NA CESTĚ K NÁRODNÍMU EUCHARISTICKÉMU KONGRESU 2015

Ročník XXVII., číslo 3

Vyšlo 13. září 2015

NA CESTĚ K NÁRODNÍMU EUCHARISTICKÉMU KONGRESU 2015 Roku 304 císař Dioklecián zakázal křesťanům pod trestem smrti vlastnit Písmo a shromažďovat se v neděli ke slavení mše svaté. V Abiténě, v malém městečku v současném Tunisku, bylo odhaleno 49 křesťanů, kteří slavili mši svatou navzdory císařskému zákazu. Byli převezení do Kartága, kde je podrobil výslechu prokonzul Anulino. Mezi jinými byla významná jedna odpověď, kterou dal Emeritus, když se prokonsul ptal, proč překročili císařský zákaz. Odpověděl: „Sine dominico non possumus“, bez nedělního shromáždění nemůžeme být. Chyběly by nám síly k tomu, abychom podstoupili každodenní těžkosti a nepodlehli jim. Po krutých mukách bylo 49 mučedníků zabito. Prolitím své krve potvrdili svou víru. Zemřeli, ale zvítězili. Zkušenost abitenských mučedníků je zkušeností, o které musíme přemýšlet také my ve 21. století. Z duchovního pohledu se svět, ve kterém žijeme, může zdát pouští stejně nevlídnou jako ta „velká a strašná“ poušť, na které Hospodin dal svému lidu dar many (Dt 8,15). Ježíš k tomu dodal: „To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky“ (Jan 6,58). Potřebujeme tento chléb, abychom čelili námahám a únavě cesty. Účastnit se na slavení neděle a živit se Eucharistickým chlebem je pro křesťana nutností, v níž může nalézt energii potřebnou k další cestě. Sv. Ignác z Antiochie označoval křesťany jako „ty, kteří dosáhli nové naděje“ a představoval je jako osoby „žijící podle neděle“. V tomto výhledu se antiošský biskup ptal: „Jak bychom mohli žít bez Toho, na kterého čekali i proroci?" „Jak bychom mohl žít bez Něho“. V těchto slovech sv. Ignáce je ohlas vyznání mučedníků z Abitény: „Sine Dominico non possumus“, bez neděle nemůžeme být. Musíme znovu objevit radost z křesťanské neděle, znovu objevit výsadu, že můžeme mít účast na eucharistii, která je svátostí obnoveného světa. PS: Už jste si objednali vstupenky na eucharistický kongres? :-) Otec Jan

Okénko

-2-

13. září 2015

MATRIKY Na společnou cestu s Božím požehnáním se v našem kostele vydali:

6.6. Petr Zahrádka z Oslavan a Eva Procházková z Jiříkovic 4.7. Jakub Kincl ze Šlapanic a Anežka Staňková z Jiříkovic 15.8. Lukáš Mička ze Zbýšova u Brna a Tereza Šinkyříková z Brna Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:

2.7. 9.8. 17.8. 18.8. 22.8.

Amálie Štěpánková ze Šlapanic Anna Ondráčková z Mokré Jaroslav Fukal z Ponětovic Vilém Jirušek ze Šlapanic Růžena Šenkyříková z Jiříkovic

Z KALENDÁŘE (15.9.-14.12.)

19.9. 30.9. – 2.10. 3.10. 17.10. 2. – 5.11. 30.11. – 4.12.

farní pouť na Vranov návštěvy nemocných biřmování v Podolí Národní eucharistický kongres návštěvy nemocných návštěvy nemocných

ročník 1918 1924 1928 1947 1940

Okénko

-3-

13. září 2015

VÝZKUMNÝ ÚSTAV POZĎATÍN Prázdniny jsou za námi a s nimi i farní tábor. Ten jsme letos prožili ve výzkumném ústavu Pozďatín. A to mezi vzdělanými docenty a profesorem, kteří sestrojili stroj času, abychom všichni mohli odcestovat do budoucnosti a pouze tam získat lék pro profesorovu ženu, která trpěla velmi vážnou nemocí. Jenomže ani náš drahý profesor není dokonalý a místo do budoucnosti nás stroj času odnesl postupně do pravěku, starověkého Egypta, středověku a na divoký západ. V pátek se nám konečně podařilo docestovat do budoucnosti a čtyři týmy: Sodíci, Koumáci, Zmutovaní Einsteinovci a Homo šmirglus koťátkus, které mezi sebou soutěžili celý týden, čekal úkol nejtěžší a to najít lék. Vyřešit indicie, najít mapu a doplavat na ostrov pro léčivou zlatou květinu se jako prvním podařilo Sodíkům. Společně jsme poté dali napít odvar z květiny profesorově ženě, která se uzdravila a za to nás bohatě odměnila. O naše bříška se skvěle staral (ostatně jako vždycky) docent Krkovička. Velké poděkování patří i našim docentkám MUDr. Zdravíčkové a MUDr. Přeživší, které zase opečovávaly všechny naše rány a bolístky. Obrovský dík patří našemu prof. doc. Ing. Guzzimu Ph.D., který tento tábor nesl na svých bedrech a poděkování patří i všem ostatním docentům za jejich čas a ochotu strávit ho s dětmi. Velké díky patří také vám všem, kteří jste nás podpořili svojí modlitbou či věcným darem. Tak zase za rok! doc. Ing. Blonďatá Ph.D.

Okénko

-4-

13. září 2015

OSTROV POKLADŮ I letos, jako každoročně, proběhl ve dnech 8. až 23. července v Náměšti nad Oslavou tábor, tentokráte na téma Ostrov pokladů. Zúčastnilo se jej 29 dětí nejen z naší farnosti. Proti sobě soutěžily 4 skupinky, a to Komáři, Mimoni z Karibiku, Dejvovy piraně a Černá perla. Skupinky putovaly po ostrovech a plnily různé úkoly a také občas nalezly něco, co jim pak pomohlo k cestě za pokladem. Ta vypukla předposlední den tábora asi v největším horku, takže do tábora se nám vrátili černoušci, ale spokojení. Největší dík za celý tábor patří asi našemu Pánu, že nám připravil nádherné počasí a všem za skvělou partu. Nemohu se nepodělit o malý, i když možná i velký zázrak. Jelikož bylo opět sucho, přestával téci potok, ze kterého odebíráme užitkovou vodu a hrozilo, že stejně jako loni, budeme muset vodu dovážet od hasičů, ale tak nějak jsem byl letos v klidu, i když na začátku stavěčky v potoce neteklo již nic a byly jen sem tam kaluže vody.

