Píspvky k eské etymologii lidové

erný,

J,

Píspvky

k

eské

etymologii lidové

4571 C4.6

Knihovna eského

Lidu.

POÁDAJÍ I)K.

LUBOR NIEDERLE

A Dk.

ENK

ZÍBRT.

III.

K

m

píspvky

ETlUCII

LIDDfÉ.

.SEI'SAI.

KIDITEJ.

EEÁLNÉHO A VYŠŠÍHO GYMNASIA

V ROUDNICI.

V PRAZE. KLNfHTISK Ar \A

F.

ŠIMÁÓEK, X A K iS94.

I.

A

I>

A

r

E L É.

PROF. DRU.

ED.

ALBERTOVI, C.

K.

DVORNÍMU KADOVI,

VNOVÁNO

UVO. VHálkor

povídce „Pod pustým kopcem" jest hlavní osobou zámožný sedlák Dolina, jehož slabou stránkou vedle tak zvané

byla obzvláštní choutka vplétati do hovoru svého cizí na p. araanuensis, intelligence, brutální, filistr, jen že ml pi tom dv nehody: popletl si jejich výslovnost a pozmnil jejich význam. Místo „intelligence" íkal „tintiligeace" a rozuml tím tolik jako jiný slovem „tintilivautili", „araanuensis", t. j. píruí jmenoval se v jeho jazyku „emankusista" a znamenal vbec písae; tak teba vyjádil se takto: „Náš uitel je dobrý ve všem, jenom co emankusista je slabý, selské pýchy slova,

to

mu

je

Slova „brutální"

tintiligence."

a

„filistr"

sice

vyslovoval

oním rozuml „bruáka", tímto „ferinu". I tak eené vysoké eštiny chytal se Dolina s prospchem rovn pochybným, íkaje

dobe,

ale

místo „nevražiti", „vystíbiti" m. „vytíbiti", „úslusný" „úslužný" a „slušný", na p. nemá ani úslušného kabátu.

„nevražditi" ra.

Není pochyby, že Hálek ostatních jeho vlastností

každé

msto

a

krášlí latami

pekroucenými

i

msteko

kreslil

Dolinu

co do tohoto

takového

dle

skutenosti

i

co do

koníka; chovat nejedná

kmotra Rozumce,

leckdes na domácím i cizím a vzbuzuje jimi bezdný

sad

který

ves,

rozprávku

nasbíranými a rozmanit na tvái poslucha:

úsmv

druhdy zvlášt „zvandrovalí" emeslníci a vysloužilí vojáci rozumy své koením koenívali nyní ady jejich rozmnožila jistá tída novin, kteí výrazy a frásemi pi tení pochycenými a neporozumnými

tímto rádi

;

tená

se blýskají.

Avšak v tomto na pohled chorobn-smšném zjevu tají se mocný pud každého živoucího jazyka, jehož si bedlivý badatel rovnž tak všímati

má

jako všech jiných projev národní individuality, na p. ná-

rodních báchorek a povstí, písní a poekadel, zpvu a tance atd. a není nezajímavé konstatovati, že bá?ník z lidu vyšlý první na tuto zvláštnost jazyka lidového poukázal a ji nevdomky ve hlavních jejích

smrech

zobrazil.

Každý zajisté jazyk živý, jemuž k vývoji ve slov písm dosti asu popáno, znenáhla, ale tím bezpenji podléhá promnám zjinaujícím jeho poklad lexikálný i tvary mluvnické v onom smru mnohá slova v nkteré starší dob vbec známá a bžná z obecné mluvy i

i

:

mizejí a novými se nahrazují, dále stykem

s národy sousedními, zvlášt nimi nové názvy do jazyka vnikají; stejným krokem i tvary mluvnické po stránce tvaroslovné i zvukoslovné vlivy nezídka dosud nevysvtlitelnými asto až k nepoznání se

vzdlanjšími, nové názory

a

s

pemují

nebo novým tvarm ustupují.- Vbec jako národ postupem pohnutek vnit i vn psobících se mní, tak i toto jeho vrné zrcadlo, v nmž celá jeho povaha a djiny se obrážejí, poskytuje obrazu stále se mnícího.^)

asu

z

Tato rušivá moc mluvy lidové nachází svou protiváhu a kontrollu v jazyku spisovném. Památkami písemnými jazykové tvary se ustalují a udržují asto ješt v té dob, kdy v lidové mluv Neobyejnou dležitost má v této píin svaté písmo

již

—

potuchly.

na to již P. J. Šafaík poukázal jednak pro toho druhu jedinou bohatost výrazu slovesného, jednak proto, že pevod svatých písem jest obyejn prvním, nezídka jediným plodem písemnictva u všech národ kesanských. Jestliže se v prvních dobách jazyk lidový a spisovný kryjí, tož brzy nastává doba nenáhlého rznní obou živl, z nichž onen zobrazuje smr stálé zmny, tento smr setrvanosti a soustednosti. Mluva lidu totiž je dle náeí asto mnohonásobn rozdlena, mluva knižná jest jednotná a jediná. Tudy povstávají mezi obma rozdíly

—

dle

asu

i

místa,

o

jejichž dležitosti

v této

rozprav nezídka nám

bude promluviti.

bud slovo z píin shora uvedených srozumitelným se stává nebo host cizí objeví, zmocní se jazyka jakýsi nepokoj, jenž díve neustane, až tento domnlý nebo skutený vetelec odje se v roucho známjší, domácí; bez obrazu eeno: slovo cizí nebo i domácí pvodu zatemnlého musí se pizpsobiti nebo pipodobiti slovu dobe známému, na nž zvuk jeho, nkdy i smysl uponiíná. Tato innost jazyková, jejíž snahou jest nesrozumitelné uiniti srozumitelným, nazývá se výrazem latinským adaptace nebo assimilace, což vyložíme slovy „pipodobení" nebo „píklona". Jakub Grimm o tom vtipn Jestliže

psobením nkteré

domácí se zatemní a v pokladu slovném se

')

mén

Max

Srv. Miiller, Vorlesungen iiber die Wissenschaft der Sprache, iibersetzt von Bóttiger, 1875, str. 38, kdež jmenovit velmi zajím avo jest ísti, že u divokých a surových kmenu v Sibii, Africe a Siamu 2 3 pokolení dostaí, aby se celá zevnjší podoba jejich petvoila.

—

náeí

„Padne-li náhodou cizí slovo do studnice jazyka našeho, tak dlouho se v ní sem tam zmítá, až barvu její vody na se pijme." Véda, která si vzala za úkol stopovati pvod slov až k jejich koenm (erv^iov), totiž k útvarm nejjednodušším, z nichž stupováním, praví:

ped- a píponami vznikají slova bžná, slov etymologie, slovozpyt, jsouc podstatnou ástkou jazykozpytu. Ježto pak i shora líená snaha jazyka lidového potud podobným se bére smérem, že pvod slov neznámých hledá v živlech známých, nazvána jest etymologií prostonárodní ili lidovou, ') a liší se od etymologie vdecké tím, že výrazy neobyejné a neporozumné vykládá ne dle pravdy, než dle pouhého zdání, ne dle zákon vdy, než dle náhody a libovle. Z tohoto výkladu plyne, že etymologie lidová a assimilace jsou rozliné

názvy

téže vci.

Všecky etymologie prostonárodní prýští se z vdomí jazykového, by slovo bylo lichým zvukem; proež každému hledí Mohutnosti opatiti zvláštní význam a nepochybnou srozumitelnost. ducha lidského vedou si pi tom zcela instinktivn a naivn, beze všeho rozmýšlení, dadouce se vésti i svésti vrtochem chvilkovým a nekteréž netrpí,

se

starajíce

psobnosti

zvuk

o

to,

ostojí

zdali

výklady plynoucí z této mocné a tajuplné stízlivjším. Pestávajíce na pouhé podob

ped okem

spokojují se tím, co se jim

pozornjšímu zdálo

Povdli

býti nejistým,

vhodným, by se i nesmyslným.

zdá

býti

ba

nkdy

to badateli

etymologie prostonárodní pranic tím neláme nebo cizí; sebe ryzejší slovo domorodé, odcizilo-li se zvukem a snad i významem uchu lidu, platí za cizí a musí se podrobiti pimené obmn, zase nelze upíti, že slova a jména cizí za píinou neobvyklých hlásek a spežek hláskových z pravidla podléhají zmnám násilnjším a zhusta prodlají nkolik období akkiimatisaních, než si dobudou obanského práva. Dolina na p. nesrozumitelné jemu slovo „vytíbiti" objasnil si zetelnjším „vystíbiti", chtje asi íci , uiniti nco jasným jako stíbro", což se stalo tak, žé koen teb (strslov. tréb idoneus) po oblíbené u nás pedrážce hlásky s (srv. Stebeš ze Tebeš, Stebechovice ze Tebechovice, stevíc ze tevíc a j. p.) zvukem upomenul na stíbro, jsme, že

hlavu, zdali slovo jest

si

pvodem domácí

a

k emuž

zatemnlý pvod

si. ponoiti (koen nr, vzpomínkou na moe, tedy pomoiti =. do moe potopiti.'^) Radikalnéji poínal si pi si. amanuensis, pilípna na známou koncovku -ista (srv. houslista, basista ^) a pipodobn prvou

srv.

i

význam

se hodil

;

po-n(d)r-ava) vysvtlil

si

vdcové

ji

n

')

Polští

')

V

')

Ze

tom

str.

které jazyk 95.

nazývají

se s tím srovnává

„slovorodem lidovým". Palkovi, ba

i

Jungmann.

eský dkuje povstnému Janu

Pohlovi

;

viz

Osvtu, 1876,

ást ku

si.

Eman Emanuel): pi

slovech

„brutální"

a

vedl

„filistr"

Dolinu patrn zvuk (prvních slabik, že onomu pidal význam „bruák", tomuto „filuta". Docela podobné vede si lid: pozmniv si. navnaditi (vnada =:: esca) ve namladiti pomýšlí zajisté na si. mladý, jako by mladé ryby jsouce mlsnjší snáze chytiti se daly; si. bbitov za píinou nesnadno vyslovitelné prvé slabiky petvoil ve bitov anebo místo nho užívá si. krchov z nm. Kirchhcf, kteréž vyhlíží jako domácí slovo tvoené koncovkou -ov (srv. Loukov, Delitov, Chroustov) od zastaralého adjektiva krchý r= levý, odkudž dosud slýcháme si. krchák =z levák; místo toho vyškytá se na Slovensku si. cicter, cinterín, zdánliv napodobujíc cinkání umíráku, a u Polák si. smetarz místo správného ob tato slova pochocm§tarz, oznaujíc zeteln místo „smutku", díce ze stlat. coemeterium, eck. y.o(firjZ','j(jior {y.Giiiáadca odpoívati) eufemismem náboženství kesanskému takto oznaují místo odpos inku. Týž lid slovanský pijav od Goth výraz pro slona ulbandus z eck. i/.écfartog piodl jej rouchem ryze slovanským a utvoil z nho si. velbloud, v jehož zevnjší podob tím mén bychom hledali cizince, ježto význam jeho na jiný pedmt pešel; starodávné, již ve Slovníku XIV, vku se vyskytující slovo litkup. lat. mercipotus si asi lid vykládal ve shod s mnohými uenci jakožto nápoj, který se pije, aby nebylo „líto koup", než litkup jest pevedeno z nm. Lítkauf, pozdji Leihkauf, kde Lit znamená tolik co Most, tedy jest litkup koup, pi které se pije; podobn z nm. Senkkorb a Senkruthen utvoeno žentour

a

a žengruty,

z

lat.

velm

vejl

i

vejhel,

z

lat.

castellum kostel atd.

—

veda si Z píklad zde uvedených vysvítá, že jazyk eský v tomto pudu assimilaním nepo zpsobu všech jazyk známých

—

ani slov cizích ani domácích, když tato stala se mu cizími. Odtud plyne dležitý pokyn pro roztídní píklon. Na první pohled a pi povrchním pozorování snad by se podobalo, rozdliti je jednak domácí, jednak na ty, které na ty, jichž pvod hledati jest na

šetí

pd

jazyk do našeho

Ale pedcházející úvaha nás pouuje, že by rozdlení toto nebylo vhodné, protože jazyk toho rozNezbývá než poohlédnouti se po délidle jiném. dílu nikterak nezná. Všimneme-li si bedliv píklad shora uvedených, shledáme, že z nkterých zejm vyzírá snaha slovu nov utvoenému zaopatiti též z

cizích

jakýs více

se

vloudily.

mén pimený smysl

a

za

tou

píinou

piblížiti

je

zvukem k njakému slovu známému, domácímu a zdomácnlému sem patí vystíbiti, pomoiti, velbloud, namladiti, litkup; ve píkladech zbývajících: emankusista, vejhel, krchov pestáno na tom, slovo cizí pouze zvukem pipodobiti ke tvarm domácím. Tím nabudeme dvou skupin píklon 1. smyslových, 2. zvukových; toto roztídní nám toho dostaí pi daleko etnjším potu pípad sem spadajících, i

:

a

nelze popíti, nouti,

že se též vyskytují píklony, o nichž nesnadno rozhod-

patí-li do skupiny

košile a

j.

1.

nebo

2.,

jako na p. žengruty, žentour,

:

Píklony smyslové iní mén etnou, ale zajímavjší ást všech píklon, zajímavjší proto, že pi nich šetiti jest nejen promn zvutvar starších v nové a pi pechodu z jazyka kových, které pi do jazyka se udávají, než i záhad psychologických (srv. velbloud),

obmn

dále že

nezídka vynikají svým stáím;

jest totiž nabíledni,

že z pra-

—

svým doby bylo teba, aby novotvar njaký nejen zevn než i svou vnitní podstatou poddal se vlivm novým a tou znním mrou zdomácnl, že nejen nekritickému lidu zdá se býti starým známým, než i etymologa ex professo klame (srv. provaz m. po-vraz). Z téhož dvodu píklony zvukové pravideln jsou rázu pomrn novjvidla delší

—

šího,

pvod

jejich jasnjší,

napínavé než

pi tíd

prvé.

ale

práv

Ješt

s

proto

i

mén

etymologisování

jiné stránky lze zjev tento vy-

svtliti: ím který jazyk starší, tím skrovnjší jeho zásoba slov a tím energitji psobí síla spodobující, jejíž výsledky na onch vetelcích totiž zvukovém i smyslovém pivlastnní se jeví v úplném dále popíkladem mohou býti názvy náboženské níže vytené. ki*auje jazyk na dráze svého vývoje a ím hojnji vtírají se s novými pedmty nová slova do nho, tím slabší jest jeho odpor; lid již není podaí-li se mu s to, aby všecky tyto cizopasníky pedlal dokonale; to u jednoho, u druhého úsilí jeho selže; v tomto stadiu vznikají nejslovorod prostonárodní u nás etnjší etymologie zvukové a v dosud trvá. Tu a tam podaí se njaká etymologie dokonalá, celkem pestává se na spodobení zvukovém, které již ani píklonou nazvati

—

—

ím

nm

nelze, jakož dává dkaz.

o

tom hatmatilka našich emeslník,

voják

a

j.

po-

Posléz i pokraující mezi lidem vzdlanost, zvlášt poznávání jazyka se stránky grammatické, podporované tením knih a užíváním podrývají pdu. Jak praveno, písma, etymologii lidové za našich jest snaha spodobující instinktivní, žádnými zákony nevázaná; odtud její volnost, která se tak asto zvrhá v irou zvli, ana nedbajíc pekážek i živly zcela rznorodé v jedno pojí. Jakmile však nastalo cechovní obírání se mluvnicí a jazykem vbec a kritické, na správných nebo nesprávných pravidlech stanovené jeho rozbírání, jako u nás od II. polovice XVI. vku, jakmile zvlášt psobením moderní školy vzdlání mluvnické vniklo do nejširších vrstev, psobišt etymologie lidové sužuje se stále a jmenovit jazyk spisovný leda pro effekty humoristické se jí vždy více vzdaluje. Než by i proud tekl ve bezích užších, nevyschne nikdy, její druhdy mohutný nyní protože si nelze mysliti dobu, aby každý lovk byl vdecky vycvieným slovozpytcem. Jest to nco podobného jako pi národních pohádkách: co pestávají pástvy, ubývá pohádek, ale ony nevyhynou, dokud bude na svt dtí. A takovými dtmi in etymologicis zstane vždy pevelká ást spolenosti.

