhlé po sálské tektogenezi nelze exaktně prokázat pro nedostatek mladotřetihorních a kvarterních uloženin. Můžeme je však předpokládat na podkladě zemětřesných pohybů, které jsou v této oblasti podchycené jak historicky, tak i současným seismickým sledováním na systémech seismických stanic v ČR i sousedních zemí. Nejbližší českou seismickou stanicí je Úpice a nejbližší polskou je Walbrzych-Ksiaz. c) Vývoj křídových sedimentů Oblast polické křídové pánve (geomorfologicky = Polická vrchovina) je řazena do hejšovinské oblasti české křídové pánve (Zahálka 1921). Sedimenty svrchní křídy v polické pánvi vznikaly v intervalu od svrchního cenomanu do coniaku, přibližně před 97 až 88 miliony let. Jejich mocnost se pohybuje od 400 metrů až přes 500 metrů (Vejlupek 1986). Vlivem horotvorných pohybů a vlivem zvýšení mořské hladiny byly souše zaplaveny mělkým křídovým mořem. Nad hladinu křídovéh omoře vystupovaly dva ostrovy. Západosudetský ostrov, který tvořily Jizerské hory a Krkonoše a východosudetský ostrov odpovídající širší oblasti Sovích hor a Králického Sněžníku. Oba ostrovní celky poskytovaly hojnost zvětralin potřebných pro vzniksvrchnokřídových sedimentů. Dokladem transportu a přemývání písku v moři je dnešní šikmé zvrstvení pískovců. V průběhu sedimentace se vytvořily tři hlavní vrstvy kvádrových pískovců: dolní – glaukonitové, střední – živcové a horní – křemenné. Mocnost jednotlivých pískovcových vrstev se pohybuje mezi 30–100 metry. Pískovcové polohy jsou od sebe oddělena vrstvami opuk, tj. prachovců, vápenců a slínovců, místy s rohovci. Vrstvy slínovců sedimentovaly dále od břehů, pískovce 13

odpovídají příbřežním sedimentům pláží a delt. Souvrství pískovců a slínovců tvoří celý komplex Polické vrchoviny i hejšovinské facie Stolových hor (Čech & Gawlikowska 1999). Souvrství budující polickou křídovou pánev (včetně české části Stolových hor) se podle Čecha & al. (1980) člení na: I.) Perucko-korycanské souvrství – střední až svrchní cenoman Sedimentace počíná od svrchního cenomanu. Svrchnocenomanské korycanské vrstvy byly identifikovány v celé polické pánvi. Mají stabilní faciální vývoj a málou proměnlivou mocnost. Vrstevní sled začíná slepenci s jílovito-písčitou příměsí, který vyplňují menší terénní nerovnosti předcenomanského reliéfu. V nadloží slepenců dominují šedé, laminované pískovce (s četnými stopami bioturbační činnosti). Ve střední části korycanských vrstev převažují nezelenale šedé glaukonitové pískovce až prachovito-písčité jílovce, místy i s koprolity a s hojnou ústřičnou faunou. Nejvyšší část korycanských vrstev tvoří glaukonitového jílovitého pískovce. Mocnost korycanských vrstev dosahuje až 56 m. II.) Bělohorské souvrství – spodní turon až raný střední turon Bázi bělohorského souvrství tvoří poloha žlutavého až šedozeleného silně bioturbovaného glaukonitového jílovce, místy až slínovce nebo glaukonitového jílovce s fosfátovými konkrecemi a koprolity. Ve svrchní části bělohorského souvrství se vyskytují písčito-jílovité pískovce, které do nadloží přecházejí do prachovitých slínovců. Mocnost tohoto souvrství kolísá okolo 25 metrů.

III.) Jizerské souvrství – střední až svrchní turon. V jihovýchodní části pánve jizerského souvrství dominují hrubozrnné kvádrové pískovce. Tyto budují kru Broumovských stěn a východní části Stolových hor. V západní, severozápadní a centrální části pánve je jizerské souvrství tvořeno šedavými, pevnými, jílovitými spongilitickými prachovci s polohami písčitých spongilitických slínovců a jemnozrnným, rozpadavých pískovců. Pro litologický vývoj jsou charakteristické vápnité konkrece nebo polohy prachovitospongilitických vápenců.

Sedimentace v polické pánvi byla pravděpodobně ukončena tektonickými pohyby v průběhu svrchního santonu až campanu. Jejich vliv vedl k regresi křídového moře. d) Geologické poměry NPP Polické stěny Geologické poměry NPP Polické stěny souvisí s lokalizací daného území. Budují jihovýchodní okraj polické pánve. Terén je zde tvořen tektonicky rozčleněnou vnější kuestou, jejíž jednotlivé části mají příkřejší či mírnější úklon geologických souvrství ve směru k JZ, tj. ke středu a ose pánve. Západní hranici protáhlého území omezuje bělský zlom, který má komplikovaný, ale geomorfologicky výrazný průběh. Systém více směrných tektonických poruch, v prostoru mezi Machovem a Božanovem, pak od sebe odděluje geologicky shodnou, ale geomorfologicky však výrazně rozčleněnou nejjižnější část Broumovských stěn a nejvýchodnější úsek české části Stolových hor. Z geologických řezů sestavených Čechem a Valečkou (Čech & Valečka 1996) je patrný prstovitý charakter spodní hranice výskytu kvádrových pískovců Broumovských stěn i dané české části Stolových hor. Tím jsou odděleny od ostatních částí celého pásma vnějších kuest polické pánve. Pískovcovou facii zde reprezentuje hrubozrnný křemenný pískovec, lokálně přecházející až do arkózového pískovce. Kvádrové pískovce jsou rozděleny na dvě tělesa: spodní těleso o mocnosti až 110 m vytváří vlastní Broumovské stěny. Svrchní těleso kvádrových pískovců dále zasahuje do pánve jejíž mocnost dosahuje okolo 15–20 m. Svrchní těleso je od spodního odděleno slínovci o mocnosti cca 30–60 m (příloha č. 2/5). e) Paleontologie Horniny vnitrosudetské pánve jsou vesměs chudé na zkameněliny. V NPP Polické stěny je hojnější výskyt popsaný na tzv. „Mušlové cestě“.

14

f) Geomorfologie NPP Polické stěny NPP Polické stěny jakož i NPR Broumovské stěny zaujímají nejen přírodovědecky nejhodnotnější část Broumovských stěn, ale i nejvýchodnější partie českého dílu Stolových hor. Právě pro rozdílný charakter reliéfu jednotlivých částí geomorfologického okrsku Broumovské stěny (IVB-1B-b) i okrsku Stolové hory (IVB-1B-c) bylo přistoupeno k podrobnějšímu rozdělení těchto terénů na menší geomorfologické části – podokrsky (obr. příloha č. 2/10). Podokrsek Supí hřbet (4b-1b-b2), který zaujímá severní a střední část Broumovských stěn. Velmi výrazná, silně rozčleněná kuesta, která se v jižní části již neopakuje. Terén je tvořen jednoduchým a poměrně úzkým asymetrickým hřbetem, který se táhne od obce Hony (sedlo Pasa 591,4 m). Od výrazného Honského Špičáku (652,2 m) dále pokračuje na JV přes Strážnou horu (688,4 m), Hvězdu (671,0 m), Supí hnízdo (702,1 m), Modrý kámen (685,8 m) a Loučnou horu (646,7 m) do ploché sníženiny u obce Slavný, kde hraničí s dalšími podokrsky Broumovských stěn. K západnímu ohraničení upadá mírným vnitřním svahem kuesty, často shodně s úklonem geologických vrstev až do nejnižších částí svahu na kontaktu s linií hraničního Bělského zlomu. Toto morfologicky výrazné ohraničení probíhá v průsečíku obcí Hony, Hlavňov, Suchý Důl a Bělý. Tato část Broumovských stěn náleží k NPP Polické stěny. Celá vrcholová partie asymetrického hřbetu je selektivními zvětrávacími procesy a gravitačními svahovými pohyby načleněna na hustou síť rozvodních hřbítků, skalních defilé i izolovaných skalních věží, oddělených ve stejně husté frekvenci roklemi a rozsedlinami. Ostatní terén je kryt četnými skalisky typu tors a různě rozměrnými bloky a balvany místy i hodně mocného zvětralinového pláště. Mírně ukloněné svahy k JZ jsou erozně (ale s tektonickou predispozicí) zahloubené sítí hlubokých a nepříliš širokých kaňonů, jejichž skalní stěny jsou rovněž rozčleněné až do samostatných skalních věží. Některé rokle jsou až 60 m hluboké, jako např. Kovářova rokle. Ta začíná od vrcholového hřebene v oblasti vrchu Supí hnízdo dvěma dílčími větvemi, které se postupně rychle zahlubují. Po jejich spojení do centrální rokle se v její střední délce vyskytují velké blokové akumulace, pod kterými podtéká Hlavňovský potok. V blokových akumulacích se nacházejí pseudokrasové jeskyně (suťové j.), protékané podzemním tokem. V silně rozčleněných skalních stěnách rokle se nacházejí i další typy pseudokrasových jeskyní. Hlavňovský potok si v jihozápadním svahu v prostoru od Supího hnízda po Ovčín (675,3 m) vytvořil široký erozní vějíř roklin a soutěsek, které jsou zdrojnicemi jeho vodního potenciálu. Přitom páteřním tokem je bystřina při Pánově cestě, která je zprava posilována o četné přítoky. Obdobným paprsčitým systémem roklí a strží, vázaných na hustou odvodňovací síť v jihozápadním svahu, je také vykryt prostor pod Ovčínem, Modrým kamenem a Slavenskými hřiby. Tyto zdrojnice po spojení všech roklí (Hruškova, Hájkova a Liščí rokle a Podskalí) vytváří říčku Ledhujku, která se vlévá do řeky Metuje. Další pokračování Broumovských stěn od sníženiny hřebenu u obce Slavný směrem k JV výrazně mění svůj morfologický charakter. Dosavadní forma lineárního asymetrického hřbetu v celém průběhu předchozího podokrsku se mění. Úklon vnitřního svahu kuesty se téměř vyrovnává na subhorizontální. Nejvyšší partie mají charakter strukturních plošin a plocha terénu krytého pseudokrasovou skalní modelací se rozšiřuje ve směru k JZ na šíři větší než 3 km. Terén těchto plošin stoupá od SZ k JV, kde kulminuje. Strukturní plošiny jsou podélně odděleny tektonickými zlomy v řádu metrů až desítek metrů. Podokrskem Božanovského hřbetu je strukturní plošina Božanovský Špičák. Její terén se zvedá od SZ k JV, kde stejnojmenným vrcholem ve výšce 772,7 m Broumovské stěny kulminují. Tektonicky podmíněnou zvláštností této plošiny je, že je mírně ukloněna a také odvodňována k SV, tj. probíhá po západním okraji celého tohoto podokrsku v linii souběžně či v blízkosti lesní silničky mezi obcí Slavný a lokalitou Pánův kříž. Plocha od Pánova kříže 15

k severu (Pod Zeleným hájkem, Pelovka, Zálesí) je odvodňováno hluboce zaříznutou a velkými blokovými akumulacemi zahlcenou Třešňovou roklí. Jižní část plošiny (samotného Božanovského Špičáku) je odvodňována soustavou roklí a strží ve směru k severu. Zde se odvodnění podél výrazné tektonické linie stáčí k východu a je jednou ze zdrojnic Božanovského potoka. Plošně jen malá a snížená část skalního terénu tohoto podokrsku v prostoru mezi Pánovým křížem a Machovským křížem (Polická stráň 696 m) je odvodňována k JZ na potok Stekelnice. V celém okrsku má skalní terén výrazný charakter. Okraje strukturních plošin, okrajové partie roklí i některé části temen plošin frekvencí i denivelací členění skalního masívu přecházejí až do formy skalních měst. Terén plošin je hustě pokryt skalisky typu tors. NPP Polické stěny a především samotný Božanovský Špičák jsou unikátní výskytem velice atraktivních, tzv. skalních hřibů. Členitá geomorfologie při uplatnění celé škály makro-, mezo- a mikroforem pseudokrasové modelace podmiňuje i početný výskyt podzemních prostor jeskynního (subhorizontálního) nebo propasťovitého (vertikálního) charakteru. Po speleologické stránce patří tento podokrsek k velmi atraktivním územím. Jihozápadní část Broumovských stěn je zařazena do podokrsku Signál (4b-1b-b4) pojmenovaného po nejvyšším vrchu (707,8 m). Východní hranicí je rozvodí probíhající souběžně či v blízkosti asfaltové svážnice Slavný–Pánův kříž. Dále hranice směřuje k jihu až k lokalitě U zabitého (569,8 m), kde probíhá souběžně s tokem Stekelnice až po osadu Řeřišný. Protější svahy již přísluší Stolovým horám. Paprsčitým charakterem tektonických poruch na rozhraní mezi Broumovskými stěnami a Stolovými horami je masív podokrsku rozčleněn na několik samostatných dílčích plošin. Ty jsou odděleny suchými sufozními nebo erozními (odvodňovanými) roklemi. Od východu je to nejprve rozsáhlá plošina jihozápadně od asfaltové svážnice Slavný–Pánův kříž. V severní části je rozbrázděna hlubokými roklemi a balvaništi, jejichž vodoteče jsou zdrojnicemi potoka Třeslice, který odvodňuje terén směrem k západu. Rozvodní hřbety mezi tímto systémem roklí (Barklovy rokle, Vokolnice, Černá rokle, Písečný důl aj.) mají pestrou skalní modelaci s výskytem četných skalních hřibů a dalších torů. Vyšší část plošiny na JV, v oblasti Bludiště a Junácké vyhlídky, má charakter skalního města včetně výskytu podzemních jeskynních prostor. Obdobný charakter má i k JZ ležící pískovcová plošina, tektonicky v podélném směru oddělená z obou stran. Pod okrajovým lemem skalních pilířů a věží je množství samostatných izolovaných skalních věží a srubů (útvary Kazatelna aj.), kde terén vrcholí ve výšce 719,8 m. K jihu nejvíce vystupuje plošina Signálu (707,8 m), příkře spadající především na J a JV do údolí Stekelnice (k Machovu) a na Z a SZ ke zdrojnicím Bělského potoka (jinak Třeslice) a k obci Bělý, s převýšením větším než 200 metrů. Okraje plošiny z velké části tvoří skalní stěny, skalní hřbítky a skalní sruby. I povrch vnitřní části plošiny je silně skalnatý a místy má charakter skalního města (Soví hrádek). Příkré obvodové svahy jsou kryté mocným zvětralinovým pláštěm. g) Pseudokrasový reliéf Pro terény s výskytem specifických forem povrchového i podzemního reliéfu se ustálil pojem kras či pseudokras. Kras a krasové jevy vznikají především chemickými procesy – rozpouštěním vodou lehce rozpustných hornin. Za pseudokras a pseudokrasové jevy jsou považovány tvary povrchového nebo podzemního reliéfu vzniklé především fyzikálněmechanickými procesy v horninách vodou málo rozpustných či nerozpustných. Právě zcela ojedinělý pseudokrasový reliéf je i v NPP jedním z hlavních chráněných přírodních fenoménů.

16

Podmínkou pro vývoj různých forem pseudokrasového reliéfu jsou: litologická povaha horniny, faciální změny ve vrstevním sledu horniny i forma a rozsah její tektonické narušenosti. Vývoj reliéfu je pak ovlivněn těmito podmínkami při tvorbě jednotlivých specifických tvarů – morfologická charakteristika těchto tvarů je pak základem pro geomorfologickou typizaci pseudokrasových jevů i tvarů. Za uplatnění procesu především mechanického a částečně i chemického zvětrávání, odnosu, svahovými pohyby, řícením a akumulací skalních bloků a sutí, sufozí, menší měrou i fluviální a eolickou erozí a dalšími geomorfologickými procesy jsou původní souvislé masívy hornin přetvářeny na širokou škálu povrchových i podzemních tvarů pseudokrasové modelace. Z karsologického hlediska je proto možno hovořit přímo o pseudokrasovém reliéfu ve všech pískovcových morfostrukturách s celou stupnicí konkávních i konvexních makro-, mezo- i mikroforem. Na podkladě současných poznatků jsou nyní pseudokrasové jevy děleny na tyto základní typy: - Základní morfostruktury: - stupňoviny: strukturně denudační plošiny, tabulové plošiny, kuesty - hřbetoviny: strukturní hřbety, antiklinální hřbety, „kozí hřbety“ a hrástě. - Dílčí morfostruktury: a) konkávní (vhloubené), b) konvexní (vypouklé). - Makroformy: a) soutěsky, kaňony, rozsedliny, b) rozvodní plošiny a hřbety, skalní pilíře a věže. - Mezoformy: a) - jeskyně (všech typů), - závrty (sufozní i řícené), - skalní perforace : skalní brány, skalní okna, skalní tunely, skalní mosty, b) skalní útvary (typu tors): skalní hřiby ap. - Mikroformy: a) - skalní dutinky a výklenky (i tafony), - skalní voštiny, - škrapy (všech typů), - skalní mísy, b) - skalní lišty a hroty (převážně železivce), - pisolity a další formy sekundární mineralizace.

Na mapové příloze č. 1/5 jsou rozlišeny tři zóny. Každá z těchto zón se liší nejen charakterem svého reliéfu, ale i predispozicí pro rozdílné uplatnění široké škály geomorfologických prvků povrchové či podzemní pseudokrasové modelace, a tím i potenciální pestrosti biologického prostředí: 1. Zóna odnosem méně narušená, s plochým nebo oblým povrchem terénu pokrytém zvětralinami a nebo jen nízkými a řídkými skalními výchozy. Jen v malých dílčích částech vnitřních svahů podokrsků Supí hřbet, Božanovský hřbet a Signál. 2. Zóna rozčleněná roklemi a rozsedlinami a kryté skalními věžemi a skalními útvary typu tors (příloha č. 2/6). Toto pásmo plošně převažuje ve všech částech terénu NPP. 3. Zóna sklaních měst s výrazným vertikálním členěním hřebenové partie podokrsku Supí hřbet, vysokých okrajových partií strukturních plošin, roklí a kaňonů ve všech částech NPP. Skalní stěny, pilíře i izolované skalní věže dosahují výšky až 50 metrů a na jejich temenech i stěnách se plně uplatňují mikrotvary pseudokrasové modelace (příloha č. 2/7). Zdejší relativně menší celky charakteru skalního města i zde dynamikou reliéfu dosahují všech kritérií včetně inverzního zvratu teplot a tím i charakteristického mezo- a mikroklimatického režimu ve dnech roklí a rozsedlin, v blokových akumulacích ve dnech roklí i v četných podzemních lokalitách (jeskyních a propastech). V 2. a 3. zóně se vedle povrchových jevů vyskytují také podzemní pseudokrasové jevy.

Pseudokrasové makroformy nahrubo člení základní morfostrukturní tvary a vytváří tak základ pro další uplatnění pestré škály mezo- i mikroforem pseudokrasu. Vyhloubené 17

makroformy (soutěsky, kaňony, rokle) vznikají destrukcí výrazných puklinových zón, zejména vlivem mrazového zvětrávání a svahovou modelací i zpětnou erozí v místech zvětšené frekvence tektonických puklin. Rokle a kaňony tvoří základní rozčlenění terénu ve všech částech NPP, především pak na mírnějším vnitřním svahu severní části Broumovských stěn (povodí Hlavňovského potoka a Ledhujky). Soutěsky vytvářejí husté a mělčí již detailnější členění terénu, v částech charakteru skalního města však dosahují i značných hloubek (při napojení na dna kaňonů a roklí). Vypouklé makroformy jako rozvodní plošiny a hřbety nebo skalní pilíře jsou svojí svrchní úrovní nejblíže původní výšce terénu. Při intenzivnějším pravoúhlém rozčlenění podél hlubokých svislých puklin až do izolovaných skalních věží dostává terén charakter skalního města. Také pseudokrasové mezoformy lze dělit na konkávní a konvexní. Mezi vhloubené jsou řazeny především jeskyně a propasti, závrty a větší skalní perforace (skalní brány, okna a tunely), mezi vypouklé skalní útvary jsou řazeny především skalní útvary typu tors. Jsou to skalní tvary, které vedle divokých kaňonů a vyhlídkových skalních elevací tvoří největší atraktivitu těchto pískovcových skalních terénů. Izolované skalky typu tors (příloha č. 2/8) tvoří nejběžnější skalní útvary v pseudokrasových terénech, a přitom to jsou velmi zajímavé přírodní objekty. Jak naznačuje i jejich název, jsou zbytkovým torzem původní úrovně masívu, který v okolí podlehl procesu denudace a proto bývají často velmi bizardně modelované tvary výběrového zvětrávání. Nezřídka je na nich vyvinuta celá pestrá škála pseudokrasových mikroforem. K morfologicky nejzajímavějším a i turisticky atraktivním skaliskům typu tors patří i skalní hřiby (příloha č. 2/9). V NPP se vyskytují buď izolovaně nebo i v celých skupinách, např. na Božanovském Špičáku, nad Bělým a u Slavného, v různých velikostech i formách a také i v různých fázích vývoje od embryonálního stavu až po stav destrukce. Proto je jim věnována pozornost jak ze z hlediska výzkumu geofaktoru, tak i z hlediska praktické ochrany přírody. Široká škála pseudokrasových mikroforem vytváří nejpodrobnější modelaci veškerého obnaženého skalního masívu. K tvarům vhloubeným patří skalní dutiny a výklenky, skalní mísy a škrapy; k nejmenším pak skalní voštiny. K vypouklým tvarům jsou řazeny skalní lišty a hroty (z valné části železivce) a rovněž pisolity a další formy sekundární mineralizace. Všechny mikroformy se velmi intenzivně podílejí v nejrůznějších tvarových variantách na pseudokrasové modelaci skal. Na mapě neživé přírody (mapová př. č. 1/5) je vyznačena lokalizace nejdůležitějších a morfologicky nejzajímavějších jevů z typologického zastoupení makro- a mikroforem pseudokrasové modelace v terénu NPP Polické stěny. h) Podzemní pseudokrasové jevy a speleologie Ve všech skalních oblastech Polické vrchoviny se v široké škále pseudokrasové modelace vyskytují i podzemní jevy: pseudokrasové jeskyně a propasti. Svým rozsahem, významem i širokou přírodovědnou problematikou patří k největším zajímavostem zdejších skalních oblastí a jsou rovněž středem pozornosti speleologů i dalších odborníků, včetně orgánů státní ochrany přírody. Všechny přírodní dutiny jsou totiž ze zákona chráněné. Ve zdejších terénech byl výskyt jeskyní, jejich geneze i vazba k ostatním pseudokrasovým jevům studován a zpracováván až v 80. a 90. letech (Vítek 1979; Demek & Kopecký 1997). Pro geomorfologickou i speleologickou praxi evidence a dokumentace podzemních pseudokrasových jevů byla i na výsledcích zdejších zkušeností vypracována typologie jeskyní a později i komplexní metodika jejich mapování (Hromas & Weigel 1986).

18

Podle typologie jsou pseudokrasové jeskyně děleny do těchto 6 skupin: typ jeskyně - jeskyně puklinová - jeskyně vrstevní - jeskynní výklenek - jeskyně rozsedlinová - jeskyně suťová - jeskyně kombinovaná – např.

index 01 02 03 04 05 12 = puklinovo-vrstevní jeskyně 45 = rozsedlinovo-suťová jeskyně atd.