V neděli už jsem byl domluven s hasiči, že bychom začali vodu dovážet, když najednou odpoledne začal téci malý potůček vody a vydržel do předposledního dne tábora, kdy celý potok opět vyschl. Takže pak někdo řekněte, že Bůh naše modlitby neslyší. Děckám se tábor moc líbil a některým se jaksi odtud po 16 dnech nechtělo. Poslední noc deti prospaly, nebo spíše neprospaly u ohně venku a nechyběly slzičky

Okénko

-5-

13. září 2015

v očích při odjezdu a loučení. Někteří pak strávili ještě další den a půl pracovně při pomoci s bouráním tábora, všem za to patří dík. A dík patří i všem vedoucím a nakonec i vám, děcka, za skvělých 16 dní. Tábor 2015 je za námi, těšme se na Náměšť 2016. Díky, Pane. Petr Machain

DNY LIDÍ DOBRÉ VŮLE NA VELEHRADĚ Velehrad není jen obec na Slovácku obklopená lesy a protkaná cyklostezkami. Je to místo, kde se psaly dějiny. Ideální doba na návštěvu je 4. a 5. července, kdy obec prožívá dvoudenní slavnosti. Jedná se o největší duchovní oslavy spojené se státním svátkem u nás. Letošní 16.ročník byl ve znamení tří výročí – 70 let od konce II. světové války, 25 let od návštěvy sv. Jana Pavla II. na Velehradě a 1200 let od narození sv. Metoděje. Při této příležitosti zazněla v bazilice naše státní hymna a Modlitba za vlast, kterou vedl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Na sobotu měli organizátoři jako každoročně přichystaný program pro celou rodinu a každou věkovou kategorii. Vedle baziliky bylo pódium pro děti, pro které byly přichystány nejrůznější aktivity, vystoupení, klauni a kolotoče. Hlavním lákadlem byl známý mim a herec Michal Nesvadba. Na hřišti ZŠ bylo pódium pro mladé s programem „Mladí fandí Velehradu.“ Hvězdou pódia byl oblíbený rapper Majk Spirit, slovenská skupina No Name a písničkář Pavel Helan. Soutěživým dětem i dospělým byla určena fotografická soutěž, unikátní přepisování Bible, interaktivní workshopy, klub deskových her, yoyování nebo rodinná cestovatelská hra Velehradský pas, v níž se hraje o zájezd k moři pro celou rodinu. Další pódium se svým programem stálo na nádvoří a bylo určené pro mezinárodní setkání vozíčkářů. Setkání pořádá Maltézská pomoc, která zároveň zajišťuje veškerou asistenční a zdravotní službu. Ani 16. ročník nebyl ošizen o tradiční soutěž ve fotbalových dovednostech. Uskutečnila se na fotbalovém hřišti. Výkony sledoval a hodnotil patron projektu Antonín Panenka. Možnost dalšího sportovního vyžití byl turnaj v pingpongu s názvem „Propinkej se na Velehrad,“ který probíhal v základní škole. Zájemci o problematiku pěstounské péče mohli v sále Poutního domu navštívit seminář vedený zkušenými odborníky v této oblasti. V archeoskanzenu Modrá probíhal ekologicky laděný program o životním prostředí s živými zvířaty a širokou škálou soutěží.. Ve staré škole se konala akce „Dejme Báře šanci na život“. Přímo na místě si mohli zájemci (18-35let) nechat odebrat krev a zapsat se do registru dárců kostní dřeně, aby tak pomohli 34leté mamince 5letých dvojčat, která patří mezi dlouhodobé organizátory velehradských slavností a letos onemocněla akutní leukemií.

Okénko

-6-

13. září 2015

V 19.30 hodin začal před bazilikou na hlavním pódiu tradiční Večer lidí dobré vůle. Moderátory benefičního koncertu, který je živě vysílán Českou televizí a Českým rozhlasem, byli Barbora Černošková a herec Filip Tomsa. Ani letos nechyběl Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Kvalitní hudební zážitek uzavřela slovenská skupina No Name. Velehradské slavnosti vyvrcholily v neděli slavnostní mší svatou, kterou sloužil kardinál Dominik Duka. Červencové oslavy věrozvěstů jsou plné lidí dobré vůle. Svědčí o tom viditelná pomoc potřebným i tamější atmosféra. Na charitativní projekty se letos vybrala částka 1 300 000 Kč a i přes tropické teploty dorazilo na Velehrad kolem 20 000 poutníků. rodina Králova

POUŤ RODIN V sobotu 29. 8. 2015 jsme se s dětmi zúčastnili 12. diecézní pouti rodin ve Žďáru nad Sázavou s mottem: Naším posláním je láska. Po krásné mši svaté, kterou sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle společně s královéhradeckým biskupem Janem Vokálem, následoval bohatý program pro děti a na své si přišli i dospělí. V kázání otec Vojtěch vyzdvihl důležitost instituce rodiny jako „soli země“. Kladl velký důraz na význam komunikace mezi manžely i všemi členy rodiny navzájem. Uvedl, že internet, byť jinak velice důležitý, ničí komunikaci v rodině a podílí se významnou měrou na vzájemném odcizování se mezi jejími jednotlivými členy. Podtrhl, že v dnešní době o sobě manžel či manželka říkají „já“ (jako jednotlivec), kdežto v minulosti říkali automaticky „my“ (jako jeden celek), nikoli „já“ jako individualita. Děti a rodiče se bojí navzájem sdílet a komunikovat spolu, což v dobách našich rodičů nebylo. Dále otec biskup řekl, že na nás jako na rodiče spoléhá. Věří, že dáme svým dětem do života příklad. Míša ministroval a všichni tito malí služebníci u oltáře pak dostali dobrou, sladkou odměnu. Děti si mohly jednak zasoutěžit, jednak zhlédnout divadlo a něco pěkného si vyrobit, čehož všeho patřičně využili, a to nejen Míša s Evkou. Na závěr po požehnání otce biskupa Vojtěcha jsme se průvodem odebrali do kostela na Zelenou Horu, kde jsme po modlitbě litanie ke všem svatým dostali požehnání na cestu domů a k řešení svízelů každodenního života. Pouť nás obrovsky obohatila a už se těšíme na další - příští rok v srpnu. Hana, Míša, Evka Staňkovi

Okénko

-7-

13. září 2015

ROZHOVOR S O. VLADIMÍREM Od 1. srpna 2015 nastoupil do Prace nový farář otec Vladimír Langer, kterého jsme požádali o rozhovor. Otče Vladimíre, jménem redakce farního časopisu Okénko bychom Vás chtěli co nejsrdečněji přivítat na novém působišti, které zahrnuje i farnost Prace. Dovolte prosím pár otázek: Kde jste se narodil a prožil své dětství a mládí? Narodil jsem se v Bosonohách, tam jsem prožil i své dětství a mládí. Odkud k nám přicházíte a kolikátým působištěm Vaše nové farnosti (Telnice, Sokolnice a Prace) jsou? Moje působiště jsou: Balduinstein a.d. Lahn, Nové Město na Moravě (žďár, Sněžné, Krásné), Protivanov, sekretář biskupa, Čebín (Veverská Bítýška, Chudčice, Lažánky, Drásov), Břeclav-Poštorná (Lednice na Moravě) a nyní Telnice, Prace. Máte nějakého oblíbeného světce nebo oblíbenou osobnost, kterými se inspirujete? Ze světců je to Filip Neri a Jan Evangelista, z žijících biskup Franz Kamphaus. Jak nejraději relaxujete, jaké jsou Vaše záliby, co rád děláte? Mám rád hudbu a přírodu. Máte nějaké životní krédo? Aby tvá práce nebyla zbytečná, modli se. Jaký je Váš první vzkaz pro nové farníky? Těším se na spolupráci se všemi, kterým leží na srdci hlásání evangelia a dobro farnosti. Za rozhovor děkuje Petr Horák

UNITED: MÍSTO PRO SETKÁNÍ S KAMARÁDY I BOHEM Křesťanský festival UNITED se uskutečnil na konci srpna ve Vsetíně. Program byl založen na vystoupení různých hudebních skupin – například polských Maleo Reggae Rocekres, slovenské skladatelky Janais, worshipové kapely ESPÉ a dalších. Nabídl také další doprovodný program. Jaké jsou důvody pro navštívení podobného festivalu? A co může mladým lidem dát? Na podobné otázky odpovídal pro Okénko Honza Klaška.