dn

a

—

—

Vdouce, že dv jsou hlavní zídla lidové slovotvorby, 1. obraHa, zvrhání se jazyka od pvodního stavu, a 2. stýkání se s cizími národy, pohlédnme blíže, v jaké míe oba initelé k tomuto úelu pispívají. Co se prvého týká, závisí mnohost a zajímavost tvar ili

dotených od

dobu jazyk nkterého národa jako bhem této doby nastaly rozdíly mezi jazykem spisovným a mluveným. ím delší jest doba, kterou jazyk prožil, tím více rzní se jazyk mluvený od mluvy spisovné a tím vtší pole otvírá se tvorb slovorodné. Za tou píinou jest v jazyku nmeckém poet domorodých etymologií neobyejn veliký rozdíl zajisté mezi starou horní nminou a stední, dále mezi stední a novou pomýšlíme-li, že v každé této dob naproti jazyku spisovnému stojí znamenitá ada vyvinutých dialekt tak daleko sahá, že laik nedovede peklenouti propast zející mezi jednotlivými fasemi jazyka nmeckého, jediné odborník ve tvarech starých poznává valn promnnou líc doby nové a naopak; píklady tohoto tvrzení níže podáváme. Podobný asi pomr vládne mezi tak zvanou lingua rustica a jazyky románskými. U nás jinak; nejstarší památky naše zajisté formou i látkou od plod nové eštiny se podstatn liší, ale daleko ne v té míe, jako dlouhou

jak

toho,

živé jeho pojítko se udržel a jaké

;

—

—

to vidíme v nmin. Zastaví-li se nmecký vzdlanec, neuí-li jazykozpytcem, velmi asto ped njakou linguistickou záhadou,

vzdlaný

laik

zídka

dosti

ocitne

—

se

v

podobném

—

postavení.

práv eský Z této

úvahy plyne, že eština a lze dodati vtšina slovanských jazyk, hled k jazyku nmeckému a románským, znan jest chudší na tvary slovorodné, na domácí vykvetlé. Bohatji proudí lidové píklony z jazyk cizích, se kterými se eština na své staleté dráze pátelsky nebo nepátelsky setkala. ') Všimneme-li si nejprve, jak si jazyk domácí v rozliných dobách u promování slov cizopanských poíná, najdeme podivuhodný parallelisraus mezi národem a jeho jazykem. Jako v nejstarších dobách národ zachovávaje bedliv všecky zvláštnosti své kmenové svéráznosti brání se všelikým vlivm ciziny, na p. v politice, v kroji, ve zvycích spoleenských atd., tak i jazyk v této dob jeví rozhodnou nechu ke každému tvaru cizinskému jelikož nepíjemnému a nelib znjícímu; pijímání jich dalo se nerado, a kde bylo nutné, aspo hlahol domácí byl jim astokráte dosti násiln vnucen. Rázný píklad této reakce a takorka nešetrnosti poskytuje etina živlm cizím, hlavn perským. Po-

pd

vi

dobn

dalo

kesanská se

pomr

se (viz

tento

jinde níže

u

nás,

v rubrice

znenáhla

Národ aneb aspo ')

i

mní

jakož

svdí

celá

Pojmy náboženské). a

v

opak

obrací,

vynikající jeho vrstvy odcizují

se

naše

terminologie

V dob

pozdjší

jmenovit u nás. domácím zvykm,

Mat2enauerv spis „Cizí slova v jazycích slovanských" podjal se lopotné, ale užitené' práce, vystihnouti cizí slova ve všech jazycích slovanských. Pro tuto práci bylo jeho dílo bohatým nalezištm; ovšem ne každé cizí slovo jest piklona.

ba

mluv,

i

a stejn

s

tímto

cizím, než vyhledává jich a

Zdá

pochodem jazyk nejen nevyhýbá

pemna

jich jest

ím

se

slovm

dále tím nedokona-

nebo pidati Jako ve starších dobách jazyka slovm cizím nezídka inno násilí, aby vypadala po domácku, tak za dob novjších a nejnovjších jazyk sám sob, svým mluvidlm nezídka iní násilí, chtje cizí slova pronésti co nejvrnji, tak jak znjí v jazyku pvodním. Tak picházíme k témuž výsledku, jejž jsme již shora stanovili totiž že obor etymologií lidových, starších a že pro zejména smyslových, vtším dílem padá do jazyk spisovný u nás i jinde doba slovorodu lidového jest skonena; ovšem pro mluvu lidovou a pro náeí, která vbec na lejší.

hlásku,

se,

jako by

zmniti rod

atd.,

se

mluvící

vbec pomr

ostýchali

se

pímo

vypustiti

obrátí.

,

as

periody jazykové upomínají, toto tvrzení neplatí.

starší

Rozeznáváme ti smry etymologické innosti

:

prostonárodní,

ý ili bakaláský, jak Karlowicz trefn jej nazval, a v e c k ý. První z nich je nejstarší a nejnižší, poslední nejmladší a nejvyšší stupe. Ale chronologický pomr tchto tí není takový, aby po pemožení smru nižšího nastal vyšší, nýbrž vedle smru prvního adí se druhý a vedle prvních dvou posléze tetí. Nejprve totiž byl to lid, jenž etymologoval, t. j. pvod slov hledl si objasniti;^) k nmu pidali se uenci, grammatikové etí a ímští, básníci a sofisté, kteí již postupovali soustavnji, kladouce si otázku, povstala-li slova q;vasi nebo emi; daleko vtši hluk a zmatek zpsobili badatelé stedovcí, jichž lichovdecká innost zvlášt studiem jazyka hebrejského nabyla netušeného ruchu; výsledky této innosti svdí asto o vdní ohromném, ale rovnž o bájené nekritinosti a nejsou nic než spousta nesouvislých poznámek bez soustavy a bez methody. ") U nás tento bakaláský smr se rozšíil zavedením studií humanistických, a humanisté Blahoslav, Veleslavín a Matouš Philonomus Benešovský jsou hlavní jeho representante. Onen ve své ]\Iluvnici ^) se vší opravdivostí

u d

e

li

smr

')

^)

z nejstarších lidových etymologii eckých nalézá se v 19. zpvu Odysseje w. 562 567. Mluví se o -2 branách sn. jedné ze slonoviny, druhé z rohu: Snové procházející branou první klamou, snové picházející z brány rohové se vyplují: patrn pi tomto mythu psobilo znní slov '/.f(;«?r3 slon. slonovina a t/.í(frii^o,ua klamu s jedné, pak y.tfjuí roh a y.oaivo) konám, spluji s druhé strany. Za píklady takových etymologii uvádíme: caput, quia sensus ibi originem capiunt; manus, quia ex hac parte omnia artificia emanant; aures ab hauriendis vocibus lingua a ligando, quia ligata est ad mandibulum palatum, quia aperto ore palam evadit; genae, quia ibi generantur pili: dentes quia edentes; gingivae a gignendis dentibus nominantur.

Jedna

—

;

;

*)

Vydání

J.

Jireka. 1857,

str.

166.

10 si. jinoch odvozuje od eck. persk. eunuch, si. kostel prý vzniklo zkrácením ze kostí postel nebo kostitel, jraelí fviscum) prý mejlí (fallit) anebo že není k jiným ratolestem podobno, jako by se pirození na mýlilo. Veleslavín na p. magistratus curules vykládá odtud, že se na vozech vozili, pratum prý tolik co sine opere paratm a j. Ale první mezi nimi místo zaujímá Matouš Philonomus Benešovský, ') jenž sepsal a vydal o etymologii eské zvláštní a toho druhu první spis pod názvem „Knížka slov eských vyložených, odkud svj pvod mají," v Praze r. 1.587 '^J spisek ten i tím vzbuzuje zájem, že pisatel ukazuje jakous takous znalost jazyka ruského a starocírkevního, erpanou z rukopis kláštera Eraauského, jehož byl Matouš v letech 1582 1590 opatem. Xebude snad nezajímavo z etnj^ch jeho

nm

:

;

—

vypsati. Na prvém míité vyloženo si. hlásky prý znamenají b := bytost, u mum, h =r hospodin, theos prý pichází od vidní {&eá(j&ad vidti), latinské dávání (dare) podobnou zkráceninou slovo syn vznikle

nkteré významnjší

etymologií

Bh,

jehož ti kdežto ecké pak deus od ze „jsi N"

= narozen;

;

tolik co „celý vk" „žena" zkrácené podle toho jména, které dal Adam žen své, protože by ona byla matkou všech živých; z toho slova dovozuje Matouš, že národ Slovanský jest nad jiné starožitnjší, aspo nad nmecký, jenž prý z latinského se vyvinul, jakož Mann od latin, manus, AYeib od lat.

„lovk"

;

slovo ze „živena"

rek od udatné ruky, jakož reka svdí, odtud pak i lat rex; lopotové od loupení pot, protože potem t. j. prací chlap živi byli; chlap od chvatem lapení na vojn; od mnní, jako by ekl mnesíc, že se vždy mní; noc jest tak jako nic; hlava Rasové íkojí holova, snad že holohlavá; od smradu; že odhání všecky vci od sebe; voda, že vkol jde, tolik co své tlo, od zimy, víra od víru, t. j. vcí kolem bžícich, od nad dje, že odplaty oekává vtší, než jí naše dílo dobré zasluhuje; láska od lidská, že ji lidé k Bohu a lidem míti mají; chléb od chuti, noha od nahoty slov léno, lépe lehno že se vope (sic !) lovku od lehnutí, poklony hluboké až na zem Václav znamená slávu vcí Kazimír kazitel míru Zpitihnév^rz opití hnvivý, Ladislav rr na lada slavný, Vlasta od vlasti nebo od vlas, R a d a ra á š (zpotvoeno z ec. Rhadamanthys) od rady a máš nebo r= zde narozeaý; =z v cizí zemi že radost má; narozený, ale z echa otce X é m e c od nmoty, protože nemohouce mluviti s echy, zdáli se nmí, „a v pravd i podnes leza (!) mezi všecky vae, to jest bída, dokazuje. Dále pochází

polské

msíc

smr

zem

ohe

svtlo

nadje

;

vep

;

;

;

;

enk

Zdenk

;

')

-j

Viz o tomto dobrodruhovi Paikov J. -Jireka, I., ^Q sil. tato byla .Jungmannovi v letech dvacátých tohoto vku známa, protože ji ve své Historii literatury eské uvádí, ale od té doby není k nalezení; pro. A. Truhlá šastnou náhodou našel v knihovn eského Musea opis její poízený r. 1823 a dal jej pro pisatele tchto list pepsati, z ehož mu na tomto míst vz.iávám upímné díky.

Kniha

— 11

národy neradi se uí jazyku cizímu," atd. atd. Zdrželi jsme se u MaBenešovského déle, protože jest první etymolog ex professo a nejhojnji takových výklad podává; ostatn sem již patí skladatel tak eené kroniky Dalerailovy, Václav Hájek z Liboan a j., o jejichž etymologiích místních na jiném míst bude promluveno; dále též nevydaný dosud slovník Václava Rosy oplývá takovýmito výklady, z nichž nkteré citovány jsouce od Jungmanna v jeho Slovníku pešly odtud i do této práce. Zdálo by se, že nová doba literatury eské, jsouc v této píin inaugurována kritickými rozpravami Jos. Dobrovského, nevykazuje podobných poklesk. Ale chyba lávky: vdecké spisy Dakovského. Chmely, Vinaického, Kollara, Šírá, Fáhnricha, Vetešníka, Šembery, oplývají toho druhu fantasiemi, ba ani Jungmann nevymanil se z této methody si naproti ostatním poíná velmi stízliv a ješt v letech 1860 vydáno jest uené dílo, ^) dle kterého Alpy znamenají hory olepené snhem, Pannonie zem opanovanou, Laibach pekládá se Chlebov, eka Morava odvozuje se od slovesa moiti, ježto prý voda jest živel umoující atd. Zákony zvukoslovné, které psobí na slova do eštiny vnikající, shodují se celkem se zákonem o výmn hlásek (Lantverschiebungsgesetz) stanoveným od J. Grimma. Podrobnji vytkl je V. Brandl v pedmluv k výbornému Glosái (str. XIII XV) kam tenáe k dalšímu pouení odkazujeme. O petvoování místních jmen eských v nmecká a o zákonech, kterými promna hlásek se spravuje, napsal pozoruhodnou rozpravu Vine. Prásek v asopise Komenském r. 1881. Vedle pravidel vtipn stanovených a hojn doložených dodáváme jen známé Voltaire-ovo, že samohlásky neznamenají nic a souhlásky málo, které v etymologii prostonárodní též nkdy pichází k platnosti, srv. níže zárostupky. janofít, ktít a j. Prvním zídlem eských etymologií lidových jest ovšem jazyk eský sám. Vedle nho v rzných dobách rzní jazykové tímto smrem byli inní, i není nezajíraavo blíže vyšetiti, který jazyk ve které dob na psobil a na kterých odborech lidského vdní vliv tento se zrail. Odeteme-li nkteré neetné píklony slovanské z dob pohanských, jako velbloud, smokva, obr a snad žebrák, musíme jazyku latinskému vykázati prvé místo i co do mnohosti i dležitosti i starobylosti píklon, což zcela pirozen lze vyložiti. Byl jazyk tento až do Husových jediným privilegovaným organem veškerého ueného svta a co ješt více váží tlumoníkem a vykladaem náboženství kesanského za doby, kdy mluvy domácí daleko nebyly na touše

—

—

a

,

as

')

—

—

nm

Památky archaeolog. V. 191. Tamtéž XI. 431, místní jme'no spojuje se se slovesem stehu, jako by znamenalo tolik co Stráž nebo Hláska; ale Mikloši dokázal, že to slovo u všech Slovan se vyskytující o význame „bažinatý les, moál'-. Slovo píbuzného významu „Slatina" vykládá se dosud od bakaláv etymologických jako Viz o

Stítž

tém

..zlatina"

od

si.

zlato.

12

spracování pojmuv abstraktních

vysply a kdy dokonce pokládáno za tchto vcech psáti eí lidu, jakož nevražení mistr pražských na Tomáše ze Štítného zejmé vysvduje. Tím zpsobem profanaci,

o

terminologie vdecká a obzvlášt theologicko-íilosoíická tkví jednotlivé výrazy bud odtud jsou velmi prhledn

ježto

nebo na latinské piklonny

v latin,

pevedeny

jen malá ást jich ukazuje ku prameni polatinlérau dosti znaná k nmeckému; podrobný výet a rozbor pojm náboženských, jenž níže následuje, tento výrok dotvrzuje.*) Ale zídlo toto i v dobách pozdjších ve století XV., XVI. a XVII. nevyschlo docela zstala latina i na dále jazykem svtovým, ale pijímala z národních množství výraz pro pedmty nové a tyto výrazy pecházely pak též do mluvy a spis eských; to asi cesta, kterou nejvtší poet slov stedo-francouzských, vlaských i španlských vnikl do eštiny. Pro jednu dobu zdá se pímý vliv stední franiny býti na jisto postaven míníme dobu krále Jana a císae Karla IV., jenž nabyv na dvoe francouzském svého vychování a spojiv se s rodinou královskou svazky píbuzenskými zajisté jazyku a mravm francouzským tolik pízn zjednal, že i širší kruhy, hlavn šlechtické, ho následovaly. Do té doby padá zaniknutí eského národního kroje ^) a nahrazení jeho krojem francouzským, odkudž i názvy šatstva a zbran vtšinou jsou tohoto pvodu (viz píslušnou kapitolu). Zbývá promluviti o vlivu nminy. Že tento pro neprostedný styk obou národností hned od poátku byl mocný a ím dále tím více mohutnl, ^) by i hnutí Husitské tento píval na njakou dobu mocn zadrželo, o tom svdí hojná slova nmecká do eštiny vniklá a více mén dkladn pipodobená. Ježto pak živel mšanský hlavn byl nositelem myšlénky nmecké, úinek její hlavn v tch oborech se jeví, ve kterých po výtce mšanstvo se pohybovalo, totiž v prmyslu, obchodu a emeslech; tak na p. terminologie havíská, jak ji Jan Koínek S. J. r. 1675 v Pamtech Kutnohorských vydal, jest naskrze nmecká, srv. anklopé. cauk, štola, erckauf, haví, hauštejn a j. a stopy píklony jakékoli jsou praskrovny. Tím nechceme íci, že všecka emesla a výrazy v nich užívané pocházejí z Nmec; bylo zajisté ped tim i potom dosti emeslník eských, jichž ryzí terminologie až na naše asy se dochovala, jako na p. mlynáská a sladovnická. Nešvára užívati pro nástroje a práce emeslnické vý-

eckému

—

;

—

obyejn

;

eí

,

raz nmeckých, vládne, jest data

zovalých"

')

která

bohužel

pomrn

tovaryš,

kteí

posud

skoro

z

potulek

svých

po

„verštatech"

ve všech

dosti nového, rozšíivši

se

piinním

krajinách

Miklošiovu Christliche Terminologie der slavischen Sprachen, 1875. Že na poli právnickém pomr se obrátil a latina se octla v podruží eštiny, o tom pojednáno ve Sborníku prací filolog., vydaném ku poct 2.51etého uit. jubilea prof. J. Kvíaly, str. 122 137. Tomek, Djepis Prahy, I, 535; Zibrt. Déjinv kroje, I. 276. Tomek, 1. c. Srv.

