Přístup USA k východní Evropě. Zpráva Výzkumné služby Kongresu. Monika Tesařová

Přístup USA k východní Evropě Zpráva Výzkumné služby Kongresu Monika Tesařová

1. Úvod Zpráva Výzkumné služby Kongresu se zabývá problematikou, které je věnováno v poslední době stále více a více pozornosti. Zejména po teroristických útocích z 11. září 2001 se bezpečnostní politika dostala do středu zájmů médií, veřejnosti i zákonodárců.

Tato zpráva se zabývá bezpečnostní politikou Spojených států amerických v posledních letech, zejména

během administrativy Baracka Obamy, a to především americkým přístupem k regionu východní Evropy. Pro pochopení této problematiky je však nutno vysvětlit odborné termíny či pojmy týkající se bezpečnosti

a také nastínit historické pozadí, které spoluutvářelo dnešní podobu bezpečnostní politiky Spojených států. V krátkosti bude tedy představena zahraniční a bezpečnostní politika realizována za

43. prezidenta George Walkera Bushe. 1 Opomenut nemůže být ani Open Letter to the Obama Administration from Central and Eastern Europe, jelikož je reakcí právě na realizaci Obamovy zahraniční politiky.

Současná americká bezpečnostní politika z února 2015 koncepčně vychází z Národní bezpečnostní

strategie (National security strategy of the United States). Musí být však bráno v potaz, že se za poslední rok muselo mezinárodní společenství potýkat s mnoha událostmi – válka na Ukrajině stále

neskončila, a stále častější jsou také teroristické útoky. Koncepční dokument z roku 2015 tedy v mnoha

ohledech vyžaduje aktualizaci či úpravu. Proto by na půdě Kongresu měl být co nejdříve schválen nový zákon, který reaguje na současnou mezinárodní situaci.

Na Spojené státy nyní čeká nesnadný úkol – vytvořit zákon, který by definoval přístup USA k regionu střední a východní Evropy. Tento dokument by měl seznámit ctihodné kongresmany s danou

problematikou. Autor by taktéž rád poukázal na nutnost vyjádření podpory spojencům, zejména ze střední a východní Evropy, jež nyní čelí obavám z ruské agrese. V zájmu USA rozhodně není ztratit evropské spojence v těchto těžkých dobách.

2. Vymezení pojmů V rámci zahraniční i bezpečnostní politiky se setkáváme s mnoha odbornými termíny či výrazy, které mohou být však chápány různými způsoby, proto bude níže vysvětlen jejich význam.

Bezpečnost – ,,…takový stav, kdy pro příslušný objekt (stát) jsou eliminovány na nejnižší možnou míru hrozby, přičemž tento objekt je k omezení stávajících i budoucích hrozeb efektivně vybaven a ochoten Principy zahraniční politiky USA realizované za Bushovy administrativy jsou označovány jako Bushova doktrína. 1

Pro potřeby Českého modelu amerického kongresu Monika Tesařová.

© CSDP 2016 – www.americkykongres.cz – [email protected]

při něm efektivně spolupracovat.“ (Kroupa 2010:8). Bezpečnost je dle tradičního dělení rozdělena na

vnitřní a vnější hrozby/bezpečnost. V současné době je stále častěji používána klasifikace hrozeb jako vojenských,

politických,

ekonomických

environmentálních a společenských.2

(surovinových,

energetických

či

technologických),

Bezpečnostní rizika a hrozby – hrozba je objektivní jev znamenající nebezpečí pro chráněnou hodnotu

či zájem. Hrozby mohou být přírodního charakteru (živelná katastrofa), což je tzv. neintencionální hrozba. Intencionální hrozba je vyvolaná záměrně (státem, skupinou, jednotlivcem). Riziko je definováno jako reakce na hrozbu, jednání a rozhodování toho, kdo je ohrožen. Rizika a hrozby můžeme dělit na vojenské, politické, ekonomické, a dle dosahu působení na globální, kontinentální, regionální, subregionální. Další klasifikace je na dlouhodobé, krátkodobé a střednědobé.3

Bezpečnostní politika – souhrn opatření přijímaných státem k zajištění vnitřní (demokratický a právní stát, sociálně-ekonomický rozvoj) i vnější (svrchovanost a územní celistvost státu) bezpečnosti

v souladu s národním zájmem. K zajišťování bezpečnosti státy vstupují do bezpečnostních systémů, kterými jsou kolektivní bezpečnost, kooperativní bezpečnost nebo kolektivní obrana.4

Bezpečnostní strategie – vychází z daného koncepčního dokumentu. V případě USA z National security strategy of the United states. Poslední dokument byl vydán v únoru 2015.