Okénko

-8-

13. září 2015

Proč ses rozhodl UNITEDu zúčastnit? Na UNITED jsem jel ze dvou důvodů - vidět se s kamarády, se kterými jsem se dlouho neviděl a duchovně načerpat. Navíc mi to spousta lidí doporučovala. UNITED je ale především hudební festival. Kapely tě nelákaly? Já jsem ze začátku moc nevěděl, co očekávat. Většinu kapel jsem neznal. Potom ale některé skupiny překonaly moje očekávání. Měly zajímavý repertoár, hrály vlastní písně nebo to byly zahraniční skupiny s dlouholetým účinkováním v jejich domovině plus výhry místních i světových hudebních cen. Jaké to například byly skupiny? Například chorvatská kapela Octoberlight, která jako jediná hrála na žesťové nástroje, dále Maleo Reggae Rocekres nebo vsetínská skupina Zemětřes. Mluvil jsi také o duchovním načerpání … Jasně. Pro mě je právě z hudby toto načerpání nejlepší. Ale program nabízel i různá svědectví, filmy nebo krátké promluvy mezi výměnami kapel, které nás měly oslovit a posunout blíže k Bohu. Doporučil by jsi tedy tuto akci dalším mladým lidem? A proč? Obecně nerad doporučuji, protože ne všechno z programu oslovilo mě a určitě ne všechno z programu osloví i ostatní. Ale pokud máte rádi křesťanskou hudbu a rádi chválíte Boha písněmi, pak věřím, že by UNITED stál za zkoušku. Za rozhovor děkuje Hana Sedláková

PAPEŽ OPRAVDU VE ŠLAPANICÍCH ANEB NAŠE RESTITUCE Jako snad na každé faře i ve Šlapanicích se stává, že občas u dveří zazvoní bezdomovec. Chtějí peníze, protože už 3 dny nejedli anebo zrovna potřebují vlakem do Chebu. Většinou se domluvíme a spokojí se s nabídnutým jídlem. Jeden se ale velmi vehementně domáhal peněz a přitvrdil: „Dostali jste miliardy a nechcete nic dát!“ Jak je to tedy vlastně s těmi restitucemi, a konkrétně s našimi, šlapanickými? Podle příslušného zákona mají církve nárok na vrácení movitého a nemovitého majetku, který k 25.2.1948 nezpochybnitelně vlastnily. Protože ale z různých důvodů nelze vrátit všechen majetek, byla stanovena odpovídající finanční náhrada, která má kompenzovat právě tuto část majetku, který nelze vrátit. K celému procesu lze mít řadu výhrad z té či oné strany, ale jedno je jisté: Církve po několika staletích budou moci být ekonomicky nezávislé a hradit si své náklady samy. Ze zkušenosti víme, že chce-li někdo někoho mít v hrsti, nejsnáze to lze právě přes peníze. Jaké má církev záměry s vráceným majetkem, to by mohlo být tématem některého z příštích článků.

Okénko

-9-

13. září 2015

Naše parcela

Po celý rok 2013 velmi intenzivně pracovalo v Brně na biskupství tzv. restituční pracoviště, které mělo za úkol dohledat všechen nemovitý majetek, který historicky mohl patřit církvi: různá obročí, mešní nadace, nadace věčného světla, zkrátka vše, co mohlo připomínat souvislost s církví. Následně pak byly tyto parcely identifikovány v současném systému a prozkoumány, zda je lze restituovat, tj. zda jsou v držení státu. Pak byly zpracovány výzvy a farnosti byly informovány, aby se k tomu vyjádřily. Ke dni 1.12.2013 jsme takovouto výzvu obdrželi i my. Její znění včetně identifikace parcel lze nalézt na farních stránkách: http://farnostslapanice.cz/node/1222. Po odsouhlasení kompletnosti seznamu jsme pak následně obdrželi k podpisu žádost o fyzické vydání. Protože všichni víme, jak to někdy vypadá s rychlostí našich úřadů, a protože v zákoně nebyla stanovena žádná sankce za nedodržení lhůt ze strany povinné osoby, čekají naše žádosti podle informací z června 2015 na zpracování dosud. Jaké nemovitosti by tedy měla naše farnost dostat? Jedná se o 10 pozemkových parcel ve šlapanickém katastru: číslo parcely 3076/1 3076/3 3117/98 3129/1 3129/62

druh pozemku orná půda orná půda orná půda orná půda orná půda

Okénko 3129/103 3129/104 3129/189 6283 6309

- 10 -

13. září 2015

orná půda orná půda orná půda orná půda orná půda

Jelikož se jedná v současnosti o obdělávané pozemky uvnitř větších celků, zůstanou s největší pravděpodobností tak jak jsou, pouze jako noví vlastníci uzavřeme nájemní smlouvy s dosavadními hospodáři na těchto pozemcích. Zajímavá je parcela č. 6283, která se nachází v areálu letiště. Pohled na katastrální mapu na obrázku nám ukáže, že se jedná o bývalé pole s výměrou necelých 4000 m2, které se ovšem nachází skoro přesně tam, kde stál papežský oltář. Takže papež Benedikt byl v r. 2009 nejen ve Šlapanicích (tj. na šlapanickém katastru), ale dokonce u nás, na farském! :-) Otec Jan

Naše parcela

Okénko

- 11 -

13. září 2015

PAŘÍŽ „MĚSTO NAŠÍ PANÍ“ Francie je zemí Matky Boží, kterou Francouzi s velikou úctou a vroucností nazývají Naše Paní - Notre Dame. K jejímu uctění je zasvěceno mnoho kostelů a katedrál po celé zemi. Asi nejznámější je slavná a obdivovaná katedrála Notre Dame v Paříži. Vévodí ostrovu Île de la Cité v samém srdci města. Stavba katedrály započala roku 1163, základní kámen položil papež Alexandr III. Byla dokončena v roce 1345. Od dokončení stavby až do dnešních dní má Notre Dame stále významné místo v životě hlavního města, dodnes se zde píší jeho dějiny. Průčelí katedrály Notre Dame, mohutné a vznešené ve svém stylu, charakterizují dvě 69 metrů vysoké věže. Při vstupu do katedrály vás okamžitě ohromí nesmírný prostor hlavní lodě, její hloubka a výška, ale především ušlechtilé proporce. Reliéfní výzdoba je věnována tématice života Panny Marie a Svaté Anny. Je zde vyobrazen Poslední soud Páně a vznosná galerie judských a izraelských panovníků. Až dramaticky působí kontrast mezi celkovým přítmím a ostrým světlem dopadajícím na sloupy chóru, což zdůrazňuje posvátný význam katedrály. Vpravo od oltáře je vystavena k uctění proslulá gotická Madona pařížská, ochránkyně všech, kteří se k ní utíkají. Každý známe ten pocit, co člověka zasáhne při návštěvě významného poutního místa vzdáleného od domova v cizí zemi, ten pocit přetrvává a v těžkých chvílích člověka posiluje.