Wien

—

^) ']

„zrá-

nmeckých

13

nezídka

zrunost

technickou,

ale

vždy porušenost

mluvy

dom

si

pinášeli.

Že by nkterý

z

jazyk slovanských na eštinu

byl

psobil, toho

nenachá?írae stopy; píina jest na biledni: jest to vždy jazyk vzdvzdlaný; v dobách, lanjší, jenž tímto smrem obohacuje jazyk které nejspíše vznikání píklon pály, byl jazyk eský ze slovanských nejdokonalejší; najdeme tedy stopy tohoto vlivu se strany eské na p.

mén

Lze souditi, že na rozhraní dvou národna p. ve Slezsku, jest úrodná pda pro takovéto dkaz podá jenom hlubší studium dialekt.

v polštin, ale nikoli naopak. ností

jazyk,

a

útvary

ale

;

písn, pohádky, povsti, povry, Zjevy života prostonárodního písloví atd. nejsou mezi sebou osamoceny; spojuje je nositel a tvoitel jejich, lid, v jediný objemný celek, v nmž jednotlivé kusy tu blíže, Lidový slovorod nejtsnji tu dále od sebe místa svého nacházejí. piléhá k národním povstem styky obou tchto výron ducha národního jsou vzájemný, ale obyejnji se pihází, že neobyejný název osoby, místa nebo vci svádí fantasii lidu, aby si jej vysvtlila povstí. Píklady tohoto pronikání a prohýbání jsou hojny a zajímavý; tak dokázáno s velikou pravdpodobností, že národní povst o dívím boji u nás nemá základu historického, ale že erpána jsouc „z bájeného vypravování starc", jak dí Kosmas, vznikla z lidové etymologie slova „Dva" od slova tohoto, které jako latinské divá, ecké din znamená nepochybn jasnou bohyni, utvoeno známou a oblíbenou koncovkou substant. Dvín (srv. Vzata Vzntín), oznaujíc místo, chrám nebo hrad této bohyni posvcený nachází se na dosavadní i nkdejší slovanské nkolik Dvín na Labi, nm. Magdeburg, Dvín na Dunaji, nm. Theben, nyní v zíceninách, Dvín v Pímoí, povlaštlé Duino, Dvín u Mimon a Dvín na Vltav naproti Vyšehradu; když vlivem kesanství nebo jinou píinou bohyn Dva upadla v zapomenutí, zapomnl lid též na pvod si. Dvín a nahradil jej etymologií novou od si. dva dívka; ilá fantasie lidu uinila z Dvína bohyni posvátného hrad od dívek proti na Vyšehrad sídlícím založený; k tomu asi se pidaly temné zkazky o bojovných ženách Amazonkách, které z kruhv uených vlinuly do vrstev nižších aneb :

;

;

—

;

pd

Dvín

:

=

Dv

mužm

ty pak nalezše v hradu Dvín onu zvláštní episodu v bájených V okolí eskolipském stojí hrádek zvaný Schischken-

i docela v lidu byly již rozšíeny kristalizaní bod pomohly zbudovati

;

djinách našich. schloss,

o

nmž

*)

jeho

nmetí

sousedé bájí, že byl vystavn odŽižky;

ovšem nieho o tom neví^ ale vypravuje, jménem Víjek, nm. Vískenschloss; slovo toto historie

')

Sobotka v Lumíru, 1873, ís.

12.

že

tam

stál

nmeckému

hrádek

mluvidlu

14

odporné

nabylo

shora uvedeného a zavinilo povést pražských arcibiskup Hrádku u Úštku, jenž po nmeku slul Helfenburg, vypravuje dle domácí povésti Balbín (Miscell. III. Dec. I. 109) a po Beckovský (Poselki^né, 72), že se v hrade tomto opuštném usadily ozbrojené opice, které teprve po krvavém boji odtud byly vyhnány. Povst tato povstala ze jména Oflfenburg, Afenburk, ve kteréž se pvodní název Helfenburg, pozdji též Elfenburg promnil. Jiné takové domácí povsti položeny jsou ve stati o jménech místních. Jméno vely národní povst vykládá odtud, že o Žižkovi.

posléze

O bývalém

tvaru

sídle

nm

ukižovanému sedla „v elo" a ssála mu pot; a jméno neht pramene vzniklo prý z pipomínky: „Nech ty toho," t. j. nedlej to, nekra. O bájených hrdinách našich národních povstí

Kristovi

dle téhož

Štilfrídovi a

synu jeho Bruncvíkovi dolíeuo, že se za nimi skrývají

n-

metí rekové, bájený Siegfried, hrdina Nibelung a slavný rytí Jindich píjmím Lev, vévoda Brunšvický; ze Siegrieda „orženého", t. j. rohovou opateného (der gehórnte S.) uinila národní etymologie „Žibida rženého" a píjmí toto naivn vysvtluje, že z jeho štítu pršely „rže" kozí

;

Jindicha pak Lvem nazvaného stal se rytí lvem provázený, o jakýchž mnoho povstí vyprávlo, a pojmenován jest dle vévodského svého sídla Brunšviku, stnm. Brunswig z lat. Brunonis vicus; pro vznikání národních povstí jest to zjev velmi pouný, ježto podává dkaz, jak povsti rzných národv a dob v jednu splývají a majetkem jiného národa se stávají. *) Nezídka v takové povsti se skrývá dležité kulturn historické jádro Dle Brandlova Glosáe str. 282 mli phoní, totiž osoby, které obžalovaným dodávaly phony, zvláštní usedlosti, které až do r. 1603 byly prosty všech daní; tyto usedlosti i grunty k nim patící nazývaly se „phoní grunty" dnes se jim íká „grunty pohnnácké", z phoních stali se malou zmnou pohunci mladí pacholci, kteí pi orání „pohánjí" dobytek, a povst národní v Nákelsku vypravuje, že kdysi jakýs takový pohunek vysvobodil královského prince z velikého nebezpeí a že'^ za odmnu pro sebe a své potomstvo tyto grunty obdržel.-) Vbec známa a rozšíena jest povést o sliné Popelce, o její útlé nožce a drobounkém stevíku; mén známo jest, že povst tato snad nejprve se vypravovala o královn z

:

;

^

jménem Nitokris, z r. asi 2500 p. Kr., a to v krátkosti takto: Nitokris byla hetaerou a koupala se jednou v Nilu; mezi tím orel odnesl jí trepku a nechal ji padnouti do klína královi, jenž práv egyptské,

pod širým nebem konal soud; král unesen jsa útlou nožkou, kterou si k trepce pibásnil, dal Nitokridu po celé zemi hledati a uinil ji svou manželkou. ^) Naše národní pohádka se v podstat s touto starobylou shoduje, jen že mluví o pantoflíku „sklenném". Jak se tam ')

") ^j

Viz Fr, Jeábek, Stará doba romant. básn. 294 a 337. Z ústního sdlení prof. Jos. Dostála. Dr. Ferd. Justi, Geschichte der orientalischen Volker im Alterthum. Berlin. 1884. str. 53.

'

-

15

práv sklenný

dostal

francouzská,

\)

o tom nás pouuje pohádka stevíky jmenují „souliers de

pantoflíek,

ve které se tyto

staro vair",

však asem vyšlo z obhu a na tím jeho místo dosazeno nedorozumním stejn znjící verre 1= sklo zpsobem na míst stevík kožených ocítily se stevíky sklenné, t.

stevíky

j.

z

kožešiny;

si.

vair

;

které si proklestily cestu i do národních pohádek jiných národ. Jiná francouzská povst vypravuje o jedné vži v Dauphine, zvané la tour sans venin, t. j. vž bez jedu, že v ní a kolem ní nemohou žíti jedovatá zvíata; povst tato zejm se vyvinula z podivného názvu této vže, jenž není nic jiného než lidovou etymologií pozmnný tour de saint Verain, t. j. vž sv. Verania, jemuž posvcena byla kaple Zakoníme vlaskou povstí Na Appiov v tchto místech stávavší. silnici u -ma stojí starodávný kostelík, zasvcený nyní svatým Neriovi a Achillovi, pvodn sv. Fabiole pítelkyni sv. Jeronýma, odkudž nazván titulus Fabiolae než jméno dcery vznešeného rodu Fabiv zvrhlo se ve fasciola, t. j. obvazek a vznikla povst, že' sv. Petr vyváznuv z vzení na útku zde ztratil obvazek, jímž si byl nohu od okov otlaenou obvázal, a že na památku tohoto ztraceného obvazku postaven chrámec s názvem titulus fasciolae.) Nkteré další píklady tohoto zjevu viz též ve stati o vlastních jménech místních. :

,

;

Pi

tvoení píklon hraje úlohu nad míru dležitou vbec známá obdoba. Ona zpsobuje, že jazyk, urit eeno lidé mluvící a píšící, formu njakou z ady, do které svým pvodem patí, vyjímají a dle zdání svého do jiné ady tvar staví, t. j. že koná to, co jsme již na poátku této rozpravy (str. 5) oznaili jakožto charakteristickou innost lidové etymologie. A vskutku jest asto nesnadno, ba nemožno, položiti pesné hranice mezí tmito dvma psobnostmi lidského ducha. Jestliže na p. lidový slovorod ze stlat. si. sacristia utvoil poeštné zákiš, tedy patrn pi tom psobila lichá obdoba, vyjmouc slovo to lichá

z

podruí latinského adjektiva

sacer,

odkud

sacristia :=: místo,

kde

posvátné vci jsou chovány, a piadíc je k eským složeninám s pedponou za- krom toho lidová etymologie druhou slabiku lat. slova -crist- piklonila na si. Kristus nebo kíž, tak že i význam nového slova podstatn jest zmnn, ano nyní podle své tvorby znamená místo „za Kristem" nebo |„za kížem" na oltái vystaveném. Písai jazyka eckého neznalí nezídka si. sy.aracng vytržení, vzrušení, složené ;

z

iy.

a

falešnou

azdcng

píší

analogií

v podobé

slov

externus, existence a

')

^)

j.

modernisované

latinských

Od koene

vrz

extase,

svedeni

jsouce

pedponou ex, na p. utvoeno stupováním a ped-

složených

s

programmu zemsk. reálky ve Štýrském Hradci 1884. Kleinpaul. Menschen- und Vólkernamen. M. Muller," Vorlesungen II. 401.

AI. Pogatscher v

16

ponou po- slovo povraz; lichá obdoba pesrayknuvši krnenovou hlásku r do pedpony, rázem zmnila podstatu tohoto slova, ana, je adí pod koen vaz, sloveso vázati; podobn zmnila ve si. postranky pedponu po- píbuznou

pedponou

pro- a dala tak vzniknouti tvaru prostranky.

dv

mocnosti ze slova vbec srozumitelného udlají nesmyslnou nesvru; tuk adverbia schválné a svévolné skují se v dialektický tvar schvávoln adjekt. veejný odvozené od subst. veeje a znamenajíc to, co jest ped veejemi, venku, pesmyknutím hlásky j se pipojuje k adjektivm složeným s pedponou vej-, vý- a nabývá tvaru vejevný, upomínající na vejslovný, vejrazný atd. Píklady uvedené tuším s dostatek objasují uvedený výrok o píbuznosti a spoleném psobení lidové etymologie a liché obdoby a výet píklon níže podaný poet jejich velice rozmnoží.

astokráte

tyto

;

Krom píklon tímto zpsobem utvoených vyskytují se též takové, které z cizího, obyejn nmeckého slova složeného povstaly peložením jedné a pipodobením druhé ásti poádek tchto dvou funkcí není stejný; na p. si. vánoce nepochybn vzniklo z nm. Weihnachten tim zpsobem, že druhá ást slova jest peložena a prvá piklonna; podobn velryba odnáší se k nm. Wallfisch, správn Wallisch, v jehožto prvé ásti se tají lat. balaena z eck. (fidlaiva, tudíž složenina Walíisch se skládá z pojmu rodového a druhového, což i jindy zvlášt v nm. kompositech se stává, na p. Windspiel, Maulesel (srv. též níže marcipán) z nm. Walíisch pak jako pi si. Weihnachten utvoeno jest slovo eské tak, že druhá polovice jest peložena a prvá na oblíbenou eskou slabiku vel- piklonna, srv. vel-bloud, Vel-tže, Vel-trusy atd. Podobn utvoeno jest adj. minoletý z nm. minderjáhrig nebo z lat. minorennis, bavlna z nm. Baumwolle, litkup z nm. Leitkauf (viz str. 6.). V slov vrhcáby má se vc naopak; nm. Wurfzabel, t. j. deska nm. Zabel), na kterou se „vrhají" kostky, zeštno jest (tabella totiž poádkem opaným: prvá ást jest peložena, druhá jakž takž ;

;

bu

=

piklonna.

Mimochodem budiž poukázáno na nkterá novoeská

slova, jichž

nmecký ráz ihned do oí bijef; taková jsou: vlajka, dosti šastn utvoené od slovesa vláti, dle nm. Flagge samostatný dle nm. selbstándig, starosestávati z nm. bestehen, samovrah dle nm. Selbstmórder bylé sloveso tápati, j. tonouti nkteí zbyten ponmují, píšíce je dle zvuku nm. slovesa tappen tápati, a užívajíce ho výhí-adn v tomto smyslu. Srv. též moská pna, pedhoí a j. ;

;

t.

i

17

pvod v liomonymii jsou nichž níže ve zvláštní stati jest pojednáno ;

Hojné a zajímavé píklony mají svj to

pedevším poekadla,

o

;

která jsou vtšinou rázu humoristického, vytoho druhu píklony dosti zhusta; tak si. prejt znamená jednak první výhonek rostliny, jednak nádivku do jaternic. Tato rznost významu tomu nasvduje, že slova tato musejí býti i pvodu rzného; vskutku jest prejt o významu prvém slovo ne-li domácí, aspoíí dlouho zdomácnlé, kdežto prejt o významu druhém pochází ze stném. brát, t. j. mkké, rozsekané maso, odkudž i nm. Bratwurst, tolik jako Fleisch^vurst. ') SI. pražma oznauje jednak pražené obilí, jednak rybu, která lat, slov prasima; jest patrno, že si. pražma o významu druhém vzniklo z lat. prasima a že shoda s eským slovem jest nahodilá. SI- kartá znamená brzy tolik co heblo, brzy patronu dlovou; v prvém pípad jest základem franc. cardasse, z lat. carduus, ve druhém frc cartouche, lat. charta. Ve si. víra opakuje se pípad podobný, jako ale

i

kroraé poekadel,

skytují

se

pi si. prejt; jednak totiž jest víra slovo domácí =: fides, jednak z nm. Wergeld upravené, kde wer =: lovk (werwolf z=i lovk-vlk, srv. slov. vlkodlak). Domácí takové horaonymura jest si. píjemné, které jsouc téhož pvodu 1. znamená to co lat. adjekt. acceptus r:: gratus, milý, 2. taxu za pijetí do cechu; si. šum co slovodobné znaí hlahol, znamenajíc

pnu

na polévce pochodí

z

nm.

Schaum.

Posléze se zmíníme o tch dosti etných pípadech, kde slova mezi sebou zcela cizí takoka vyhledávají spolený je spojující koen. Z domácích píklad volíme si. píjmení, které složeno jsouc ze pia jméno, mlo by zníti píjmení, Beinarae, ale pro píklonu na si. jmní nabylo onoho tvaru, který píjmení oznauje za majetek lovka. SI. pstoun, pstovati laik spojí se si. pst, což jest ovšem správné, ale pro utvoení významu jednostranné, ježto spolený jich koen jest pit o významu krmiti, tudy pstoun z= krmitel, lat. nutritor; odtud i pitomý z=z doma krmený, krotký. Podobný umlý podklad mají si. jarmara a jarmark, první z lat. armariura, druhé, z nm. Jahrmarkt. Celá ada slov takovýmto zpsobem spjatých jest: legruta, legramá, legrace, legramace a legramanti; všecka zdají se pueti z koene legr, a krom dvou posledních každé jest jak se íká z jiné vsi. Viz o nich ve stati o výrazech vojenských. Zjevu tomuto íká se adradikace.

—

Andressen, D. Volksetymologie, 178.