Bezpečnostní systémy – „Institucionalizované formy zajišťování bezpečnosti v podobě kolektivní bezpečnosti, kooperativní bezpečnosti nebo kolektivní obrany.“5

3. Bushova doktrína Čtyřicátý třetí prezident USA George W. Bush byl ve funkci od 20. ledna 2001 do 20. ledna 2009. Pojem Bushova doktrína označuje principy zahraniční politiky uplatňované jeho prezidentského období.

O zahraniční politice za Bushovy administrativy se stále vedou poměrně živé debaty. V rámci této

doktríny bylo například ospravedlněno zahájení války v Afghánistánu. Mnohými je tedy tato koncepce přijímána velmi negativně. Nutné je však zmínit, že ne vždy je kritika oprávněná, jelikož se během debaty o této doktríně objevila spousta zavádějících zjednodušení, nepravd či nepřesností.

KROUPA, Jiří. 2010. Slovník soudobé politiky a mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer 3 KROUPA, Jiří. 2010. Slovník soudobé politiky a mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer 4 Tamtéž. 5 Tamtéž. 2



Nyní budou představeny hlavní rysy této zahraničněpolitické koncepce. J. Ostřanský ji definuje takto: ,,Bushova doktrína („BD“) bývá charakterizována jako aplikace teorie globální demokratizace, vychází z koncepcí neokonzervativních elit USA, které reagovaly na konec studené války vytvořením doktríny,

jež přisoudila USA roli jediné supervelmoci, která musí určovat a udržovat světový řád. Jejími hlavními

cíli jsou válka proti terorismu, jakožto hlavní globální bezpečnostní hrozbě, která jde ruku v ruce s imperativem eliminace zbraní hromadného ničení („ZHN“) a v neposlední řadě demokratizace hlavních i regionálních mocností.”6

Tato koncepce mísí prvky neorealismu, neoliberalismu, oproti tomu od realismu se liší velkým důrazem, který klade na změnu mezinárodního statu quo. 7 Dle některých je však silně idealistická. Například

P. Barša soudí, že by mezinárodní systém, dle této doktríny, fungoval na základě univerzalistické logiky morálně zdůvodněné hierarchie impéria”.8

Dle Bushovy doktríny je možné demokracii ochraňovat i silou, pokud to USA považují za nutné. Dalším

stěžejním pojmem vyskytujícím se v koncepci je změna režimu, což není v souladu se základní ideou mezinárodního systému – svrchovanou rovností států. Projevem tohoto je, že USA jednají unilaterálně.

Z jedné perspektivy je možné říct, že národní bezpečnost USA je rovna globální bezpečnosti. Z toho poté vyplývá oficiální označení této části doktríny ,,pre-emptivní válka”, i přestože se stále jedná o preventivní válku.9

Tato koncepce je často diskutována ve spojitosti s teroristickými útoky z 11. září, je však nutné

připomenout, že tyto teroristické akce nezměnily uspořádání mezinárodního systému (od konce studené

války hovoříme o multipolární struktuře mezinárodního systému). Avšak po nich se dostaly k moci neokonzervativní elity, které jsou jednak tvůrci této doktríny a za druhé si již dokázaly obhájit silovou

politiku. 11. září také poprvé v historii obrátilo geopolitický zájem Spojených států amerických na oblast

Blízkého východu – hovoříme však o obratu jako dlouhodobému zájmu, USA se na Blízkém východě

angažovaly již dříve. Nesmíme však opomenout zmínit, že na události z 11. září je pohlíženo jako na válečný akt, což umožnilo USA vyhlásit časově a místně neomezenou válku proti terorismu. Tato válka je terminologicky dosti problematický koncept, nicméně pro legitimizaci amerických snah vhodný.10

OSTŘANSKÝ, Josef. 2010. Bushova doktrína - východiska koncepce zahraniční politiky G. W. Bushe [online]. E-polis.cz. [cit. 2016-02-21] 7 tamtéž 8 BARŠA, Pavel. 2007. Mezi anarchií a hierarchií – Republikánský koncept světového řádu a jeho neokonzervativní alternativa. Mezinárodní vztahy. 9 SINGH, R. 2006. The Bush Doctrine. In: Buckley, M., Singh, R. (eds): The Bush Doctrine and the War on Terror – Global responses, Global consequences. New York: Routledge. 10 OSTŘANSKÝ, Josef. 2010. Bushova doktrína - východiska koncepce zahraniční politiky G. W. Bushe [online]. E-polis.cz. [cit. 2016-02-21]. 6



Důležité je zmínit i kritiku této doktríny. Například J. Ostřanský se vyjadřuje takto: „Důraz na

jednostranné použití síly, může diskreditovat věrohodnost USA ve světě. Preventivní vojenské akce

v oblastech, kde je taktéž zjevný i geoekonomický či geopolitický zájem USA při současné tiché či přímé podpoře nedemokratických režimů, může zpochybnit upřímnost jejich demokratizačních snah.”11