Katedrála se po svém vzniku stala také milosrdným útulkem nešťastníků. Nemocní, kteří sem přicházeli snažně prosit Boha a Pannu Marii o zmírnění svých utrpení, mohli zůstat až do úplného uzdravení pod dohledem lékařů. Nedaleko dveří jim byla přidělena kaple osvětlená šesti lampami.

Okénko

- 12 -

13. září 2015

Během času zejména však v období Francouzské revoluce katedrála značně zchátrala. V té době napsal Victor Hugo slavný román Chrám Matky Boží v Paříži, což vyvolalo velikou odezvu veřejnosti a katedrála prochází rekonstrukci do dnešní podoby. Na památku slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. 5. 1980, při příležitosti návštěvy Francie v katedrále, přejmenovali pařížští radní v roce 2006 náměstí před katedrálou na „Notre Dame Place Jean Paul II.“ Dá se vystoupit na severní věž, což představuje vystoupat 422 schodů, odměnou je překrásný výhled na střed Paříže. Současně se člověk ocitá na střeše chrámu ve světě všemožných kamenných chimér, skřetů, chrličů a nestvůr, které sem umístil při rekonstrukci architekt Viollet le Duc na odvrácení veškerého zla.

Také plavba na lodi kolem katedrály meandrem řeky Seiny je překrásným zážitkem, zvláště večer když je katedrála nasvícená. Katedrála stojí v pomyslném středu Paříže a současně také v „symbolickém“ středu země. Je zde stále rušno, zdržují se turisté a obdivovatelé katedrály z celého světa. Před katedrálou je umístěna v dlažbě kruhová měděná růžice s tak zvaným „bodem nula“, odkud jsou měřeny všechny vzdálenosti v Paříži i v celé Francii. Traduje se, že kdo se na

Okénko

- 13 -

13. září 2015

tento bod postaví, určitě se do Paříže vrátí. Jen je mnohdy nutné si chvilku postát ve frontě. Možná odměnou za důvěru, kterou Francouzi vložili do rukou své Notre Dame, vybrala si Panna Marie Francii ke svému cyklu zjevení devatenáctého století. To první se událo právě v Paříži, předcházelo zjevením v La Salettě a v Lurdech. Z rušného místa před katedrálou se dá dojít neméně rušnými ulicemi svažujícími se k Seině k nedalekému klášteru řeholního společenství dcer křesťanské lásky, které založil svatý Vincenc z Pauly společně se svatou Louisou z Marillac sídlícímu v rue du Bac číslo 140. Poslání kláštera se vyznačuje službou opuštěným dětem, ženám i starým lidem. Asi by mě nikdy nenapadlo, že uprostřed hlučícího města se nachází oáza klidu a míru. V prosté kapli kláštera došlo dne 18.7.1830 k prvnímu mariánskému zjevení 19. století. Panna Maria si ke svému zjevení vybrala prostou sestru Kateřinu Labouré v době jejího noviciátu. Kateřina se narodila v roce 1806 jako devátá z jedenácti dětí. Její rodiče, se živili zemědělstvím, byli to hluboce věřící křesťané. Svoji početnou rodinu vychovávali v bázni Boží, v lásce k Pánu Bohu a k Panně Marii. Bohužel paní Labouré zemřela už v roce 1815, kdy bylo Kateřině devět let. Dítě, sirotek, si hledalo matku v Panně Marii. Pár dní po matčině smrti překvapila pomocnici v domácnosti, když se vyšplhala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a pevně ji svírala v drobném náručí. Když jí bylo 12 let, její starší sestra odešla k Dcerám křesťanské lásky. Vedení domu svěřil otec Kateřině. Už jako čtrnáctiletá se začala pravidelně každý pátek a sobotu postit a chodila i v týdnu na mši svatou. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila později. A to dost nedokonale. Při prvním svatém přijímání slyšela Boží volání. Chtěla se stát řeholnicí. Nevěděla však, do které řeholní společnosti má vstoupit. Pomohl jí sen, ve kterém viděla ctihodného kněze, který ji řekl: „Jednou budeš šťastná, že jsi mou duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly.„ Dne 21. dubna 1830 byla přijata do noviciátu v rue du Bac. V klášteře se s pečlivostí a pokorou starala o hospodářství, pěstovala zeleninu, krmila drůbež a v přilehlém starobinci se starala o nejtěžší případy. Panna Marie se zjevila sestře Kateřině celkem čtyřikrát, předpověděla pád monarchie, válku s Pruskem i některé hrůzy Pařížské komuny. Zjevila se v době, kdy byla církev zraněná a zničená francouzskou revolucí, v době kdy bylo církví pohrdáno rodící se vědou a právě v tu chvíli se objevuje Panna Maria, aby znovu obnovila víru a naději. Při druhém zjevení 27. listopadu v předvečer adventu měla na sobě Blahoslavená Panna bílý, červeně se třpytící šat, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou zeměkouli, oči měla pozdviženy k nebi, a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých vycházely paprsky. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milostí, které já vylévám, na všechny, kteří mě o ně prosí.“ Když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí, Blahoslavená Panna ji řekla: „Drahokamy, které nevysílají

Okénko

- 14 -

13. září 2015

paprsky, představují milosti, o které mě lidi neprosí.“ Potom se vytvořil okolo Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó MARIA BEZ HŘÍCHU POČATÁ, PROS TA NÁS, KTEŘÍ SE K TOBĚ UTÍKÁME.“ Zároveň slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit, dosáhnou veliké milosti.“ Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M, nad ním vyčníval kříž. Dole srdce Ježíšovo a Mariino. První obklopeno trnovou korunou, druhé probodnuto mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd jako výraz apoštolského poslání. Celá medailka je znamením Boží lásky k veškerému lidstvu. Kateřina byla při svém svatořečení v roce 1947 nazvána světicí mlčení. Dlouhých šestačtyřicet let nevyzradila nikomu, kromě svého zpovědníka, tajemství svých setkání a rozmluv s Pannou Marií. Zůstávala nenápadná a trpělivá k ústrkům, ač vnitřně bohatá a plná hlubokých duchovních zážitků. Až několik měsíců před svou smrtí se svěřila řeholním spolusestrám. Mariinu prosbu o zhotovení zázračné medailky, která by zajistila bohaté milosti a splnění zbožných přání těm, kdo ji budou nosit, vyplnila Kateřina prostřednictvím svého zpovědníka. Se svolením pařížského biskupa zajistil abbé Aladel ražbu u jednoho pařížského továrníka. Už v prvních čtyřech letech bylo prodáno více než dva miliony medailí a dodnes jsou stále žádány. Nedá se ani vypovědět, kolik milostí medailka Panny Marie zprostředkovala. Ne nadarmo byla nazvána „Zázračná medailka“. Rychlostí se rozšířila nejen po Evropě, ale po celém světě. Vyvolala žádoucí víru. Neočekávaná uzdravení, poskytla ochranu v nebezpečí těla i duše a nápadná obrácení ukazují, že Maria dodržela svoje slovo. Zázračná medailka vyvolala žádoucí živou víru, která byla velice potřebná. Nápis na medailce „PANNA MARIA BEZ HŘÍCHU POČATÁ“, připravoval srdce katolíků na slavnostní akt, při kterém Pius IX. 8. prosince 1854 vyhlásil dogma „Neposkvrněného početí“, kterému uvěřil celý svět, že Panna Maria byla od prvního okamžiku početí zachráněna od dědičného hříchu. V roce 1858 bylo dogma v Lurdech opět potvrzeno.