—

18 Hodlajíce nyní pistoupiti k podrobnému výtu píklon našich na vybraných píkladech ukážeme, jak se provádla a provádí etymologie prostonárodní v jazycích nám blízkých.') Ze slovanských etymologií lidových jsou nám po ruce hojné Éeck.-lat. '^.heriacura zní polské,") z nichž tuto nkteré vybíráme :

pipodobnno

jsouc slovm: konew, panew; bezmian, przezmian nebo przeraian (viz naše pezmen) pijato do polštiny z tur.-tatar. batman, druh váhy. Okowitka jest vtipná spodobenina latinského výrazu aqua vitae. Také polština má hojnost výraz složených, z ciziny vypjených, z nichž ást se pekládá, ást zvukov piklání (viz o tom nahoe), na p. bawelna, budulec (Bauholz), litkup, pióropósz (Federbusch) a j. Ve slovech strukczaszy a podczaszy je druhá ást složeniny zcela tatáž,

dryakiew,

m

íše, ale víme-li, že základem prvého slova je nm. czasza Truchsasz, poznáme, že zde toto slovo zdaile pipodobeno domácímu polskému. Trdlici na tení máku íká se na Ukrain makotra a Lind slovo to odvozuje od tení máku, než pvod jest ponkud vzdálenjší v ecko-latin. mactra o témž významu, aáaaco hntu. Komora do stodoly pistavná na plevy slov provinciáln obzajdy, jako od ob a za tím vzí nm. Abseite, utvoené pravdpodobn zajíti, zacházeti; totiž

dle eck. d\^i? (srv. naše zejda, zejdovati). Náš eský rmen zní v polštin rumianek, jako by ml kvt rumný; v obou tají se lat. anthemis romana. Jistý druh kapusty na Litv nazývá se zawojka. pi emž se rozhodn pomýšlí na zavíjení listí; správn jmenuje se kapusta savojská, u nás íkáme libeek (viz protože ze Savojská byla pinesena. níže ve stati o rostlinách), to polsky zní s podobnou píklonou lubystek, Krajina mezi Prutem a Dnstrem jmenuje se lubek, lubieszczyk a j. slovo toto se zbytenou pol. Pokucie, raalorus. Pokue, srv. Zákoutí ueností vyloženo v ten smysl, že tam ímané „z pokuty" posýlali

emu

;

vyhnance.

Z píklon ruských vyjímáme podle Karlowicze

eená

obyejn

tyto

:

V Moskv

jmenují truchmalbnyja nebo krachmalbnyja vorota. Rok pestupný zove se latinsky annus bissextus, t. j. rok dvoušestý, a to proto, že v roce pestupném jsou dva dni 24. února, ili po ímsku eeno dva šesté dni ped 1. beznem tento (calendae Marciae), odtud dies bissextus i annus bissextus; tak

výraz ve

„triumfalnyja vorota"

form

bisextus

Rusové pak petvoili

si

vysokosnyj.^) Zvláštního

dobe, výborn, což není ')

^j

')

se

nebo bisektos pešel jej

ve

pvodu

„goB

jest ruský

nic jiného, než

do

stedovké etiny,

visokostLnyj,

výkik

eck.

fig

visokosnyj nebo ve smyslu

ispolatb

nou.a

fV?/.

Z eck.

Literaturu nejnovjší viz u O. Kellera, Lateinische Volksetymologie und Verwandtes, Leipzig, 1891. O lidové etymologii francouzské viz Mélusine, 1892, . 1. Ka^}o^vicz, Sloworod ludowy, Kraków 1878. filologicznych, Warszawa, 1886. Srv. též Matzenauer Cizí slova, 369.

—

L. Malinowski vPracech

19

poízen ruský výraz krylos^b r= cho, a odtud krylosanini), krylosanka :=: zpvák, zpvaka s píklonou na krylo := naše kídlo. Carskoje Selo, známý to císaský zámek pod Petrohradem, prvotn se zajíc, odkudž jmenovalo Sarskoje Selo od íinského slova Saari pozdji pro píbuznost znní pijalo název nyní obecný. Nkteré zdailé píklony bulharské týkají se místních jmen eckých, složených se slovem -poliš, tak Adrianopolis, Ealipolis, Trizní Drénopolje, Kalipolje, Tripolje, z nichž polis v bulharské název slovo pole vyznívá; pouze Filipopolis spodobcno ve Plovdivo msta Srdec z eck. Serdica upomíná na srd nn sted, z eck. Strymon upraveno zdailé si. Strumica. Picházejíce k podrobnému vytení prostonárodních etymologií eských, nalezneme na rozhraní mezi tmito a shora vylíenými výplody bakaláské uenosti hojnou skupinu poekadel a výraz jim píbuzných, které podobn jako pravé píklony nesou na sob ráz pirozenosti, nehledanosli a neumlkovanosti, ale tím od nich se liší, že jsou utvoeny svdom a za jistým prhledným úelem. Zakládajíce se nejvíce na homonymii, dodávají obratm takto utvoeným smyslu nového, vypjeného od slova zvukem píbuzného, a nezídka pekvapují svým humorem a vtipem nkteré z nich vyrostly na pdé historické a mají tedy cenu i pro djiny vzdlanosti. Nkteré z tchto vazeb proklestily si cestu do spisovné, ale vtšina z nich bují pouze v mluv lidové, koeníc jeho hovor a dodávajíc mu svžesti i vtipnosti, jako poekadla vbec. Rozdíl tento ovšem znamená tak mnoho a tak málo, jako rozdíl spisovné, mezi tmi píklonami lidovými, které jsou pijaty do a tmi, které vskutku pouze mezi lidem živoí: ony zajisté staly se majetkem literárním z píin, které snadno poznati, a obohatily poklad jazykový; tyto nedostaly se tam pouze proto, že jsouce vtším dílem útvary doby novjší v spisovné konservativní nenašly pdy. Sem patí Ptubešv výklad slov sládek, protože nám život „sladí", a pan starý, že se o nás „stará". U Blahoslava zachoval se žertovný peklad výrazu „Canonici regulares de Monte Siná", jenž zní: Kameníci ebenái z Motšína. S trpkou ironií vykládá se v Komenského Labyrinthu (16, 9) výraz „Práva a ízení zemská" bud jako „Žravá y.h']Qoq

=

obmn

;

— — —

;

ei

ei

ei

zemská" nebo „Dravá šizení zemská". V knihovn stockholmské jest rukopis Husv, obsahující nkteré traktáty Wiklefovy z r. 1398 a v tento pípisek esky: „Ó, Wiklef, Wiklef, ne jednomu ty hlavu zvikleš", v nmž píklona slova Wiklef na eské sloveso viklati jest patrná. Rení „dostal na chrám Pán", k nmuž se místem dodává, „až se mu zákristie otásala", vyložiti jest z djin kulturních; jak totiž Rybika vypravuje,*) deisté okolo r. 1780 v Chrudimšt se vyskytnuvší, kteí tlo své „chrámem Pán" nazývali, posléze hryzení

nm

')

Památky

arch. IX. 149 a Helfert z

CM.

1877 a 1879.

20 vyerpání všech prostedk mírných i tlesnými trest\% zvlášt li odeknutí se blud byli donucováni, odkudž takové exekuci posmšn pezdno „naložiti na chrám Pán". V nejstarším pekladu bible shledáváme snahu originál latinský vystihnouti co nejvrnji, kterouž i v tom lze znamenati, že pekladatelé slova latinská tlumoí výrazy i zvukem píbuznými vetus zní vetchý, pessimus peský, validus valný, valde valn, vallis úval a j. Ze zaíkací formule „pisahu (novji písahám) Bohu" vzniklo nedorozumním „pisámbh" a vykládáno bylo bud „su sám Bh" anebo „pi (m) sám (stj)", slovenská píse dosud pje, že „Janek prisám Bohu pisahal". ') Kdo si rád místo práce posedí, poválí, postojí, o tom se íká, že „dlá sedla, válce, stojánky"; kdo rád bere, co mu nepatí, poítán jest k starožitnému rodu Berk; žebráci posýlají se do Prosíka nebo do prosa, protože „prosí" za almužnu; se stejným vtipným obratem se nakazuje: , lepší proso nežli bér" lépe prositi nežli bráti. „Houbové polévky" jsou dobe známy manželm svárlivých žen, kterým se asto dává jméno Háta, proto že se rády hádají, ecké Agatha znamená dobrou a jakou to latinu tou svým mužm, o tom pouuje sloveso láti. Komu se stala kivda, tší se, že „Pánbh pee oplatky", po

bitím

:

Bh

a

^

a

;

totiž že to pachateli oplatí; „tšínská" jablka, o nichž píše šlechetná paní Zuzana ernínova r. 1649: „Já jsem mnoho jak živa tšínských jablek sndla, než jsou velmi pesedává," -) tak jako lacinou „útchu" lze nejen v Téšíné, než i jinde lacino dostati. Na lenochy chodí zvláštní nemoc „lenora", které sv. Eleonora zcela nevinn dala jméno; pro „sklepnutí" chodí se „na sklípek", „škrob" bez míry vše „seškrabuje" nebo vším „skrbí" „keek" nebo „skeek" dává se malému „skrenému" panáku, jenž se rád staví na zadní; kdo mnoho „povídá", dlá „povidla" „okouny loví" nebo „okouní", kdo má všude oko, a „lelkuje", kdo ke všemu íká hlele; kdo na nohu napadá, má dobré „nápady". Odcházejícímu dává se napomenutí, aby si vzal s sebou vratidlo nebo pamatoval na Vracov, aby sob „kozích vratec zanechal".^) Lidový vtip posýlá do Dráždan pro ženichy, kteí pouze „dráždí", ale do Berouna pro ty, kteí také „berou" ztratilo-li vneek, poukazují je do Kojetína; kdo ve he se „stropí" nebo „je pry", o tom se u nás íká, že je „v Pricích", na Morav též „v laprdón". lid posýlá do bojácné do Boja;

;

dve

;

Sprosáky

Prostjova,

nova, chrapouny

do Cliropin uit se moresm, n i m r y zlé ženy do Kyjova nebo do Buchlova

do J i ra r a m o v a, nebo též do podobn se o jízlivém jazýku povídá, že dovede do Kjjova, ale také na kyj. Zdá-li se nám, že Blažej, Blažek

Modíc;

znamená muže blaženého, íkajíce o b

1

á z n

u,

naši

pedkové

')

Gebauer v Listech

filol.

')

Vyd. Dvorský,

177.

^)

Manuál radní v museu Jind. Hradce,

str.

jinou etymologii

že je Blažkovi dlužen za epici; u 1883.

str.

127. z r.

1615.

si

oblíbili,

Nmc

zase

;;

21

Skt. Blasius na sloveso blasen uporaíná, odkudž svtec ten stal patronem ponocnýcb, totiž troubících. ^) Kdo „teští", koupil prý Koho hlad moí, si „lán v Tešti" anebo má „tísku" za uchem. vtipkuje, že má „hladkou" nebo že ho pan Hladký upomíná. Vychrtlého do Vomizína se hrdopyška nazývají panem Suchánkem z Chudobic dostal, kdo pišel na mizinu; o paní Nouzi se praví, že ráda zajíždí do Svarová, a o tom, kdo má více dluh nežli eho jiného, že pojede vyvedou-li do Drbálovic. Na nezbedné dti pichází pan „Bezovec" je nco menšího, vezmou je rodie na „káry" :rz pokárají je; K tomu tomu, komu zvoní na „pátee" (páte := otenáš a hbet).*) „fiakturovému písmu", kterým se píše po zádech, nebe se péro, než hl. Ze svtc Míchala a Jana Ktitele uinil lid patrony hostinských-bryndal, podezíraje je, že „míchají" a „ktí" nápoje. Kdo

jméno se

;

;

he

toho erveného tolik pihnul, až se „opil", má „opici", kterýž význam si od nás Nmci vypjili; za Lo nmeckého pvodu je frase asto slýchaná „pije jako šttká" nz trinken wie ein Brstenbinder Audresen ^) se domnívá, že základem tohoto rení jest sloveso biirsten o významu hodn píti, s ímž bychom snad mohli srovnati naše vulgární „nco spucovati" =r snísti. Jiný význam pro týž stav je „býti si

na madru", kterému ihned porozumíme, víme-li, že „madra" lidu mezi jiným znamená uherského vepe; snáze si lze vyložiti „je na motyku" nebo „na matenici", totiž naložil si tolik, až se motá; výraz „pije jako korbel'" pipomíná korbel pilné kolující, možno, že ve si. korbel nco jiného vzí. Z nmeckého pozdravu willkommeu nebo schón willkommen s humorem utvoeno a nás „šelmakum"" u Chorvát „bilikum", o kterémž ech ve svém Výletu do Chorvátská rozmarn vypravuje*) Výraz „pije do dchodu" povstal, tuším, z podobn znjícího a zcela srozumitelného „pije jako duha", protože v panském nedchod na pití bylo dost penz. „Míti na nkoho s kopce" vrazili, zhusta, se rozumí jako „míti skopce", pi emž se pomýšlí na

a

,

=

homonym vyškytá si nácka íká

trkání; podobný a „vozem".

Narazil

se ve

vazb

se o tom,

„praštiti

nkým

o

kdo

hodn

nacpal.

se

zem"

Smutná

je cesta do Hlinská nebo do Písku, totiž do hrobu; kdo se „zapeil" nebo „zapejil", patí do Pelhimova nebo, jak lid mluví, do „Pejimova" na Vzichové leží vc, kterou lze snadno „vzíti" ;

') •)

Blahoslav, Mluv. 298. Audresen, I). VJ]. 64. Starobylý výraz „dáti pardus" Jungmann odvozuje ode jména známého husitského hejtmana; ale týž J. za prvý význam pardusu uvádí „plagas in natibus", z ehož lze souditi, že ve slov zdánliv latinském nevzí nic jiného než euemisticky promnný název té ásti tla, která pi tom úkonu nejvíce trpí. Podobný euíemismus tají se ve rení „zedrati kapsu" stuprare mulierem, kde „kapsa" stojí místo viz Brandlv Glosá staroeského nyní již vymizelého slova, o

nkomu

nmž

str. ') *)

90.

D. VE. 142. Jiný výklad v Matzenauerových C.

s.

111.

22 která žena muži „pry" utekla, o té na Jílemnicku íkají, že je na Pryi. S Mojžíšem nebo dle vyslovení lidu „s Móžišera" drží, kdo dlá, co raže; kdo si pokorn vede, chodí prý s Kornelem; lepší

Tomáš

nežli

Adam,

praví

jedno

písloví,

t.

j.

lépe míti

znaí se ve druhém: potom Tobkovi," t. j, naped sob, potom tob. Písloví „jaká píze, takové plátno" utvoeno a podobný humoristický egoisraus

,

s

nežli dáti;

naped

Sobkovi,

píklonou slova

plátno na plat, a podobné: „Bj^cha, bys se bžením petrhl, neuhoníš" píklonou slova bych na bh. Ruská pranostyka dí, že po svatém

n u ptactvo utichne. Pekážející orauchálek odhání se „Vari do Cách" rr: cacbej. Yýraz „natahovati moldánky" nr dáti se do pláe, charakterisuje národ hudební, který i plakati dovede do ^mol". Který selský synek na tatínkov sýpce si udlá „schoe" nebo-li „tchoe", t. j. vezme obilí, aby je zpenžil a prohýil, myslí pi tom jednak na tchoe, jelikož zvíe do selských dvor na lup chodící, jednak na to, že „obilí shoí", t. j. se ztratí. Ve vazb „píležitost propásti" r= pronedbati, zapomínáme, že propásti je tolik co Heimfall) a béeme je propadnouti (srv. prop. hrdlo, statek, nápas ve smyslu lat. pascere; podobn pi kartách slyšeti „pasu", kteréž utvoeno OQ cizího „pas" z=z dále, „Dáti nkomu kvinde" souvisí asi klidní, odkudž stlat. se slovem „kvit", toto pak jest zeštné quieti Komické etymologie quietantia, vlastn upokojení, z toho kvitance. „vlastenec" od dlouhých jsou, odvozuje-li se „piarista" od „pití", vlas, které druhdy patily k úplnému obrazu národního horlitele, anebo když voják-truhlá místo „obršt nás formíroval" s bezdnou vzpomínkou na své emeslo íkal „forníroval", tak jako holi místo cizopanského „forcirovat" užíval „fousírovat," V symbolu apoštolském Pontský Pilát asto roznmy dtské mate, které mu pezdívají brzy

T

i

c h o

slovy:

^

=

„panský", brzy „koský". Místo „vydati v nebezpeí" íká se „dáti nm. in die Schanze schlagen, pi emž, zvlášt je-li to život, jenž se v šanc dává, pomýšlí se na nebezpený útok na nepátelskou hradbu; avšak šance jest homonym, znamenajíc dv vci mezi sebou zcela rozdílné, totiž šance z franc. chance, stlat. cadentia vrh, odvážný kus, a šance =. násep z vlask. scanzia irý germanismus jest „žíti na velké noze", kteréhož kdo užívají, pomýšlejí na dlouhé špiaté škorn stedovké než nm. fusz má zde význam teprve v XVII. vku se vyskytující „základ, míra, zpsob". „Dlati bandurskou" Branibory (srv. bandor), správné upomínajíc znním na Bandury potáhneme k povstným „pandurm" barona Trencka f 1789. Z vlaského pojmenování not la re fa re nebo la mi fa re vzniklo naše larinázev komedie „chaplapšra" šastn napodobuje nm. Schnippfari schnappschnurr, což oznauje hru v karty.*) v šanc",