4. Open letter to The Obama Administration from Central and Eastern Europe 2009

Jedná se o dopis, který se objevil 16. července 2009 v deníku Gazeta Wyborcza. Signatáři byli: Valdas

Adamkus, Martin Butora, Emil Constantinescu, Pavol Demes, Lubos Dobrovsky, Matyas Eorsi, Istvan Gyarmati, Vaclav Havel, Rastislav Kacer, Sandra Kalniete, Karel Schwarzenberg, Michal Kovac, Ivan Krastev, Alexander Kwasniewski, Mart Laar, Kadri Liik, Janos Martonyi. Janusz Onyszkiewicz, Adam Rotfeld, Vaira Vike-Freiberga, Alexandr Vondra a Lech Walesa.

Státníci SVE12 v tomto dopise vyjadřují své obavy z podoby spolupráce s USA v budoucnu. „Twenty years after the end of the Cold War, however, we see that Central and Eastern European countries are no longer at the heart of American foreign policy. As the new Obama Administration sets

its foreign-policy priorities, our region is one part of the world that Americans have largely stopped worrying about.” (An Open Letter To The Obama Administration From Central And Eastern Europe 2009).

Signatáři dopisu také říkají, že by mělo být cílem zachovat SVE stabilní, aktivistickou a atlantickou.

5. Obamova obranná strategie z roku 2012 Dne 5. ledna 2012 byla v projevu 44. prezidenta USA nastíněna nová obranná strategie. Zajímavostí je,

že tisková konference týkající se této strategie nebyla uspořádána na půdě Bílého domu, jak bývá

zvykem, nýbrž v budově ministerstva obrany – Pentagonu. Již toto si vyžádalo pozornost, jak ze strany široké veřejnosti, médií či politických elit.

Oficiální název dokumentu je Sustaining U. S. Global Leadership: Priorities for 21st Century Defense a jde o popis bezpečnostní prostředí a vojenských misí, na kterých se bude Pentagon podílet. Jan

Ludvík se o této doktríně vyjadřuje: „Obamova nová strategie nepřináší zásadní obrat v americké

11 12

Tamtéž. SVE = střední a východní Evropa. Pro potřeby Českého modelu amerického kongresu Monika Tesařová.


zahraniční politice ani jiné převratné změny. Je logickým výsledkem kombinace změn v mezinárodním systému s normativními a identitárními základy americké zahraniční politiky.”13

Tato strategie je prostředkem, který se snaží o vyvažování rostoucích hrozeb v rámci americké pozice ve světě. Zjednodušeně řečeno můžeme za tímto konceptem vidět myšlenku, že svět potřebuje ke

svému pozitivnímu vývoji americké vedení. Nutné je zmínit také tuto perspektivu – USA si svou roli nevybraly, nýbrž do ní byly povolány a také, že sdílí se světem společnou bezpečnost, zájmy USA jsou zájmy celého světa.14

Dle kritiků, je charakteristické pro tuto strategii přeorientování se na region Pacifiku, klesající zájem o dění v Evropě, opuštění teorie dvou válek a také snaha snížit vojenské výdaje (USA se potýkají s vysokým deficitem).

Podíváme-li se na strategii kritickým pohledem, zjistíme, že nejde o reálné snížení či šetření financí,

avšak o odmítnutí plánovaného navýšení. Odklon od strategie dvou válek je logickým krokem, jelikož Irák a Afghánistán ukázal, že není možné vést dvě války současně.

Co se týče tématu, které nejvíce zahýbalo Evropou – snížení amerického zájmu o ni – je nutné uvědomit

si, že strategie toto formuluje jiným způsobem. Často v médiích skloňované otočení se USA k Evropě

zády dle této strategie, je dosti zavádějící. Hlavní myšlenkou je, že USA vidí v oblasti Pacifiku bezpečnostní hrozbu a proto soustředí pozornost do tohoto regionu. Přesun zájmu na Asii je reakcí USA na ohrožení americké pozice v tomto regionu. Například Čína je zde identifikována jako jedna z hrozeb. Naproti tomu na území Evropy se hrozba v takovémto měřítku nevyskytuje.15

O Číně jako o hrozbě se hovoří již delší dobu, zejména ofenzivní realisté (zastánci toho, že by stát měl hromadit vojenské kapacity, aby byl oproti ostatním státům ve výhodě, jelikož z anarchie mezinárodního systému vychází to, že si stát nemůže být nikdy jist, že ho jiný nenapadne, mír je tedy pouze dočasný)

dávají Čínu jako příklad země, která se chce stát hegemonem, naopak jejich protějšky defenzivní

realisté (stát shromažďuje tolik moci, kolik je nutné k jeho obraně, jinak dochází k bezpečnostnímu dilematu, státu jde o zajištění bezpečí ne o hegemonii) tvrdí, že Čína pouze kumuluje moc nutnou k vlastnímu přežití.