Okénko

- 15 -

13. září 2015

Kateřina Labouré byla po skončení noviciátu poslána do chudobince na předměstí Svatého Antonína ve 12. okrese Paříže. Tam strávila zbytek svého života. Vykonávala ty nejtěžší práce u starců, v kuchyni a v krejčovně. Zemřela ve věku sedmdesáti let dne 31.12.1876. Při příležitosti 150. výročí zjevení v roce 1980 navštívil kapli v rue du Bac Svatý otec Jan Pavel II. Svou osobní modlitbou k Matce Boží se připojil k zástupům věřících: „Já chci dnes na tomto milostivém místě obnovit svou důvěru k Tobě, Matko, a hlubokou oddanost, kterou jsi mi vždy laskavě udělovala. Já, pokorný Petrův nástupce,přicházím, abych ti svěřil duchovní obnovu církve.“ Rue du Bac je stále navštěvována. Z ulice je to docela obyčejný dům. Od těch okolních se liší pouze sochou umístěnou ve výklenku domu, kde je znázorněno setkání Kateřiny s Pannou Marií. Do kaple zasvěcené „Zázračné medailce“ se vchází z ulice úzkým průchodem zdobeným sochami světců. Přicházíme v příhodnou dobu. Právě začíná mše svatá. Kaple je plná lidí, sotva se tam vměstnáme. Mše ve francouzštině zní poněkud neobvykle, avšak je to krásný zážitek. Po skončení bohoslužby jsme si mohli prohlédnout osvětlený oltář s Pannou Marií, jejíž podoba je vyražená na medailce. Na stěně je vyobrazeno první setkání Kateřiny s Pannou Marií, kdy ještě jako mladá jeptiška klečí u Mariiných nohou. Vpravo od oltáře je umístěna skleněná rakev, kde spočívá neporušené tělo Kateřiny Labouré tak, jak bylo nalezeno při exhumaci za asistence lékařské komise v roce 1933. Z jejího zjevu vychází neobyčejný klid a mír. Nad jejím relikviářem je socha svatého Vincence obklopena plameny. Je symbolem lásky k bližnímu, kterou hořelo jeho srdce. Svým příkladem získal mnoho mužů i žen na cestu milosrdné lásky a zvláště tím, že založil Společnost misionářů a Společnost dcer křesťanské lásky. Vlevo od oltáře odpočívá svatá Lujza de Marillac. Věta napsaná zlatými písmeny připomíná její poslední rady dcerám křesťanské lásky: „Velmi se snažte sloužit chudým a především žijte mezi sebou ve velké jednotě a srdečnosti, milujte se navzájem, abyste napodobovaly jednotu a život našeho Pána a vzývejte Pannu Marii jako svou jedinou Matku.“ Vedle oltáře je umístěna pamětní plaketa jako upomínka na vzácnou návštěvu papeže Jana Pavla II. V malém obchůdku u vchodu jsme si mohli zakoupit medailky na památku i pro své blízké a nechat si je posvětit. A ještě jedna zajímavost, která se váže k tomuto místu. V roce 1951 vyzval jeden ze zakladatelů EU Robert Schuman členy první Evropské komise, aby posoudili 12 předložených návrhů na vlajku Evropské unie. Asi se málo ví, že jeden návrh předložil i poštovní úředník Evropské komise Arsene Heitz. Bylo to dvanáct zlatých pěticípých hvězd na azurovém podkladu. Arsene Heitz byl pravidelným návštěvníkem pařížské kaple v rue du Bac a nechal se inspirovat zázračnou medailkou. Navrhl dvanáct hvězd jako symbol EU. Návrh poštovního úředníka Arsene Heitze byl schválen Evropským

Okénko

- 16 -

13. září 2015

shromážděním jako nový symbol EU. Modrá vlajka s 12 hvězdami poprvé slavnostně zavlála 13. prosince 1955. Dnes, když hrozí nebezpečí, že teoretický a praktický materialismus vše pohltí, se můžeme s důvěrou po vzoru Maxmiliána Kolbeho, který byl horlivým nositelem a šiřitelem medailky, obracet k Panně Marii slovy: „Ó MARIA, BEZE HŘÍCHU POČATÁ, ORODUJ ZA NÁS, KTEŘÍ SE K TOBĚ UTÍKÁME“, tak jak si Panna Maria přála, když dala světu medailku. Miroslava Jetelinová

POUTNÍ ZÁJEZD S CÍLEM V LURDECH Odjeli jsme ze Slavkova 2. července 2015 po poledni. Paní Jarmila Hladká vedla zájezd a její syn Roman řídil, druhý šofér byl z Velké Bíteše. Duchovní vedení měl P. Milan Vavro. Přibrali jsme poutníky v Brně na Zvonařce. Modlím se radostný růženec s myšlenkou ke každému Zdrávasu a seznamuji s dnešními liturgickými texty; přidám i nějakou anekdotu. Dále nastupují poutníci u Jihlavy, u Plzně a v Rozvadově. K večeru se už přepravujeme přes německé území. Ráno v pátek 3. 7. 2015 jedeme pohořím Jura směrem na Lyon. 3. 7. je svátek sv. Tomáše, apoštola. Podle syrské tradice působil v Sýrii. Dnes se slaví přenesení jeho ostatků. První naše zastávka v Burgunsku je v Taizé v mezinárodním ekumenickém středisku. Zvony nad vstupem zvou k ranní pobožnosti. Uvnitř kostela uprostřed je výzdoba s rozžatými svíčkami. Po krásném dvouhlasném zpěvu žalmů a modliteb se podává posvěcený chléb jako Eucharistie. Po skončení odchází asi 60 bratří v bílých oděvech, poslední v doprovodu děti jde bratr Alois, představený komunity. Po pobožnosti se množství mladých staví do fronty ke snídani, k občerstvení slouží i prodejní stánky, které se otevírají později. My jdeme na místní hřbitůvek, kde leží v prostém hrobě zakladatel ekumen. střediska v Taizé v r. 1940 „bratr Roger“ jen toto jeho jméno je uvedeno na kříži ze dřeva na jeho hrobě. Prostranství hřbitova uklízejí mladí dobrovolníci. Jedeme kolem starobylého kláštera v Cluny (město má 5 tis. obyv.), pod tento klášter spadalo ve středověku 1450 klášterů. Vinná réva, kterou k nám přivezl z Burgunska už Karel IV., je oblíbená na celém světě. Slavné víno „božolé“ rád popíjel i někdejší pražský kapit. vikář Ant. Stehlík. Další zastávka je v Paray le Monial. Navštěvujeme kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova (z r. 1109 – kopie kostela v Cluny) a kapli zjevení, kde se modlíme u těla sv. Markéty M. Alacoque. Sv. Markéta složila r. 1672 slib, byla ošetřovatelkou. Ctitelka Srdce Ježíšova, zemřela r. 1690. P. Colombiére, její duchovní rádce. Směřujeme do Sept Fons, trapistického kláštera v rovinaté krajině.