V NPP Polické stěny je dosud evidováno 7 podzemních prostor (jeskyní a propastí). Speleologický průzkum a evidence zde však dosud nejsou ukončené a celá tato oblast je z hlediska dalších i významných objevů velmi perspektivní. V mapě neživé přírody (příloha č. 1/5) jsou všechny uvedené jeskyně lokalizovány. Speleologický výzkum oblasti Polické vrchoviny, tedy i NPP Polické stěny je prováděn základní organizací České speleologické společnosti 5–03 Broumov, a to již od roku 1979. Činnost této jeskyňářské skupiny je speciálně zaměřena na problematiku pískovcového pseudokrasu. ZO ČSS provádí nejen výzkum, evidenci a dokumentaci pseudokrasových jeskyní, ale i studium mikroklimatu a dynamiky jeskynní atmosféry, studium a dokumentaci minerálních i biogenních výplní jeskyní i podmínek geneze pseudokrasových jevů obecně. Veškerá speleologická aktivita zdejších jeskyňářů i jejich amatérských i profesionálních partnerů a její výsledky jsou významným příspěvkem pro poznání a evidenci přírodního prostředí CHKO Broumovsko i jednotlivých maloplošných zvláště chráněných území. i) Geomonitoring: V Polické vrchovině k největšímu skalnímu řícení došlo ve svahu Boru (JV od Machova) v roce 1921, kdy se rozpadl vysoký skalní pilíř (tzv. Sypací skály) v okraji vrcholové plošiny (ve výšce cca 820 m n. m.). Došlo při tom k zničení lesních porostů a lesních komunikací v dráze řícení delší než 1 km a dokonce i k poškození několika obytných stavení v okrajové části obce. Skalní řícení menšího rozsahu jsou však známá i z nedávných let, např. z oblasti Adršpašsko-teplických skal v kaňonu Anenského údolí, nebo z Broumovských stěn, kde došlo k vyřícení skalních bloků a zničení pruhu lesa pod Strážnou horou. Tyto skutečnosti vedly k sledování těchto nebezpečných oblastí i procesů i k budování systému jejich monitorování, např. v Labských pískovcích (Zvelebil 1982). Do oblasti Broumovský stěn zasahuje spojovací geodetická síť Ostaš–Hejšovina (Szczeliniec), jejíž geodetické body jsou rozloženy vně i uvnitř linií Polického zlomu a Bělského zlomu v úseku od státní hranice na jihu do úrovně Ostaše na severu. Pouze dva geodetické body „východní řady“ (východně od linie Bělského zlomu) se nacházejí v hřebenu Broumovských stěn, z nichž severnějším je bod 7. u Supího hnízda a jižněji je bod 8. Božanovský Špičák. Na všech těchto bodech se vedle klasického terestrického geodetického zaměřování (pomocí elektrooptických dálkoměrů) provádí zaměřování satelitární a také měření gravimetrická. Poskytuje informace o stavu i změnách v přírodním i životním prostředí této oblasti, umožňující zpřesňovat managementové zásahy ve zdejších chráněných územích.

19

Pedologické poměry Po pedologické stránce kvádrové pískovce dávají všeobecně vzniknout chudým, nepříliš hlubokým půdám převážně typy kambizemí a kryptopodzolů. Kambizemě se vyskytují v terénně příznivějších, nepříliš skalnatých a méně kamenitých lokalitách a dále v celém převažujícím zbytku oblasti. Kambizemě jsou nejvíce zastoupeny typické oligotrofní. Na podloží bohatších slinitých a vápenitých pískovců, slínovců a hlinitých deluviích humusem obohacených se vytvářejí mezotrofní a v malé míře i eutrofní kambizemě. Ve vyšších plochách na kambizemě navazují kryptopodzoly a v nejvyšších partiích se ojediněle vyskytují podzoly. Na sutích jsou zastoupeny litozemě, rankery a pararendziny. V plošším terénu se nacházejí illimerizované půdy, pseudogleje, gleje a organozemě. Podél vodotečí se nacházejí i fluvizemě. Z hlediska půdních druhů převažují půdy lehké, písčité a hlinitopísčité. Flóra a vegetace Vegetace Polických stěn je velmi silně narušena lesnickým hospodařením. Převážná část území je v současné době porostlá jehličnatými, zejména smrkovými kulturami, nahrazujícími původně zde rozšířené jedlové a smrkové bučiny, popř. jedliny. Bučiny (acidofilní, okrajově i květnaté) v současné době pokrývají jen malou část území a jejich porosty jsou často jen fragmentální. Specifickým fenoménem jsou porosty s vysokým zastoupením břízy, která zde v době kalamit byla i dosévána. I přes všechny historické i současné negativní vlivy jsou v území dochována cenná společenstva. Význačná je především skalní vegetace, včetně místy vyvinutých keříčkových společenstev svazu Vaccinion. Většina skal v je v přirozeném stavu kryta lesem. Mikroklimatické podmínky vytvářené tímto zástinem jsou nezbytným předpokladem pro existenci sciofilní štěrbinové vegetace (zejména kapraďorostů − společenstva s Dryopteris dilatata, Polypodium vulgare atd.) i různých společenstev kryptogamů porůstajících plochy skal a balvanů. Tato společenstva jsou jedním z předmětů ochrany v území, bez ohledu na to, že lesní porosty, které skály obklopují, mají většinou silně změněnou druhovou skladbu. Výskyt (sub)montánních reliktních borů asociace Betulo carpaticae-Pinetum je zde ve srovnání s Adršpašsko-teplickými skalami pouze fragmentální, avšak z fytogeografického hlediska významný vzhledem k návaznosti na sousední území Stolových hor, kde je tento typ borů vyvinut v ještě vyšších nadmořských výškách. Podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, Equiseto-Piceetum) se vyskytují jen ojediněle a maloplošně a jsou silně narušené lesnickým hospodařením. Pozornost dále zasluhují fragmenty přirozených smrčin asociace Anastrepto-Piceetum, které lze nalézt na balvaništích v inverzních polohách některých roklí. Charakter vegetace i květeny je ovlivněn poměrně vysokou nadmořskou výškou a výskytem inverzních poloh. Přehled významných společenstev a druhů je uveden v tabulkách. Invazní druhy bylin Výskyt invazních druhů bylin je v území minimální a nepředstavuje ohrožení. V blízkosti chaty Hvězda a u starého lomu nad Suchým Dolem se vyskytuje křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Obě lokality byly již v minulosti ošetřovány herbicidem, druh se však zatím nepodařilo zcela vyhubit. V dolní části Kovářovy rokle jsou dvě mikrolokality kolotočníku ozdobného (Telekia speciosa), vzniklé pravděpodobně nedávným zavlečením.

20

Přírodní společenstva a biotopy Biotop (Katalog biotopů ČR)

Podíl plochy Název společenstva v ZCHÚ (%) společenstva s Dryoptetris štěrbinová vegetace dilatata, Polypodium vulgare 6,3 silikátových skal a drolin aj., společenstva mechorostů, lišejníků a řas Luzulo-Fagetum avenelletosum, Calamagrostio villosaekyselé bučiny 2,5 Fagetum Dryopterido dilatatae-Fagetum

Popis charakteru výskytu z převážné části v mozaice s kulturami jehličnanů, zejména smrku menší izolované až fragmentální porosty maloplošně v okrajových částech, někdy opukový podklad s balvanitými rozpady kvádrových pískovců ve srovnání s Adršpašsko-teplickými skalami maloplošný, fragmentální výskyt

Festuco altissimae-Fagetum, Dentario enneaphylli-Fagetum

0,2

boreokontinentální bory

Betulo carpaticae-Pinetum

0,6

brusnicová vegetace skal a drolin

Vaccinion

0,2

Mastigobryo-Piceetum Equiseto-Piceetum

0,1

narušené fragmenty

Anastrepto-Piceetum

< 0,1

fragmenty v roklích

květnaté bučiny

podmáčené smrčiny horské třtinové smrčiny

údolní jasanovo-olšové Alnenion glutinoso-incanae < 0,1 velmi maloplošně podél vodotečí luhy lesní prameniště bez Cardaminion amarae < 0,1 tvorby pěnovců lesní kultury převážně smrkové porosty 66,9 s jehličnatými dřevinami lesní kultury s převahou 16,1 břízy holiny 7,0 (sestaveno na podkladě výsledků mapování pro soustavu NATURA 2000)

Přehled významných druhů cévnatých rostlin (podle znalostí k r. 2006)

název druhu

jedle bělokorá (Abies alba)

stupeň stupeň ohrožení ohrožení podle podle vyhlášky č. červeného aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. seznamu

dnes už jen místy vtroušená

popis biotopu druhu

C4a fytogeograficky významný výskyt horského druhu v relativně nízké nadmořské výšce na dně rokle

papratka horská (Athyrium distentifolium)

zatím známa 1 lokalita

−

ostřice převislá (Carex pendula)

vzácně

C4a

lesní prameniště

pouze v 1 rokli

C4a

fytogeograficky významný výskyt horského druhu v relativně nízké nadmořské výšce

1 lokalita

C4a

květnaté bučiny

mléčivec alpský (Cicerbita alpina) kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos)

21

stupeň stupeň ohrožení ohrožení podle podle aktuální početnost nebo vyhlášky č. červeného vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. seznamu

název druhu kapraď podobná (Dryopteris expansa)

zatím známo několik lokalit

podbělice alpská (Homogyne alpina)

C4b −

2 lokality

vranec jedlový (Huperzia selago) bledule jarní (Leucojum vernum) hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) rozrazil horský (Veronica montana) violka dvoukvětá (Viola biflora)

popis biotopu druhu rokle, balvaniště fytogeograficky významný výskyt horského druhu v relativně nízké nadmořské výšce, zejména rokle druh vyšších poloh, v území na balvaništi v rokli

zatím na 1 mikrolokalitě

ohrožený

C3

na 2 mikrolokalitách

ohrožený

C3

fragmenty olšin

1 mikrolokalita

C4a

květnatá bučina

1 lokalita

C4a

skeletovité svahy v bučině

ve 3 roklích

C4a

horský druh, v území v roklích

několik lokalit

C4a

okolí vodotečí, prameniště

uváděná kdysi německými autory (Sterngebirge), nezvěstná

C4a

Přehled druhů dle Červeného seznamu mechorostů ČR souhrnně pro NPR a NPP (Gutzerová 2005) aktuální početnost nebo vitalita kategorie populace v ZCHÚ* podle Červ. seznamu Bazzania tricrenata Ověřen VU Brachydontium trichodes Nalezen LC-att Calliergon gigantem Nalezen VU Campylopus fragilit Nalezen LC-att Cephalozia catenulata Neověřen VU Cephalozia leucantha Neověřen VU Chiloscyphus pallescens Nalezen LC-att Jungermannia caespiticia Neověřen VU – navržen na změnu Isothecium myosuroides Nalezen LC-att Kurzia sylvatica Neověřen LC-att Plagiothecium latebricola Nalezen DD – navržen na změnu Pohlia elongata Nalezen VU – návrh změny na LR-nt Polytrichum pallidisetum Nalezen LC-att Trichocolea tomentella Nalezen LR-nt Tritomaria exsectiformis Neověřen LR-att *Stav v r. 2005: ověřen – druh uváděný v literatuře a během IP znovu nalezen, neověřen – druh uváděný v literatuře a během IP nenalezen, nalezen – prvonález. název druhu

Stupeň ohrožení:

VU – ohrožený, LR-nt – blízký ohrožení, LC-att – neohrožený zasluhující pozornost, DD – nedostatečně znám.

22

Významné druhy řas souhrnně pro NPR a NPP (Hauer 2004) název druhu Geitleribactron perifyticum Orthoseira cf. roseana Radiococcaceae Dactylothece braunii

popis charakteru výskytu a charakteristika druhu drobná sinice velmi čistých a chladných vod, zvláště pramenů taxonomicky problematická centrická rozsivka, dosud uváděná pouze z teplých oblastí ČR taxonomicky problematická čeleď zelených řas hojná na lokalitě zelená řasa chladných aerických stanovišť, na území ČR byla tato řasa dosud známa pouze z Krkonoš

Významné druhy lišejníků souhrnně pro NPR a NPP (Halda 2004) název druhu Agonimia allobata Anaptychia ciliaris Arthonia arthonioides Arthonia endlicheri Arthonia fuliginosa Arthonia lapidicola Arthonia vinosa Bryoria implexa Calicium corynellum Calicium salicinum Caloplaca chrysodeta Cetraria sepincola Chaenotheca brunneola Chaenotheca chlorella Cladonia cenotea Cladonia cervicornis Cladonia pleurota Eiglera flavida Fellhanera subtilis Graphis scripta Haematomma ochroleucum Icmadophila ericetorum Hypogymnia vittata Lecania dubitans Lecanora hagenii Lecanora rugosela Lecanora swartzii Lecidea tesselata Lecidella anomaloides Micarea bauschiana Opegrapha herbarum Pannaria pezizoides Parmelia acetabulum Parmelia glabra Peltigera aphtosa

kategorie podle Červ. seznamu V Ex V Ex Ex V V Ex Ex Ex V Ex V V Ex Ex Ex Ex V V Ex Ex Ex Ex Ex Ex V Ex Ex V V Ex Ex Ex Ex

23

kategorie podle Červ. seznamu Peltigera didactyla Ex Peltigera venosa Ex Pertusaria leioplaca Ex Pertusaria pertusa Ex Pertusaria pupillaris V Physcia aipolia Ex Physcia adscendens V Physcia tenella V Physconia distorta Ex Physconia enteroxantha Ex Placynthium nigrum Ex Ramalina farinacea Ex Ramalina pollinaria V Schismatoma pericleum Ex Sphaerophorus melanocarpus Ex Sphinctrina anglica Ex Thelotrema lepadinum E Trapeliopsis glaucolepidea V Vulpicida pinastri V Xanthoria candelaria V Xylographa paralella Ex Vysvětlivky: Ex [extinct] – vyhynulé či nezvěstné druhy E [endangered] – ohrožené V [vulnerable] - zranitelné název druhu

Fauna Díky geomorfologické pestrosti a rozmanitosti utváření terénu se zde vytvořil rozsáhlý soubor různě extrémních stanovišť, která skýtají vhodné podmínky pro rozvoj a přežívání ekologicky odlišných skupin organismů. Od teplomilných a suchomilných ekotypů na nejvíce exponovaných stanovištích (vrcholcích skal a skalních plošinách), přes přechodová stanoviště stěn a úbočí skal až po chladnomilné a vlhkomilné ekotypy v zastíněných a hlubokých (inverzních) roklích. Ty často přecházejí až do extrémních stanovišť suťových jeskyní, hluboko pod povrchem terénu, kde se během roku minimálně mění mikroklima. V těchto podmínkách je předpoklad rozvoje a přežívání různých výjimečných druhů, často i glaciálních reliktů a to převážně ze skupiny bezobratlých živočichů. Rezervace je genofondovou základnou, která díky svým dosud zachovalým přírodním podmínkám a dostatečné rozloze k níž se samozřejmě v pozitivním smyslu přičítá i sousední NPR Broumovské stěny, skýtá záruku uchování genofondu různých druhů živočichů. Přesto, že poznání území Broumovských stěn byla věnována značná pozornost, systematicky zde fauna dosud nebyla studována. Zejména o bezobratlých se toho dosud ví málo. Ucelený obraz je pouze o výskytu ptáků.

24

Přehled významných druhů živočichů název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

popis charakteru výskytu

ŽIVOČICHOVÉ – pavoukovci pavouk (Bathyphantes simillimus) klepytník členěný – sekáč (Ischyropsalis hellwigi)

významný představitel glaciálních reliktů, obyvatel inverzních poloh a pseudokrasových jeskyní

relikt

výjimečný nález

nález v Kovářově rokli

ŽIVOČICHOVÉ – síťokřídlí mravkolev obecný (Myrmeleon formicarius)

na vhodných lokalitách po celém území, například na osluněných okrajích lesních cest

častý

ŽIVOČICHOVÉ – blanokřídlí mravenci rodu (Formica sp. )

častý

ohrožený

hnízda mravenců rodu Formica se vyskytují na celém území, v okrajových a osluněných lesních partiích

ŽIVOČICHOVÉ – brouci střevlík (Amara erratica) střevlík (Pterostichus rufitarsis)

vzácný

drabčík (Zyras haworthi)

vzácný

kovařík (Ampedus suecicus)

vzácný

kovařík (Ctenicera virens)

vzácný

kovařík (Danosoma fasciata)

pozoruhodný nález dokumentující inverzní charakter lokalit (druh subalpinského klečového pásma) vzácný, lokální, reliktní druh; známý především z horských bukových porostů; dokresluje přírodní zachovalost a inverzní charakter míst výskytu. vzácný druh, nalézán spíše jen na jednotlivé kusy, často v souvislosti s různými druhy mravenců relikt přirozených smrkových porostů nižších poloh; známý též ze Šumavy-Stožec, Beskyd-Smrk, Staré Hamry a Bumbálka známý z Krkonoš, Orlického podhůří, Hrubého jeseníku a Beskyd relikt přirozených smrkových porostů nižších poloh; známý též ze Šumavy, Beskyd, Krušných hor, Novohradských hor, Orlických hor a Králického Sněžníku v ČR známý spíše z hraničních pohoří (starší nálezy), nyní z ČR České Švýcarsko, Český Ráj, Podyjí

vzácný

vzácný

kovařík (Sericus subaeneus)

vzácný

lesknáček (Ipidia binotata)

vzácný

relikt zachovalých horských bukových až smrkových lesů

25

lenec (Xilita laevigata)

v Čechách známý pouze z Králického Sněžníku, ze zachovalých jehličnatých porostů a horských smrčin

velmi vzácný a lokální

ŽIVOČICHOVÉ – motýli Drepana curvatula Drymonia obliterata

vzácný

Cryphia ereptricula

lokální vzácný

vzácný

Pseudeustrotia candidula

vzácný

Elaphria venustula

nehojný

Agrochola lota Polymixis xanthomista

nehojný

Photedes minima

lokální motýl bukových, nebo dubových lesů, různověké porosty druh typický pro teplá skalnatá stanoviště, ve východních Čechách dosud jen ojedinělé nálezy teplomilný druh, ve východních Čechách se rozšířil teprve v druhé pol. 90 let lokálně rozšířený druh teplých lokalit druh vlhčích listnatých lesů druh typický pro skalnatá stanoviště vyskytuje se na vlhkých travnatých porostech

lokální, vzácný nehojný lokální druh

ŽIVOČICHOVÉ – obojživelníci čolek horský (Triturus alpestris) čolek obecný (Triturus vulgaris) skokan hnědý (Rana temporaria) ropucha obecná (Bufo bufo)

ojedinělý výskyt

silně ohrožený

výskyt v mokřadních biotopech

ojedinělý výskyt

silně ohrožený

výskyt v mokřadních biotopech

častý výskyt ojedinělý výskyt

výskyt v okrajové části MZCHÚ ohrožený

výskyt v okrajových částech MZCHÚ, většinou se zde nerozmnožuje

ŽIVOČICHOVÉ – plazi zmije obecná (Vipera berus) ještěrka obecná (Lacerta agilis) ještěrka živorodá (Lacerta vivipara ) slepýš křehký (Anguis fragilis)

ojedinělý výskyt

kriticky ohrožený

častý výskyt

silně ohrožený

častý výskyt

silně ohrožený

ojedinělý výskyt

silně ohrožený

ojedinělý výskyt i uvnitř MZCHÚ spíše v přechodových partiích a při okrajích MZCHÚ na vhodných osluněných lokalitách po celém území Broumovských stěn spíše při okrajových částech MZCHÚ

ŽIVOČICHOVÉ – ptáci Avifauna je zpracována v samostatném oddílu.

ŽIVOČICHOVÉ – savci rejsek horský (Sorex alpinus) veverka obecná (Sciurus vulgaris)

vzácný

silně ohrožený

častý výskyt

ohrožený

26

vzácný a významný živočich, v celosvětovém červeném seznamu IUCN jako zranitelný druh častý výskyt v lesích NPP

plch velký (Glis glis) plšík lískový (Muscardinus avellanarius)

častý výskyt častý výskyt

ohrožený silně ohrožený

ojedinělý výskyt v NPP v okrajových partiích starších listnatých porostů po celém území

Avifauna Broumovské stěny jsou významnou lokalitou pro avifaunu. Vzhledem k přirozené mobilitě ptáků až na nepatrné výjimky nelze striktně rozdělit na ptáky vyskytující se v NPR a ptáky v NPP, kterážto území spolu úzce souvisí. Mezi tyto výjimky je možno počítat například výra velkého, jehož výskyt je orientován spíše do NPR. Také sokol stěhovavý dosud hnízdí pouze v části vymezené pro NPR, potenciálně je možno s oběma druhy počítat i pro NPP. Například v Kovářově rokli jsou vhodné hnízdní příležitosti pro sokola stěhovavého. Terénním monitoringem v celém území Broumovských stěn bylo v hnízdním období zjištěno cca 96 druhů ptáků, z toho cca 51 druhů hnízdících. Zvláště chráněných ptáků se zde vyskytuje 28 druhů, z toho 7 hnízdících. Z ostatních ptáků je to dalších cca 68 druhů. Od poválečného období z území zcela vymizelo 5 druhů ptáků: sokol stěhovavý, tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní a kavka obecná, z nichž někteří se zde opět vyskytují (viz. tabulky), nově se rozšířil krkavec velký. Uvedené druhy ptáků, jejich populace, stanoviště a hnízdiště jsou na území rezervace negativně ovlivňovány více druhy lidské činnosti. Podle závažnosti dopadů se jedná o lesní hospodářskou činnost, turistický ruch, horolezectví, cykloturistiku, konání sportovních akcí, těžbu pískovce, elektro-energetiku, myslivost, letecké aktivity, sběr lesních plodin, stavební údržba. Přehled zvláště chráněných druhů ptáků vyskytujících se v hnízdním období A) kriticky ohrožené druhy název druhu

sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ potencionální možnost hnízdění 1 páru, trend − mírný nárůst

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

popis charakteru výskytu

příležitostný výskyt v oblasti Pískové a Kovářovy rokle kriticky ohrožený Skalní stěny, nerušená stanoviště

B) silně ohrožené druhy název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ

čáp černý (Ciconia nigra) drozd cvrčala (Turdus iliacus)

nehnízdí, 0–1 pár; trend – stabilní stav možné hnízdění, početnost neznámá; trend neznámý

holub doupňák (Columba oenas)

doložené hnízdění, 5–10 párů; trend – mírný nárůst

chřástal polní (Crex crex) krahujec obecný (Accipiter nisus)

početnost neznámá; trend neznámý doložené hnízdění, 5 párů; trend − stabilní stav možné hnízdění, početnost neznámá, vzácný výskyt; trend neznámý

krutihlav obecný (Jynx torquilla)

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

popis charakteru výskytu

silně ohrožený

zaletuje z hnízdiště v Božanově

silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený

27

výskyt vázán na zbytky bukových porostů Signálu a jižních svazích nad Bělým možný výskyt na holinách a rozsáhlých pasekách hustší, většinou smrkové porosty

název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ

křepelka polní (Coturnix coturnix) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ostříž lesní (Falco subbuteo)

početnost neznámá; trend − mírný nárůst pravděpodobné hnízdění 5 párů; trend - stabilní stav řidký druh; trend − mírný nárůst

sýc rousný (Aegolius funereus) včelojed lesní (Pernis apivorus)

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

popis charakteru výskytu

silně ohrožený

možný výskyt na holinách a rozsáhlých pasekách

silně ohrožený

jehličnaté porosty s podrostem

silně ohrožený

otevřené terény

doložené hnízdění, 3 páry; trend − stabilní stav

silně ohrožený

výskyt vázán na doupné skupiny buků, hnízdí i v solitérních stromech na pasekách a holinách

pravděpodobné hnízdění, 1 pár, řidký výskyt; trend − stabilní stav

silně ohrožený

k hnízdění vybírá starší porosty a hnízdí vysoko v korunách

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

popis charakteru výskytu

C) ohrožené druhy název druhu čáp bílý (Ciconia ciconia) jestřáb lesní (Accipiter gentilis) krkavec velký (Corvus corax) lejsek šedý (Muscicapa striata) moták pochop (Circus aeruginosus)

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ nehnízdí, 0 párů; trend − v r. 2005 pokles parvděpodobné hnízdění, 1 pár; trend –mírný úbytek doložené hnízdění, 1 pár a cca 5 až 10 nehnízdících jedinců; trend – silný nárůst pravděpodobné hnízdění, početnost neznámá; trend neznámý

ohrožený ohrožený

ohrožený

pouze na přeletu při potulkách a migracích starší i smrkové porosty hnízdění na skalách, výskyt plošně v celém MZCHÚ

ohrožený

nehnízdí, běžný druh; trend – mírný úbytek

ohrožený

pravděpodobné hnízdění, ořešník kropenatý početnost do 10 párů; trend (Nuctifraga caryocatactes) – stabilní stav rorýs obecný běžný druh; trend – stabilní (Apus apus) stav sluka lesní možné hnízdění, řídký (Scolopax rusticola) druh; trend neznámý ťuhýk obecný možné hnízdění běžný (Lanius collurio) druh; trend neznámý vlaštovka obecná nehnízdí, běžný druh; trend (Hirundo rustica) – mírný pokles doložené hnízdění, výr velký 0–1 obsazené teritorium; (Bubo Bubo) trend – stabilní stav

ohrožený ohrožený

zaletuje nad svahy z Broumovské kotliny a přeletuje při migracích ve smrkových porostech mladších tříd zaletuje při lovu potravy a migracích

ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený

zaletuje na lov z okolních obcí a při migracích ve skalách při úpatí i ve stěnách skal

Komentář k jednotlivým druhům Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Oblast Broumovských stěn byla v minulosti význačným stanovištěm sokola stěhovavého v rámci celé ČR (Hudec 1997). Hnízdily zde patrně 2 až 3 páry současně. Již v r. 1920 bylo doloženo hnízdění v masívu Koruny. Dravci zde hnízdili pravidelně každý rok. Lokalita byla obsazena až do r. 1968 (Volf in verb.). V r. 1947 bylo nalezeno hnízdo se 2 mláďaty na skalách v oblasti Supího koše a v letech 1952–1953 na Velké kupě u Martínkovic. Začátkem osmdesátých let pozoroval pár sokolů p. Kurtak (in verb.) v oblasti Lopoty.