;

^

;

')

—

asopis Humoristické Listy pinesl r. 18/1 Andressen, D. VE. 185. celý slovníek takových na homonymech se zakládajících peklad z nm-

;

Jména

podstatná.

k podrobnému výtu píklon pustíme se zetele totiž píklon smyslových a zvukových, a to proto, že by velké množství pípad sem spadajících veškeru pehlednost uinilo 'nemožnou, dále že hranice mezi obma tídami píklon není vždy urit vymezena a nezídka subjektivnímu citu ponecháno býti musí, zdali tvar sem spadající pojímá za píklonu smyslovou nebo zvukovou. Že na p. velbloud, profous, žalá, plzlatník jsou assirailace smyslové, jest práv tak zejmo, jako že šatlava, rek, polej, biskup jsou zvukov pipodobeny; ale co íci o tvarech, jako: minoletý, dryák, bimovati, legruta, legrace, nebozez, polejvané, balšán (nadávka) a pemnohých jiných? Jsou zajisté i v prostém lidu, o který nám zde jde, tídy vzdlanosti i obraznosti nestejné, z nichž jedni smyslu njakého se dobádají, kde ho druzí nenacházejí. Z tchto tedy píin v následující ásti naší práce rozdlíme si všechny zjevy sem spadající dle obsahu jejich pojmového. Picházejíce

rozdíl

zpedu uinný,

Jak uvidíme, jsou

.pemnu

se lidová

to ponejvíce substantiva, a to konkrétná, o jichž etymologie se zálibou pokoušela, což snadno po-

iny do

eštiny, které tehdy velikou veselost po vlastech vzbuzovaly z nich ty, které se nám zdají nejvtipnjší: Ansprache oslovina mýti), Beraubung obratnost, (osloviti a oseli. Abwaschung omyl (mýliti líce), Contrebande paštika (pašovati), Dieb Backenstreich pesiice (pes beroun, Deckungsmittel krejcar (krýti), Dampfbad paráda (pára), Dorfruhe vesmír, Ewigkeit poádnost (poád), Einsiedler samec, Fledermaus myípule (~ pl myši), Fiihrerin vodnice, Gefrierpunkt mrzák, Geliebter milion, Imperativ musejnik (museti), Irrlicht matka nebo Matj (matu), Kurschneider korala (koiti se), Moralist mravenec. Nahrvater krmník, Ohrring douclia (do ucha), Priigelbank Sázava, Pfahlbauer kulich, Rauchfass kuátko. Spender dareba (dar). Traumbuch senník, Uebeltháter zelník (zlo), Umkehr rubáš, Yerehrung klaníce, AVáscherin praka. Weltdame svtnice, Zustimmung baba (interjekce ba ba). Zweifel jelito

vyjímáme

—

—

—

(je-li

to?),

Zwischenakt mezek.

;

24 snahy po žádoucím znázornní pojmu, kteréhopojímání pedevším vyhledává a jímž se dává vésti neumíme si pomysliti, že by lid stejnou mrou a zálibou chtl se zanášeti pojmy abstraktnými, vlastnostmi, stavy a jinými vcmi smysly jeho pesahujícími. Na prvé místo postavíme jména vlastní. chopiti a vyložiti ze

prostonárodní

I.

Vlastní

jména osobní.

i místních jest rovn pro poslední tuto vlastnost tuším teprve jeden Z výtu jazykozpytec slovanský odvážil se na kluzkou tuto dráhu. jmen osobních, jak nám jej Miklosich podává, ') znamenáme bohatost i rozmanitost jazyk slovanských, které se i v této piiné úpln vyrovnaly jazyku eckému a nmeckému. My ovšem jen potud k nim pozornost svou obrátíme, pokud se s úelem této knížky snáší. Vlastních jmen slovanských užíváno výhradn jen za doby pohanské když náboženství kesanské se svými ády upevnilo se u národ slovanských, tu i z poátku pomalu, ale ím dále tím rjxhleji starobylá tato jména, jména pohanská, ustupovala jménm svtc, jejichž úctu nová víra rozšiovala; a spolu ím dále tím více pvod jejich se zatemoval, až u mnohých prvotný smysl úpln se ztratil. Bhem 17. a 18. století živel staroeský na tomto poli s malými výjimkami úpln vyhynul, popustiv místo živlu kesanskému. Teprve doba vkíšení našeho vzkísila i touhu po onch jménech, jimiž šfastnjší pedkové bývali pojmenováni, i znám jest zpsob prvních vlastenc našich pidávati ke jménu svému kestnému takové jméno staroeské nebo aspo dle staroeského zpsobu tvoené; to doba Jaroslav, Jaromír, Liboslav, Miloslav, Krasoslav, Boleslav, Vénceslav, Bole-

Výklad slovanských vlastních jmen osobních

zajímavý, jako obtížný

;

;

mír, Zdirad, Sudimír, Sudiprav, Dobromil

uvdomlost staroeských jmen opt

vlastenecká

v

tom

že

se jeví,

— a

atd. atd.

dosti

—

Za našich dob

znaná ást tchto práva obanského

tak díra nabyla a zdobí nyní valnou ást mladé echie. Pi tomto znovukísení jmen staroeských, resp. staroslovanských, udala se ta nehoda, že pemnohým jménm neporozumno a vykládáno je dle pravidel oné bakaláské etymologie, která již shora byla vylíena, totiž dle sluchu; tak básníci naši, kteí dali se nakaziti panujícím tehdy v letech 1830 svtobolem, rádi se nazývali Boleslavy a Bolemíry;

roku, Jaroslavy atd.;

Vratislavové chystali se ')

')

kteí

v

Václavové piodli

nám

jae vidí nejpoetitjší ást zvunjším Vnceslavem;

se

„slávu vrátiti"

")

a

t.

p.

Zatím význam

Fr. Miklosich, Slav. Personennamen, Wien, 1859, Slav. Ortsnamen aus Personennamen a Ortsnamen aus Appellativen, Wien, 1861.

Jakož

již

ped

200

lety

bud nám Vratislavem."

dobrý Balbin

upímn

si

vzdechl: „Sv. Václave,,

;

tm

podobných jmen, smíme-li viti uení Miklosichovu, je hlavn co se koncovky -slav týká, kterou on klade za rovnou koncovce -mír, rovnž tak etn a u týchž lov se výsky tající,')

tchto a

znan

jiný;

pd

staroecké je Miklosich srovnává ecké -xlrj^', které rovné na dle toho rozšíeno, a piítá tmto koncovkám význam „slovo, jméno" výkladu „Váceslav" a „Boleslav" odpovídajíce eckým jménm Polykles a Araeinokles, neznamenají ty, kteí „slaví vnce" nebo „boly", nýbrž toho, jenž má „vtší jméno" (totiž než otec), stslov. Vgšteslav, a jenž dobrý, mocný; Dobroslav, „od mocného otce" má jméno; stsl. bolij ecky ^gathokles, jenž od dobrého má jméno; Vratislav, jenž od vyvrácení má jméno, asi ec. Lysikles; Betislav, jenž od tžení raá jméno, ec. Ktesikles; Jaroslav, jenž od prudkého raá jméno, rc. Thrasykles; Unislav, jenž od lepšího (unt z=z lepší) má jméno; Mojmír, ;

=

.

mne" má jméno; Sobslav, jenž od pomáhání (stslov. 'sobi.:^: pomoc) má jméno; Pibyslav, jenž od množetí, Vojslav, jenž od vojny raá jméno atd. Z toho výkladu plyne, že všecky tyto složeniny jsou pivlastovací,-) jež pisvojují osob nebo vci ve složenin neobsazené jenž „ode

to,

co znamenají substantiva

pomocí píestí „mající"

Nemén

z

atd.,

týchž ástí složená,

tedy na

i

lze

p. Vojslav =r od

je

opisovati

vojska jméno-

živl: Vojtch z jiných Kazimír neznamená kazisvta, než toho, jenž od uení (srv. Kazi, uená sestra Libušina) má jméno; Sobbor, jenž v boji pomáhá; Boivoj není rek, jenž „boí voj", jak by se válka, zdálo, ale pece nco podobného, totiž ten, jenž k boji (bor boj) má vojsko; podobn Dalibor, jenž u nás divným osud ízením stal se patronem hudebník, znamená toho, jenž v dáli bojuje nebo bojoval, srv. ec. Télemachos; Všebor jest se všemi boj mající; Spytihnv, kdo rychle se hnvá; Svatopluk, kdo má silný (sveL 1:= silný, mající.

jest ve vojsku

zajímavá jsou jména složená

útchu

mající,

=

srv.

nm.

Boleslav)

heilig a heil) ;

Hostivít,

kdo

pluk; z

Bolehost, jenž raá

hostí

má

užitek,

mocného host ten, kdo

tedy ne

(srv.

hosti

vítá; Svatovít, kdo velký užitek pináší; Zdenk, zkrácené ze „Zdislav", kdo od zakládání (místa) má jméno, astolov, kdo od štstí má lov, ne Lutokdo asto loví Lutoraír, kdo cd lítého :=. silného raá jraéno ;

;

')

S tímto mínním Fr. Miklosichovým nesrovnává se ruský uenec Vsevolod vykládaje si. mír ve smyslu lat. pax, F. Miller 1874, str. 336 sil nm. Friede a spojuje je významem i zvukem se sanskr. mitra; tím by se smysl Sioženin tchto promnil a znamenal by na p. Kazinoír asi toho, jenž má mír od pouení, ili jenž nabyl míru pouí ním; Yšemír, jenž se všemi má mír (opak Všebor); Bolemír, jenž od mocnjšího má mír; Vladimír, jenž v moci má mír; Jaromír, jenž má jarý, pevný mír atd. Némecká jme'na na -mar od slovanských na -mír Miller odluuje a pouze ta za stejnovýznamná pokládá, která jsou složena slovem Fridwald, Ljutomír Warfrid, Vladimír frid, tudy prý Daimír Grúnfrid a p. „AValdemar" je pvodem slovanské, totožné se slov. Vladimír tak totiž prvý byl poktn po praddu svém Vladimíru Monomachu syn jméno to v Dánsku zobecnlo. Kanuta a Jugibiargy (1131) a po Niederle, Mluv. 460, b.

(M.

)

—

—

^)

e.

nm

—

:26

kdo od lítého má mysl; Pakoslav, Pakomír (srv. Pakomice), Zbyslav, zkrácen Zbynk, silný) má jméno kdo od mohutného (pakl. kdo od njaké události (zby rz: státi se) má jméno; Chotbor, kdo chce válce; áslav, kdo od nadje (a i ak r=z nadíti sej má jméno; Tebomysl, kdo má istou (treb =r vhodný, istý) mysl Ratmír, kdo od války (raL) jméno má; Ratibo, jenž ve válce boj hledá; skoníme tuto adu se jménem nesloženým Kojatou, znaícím muže „pokoje". Zvláštního povšimnutí zasluhují taková jména složená, která prvý mysl,

m

;

;

zkrátila a tím pvod celého slova k nepoznání zatemnila; tak „Lubor" v prvé pli utratilo slabiku -to nebo -bi (srv. Ztv^ig ze Ztvhnnog), ježto znlo Lutobor nebo Lubibor, s ímž srovnej Lutoraír, Lutomysl; jra. Lutobor žije dosud v názvu místním Líceboice, ze staršího Lutoboicc povstalém; podobn Kruvoj zkráceno ze Krutovoj, naopak Vlaslav ze Vlastislav a j Slavoj ze Slavivoj (srv. Vojslav) « jiných druhá polovice složeniny zkrácením valn se pemnila nebo dokonce zmizela, tak z Bohuslava vznikl Boh, Bohuše, Bohuš, Božek, z Budislava Budiš, Budek, Bušek z Boivoje Boita, Boreš, Boek Míra, Mírek; z Pemysla Pemek, z Miroslava Euden, Bun, Buz

svj len

slovo

;

;

;

;

;

Pech;

ze Stanislava

Stach,

Vnk

Vacek, Vank, Zden, Zdeata atd.

;

z

Stašek,

Stan,

Velislava Velen,

Stank;

Velíš;

z

Václava Vach,

ze Zdislava

Zdenk,

^)

tém

zde uvedená staroeská jména, pokud se udržela, Všecka jména osobná rovnající se našim kestním; nenepatrná ást TŠik osobních jmen staroeských bhem asu stala se píjmeními, dávajíce svou formou mnohou píinu k výkladm více mén vtipným: Chleborád, cítíme jako

správné Chleborád vykládá se jakožto muž, jenž „rád chleba", kdežto rad znamená robiti, délati, tedy chleborád =: peka; srovnej jména místní na -rady; ernohouz vypadá jako složenina z eského adjektiva „erný" a nmeckého substantiva „Haus" (srv. název místní Tschernhausen) než pihlédneme-li blíže, objevíme v zdánliv nm. Haus domácí -ús^vous a ernohouz neznamená pak nic jiného, než ernovousého muže; vbec si. -ús ve složeninách jmen osobních i odvozených od nich místních zhusta se vyškytá: Rambous, Rambousek znamená toho, pojenž má urubané, t. j. ostíhané vousy, srv. jm. místné Robousy všimnutí hodná jest zachovaná ve si. Rambous nosovka; Pod-ús, též Podhus a s humorem Padous, jenž má dole vousy, tedy tolik co Podbrad; ert-ús, ertous, což jest zdailá obmna z „Tr-ous", '^) t. ten, jehož vous v ped trí; poslední dva názvy osob jenom j.

koen

;

;

ve jménech místních jsou zachovány; sem patí také „Mokrovous, Odivous, Tlustous, Holovoas" (viz vlastní jména místní).

Osobní jména

valn ')

')

se šíila, ale

M.

1860, Sbor. histor.

str. I.

kesanská zárove s náboženstvím kesanským zdomácnvše pijala na sebe zcela ráz domácích 155 a 1S89, 'ó,

261.

str.

158

sil.

:

lov osobních, z

to jest ne-li jinak,

Bartolomje vznikly tvary

aspo zvukem

se poeštila.

Tak

')

z Benedikta Ben, Bareš, Bárta, Bartoš Blasia Blažej; z Erharda Heralt; z I"abiana Pabe ;

:

Beneda, Beneš; z Jenec, Jeník, Ješek, Hájek, Hašek, z Havla Chval; z Joanna Jan. Hanuš (nm. Hans): z Jindicha Hynek, Hendrich, Henyk, Jindra; které slovo znamená z Klementa Klíma, Klem, Klimeš; z Konráda muže „smlé rady", a není eským pekladem eckého slova Filippos milovník koní Knn. Kuneš, Kuník; z Martina Mach "j z Ondeje Oneš; z Petra Pech, Pesík, Pešek; z Eufemie Ofka; z Magdaleny Machna atd. Jméno svtce Prokopa nebylo petvoeno, protože zejm se neslo k si. prokopati, kdežto jinak koncovka -op v -up se mnila, Blažej ovšem utvoeno vzhledem k adj. blažený, srv. Jakub, biskup. než etymologie vulgární spojovala též jméno „Blažka" s „bláznem", Jména apoštol slovanských o emž viz shora mezi „Poekadly". Methodia a Kyrilla zní Strachota a Crha*, prvé obsahuje v mylném pekladu lat. metus strach; druhé jsouc deminutiv eckého slova ^t'ofoí (pán) zavdalo prý píinu, že na Morav knz oslovován bývá titulem „panáek" (?). Pi jménu Jidáše Iškariotského lid pomýšlí na lovka „Jarolim" svým znním upomíná „škaredého", Nmci na zrzouna. ^) na jaro, srv. Jaromír, jest to však smyslová píklona z ec. Hieronyraos rr: Svatoslav. Zdena zvukem piklonno k lat. Sidonia.

—

—

V závrku

=

;

ješt o nkterých názvech osobních, které pedchozích skupin. Bájený vlada krkonošský Krakonoš jest v lidu známjší pod jménem Rybrcoul z nm. Eiibezahl. Poláci nmeckého jména prvou polovici prost peložili slovem „Rzepior" ^) v druhé polovici nmeckého slova. o''šem nevzí Žahl jioet, než mén známé Zagel ohon, tedy vlastn Riibezahl z=. „epový ohon" týž živel skrývá se i ve vlastních jménech Lámmerzahl, StaroHasenzahl, MáuseMeisezahl, Voszahl, t. j. Fuchsschwanz. polianská Moena nabyla v novoeské píklone formy „Maena" podobn ze jména bohyn Ježibaby, rus. Jagababa, staia se u nás nadávka „jedubaba". t. j. jedovatá baba. Jméno milenky Otakarovy Palcéik (správn Paleík) zvukem upomíná na palec, pochodíc od si. palcé, t. j. úeska mužská, kterou ona paní nosila, nm. balz vlasy, nelze za-aditi

zmíníme

do žádné

se

z

;

;

•'')

i

;

odtud Balzer,

naše Baleár,

Barcal

=

Vlasák,

balzieren kadeiti,

ne-

O si. Markalous viz mezi appellativy eští Ondcjcové ponmili své jméno ve "NYunderschiitz,

vzí-li v tom zkrácené Baltazar. s.

v.

martoloz.