Okénko

- 17 -

13. září 2015

Jedoucí traktor nám připomněl hospodaření zdejších bratří. Náš rodák z Jíříkovic Ant. Buchta se sem přijel podívat po maturitě a rozhodl se zde zůstat. Po 11 letech přijal kněžské svěcení. Primici měl ve Šlapanicích r. 2006 v zimě. Je právě v klášteře v Novém Dvoře u Plzně. Bratři se sami živí svou prací, prodávají sirupy a obilní klíčky. V 15 hodin mše svatá pro nás připravená jedním bratrem z Prahy, který nás doprovázel. Potom jsme byli občerstveni zmrzlinovými dorty velmi dobré chuti. Bylo velké horko. Zaujala nás také technika vjezdu auta do kláštera: automaticky se odsune celá zeď na kolejničce. Soustava kanálů umožňuje dovolenou na lodi. V Nevers jsem navštívili klášter, kostel, neporušené tělo sv. Bernardety, její muzeum. Přespali jsme v ubytovně. Po snídani odjezd směr Moulins Clermont Ferrand. V roce 1889 zde byla založena firma Michelin pneu. Měla i 30 000 zaměstnanců, ale kvůli zavedení umělých hmot byla později propuštěna polovina zaměstnanců. Bratři Michelini vypsali roku 1911 soutěž o 10 000 Franků a vyhráli: přistáli letadlem. „Černé město“ z vulkanického kamene. Roku 1630 spojil Ludvík XVI. města Clermont a Ferrand. Viadukt 990 m. Zachariáš, manžel sv. Veroniky, má hrob v Rocamadour. (skála sv. Amadoura) Je to významné poutní místo nad kaňonem řeky Alzou. Pod skalním převisem jsou stupňovitě stavby, křížová cesta. 7 kostelů socha Černé Madony ze 12. století. Roku 1166 neporušené tělo manžela sv. Veroniky Zachariáše. Za islamského vpádu tělo bylo páleno, neshořelo tak je rozsekali na kusy. Ve 14.30 byla mše. Jezdí výtah, svezli jsme se. Byl tu kdysi i Karel IV. s Blankou z Valois. Francii navštíví ročně 70 milionů lidí, drží tím první místo na světě. Vlastní atraktivní a umělecké památky. Toulouse: špičkový letecký průmysl. Spisovatel Exupery odtud létal. Letadla Concord, airbusy, výzkum raket, výcvik kosmonautů. 112 tisíc studentů, druhý největší počet ve Francii. Největší propast na světě, hluboká 1300 metrů. Průsmyk do Španělska. Trať 1630 m. Průsmyk do Andorry 1931 m. Přechod železnicí, hrozba lavin. Výška 3405 m Pico de Anetto. Příjezd do Lurd a ubytování. Zde se vždy po 2 týdnech mění jednosměrky kvůli prodejcům. Za křížovou cestou je park, ubytování církevních hodnostářů. V neděli 5. července 2015 je tento program: ráno snídaně v domě sv. Petra a Pavla, kde jsme ubytováni. V 9.00 v podzemní bazilice sv. Pia X., mezinárodní mše sv., vedená kardinálem z Peruggie. Bylo asi 12 biskupů, mnoho kněží, asi 40 ministrantů, pěvecký sbor s hudebními nástroji, nástup mladých poutníků s vlajkoslávou a symboly či korouhvemi. Církení školy z Bradbury v Anglii, žlutá trička. Alelujové zpěvy působily mohutně ve vícehlasu. Bylo tam příjemně, venku horko. Po mši sv. se šlo průvodem k jeskyni zjevení Neposkvrněné Panny, takže jsme zmeškali promítání, které viděli naši čeští poutníci. Křížová cesta trvala do 13.00 chodili jsme podél sousoší představujících jednotlivá zastavení. U jednoho zastavení je 7 až 14 soch. Nejvíce u 12. zastavení. Prosili jsme přitom za různé potřeby naše i obecné. Odpoledne byla adorace v podzemní bazilice z pravé strany u oltáře, který je stavěn do čtverce. Pak žehnání monstrancí přítomným nemocným a dalším účastníkům. V 18.30 večeře, stravovali jsme se v jídelně Panny Marie, kde byly celkem pro nás výhodné ceny, vydatná strava. Pak se