28

V letech 1980–2000 sokol v Broumovských stěnách nehnízdil. V letech 1995–2000 byla v rámci Programu na záchranu sokola stěhovavého a raroha velkého v ČR na ZCHÚ v masívu Koruny provedena reintrodukce 16 mladých sokolů (11× M, 5× F). Vypouštěcí proces byl koordinován AOPK ČR, pracovištěm Havlíčkův Brod. Na jaře r. 2000 se v JV části ZCHÚ utvořil první pár, který však nezahnízdil. Důvodem byla patrně skutečnost, že byl tvořen ptáky ve druhém roce života. V roce 2003 pár zahnízdil, avšak hnízdění skončilo po inkubaci neúspěchem, a následující rok z hnízda vylétla 3 mláďata. V r. 2005 sokoli obsadili krkavčí hnízdo, z kterého patrně vylétlo jedno mládě. V území navržené NPP Polické stěny je oblast Kovářovy a Pískové rokle potenciální hnízdní lokalitou. Ptáci se zde příležitostně zdržují a v minulosti na skalách v blízkosti Supího koše i hnízdili. Dalším skalním stanovištěm, kam sokoli zaletují, jsou okrajové stěny a věže po obvodu Božanovského Špičáku. Výstavky na pasekách plošiny jsou odpočinkovými stanovišti a místy, kde na konci zimy dravci často jednotlivě vysedávají před tvorbou párů.

Čáp černý (Ciconia nigra) V osmdesátých letech minulého století hnízdil v Pískové rokli na smrku. Hnízdiště zaniklo z důvodu vymýcení porostu. Další staré hnízdo se nacházelo na silném buku v porostu 223B17, avšak časem se rozpadlo. V r. 2000 obsadil pár čápů hnízdo v oddělení 212 náhradou za poškozené stanoviště u obce Božanov. Toto hnízdo se nachází nedaleko hranice ZCHÚ. V r. 2005 se pár opětovně vrátil na hnízdiště v malém lesíku v intravilánu obce Božanov v Broumovské kotlině. Do jihozápadní části navržené NPP zaletují jednotliví ptáci z Machovska a patrně i ze sousedních Stolových hor. Hnízdění nebylo v této části Broumovských stěn doposud potvrzeno.

Holub doupňák (Columba oenas) Výskyt holuba doupňáka je vázán na zbytky bukových porostů na svazích Signálu a v jihozápadním svahu nad obcí Bělý.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Hnízdní výskyt kulíška nebyl v této části Broumovských stěn doposud doložen. Tato skutečnost je však spíše dána nízkou intenzitou monitorovacích aktivit, než samotnou absencí druhu. Jeho výskyt je velmi pravděpodobný zejména v jehličnatých porostech s podrostem na plošině Signálu až po Bárklovy rokle. Pravděpodobně se vyskytuje i ve starých smrčinách hlubokých zářezů roklí nad Hlavňovem. Mimo NPP byl zjištěn na S svahu Lhotského Šefelu, kde na jaře 1991 a později tokal celý pár. Další výskyt byl potvrzen na Machovsku na Boru.

Sýc rousný (Aegolius funereus) Výskyt druhu v hnízdním období je vázán na zbytky starých bukových porostů, kde obsazuje dutiny po datlu černém. Jeho početnost v Broumovských stěnách je vyšší v severovýchodním svahu NPR s chladnějším klimatem, než na plošinách a jižních svazích NPP. Na území NPP obsazuje nejen zbytky starých bučin, ale i solitérní stromy na pasekách a holinách. Takovéto případy byly doloženy u Junáckých skal a mimo navrženou NPP i nad Řeřišným. V bučinách byl zjištěn jako hnízdící ve svahu nad Bělým pod Barklovými roklemi.

Včelojed lesní (Pernis apivorus) Na jižních svazích je možné na základě pozorování předpokládat hnízdění 1 páru.

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Jestřáb lesní je význačný a pravidelně hnízdící dravec Broumovských stěn. Jeho hnízdění byla ve všech případech doložena pouze v příkrém severovýchodním svahu nad Broumovsko kotlinou, a to na 4 lokalitách. Hnízdní porosty se nacházely buď na hranicích nebo mimo NPR. V navržené NPP nebylo dosud hnízdění druhu doloženo. V minulosti 1 pár pravidelně hnízdil nedaleko Řeřišného v úbočí Machovského Šefelu a další pod Borem u Machovské Lhoty. V předmětném území NPP je možné předpokládat hnízdní výskyt jednoho páru na základě teritoriálních projevů v roklích u Suchého Dolu. Krkavec velký (Corvus corax) Krkavec velký se na území České republiky rozšířil až v 80. letech minulého století. Broumovské stěny byly obsazeny jako jedna z prvních lokalit ve východních Čechách. V r. 1981 a 1982 se vyskytoval pár na Božanovsku v okolí Studené. Celkový stav pro masív Broumovských stěn činí 3 hnízdní páry. V NPP je pravidelným hnízdištěm Kovářova a Písková rokle.

Výr velký (Bubo bubo) Výr velký je význačným a pravidelně hnízdícím druhem. Jeho hnízda byla nalezena výhradně na skalách, na římsách a v dutinách stěn, a to ve všech případech jen na území NPR. V období let 1985 až 2006 byl jeho stav v Broumovských stěnách stabilní mezi 4 až 5 obsazenými okrsky, i když v průběhu doby došlo k posunu jednotlivých párů na základě změněných stanovištních podmínek a patrně i tlaku ze strany krkavce velkého. Výskyt výra je soustředěn do porostů pod okrajovou hranou svahu nad Broumovskou kotlinou, kde se nacházejí 4 obsazená teritoria (Vrána in verb. 2006). V území NPP nebylo doposud hnízdění výrů doloženo.

29

Jeden houkající samec byl opakovaně po letech zjištěn u Bělého pod Bárklovými roklemi, další měl podle Černého houkat v lese nad Hlavňovským rybníkem.

Přehled ostatních druhů ptáků vyskytujících se v hnízdním období název druhu brávník obecný (Turdus viscivorus) brhlík lesní (Sitta europaea) budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) budníček menší (Phylloscopus collybita) budníček větší (Phylloscopus trochilus) čečetka zimní (Acanthis flammea) červenka obecná (Erithacus rubecula) čížek lesní (Carduelis spinus) datel černý (Dryocopus martius) dlask tlustozobý (Coccuthraustes coc.) Drozd zpěvný (Turdus philomelos) Holub domácí (Columba livia f. domes.) Holub hřivnáč (Columba palumbus) hrdlička divoká (Streptopelia turtur) hrdlička zahradní (Streptopelia decaoc.) hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) Jiřička obecná (Delichon urbica) kachna divoká (Anas platyrhynchos) kalous ušatý (Asio otus) káně lesní (Buteo buteo) konipas bílý (Motacilla alba) konipas horský (Motacilla cinerea) konopka obecná (Acanthis cannabina) kos černý (Turdus merula) králíček obecný (Regulus regulus)

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:1 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 2, H:1 V: 4, H:3 V: 3, H:1 V: 3, H:3 V: 3, H:1 V: 4, H:3 V: 4, H:0 V: 4, H:3 V: 2, H:1 V: 3, H:0 V: 4, H:3 V: 4, H:1 V: 3, H:1 V: 3, H:3 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:2 V: 4, H:3 V: 4, H:3

30

název druhu králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) Křivka obecná (Lixia curvirostra) kukačka obecná (Cuculus canorus) kvíčala obecná (Turdus pilaris) lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) linduška lesní (Anthus trivialis) mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caud.) pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) pěnice pokřovní (Sylvia curruca) pěnice slavíková (Sylvia borin) pěnkava obecná (Fringilla coelebs) pěvuška modrá (Prunella modularis) poštolka obecná (Falco tinnunculus) puštík obecný (Strix aluco) racek chechtavý (Larus ridibundus) rehek domácí (Phoenicurus ochruros) rehek zahradní (Phoenicurus phoenicur) sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) skřivan polní (Alauda arvensis) sojka obecná (Garrulus glandarius) stehlík obecný (Carduelis carduelis) straka obecná (Pica pica) strakapoud malý (Dendrocopos minor) strakapoud velký (Dendrocopos major) Strnad obecný (Emberiza citrienella) střízlík obecný (Troglodytes troglod.) sýkorka babka (Parus palustris)

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ V: 4, H:3 V: 3, H:1 V: 3, H:1 V: 4, H:3 V: 3, H:3 V: 4, H:1 V: 3, H:1 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:3 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:3, P:3 V: 3, H:3, P: 3-5 V: 4, H:0 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:1 V: 4, H:1 V: 4, H:3 V: 3, H:1 V: 3, H:0 V: 2, H:3 V: 3, H:3 V: 4, H:3 V: 4, H:3 V: 3, H:3

31

název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ V: 4, H:3

sýkorka koňadra (Parus major) sýkora lužní V: 4, H:3 (Parus montanus) sýkora modřinka V: 4, H:3 (Parus caeruleus) sýkorka parukářka V: 3, H:3 (Parus cristatus) sýkora uhelníček V: 4, H:3 (Parus ater) šoupálek dlouhoprstý V: 3, H:3 (Certhis familiar.) špaček obecný V: 3, H:3 (Sturnus vulgaris) volavka popelavá V: 3, H:0 (Ardea cinerea) vrabec polní V: 2, H:0 (Passer montanus) vrána o. šedá V: 2, H:2, P: 1-2 (Corvus c. cornix) zvonek zelený V: 4, H:3 (Carduelis chloris) zvonohlík zahradní V: 4, H:3 (Serinus serinus) žluna šedá V: 2, H:1 (Picus canus) žluna zelená V: 3, H:3 (Picus viridis) V – výskyt Ex: vyskytoval se v minulosti, vymizel 0: nevyskytuje se S: sporadický nepravidelný výskyt 1: velmi vzácný pravidelný výskyt 2: vzácný pravidelný výskyt 3: řídký pravidelný výskyt 4: běžný pravidelný výskyt N: neklasifikováno (pro všechny sloupce) H – hnízdění Ex: hnízdil v minulosti, vymizel 0: nehnízdí 1: možné hnízdění 2: pravděpodobné hnízdění 3: prokázané hnízdění P – počet párů číselný údaj

Přehled zvláště chráněných druhů ptáků vyskytujících se v období migrací a potulek A) kriticky ohrožené druhy název druhu

jeřáb popelavý (Grus grus) koliha velká (Numenius arquata)

kategorie aktuální početnost nebo podle vyhlášky č. popis charakteru výskytu vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. M: 3, T: N kriticky ohrožený častější při jarní migraci, v r. 2005 se zdržovali v letním období 3 ex. v Broumovské kotlině M: 3, T: N kriticky ohrožený

32

název druhu luňák červený (Milvus milvus) luňák hnědý (Milvus migrans) orel křiklavý (Aguila pomarina) orel mořský (Haliaeetus albicilla) orlovec říční (Pandion haliaetus) ostralka štíhlá (Anas acuta) sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

kategorie aktuální početnost nebo podle vyhlášky č. popis charakteru výskytu vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. M: 2, T: + kriticky ohrožený v letech 2000 až 2005 se zvyšuje frekvence pozorování v období tahu M: 1, T: N kriticky ohrožený M: S, T: N

M: 2, T: +

kriticky ohrožený zcela ojedinělý migrant, oblast leží mimo tahový koridor severoněmeckých populací kriticky ohrožený protahuje v období září, říjen a únor běžného roku kriticky ohrožený

M: 3, T: N

kriticky ohrožený

M: 2, T: +

kriticky ohrožený

M: 1, T: +

B) silně ohrožené druhy název druhu bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) čáp černý (Ciconia nigra) drozd cvrčala (Turdus iliaceus) dudek chocholatý (Upupa epops) holub doupňák (Columba oenas) chřástal polní (Crex crex) jeřábek lesní (Bonasia bonasia) kavka obecná (Corvus monedula) krahujec obecný (Accipiter nisus) krutihlav obecný (Jynx torquilla) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) křepelka polní (Coturnix coturnix) lejsek malý (Ficedula parva) moták lužní (Circus pygargus) pilich šedý (Circus cyaneus) ostříž lesní (Falco subbuteo) sýc rousný (Aegolius funereus)

kategorie aktuální početnost nebo podle vyhlášky č. vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. M: 3, T: N silně ohrožený M: 3, T: +

silně ohrožený

M: 3, T: N

silně ohrožený

M: 1, T: N

silně ohrožený

M: 4, T: +

silně ohrožený

M: 4, T: +

silně ohrožený

M: 1, T: N

silně ohrožený

M: 3, T: -

silně ohrožený

M: 4, T: S

silně ohrožený

M: N, T: N

silně ohrožený

M: N, T: N

silně ohrožený

M: 3, T: N

silně ohrožený

M: N, T: N

silně ohrožený

M: 2, T: S

silně ohrožený

M: 3, T: +

silně ohrožený

M: 3, T: +

silně ohrožený

M: N, T: N

silně ohrožený

33

popis charakteru výskytu

průtah od první dekády března

pouze za přeletu, v okolních obcích nehnízdí

název druhu včelojed lesní (Pernis apivorus)

kategorie aktuální početnost nebo podle vyhlášky č. vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. M: 3, T: N silně ohrožený

popis charakteru výskytu

C) ohrožené druhy název druhu bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) brkoslav severní (Bobycilla garrulus) čáp bílý (Ciconia ciconia) hýl rudý (Carpodacus erythrinus) jestřáb lesní (Accipiter gentilis) kormorán velký (Phalacrocorax carbo) krkavec velký (Corvus corax)

kategorie aktuální početnost nebo podle vyhlášky č. vitalita populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. M: 3, T: N ohrožený M: 3, T: N

ohrožený

M: 3, T: S

ohrožený

M: 3, T: N

ohrožený

M: 3, T: S

ohrožený

M: 3, T: +

ohrožený

M: 4, T: +

ohrožený

lejsek šedý M: 3, T: N ohrožený (Muscicapa striata) ořešník kropenatý M: 3, T: + ohrožený (Nucifraga caryocatactes) pochop rákosní M: 4, T: + ohrožený (Circus aeroginosus) rorýs obecný M: 4, T: S ohrožený (Apus apus) sluka lesní M: 3, T: ohrožený (Scolopax rusticola) ťuhýk obecný M: 3, T: N ohrožený (Lanius collurio) ťuhýk šedý M: 3, T: + ohrožený (Lanius excubitor) vlašťovka obecná M: 4, T: N ohrožený (Hirundo rustica) výr velký M: 3, T: N ohrožený (Bubo bubo) M – migrace S: sporadický nepravidelný migrant 1: velmi vzácný migrant 2: vzácný migrant 3: řídký migrant 4: běžný migrant N: neklasifikováno T – trend změny výskytu

--: silný úbytek -: mírný úbytek S: stejný stav po celé sled. období +: mírný nárůst ++: silný nárůst N: neklasifikováno

34

popis charakteru výskytu

v zimním období 2004-2005 a 2005-2006 ve zvýšeném počtu

v období pohnízdních potulek výskyt zejména tohoročních ptáků, pronásledovaný druh

v období pohnízdních potulek ve zvýšeném počtu, často i více jak 10 ex. v hejnu

v období jarního tahu podél vodotečí

2.2. Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Zdejší krajina, byla na přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu pokryta lesem, který byl součástí českého pohraničního hvozdu a náležel panovníkovi. Později na neobydleném území při hranicích česko-kladských jako kolonisátoři působili břevnovští řeholníci. Újezd polický s přilehlým územím daroval Břevnovu Král Přemysl Otakar I. Klášterní panství se pak rozšiřovalo dále na sever, do dnešního Broumovska. Zde byla tvrz, kde sídlil fojt, ustanovený českým panovníkem. Toto fojtství r. 1266 koupil břevnovský opat Martin za 220 hřiven stříbrných. Později byl klášter povýšen na opatství, avšak zůstal ve spojení s mateřským klášterem břevnovským. Opat břevnovský byl zároveň opatem broumovským. Během doby musel řád často hájit svá vlastnická práva i příslušnost k Čechám, neboť čeští panovníci mnohdy dávali klášterní majetky do zástavy světským pánům a byly snahy o odtržení Broumovska od Čech. V majetku benediktinského řádu zůstal broumovský velkostatek do r. 1948, kdy při pozemkové reformě byly jeho lesy převzaty státem a bylo zřízeno ředitelství státních lesů v Broumově. Na mapových přílohách č. 1/6-1/9 je hranice NPP zanesena do podkladu Müllerovy mapy Čech a I.-III. vojenského mapování. a) ochrana přírody Pro zachování přírodních hodnot území byla v r. 1956 nejcennější část Broumovských stěn o rozloze 638 ha vyhlášená státní přírodní rezervaci. Cílem její ochrany je uchování především všech prvků neživé přírody a reliéfu jako nezbytného základu pro zdárnou existenci všech zdejších ekosystémů vázaných na pískovcový pseudokrasový terén. b) lesní hospodářství Historie poměrně rozsáhlého panství broumovského byla spojena po celou dobu s benediktinským řádem. Na tomto území se počátkem historické doby rozkládal hluboký les, který byl součástí českého pohraničního hvozdu, chránícího zemi proti nepřátelským vpádům. Kraj byl tehdy neobydlený, v lesích bylo mnoho zvěře, včetně medvědů a vlků. Obyvatelstvo sem pronikalo pozvolna z nynějšího Náchodska. Koncem 12. stol. získal část zdejšího území včetně Broumovských stěn benediktinský řád, který v duchu svých tradic začal území kolonizovat, kácet lesy a přeměňovat je na zemědělskou půdu. Koncem patrimonijního období v 1. pol. 19. stol. byla celková výměra broumovského a polického panství 41.015 jiter (= 15 023 ha), z čehož připadalo na dominikální půdu 11.567 jiter (= 4 237 ha) a na rustikál (půdu poddanskou – selskou) 29.448 jiter (= 10 787 ha). Z této výměry připadalo na lesy celkem 14.327 jiter (= 5 248 ha), z toho bylo 8.755 jiter (= 3 207 ha) rustikálních lesů. Lesní hospodářství se až do poloviny 18. stol. omezovalo na těžbu dříví, hlavně pro potřeby kláštera a režijního hospodářství, částečně i na prodej. Kromě pivovaru a několika pil však nebyly nalezeny záznamy o žádných průmyslových podnicích, které by měly větší nároky na dodávky dříví pro svůj provoz. Dříví bylo těženo hlavně na blízkých a snadno přístupných místech, což mělo za následek ústup lesa v nižších polohách a udržení lesů v polohách vyšších. Od poloviny 18. století docházelo k intenzivnějšímu lesnímu hospodářství, a to jednak z hlediska plánování, tak i z hlediska stanovení těžeb tak, aby rozsah lesů nebyl zmenšován. Proto byly využívány i lesy odlehlé a nesnadno přístupné, čímž byly šetřeny lesy v nižších a přístupnějších polohách. V té době se začalo s obnovou síjí na těch místech, kde z jakýchkoliv důvodů nedošlo k přirozenému zmlazení. Při tom již asi od poloviny 18. stol. byl do zdejších lesů zaváděn modřín. Podle údajů z konce 17. a počátku 18. stol. byly na území NPP/NPR hlavními dřevinami jedle, smrk, buk, místy borovice a bříza. 35

K prvé hospodářské úpravě výnosů broumovských lesů dochází v r. 1827. Elaborát Fr. Oppela byl po 20 letech vystřídán zařízením Tomáškovým; a od 70. let 19. stol. pak byly konány pravidelné revize stavu porostů. S prováděním prvé úpravy lesního hospodářství na panství broumovském, včetně Broumovských stěn bylo započato v r. 1827 Františkem Oppelem. Jeho dílo je v pozdější době označováno za provizorium, poněvadž svoji úpravu provedl na základě plošných údajů daňové regulace z r. 1787 (josefiánský katastr). Dochované písemné zprávy o stavu broumovských lesů začínají od počátku 17. stol. O přítomnosti různých druhů dřevin nás poučují dochované popisy hranic, v nichž jsou zaznamenány stromy, na kterých byl vyznačen průběh majetkové hranice. V r. 1699 byly obnovovány hranice mezi broumovským majetkem a Kladskem jižně od Božanova. Jako hraniční stromy se tehdy uvádí dvakrát buk, jinak byla hranice vyznačena kameny. V r. 1710 byly popsány hranice mezi broumovským majetkem u Božanova a městem Vünschelburg (Nowa Ruda), kde se velmi často uvádí jedle, několikrát borovice, dále smrk, bříza, buk, vrba. S prováděním umělé obnovy se na broumovském majetku začalo kolem roku 1750 a jelikož za hraniční stromy byly obvykle vybírány již odrostlejší kmeny. Proto můžeme na dřeviny, zaznamenané v hraničních popisech, pohlížet jako na dřeviny přítomné i v lesích s přirozenou skladbou, tedy ještě ne příliš ovlivněnou lidskou činností. Na základě uvedených údajů z popisů hranic a účtů můžeme říci, že broumovské lesy byly do poloviny 18. stol., kdy se zde začíná s umělou obnovou, lesy smíšenými. Hlavními dřevinami zde byla jedle a smrk s příměsí buku a borovice, která se vyskytovala ve všech revírech. Borová kmenovina však byla vykazována a účtována zvlášť, odděleně od ostatního měkkého dříví, z čehož lze usuzovat, že byla poměrně vzácnější. U ostatních druhů dřevin se výslovně mluví o olši, bříze a jilmu. Nové směry hospodaření v broumovských lesích se začínají uplatňovat v polovině 18. stol. Z jedné z instrukcí z r. 1732 vyplývá, že za třicetileté a prusko-rakouské války byly broumovské lesy ruinovány a proto musí být kultivovány. Z lesů mělo být především vyklizeno ležící dříví a odstraněny pařezy i s kořeny. Na tuto práci se mělo z obcí povolat 50 pracovitých mužů za denní plat, poněvadž roboty jsou vykonávány nepořádně. Také měly být odklizeny palisády, jichž bylo mnoho tisíc a vojenské polní chatrče. Vstup do lesů byl zakázán pro lidi i dobytek. Po důkladné inventarizaci lesů bylo navrženo, kde a jak budou založeny nové obnovní seče pro přirozenou obnovu. Bylo přikázáno, že při těžbě stavebního dříví se má brát ohled na šetření a uchování dobrého stavu lesů. Kůra se měla hned oloupat, dříví otesat a uložit pod nějakým přístřeškem, kam by byl přístup slunce a větru, nikoliv však deště a tak bylo dřevo zabezpečeno před hnilobou. Pařezy a kořeny měly být přikryty zemí a výhonky přivedeny k novému obrostu. Po vyčištění lesů a srovnání válečných jam se měla zajistit obnova lesa ze semene, které se mělo brát ze stromů 15 až 20 loket vysokých. Semeno jehličnanů se sbíralo zralé; tj. sběr v říjnu a listopadu a hned provedena síje a překopáním půdy motykou. V případě mokrého a chladného počasí se mělo semeno uschovat na jaro. Obnově se mělo také napomáhat přesazováním náletu do jamek asi 3–4 couly velkých, a to jak u jehličnanů, tak i u buku. K zakládání porostů tvrdých dřevin se mělo používat žaludů a bukvic, které měly být těžké, suché a čerstvé. Měly se uskladnit v sudu a ve vrstvách prosypat vlhkým pískem, když na jaře začnou klíčit, dát je do země (– těžší na 1 coul, lehčí půl coulu hluboko). Do takovýchto míst pak neměl být pouštěn dobytek, ani se zde nesměly zakládat ohně, nýbrž místa měla být obehnána ochrannými tyčemi. V r. 1741 byla vydána instrukce pro lesního inspektora, který byl ustanoven z řad mnichů a měl dozírat na lesy a také na správné vykonávání funkce polesného. Mimo jiné povinnosti měl dbát, aby bylo prováděno vyznačování dříví cejchovačkou, měl dohlížet na 36