Pvod jména hrabcí ve Metzner (IMetzen z:=: tvrtce). rodiny Desfours- vykládá si povat lidová z výkiku „jde fra", který tvrtekové

')

-) ')

*) =)

CCM.

1860.

str.

i

55, a

Brandl. Gloss., 139. Andressen. DE. 59.

Kariowicz 9. Andressen, DE. ISl.

zvlášt

188!). str.

IGi.

28 pronesl zbohatlý jejich pedek, 'j pedstavuje erné jako „mour".

Arabské Maury „Moueníny" Z nm. Topfer vzniklo u nás

lid

si

appel-

ale vlastní jméno „Tepera", z lat. pistor ::=: peka Laurinus „Holinek", též „Roulíra";") z lat. Laurentius Vavinec, „Vávra, Vavrda, Havrda". Místo Napoleon slýchati též zdánliv staroeské Neapolion s patrnou píklonou na mésto Neapol jm. Hostpíd pochází z nm. Gottfried (Práce filolog. II. 273). "Vlastní jména Forejt a Forejtek poukazují k nm. Vorreiter, podobn Rozporejtek k nm. Rossbereiter. SI. Dvoák v Klatovšt zní Zdvoák; vsutím hlásky z, ímž nadávka „nezdvoák" povstala ze si. dvoák vzniká oblíbená spežka zd- (srv. nozdra, raázdra), bud vlivem adjektiva zdvoilý, nezdvoilý. ,

lativura

„toufar",

„Pištora", z

lat.

;

bu

II.

Vlastní

jména

místní.

Tato tída slov repraesentuje nejstarší tvary jazykové, pocházejíc jednak ze starobylých, nyní již vymizelých a neporozumných appellativ, na p. stítež, benátka, pleso, blata, náklo, slatina a j., jednak z vlastních i obecných jmen osobních, která postupem asu vyhynuvše nezídka v lokálním názvu se uchovala, na p. Kojetín a Kojecko (toto v Boleslavsku) od Kojaty, Vsetín a Vsacko od Vsáty, Rataje, Kocerady atd. Dotené okolnosti, k nimž lze též piísti neobyejné rychlé zapomínání osob a událostí historických, jsou také píinami, že na

tomto

poli

lidová

i

bakaláská slovotvorba

se

rozvila

v

míe

nejhoj-

doklady zachovaly se v kronice Kosmov a tak eeného Dalemila, nejhojnjší u Hájka; dle nich Praha se odvozuje Kouim od „kouení dýmu" Vltava^ jako by ekl od tesání „prahu" íp od „zení" Vhltava, ana „ku pití a hltání vody velmi jest schopna" dol, proež i Štelcar píše „Zít"; hrad Klepy od „klepu nelepého"; Strahov od „stráže"; Stadice od státi v „uzdící" (Stojieše jako jat Pimda odtud, že „knz hrad v uzdící, proto tej vsi vzdechu Stadici) Postoloprty (Apostolorum porta, ten dal pánu, jenž slul Piiema" v Deskách též Kostoloprty) od „prtání postol", t. j. šití lýených škorní; Plze od množství „plž"; Jihlava od množství jez, jimž prý njší.

Nejstarší

její

;

;

;

;

;

Oustí ili prý Houští, protože „v houští" bylo tehdy íkáno „jehláci" založeno; Domažlice odtud prý šlovou, „aby Nmci doma zlí byli"; Bydžov Peruc odtud, že kníže Oldich našel tam Boženu „perúci" prý nazván od zakladatele Byda, dle jiné povsti od lesa, v nmž byl „byt sov" atd. Též Stránský ve knize Respublica bojema hojnost takových jednak smlých, jednak naivních výklad zachoval; vedle ;

;

Památky

M.

1857, str, 25G. 1863. 344.

29

nho

buditi, nebo též a parturientis cuiusdara „bude jich více" i. e. dtí; Domažlice od ženy, nebo maže líce, nebo doma želíce; Slezsko

Budjovice pochodí od

si.

ferainae principis clamoribus si.

doma

zlice

:=

zlé

Slezan, což prý znamená lidi, kteí se slezli; Krumlov znaí místo, kde se „kry melou" Prachatice místo, kde díví „práchnivlo" Litomice nejspíše pojmenovány dle výkiku mlynáova, jemuž do vody spadla mice! „lito mi mice"; podobn Litomyšl dle výkiku „lito mi šle"; Ohe pochází od „oháti"; Zatec od „zatee" ili zátoky; Velvary dokonce z maarského bel- var žitné msto a j. O takových etymologiích moravských zmiuje se V. Brandl; ') tam Tebí odvozuje se od slova „te bi," Kolín od „kolu", Závšice u Štramberka (správn patronymicura od jména muže Závise) odtud prý šlovou, že stany Mongol rozvodnným potokem stržené ve koví se zavsily; Posteliraov, že poddaní vzbouivše se pána svého „postelili". Bolehošf u hradeckého djepisce Švendy promnna v Blohouš, k emuž snad ponukla jej ta okolnost, že osada tato v lesích ob osady jména se ukrývá; též Živhoš zní v ústech lidu Živhouš, svá obdržely od muž Bolehosta a Živhosta, srv. shora jména osobní. Uherské msto Vácov nazývá Václav Vratislav z Mitrovic s vlasteneckou upomínkou „Tovaov". Již v úvod bylo šíe vyloženo, že si živá fantasie lidu názvy od Slez,

;

;

a

místné ráda oživuje a vysvtluje povstmi více mén dmyslnými a starými. O vzniku a pojmenování mst Kouim a Dymokur vypravuje povést národní, že za doby dávné dva bratí rozcházejíce se umluvili se, že na míst, které se jim bude zdáti pro obývání vhodným, zanítí ohe; prvý zapálil hromadu dev, jichž kou dal jméno osad Kouimi; druhý nemaje po ruce díví zažehl hromadu stromové, ze které Starobylá osada vystupoval dým, odtud osada nazvána Dymokury. Viske mezi Turnovem a Kostí, rozkládající se pod kopcem stejného jména, od nhož nepochybn obdržela své jméno (podobn u Mnichova Hradišt „Mužský" kopec a osada pod ním), dle vypravování lidu založena jest za tchto okolností Za onoho asu, kdy krajina tato ješt všecka porostlá byla lesem, obléhán byl pán Turnovský od nepítele, i nemoha žádného ze svých muž postrádati poslal dceru k pánu Kosteckérau s prosbou o pomoc; ale dívka v úzkosti své odchýlila se od stezky a snad by byla nadobro zabloudila, kdyby ji nebyl v as varoval tajemný hlas volaje: „Víz ke, dcero má, a doufej v Boha;" byvši jím upozornna na ke cestu oznaující, šastn se dostala na Kos, a poídivši tam otce vyprostila, naež u onoho zázraného kee založena osada a nazvána dle toho zvolání „Viske".'^) Hrad Boskovice na Morav dle národního podání dostal své jméno odtud, že

kry

:

Obzor 1886,

Pvod jmona

str.

132,

Rozpravy

o

jménech topických.

dosud nevyložený vykládal Ant. Marek, jenž v nedaleké Libuni dlouhá léta faráoval, z „Jisker" zz. Jiskrová osada, jako Bl, Chote ode jmen muž Blka a Chotka. toho

30

pi stavb

jeho bos nohu o kámen si zaekl, že nebude choditi „bosko více", A o eském Božkov, jenž jako Boskovice pojmenován jest dle jména muže Božka, totiž Bohuslava, vypravuje lid, že tam nalezen „božský kov", totiž divotvorný obraz panny Marie a že odtud místo nazváno Boskovem. Nedaleko Dobrušky leží vesnice Pulice a Poho kdysi prý tvoily osadu jednu, která slula Líce; když pak požár strávil „pl" této velké vsi, pezdno prý zbývající polovici „Pulice", jako by ekl není mnoho „Pl Líce", a ásti shoelé „Poho"; tak povst lidu, k tomu rozvažování teba, abychom poznali, že Pulice, správn Police není nic jiného, než zdrobnlé pole, srv. Police a Polika, a Poho že znamená osadu „po hoe" se táhnoucí. Jméno Kutné Hory Koínek, kroniká tamjší, ve svých Pamtech vykládá dle národní povsti odtud, že mnich kláštera sedleckého cestou usnuv spatil, kterak vedle nho vyrstaly ti pruty stíbrné, které on, aby si místo zapamatoval, pikryl „kutnou", ili kápí mnišskou; též jméno blízké osady Kuklíka odvádí skrývá nmecké Gut Gluck, jako se od mnišské kukly, ano se v ve si. Kutný nm. kutten :rr rýpati, hrabati. O založení kláštera sedleckého koluje podání, že prý tudy jednou jel biskup, jenž ulehnuv zakladatel jeho Velen chode

poranil a za tou

píinou

se

;

a

nm

k odpoinku hlavu si podložil „sedlem", ve snu zjevil se mu andl a velel mu, aby na tom míst vzdlal chrám a klášter, jemuž dle onoho sedla dostalo se jména Sedlec. Smíchov dle Hájka založen na míst, kde se zlí duchové „smáli" obšenému Rohovici dle Svatka*) však Smíchov slul prve Smikov dle maj etnika svého Jana Sraikovského a povst utvoena teprve dle jména lidovou etymologií upraveného. Osada Mikulovice na kopci blíže Chrudim ležící zejm ukazuje ke jménu muže Mikuly, ale místní povést tvrdí, že prvotný její název Dva bratí vešli v sázku, í byl Mikolovice, a vypravuje o tom toto kolo s kopce spuštné dále se dokutálí, a tu ten, jehož kolo dále se Jiná povst název ,,Mý kolo více", t. j. se kulilo. kulilo, vzkikl: osady Druhynice, vulgo Drohanice odvozuje odtud, že ze dvou dcer jedna po matce dostala vše, „druhá nic". Název osady Traice, utvoený ode jména muže Tmy, v ústech lidu pozmnn v Temnice a vykládá se takto: Když Pánbh jednotlivým krajinám rozdílel dary, zanevel na tuto a. osadníky její odbyl slovy: „Tm nic." Osady v Táborsku Ylasenice, Jistebnice a Nadéjkov dle povsti místní nabyly svých názvisek odtud, že tam jednou hledali kov; kopajíce na prvém míst nenašli „vlastn nic" (odtud Vlasenice), i na druhém nebylo* „ješt nic" (Jistebnice) a teprve na tetím míst nabyli „nadje na kov" Když r. 1422^ císa Zikmund od Jihlav k Nm. (odtud Nadjkov). Brodu a odtud k áslavi proti Žižkovi táhl, v konin u See prý strhla se lítá ptka mezi uherským vojskehi Zikmundovým a Žižkovými té prosekali se zaskoení Husité a ustoupili Husity. V ;

:

sei

')

Zlatá Praha 1885, 170.

;

31

nepátelé nedali pokoje. Tu si Husité vc se zástupy jejich po druhé, ale málo ztratili lidu; zvítzili a zahnali Maary, kteí ze strachu velikého a bázné modlili se za záchranu. Na místech, kde tyto události se sbhly, osady vzniklé pojmenovány: Se, Prose, Prosíka, Oustupek, Pemyslov, Bojanov a Modletín. ') O Police lid nezle rozumuje, že se tam druhdy íkalo ;,na políkách", protože tam bylo „pole" po málu, a podobné si. Landškroun si vysvtluje tím, že i tam byly „lány skrovný". V jedné z moravských národních povstí vydaných od Kuldy jest hlavním hrdinou panic, jenž se odvážil na dalekou pou „k sv. Jakubu do Kostela'' ; mínno-ii tím proslulé poutniko místo španlské Sv. Jakub z Corapoa není píiny stelly, kamž ped stalctírai i od nái pouti se konaly vidíme v tomto píklad, jak pevn se upomínky o tom pochybovati Podobná pekvapující na historické události do nitra lidu vrývají. reminiscence historická v Cechách pojí se na krajinu s\telskou pod Ještdem; terra Zágost, -) t. j. Zálesí nazývána v listinách 13. století krajina žitavká, která tenkráte k echám pipadla jméno to až podnes zachováno v názvisku polí, která se táhnou od Svtlé smrem k Žitav a šlovou nyní Zákost nebo Zákostí, ponvadž prý ieží „za kostelem", též Žákost s novou prhlednou píklonou. Humoristický jest výklad názvv osad Lžovic, protože prý se tam „lže více" než jinde, a Záboe, kde prý kdysi fará až po kolena vážnji objasuje si lid jméno osady Závrší do bláta se „zaboil" u Chocn, kterou prý museli opustiti eští bratí pro víru „zavržení".^) Blíž osady Stakor u Mladé Boleslave leží druhá menší, Stakorce, totiž malé Stakory, srv. Plzenec a Plze a j.: podle tohoto druhého jména správnji bude odvozuje se název obou dvou osad od „sta korc" hledati pvod ve jménu muže Stakora, kteréž Palacký uvádí v seznamu jmen staroeských,"*) anebo ve staroslovanském slov štakor r= krysa nebyl by to pípad osamlý, že by osada nebo lépe osadníci dostali snad pezdívkou jméno zvíete, máme místa o názvu: Pták, Ptice, Skivany, Vžníky (vžník rr domácí pes), Kobyly (u eského Dubu, obyejn psáno Kobylí, ale deklinováno do Kobyl, v Kobylech) a j. Národní etymologie odvádí název msta Vsetína odtud, že tam „vše otýnno" bylo, než shora již eeno, že název Vsetín utvoen dle jména muže Vsáty, odkudž i jméno krajiny Vsacko, rovnž jako Miletín od Miloty, Hodtín (nyní Hodín) od Hodaty, Ntín nebo Mtín místo prvotního Vzutína od Vzaty, Vacetín (nyní též Dvacetin) od Vacaty a p.^) Jméno osady Pouchov vykládá se obecn odtud, že se tam z Hradce Král. pochovává; si. TunécLody obsahuje výstrahu: „Tu nechod" do nedaleké zálohy;

ale

pemyslili, prosekali

—

—

;

;

;

—

—

!

')

^) ^) ')

")

Jan Šafránek v Naší Mládeži 1890,

M. M.

1859 str. 184. Sobotka, Ki-atocliT. historie 70, 135. 1835,

Brandl v Obzoru 1880,

str.

132,

str. 25.

32

Msteko HrocLv Týnice.

Týnec

známo

Známá zícenini Stekov u

Ústí

uyiú

pod jménem

n. L.

zove se

Hrachová

vbec Skekov.

Nkteré názvy

místní pozbyly své tvánosti peJsutím hlásky: shora uvedeno Dvacetin místo Vacetín. jako by pochodilo od ísla dvaceti; Dnespeky zdánliv složeno ze dnes a jieku, místo staršího Nespeky; Devnice jako od deva ze stai šího evnice Dnebohy ze staršího Nebohý, t. j. o-ada chudas, kdežto lid o tom vypravuje povídaku, že vozka v noci tudy jeda nemohl z místa a zavzdychl si: „Kéž by to aspo bylo ve dne, Bože!" Herty vcdle Hertina ze staršího Rtyn, Tebo zní v náeí doudlebském Stevo; z Odot. j. konec bory; ') lenovic, utvoených dle jména muže Odolena, povstalo si. Vodalnovice, odkudž vyznívá si. voda, z Ivanovic Vejvanovice, ze Tebše a Tebechovic Stebeš a Stebechovice, Arklebice (od Arkleba) sešeredény ;

ve Jej krabice a Vorklcbice.

U

jiných slov topických naopak znamenati jest odsuvku na

zaátku

zmínného si. Ntín místo Vzntín jmenovati sluší: Netluky nebo Mtluky z nkdejšího Pnétluky, Rostoklaty z prvotního slova: vedle shora

S:ihnov, dvr u Sraidar, díve Mstihnv; Netš ze starMnetš, Lastibo díve Vlastibo, Šeborov díve Všeborov, Rapice díve Vrapice, Rozdalo vice díve Droždalovice; sera též náleží Sopka,

Cliroustoklaty

;

žího

'^j

povstalo-li ze staršího

si.