Okénko

- 18 -

13. září 2015

shromažďujeme u sochy „P. Marie korunované“ a v 21.00je světelný průvod, kterým jsou Lurdy známé. Růženec se modlil v různých jazycích, česky se pomodlili dva Zdrávasy. Zpívala se lurdská píseň s rozžatými svíčkami. První kostel u místa zjevení pomáhal hloubit i tatínek sv. Bernardety. Ona odešla do kláštera do Nevers v r. 1866. V 70. letech 19. století byla stavěna Horní bazilika. Jako poslední byla zřízena spodní Růžencová bazilika. Boční kaple jsou barevné výjevy tajemství růžence. Čtrnáctá kaple je naše, což připomíná i nápis nad obrazem. Od nás jezdily vlaky do Lurd, díky Otci Kolískovi máme v Lurdech svoji kapli. Otec Milan Vavro pilně natáčel kamerou. Růženec světla je na stěnách zvenku. 6. července 2015 jsem sloužil pro naše poutníky mši sv. v prostředním kostele. Koupání v lurdském prameni. Jako muži jsme nemuseli čekat. Ochotní zřízenci dali přehoz, udělali kříž a ponořili do vody. Venku od pramene k bazénkům byly rozžaté velké svíce od poutnických skupin, jedna vážila snad až 15 kg, cena za ni až 270 euro. Odpoledne v podzemní bazilice eucharistická adorace s žehnáním přítomným. Naplnili jsme svoje umělé láhve lurdskou vodou a nesli pak na zádech v batohu při večerním světelném průvodě. Spolupoutník pan Jerzy Kaczor z Brna mi pomohl nést tašku s vodou do ubytovny. V úterý 7. července 2015 byla ráno mše v kapli u začátku křížové cesty. Sloužil ji P. Pavel Buchta. Odjížděli jsme s pěknými dojmy a památkami na tuto pouť krajinou rozvodí dvou moří. Atlantiku a Středozemního moře. Narbonne: křižovatka dálnic. Roste zde rozmarýn, myrta, palmy, tamaryšky, agave, olivy, pinie, koření, levandule. Směrovky na město sv. Ludvíka a deltu řeky Rhony. Camarc: koně, býci, plameňáci. Nimmes, riflovina, obuv, oděvy, konzervárny. Lahůdky, mandle, ořechy. Pramen Nemausus, vznikalo město Nimmes. Rozkvět za císaře Hadriána, upevnil hradby. Amfiteátr je velikostí na 20. místě na světě, ale nejlépe zachovalý, pro 21 tisíc diváků. Akvadukt Pont di Gard je znázorněn na pětieurovce. Dvoupatrový, 49 m vysoký, 3 m široký, měl 50 km, je zachováno 275 m , bez malty. Avignon má 100 tisíc obyvatel. Kraj Remoulé, papež r. 1309 odešel do Francie. Nástupcem Klementa V. byl Jan XXII. Roku 1365 došlo k vydrancování města. Bylo placeno velké výkupné. Roku 1377 návrat Urbana VI. do Říma. Byli dva papežové. Zahrady, katedrála, paláce. Hradby Klement VI. o 100 let předběhl dobu. 1342-52 stavba nového paláce. Evropský most na Rhoně. Na náměstí prováděli zajímavou podívanou mladíci a kaskadérskými kousky, stoje a otáčení na hlavě, na rukou. Nastrojené dívky svými tanečními kostýmy. Nocleh v Bollene. Ukrajinci žijící v Portugalsku bydlí v ubytovně F1 a jezdí do práce ve Francii. Bylo velké horko. Venku u ubytovny je kruhové schodiště, večer se tam poutníci bavili, nedaleko byl i ohňostroj po 20 minut. Středa: po snídani jedeme 3 hodiny k sv. Janu Maria Vianneyovi. Ranní modlitba v autobuse. P. Buchta. Laudy, slavný růženec v předříkávání se lidé střídali. Atomová elektrárna v údolí Rhóny. Vinohrady založili Římané, řeka Isar. Vodní přehrada se jednou protrhla, nastala hotová katastrofa. První vinná oblast Francie, víno už přivezli Řekové. Rubínově červené víno. Zácpa na silnici u Lyonu. 1850 m dlouhý tunel pod

Okénko

- 19 -

13. září 2015

horou Fourviére, „bouchon“ = zácpa vozidel. Známé jsou lyonské veletrhy textilu. Římané je nazvali Legidonum, z toho název Lyon. Saleziáni z Francie jezdili na kole do východních zemí. P. E. Rakovský zajišťoval pro ně ubytování v Brně. Soutěžili s Marseillí, zaostali, snaha vyrovnat se nové tramvaje, dálniční obchvat. Centrum Interpolu. Málo bezpečné místo. ARS sur Formance-Sanctuarium. Zde se nachází starý kostel, nový přistavěný, podzemní kostel, kaple se srdcem sv. faráře, fara, obchůdek Providence. Proběhla česká mše sv. u hrobu světce. Sloužil ji děkan M. Vavro. Sv. Jan M. Vianney se nar. r. 1786, a měl jít na vojnu. Chodil pozdě do školy, k 1. sv. přijímání šel tajně, za francouzské revoluce ani do kostela tehdy nesměli. Když se situace trochu uvolnila, šel studovat na kněze. V Arsu až 16 hodin denně zpovídal. Viděl do budoucnosti. Dvakrát chtěl před návalem poutníků utéct. Obětoval se pro své farníky. Následovala prohlídka bývalé fary v původním stavu jako za sv. Jana. Cestovali jsme pak autokarem směr Citeaux. Sv. Bernard z Clairvaux: Po smrti své matky se změnil, vstoupil do kláštera v Citeaux, cisterciáci. Zde působilo 30 vzdělaných a urozených kleriků a laiků, i jeho rodní bratři. Proběhla zde reforma. 3 roky mystického života. Roku 1115 opat jej pověřil vedením, vysvěcen na kněze, pak exploze, 700 mnichů, 160 přidružených klášterů. Měl vzácný dar slova. Provozoval rozsáhlou korespondenci, provázel papeže. Byl úžasně nadaný, usiloval o smíření srdcí. Nepřijal funkci arcibiskupa remešského. Za papeže zvolen byl jeho žák Evžen III. Mariánský učitel, zakladatel cisterciáků. Cestování pokračujeme na Besancon, Belford. Zde máme zastávku na nákup domů. Mulhouse: hranice Francie s Německem, muzeum automobilů, cesta přes noc Německem do Rozvadova. Postupně jsme se loučili. V 11.00 jsme byli v Brně. Pan Ječmínek domluvil výstup ve Slatině. Přijela jeho dcera Jana a svezla nás do Šlapanic. Jsme vděčni za tento poutní zájezd těm, kteří nám jej umožnili. S doprovázejícími knězi jsme si dobře známí: P. Milan Vavro je ze Šlapanic a narodil se v době, kdy jsem já slavil primici před 52 lety. P. Pavel Buchta z Blažovic mi ministroval a učil jsem jej náboženství, když jsem byl v Podolí. P. ing. Martinovi Kohoutkovi jsem byl před 3 roky na primici v Hodějicích, byl tu s maminkou. Bohu díky! P. Josef Vlček

VZPOMÍNKA NA EMANUELA VLČKA 27. září uplyne 10 let od smrti pana Emanuela Vlčka, obětavého farníka, otce dvou kněží a kulturního pracovníka. Narodil se roku 1911, byl nejmladší z 10 dětí. Studoval Obchodní akademii s vyznamenáním, Církevně oddán byl roku 1938 s Josefou, rozenou Pochopovou, učitelkou měšťanky a náčelnicí Orla. Pracoval v CM záložně v Brně, krásně maloval, učil těsnopis a hudbu, nacvičoval a dirigoval v Orlu. Byl činný v lidové straně. Patřil mezi nejlepší pracovníky banky. Věnoval se jazykům a zpěvu v chrámovém sboru, hře na housle a violoncello. V roce 1951 byl vězněn pro svoje

Okénko

- 20 -

13. září 2015

názory a trpěl pro svoje náboženské přesvědčení. Byl dán do průmyslu na Ostravsku, manuálně pracoval v různých zaměstnáních. Byl obětavým brigádníkem, přes 25 let vedl kulturní kroniku Šlapanic a dopisoval do tisku. V důchodu mi pomáhal 23 let v pohraničních farnostech na Znojemsku. Byl vždy optimistou, skromným a spolehlivým člověkem. Zemřel 27. září 2005 zaopatřen sv. svátostmi. Kondolenci zaslal i pan arcibiskup K. Otčenášek, náš otec biskup Vojtěch a další. Odpočívej v pokoji! Šlapanické pověsti jsme vydali a ještě jsou k mání. Vzpomeneme na něho při mši sv. v neděli 27. září 2015. v 18.00. P. Josef Vlček