zpracování větrných polomů, aby byly lesy udržovány zdravé, čisté a aby stromy mohly lépe růst. Vyznačené dříví mělo být včas káceno a řádně zpracováno a srovnáno do sáhů; zužitkovat se měly i vrchy a větve. Dříví mělo být před koncem zimy odvezeno z lesa, aby na jaře nebyly mladé stromky ničeny, zvěř rušena a nedělaly se škody. Mimo určený čas ke kácení v zimě neměl být nikdo v lese trpěn a kdyby se nalezlo v lese neodvezené dříví, mělo se zabavit, ať bylo zaplaceno. Pastva dobytka byla zakázána, pokud nebylo dáno úřadem povolení. Dřevaři nesměli v lese rozdělávat ohně. Při těžbě se neměl skácet celý kus lesa najednou, nýbrž stromy měly být tu a tam vybírány, kde byly husté a překážely si navzájem v růstu. Některá místa v lesích měla být hájena, kde se nesměl pást dobytek. Další instrukce pak opakují a doplňují nebo rozvádějí tato ustanovení. Tak např. instrukce z r. 1798 pro vrchního myslivce nařizuje, aby paseky vyznačoval dle stavu lesa a to během září až do poloviny října. Stavební dříví se mělo kácet jen v prosinci a lednu, kdy není míza. Pustá a prázdná místa, která potřebují osetí semenem, se měla osít v příhodném čase tím druhem, který je přiměřený té které krajině. Personál si měl obstarat zásobu lesních semen – tak jako dosud vlastním sběrem; každý měl nasbírat určité množství zralých šišek, nechat je vyluštit a semeno vyset. Semeno v revíru nasbírané, mělo být zase v témže revíru vyseto. Kultury a mlaziny měly být chráněny před pastvou a travařením. Na ochranu lesa byl kladen důraz i v instrukci pro nově ustanoveného lesmistra z r. 1799. Měl bránit všemu, co by poškozovalo mlází, jako travaření, pastva dobytka, ořezávání větví, hrabání steliva a mechu. Přistižený hovězí dobytek v lese měl být zabrán, dokud by majitel nezaplatil náhradu, kdežto kozy a ovce v lese měly být na místě zastřeleny. Cesty a stezky zabíraly mnoho místa, proto se přebytečné měly zalesnit. Poněvadž semenné roky ve zdejších lesích byly jednou za 6-7 roků, proto měl lesmistr dbát, aby byla dostatečná zásoba semene. V této době se již také hlásá snaha a šetření dřívím, jak se dovídáme z písemností z r. 1887, jíž opat opravuje poměr mezi hospodářským a lesním úřadem. Praví se zde, že u dvorů jsou vysazovány vrby, olše a jiné podobné dřeviny, které obhospodařuje šafář a tohoto dříví se mělo užívat pro potřeby hospodářství a topení ve dvorech. Tím se měl ušetřit klest z lesů i náklady na jeho dovoz. Toto dříví mělo být vykazováno a dodáváno v řádných tloušťkách, neboť se tím nic neušetří, když je použito slabé dříví a stavba pak podlehne mnohem dříve zkáze. Na topení (hlavně pro pivovar) se mělo dodávat suché dříví, neboť při mokrém jsou větší náklady i větší spotřeba; proto měla být pořízena zásoba na 2 roky, aby dříví řádně vyschlo. V pivovaře se mělo používat také pařezů, aby se ušetřilo štěpinového dříví. Pro režijní hospodářství a vrchnostenskou potřebu se mělo dříví vytěžovat v blízkých lesích, kdežto ve vzdálenějších a nesnadno přístupných (v horách) na prodej pro cizí, aby nebyly vrchnostenské povozy zdržovány od jiné potřebné práce. Podobné pokyny a poznámky k návrhům těžby jsou i z dalších let, např. z r. 1802 a 1808. Především se z lesa měly vybírat suché, poškozené a nahnilé stromy. Paseky se všude měly dělat úzké, a ne tak široké jako dosud, aby mohlo semeno dobře nalétnout, zvláště na kamenitých stanovištích, kde je obtížné nebo dokonce nemožné zakládat kultury. Kácet se měly úzké pruhy kolem dřívějších pasek, které jsou již dobře osemeněny. Na jižní nebo západní straně paseky se měly nechat semenné stromy, poněvadž větry vanoucí z těchto stran roznesou semeno. Měl se dát pozor na to, aby odstraněním okrajových stromů na západní a severní straně nebyly porosty otevřeny větrům. Na ochranu proti větru se měly dělat paseky s přímými pasečnými stěnami; polomová místa měla být zarovnána, aby byly opět přímé okraje a vítr nemohl příště tak snadno působit škody. Vrchní myslivec měl dobře znát lesy, které patří k obrannému vojenskému pásmu; mělo-li tam být káceno, musil to ohlásit vrchnímu úřadu a ten to oznámit na krajský úřad. Při těžbě bukového dříví se mělo nejlepší srovnat do zvláštních sáhů na nářaďové a podobné dříví a prodat jako výběr za vyšší ceny než stanovila taxa. Ve všech lesích mělo zůstat dříví, které se dá snadno bez vynášení odvézt, 37

reservované pro vrchnostenskou potřebu a na deputáty. Borové dříví se nesmělo kácet na palivo; pokud by však vítr zlomil nebo vyvrátil nějaké borovice a tyto se na jiné nehodily, mělo se borové sáhové dříví vykazovat ve zvláštní rubrice, poněvadž jeho cena je větší než u ostatního měkkého dříví. V roce 1802 poznamenává lesní inspektor kláštera, že tento rok se dá kácet více dříví než lesy dle svého stavu mohou každoročně produkovat. Došel totiž k poznatku, že zásoby lesů v horách jsou dosud značné a že i přes zvýšenou těžbu nebude v budoucnosti nedostatek dřeva k těžbám. V prvém desítiletí 19. stol. byla každoročně určována těžba tak, že bylo zjištěno množství sáhového dříví pro vlastní potřebu a určeno množství k prodeji na základě předchozích let; toto množství pak bylo rozděleno k těžbě do jednotlivých revírů. Lesní semena se získávala většinou buď vlastním sběrem, který prováděl lesní personál, nebo se kupovala od poddaných. Luštírna na lesní semena v této době na broumovském majetku asi ještě nebyla, neboť k r. 1797 je zaznamenáno, že bylo luštěno 32 korců borových šišek u pekaře v Broumově. Semeno modřínu bylo kupováno z Horního Slezska, např. v r. 1797 bylo koupeno 5 liber (2,8 kg) modřínového semene po 4 zl. z Johanesthalu. Tak jako v dřívějších letech, byl i po roce 1800 hlavní úkol umělé obnovy napomáhat síjí tam, kde byl slabý nálet, případně zalesňovat místa bez přirozené obnovy. Avšak v této době jsou již osévány i paseky, aniž by se čekalo na nálet. Celkem obdobné poměry byly i v dalších dvou desítiletích – do r. 1875. Hlavní dřevinou byl smrk, zaváděný nejen síjí proužkovou a miskovou, ale i sadbou. Dále to byla borovice, avšak v mnohem menším množství, byla seta často s modřínem, dále pak bříza, buk a javor. Kromě smrku a borovice byl také sázen modřín, bříza, olše, buk a javor. Modřín byl ve větší míře zaváděn až po r. 1873. V 70. letech byly také ve větší míře zakládány nové školky, v nichž byl pěstován smrk, borovice, modřín, buk, javor a jasan. V té době se ve zvýšené míře provádělo vylepšování řídkých kultur. Na Broumovských stěnách vylepšování dosahovalo až 35 %. To se odůvodňovalo tím, že dříve nebyl správný způsob zalesňování, zejména pak bylo užíváno špatného materiálu a zalesňování prováděno nezaškolenými pracovními silami. Mýtné porosty byly místy v důsledku dřívějších nepravidelných a neplánovitých toulavých sečí řídké a mezernaté. Střední porosty, pocházející většinou z hustých síjí, byly zakrnělé, poněvadž byly zanedbávány probírky, takže některé porosty na konci IV. věkové třídy dávaly dříví o síle slabých chmelových tyčí, což zde nebylo vzácností. Porosty I. věk. tř. měly většinou odpovídající vzrůst, protože byly založeny převážně sadbou. V Božanově a Křinicích byla ve větší míře zastoupena borovice, ale i zde byl hlavní dřevinou smrk ve smíšení s jedlí, borovicí, modřínem a bukem. Borovice se uplatňovala hlavně na suchých písčitých půdách, částečně ve stejnorodých porostech, většinou však ve smíšených porostech s jedlí a smrkem. Na místech bohatých humusem byly vysazovány listnáče. Do poloviny 19. stol. zde bylo semeno hlavních dřevin – smrku a borovice získáno většinou vlastním sběrem nebo koupí šišek od místního obyvatelstva: Nasbírané šišky byly luštěny jednak v luštírně v Meziměstí a jednak je luštil personál v myslivnách sám. Během 2. pol. 19. stol. se postupně zvětšuje podíl kupovaného semene a až koncem 19. stol. je již všechno semeno nakupováno.

-

Negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Postižení jehličnatých porostů imisemi se začalo výrazněji projevovat v 30. až 50. letech minulého století. Podpořeno bylo extrémní klimatickou situací (−36 oC) v roce 1956. Další období výrazného poškození následovalo po teplotním zvratu na přelomu roku 78 a 79. V následujícím období docházelo k dalšímu zhoršení jež kulminovalo v letech 1983–1988. 38

-

-

Holosečný hospodářský způsob spojený se změnou dřevinné skladby – v důsledku zvyšující se intenzity hospodaření došlo ke změně dřevinné skladby ve prospěch SM a k vytvoření prostorově a druhově jednoduchých porostů. Plošné provádění nahodilých (kalamitních) těžeb Vysoké stavy spárkaté zvěře - absence velkých predátorů v součinnosti s mysliveckým hospodařením vedla ke zvýšení populace srnčí a jelení zvěře. Docházelo ke škodám loupáním a ohryzem. Selektivní okus znemožnil přirozenou obnovu jedle a redukoval přirozenou obnovu buku a klenu a dalších dřevin v příměsi. V současnosti došlo ke zmírnění škod loupáním, okus je přetrvávajícím problémem.

c) myslivost Výkon práva myslivosti na území NPP, zejména pak lov spárkaté zvěře, je společným zájmem lesníků a ochrany přírody. Přirozené procesy regulující stavy spárkaté zvěře v současnosti nemohou fungovat a ani do budoucna nelze předpokládat, že by od umělé redukce stavu zvěře mohlo být upuštěno. Důležitá je zejména redukce stavu jelení, srnčí, ale i černé zvěře, která do značné míry limituje přirozené zmlazení a umělé výsadby listnáčů a jedle. Na území NPP by však do budoucna neměl být povolován odlov jiné zvěře než zvěře spárkaté, zajíce a lišky. Je žádoucí, aby se početnosti ostatní drobné zvěre a drobných šelem ustálily na přírodě blízkém stavu. Dosažení takové rovnováhy je u těchto druhů zvěře již při současném stavu možné. Krmení zvěře a podávání minerálního lizu posiluje stavy spárkaté zvěře, jejíž početnost je ještě stále větší než by bylo vhodné z hlediska ochrany přírody, tj. z hlediska navrácení lesů jejich přirozené druhové skladbě. Krmná zařízení způsobují vyšší koncentraci zvěře v okolních porostech, kde se také nejvíce projevují škody zvěří, zejména při obnově listnáčů a jedle. Stavy zvěře srnčí, jelení, černé však jsou vysoké, jak jednoznačně vyplývá ze značných škod okusem a loupáním. d) rekreace a sport Území NPP Polické stěny je tradičním cílem cest turistů a všech sportovců, kteří své aktivity rádi provozují v přírodě. Již v osmdesátých letech 19. stol. nechala klášterní vrchnost vyznačit hřebenovou trasu po Broumovských stěnách, která spojovala Hvězdu s Hejšovinou. 2.3. Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Oblastní plán rozvoje lesa pro přírodní lesní oblast 24 Sudetské mezihoří, platnost od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2019. Lesní hospodářský plán pro LHC Broumov, platnost od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2016.

2.4. Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti a) lesní hospodářství Imise – v oblasti Sudetského mezihoří se "na škodlivý vliv kouře poukazovalo již ve 30. až 50. letech, ale rozsah postiženého území ani velikost škod nebyly vyčísleny" (Tesař, Nehyba & Konečný 1980). První citelnější poškození lesních porostů imisně ekologickými vlivy bylo v západní části Broumovských stěn, zaznamenáno v r. 1956 po silných mrazech (až −36 oC) a v důsledku působení především elektrárny v Poříčí u Trutnova. První vlna 39

imisní kalamity v západní části Sudetského mezihoří, zejména na Poříčském hřbetu, Čížkových kamenech a Jestřebích horách, kulminovala v letech 1964–1966. Po zrušení Rtyňské elektrárny (ERT) v r. 1968 a později i staré elektrárny v Poříčí u Trutnova (EPO I) v r. 1970 zde jako jediný silný emisní zdroj zůstává EPO II. Emise EPO II (v plném provozu od r. 1959) jsou sledovány od r. 1967. Úlet popílku činil v období 1968–1973 cca 14 až 19 tis. t ročně, v letech 1974–1981 se výrazně zvýšil zhruba na 25–34 tis. t ročně. Později v průběhu 5 let (po výstavbě elektroodlučovačů) se úlet popílku snížil na cca 1,1–1,6 tis. t ročně. Emise SO2 představovala v letech 1968–1978 asi 18,5–23,5 tis. t, později byla snížena na 8,2–11,0 tis. t ročně (Balcar, Vacek & Henžlík 1994). Po velkém zvratu teplot z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979, kdy během patnácti hodin nastal rozdíl teplot 30 oC (+8 oC až −22 oC), se dosud latentní poškození v převážné části NPR (v západní části bylo již místy akutní poškození), rázem změnilo v akutní poškození, a to v podobě výrazných nekróz a následné poměrně výrazné defoliace zasažených ročníků jehličí (zejména pak smrku, jedle, ale i borovice). Druhá vlna imisní kalamity v oblasti Sudetského mezihoří vznikla v souvislosti se zvyšujícím se přenosem imisí ze vzdálenějších zdrojů. Kromě trutnovské elektrárny (EPO II) jsou za nejzávažnější považovány emisní zdroje umístěné ve Walbrzychu, v okolí Žitavy, v pardubickém okrese, u Mělníka a v severních Čechách. Od předjaří r. 1980 bylo poškození asimilačního aparátu smrku, jedle a borovice pozorováno na řadě lokalit v Broumovských stěnách. Intenzita poškození kulminovala podle imisně ekologických poměrů v letech 1983– 1988. Projevilo se to zejména silně zvýšeným poškozením asimilačního aparátu smrku i dalších dřevin a následnou kůrovcovou kalamitou. Od r. 1989 pak byly pozorovány první regenerační projevy, směřující k postupnému zlepšování olistění dřevin. Negativními účinky imisně ekologického zatížení vždy dochází k narušení odolnostního potenciálu porostů. Ten je dán souhrnem vlastností, které v daných ekologických podmínkách prostředí předurčují přirozenou schopnost porostů odolávat vlivům abiotických škodlivých činitelů, neumožňovat nebo tlumit aktivizaci biotických škůdců a v čase vyrovnávat poruchy vyvolané účinky vnějších faktorů. Odolnostní potenciál lesa ovlivňují především stanovištní podmínky (půdní, klimatické a vegetační poměry), porostní struktura (druhová, ekotypová, věková a prostorová skladba) a zdravotní stav porostů (podíl různě poškozených stromů a jejich schopnost eliminovat náhlé a extrémní negativní účinky faktorů ekotopu). Zdravotní stav porostů ve studované oblasti je v současné době ovlivňován zejména působením imisí z nedaleké tepelné elektrárny EPO II v Poříčí u Trutnova (Vacek & Podrázský 1996). Přitom ohroženost zdejších lesních porostů imisně ekologickým zatížením značně ovlivňuje mnohotvárná konfigurace terénu pískovcových útvarů, výrazná exponovanost porostních skupin vůči větrům přinášejícím imise, jejich prodouvavost, extrémní mikroklima a lokálně značně chudé půdy. Jde tedy o složité synergické spolupůsobení mnoha faktorů. Zájmová oblast rezervace se nachází v pásmu ohrožení C. Velmi ohrožené jsou především porostní skupiny ve vrcholových partiích skalních útvarů a na svazích orientovaných vůči větrům přinášejícím imise. Ohroženost porostů imisemi je přitom největší na velmi kyselých a extrémně sorpčně nenasycených půdách (Podrázský & Vacek 1994a), které značně ovlivňují fyziologický stav porostů (Podrázský & Vacek 1994b). Koncentrace imisí v ovzduší kolísají i v závislosti na průběhu počasí a mění se podle ročních dob. Zejména pak při vysoké vlhkosti vzduchu jsou otevřené průduchy na asimilačních orgánech a účinek imisí je velmi intenzivní. Též půdy přehřáté slunečním zářením urychlují pronikání imisí do půdních horizontů. K přehřívání půdy nejčastěji dochází u mělkých půdních profilů ve vrcholových partiích skalních útvarů a při okrajích skalních teras. K nejzávažnějším fyziologickým poruchám však dochází po stresu, do kterého se

40

rostlinný organismus dostává při extrémním seskupení faktorů imise, teplo a voda v atmosférickém a půdním prostředí. Kůrovci - v důsledku oslabení převládajících smrkových stejnověkých monokultur, často nevhodného původu, působením imisně ekologických stresů dochází k jejich značné predispozici napadení různými druhy kůrovců. Zejména se jedná o Ips typographus, ale i o Ips amitinus a Pityogenes chalcographus. Zejména pak Ips typographus v průběhu 80. let způsobil destrukci smrkových porostů na rozsáhlých plochách, dosahujících až desítek ha. Tyto porosty se však postupně podařilo obnovit, a to především za masívní přirozené obnovy břízy bělokoré. Škody zvěří - k ekologicky neúnosným škodám okusem na přirozené i umělé obnově některých listnáčů (buk, javory, lípy, jilm, osika, jeřáb atd.) a jedle dochází vlivem neúměrně vysokých stavů spárkaté zvěře. K limitujících faktorům přestavby lesních ekosystémů směrem k přirozené druhové skladbě se tak řadí i spárkatá zvěř (jelení, srnčí, mufloní). Velmi vysoké škody jsou působeny i loupáním vysokou zvěří. Tyto škody nejsou dodnes objektivně vyhodnoceny. Částečně to dokumentují i ztráty při zalesňování. Ztráty při zalesňování a jejich příčiny v PLO Sudetské mezihoří Charakteristika Ztráty z nového zalesnění Způsob hospodaření, kvalita práce a sazenic Zvěř Buřeň Sucho Hmyz Mráz Pramen: VÚLHM

Ztráty v % 18 Z toho příčiny nezdaru v % 22 12 38 24 3 1

Holosečné hospodaření - dosavadní uplatňování převážně holých sečí při obnově druhotných smrkových kultur významně poškozuje skalní vegetaci. Odclonění skal vede k prudké změně mikroklimatu a k odumírání sciofilní skalní vegetace a často i keříčkových společenstev. Následně dochází vlivem srážek a větru k erozi humusu. Výsledkem bývají téměř holé skály, na nichž vegetace regeneruje mnoho desítek let. Pěstování smrkových kultur, vedoucí dnes téměř vždy k holým sečím, ať již záměrným nebo vynuceným nestabilitou těchto porostů, má z tohoto hlediska prokazatelně negativní vliv. Pozměněná dřevinná skladba – nízké zastoupení jedle, buku a klenu oproti přirozené dřevinné skladbě a naopak vysoké zastoupení smrku je faktorem významně snižujícím stabilitu lesních porostů a snižujícím ekologickou hodnotu území. b) myslivost Potenciálním rizikem souvisejícím s výkonem práva myslivosti na území NPP je nelegální odstřel některých druhů ptáků: káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, včelojed lesní, výr velký, kalous ušatý, puštík obecný, ořešník kropenatý, krkavec velký, volavka popelavá a sluka lesní. Toto riziko se však jeví významnější v polních honitbách sousedících s NPP, ve kterých je chována drobná zvěř (bažant, koroptev, zajíc), popř. vznikají škody na domácí drůbeži či rybí násadě v potocích. V těchto honitbách může častěji docházet k odlovu ptáků hnízdících v NPP, kteří vyletují za potravou mimo její území. V minulosti bylo na území NPP živelně vybudováno velké množství krmelců a posedů, které nejsou vždy ošetřeny výjimkami a někdy jsou ve špatném technickém stavu, 41

nebo byly nevhodně umístěny. Na plochách v okolí kazatelen jsou zřizována krmeliště (újediště), která při vysokých krmných dávkách způsobují lokální ruderalizaci bylinného patra. c) rekreace a sport Z turistického hlediska jde o území jedinečné svými možnostmi rozsáhlých výhledů z hlavního hřebene do Broumovské kotliny a dále na pohraniční pohoří České a Polské republiky. Řadí se bezpochyby k nejromantičtějším územím střední Evropy. Logickým důsledkem atraktivity území je současná hustá síť značených cest. NPP/NPR Broumovské stěny prochází sedmnáct značených cest pro pěší turisty (obr. 1). Jejich páteř tvoří hřebenová cesta, značená od severu modře, červeně a žlutě. Od hřebenové cesty se oddělují odbočky k jednotlivým východiskům a k vyhlídkám. Toto základní schéma je nutno zachovat. Kromě cest pro pěší turisty prochází NPP/NPR i síť značených cest cyklistických. Čtyři přejezdy „Stěn“ jsou vzhledem k náročnosti sjízdné pouze na horských kolech. Obvodová trasa je využitelná i jezdci na kolech cestovních. Významnými východisky značených tras jsou obce Machov, Suchý Důl (Slavný), Hlavňov, Křinice, Martínkovice a Božanov. V poslední době se významnějším východiskem turistů i cykloturistů stává nově zřízené parkoviště nad Slavným, odkud je dále umožněn pohodlný přístup na hřebenové vyhlídky Ovčín, Čertova Tchýně, Slavenská, popř. i dále na Pánův kříž a komplex Koruny a Božanovského Špičáku. Důležitou křižovatkou tras je chata Hvězda na hřebeni (patří do ochranného pásma), kde je z celé NPP také největší turistický provoz. K lokalitám s výrazným turistickým zatížením v NPP/NPR patří hřeben v okolí chaty Hvězda, Kovářova rokle, Supí hnízdo a skalní útvary na Božanovském Špičáku. Nejvíce je turisticky využívána oblast výletního místa Hvězda a přilehlá Kovářova rokle a Supí koš. Návštěvnost je nejvyšší v měsících červen až září, zejména pak o víkendech, kdy se pohybuje na Supím koši až okolo 50 osob/hod. Výčet turistických značených cest procházejících NPP Polické stěny/NPR Broumovské stěny: -

-

-

-

-

-

červeně značené trasy: Machov – chata Hvězda – hřebenová trasa s řadou výhledů do Broumovské kotliny (Supí hnízdo, chata Hvězda a další) vedoucí po tzv. „strážní stezce“ a částečně po staré poutní Vambeřické cestě, s dvěma značenými odbočkami k rozhledovým bodům „Slavenská vyhlídka“ a nad Martínkovicemi Hlavňov – Kovářovou roklí na Supí hnízdo – chata Hvězda (vyhlídky do Broumovské kotliny) – sestup do Křinic (součást dálkové tzv. Jiráskovy cesty, hlavní přechod z Police nad Metují do Broumova) Hlavňov – Hrubou roklí na chatu Hvězda, kde se napojuje na „Jiráskovu cestu“ modře značené trasy: Božanov – Machovský kříž – Černý důl - Řeřišný – Slavný – rozcestí s červenou a žlutou značkou východně od Hlavňova; cesta vedoucí podél jihozápadního okraje NPP a několikrát do NPP vstupující kratšími úseky Honské sedlo – Honský Špičák – chata Hvězda; trasa vedoucí po severozápadní části hřebene Broumovských stěn a vrstevnicově po jeho SV úbočí zeleně značené trasy: U zabitého – U javora – Zelený hájek – Pelovka; cesta příčně propojující ostatní trasy v jižní části NPP Supí hnízdo – chata Hvězda; trasa propojující obě místa jižněji od červeně značené hřebenovky žlutě značené trasy: Řeřišný – Junácká vyhlídka – skalní bludiště na Božanovském Špičáku Božanov – Zelený hájek – Třešňová rokle – Zaječí rokle – Nad Slavným; cesta s dvěma odbočkami k rozhledovým bodům na Koruně a na Velké Kupě

42

-

Suchý Důl – Ovčín (vyhlídka) Hlavňov – Pánova cesta – Pánova věž Hony – Strážná hora – chata Hvězda; cesta po severozápadní části hřebene

Obr. 1. Značené cykloturistické stezky NPP Polické stěny (Turistické mapy 1 : 100 000, © SHOCart).