Pšovka.

zmn

Velmi hojných a tím nového, asto pekvapujícího výkladu docházejí názvy místné vysouváním slabik a hlásek ve slovostedí nebo též zámnou hlásek Hluboepy díve se nazývaly Hluboerpy, což :

výkladu rozumnjšího; Buovice a Buoves uporainajíce na sloveso bueti správn sluly Budišovice a Budiševes, t. j. potomci a ves muže Budiše; Nudvovice správn Nudvojovice, Liíostrov z plnjšího poskytuje

i

Podousice zki'áeeno z Podhnvosiee, Kocovice z KocnJezboice nebo Jestboice, na Morav Šitboice, pvodn se jmenovaly Ješutboice, t. j. osada nazvaná dle Ješutbora, což znamená muže, jenž marn bojuje; Danves slula pvodn Damiauves, Jenves díve Jevinves, Steloves díve Steheleves, t. j, ves Daraianova, Jevinova, Stehlíkova nejdkladnjší snad zkráceninu lze znamenati ve si. Nusle, jehož nejstarší tvar zní Neosvtely. Cuclava správn Sudislav, Žizenkov a Žizenkovice zkráceno v Žínkov a Žinkovice, elejovice v alovice, Ridešov v Raov, Zvokotoky ve Zvotoky, ŽivoLitostrojov,

jovice;

;

bybice v Žihobce, S jbbo ve Soubor.

•*)

Slovo Nelahozeves, t. j. ves Nelahodova, zní ve form zkomolené Nalezoves, jako by v vzelo sloveso nalézti; hora Sviník v národní povsti spojena jest se „sviní", kdežto etné Svíduice poukazují

nm

na „svídu", tedy správn Svidník, jako Bezník, ^)

Herm. Jireek v Památk., HI. m.

^)

Brandl

")

Fr. A. Slavík v

u.

u.

M.

1889

228.

str.

162 násl,

Vesník

a

j.

Osada

;

33

Hnveves,

vyskytuje se mezi lidem ve form jako by název ten píbuzný byl slovu Nmec a složeninám na -ousy, o nichž níže; Mezilesice u Chrudim vbec nazývají se Medlešice ze Sobslavic u Turnova vznikl novotvar Sebeslavice nkdejší v národní povsti zachovaný název osady Žitomí skomolen v obecné mluv ve Štomí fsrv. neštovice ze neiYovice) a Štolmí;^) z nevysvtleného slova Otryby utvoeno malou zmnou Votruby; jméno starobylé osady Prosek, utvoené z pro- a sekati, zmnno nyní ve Prosík, ve kterémž prostonárodní slovotvorba vidí si. proso nebo prositi; týž kmen vyškytá se ve zdrobnlin Kosika, správn Rozseka, t. j. malá Rozse, a ve si. Prosika od si. Prose. Muncifaj ve svém zakuklení skrývá latinské Mons fagi, hora buková. Bakov, který nejnovji ponmen byl v Bakoven i Backofen a vyhlášen za místo pvodn nmecké, slul prvotn Babkov, v nmž asi nikdo nebude hledati cizího pvodu. Ve si. Kivoklát nebo Kivoklad zejmá jest píkloua na „kivý" a „klátím" nebo „kladu", po níž ve starší form Krvoplat není stopy. Ze si. Bekovice ozývá se sloveso bráti ber, kdežto starší pojmenování Béškovice nás pouuje, že to osada založená a nazvaná dle rytíe Bška; podobn Myškovice nedostaly svého názvu od „myši", než od zakladatele Myslíka, tedy správn Myslkovice téhož pvodu jest si. Myštves, správn Mysleves. Ve si. Žernoseky, které znaí místo, kde „žernovy sekáno", tedy lom mlýnských kamen, prvá ást piklonna na adj. erný, odtud ernoseky; podobn starý název místní Notoly s píklonou na sloveso motati v Motoly. Dvory nkdy Šestenské u Králové Hradce pi stavb pevnosti jsou zrušeny, ale jméno jejich zachovalo se v názvu osady Šosteny, v nmž vidti neodvodnnou píklonu na „šos". Msteko Borohrádek, díve Borhrádek,-) ovroubeno jsouc dosud lesem „borovým", v tamjším okolí obecn se zove Bolehrádek, snad s píklonou na Boleslav, Bolehoš. Ves Teboratice u akovic, díve Teboradice od jména muže Teborad, vbec sluje Pevoratice, což vhodný název Ve slovech Kromíž, místa úrodného, jehož pda se „peorává". Vrtíž a Meeíž (u Benátek) nastalo pesmyknutí posledních dvou souhlásek, jsou£ odvozena ode jmen muž Kromžíra, Vrtžíra a Meežíra. Dkladné zmny smyslové doznalo jméno osady Hnvošice ve Slezsku, která nyní s píklonou na si. nebožtík se jmenuje Nebožtice podobn ze si. Jetichovice s píklonou na vítr vzniklo si. Vtichovice a Vétkovice. ^) Jiné toho druhu zmny znamenati jest v názvech místních tchto Pím, díve Pín Pšice, díve Pušice Oucmanice, díve Valmanice Vestec, díve Vesce =r Vesice, t. j. malá ves; Zvstovice, díve Žestovice; Éestoky, díve Žestoky; Zblížovice, díve Zbihnvice; Nmie-

Nmoves

t.

Hnvkova,

ves

j.

Nmousy,

i

;

;

—

;

zmnn

;

:

;

;

*) ^) •)

Tomek

v Památkách, IX, 507. Sedláek, Hrady, II, 3i. Prásek, Vlastivda Slezská s. h.

v.

;: -

34 Nemojeves

Vosenice, Vyšovice, díve Vyšehnjovice díve Yšejamy; Ploukonice, díve Flavkonice Blížvedly. díve Plížebidly; Cuclava, díve Sudislav; Oslov, díve Oslav; Jedomilice, díve Ddomilice; Kilovainy, díve Kivolainy; Pumberk u Chrudimi, díve Pauraberg Cvroves, díve Svreves Boudalec, díve Bohdalec atd. Název osady Stenice (Vysokomýtsko), Strenice (Boleslavsko), Ktnec (Jiínsko), Ktenice (na Morav) má dležitost historickou, zachovalo se v nm jméno eky Tr.-tenice, která, pokud se týká Vysoko mýtska, pozbyvši svého starobylého názvu nyní sluje Louná. Néco podobného lze znamenati u osad jménem Deštná; v pohoí Orlickém jmenuje se tak hora a vesnice pod ní ležící, kterou Nmci tamjší,

díve

ves,

;

:

dfíve Osojnice; Všejany.

;

:

nebo zachovávajíce trochu lépe pvodní etymologii, nazývají Deschnei název Deštná výborn oznauje horu „déš" shromažující, ;

jakkoli

bedlivjší ohledání vede k tomu, že Deštná není nic jiného než šastná národní etymologie slova Dsná, t. j. pravá, a že slovo to znailo eku nebo potok z pravé strany do jiné eky tekoucí, srv. Desnu, pítok Dnpru; eka propjivši své jméno hoe, ze které se prýští, a osad na ní položené, ztratila své jméno, kteréž doznalo dotené promny. ') Na bývalé pohranin stezce od Litomyšle k Brnu vedoucí leží osada Brlenka, nm. Briinnersteig; z tohoto nmeckého názvu, jakož i proto, že leží na „brnnské" stezce, lze souditi, že Brlenka na jest piklonno ze staršího Brnnka. zachovávajíc posud stezku nyní ovšem již opuštnou. -)

pam

Starobylé jsou píklony slov Venetia na domácí appellativum benátky, Verona na Beroun (v nm. národních povstech na Bern, odtud název hrdiny Dietrich von Bern r:= Theodorich sídlící ve Veron),

Luna na Louny; „jezero benátské"

pochodící

nm.

z

Zhusta

se

lacus Benacus v T.

pihází

ve

složeninách

tak Polerady znamenajíc

pracovati,

Hájkov herbái peložen názvem

ctihodným stáím vyznamenává se Misemburg, t. j. hrad nade „Mží".*) ;

kmen

rad,

raditi

kde vzdlávají

osadu,

Zemthy;

„Nížbor"

též

=:

pole,

robiti,

tedy

Kocerady, kde vyrábjí „kotce"; Pecerady, kde se robí pece Vodrady a Suchorady, kde konají práce ve vod a na snchu, podobn Moerady, Semirady a j., ale ve slovníku prostonárodním sloveso raditi v tomto smyslu dávno se vytratilo a piklonilo se na stejn znjící slova rád, hrad, hrady tudy povstaly slovotvary Polehrady. Sukorad, Sukorady, Suchohrad, Pecerady; Semirady, s nímž srovnej vlastní jméno Seraerád, jehož prvá ást je snad „sém" nebo „zem", dokonce výsuvkou a pesmyknutím zmnno ve „Smídary". Jiná ada názv místních obsahuje v druhé ásti slovo „úsy" =: vousy, tolik

co

;

:

')

^) ')

Herm. Jireek v Památkách, IX, 161. Šimek v progr. gvmn. Litomvšl. 1884. '

M.

1876, 726.

;

35 tak Roboúsy, Kivoúsy, Podúsy {=. Podbrady), ernoúsy, Holoúsy, Mokroúsy, Tlustoúsy, ertoúsy; prvotn to byly názvy osadník, kteí mli vousy urubané (srv. Rarabons), kivé, dol svislé, erné, holé, mokré, tlasté a v ped trící (ertoúsy, pvodn Trousy. viz jména vlastní osob) asem význam druhé složky bud! potuchl, klesnuv na bezvýznamnou koncovku, jako ertoúsy, Robousy, Tlustoúsy, nebo jest všelijak zmodernisován, jako Holobousy, Podhusy, ernohouzy (odtud znémené Tschernhansen). Hora u eské Tebové, na které se druhdy prostíralo pohanské pohebišt, dostala odtud název Zeleníce, jenž pozdji zmnn v Jelenice. Z nm. Steinbruch u áslavi vyvinul se zeštný tvar Štrampouch a Staraproch, tamže místo zvané Ladranty dostalo pojmenování Vodranty, a z místního urení „na Kolebovsku" zdlán neologický nominativ Kolobousek, vypadající jako njaké deminutivum. ^) Blíže msta Lodnice, kterému humor lidu také pezdívá Zlodjnice, sluje jedna cesta ížkovka; ježto se místu tomu druhdy íkalo Žižkova rokle, na snad jest vyložiti název ten jakožto píklonu lidovou ze slova Zižkovka.-) Osada Bezpravovice u Chudenic mla by vlastn se nazývati :

;

Bezprerao\ice, jakož

Bezprem, syn

pvodn

ernínv;

zajisté se zvala,

nebo

zakladatelem jejím

jméno taméjší osady Žinkov zkrácené Žízenkov, ozývá se, prostonárodn byvši pizpsobeno, ve východoeském Synkov (u Rychnova).'*) Ze správného si. Dávlice, demin. z ávle, utvoila píklona lidová áblice. SI. Zavlekom zní v novoc. rouše Zamlekov. etné Oseky naše znamenaly prvotn místa, kde eka do eky se vlévala, a potogi osady na tchto místech založené, tedy Osek =- Ústí

jest

a sloveso osikati

=

ústiti

^)

se;

v

nmin

takové ostrožny sluly

Werder

nebo Werde, odkudž Wilhelraswerde, nyní Wildenschwert rrr Ústí Vilémovo, Slawkenwerde, nyní Schlackenwert Ústí Slávkovo význam slova tohoto u lidu ovšem již potuchl a Osek spojuje se myln se slovesem osekati. Osady založené na místech „vyklúených", t. j. vykácených zachovaly si památku toho ve svých jménech, odtud Kluky, Stedokluky, Kleky, Klekov, Tukleky, kteréž poslední názvisko osady u Kostelce n. Orl. zmnno ve Tutleky; „na Klekách" jmenuje se návrší u eského Brodu, které bezpen druhdy lesem bylo porostlé a pozdji „vyklúeno"; ale lidová povést má po ruce vysvtlení jiné, vypravujíc, že zde Radslav Kouimský „klekl" ped sv. Vácslavera na kolena. Název osady Tatobity vykládá se mezi lidem tím zpsobem, že dcera, jsouc bita, volala na otce: „Táto, bita jsem!" Než pohled do slovníka pouuje, že „tat", slovo z obhu vymizevší, znamenalo zlodje a Tatobity místo, kde zlodje bili; srv. Všetaty.

m

')

') ^j

')

Sedláek

v

Památkách VII.

;

21.

Památky. X. 331. Dle sdlení prof. Piskáka zove se nyní osada do Vespravovic. M. Kolár v Pámát.. VIII. 82. 483.

ta

„Ves Pravovice". genet.

;

3G

Kosmonosm íká se nyní vbec Kosmonosy a má nos" ale starší tvar Kosmonosy dokazuje,

vysvtluje vtou: „Kos že název ten byl pezdívkou osadník, kteí mli „nosy kosmo", t. j. na kivo; podobn Krchleby pezdno tm, kteí klonili lebku ili hlavu na levo, srv. Název msta Chomutova nmetí etymologové vyshora krchák. *) z lat. coramutare bud z esk. chomout, kdežto tvar slova kládají djiny uí, že název tento táhne se ku jménu muže Chomuta, a že i to byli eští rytíi Chomutov, kteí nejen Chomutov, ale i Chomutice Též mor. a Chomutiky založili a dle svého píjmení pojmenovali. Frenštát, nm. Frankstadt, nic nemá initi s Franky, než s rytíem Ve staroFarkašera, jenž založiv toto msto nazval je Farkašstadt. eské básni Tristramu jméno Cornvi-allis objevuje se ve form Kurvenal. Podivný název vsi ernoušku vysvtluje soujmenná osada ernutek, Název ježto oba názvy jsouce deminutiva pocházejí ze si. ernuc. výklad osady ertoryje vykládá si lid odtud, že tam „erti ryli" vdecký je ovšem jiný, nebo dle Miklosiche jsou ertoryje místo, kde „krtové ryjí", dle Dudíka místo, kde „rty, t. j. runy ryli". Zajímavý jsou pípady, kde lokal jména místného úpln splynul s pedložkou ve a utvoil novotvar nominativný: tak z lok. „ve Mžanech" vznikl nový nominat. Vebžany, lokal „ve Lkáni" od norain. Lka utkvl ve form nominativu „Vlka"; si. Cáchy utvoeno dle nm. ulice Roudnická jmenuje se Rvaov, ale z lokallokálu „ze Aache" ného výrazu „na Rváov" povstal novotvar Narvaov i Navraov, a tak se íká „pes Narvaov, po Narváov", ba i „na Narváové" podobn asi povstal název „Vejvanovice" z lok. v Ivanovicích a „Vervenice" z lok. ve Rvenicích;^) hojnji se takové lokáln tvary vy;

bu

;

;

škytají v

nmeckých pevodech,

o nichž viz níže.

Stopy lidových etymologií v názvech ulic nejsou nám u vtším ruce. Pražská ulice Celetná bývala kdysi i od uených muž spojována s Celty; nyní je ovšem vbec známo, že ulice celetná, díve caletná, nabyla svého jména od calet, t. j. kolá, a že znamená tolik, Perštýn, upomínající na slavnou co ulice koláová ili pernikáská. kdysi rodinu panskou, nazýval se prve ulicí Martinskou; novovký svj název obdržel v XVII. století podle bohaté rodiny patricijské uVejvod (echy, seš. 49, 212). z Birgšteina, které tehdy náležel Ve si. Vodikova ulice zapomenut pvod toho názvu od mšana Vo-

potu po

dm

diky

(srv.

Charvátova

ulice),

nmecký peklad Wasser-

jakož svdí i hulvátskou a

vysvtlují tento podivný název více vtipn nežli pravdpodobn, že tam bývaly vyrábny „hole vširaneme-li si výkladu vácí" ili voršoufy, kterými obilí se „válo" slova hulvát podaného ve stati o nadávkách, nakloníme se spíše k vysvtlení, že zde kdysi bydlela neest mstská ili že to bylo jakési

gasse.

V Jaromi

mají

ulici

;

')

^)

Srv. Brandl, Obzor 1886, 115. 1846, str. 71. Palacký,

M.