Z HISTORIE POUTI DO TUŘAN Tuřany jsou jedním z nejstarších poutních míst na Moravě. Jeho počátky klade legenda až do doby cyrilometodějské. Slovanští apoštolové, svatí Cyril a Metoděj, přinesli sošku Matky Boží na Moravu. Při rozvrácení Velké Moravy ji zbožný věřící lid ukryl v lese. Tam ji kolem roku 1050 našel v trní chrlický rolník Horák. Historicky se Tuřany připomínají poprvé r. 1208 a soustavné zprávy o Tuřanech jsou ze 17. století. Pro stále vzrůstající množství poutníků musel být r. 1610 dosavadní kostel opraven a rozšířen. Při opravě se přišlo na starobylý nápis, dle něhož starý kostel stál již 600 let a byl tedy vystavěn kolem r. 1000. V předvečer svátku navštívení Panny Marie, 1. července 1622, přivedl kardinál Dietrichstein do Tuřan procesí z Mikulova, čítající 20 tisíc poutníků. V r. 1634 založili brněnští jezuité v Tuřanech bratrstvo Svatého Isidora pro zbožné rolníky z celého okolí. Doba baroka v 17. a 18. století je pro Tuřany dobou velké slávy. Matka Boží v Trní se stala štítem katolické víry na Moravě. V zemském archivu v Brně se uvádí r. 1772 obce, z nichž každý rok přicházela procesí každý rok do Tuřan. Celkem do Tuřan od výše uvedeného roku přicházelo 71 procesí z 67 obcí. Poutě byly od svátku Zvěstování Panny Marie až do Andělů strážných. Z počtu uvedených poutí zjišťujeme mimo jiné 2 procesí ze Šlapanic: 1. Šlapanice s knězem na svátek Zvěstování Panny Marie, nebo na pondělí svatodušní; 2. Šlapanice s knězem r. 1698 procesí po odvrácení zhoubného ohně (pouť 2.září) a z tohoto slibu koná naše farnost tyto poutě dodnes. Přenesme se do 20. století. Poutě pokračují. V r. 1906 vznikla společenství mariánských družin. Ve své knize K plnosti uvádí probošt P. Stanislav Krátký jak tato společenství fungovala. Vzpomíná, že patřil do družiny jinochů a mužů z Brna, které putovalo na zcela unikátní celodenní květnovou pouť mužů a jinochů do Tuřan. Cituji: „Představte si, jak 1000 - 1200 mužů jde s lampióny městem a zpívá.“

Okénko

- 21 -

13. září 2015

Tolik malé ohlédnutí na prastaré poutní místo, ostrov útěchy, duchovních radostí a poutí našich předků a dnes i naší generace. V současnosti Tuřany spravují řeholní kanovníci sv. Augustina. Blažena a Petr Horákovi

VÝZVA Hledáme jednotlivce, skupinu nebo společenství, kteří se ujmou příprav a organizace 12. farního plesu. Informace u Pavla Horáka (tel. 723 552 356) nebo na emailové adrese [email protected]

NOVÝ WEB BIBLEHROU.CZ Rád bych Vás pozval stránky Biblehrou.cz, kde je připraveno množství biblických kvízů, her a dalších aktivit pro seznámení s Biblí on-line. Kvízy jsou na různá témata a výhledově by měly postihnout celou šíři biblického svědectví. Dá se hrát šibenice, milionář, luštit křížovky, doplňovačky. V měsíci červnu také probíhá další soutěž o knihy z České biblické společnosti a jiných nakladatelství. Vyzkoušejte nebo předejte odkaz těm, kdo by o ně mohli mít zájem, snad jim budou k užitku. Stránky naleznete zde: http://www.biblehrou.cz.

PODĚKOVÁNÍ

Martin Fér, správce webu

Redakce Okénka tímto děkuje Lence Malíkové za dosavadní práci, kterou pro náš farní časopis odvedla a přeje jí hodně úspěchů v osobním i profesním životě. Redakce Okénka se nám v tomto roce „ztenčila“ hned o dva členy, proto bychom chtěli vyzvat nové zájemce, kteří by se chtěli podílet na tvorbě farního časopisu, ať píší na adresu: [email protected]. Redakce Okénka

DYŇOVÉ PYRÉ NEBO RADŠI ORANŽOVOU KAŠI? Už nyní ji vidíte v obchodech. Kouzlo dýně Hokaido spočívá v tom, že se vaří se slupkou. Věděli jste to? Já douho ne. A tak jsem trávila čas loupáním a škrabáním tvrdé dýně. Dnes už vím, že stačí dýni rozkrojit, vydlabat semínka, nakrájet na kusy (nebo kousky), podusit na cibulce, dolít vodou, povařit a rozmixovat. Polévku lze dochutit

Okénko

- 22 -

13. září 2015

smetanou, jogurtem, citronem, solí, pepřem, kapičkou chilli nebo jiným kořením dle libosti. A máte skvělé syté dýňové pyré. Pokud byste chtěli oranžovou bramborou kaši, prostě přidejte k bramborám na druhou polovinu vaření kus této pochoutky a vše umixujte dohromady. Uvidíte, jak budou hosté zvědaví, proč máte tak krásnou a chutnou barevnou bramborovou kaši. Navíc je dýně velmi zdravá. Obsahuje spoustu vitamínů a cenných minerálů. Dobrou chuť přeje Lenka Malíková

VÍTĚZ FOTOSOUTĚŽE Vítěz fotosoutěže je Verunka Králová se svojí fotografií rejnoka v moři. Těšit se může na milou odměnu, která bude připravena v sakristii ode dne vyjití Okénka.

Okénko

- 23 -

13. září 2015

Šlapanické slavnosti 2015

Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 27.11. 2015 Plánované datum vydání: 13.12. 2015 OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.cz NEPRODEJNÉ!

Okénko

- 24 -

13. září 2015

ROZVRH NÁBOŽENSTVÍ ŠKOLNÍ ROK 2015 – 2016 (výuka začíná v týdnu od 21.9.2015) Šlapanice škola

vyučující

míst o

čas

1

ZŠ Šlapanice

Ivana Horáková

škola

středa 11:45 (od listopadu)

2

ZŠ Šlapanice

Marie Burianová

škola

středa 11:45

3

ZŠ Šlapanice

P. Jan Nekuda

škola

čtvrtek 12:40

4

ZŠ Šlapanice

Marie Králová

škola

čtvrtek 12:40

5

ZŠ Šlapanice

Hana Kotulanová

škola

čtvrtek 12:40

6

ZŠ Šlapanice

Karel Buchta

fara

- bude upřesněno -

7

ZŠ Šlapanice

Petr Machain

fara

úterý 7:00

8

ZŠ Šlapanice

9

ZŠ Šlapanice

ročník

Josef Mikulášek

podle výsledků páteční domluvy

Jiříkovice ročník

škola

vyučující

místo

čas

1+2

ZŠ Jiříkovice

Ludmila Buchtová

škola

úterý 12:00

3

ZŠ Jiříkovice

P. Jan Nekuda

škola

čtvrtek 13.30

4+5

ZŠ Jiříkovice

Ludmila Buchtová

škola

středa 12:55

místo

čas

Kobylnice ročník

škola

vyučující

2

ZŠ Kobylnice

Ivana Kvasničková

3

ZŠ Kobylnice

P. Jan Nekuda

4+5

ZŠ Kobylnice

Michael Ulbrich

- bude upřesněno škola

čtvrtek 10.45 - bude upřesněno -