-

-

cykloturistické trasy: červeně značená cyklostezka č. 4000, zvaná „Stěny“ je doprovázena naučnými tabulemi (viz níže). Dotýká se hranice rezervace v její severozápadní části a dále vede po obvodu NPP mimo její hranice modře značená obvodová trasa č. 4001, zvaná „Vyhlídková cesta“ je opět provázena naučnými tabulemi. Vstupuje do NPP jen západně od Božanovského Špičáku, kde vede současně s červenou turistickou trasou (Strážní stezka – Vambeřická cesta) modře značená cyklostezka č. 4002 vede z Machova, odkud stoupá přes Černý důl a rozcestí U zabitého na Machovský kříž zeleně značená cyklostezka č. 4003 vede z Křinic (osady Amerika) přímo přes hřeben Broumovských stěn okolo Pánova kamene k rozcestí u sv. Václava a napojuje se na červenou cyklostezku mezi Hlavňovem a Suchým dolem

43

-

-

zeleně značená cyklostezka č. 4004 začíná na rozcestí U Božanova, vede na rozcestí s modrou cyklostezkou Pod Velkou kupou, odtud překonává hřeben a ústí pod Pánovým křížem na rozcestí Pelovka zeleně značená cyklostezka č. 4005 spojuje Machovský kříž s modrou cyklostezkou č. 4001 a je dlouhá jen půl kilometru

Dvě z výše uvedených tras (č. 4000 a 4001) jsou naučnými cyklostezkami, které tvoří okruhy začínající a končící u správy CHKO v Polici nad Metují. Vyhlídková cesta (trasa č. 4001) je dlouhá 23 km a vede okolo NPR Broumovské stěny. Cyklotrasa Stěny (č. 4000) je náročnější, má 55 km a vede i přes sousední národní park Stolové hory v Polsku. Správa CHKO se aktivně podílela na vytyčení a značení cyklostezek a na odborné přípravě i financování naučných tabulí, které jsou umístěny na obou trasách. Tabule obsahují mapu česko-polského příhraničí se zakreslenými cyklistickými trasami a předkládají příchozím informace o botanice, zoologii, geologii i geomorfologii území, seznamují s architekturou a památkami, s kulturně-historickými souvislostmi, s vývojem zemědělství, turistiky aj. Uvedené okruhy jsou součástí širšího systému značených cyklistických tras na Broumovsku a Náchodsku, jejichž značná část je naučnými stezkami. Technický stav cyklotras mnohdy neodpovídá jejich zátěži a je třeba po vyhodnocení aktuálního stavu zvážit jejich pomístní zpevnění popř. lokální přeznačení. Turistická návštěvnost s sebou nese bohužel i negativní vlivy na stav území, které se projevují zejména lokálně: - Turisté se pohybují mimo značené cesty a v širším okolí vyhlídkových bodů, dochází pak k sešlapu vegetace, zvyšování eroze, znečišťování odpadky a rušení živočichů, oblast je navíc tradičně využívána ke sběru lesních plodů (zejm. borůvky, houby) a k nelegálnímu táboření. - Bez povolení byla prováděna opatření na zpřístupnění částí území mimo turisticky značené trasy (např. Písková rokle, kde byly na skalách instalovány řetězy a rokle byla zprůchodněna). - Vyhlídkové lety bývají pořádány v nízké výšce nad hlavním hřebenem a dochází tak k rušení živočichů, zejména ptáků. - Cyklisté nerespektují zákazy vjezdu na turistické trasy pro pěší, zvyšují erozní zatížení cest a ohrožují pěší turisty. Horolezecká činnost Horolezecká činnost je jedním z faktorů ovlivňujících ekosystémy v NPP Polické stěny. Předmětné území je tradičním a velmi atraktivním horolezeckým terénem, neboť poskytuje množství hodnotných výstupů různých stupňů obtížnosti. Prvopočátky výstupů na zdejší pískovcové věže jsou datovány do období mezi světovými válkami. První známý výstup, o kterém jsou dochovány informace je prvovýstup na Mušli a Větrnou 28. 7. 1935. Další lezecký rozvoj započal až po roce 1960 a trvá dosud. Lezecké aktivity probíhají ve vlnách, souvisejících s rozvojem prvovýstupové aktivity v té které oblasti. Je třeba konstatovat, že popularita lezení v Broumovských stěnách nikdy nedosahovala aktivit v Adršpašsko-Teplických skalách, je to dáno specifickým charakterem pískovce (hrubozrnnost a slabá členitost), obtížnou dostupností a malou koncentrací cest. Z tohoto pohledu není ani v budoucnu předpoklad většího rozvoje lezení.

44

Horolezectví ovlivňuje biotopy a organismy NPP následujícím způsobem; je nutno konstatovat, že uvedená ovlivnění existují spíše v kvalitativním měřítku a pouze lokálně, jednoznačný je vliv horolezectví na hnízdění ptáků, vliv lezení na vegetaci je v NPP Polické stěny výrazně nižší než v ostatních pískovcových MZCHÚ Broumovské vrchoviny: - odcloňování skal, ke kterému dochází např. za účelem zpřístupnění cest. Toto odcloňování působí změny v exponovanosti mikrolokalit; zpravidla dochází následně k ústupu vegetačního krytu skal. O opětovné sukcesi vegetace na odcloněných skalách chybí informace, pravděpodobně však jde o velmi dlouhodobý proces. - odírání vegetace z povrchu skal samotným výstupem - teoreticky možný vliv používání „magnézia“: Zvyšuje podíl bazí v lokálním prostředí, může měnit chemismus v místech s pokryvem vegetace specializované na chudý silikátový podklad, na Broumovských stěnách je dle rozhodnutí MŽP zakázáno používat magnézium - sešlap vegetace mimo značené cesty v NPP na přístupech k horolezeckým cestám - rušení živočichů, především ptáků; v některých případech je horolezectví limitním faktorem úspěšnosti hnízdění (např. sokol stěhovavý); v období hnízdění mohou být jejich hnízda zničena zejména ve fázi inkubace vajec, opakovanými výstupy mohou být zničena i hnízda s mláďaty, pravidelně rušená stanoviště mohou být trvale opuštěna. - provozování horolezecké činnosti v nepovolených terénech se všemi výše uvedenými negativními jevy i s obecnějšími negativními jevy souvisejícími s nedovoleným vstupem mimo značené cesty uvedené výše. d) těžba nerostných surovin V současné době v území CHKO jsou těžena pouze ložiska kameniva, písků a štěrků. Všechna těžená ložiska jsou mimo NPP Polické stěny. e) jiné způsoby využívání Z hlediska negativního vlivu na krajinný ráz i na stav lesa ve svém okolí má též negativní vliv vrchní vedení VN překračující území NPP v úseku mezi Slavným a Martínkovicemi a v úseku od Hlavňova k chatě Hvězda. První (2× 35 kV) je zavěšena na ocelových stožárech a prochází napříč rezervací podél Třešňové rokle. Druhá (1× 35 kV) je ukončena odpojovačem a transformátorem u chaty Hvězda. V blízkosti NPP se nachází další linka, která je koncovou přípojkou pro GSM vysílač na Slavném. Na vedeních VN dochází k závažným úrazům ptáků, které zpravidla končí smrtí jedince. K úrazům dochází dvojím způsobem. Při snížené viditelnosti nárazem na vodiče s následným pádem na zem a při dosedání na sloupy popálením nebo průchodem el. proudu. Nejvíce jsou ohrožováni ptáci velikosti poštolky a větší druhy (dravci, sovy, volavky, labutě a čápi). Vodiče elektrických vedení v NPP Polické stěny jsou uloženy tak, že jsou bezpečné z hlediska úrazu el. proudem pro dosedající ptáky. Vzhledem k tomu, že vodiče sledují tahovou trasu ptáků přes hřeben stěn, bude i do budoucna hrozit poranění ptáků způsobené nárazem do vodiče. Pokud v budoucnu bude objeven způsob, jak tento vliv technickým, nebo jiným způsobem snížit, či eliminovat, bude tento způsob přednostně uplatněn. Pokud se týká druhové rozmanitosti je udržované bezlesí pod vodiči VN svým způsobem obohacující. Dalším faktorem, který může působit v hnízdním období rušivě zejména na ptáky hnízdící ve vrcholových partiích skalních stěn je létání na kluzácích a závěsných padácích. Biotopy NPP ovlivňují i některé údržbové práce na stavbách na jejím území. V OP NPP se nalézá soustava rekreačních objektů v lokalitě Hvězda. Lovecké chaty se nalézají v prostorech 250B1c u Pánovy cesty a v porostu 215B7a u Kamenné brány. V lokalitě

45

Machovský kříž a Honský špičák je instalován přístřešek pro turisty, pod Supím košem je instalováno odpočivadlo pro turisty (lavičky, stůl). V NPP je vybudována síť lesních a účelových komunikací. Státní silnice územím neprocházejí. Účelové komunikace mají v některých případech asfaltový povrch, mnohde jsou zpevněny kamenivem rozličného původu (nevhodně lom Rožmitál, vhodně lom Božanov). Údržbové stavební práce prováděné v hnízdním období a pohyb techniky ohrožují ptáky hnízdící na zemi, v bylinném a keřovém patru. Úpravy toků ohrožují druhy a stanoviště hnízdící v okolí potoků a mokřadních lokalit. 2.5. Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch 2.5.1. Základní údaje o lesích Všeobecné údaje o lesích Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek/ zařizovací obvod Výměra LHC (LHO) v ZCHÚ (ha) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

č. 24 – Sudetské mezihoří LHC Broumov; LHO Náchod II 686; 10 1. 1. 2007–31. 12. 2016 LČR, LS Dvůr Králové Revír Hony, Martínkovice

Přehled výměr a zastoupení LT v NPP Lesní typ (LT) 0N1 0Y9 3L1 3L2 5A1 5A4 5B1

5B9

5D3

5D4

Název SLT (LT) BALVANITÝ BUKOSMRKOVÝ BOR borůvkový SKELETOVÁ-ROKLINOVÁ BOROVÁ SMRČINA JASANOVÁ OLŠINA potoční JASANOVÁ OLŠINA prameništní KLENOVÁ BUČINA bažanková KLENOVÁ BUČINA s kostřavou nejvyšší BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA mařinková BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA svahová-javorová OBOHACENÁ JEDLOVÁ BUČINA bažanková OBOHACENÁ JEDLOVÁ BUČINA kapradinová

Přirozená dřevinná skladba SLT

Výměra (ha)

Podíl (%)

BO 4 SM 3 BK 2 (BŘS JD) 1 JŘ

1,92

0,28

SM 5 BO 2 BŘS 2 (BK JD) 1 JŘ

12,51

1,82

OL 7 JS 3 SM DBL JV

0,21

OL 7 JS 3 SM DBL JV

0,37

0,05

BK 6 JV 2 JD 2 JL LP JS

0,04

0,01

BK 5 JV 2 JD 3 LP JL

1,41

0,21

BK 7 JD 3 JV JS

1,81

0,26

BK 6 JD 3 JV 1

0,55

0,08

BK 6 JD 3 JV 1 JS JL LP

0,12

0,02

BK 6 JD 3 JV 1 JL LP (JS)

0,05

0,01

46

Lesní typ (LT) 5H1 5K1 5K6 5K7 5N0

5N1

5N3

5N4 5S1 5S6 5U1 5V1 5V2 5V3 5Y1

5Y3

6G3

6I3

6K1

6K3

6K4 6M3

Název SLT (LT) HLINITÁ JEDLOVÁ BUČINA šťavelová KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA metlicová KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA borůvková - s BO KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA metlicová se šťavelem KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA s očky sutí KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA s kapradí osténkatou KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA se šťavelem KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA borůvková s BO SVĚŽÍ JEDLOVÁ BUČINA šťavelová SVĚŽÍ JEDLOVÁ BUČINA ochuzená VLHKÁ JASANOVÁ JAVOŘINA úžlabní VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA netýkavková VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA papratková VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA devětsilová SKELETOVÁ JEDLOVÁ BUČINA sběrný typ SKELETOVÁ JEDLOVÁ BUČINA metlicová PODMÁČENÁ SMRKOVÁ JEDLINA třtinová ULÉHAVÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA třtinová KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA metlicová KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA borůvková KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA třtinová CHUDÁ SMRKOVÁ

Přirozená dřevinná skladba SLT BK 6 JD 4 LP JV SM (JS)

Výměra (ha)

Podíl (%)

1,67

0,24

24,66

3,59

BK 4 JD 4 SM 2 BŘ BO

0,11

0,02

BK 5 JD 4 SM 1 (LP)

3,32

0,48

BK 5 JD 3 SM 2 BŘ BO

42,64

6,21

BK 5 JD 4 SM 1 BŘ JV

4,17

0,61

BK 6 JD 3 SM 1 JV LP

15,66

2,28

BK 5 JD 3 SM 2 BŘ BO

0,26

0,04

BK 7 JD 3 JV LP SM

8,26

1,20

30,57

4,45

JV 3 JS 3 BK 2 (JD JL) 1 (SM OL)1

0,76

0,11

BK 4 JD 4 JV 1 (JS JL) 1 OL SM

0,35

0,05

BK 5 JD 4 JV 1 JL OL JS SM

1,81

0,26

BK 4 JD 4 JV 1 (JS JL) 1 OL SM

1,91

0,28

BK 4 JD 1 BŘS 2 SM 2 BO 1

4,46

0,65

BK 6 JD 3 SM 1 BŘS BO

2,60

0,38

JD 4 SM 5 OLŠ 1 BŘ BK

0,07

0,01

BK 4 SM 3-4 JD 2-3

7,09

1,03

BK 5 SM 3 JD 2 JŘ

3,51

0,51

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BO

9,60

1,40

26,05

3,79

1,77

0,26

BK 5 JD 4 SM 1

BK 7 JD 3 SM JV

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BK 4 SM 4 BO 1 JD 1 BŘ JŘ

47

Lesní typ (LT)

6M4

6N0

6N1

6N3

6N6

6P1 6Q1 6R2 6S1 6V2

6Y1

6Y2

6Y3

6Y9

7R2

7T1

7Y9

Název SLT (LT) BUČINA borůvková CHUDÁ SMRKOVÁ BUČINA hasivková KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA s oky balvanišť KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA s kapradí osténkatoU KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA se šťavelem KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA hasivková KYSELÁ SMRKOVÁ JEDLINA třtinová CHUDÁ SMRKOVÁ JEDLINA SVĚŽÍ RAŠELINNÁ SMRČINA SVĚŽÍ SMRKOVÁ BUČINA šťavelová VLHKÁ SMRKOVÁ BUČINA devětsilová SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA skalnatá SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA borová SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA metlicová SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA roklinová KYSELÁ RAŠELINNÁ SMRČINA borůvková CHUDÁ PODMÁČENÁ JEDLOVÁ SMRČINA rašeliníková SKELETOVÁ BUKOVÁ SMRČINA roklinová

Přirozená dřevinná skladba SLT

Výměra (ha)

Podíl (%)

BK 4 SM 4 BO 1 JD 1 BŘ JŘ

42,36

6,17

BK 4 SM 4 JD 2 BO BŘS

80,16

11,68

BK 5 SM 3 JD 2 BO BŘ

14,18

2,07

2,18

0,32

84,17

12,26

JD 5 SM 4 BK 1 BŘ (OLŠ)

7,93

1,15

JD 5, SM 4, BK 1, BO, BRP

5,88

0,86

SM 8 (JD OLŠ) 2

0,29

0,04

BK 5 SM 3 JD 2 JV

1,50

0,22

BK 4 SM 1 JD 3 JV 1 (JS OL) 1 JL

0,31

0,05

BK 4 SM 4 BŘS 1 BO 1 JD

26,45

3,85

BK 3 SM 4 JD 1 BŘS 1 BO 1

90,47

13,18

BK 5 SM 3 JD 1 (BŘS BO) 1

39,77

5,79

BK 4 SM 4 JD 1 (BŘS BO) 1

70,72

10,30

SM 8 BŘP 2 JŘ BO JD

0,29

0,04

SM 8 JD 1 (BŘ BO) 1 JŘ

5,05

0,74

SM 7 BK 2 JD 1 BŘS BO JŘ

3,18

0,46

BK 5 SM 3 JD 2 JV

BK 2 SM 4 JD 2 BO 1 BŘS 1

Celkem

686,41

100,00

Pozn.: výměra zjištěna planimetricky Výrazně převládající SLT v NPP je 6Y (33,13 %) a 6N (26,3 %), méně pak 5N (9,14 %), 6M (6,42 %), 6K (5,70 %), 5S (5,66 %) a 5K (4,09 %). Zbývajících 20 SLT zaujímá jen malé plošné výměry v mozaikovitém

48

uspořádání (9,52 %). Z hlediska vegetační stupňovitosti se převážná část území (74,95 %) nachází v 6. smrkobukovém) lesním vegetačním stupni (LVS), 21,45 % v 5. (jedlobukovém) (LVS), 2,10 % v 0. (borovém) LVS, 1,24 % v 7. (bukosmrkový) LVS a 0,26 % ve 3. (dubobukovém) LVS. Z typologické mapy (viz příloha č. 1/4) a uvedeného přehledu souborů lesních typů je patrné velmi rozmanité zastoupení různých stanovišť. Celkově převládá řada kyselá (53,00 %), značně je rozšířená řada extrémní (36,44 %), méně pak živná (6,46 %). Jen ojediněle se nachází řada obohacená vodou (1,01 %), oglejená (2,01 %), řada obohacená humusem (0,24 %) a rašelinná (0,08 %). Z řady kyselé převládá kategorie N – kamenitá (svahová) (35,74 %), hojně je zastoupena kategorie K – normální (9,80 %) a méně se vyskytují kategorie M – chudá (6,43 %) a I – ilimeriozvaná (1,03 %). Z řady extrémní je zastoupena pouze kategorie Y – skeletovitá (36,44 %). Z řady obohacené vodou se vyskytuje kategorie V - vlhká (podmáčená) (1,16 %), ale i L – lužní (0,19 %) a U – úžlabiny (0,11 %). Z řady živné převládá kategorie S – středně bohatá (5,88 %), méně bohatá – B (0,34 %), hlinitá – H (0,24 %). Z řady oglejené se nachází kategorie P – kyselá (1,15 %) a Q – chudá (0,86 %). Z řady obohacené humusem kategorie A – kamenitá (0,21 %), vyskytuje se i D – hlinitá (0,02 %).

Porovnání přirozené a současné skladby lesa Zkratka

Název dřeviny

BO JD MD SM VJ

borovice jedle modřín smrk vejmutovka

BK BR DB JIV JL JR JS KL LP OL Celkem

buk bříza dub vrba jíva jilm jeřáb jasan klen lípa olše

•

Současné Současné zastoupení zastoupení (ha) (%) jehličnany 4,39 0,64 1,80 0,26 11,81 1,71 619,69 89,70 0,03 0,005 listnáče 11,44 1,66 39,65 5,74 0,00 0,00 0,04 0,01 0,00 0,00 0,87 0,13 0,21 0,03 0,76 0,11 0,00 0,00 0,15 0,02 690,82 100,00

Přirozené zastoupení (ha)

Přirozené zastoupení (%)

40,31 120,64 0,00 221,08 0,00

5,87 17,58 0,00 32,21 0,00

254,58 35,77 0,07 0,00 0,91 6,12 1,01 3,04 1,20 1,67 686,41

37,09 5,21 0,01 0,00 0,13 0,89 0,15 0,44 0,18 0,24 100,00

Přibližná přirozená skladba lesa v ZCHÚ byla stanovena na základě výměr lesních typů a jejich předpokládané přirozené skladby (dle OPRL PLO 24). LT byl získán z digitální vrstvy typologie (OPRL).

49

NPP Polické stěny - porovnání přirozené a současné skladby lesa 1 00

Současné zastoupení

90 80

Přirozené zastoupení

Zastoupení (%)

70 60 50 40 30 20 10 0 BO

JD

MD

SM

VJ

BK

BR

DB

JIV

JL

JR

Název dřeviny

Zastoupení HS v NPP Polické stěny Číslo směrnice (HS) 01 – mimořádně nepříznivá stanoviště 28 – olšová stanoviště podmáčených půd 50 – exponovaná stanoviště vyšších poloh 52 – kyselá stanoviště vyšších poloh 54 – živná stanoviště vyšších poloh 56 – oglejená stanoviště vyšších poloh 58 – podmáčená stanoviště vyšších poloh

Výměra v ZCHÚ (ha) 252,06 1,80 245,44 118,46 43,98 18,95 5,71

Zastoupené LT v ZCHÚ 0N1, 0Y9, 5Y1, 5Y3, 6Y1, 6Y2, 6Y3, 6Y9, 7Y9 3L1, 3L3 5A1, 5A4, 5B9, 5N0, 5N1, 5N3, 5N4, 6N0, 6N1, 6N3, 6N6 5K1, 5K6, 5K7, 6I3, 6K1, 6K3, 6K4, 6M3, 6M4 5B1, 5D3, 5D4, 5H1, 5S1, 5S6, 6S1 5U1, 5V1, 5V2, 5V3, 6P1, 6Q1, 6V2 6G3, 6R2, 7R2, 7T1

50

JS

KL

LP

OL

Příloha č.1/3: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů znázorňuje rozdělení porostů do stupňů přirozenosti podle následující tabulky: Stupně přirozenosti lesních porostů

Druhová skladba dřevin přítomnost stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin (%)

1. Les původní

0–5

2. Les přírodní

0–5

3. Les přírodě blízký

0–10

4. Les přírodě vzdálený

0–50

5. Les nepůvodní 6. Holina

Přípustné způsoby ovlivnění lesních porostů

přítomnost všech hlavních stanovištně a geograficky původních dřevin*) + 1. mýtní těžba jednotlivých stromů (toulavá t.) před více než 100 lety, 2. odvoz odumřelého dříví před více než 50 lety, 3. pastva domácích zvířat nebo chov spárkaté zvěře v minulosti, přičemž tyto vlivy na druhovou skladbu, strukturu a texturu dřevinné složky jsou v současnosti zanedbatelné + 1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na méně než 1/4 plochy (v současnosti ne), mýtní těžba s následnou sekundární sukcesí lesa v minulosti, 2. zásahy sledující cíle ochrany přírody v minulosti (v současnosti ne), 3. odvoz odumřelého dříví v posl. 50ti letech (v současnosti ne) + 1. obnovní (těžba, umělá obnova) a výchovné zásahy sledující hospodářské cíle v minulosti na více než 1/4 plochy (v současnosti ne), 2. v současnosti pouze zásahy sledující cíle ochrany přírody (zásahy managementové), 3. nahodilá těžba živých stromů nalétnutých kalamitními druhy hmyzu a odvoz tohoto dříví v současnosti -

Barva v mapě

zelená

hnědá

žlutá

modrá

51-100

-

-

červená

-

-

-

bílá

*) přítomnost všech hlavních geograficky a stanovištně původních druhů dřevin, tj. druhů s předpokládaným původním zastoupením více než 20%, se zastoupením reprodukce schopných jedinců Výchozí podklad členění: Vrška T. & Hort L. (2003): Základní kriteria a parametry pro hodnocení “přirozenosti” lesních porostů .–- AOPK ČR, Brno.

51

2.5.2. Základní údaje o útvarech neživé přírody V oblasti NPP Polické stěny je současný stav evidence jeskyní: -

v geomorfologickém okrsku Broumovské stěny:

Poř. číslo 01. 02. 03. 04. 05. 06. 07.