LUDVÍK, Jan. 2014. Jak číst a porozumět Obamově nové obranné strategii. [online]. Středisko bezpečnostní politiky. [cit. 2016-02-22]. 14 Tamtéž. 15 Tamtéž. 13



6. Národní bezpečnostní strategie USA 2015 Je nejnovějším dokumentem, ze kterého koncepčně vychází americká bezpečnostní politika. Zmiňuje se například o porušení ukrajinské suverenity Ruskem, provokacích Severní Koreji či o tenzích

v Jihočínském moři. Věnuje se mimo jiné kyberbezpečnosti, vesmírné bezpečnosti či extrémní chudobě. Tento dokument však nehovoří o zvýšení či snížení amerického zájmu na evropské půdě, naopak se tímto nezabývá.

7. Závěr Americká bezpečnostní politika je velmi složitou problematikou, k jejíž plnému pochopení je nutná znalost amerických reálií, práva, historických událostí či teorií mezinárodních vztahů. Cílem tohoto

dokumentu bylo shrnutí několika koncepčních dokumentů, které buďto na zahraniční politiku reagují (Open letter) anebo z ní vnější politika přímo vychází (Obranná strategie, Národní bezpečnostní

strategie). Představení těchto dokumentů mělo vést k orientaci se v základních pojmech americké bezpečnostní politice.

Hlavní myšlenkou tohoto textu bylo poukázat na jeden z diskutabilních bodů americké zahraniční politiky. Jedná se o téma poklesu amerického zájmu v Evropě. Jak jsme si mohli všimnout, v předešlých textech již v roce 2009 byla nadnesena myšlenka, že Evropa nestojí ve středu pozornosti USA. O tři roky později

je vytvořena Obranná strategie, která se mírně řečeno k Evropě také nestaví vstřícně. Poslední koncepční dokument z roku 2015 toto téma opomíjí.

Vezmeme-li v úvahu stále nestabilní situaci na Ukrajině, tenze především v Baltských zemích, které Rusko ohrožuje bezprostředně, nemůžeme říct, že bezpečnostní situace v Evropě je klidná. Státy zejména SVE se cítí být ohroženy, vzrůstá nejistota a také nedůvěra v pomoc USA.

Na Spojených státech amerických nyní leží velké břímě. USA musí podpořit své evropské spojence

a uklidnit tak situaci. Musí ukázat, že pro ně Evropa nikdy nepřestala být středem pozornosti. Kongres

může legislativní cestou jasně vyjádřit svůj názor na toto téma jasně určit budoucí směřování politiky USA vůči střední a východní Evropě. V opačném případě by se nečinnost USA mohla negativně podepsat na vztazích s evropskými zeměmi.



Zdroje: Elektronické zdroje An Open Letter To The Obama Administration From Central And Eastern Europe. 2009. In: Radio free Europe

Radio

Liberty[online].

[cit.

2016-02-28].

Dostupné

z:

http://www.rferl.org/content/An_Open_Letter_To_The_Obama_Administration_From_Central_And_Ea stern_Europe/1778449.html

LUDVÍK, Jan. 2014. Jak číst a porozumět Obamově nové obranné strategii. [online]. Středisko bezpečnostní politiky. [cit. 2016-02-22]. 1-10. Dostupné z: http://sbp.fsv.cuni.cz/SBP-254-version1WP_14.pdf

OSTŘANSKÝ, Josef. 2010. Bushova doktrína – východiska koncepce zahraniční politiky G. W. Bushe [online].

E-polis.cz.

[cit.

2016-02-21].

ISSN

1801-1438.

Dostupné

z

:

http://www.e-

polis.cz/clanek/bushova-doktrina-vychodiska-koncepce-zahranicni-politiky-g-w-bushe.html

Tištěné publikace BARŠA, Pavel. 2007. Mezi anarchií a hierarchií – Republikánský koncept světového řádu a jeho neokonzervativní alternativa. Mezinárodní vztahy. 44.(4), 73-82. ISSN 0323-1844.

KROUPA, Jiří. 2010. Slovník soudobé politiky a mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, xvii, 113 s. ISBN 978-80-7357-568-7.

SINGH, R. 2006. The Bush Doctrine. In: Buckley, M., Singh, R. (eds): The Bush Doctrine and the War on Terror – Global responses, Global consequences. New York: Routledge. s. 12-31.



Přístup USA k východní Evropě. Zpráva Výzkumné služby Kongresu. Monika Tesařová

Recommend Documents