Jméno jeskyně Mariánská Kovárna pod Hvězdou Bunkr u Junácké vyhlídky (Machovanda) Tulácká Trempská

typ jeskyně 15 45 1 45 15 15 15

V oblasti NPP Polické stěny je dosud evidováno 7 podzemních prostor (jeskyní a propastí). Speleologický průzkum a evidence zde však dosud nejsou ukončené a celá tato oblast je z hlediska dalších i významných objevů velmi perspektivní. V mapě neživé přírody (příloha č. 1/5) jsou všechny uvedené jeskyně lokalizovány. Za zmínku stojí především jednotlivé nebo skupinové skalní hřiby, které jsou unikátní především v oblasti na obcí Slavný, tzv. Slavenské hřiby. V území NPP se skalní hřiby vyskytují od embrionálního vývoje až po jejich rozpad. V NPP Polické stěny můžeme obdivovat nejen vysoké skalní věže či skalní stěny, ale nedílnou výzdobou skal jsou i skalní mísy, okna, drobné prohlubně (voštiny) nebo jejich barevné variace, především dohněda zbarvené tzv. železivce. Na skalních stěnách vytvářejí vystupující drobné útvary až skalní dlažbu. 2.5.3. Základní údaje o ostatních pozemcích Jak bylo uvedeno v kapitole 2.4. bodu e), tak na území NPP v úseku mezi Slavným a Martínkovicemi (255B103, 255B104, 255C108) a v úseku od Hlavňova k chatě Hvězda (245D104) je umístěn elektrovod vysokého napětí. První zařízení má délku 330 m, šířku 2× 12 m a zabírá plochu 0,80 ha. Druhé zařízení je ukončeno odpojovačem a transformátorem u chaty Hvězda a má délku 140 m, šířku 8 m a výměru 0,11 ha (dle databáze LHP). Porost pod elektrovodem a v jeho ochranném pásmu je pravidelně dle požadavků provozovatele odstraňován. Příloha č. 3/2: Přehled dílčích ploch a objektů na ostatních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich 2.6. Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do území a závěry pro další postup Od vyhlášení NPR Broumovské stěny v r. 1956 nebyl v dotčeném území vyjma posledních let aplikován systematický cílený management, směřující k obnovení přirozeného charakteru ekosystémů. Ochrana území sestávala zejména z omezení či zákazů vybraných lidských činností. Tato ochrana trvá i nadále a je určena zejména základními ochrannými podmínkami NPR dle § 29 zákona 114/1992 Sb. Cílený management lesních ekosystémů je uplatňován od r. 1999 (opatření z programu péče o krajinu MŽP ČR) – zejména opatření na podporu zvýšeného zastoupení listnáčů a jedle odpovídajících přirozené druhové skladbě lesa; do té doby byla prováděna zejména opatření k usměrnění pohybu návštěvníků. Pokračuje financování údržby turistických cest a usměrňování návštěvníků (naučné tabule na 52

cyklostezkách). K určitým pozitivním jevům došlo pouze v lesním hospodářství po obnově LHP (s platností od 1. 1. 1997), zejména pak z hlediska výrazného omezení zavádění geograficky nepůvodních druhů dřevin a používání biocidů. I nadále však v lesním hospodářství přetrvává řada nepřiměřených způsobů hospodaření, poškozujících přírodní prostředí (používání těžké mechanizace, plošných způsobů obhospodařování, neakceptace původního genofondu dřevin, nedodržování ekologicky únosných stavů zvěře atd.). 2.7. Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize V případě možných střetů zájmů, zejména pak v oblasti lesního hospodářství, turistiky či horolezectví, jsou prioritní zájmy ochrany přírody legislativně podpořené statutem NPP a I. zóny CHKO.

53

3. Plán zásahů a opatření Principy péče a ochrany vymezeného území vycházejí především z posouzení míry antropogenních zásahů do jednotlivých lesních, skalních a vodních ekosystémů. Smyslem stanovení hlavních směrů řízení vývoje území je jednak snaha o zachování stávající hodnoty území (především pak acidofilních bučin, podmáčených smrčin a jedlin, reliktních borů, suťových a roklinových lesů) a jeho ekologickou stabilizaci s maximálním využitím přirozené obnovy (v přírodě blízkých ekosystémech) a jemnějších způsobů managementu. Cílem řízení vývoje lesních porostů v NPP je tedy především integrovaná ochrana a vytvoření druhově, prostorově a věkově diferencované skladby lesa s vysokým odolnostním potenciálem, blízké přírodním ekosystémům. K dosažení tohoto cíle je nezbytný racionální stanovištně diferencovaný hospodářský způsob výběrný, podrostní a násečný. Realizací opatření dojde k postupnému vylučování dřevin introdukovaných (smrkových, borových aj. exot) i redukci využití zdomácnělého modřínu. Cílem managementu ve skalních i vodních ekosystémech je jednak minimalizace lidských aktivit narušujících jejich přírodní prostředí a jednak jejich účelová revitalizace, spočívající v nastartování autoregulačních procesů. 3.1. Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1. Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy •

•

•

•

V NPP Broumovské stěny je nezbytné integrovaným a systematicky genekologickým hospodařením pečovat o porosty tak, aby v nich byl uchován a rozšiřován genetický potenciál pro co největší množství kvalitního reprodukčního materiálu a zachována přirozená lesní, skalní a vodní společenstva. Druhová skladba lesních porostů je nejzávažnějším východiskem typologického průzkumu a nejcitlivěji reaguje na rozdíly v podmínkách prostředí. Obnova v porostech NPP musí respektovat přirozenou druhovou skladbu (kap. 2.5.1). Cílovou druhovou skladbu je však mnohdy nutno přizpůsobit nejen přirozené skladbě i stavu současných porostů, ale i změněné ekologické situaci (příloha č. 3/5). Introdukované dřeviny budou postupně eliminovány. Nejrozšířenější introdukovanou dřevinou byla v minulosti vejmutovka. Vzrostlé stromy budou asanovány odkorněním, popř. chemicky, semenáčky vytrhat popř. vyřezat. Hlavním způsobem reprodukce by měla být řízená přirozená obnova, směřující k dosažení přirozeného stavu lesa nebo alespoň jeho podstaty, a to zejména z hlediska druhové skladby. Tam, kde to z ekologického nebo genetického hlediska nebude možné, bude používán kvalitní reprodukční materiál místního původu pro umělou nebo kombinovanou obnovu. Kromě autochtonního buku lesního se jedná zejména o původní jedli bělokorou a smrk ztepilý z inverzních poloh, dále i o javor klen, borovici lesní, břízu bělokorou, břízu pýřitou, břízu skalní, lípu velkolistou, lípu srdčitou, osiku obecnou, jilm horský, javor mléč, jasen ztepilý, olši lepkavou a šedou i vrby. Podle stanovištních podmínek, skladby porostů a cíle zásahu se volí hospodářský způsob výběrný, podrostní, násečný popř. i holosečný (ve formě předsunutých kotlíků). Hospodářský způsob výběrný, respektive výběrný princip je vhodný aplikovat zejména v porostních skupinách se stupněm přirozenosti lesních porostů 3, při podpoře jedinců potenciálně připravovaných k fruktifikaci uvolněním koruny, pro lokální podporu přirozené obnovy (uvolnění náletu žádaných dřevin), 54

•

•

•

•

•

prosvětlování porostů v ekologicky nejexponovanějších, resp. nejextrémnějších partiích. Cíleně je využíván v bukových porostech s jednotlivou či skupinovou příměsí smrku k jeho redukci a podpoře přirozené obnovy. Lze kombinovat jednotlivě i skupinovitě výběrnou seč. Hospodářský způsob násečný - je vhodné používat zejména při přeměně smrkových monokultur. Hospodářský způsob podrostní - maloplošné clonné seče skupinové, pruhové či okrajové budou užívány při přirozené obnově. Obnovní plocha bude úměrná stanovištním podmínkám a charakteru obnovovaného porostu. Hospodářský způsob holosečný - bude užíván ve formě skupinová seče holé (kotlíková seč) jako předsunuté obnovní prvky pro jedli (případně buk). Celkový management a zejména pak hospodářský způsob musí být volen tak, aby v průběhu vývoje lesního ekosystému nenastala celoplošná fáze rozpadu. Porostní struktura musí být proto značně diferencovaná jak z hlediska druhové tak i prostorové a věkové skladby, plně odpovídající daným přírodním podmínkám tak, aby porosty postupně směřovaly k samovolnému kontrolovanému procesu řízené autoregulace. V místech, kde není možné očekávat přirozenou obnovu v dostatečné hustotě a vhodné druhové skladbě, bude obnova zajišťována nebo doplňována uměle. Jedná se zejména o rozsáhlé smrkové monokultury nevhodného původu. V porostech převážně smrkových monokultur s víceméně pravidelně sníženým zápojem na 30–50 % budou prováděny podsadby, zejména pak stinných dřevin (buku a jedle). V porostech skupinovitě prosvětlených bude aplikována kotlíková obnova do světlin. Kotlíková umělá obnova bude realizována v předstihu před obnovou (již od 70 let). Při obnově budou preferovány zejména BK, JD, KL, JM, JV, LP. Výsadbu provádět do obnovních prvků, mezer kultur (vylepšení) a podsadby do ředin - následná ochrana (inidividuálně, repelenty, oplocenka). Ochrana přirozeného zmlazení těchto dřevin. Vnější i vnitřní prostorová úprava musí zabezpečovat stabilitu porostů hlavně proti větru, sněhu a imisím. Za tímto účelem je třeba zakládat a pěstovat odolné okraje porostů a předsunuté zpevňovací pásy, zejména pak na návětrné straně exponované nejen vůči větru, ale i imisím. Vytváření stabilních okrajů porostů se předpokládá do hloubky zhruba 20 m. Komplexní opatření integrované obnovy lesa včetně maximálního snížení stavů vysoké zvěře,oplocování nejhodnotnějších obnovovaných ploch a individuální ochrana sazenic či vybraných vtroušených náletových dřevin jsou rovněž nezbytnými opatřeními pro úspěšnou obnovu lesa a zdárnou záchranu genofondu významných lokálních populací dřevin. Uchování přirozených rostlinných a živočišných společenstev v co nejširší druhové rozmanitosti v celém lesním komplexu Broumovských stěn je kromě výše uvedených základních předpokladů z hlediska integrované ochrany přírody vázáno i na několik dalších podmínek: − Na uchování, respektive zvyšování rozsahu polopřirozených lesů, zejména pro přežívání živočichů s většími nároky na životní teritorium. Zjištěné hnízdění ohroženého nebo vzácného ptačího druhu s vysokými nároky na velikost hnízdního teritoria a klid při hnízdění, musí být operativně řešeno vyloučením managementových zásahů, popř. horolezecké činnosti na dané lokalitě. K citlivým druhům patří zejména výr velký, sokol stěhovavý, ostříž lesní, sýc rousný a kulíšek nejmenší. Nároky na specifické přírodní podmínky budou v případech některých významných druhů uplatňovány při managementu. − Na udržení, respektive zvyšování podílu přirozené druhové skladby dřevin, která je úzce provázána se zachováním a případně i zvýšením druhové rozmanitosti 55

• • •

bezobratlých živočichů, obratlovců, nižších i vyšších rostlin, včetně druhů vzácných a ohrožených. − Na prostorovou (horizontální a vertikální) a věkovou rozrůzněnost porostů, která do určité míry simuluje přirozené vývojové cykly lesa a tudíž generuje i uchování dynamického potenciálu druhové rozmanitosti organismů. − Na plochy, které po určitých intervencích do druhové skladby budou ponechány bez zásahu (perspektivně samovolnému vývoji), jsou mimo jiné nezbytné i z hlediska zachování populací některých bezobratlých živočichů. Zejména odumřelé exempláře letitých borovic, javorů, buku, jilmů, olší a osik jsou důležité z hlediska vývoje larev některých významných druhů brouků, např. zdobenců a tesaříků. − Na přítomnost určitého minimálního podílu odumřelých stromů různých druhů dřevin ve všech porostech NPP. Zvyšuje to nejen druhovou rozmanitost zejména bezobratlých živočichů, některých druhů ptáků a četných druhů nižších rostlin (hub, sinic apod.), ale přispívá to i ke spojitosti četných přirozených biogeochemických cyklů (ovzduší – půda – rostliny – živočichové). Tato opatření se však nevztahují na likvidaci aktivních kůrovcových stromů v porostech smrku. − Na ponechání doupných starých stromů roztroušeně po celém území NPP. − Na zachování skupin osik a vrb, které jsou živnými rostlinami pro některé významné druhy brouků a motýlů (např. kovaříků, kozlíčků, bělopásků, batolců a baboček). − Na zachování přirozeně prosvětlených ploch (části porostů se sníženým zápojem), kde se vyskytují kvetoucí byliny, které jsou důležité pro zdárný vývoj imág většiny fytofágních a xylofágních druhů hmyzu. − Na absenci těžebních zásahů v bezprostředním okolí pseudokrasových jeskyní, aby nedošlo k jejich poškození. − Na maximální šetrnost při lesnickém managementu z hlediska možného poškození pískovcových útvarů (směr kácení pokud možno směrem od skalních útvarů, těžební zbytky neházet do inverzních skalních roklí, do výrazných terénních sníženin a vstupních otvorů do pseudokrasových jeskyní). Nesmí rovněž docházet k výraznějšímu odclonění skalních útvarů, neboť změna mikroklimatu vede zpravidla k destrukci rostlinných společenstev skal. − Přibližování dřeva provádět maximálně šetrným způsobem za použití techniky minimálně narušující půdní povrch. Při výběru přibližovacích tras je nezbytné pokud možno se vyhýbat prameništím i rašeliništím. Podpora malých vyvážecích souprav a plnozávěsové lanovkové technologie. Maximální pozornost věnovat ochraně lesa proti škodám spárkatou zvěří. Sanace kůrovcového dříví (SM) zejména v těžko přístupných partiích, pod hřebeny skal apod. (chemická i mechanická) po dohodě se správou CHKO. Další principy péče, upřesnění a lokalizace nezbytných zásahů budou vždy dohodnuty při přípravě nového LHP. Zásady diferencovaného managementu podle potřeb řízení vývoje a stupňů přirozenosti lesních porostů •

Území NPP s 3. stupněm přirozenosti lesních porostů Intenzivní uplatňování účelných výběrů k usměrnění druhové skladby směrem k přirozené druhové skladbě.

56

• •

-

-

-

-

-

-

-

Maximální snaha o nastolení rovnovážného stavu mezi potravní nabídkou a stavy spárkaté zvěře. Maximální pozornost věnovat péči o genofond autochtonních dřevin, tj. zajistit dostatek generativního, popř. i vegetativního reprodukčního materiálu. Fáze reprodukční: přirozená obnova dřevin přirozené druhové skladby má přednost před obnovou umělou, lze ji pomístně stimulovat účelným výběrem, umělou obnovu soustředit především na vnášení nedostatkových dřevin přirozené druhové skladby. Stinné dřeviny (buk a jedli) vnášet podsadbami přednostně do přirozeně prosvětlených partií, poloodrostky do vhodných mezer raných stadií přirozené obnovy smrku a vhodných stadií pionýrských dřevin (zejména břízy), kombinací přirozené a umělé obnovy dosáhnout přiblížení druhové skladby dřevin přirozenému stavu, holiny, resp. plochy větší než 0,1 ha se pro účely obnovy nevytvářejí záměrně, ale vznikají pouze v důsledku nahodilých těžeb. Fáze mladých porostů: ve vhodných porostech se provádí zejména citlivé uvolňování přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, odstraňování sukcesních dřevin včetně keřů je nepřípustné, aplikuje se pouze při uvolňování příměsi chybějících dřevin (jedle, buku, klenu, borovice apod.), úpravou počtu jedinců a péčí o vývoj korun se dbá o dosažení mechanické stability porostů. Fáze dospívání: uplatňuje se účelový výběr zaměřený na podporu přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, pokud se s nástupem fruktifikace objeví přirozená obnova, je již v této fázi žádoucí její doplnění nedostatkovými stinnými dřevinami (jedlí a bukem), s jejich uvolňováním postupovat strukturovaně a velice pomalu. Fáze dospělosti: účelným výběrem, případně v kombinaci se skupinovou sečí se stimuluje přirozená obnova, provádí se pomístný účelový výběr k nezbytnému uvolnění přirozené obnovy a podsadeb, při absenci přimíšených dřevin a jejich přirozené obnovy (zejména jedle a buku) se tyto dřeviny v časovém předstihu pomístně v hloučcích vnášejí výsadbou do kotlíků či podsadbou do prosvětlených skupin a provádí se jejich ochrana proti škodám zvěří, zásadně se nedomycují zbytky starých mateřských porostů - vzhledem k velmi nízkému zastoupení tohoto typu porostů v rámci celé NPP budou veškerá opatření směřována jen k zajištění přirozené obnovy buku s případným doplněním dalšími dřevinami (JD, KL, JL). Jednotlivým či skupinovým výběrem mohou být vytěženy smrky (příp. modřín), buk bude ponechán bez zásahu. v porostech, v nichž byly v minulosti ukončeny úmyslné obnovní zásahy, se dřevo vzniklé postupným rozpadem mateřského porostu již ponechává na místě; v případě nebezpečí namnožení kůrovců se však asanuje.

57

Území NPP se 4. stupněm přirozenosti lesních porostů • • •

-

-

-

-

-

-

Intenzivní uplatňování účelných výběrů k usměrnění druhové skladby směrem k přirozené druhové skladbě. Maximální snaha o nastolení rovnovážného stavu mezi potravní nabídkou a stavy spárkaté zvěře. Maximální pozornost věnovat péči o genofond autochtonních dřevin, tj. zajistit dostatek generativního, popř. i vegetativního reprodukčního materiálu. Fáze reprodukční: přirozená obnova dřevin přirozené druhové skladby má přednost před obnovou umělou, lze ji stimulovat účelným výběrem, umělou obnovu soustředit především na vnášení nedostatkových dřevin přirozené druhové skladby. Stinné dřeviny (buk a jedli) vnášet podsadbami přednostně do přirozeně prosvětlených partií, poloodrostky do vhodných mezer raných stadií přirozené obnovy smrku a vhodných stadií pionýrských dřevin (zejména břízy), kombinací přirozené a umělé obnovy dosáhnout přiblížení druhové skladby dřevin přirozenému stavu, násečný a podrostní způsob, při holosečném holiny do velikosti 1 ha, předsunuté obnovní prvky (kotlíky s JD a BK) o velikosti 0,03–0,05 ha. Fáze mladých porostů: ve vhodných porostech se provádí zejména citlivé uvolňování přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, odstraňování sukcesních dřevin včetně keřů je nepřípustné, aplikuje pouze při uvolňování příměsi chybějících dřevin (jedle, buku, klenu, borovice apod.), úpravou počtu jedinců a péčí o vývoj korun se dbá o dosažení mechanické stability porostů. Fáze dospívání: uplatňuje se účelový výběr zaměřený na podporu přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, pokud se s nástupem fruktifikace objeví přirozená obnova, je již v této fázi žádoucí její doplnění nedostatkovými stinnými dřevinami (jedlí a bukem), s jejich uvolňováním postupovat strukturovaně a velice pomalu. Fáze dospělosti: účelným výběrem, maloplošnou clonnou sečí, případně v kombinaci se skupinovou sečí se stimuluje přirozená obnova, provádí se pomístný účelový výběr k nezbytnému uvolnění přirozené obnovy a podsadeb, při absenci přimíšených dřevin a jejich přirozené obnovy (zejména jedle a buku) se tyto dřeviny v časovém předstihu pomístně v hloučcích vnášejí výsadbou do kotlíků či podsadbou do prosvětlených skupin a provádí se jejich ochrana proti škodám zvěří, jednotlivá příměs buku, jedle či klenu bude ponechána bez zásahu. v porostech, v nichž byly v minulosti ukončeny úmyslné obnovní zásahy, se dřevo vzniklé postupným rozpadem mateřského porostu již ponechává na místě; v případě nebezpečí namnožení kůrovců se však asanuje.

58

Základní technologické postupy podle hospodářských souborů Rámcové způsoby managementu diferencovaně podle HS a v rámci nich i druhové skladby podle SLT jsou uvedeny v příloze č. 3/3: Rámcové směrnice péče o les podle SLT. Tento diferencovaný management, vycházející ze stanovištních a porostních poměrů, má společné základní výše uvedené technologické postupy. 1. Způsob obnovy: Snaha o maximální využití přirozené obnovy autochtonních populací dřevin. Umělá obnova v případě přestavby lesních ekosystémů (přeměny, rekonstrukce), nezdaru přirozené obnovy a při doplňování přirozené obnovy z hlediska druhové skladby. Použití pouze autochtonního sadebního materiálu (příloha č. 3/6). Na živných a kyselých stanovištích bude používán převážně prostokořenný materiál. Na extrémních stanovištích (řada Y a Z) je vhodné užití krytokořenného sadebního materiálu. Výsadba se bude provádět do jamek 35 × 35 cm, na silně zabuřenělých lokalitách do jamek 50 × 50 cm. Při výsadbě je nutno simulovat přirozené bioskupiny a sazenice umísťovat zejména k pařezům a na vyvýšená místa. Podsadby je třeba uplatňovat na silně kamenitých a balvanitých lokalitách s absencí přirozené obnovy a při doplnění stinných dřevin chybějící přirozené druhové skladby (především jedle a buku). Pro podsadby se vyhledávají přirozené světlinky a je třeba se vyhnout místům pod okapem stromů (nebezpečí poškození sazenic opadávající ledovkou apod.). Na nejextrémnějších stanovištích reliktních borů řady Y lze použít síji do štěrbin. Na těchto stanovištích je lokální cíleně umísťovaná síje několikanásobně úspěšnější než výsadba, a to zejména u borovice, buku a klenu. 2. Péče o kultury a nálety: Ochrana proti zvěři plocením, individuální ochrana na strmých svazích i repelenty. Jako nejúčinnější se však jeví maximální snížení stavů spárkaté zvěře. Ochrana proti buřeni ožínáním minimálně 1× ročně podle potřeby. Použití chemických prostředků je zakázáno. Ochrana proti hlodavcům – podpora biologické regulace a intenzivní ožínání. Doba zajištění kultur 10–15 let. 3. Prořezávky: S výchovou porostů začít v cca 10 letech a pokračovat v ní až do období probírek. Přibližně v pětiletých intervalech podle druhové skladby aplikovat zejména negativní výběr. U jehličnanů převážně silnější podúrovňový zásah zaměřený na maximální péči o tvorbu nízko nasazené zelené koruny s dostatečným množstvím asimilačního aparátu. U listnáčů převážně úrovňový a nadúrovňový výběr. V přirozených nárostech úprava druhové skladby ve prospěch chybějících dřevin (např. buku, klenu, jedle, jilmu, lípy, místy i borovice). S přibývajícím věkem snaha o vytváření vertikální prostorové struktury porostů, spočívající v ochraně vitální podúrovně i u jehličnanů. V plošně rozsáhlých porostních skupinách vytváření rozčleňovací sítě, ponechání materiálu z prořezávek v porostu. Při výchovných zásazích z hlediska druhové skladby je nutné nejprve odstraňovat smrkové a borové exoty (eliminace případných pozůstatků vejmutovky) a lokálně snižovat podíl pionýrských dřevin břízy, modřínu a dále i smrku ve prospěch méně zastoupených dřevin přirozené druhové skladby. V porostech se sníženým zápojem obrostlíky, předrostlíky a jedince s tvarovými deformacemi neodstraňovat, ale aplikovat jen nezbytný sanitární výběr. 4. Probírky: Jsou zaměřené na cílovou druhovou skladbu a prostorovou i věkovou strukturu porostu. Pozitivní výběr zaměřený na strukturální diferenciaci porostů s intervaly 5–10 let. Při 59

zásazích se plně využívají zákonitosti přirozeného vývoje porostů a především pak prořeďování. V zájmu prostorové diferenciace šetřit spodní etáž. Ve smrkových porostech silně poškozených loupáním vysokou zvěří maximální péče o stabilitu porostu, resp. postupné uvolňování nepoškozených jedinců v úrovni a doprovodný sanitární zásah. Z hlediska stability porostů podporovat vytváření bohatých korun. Na extrémních stanovištích se vybírají pouze nemocné stromy (zejména pak aktivní kůrovcové stromy). Mechanizační prostředky: kácení – motorová pila, přibližování – kůň, Terri aj. půdu a porost šetřící prostředky. 5. Obnova porostů: Obnovní způsoby byly definovány výše v principech managementu. V následujícím textu jsou proto uvedeny jen některé další důležité zásady. Okraj náseků by neměl být rovný, ale vlnitý (nepravidelný). Na násecích podporovat výstavky (zejména borovice, buku a klenu). Vzdálenost východisek obnovy se řídí obnovní délkou (ca na výšku porostů) ve smrkových porostech ohrožených větrem i možností založit je na chráněných místech. Nikdy by neměly být menší než 3 výšky porostu, aby se netvořily kulisy v nichž jsou zhoršené ekologické podmínky. Směr kácení je nutno volit s ohledem na ochranu nárostů i ponechaných stromů mateřského porostu a na možnost přibližování kmenů při respektování zásad bezpečnosti práce v obtížném terénu. Na nepřístupných lokalitách, vzhledem ke snadnějšímu vyklízení dřeva (např. lanovkou) využít maloplošné prvky podrostního způsobu, kombinované s úzkým násekem za efektu pozitivního clonění. Vkládání skupinovitých obnovních prvků pro jedli ve smrkových porostech se doporučuje v minimálně 20 letém předstihu před počátkem obnovy. Optimální velikost bukových a jedlových skupin cca 3–5 arů (nutnost jejich oplocení), jejich rozestup na cca 1,5 výšky porostu. Tento způsob obnovy přispívá k prostorové a věkové diferenciaci porostu, je však velmi náročný na těžební technologii při dotěžování porostů v okolí odrůstajících bukových a jedlových skupin. V obnovních prvcích ponechávat buky, jedle, popř. javory, lípy a jilmy jednotlivě i skupiny. Cílem je ponechání 30–50 m3/ha stromů určených na dožití či stávajícího mrtvého dřeva. Z mechanizačních prostředků pro přibližování dřeva je vhodné používat lanovky s plným závěsem a traktorové lanové systémy, koně, Terri, v omezené míře speciální lesnické traktory. b) péče o rybníky (nádrže) a vodní toky V celé NPP je nezbytné snížit vodní erozi na minimum zejména na lesních cestách, turistických stezkách a v jejich bezprostředním okolí. Všechny cesty a turistické stezky vybavit příčným odvodněním tak, aby nedocházelo k urychlenému odtoku vody a následné vodní erozi. Pro ochranu vodních toků a mokřadů je nezbytné vytvořit systém protierozivních opatření a zpracovat zásahy ochrany a managementu, resp. údržby toků včetně břehových porostů. c) péče o rostliny -

K ochraně rostlinných společenstev skalních stanovišť je nutno především: zamezit strhávání mechorostů, keříků, narušování zmlazení dřevin, rozšlapávání vegetace okolo skal s následnou erozí,

60

-

-

odlesňování okolí skal při těžbě omezit na míru, která neohrozí existenci skalních rostlinných společenstev (vysychání osluněných stěn), rovněž tak zabránit odlesňování okolí skal podél turistických cest s cílem zvýšit jejich pohledovou atraktivitu (ke zmíněnému účelu dostačuje pouze prokácení úzkých průhledů z určitých výhledových míst), zabránit narušování pramenišť při těžbě, jejich okolí (mimo přirozené smrčiny) nezalesňovat smrkem. zásahy v porostech s výskytem významných druhů konzultovat na místě s botanikem Správy CHKO (nebezpečí náhodného poškození při neznalosti přesného místa výskytu) likvidace invazních druhů, obvykle za pomoci herbicidu ROUNDUP (křídlatka japonská). . d) péče o živočichy

-

-

-

-

-

K ochraně ohrožených druhů fauny (zejména ptáků) je nutno především: Úmyslné těžby, výchovné zásahy i péči o nezajištěné kultury provádět zejména mimo období hnízdění ptáků, (tj. od 1. 8. do 31. 1.). Omezit vyžínání na jaře v době hnízdění (jsou dokázány největší ztráty na ptácích na zemi hnízdících). Pro stahování a vyklízení vytěžené hmoty používat lehkou techniku, lanovky nebo koně. Mimo hnízdní období je možná i doprava vrtulníkem. Dopravu vrtulníkem v lokalitách hnízdění zvláště chráněných druhů ptáků v době hnízdění a také mimo tuto dobu, nutno pečlivě uvážit. V obnovovaných porostech vyloučit těžbu doupných a hnízdních stromů, na obnovovaných plochách nebo při nahodilých těžbách ponechávat vybrané listnáče popř. souše jako potenciální doupné stromy. Výběr provedou pracovníci ochrany přírody, revírníci, případně i další lesní pracovníci, kteří neočekávaně takový strom zjistí, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám na zvláště chráněných druzích i hnízdních příležitostech, kterých je obecně v porostech nedostatek. Tyto stromy budou označeny dohodnutým způsobem (modrý pruh ve 150 cm nad zemí). Je nutné zajistit dodržování minimální letové výšky pro větroně, rogala apod. v období hnízdění ptáků (od 1. 2. do 31. 7.) a vyžadovat dodržování minimální letové výšky pro stroje s motorovým pohonem po celý rok. Management pro klíčové druhy ptáků ptačí oblasti NATURA 2000: zamezit vzniku holin v těsné blízkosti hnízda výra velkého, podporovat listnaté stromy včetně pionýrských druhů ve smrkových porostech, ponechat části lesa obývané výrem velkým, přirozenému vývoji vč. ponechání stojících i ležících odumřelých stromů, omezovat horolezecký a turistický tlak na hlavní stanoviště výra velkého a sokola stěhovavého, vzhledem k prokazatelnému přirozenému nárůstu divoké populace sokola stěhovavého v Broumovské vrchovině je žádoucí ukončit repatriaci (reintrodukci) sokola stěhovavého, každoročně provádět monitoring divokých hnízd sokola stěhovavého a v případě nutnosti (nebezpečí krádeže, rušení) zabezpečit hnízda divokých sokolů celodenním dozorem a dalšími opatřeními k jejich ochraně i k podpoře jejich populace; při tom jakékoliv manipulace a kontroly na hnízdech divokých sokolů omezit na minimum nebo zcela vyloučit, zásahy konzultovat s vedoucím republikového projektu na záchranu druhu, časově limitovat hospodářské zásahy v lesích v blízkosti hnízdišť sokola stěhovavého s ohledem na citlivost v době hnízdění,

61

-

pro podporu populací sýce rousného a kulíška nejmenšího je vhodné zvyšovat podíl listnatých stromů v porostech, podporovat olši, vrbu a břízu podél toků, ponechat části lesa přirozenému vývoji včetně ponechání stojících i ležících odumřelých stromů a omezit turistický a horolezecký tlak na jejich hlavní stanoviště.

Velký význam má rovněž zachovaní reliktních stanovišť. V případě NPP Polické stěny jsou to například vrcholové a okrajové partie lesa na skalnatých stanovištích. Zde se dosud místy dochovaly reliktní bory. Jakýkoliv pěstební, nebo jiný zásah do těchto území, pokud by pro něho byly významné důvody, bude předem projednán a bude schválen ochranou přírody. To platí i pro ponechání padlé dřevní hmoty v těchto porostech na místě k samovolnému rozpadu. Významným prvkem jsou rovněž bučiny či jejich pozůstatky. Jedná se několik málo skupin roztroušených po celé NPP. Dvě z nich jsou zařazeny mezi tzv. jádrové porosty (viz Příloha č.1/10: Vymezení trvalých fytocenologických ploch a jádrových porostů – bučin). Převažují skupiny mladšího věku, pozůstatky starších lze nalézt v J části NPP. Bučiny, a to i porosty mladší a stejnověké jsou významným biotopem v tomto chráněném území, který využívá celá řada živočichů. Ti by v ostatních lesních porostech jen stěží nalézali podmínky vhodné jak ke svému životu a rozvoji, tak i k získávání potravy. Z ptáků je na bukové porosty vázána například většina druhů pěvců na Broumovských stěnách se vyskytujících, kteří zde hnízdí i získávají potravu. Na tyto ptáky jsou pak vázáni predátoři: kulíšek nejmenší, sýc rousný, puštík obecný, výr velký. Neměli bychom zapomenout ani na datla černého a další příbuzné šplhavce a nakonec ani na čápa černého, kteří také bučiny upřednostňují. Za účelem ochrany bezobratlých živočichů je třeba neponechávat ve vegetačním období vytěženou dřevní hmotu delší dobu na skládkách. Odumírající dříví je atraktivní pro různé druhy hmyzu včetně vzácných i chráněných druhů. Samičky některých vzácných brouků (bývají to například velcí tesaříci, roháčci, krasci ap.) nakladou do dříví vajíčka a poté je příští generace těchto živočichů zlikvidována při zpracovávání dříví na pilách apod. Těžební zbytky budou ponechány na místě k samovolnému rozpadu. Doporučeno je nakupení do valů, pálením je možno těžební zbytky na území NPP likvidovat jen po předchozím souhlasu správy CHKO. Poněkud jiná je situace v případě záměrně pokládaných lapáků na kůrovce. Z pohledu ochrany přírody je to sice také způsob, který působí ztráty i na významnějších druzích hmyzu, avšak v případě ochrany lesa před kalamitním napadením kůrovcem, nejspíš bude i tento způsob mít přednost. Kácení za účelem odclonění skal je žádoucí pouze v odůvodněných výjimečných případech. například na místech, kde je to potřebné kvůli hnízdění sokola stěhovavého, nebo z důvodu zlepšení podmínek pro přežívání jiných zvláště chráněných druhů. Jinak je to jev nežádoucí. Zvláště by se tak nemělo dít v místech navštěvovaných turisty a horolezci, kde jim tato místa nebyla vyhrazena výjimkou a odcloněné terény by lákaly k zakázanému sportovnímu využívání. Obecně budou přijímána a podporována taková opatření, která v chráněném území pomohou odstraňovat negativní vlivy a podpoří populace významných druhů živočichů. Například budou zejména pěstební postupy projednávány s příslušnými vlastníky, případně nájemci pozemků. Podkladem pro tato jednání budou výsledky monitoringů a inventarizačních průzkumů. Dále budou zjišťovány i ostatní související vlivy, které spolupůsobí na stavy populací významných druhů. Je to například nabídka hnízdních příležitostí, nabídka potravní, nabídka úkrytových možností i případné další vlivy (predační tlak ap.). Za tímto účelem bude prováděn výzkum, průzkum i monitoring, k čemuž budou využívány mimo jiné i aktivity vysokých škol, vědeckých pracovišť, studentů i hrazení z grantů. 62

e) péče o útvary neživé přírody Je důležitá maximální opatrnost při kácení i transportu dřeva z hlediska otloukání a oděru skal, dřevním odpadem nezahazovat a nezakrývat vchody do pseudokrasových jeskyní i propastí a deprese v blokových závalech, které převážně kryjí systémy suťových jeskyní, prameny, vodní toky a jejich nivy, rašeliniště, rašelinná jezírka, volbou vhodných technologických postupů minimalizovat narušování půdního povrchu a poškozování vegetace i skalních tvarů. Je vhodné sledovat stav sítě značených turistických cest i vyhlídek a navrhnout dlouhodobá i krátkodobá opatření z hlediska optimalizace turistických komunikací i vyhlídek, zajistit ochranu proti erozi, sesuvům i sešlapům, provádět boční omezení cest a stezek (zábradlí, kameny, dřevěné pozemní ohrazení apod.), v rašelinných a podmáčených místech vést turistické cesty po povalových chodnících či můstcích, v písčitých svažitých sedimentech po zemních žebřících. Povolování horolezecké činnosti by mělo být podmíněno geobotanickým zhodnocením stavu a nastalých změn jednotlivých lezeckých oblastí (okrsků). Jde nejen o hlediska stavu samotného lezeckého objektu (obecně destrukce povrchu skal: olámané chyty a vstupy, „skalní lišty“, „hodiny“, hrany apod., obrus od lan pod slaňovacími a jistícími kruhy i místy zakládání jištění), ale i o stav přístupových cest k nástupu do lezecké cesty či sestupu od slanění (sešlap vegetace. narušování drnového krytu a stability povrchu pískových osypů, rozdupané břehy vodních toků a podmáčených ploch). Je třeba spolupracovat s ČHS na nápravných opatřeních (hatě, zemní žebříky, můstky) a další protierozní opatření včetně zadrnování a výsadby zeleně. 3.1.2. Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Návrh managementu podle porostních skupin je v příloze č. 3/4: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich. Vychází z údajů platného LHP, podkladů zpracovaných v říjnu 2002 VÚLHM VS Opočno a terénních šetření a je zpracován na podkladu LHP pro LHC Broumov na léta 1997–2006. Označení dle LHP – označení porostních skupin je provedeno dle LHP pro LHC Broumov na léta 1997-2006, číslo skupiny označuje věkový stupeň (např. 3 označuje porost o věku 21–30 let). Pod označením porostní skupiny je uvedena její plocha dle LHP. Dílčí plocha - označení dílčí plochy v porostní skupině. Vymezena je na základě odlišného stavu či návrhu opatření. Vylišuje se ve vybraných případech např. holina, zalesněná holina apod. Výměra dílčí plochy (ha) – plocha dle LHP (v případě nově vylišených dílčích ploch v rámci porostní skupiny plocha zjištěna planimetricky). SLT – soubor lesních typů. Zastoupení SLT (%) – zjištěno planimetricky pro danou dílčí plochu. Číslo směrnice/porostní typ – označení RSH příslušné dané dílčí ploše. Dřeviny – zkratka dřeviny vyskytujících se v dílčí ploše. Zastoupení dřevin – dle odhadu v terénu. Věk – označuje věk porostu – stav k 1. 1. 2005. Plánovaný zásah - stručné slovní upřesnění navrhovaných zásahů Naléhavost – 1. stupeň – zásah naléhavý (nelze odložit, je nutný pro zachování předmětu ochrany), 2. stupeň – zásah potřebný, 3. stupeň – zásah odložitelný. Poznámky – další potřebné údaje využitelné pro management lesních ekosystémů, např. poznámka k technologii, ke škodám zvěří, výskyt významných druhů, rozpracovanost ve skupině apod. 63

3.2. Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností NPP má vyhlášené ochranné pásmo (Hvězda a přístupová cesta). V ochranném pásmu je provozována restaurace. Je třeba zamezit poškozování okolních ZCHÚ (NPR, NPP) například únikem odpadních vod či jevy doprovázejícími větší koncentraci návštěvníků. 3.3. Zaměření a vyznačení území v terénu Správa CHKO zajistí vyznačení hranic NPP v terénu podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Rovněž budou v terénu osazeny sloupky s označníky NPP, případně s doplňkovými informacemi o režimu území (popř. piktogramy). 3.4. Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Nejsou. 3.5. Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lze konstatovat, že stávající síť turistických a cyklistických tras v NPP zcela postačuje pro zpřístupnění všech atraktivních partií území široké veřejnosti. Tato hustá síť stezek je také argumentem pro striktní dodržování zákazu vstupu mimo značené cesty v NPP. Výhledově není vhodné počítat s rozšiřováním této sítě a je třeba se soustředit především na její zkvalitnění a údržbu tak, aby tato síť byla jednak bezpečná pro uživatele a jednak aby nebyla zdrojem poškozování přírody v NPP. Základním předpokladem regulace návštěvnosti je údržba pásového značení a sloupků s označníky NPP. Mimo označníky NPP je vhodné u významných vstupů do ZCHÚ (popř. na záchytných parkovištích Hvězda, Hlavňov, Slavný, Křinice-Amerika) podat informaci o pravidlech návštěvnosti (např. informační tabule, sloupek s piktogramy apod.). Negativní působení turistiky na přírodu NPP lze omezovat důsledným usměrňováním pohybu turistů vlastním kvalitním značením tras (popř. lokální úpravou trasování), budováním povalových chodníků v zamokřených a těžko prostupných stanovištích, kde by jinak „obcházkové“ trasy neschůdných míst poškozovaly vegetaci, budováním zábradlí a hrazení v místech, kde je vhodné omezovat přílišné rozptylování turistů podél trasy. Pro jednotlivé úseky zpevněných turistických cest a jejich hrazení lze využívat dřevěných povalových chodníků, ležatých fošen, schodů kamenných i dřevěných, v nutných případech tesaných do skály; jako kamenický materiál je nutno využívat pískovec místní provenience křídového stáří (lom Božanov). V případě jinak konstrukčně obtížně řešitelných nebo nebezpečných úseků cest lze výjimečně využít železné materiály pro zábradlí nebo plochu cesty. Správa CHKO se na opatřeních regulujících pohyb návštěvníků podílí z finančních prostředků Programu péče o krajinu. V tradičních rozhledových bodech na značených turistických trasách nebo jejich tvarových odbočkách je vhodné obnovovat výhled odtěžením jednotlivých stromů. V minulosti bylo vybudováno několik zastřešených odpočinkových ploch (altánů) v NPP či na jejím okraji na místech turisticky významných (na důležitých rozcestích). Jejich další budování je nevhodné, neboť znamená negativní zásahy do krajinného rázu a zbytečnou koncentraci návštěvníků v citlivých územích, např. v potenciálních hnízdištích ptáků. Je třeba se soustředit na údržbu stávajících zařízení a na zajištění toho, aby se tato nestala zdrojem rušivých vlivů, odpadů a znečištění. Některé lokality v NPP Polické stěny je velmi vhodné využít k výchovným účelům. Pro případný vznik dalších turistických naučných stezek nebo umístění jednotlivých informačních bodů je nutno využít stávající značené turistické trasy. Vlastní konstrukční 64

řešení případných naučných stezek je nutno volit co nejstřídmější a minimalizovat jejich vliv na krajinný ráz. Svébytnou problematikou jsou v Broumovských stěnách v souvislosti s turistikou staré dlážděné lesnické cesty vystavěné správou benediktinského panství, které jsou památkou na zručnost našich předků. Je barbarské tato díla poškozovat, zejména těžkou lesnickou technikou, když se přímo nabízí jejich využití pro turistické cesty. V mnoha případech jsou tyto cesty zároveň i jedinou využitelnou lesnickou odvozní cestou. Pohyb turistů i přibližování dřeva po těchto cestách je mnohem šetrnější k okolním biotopům než pohyb po cestách nezpevněných. Proto je zachování dobrého technického stavu těchto cest v původní štětované podobě společným zájmem lesníků i ochrany přírody z hlediska regulace turistiky. Síť cyklostezek je dostatečná. Cykloturistika v Broumovských stěnách není masového rázu a nepředstavuje ohrožení zájmů ochrany přírody. Je však nutno sledovat, zda některé úseky cyklostezek nejsou zdrojem přílišné eroze a v takovém případě situaci řešit buďto zpevněním stezky, nebo jejím pomístním přeznačením. V NPP/NPR vede také část tradiční trasy každoročního významného závodu horských kol „Rallye Sudety“, kterého se účastní až tisíc závodníků. V případě tohoto závodu je důležité monitorovat vliv pohybu diváků a závodníků na okolí trasy. Trasu závodu je bezpodmínečně nutno v NPP stabilizovat a neměnit. Tato trasa má vlastní specifické značení, které však může být zaměňováno s cykloturistickým značením. Je proto vhodné na rozcestích před nájezdem na tuto trasu umístit upozornění na to, že se jedná o značně obtížnou závodní trasu, nevhodnou pro amatérské využití. Mohou případně vzniknout situace, kdy bude nutno některé úseky značených tras pro veřejnost uzavřít; typicky tato situace může nastat v důsledku hnízdění některých ptáků, zejména druhů, pro které je vyhlášena ptačí oblast (SPA) Broumovsko, součást soustavy evropsky významných chráněných území přírody Natura 2000. V takových případech je důležité vhodným způsobem seznámit návštěvníky území s důvody uzavření úseku (např. informačními tabulkami apod.) K úkolům souvisejícím s pohybem návštěvníků mimo značené cesty patří likvidace nelegálních přístřešků, objevujících se místy v NPP. Tyto přístřešky jsou obvykle zcela skryty v členitém terénu mimo turistické cesty, v celé NPP se jejich počet v současné době může pohybovat kolem deseti. Jsou zdrojem odpadu v NPP, jsou důvodem k pohybu mimo značené stezky, k rušení živočichů a sešlapu vegetace. Nezanedbatelně zvyšují riziko lesních požárů v NPP. NPP Polické stěny je velmi atraktivním územím, které by mohlo být významně poškozeno turistickými aktivitami, pokud by došlo k jejich masovému nárůstu při nedostatečné kontrole. Z tohoto důvodu je vhodné zkvalitňovat strážní službu v NPP a směřovat k její budoucí profesionalizaci tak, aby korektní přístup strážců jako osvětových pracovníků pomáhal vytvářet obecné povědomí o hodnotách NPP, pravidlech pohybu a smyslu těchto pravidel a napomáhal zlepšovat přírodní prostředí i pověst státní ochrany přírody. Je třeba odstraňovat nelegálně umístěné technické prvky sloužící ke zvýšení průchodnosti terénu mimo značené cesty (např. Písková rokle aj.). Opatření k regulaci horolezectví v NPP Polické stěny: Lze konstatovat, že rozsah území v NPP, ve kterých je horolezecká činnost povolena, je dostačující vzhledem k zajištění rovnováhy mezi veřejným zájmem sportovního využití území a zájmy ochrany přírody; proto není obecně žádoucí zvětšovat území vymezená k horolezecké činnosti, průběh hranice jednotlivých horolezeckých terénů však nelze považovat za dogma a je možné je v detailu upravovat s ohledem na zajištění předmětu ochrany. 65

-

-

-

-

-

-

-

Český horolezecký svaz provede označení lezeckých terénů na území NPP (šipka– křížek) v souladu s vydaným rozhodnutím o vyhrazení území pro horolezeckou činnost (příloha č. 2/11). U hlavních přístupů do skal a parkovišť (Slavný, Hvězda, popř. Hlavňov, Řeřišný) budou umístěny orientační tabule povolených lezeckých terénů s vícejazyčným doprovodným textem. Jakýkoliv obvod, v kterém bylo rozhodnutím o vyhrazení povoleno lezení, může být neprodleně uzavřen, z důvodů zájmů ochrany přírody (zejména z důvodu zahnízdění zvláště chráněných ptačích druhů) nebo v případě porušováni výjimky. V takovém případě budou uzavřené věže, stěny nebo okrsky označeny přímo v terénu a uzavření bude písemně oznámeno ČHS, který je dále zveřejní. Bude prováděna ostraha hnízd ohrožených druhů (např. sokola). Při soustavném porušování ochranných podmínek NPP a podmínek rozhodnutí o vyhrazení terénů k horolezectví mohou být vybrané vymezené oblasti zrušeny. V NPP nelze provozovat horolezeckou podnikatelskou činnost (školy lezení apod.). Lze organizovat hromadné akce jen pro členy ČHS a po předchozí domluvě se Správou. Horolezecký výcvik jen s instruktorem ČHS, na jednoho instruktora max. 5 osob, jestliže jsou starší 6 let. Vstup ke skalám bude prováděn pouze po vyznačených cestách a pěšinách vyhrazených se souhlasem orgánu ochrany přírody, a to pouze pěšky. Vjezd na kolech je do terénu zakázán. Lezení je možno povolovat pouze za denního světla, aby nedocházelo k rušení zvířat. Lezení v zimních měsících a na ledu není možno povolovat z důvodu nutnosti eliminovat mechanické poškozování skal. Horolezecké jistící prvky a schránky na vrcholové knížky umístěné na skalách nevymezených k horolezectví budou průběžně odstraňovány. Ve vyjmenovaných a podrobně popsaných oblastech v NPP, kde bude povoleno provádění horolezeckého sportu, je tato činnost povolena s takovým sezónním omezením, aby bylo zajištěno nerušené vyhnízdění chráněných ptačích druhů. Lezení je povoleno v souladu s Pravidly sportovního lezení na pískovcových skalách. V horolezecky atraktivních roklích (např. Kovářova, Písková aj.), které jsou zároveň velmi cenné z pohledu výskytu vzácné fauny i flóry budou přednostně prováděny kontroly dodržování podmínek pro horolezeckou činnost. Regulace myslivosti Z prostoru NPP by měla být odstraněna myslivecká zařízení sloužící k přikrmování

zvěře. Co se týče drobných mysliveckých staveb a zařízení určených k lovu zvěře, neměl by se do budoucna zvyšovat celkový počet kazatelen, ale případně pouze počet posedů, tj. žebříků s nekrytou sedačkou. Umisťování posedů, které již nejsou drobnou stavbou, ale spíše mysliveckým zařízením, je činnost, která není v rozporu se zájmy ochrany přírody. Naopak může podpořit snižování stavů spárkaté zvěře. Jelení zvěř je nutné v NPP silně redukovat a udržovat na stavech minimálních ve smyslu vyhlášky č. 491/2002 Sb. (tj. 10 kusů/1000 ha). Snižování stavů této zvěře je též vhodné provádět v bezprostředním okolí NPP. Stavy srnčí a černé zvěře je pak nezbytné přizpůsobit úživnosti a ekologické únosnosti území, aby škody zvěří nepřesáhly ekologicky únosnou mez. Srnčí zvěř je tedy nutné v NPP silně redukovat a udržovat na stavech minimálních ve smyslu vyhlášky č. 491/2002 Sb. (tj. 25 kusů/1000 ha).

66

Na základě výsledků sčítání zvěře (i vlastních nezávislých výsledků) požadovat snížení stavů zvěře v souladu se zákonem o myslivosti tak, aby bylo dosaženo únosných stavů. Jen tak bude možno dosáhnout přírodní rovnováhy spárkaté zvěře v území. Je žádoucí prosazovat přírodě blízká opatření na podporu drobné zvěře tj. zejména prosazovat a vytvářet podmínky pro postupný návrat tetřívka obecného a jeřábka do oblasti Broumovských stěn. Lovit je zde žádoucí pouze zvěř spárkatou, geograficky nepůvodní druhy zvěře, lišku, pytlačící psy a kočky, v případě uspokojivých či zvýšených stavů i zajíce. Není vhodné na území NPP povolovat mimořádný lov krkavce velkého. Krkavec je schopen jako jediný druh vystavět vynikající hnízdní příležitosti na skalách pro sokola stěhovavého. Je důležité prosazovat pravidla zamezující ostatním negativním vlivům souvisejícím s výkonem práva myslivosti: • zabránit přikrmování zvěře mimo krmná zařízení, • zabránit výstavbě drobných mysliveckých staveb (kazatelny) v pohledově exponovaných místech z důvodu ochrany krajinného rázu a v místech zvýšeného zájmu ochrany přírody (významné biotopy, lokality s výskytem zvláště chráněných druhů apod.), • požadovat průběžné odstraňování zchátralých mysliveckých staveb a zařízení po uživatelích honitby, v případě jejich založení předchozím uživatelem honitby takové akce podporovat z fondů Programu péče o krajinu, přitom klást důraz na zákonnou likvidaci přitom vzniklých odpadů, • zamezit případnému kladení masitých újedí u posedů v NPP a okolí, 3.6. Návrhy na vzdělávací využití území Nejsou. 3.7. Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Vzhledem k dosud značné neprobádanosti území pokračovat v započatých průzkumech: geofaktoru, botanických, zoologických, mikroklimatických a ve výzkumu či monitorování lesních, skalních i vodních ekosystémů jako podkladů pro komplexní ekosystémovou péči o tato přírodovědně unikátní území. Pro možnost promítnutí dosavadních poznatků z výzkumu a monitoringu v NPP do managementu je důležité: - zpracovat přehled o všech dosavadních výzkumných a monitoračních aktivitách včetně nezbytné literární rešerše, - provést lokalizaci monitorovacích a výzkumných prací (zákres do obrysových map v měřítku 1 : 10 000, případně do podrobnějších), - získané poznatky z výzkumu i monitoringu ekosystémů NPP zpracovat v podobě databáze pro možnost její chronologické i tématické diferenciace podle konkrétních stanovištních a porostních podmínek, - provést syntézu získaných poznatků jako podklad pro posouzení priorit dalších projektů výzkumu a monitoringu ekosystémů v NPP a zejména pak pro potřeby nezbytné péče o tyto ekosystémy, - vytvořit odbornou přílohu rezervační knihy jako informační základ veškerých činností v NPP.

67

Monitoring geofaktoru Vzhledem k významu geofaktoru mezi předměty ochrany NPP je důležité se cíleně věnovat následujícím okruhům monitoringu s ním souvisejících: Klimatické poměry Prostřednictvím spolupráce s ČHMÚ Hradec Králové zajistit údaje o hydrometeorologické situaci včetně dat o dynamice a zatížení imisemi v prostoru NPP. Zajistit pokračující sledování mezo- a mikroklimatických poměrů v pseudokrasovém terénu NPP (jeskyně, inverzní části terénu ap.). V rámci sledování klimatu zajistit propojení a koordinaci těchto aktivit s dalšími partnery (NP Góry Stolowe, KRNAP ap.). Geologie Koordinovat všechny aktivity, týkající se geofaktoru na území NPP, nebo v území bezprostředně na ní navazující. Zejména se jedná o: - podrobné geologické mapování v měřítku 1 : 25 000 nebo 1 : 10 000, - podrobné tektonické mapování v měřítku 1 : 10 000, které má prioritu v jižní části NPP (v hraniční oblasti mezi Broumovskými stěnami a Stolovými horami), - zřízení a vedení evidence významných prvků v NPP a na přilehlém území geologického bloku Broumovských stěn a východní části Stolových hor z hlediska geologických problematik: geologie obecně, stratigrafie křídových hornin, sedimentologie, mineralogie ap.; k tomu je vhodné vést i evidované sběry fyzického materiálu (geologické, mineralogické sbírky). Paleontologie Ve spolupráci s vědeckými pracovišti a místními muzei vést evidenci, dokumentaci i fyzické sbírkové sběry paleontologického materiálu z území NPP a přilehlého geologického bloku Broumovských stěn a východní části Stolových hor. Tento fond je potřebné využívat i k osvětové a ochranářsko-výchovné činnosti (stálá expozice případného Informačního centra správy CHKO, přednášky, výstavy, propagační materiály). Geomorfologie a speleologie Na úseku geomorfologie čeká správu CHKO nejvíce úkolů z celé problematiky geofaktoru, neboť ta je značně široká (týká se celé škály makro-, mezo- i mikroforem podzemních i povrchových tvarů modelace pseudokrasového reliéfu). K nejdůležitějším úkolům zde patří: - zajistit podrobnou prověrku terénu za účelem založení komplexní geomorfologické evidence a dokumentace významných terénních prvků, a to jak z hlediska geomorfologických okrsků a podokrsků či dalšího podrobnějšího dělení terénu, tak i z hlediska jednotlivých jevů (tvarů) dle příslušné geomorfologické typologie - zajistit podrobné geomorfologické mapování celého území NPP (s vazbou na nejbližší navazující terén geomorfologického okrsku) v měřítku 1 : 10 000 nebo 1 : 5000 s upřednostněním mapování terénu s vazbou na NP Góry Stolowe - koordinovat speleologické aktivity v území NPP, neboť její terén je v této problematice unikátní a dosud málo probádaný. Z hlediska speleologie je nutné zaměření na základní výzkum a evidenci povrchových i podzemních pseudokrasových jevů, dokumentaci povrchových pseudokrasových jevů (makro-, mezo- i mikrotvarů), speleologickou dokumentaci podzemních pseudokrasových jevů (jeskyní a propastí), výzkum, evidenci a dokumentaci biotických i abiotických výplní pseudokrasových jeskyní a skalních převisů a jejich úložných poměrů (kořenové tvary, kvartérní výplně s archeologickými, paleontologickými a ostatními obsahy ap.), výzkum, evidenci a dokumentaci primární i sekundární mineralizace a její podílnosti na pískovcovém pseudokrasovém reliéfu, výzkum a dokumentaci mezo- a mikroklimatu

68

-

-

-

v pseudokrasových podzemních lokalitách a v inverzních částech pískovcových skalních měst, podrobnou geomorfologicko-speleologickou dokumentaci a profilování vybraných (morfologicko-krajinářsky důležitých) částí pseudokrasového terénu (v měřítku 1:50 až 1:200 dle potřebných podrobností) významné podklady by mohl poskytnout monitoring vývoje reliéfu v pískovcových skalních oblastech. Na vytipovaných reprezentativních plochách by bylo vhodné zřídit a zaměřit trvalá monitorovací zařízení („půdočetné body na skalních stěnách), které by do budoucna podávaly informace o změnách na půdním horizontu. Největší význam toto bude mít v lokalitách se silnějším a dynamickým vývojem (např. Kovářova rokle apod.). Poznatky pak bude možno využít pro stanovení následného managementu a opatření v těchto konkrétních lokalitách. To znamená zajišťování stability břehů vodotečí a protierozních opatření , výsadby dřevin, technická řešení lávek, povalů. Geomonitoring spolupodílet se na mezinárodních aktivitách spojených s geodynamickým monitoringem „malé“ geodetické sítě na Ostaši, spojovací geodetické sítě Ostaš – Hejšovina (Szczeliniec) a systému terčových měřidel TM-71, které se týkají i geodetických bodů v terénu NPP Broumovské stěny. spolupracovat na problematice tzv. Geochronologického bodu Broumovsko, který je tvořen soustavou samostatných objektů (sond palynologického nebo paleontologického charakteru) v různých částech CHKO Broumovsko. Do úvahy připadá i realizace podpůrných sond ve vhodných částech terénu NPP Polické stěny (humolity, osypy ap.).

Zoologie Aby bylo možné splnit podmínku povinného hlášení o předmětech ochrany v Ptačí oblasti Broumovsko, tj. o nezhoršení stavu populací těchto živočichů, je důležité provádět jejich pravidelný monitoring, průzkum i výzkum. To se týká i všech složek živé a neživé přírody, které by mohly mít na tyto populace vliv. Pro zoologický průzkum (inventarizační a monitoring) zejména bezobratlých živočichů, budou využívány trvalé monitorovací plochy založené v letech 2004–2005. Podle možností a na základě aktuálních potřeb bude síť těchto ploch rozšířena.

-

Botanika monitorovat stav populací významných rostlinných druhů v cca 10letých intervalech provádět fytocenologické snímkování na trvalých plochách založených v letech 2004-2005, případně podle možností síť rozšířit provádět průběžně floristické inventarizační průzkumy vybraných částí NPP přispívat k řešení taxonomické problematiky r. Betula v pískovcových oblastech.

69

4. Závěrečné údaje 4.1. Garant péče o NPP a OP NPP Garant péče (Správa CHKO Broumovsko) o toto ZCHÚ odborně koordinuje realizaci plánu péče za součinnosti s jeho tvůrci, usiluje o zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro specifický management, uzavírá smlouvy na realizaci doplňkových managementových činností, provádí jejich nezbytnou dokumentaci a hotové práce protokolárně přejímá. 4.2. Předpokládané náklady hrazené orgánem ochrany přírody Druh zásahu (práce) a odhad množství Orientační Orientační náklady (např. plochy) náklady za rok za období platnosti (Kč) plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy 60 000 Orientační tabule s pokyny pro návštěvníky (např. s vyznačením povolených horolezeckých terénů) Obnova označníků a pruhového značení ---------150 000 C e l k e m (Kč) ---------210 000 Opakované zásahy Úprava současné druhové skladby 150 000 1 050 000 Dřeviny přirozené druhové skladby – výsadba 250 000 1 750 000 a ochrana Vnášení druhů přirozené druhové skladby na 15 000 105 000 extrémní stanoviště Bezpečné ponechávání odumřelého dříví v lese 80 000 560 000 Opatření k regulaci návštěvnosti (opravy tur. 300 000 2 100 000 chodníků, zábradlí, závor apod.) Podpora moderních šetrných technologií 100 000 700 000 přibližování dříví (lehká vyvážečka, plnozávěsové lanovky) C e l k e m (Kč) 895 000 6 475 000 Předpokládá se pouze hrazení zvýšených nákladů a případné financování ztráty, a to zejména v porostech se stupněm přirozenosti 2 pro nastartování autoregulačních procesů. Jedná se především o náklady na: -

úpravu současné druhové skladby ve prospěch skladby přirozené pomocí citlivého vnášení vtroušených a přimíšených dřevin (ročně na cca 5 ha podle obtížnosti terénu), předpokládané náklady na 1 ha – v průměru cca 30 tisíc. V této části je zahrnuta i úprava a asanace vytěženého materiálu.

-

vnášení chybějících dřevin přirozené druhové skladby (zejména buku, klenu, jedle, borovice) výsadbou a jejich nezbytná ochrana. Ročně cca 5 ha podle obtížnosti – předpokládané náklady na 1 ha v průměru 50 tisíc. V této částce je zahrnuta i nezbytná individuální ochrana výsadeb. 70

-

vnášení chybějících dřevin (zejména buku, klenu a borovice) v nejextrémnějších stanovištních podmínkách lokálním výsevem do štěrbin. Ročně se předpokládá aplikovat na cca 1 ha, náklady cca 15 tisíc na ha.

-

bezpečné ponechávání odumřelého dříví v lese (roční náklady 80 tisíc).

-

opatření k regulaci návštěvnosti (tur. chodníky, zábradlí, závory apod.), jejich oprava a údržba. Ročně cca 300 tisíc.

-

podpora moderních šetrných technologií přibližování dříví (lehká vyvážečka, plnozávěsové lanovky), v ročních nákladech cca 100 tisíc.

Z tohoto rámcového výčtu minimálně nezbytných managementových činností vyplývá rámcový odhad finančních prostředků na cca 895 000 Kč ročně. Před zadáváním jednotlivých činností se jeví účelné zpracovávat běžný roční plán činnosti pro jednotlivá území, na jehož základě bude vypsáno výběrové řízení a po něm bude upřesněna potřeba finančních prostředků. Podrobné zhodnocení finančních nákladů pro obhospodařování lesů NPR Broumovské stěny by si vyžádalo samostatnou studii. 4.3. Realizace navržených zásahů K realizaci navržených zásahů lze přistoupit od r. 2009 po schválení plánu péče orgány OP a po dohodě s Lesy ČR. 4.4. Kontrola realizace plánu péče Kontrola minimálně 1× ročně v terénu. Provádění kontroly by bylo vhodné spojit s instruktážemi dílčích způsobů managementu. 4.5. Odborné sledování změn v souvislosti s provedenými zásahy Doporučuje se organicky spojit s kontrolou realizace plánu péče. Každoročně alespoň rámcově vyhodnocovat kvalitu a účinnost pravidelných zásahů. Podrobnější vyhodnocování vykonávat v rámci grantů MŽP, zabývajících se managementem ekosystémů ve ZCHÚ.

71

5. Použité podklady a zdroje informací BALATKA, B. & SLÁDEK, J. 1984. Typizace reliéfu kvádrových pískovců české křídové pánve. Praha: Academia, Rozpravy ČSAV, ř. MPV 94, seš. 6. BALCAR, V., VACEK, S. & HENŽLÍK, V. 1994. Dynamika poškození lesních porostů v horských oblastech. In: Stav horských lesů Sudet v České republice, p. 73–100, Opočno. BUČEK, A. & LACINA, J. 1999. Geobiocenologie II. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. ČECH, S. & GAWLIKOWSKA, E. 1999. Góry Stołowe a Adšpašsko-teplické skály mapa. Warszawa. ČECH, S., KLEIN, V., KŘÍŽ, J. & VALEČKA, J. 1980. Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian cretaceous Basin. Věstník Ústředního ústavu geologického, 55 (5): 277–296. DEMEK, J. & KOPECKÝ, J. 1997. Geomorfologické poměry Králického Sněžníku. Geografie, 8: 7–30. GUTZEROVÁ, N. 2005. Inventarizační průzkum NPR Broumovské stěny z oboru bryologie. Ms. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha].

HÁJEK, A. & KAILOVÁ, J. 2003: Průvodní zpráva k podrobnému mapování Natura 2000. H0096BR. Broumovské stěny. Ms. [Depon. in: Agentura ochr. přír. a krajiny Čes. republ., Praha]. HALDA, J. & ZELINKOVÁ , J. 2004. Inventarizační lichenologický výzkum NPR Broumovské stěny z oboru lichenologie. Ms. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. HAUER, T. 2004. Inventarizační průzkum NPR Broumovské stěny z oboru algologie. Ms. [Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. HAVLENA, V. & PEŠEK, J. 1983. Geologie ložisek nerostných surovin: Kaustobiolity. Praha: SPN. HROMAS, J. & WEIGEL. J. 1986. Základy speleologického mapování. Archiv ČSS. HUDEC, K. 1997. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. Jinočany: H&H. KRÁSNÝ, J. & al. 1996. Optimalizace využívání a ochrany podzemních vod – Polická pánev. Praha: ČGÚ Geofond. MALKOVKSÝ, M & al. 1974. Geologie české křídové pánve a jejího podloží. Praha: Academia. MÍCHAL, I. & PETŘÍČEK, V. 1999. Péče o chráněná územ – II. Lesní společenstva. Praha: Agentura ochrany a přírody krajiny ČR.

72

MŽP ČR 2000. Zásady pro kategorizaci chráněných území na základě managementu. Edice Planeta 2001. MŽP ČR 2004. Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma. NOVÁK, J.V. 1914. On the forms of thick-bedded sandstones in Bohemia. Rozpravy král. Spol. Nauk, Tř. II 23(19), 1–26. PODRÁZSKÝ, V. & VACEK, S. 1994. Decline of pine forests in the Protected Area Broumovsko and their nutrition status. In: Matějka K. (ed.), Investigation of the forest ecosystems and of forest damage, pp. 176–183. VÚLHM Jílovistě-Strnady. PODRÁZSKÝ, V. & VACEK S. 1994a. Ohrožení lesních ekosystémů na pískovcových útvarech CHKO Broumovsko. I. Stav lesních půd. Příroda, 1: 137–143. PODRÁZSKÝ, V. & VACEK, S. 1994b. Ohrožení lesních ekosystémů na pískovcových útvarech CHKO Broumovsko. II. Stav výživy borovice lesní a smrku ztepilého. Příroda, 1: 145–151. QUITT, E. 1971. Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, 16. ÚHÚL 2000. Oblastní plán rozvoje lesa pro přírodní lesní oblast 24 Sudetské mezihoří. Platnost 2000–2019, nepubl., ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Hradec Králové. VACEK, S. & PODRÁZSKÝ, V. 1996. Ohrožení lesních ekosystémů na pískovcových útvarech CHKO Broumovsko. III. Dynamika poškození reliktních borů. Příroda, 5: 111–124. VACEK, S. & PODRÁZSKÝ, V. 1997a. Ohrožení lesních ekosystémů na pískovcových útvarech CHKO Broumovsko. IV. Struktura a vývoj reliktních borů. Příroda, 10: 125–141. VACEK, S. & PODRÁZSKÝ, V. 1997b. Ohrožení lesních ekosystémů na pískovcových útvarech CHKO Broumovsko. V. Vegetační změny v reliktních borech. Příroda, 11: 171–182. VRŠKA, T. & HORT, L. 2003. Základní kriteria a parametry pro hodnocení “přirozenosti” lesních porostů. Brno: Agentura ochrany a přírody krajiny ČR. TÁSLER, R. & al. 1979. Geologie české části vnitrosudetské pánve. Praha. TESAŘ, V., NEHYBA, J. & KONEČNÝ, M. 1980. Demonstrační objekt pro hospodaření v lesích postižených imisemi na LZ Broumov. Ms. (Průvodce – VČSL Hradec Králové). TOMANOVÁ, R. 1998. Facie a architektury pískovců u Broumovských stěn, Polická pánev. MSc Thesis, Charles University, Prague. VÍTEK, J. 1979: Pseudokrasové tvary v kvádrových pískovcích sv. Čech. (Pseudokarst phenomena in block sandstones in north-east Bohemia). Rozpr. Českosl. Akad. Věd, ř. MPV, 89. Praha. VÍTEK J. 1982a. Typy pseudokrasových tvarů v pískovcích České křídové pánve. Geomorfologická konference UK. Sbor.: 201–214. VÍTEK, J. 1982b. Typy škrapů v pískovcích české křídové pánve. Československý kras, 32: 41–51.

73

ZAHÁLKA, Č. 1921. Východočeský útvar křídový : část severní s Kladskem a Slezskem. Roudnice, Min. školství a nár. osvěty. ZLATNÍK, A. 1963. Lesnická botanika. Část 1–4. Praha: SPN. http://www.chmi.cz/meteo/ - Český hydrometeorologický institut, odbor klimatologie. http://www.geogr.muni.cz/vyuka/FyzGeogrCR/ - Katedra Geografie MU Brno, předmět Fyzická geografie České Republiky. http://www.oldmaps.geolab.cz – mapy I. a II. vojenského mapování. Podklady plánu péče poskytnuté SCHKO Broumovsko (materiál VÚLHM VS Opočno) a vlastní terénní šetření provedená v letech 2005 a 2006.

5.1. Seznam mapových listů a) katastrální mapa: V.S.XX-8-11; V.S.XX-8-12; V.S.XX-8-16; V.S.XXI-8-13; V.S.XX-8-20; V.S XXI-8-17; V.S.XXI- 9-1; V.S.XXI-8-15; V.S.XXI-9-5; V.S.XXI-9-6; V.S.XXI-9-9; V.S.XXI-9-10; b) Státní mapa 1:5000 – odvozená brou_1_3; brou_1_4; brou_1_5; brou_1_6; brou_2_2; brou_2_3; brou_2_4; brou_2_5; c) Základní mapa České republiky 1:10000 04-31-24; 04-31-25; 04-33-05; 04-33-10;

74

5.2. Seznam používaných zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany a přírody krajiny České republiky ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav ČHS – Český horolezecký svaz DD, LC-att, LR-nt, VU – stupeň ohrožení dle Červeného seznamu: VU – ohrožený, LR-nt – blízký ohrožení, LC-att – neohrožený zasluhující pozornost, DD – nedostatečně znám DP – dobývací prostor lomu E, Ex, V – stupeň ohrožení dle Červeného seznamu: E – ohrožený, Ex – vyhynulý či nezvěstný, V – zranitelný EPO I, EPO II – tepelné elektrárny v Poříčí u Trutnova ERT – Rtyňská elektrárna ex – exemplář F, M – označení pohlaví jedince: M=samec, F=samice GSM – globální systém mobilní komunikace HS – hospodářský soubor CH 7 – rajon 7 chladné oblasti dle Quitta (1971) CHKO – chráněná krajinná oblast IUCN – Světový svaz ochrany přírody a přírodních zdrojů KN – katastr nemovitostí KRNAP – Krkonošský národní park kV – kilovolt LČR – Lesy České republiky, sp. LHC – lesní hospodářský celek LHP – lesní hospodářský plán LS – lesní správa LT – lesní typ MZCHÚ – maloplošně zvláště chráněné území MŹP – Ministerstvo životního prostředí NP – národní park NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace OP – ochranné pásmo rezervace OPRL – oblastní plány rozvoje lesa PLO – přírodní lesní oblast POPD – plán otvírky přípravy a dobývání RSH – rámcová směrnice hospodaření SCHKO – Správa chráněné krajinné oblasti SLT – soubor lesních typů SO2 – oxid siřičitý SPA – ptačí oblast dle NATURA 2000 VN – vysoké napětí VS – výzkumná stanice VÚHULM – Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ZCHÚ – zvláště chráněné území ZO ČSS – základní organizace České speleologické společnosti

75

Seznam zkratek lesních dřevin: Vědecký název Abies alba Mill. Abies grandis Lindl. Acer platanoides L. Acer pseudoplatanus L. Alnus glutinosa (L.) Gaertner Alnus incana (L.) Moench Betula pendula Roth. Betula „petraea“ Betula pubescens Ehrh. Carpinus betulus L. Cerasus avium (L.) Moench Fagus sylvatica L. Fraxinus excelsior L. Larix decidua Mill. Picea abies (L.) Karsten Pinus sylvestris L. Pinus strobus L. Populus tremula L. Pseudotsuga menziesii Franco Quercus petraea Liebl. Quercus robur L. Salis caprea L. Salix fragilis L. Sorbus aucuparia L. Tilia platyphyllos Scop. Tilia cordata Mill. Ulmus glabra hudson

Český název Jedle bělokorá jedle obrovská javor mléč javor klen olše lepkavá olše šedá bříza bělokorá bříza skalní bříza pýřitá habr obecný třešeň ptačí buk lesní jasan ztepilý modřín opadavý smrk ztepilý borovice lesní borovice vejmutovka topol osika douglaska tisolistá dub zimní dub letní vrba jíva vrba křehká jeřáb ptačí lípa velkolistá lípa malolistá jilm horský

Zkratka JD JDO JV JV, KL OLL OLŠ BŘ BŘ BŘ HB TŘ BK JS MD SM BO VJ OS DG DB DB JIV VR JŘ LP LP JL

5.3. Plán péče zpracoval Ekologická projekce s.r.o. Na zábraní 17, 772 00 Olomouc tel: 604 50 10 38 e-mail: [email protected] www.ekologickaprojekce.ic.cz Ing. Michal Servus, Mgr. Petr Zifčák autoři speciálních statí: RNDr. Aleš Hájek, Správa CHKO Broumovsko (botanika) Jiří Kopecký, Správa CHKO Broumovsko (geologie, geomorfologie) Ing. Petr Kuna, Správa CHKO Broumovsko Mgr. Věra Plná, Správa CHKO Broumovsko Jiří Spíšek, Správa CHKO Broumovsko (zoologie) Prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc. (lesnické podklady) Josef Vrána (ornitologické podklady) datum: 15. listopadu 2006 Upraveno na základě projednání (AOPK ČR, Správa CHKO Broumovsko, říjen 2008). Katastrální podklady doplněny o výstupy proběhlé digitalizace v katastrálních územích Suchý Důl a Slavný. 76