:

37

kesanské

Na nkdejší nmecké

obyvatelstvo v Chrudimi upoButtergasse; tamže ku poct Kollárové ulice jedna pojmenována Kollárovou; náhodou v ní bydlejí dva koláové, proež lid, zapomínaje nebo neznaje Kollára nazývá ji ulicí „koláovou". Podobn v Rychnov ulice jedna památkou na mistra Smetanu nazvána jest Smetanova, ale v lidu zavládlo brzo pojmenování „smetanová" ulice, tím spíše, ježto tam soused jeden smetanu prodával; tamže nacházíme ulici „Nekázanou", která prý se vlastn jmenovala „vykázanou", protože prý pohodný vykázáno, pouze tudy jezdili do msta. Kostelec n. O. má ulici masaskou, která nejprve nazývána byla Maanovou, potom masaovou a posléze masaskou. Dodatkem k této kapitole budiž toho dotknuto, jak si navzájem poínaly oba sousedující jazyky, eský a nmecký, pijímajíce názvy topické druhého jazyka do své zásoby. Co se eštiny týká, šeteno celkem zákon zvukoslovných, o nichž v úvod zmínka jest uinna; ghetto.

raíná název ulice

„putrkasy",

t.

j.

ml

promny vnitroslovné vyznamenávají se energií a snahou po skrácení nmeckého slova. Sera patí po výtce názvy hrad, zámk a tvrzí od eských pánv a rytí založených a nmeckými názvy nadaných, jako Rosenberg, Rosenthal, Sternberg, Rothenstein, Waldenberg, Potenstein (= Pótv hrad, nm. Bodo), Kolderaburg, der Isenberg, Neuenburg, Seeberg, Konigseck, Konigswart, Konigsberg, Senftenberg, Sandbach, Kronstadt, Rehberg, Lówenberg, Strahlenberg, Schwanenberg, Hohenburg a j., které se v eských ústech zamnily v tyto formy Rožmberk. Rožmitál, Štemberk, Roštejn, Držemberk, Wamberk, Potštýn, Kumburk, Nymburk, Žeberk, Kumžak, Kynžvart, Kynšperk, Žamberk, Žampach, Kunštát, Liberk, Laraberk, Štramberk, Švamberk, Humburk. ') Pedmstí Vysokomýtské „na Limperku" nazváno nepochybn dle nm. Weinberg. Název poutnického místa Vambeice poukazuje na Vamberu jakožto pojraenovatele, než nm. Albendorf, ve starší form Alberndorf a Alberodorf, pak podobn tvoené Albersdorf pouuje, že místo toto má jméno od mu7e Alberta. Údolí pod Deštnou nazývá se pro množství holub v hnízdících Taubenthal, což homonymickýra zmtením zeštno v „Hluchý dl". :

nm

Mnohem dkladnjších a nezídka humoristických promn dokala eská u soused nmeckých. Komu by napadlo v nm. Tschebeheisch hledati eské Devohryzy, v nm. Stolzmutz naše Tlustose

jména

nm.

Wussleben naše Bohuslav, v nm. Eisgarn (utvoeno Aschken, Asgen, Eisgern) eské Nášky, v nm. FilzlauS' . Velislav, v nm. Schweinbraten . Svinov Brod, v nm. Mois naše sl. Újezd (totiž Mois ^:i im Újezd, z toho Mojes a Mois),") v nm. EUbogen, které jsme si slovem Loket do nové eštiny peložili, staroeské Modlibohov, kterýžto název oznaujíc tytýž ves u eského Dubu

masty,

v

postupn

z

')

Brandl v Obzoru 1886, 132.

')

Prásek, Sbor.

hist.,

IV, 251.

38

nmeckým

Podobné takové peNudelbaura Wiistrei, Bystice Bystré Bruchstátte, Wisteritz, Pušadlo (u Žatce místo, kde býky pouštli) Piadelstein, Zuckeradel, Hradišany Gieszaus, Sukorady Tisová Esseklee, epirohy Tchoppern, Kniebis, Nesechleby Povice BleisHonigsitze, Blížvedly Groschen, Honosíce Chrášany Bierloch, Vysoony wedel, ernobouzy — Tschernbau^en, Brloh ErSocberl a Zuckerhandel, Rvíšt Wischezabn, Suchohrdlí Schrittens, Nedvzí Dreiamschel, Stítž wiscbt, Drahorayšl Michellob, Ždírec Taucberscbein Mcholupy Nebes, Toucboiny Wobnug, Ošetnice Knispel, Vojnín Schurz a Seelenz, Knžepole Obst, Sobchleby Pattogró, Hubce Wasserschnitz, Patokryje RossNiesenbahn, Rozpoutí Oberklee a Sobochleben, Neznabohy SeidenKschiha, Vrchoslavice Rossrein, íhaná boden, Rozhraní Litschel, Ratibo Zwetbau, Kozilouky schwanz, Svatobor Zahlesel a Schemel, Zálezly Rothwurst a Radiwurz, Všemily nejnovji spotvoen vody jsou Radim

jest

—

— —

—

—

Žabokrky

,

—

—

—

—

—

Schabegliick, lužické Stróžišo,

— —

—

eské

Strážíce

—

— — — —

— —

— Gesenke, — Baumol, Velká Retová — — Stemelice — Schrems, Vrahožily — Myslibo — Doubravice — Tauberwitz, Sázava Borová Landškrouna — Zohse, Hrenova krma — Podraolí

Strohschiitz, Jeseníky

Meiseldorf,

Groszritte,

Frauschille, Souvlastní

u

—

—

—

— —

—

—

—

—

—

—

— —

—

— —

—

!

—

—

—

Zeiles,

—

Eothmiihl,

—

Saufioss,

Herrnskratschenj, Auschwitz, Blížice

— Blei— Pochmiihle, Bratikovice — Bráttersdorf, Dhylov — Dielbau, Deštné — Dorfteschen (na rozdíl od Tšína — Teschen), Hlubice — Leobschiitz, Hradany — Ratschein, Choraýž — Kuhmeise,

krma

schwitz,

Kieferkratschen, Útchovice

—

Bocba

—

Koberwitz a j. Místní název u Bíliny „U žáby" zmnn Kobice v nm. Huschabel, Vrch Dlouhý v Luhai. Velmi hojných peklad a výklad, z nichž jsou nkteré nad míru komické, dostalo se našim peetným Lhotám a Lhotkám z nich uvá;

díme: EUhotten, Ellgott, Olgott, Ólhiitten, Mahlhtten, Mahlhiittel, NahlMehlhut, Wellhíitten, Wellhutta; nkteré hiitten, Huttendorf, Molten, tyto tvary jsou patrn odvozeny od lokálu „na Lhot" a „ve Lhot"

;

Zilvarova Lhota u Kuksu docela ponmena ve „Silberleut". Lokáln tvary jsou také: Webeschan z esk. „ve Mžanech", Webrutz z esk. „ve Vrutici", Wetterstein z esk. „ve Ttí", Wegstádtel z esk. Troppau z esk. Opava vzniklo z lokálního výrazu „an „ve Sttí" ;

podobn Tannaberg (v Plzesku) ze Sankt Annaberg. Místo u Olomouce zvané „in derZarten" skrývá v sob eské Záhrobí a „auf eská druhdy Ves Pán u Žitavy jmenuje der Pilten" naše Blidlo se nyní Wespen; ze si. Ježník vyvinulo se nm. Esnig, lokálný výraz ira Ósnig a posléze Mosnig. ^) Starobylé lokaly na -ás od názv místních na any vycházejících, na p. Lužás rrr v Lužanech dochovaly se tytýž v dosti hojných tvarech nmeckých, což jednak svdí o obecném druhdy der Oppa"

;

;

')

Prásek, Vlastivda Slezská

s.

h. v,

39

tchto lokalv užívání, jednak poukazuje k tomu, jak tvary nmecké A odpopíchozí totiž tázal se asi: „Jak se zde íká?" vdno mu: „Tuás," t. j. v Tuanech, „Plaás":=v Plaanech atd.; tyto pak lokaly v promn více mén zjevné zachovaly se v nmeckých v Zahražanech, belnázvech místních Turas z=z v Tuanech, Saras povstah'

;

:

=

=

= v Blšanech,

v Hrušovanech, Oberses Grussbach v Obanech, Eibis :=. v Ivanech, Milbes r= v Milovanech, Sehrles z=. v Zahoanech a bezpochyby i Swojes od nynjšího slova Svojanov, Docela obdobný zjev naskýtá se Teindles od eského Doudleby. ve slovinsko-nmeckých jménech topických na -ach v Korutanech a Krasku, která jsouce ve slovinin lokaly množného ísla v této lokáln form pešla do nminy a pi tom obvyklým promnám se podrobila; tím zpsobem z lokálu Béljah (Blaný) povstalo nm, Velach, z lok. Brézah (Bežany), nm. Friesach, z lok. Drévljah (Devany) nm. Dreilach, z lok. Dobrjah (Dobany) Dobriach, ze si. Borljach podobn: Ossiach, Villach, nebo-li Borovljah (Borovany), nm. Ferlach Toblach, Vierschach (v Tyrolském Podrávíj, Glainach. Koflach a j.*) V nkterých pípadech znamenati lze pokusy peklad z eštiny do nminy, jen že nezídka, zvlášt je-li eské slovo homonym, Frohlichsdorf, Ruda sáhnuto k etymu nepravému tak vedle Veselá Klósterle. Yeveí Eisgrub, Klášterec Eisenberg, Lednice HoUe, Džbánce Krug nacházíme Klenová Eichborn, Peklo Leinbaum (jako by v eském slov byl kmen „len"). Písená (od Schreibersdorf odnášejíc se ke slovu psáti, Vysoká Srbská písku) Glockersdorf KraHochsichel odnášejíc se ke si. srp; Klokoov vasko na Morav, totiž zboží nkdy pán z Krava, peloženo nmeckým Kuhlándchen, jako by pocházelo od slova kráva. Slovo Vlí AVolfgersch z póla peloženo, z póla piklonno jako vrhcáby. ke Nm. Jágerndorf, ve starší form Jagendorf nr ves Jakubova, vsulo hlásku r nejspíše upomínkou na eské si. Krnov, aby docíleno bylo jakési shody zvukové ve slabikách krn a gern.

sasz (též Flohau)

=

;

—

— —

—

;

—

—

—

—

:

—

—

—

;

—

III.

Pojmy náboženské.

pozornost si. církev, kteréž poetymologie od lat. circus), t. j. oiyJa Pán; církev u Slovan pravoslavných a též u starých spisovatel našich, podobn u národ germánských znamená chrám, kdežto slovem

z

chodí

z

nich nejprve poutá naši

ec.

xvoiay.i]

(dle

jiné

dm

')

Miklosich,

Stambul

z

Podobn vykládá se Slav. Ortsnamen aus Appellat. 18(51. phslovkového výrazu tn- r/]r nó/.tv a Navarin z ecké ped-

ložky f ) a slovanského javorina (Pott). Takovými lokaly jsou též nm. v Tiibinkách, Erlangen jména míst na -en vyzvukující. tedy Tiibingen v

Erlangách. Bingen

~v

n

Bingách

atd.

~

40 ^kostel" Štítný vystihuje pojem „ekklesia'", t. j. církev o smysle nynjším, spolenost vících; slovo to zvukem jest pipodobeno k substantivm vycházejícím na -ev, jako kotev, houžev, dratev. Pi výraze „kostel" z lat. castellum, místo opevnné, tvrz, protože chrámy druhdy na zpsob tvrzí byly opevovány, lid pomýšlí na „kosti**, které tlí na hbitov z pravidla okolo chrámu založeném srovnej v té píin výklad Blahoslavv str. 10. Totéž platí o kostelníkovi. O si. „hbitov" promluveno na str. 6. „Kesan" z lat. christianus, a to od si. Kristus dle téhož Blahoslava ^) od „kestu" odvozováno. O slovech zákrystie a staroeském zákrišt promluveno již na str. 15.; s nimi souvisí „zákrystán" všecka tato slova odnášejí se k lat. plurálu sacra posvátné vci, které sveny byly ve stedovké církvi zvláštní osob stavu duchovního, jež odtud slula sacrista nebo sacristanus, a chovány v míst zvaném sacristia. Xa si. kíž táhne se zdánliv též si. k í ž m o, ec. •/olaixn, vlastaé mast (/oíw maži), potom ;

;

olej,

jímž bimovanci se maží, dále vlastní jméno

nic jiného, než málo á á k. které ve

pozmnné „kesan".

stedovku znailo

K

i

š t

a

n,

a není

Úpln zdomácnlo

studujícího

ke stavu

slovo

knžskému

se

pipravujícího;

základem jeho jest ec. -lat. diaconos, diacos sluha, z nhož vzniklo u Jihoslovan si. ák, u nás si. žák; jiná obmna téhož slova jest jáhen, utvoeno dle sthn. jaguno z l. diaconos. „Biskup" z ec. éníay.onoq dostalo se k nám bezpen z Nmec (sthnm. biscof, slovinsky škof odvržením prvé slabiky), koncová slabika jiozmnna jako ve slov Jakub místo Jakob; stejnou zmnu bychom ekali u jména svtce Prokopa (tedy Prokup), ale zde píklona na „kopati" tomu bránila. Pedpona arci- ve slovech arcibiskup, arcijáhen, arciotec a podobných profánních názvech arcivévoda, arcikníže a j. vznikla z ec. archi archiepiscopus, archidiaconus, archipresbyter a p, (aoyttv vlasti, prvním býti, tedy archiepiscopus první biskup), a užívání její usnadnno piklonním na tvrdící ástici „arci"; srv. nm. Erzbischof jen ,,arch andl" podržel nezmnné znní, jednak že by arciandl nepkné se poslouchalo, jednak že si. archandl snad na archu úmluvy uporaínalo. Naproti tomu i apokalyptický Antikrist (odprce Kristv) zvukem se piblížil tvarm tmto, znje ve mluv lidu „a n c i k r s t" s nevinným ohlasem na ono „arci", u Luthera Endechrist, u Francouzv Antechrist. Ze si. epištola lidu se ozývá známé slovo ,,piš" tedy epištola =: co je psáno. „Probošt"* z lat. praepositus pedstavený a .pevor^ z lat. prior starší nabyly úpln podoby eských složenin s pedponami pro- a pe-, srv. propast ,

;

i

a

pevoz; všimni

hol

n

si

k" íkalo se

též níže slova „profous".

eštin

Místo

„ehole"

a

.e-

zákon a zákonník, lat. lex, regula; že se pozdji onano slova patrn na lat regula ukazující v obecné mluv zakotvila, snadno odtud lze vyložiti, že upomíuala na „proho')

í

Ml. 152.

v

staré

41 lenou pleš", která byla odznakem eholník; srv. ruské „postiženec". „Jeptiška" z lat. abbatissa (syr. abba otecj znamená vlastn matku klášternic, naši pedkové íkali n u n v i c e, spodobujíce si tak ec.-lat. nunna, jebož pvod se hledá v kopt. aegyp. nune krásný, bezúhonný; slovo toto vyšlo pozdji z píiny snadno vysvtlitelné z obhu a na jeho místo vstoupilo si. „jeptiška". Pi výrazech „žalm, žaltá, žalmista" etymologie od našeho „žal" sama se nabízí; ale „žalm" není píse žalostná, než nástrojem strunným doprovázená (ec.-lat. psallere na struny hráti). „Prorok" jest sice slovo domácí, ale na jeho utvoení zajisté vHv mlo biblické „propheta" jakož docela podobn „pokrytec" utvoeno jest spíše pro podobnost zvukovou s eckým vnoy.oírrj^^, nežli s eským „pokryti se". Dmyslné píklony vyvinuly se z lat. processio, prvod církevní, zvlášt prosební, ze kteréhož v Tebosku vzniklo procestí a proceství, pipodobujíce se ke slovm cesta a cestovati, v Domažlicku a na Slo-

=

;

vensku pak p r o s e c í, jako od prositi. „Oplatka" vypadá zcela jako zdrobnlina slova „oplata", srv. též mezi poekadly „péci oplatky", kdežto jest to úpln assimilované lat. oblata, t. j. hostia :=. pinášená ob.

Dkladnou promnu prodlalo

nm.

dm

jehož zídlem

íarra),

vedle

chrámu Pán;

eština

ježto

nerada

a

nezídka

mní

za

1,

srv.

nm.

Pfarre (st. hor. parochia,

lat.

r

ve

lotr místo rotr,

postup hlásek rl a Ir: m. Lorenc, R o u 11 m m. Laurin.

slova

Ro enc fará fajmoštr

myslí

si

1

lid

nm.

z

kolem

kraj

Pfarrmeister.

kostela

a

Lígr místo

Frolian

m.

Na Slovensku

„kolátora"

Slovem

rozkládající

se

vlastn

form falá, slabikách po sob

slyšeti jest ve

hlásky rr nebo

snáší

z

naooiy.ía,

podobn zamujíc

Florian,

emž

fara

si,

íec.

fará

jdoucích, z nichž první r

Rieger

jest

k

nmu

patící,

coUatura není ani stopy, collatura znamená „spolené na knze pispívání" a pak konkrétn soubor pispívatel tchto. 1 n t r á d y, totiž slavnostní uvítání knze k oltái nebo na kazatelnu vstupujícího jest z lat. intrare vstupovati a piklonno na poeštné „paráda". ecké responsorium „Kyrie eleéson", pozdji „eleíson" Pane, smiluj

ve stlat.

se,

v nejstarší

eské

písni

zní

v

dkladn promn „krlešn",

nm Kirlois, z ehož lužické krluše. Podivný jest pvod slova „ernoknžník" též „ernoknížník":^: kouzelník, jímž se ')

si.

asi

erným rouchem

rozumí muž

jako

knz odný nám opt

zelnické knihy mající; pro výklad jest se

nebo erné

= kou-

uchýliti do

etiny:

nekromantis znamenalo toho, jenž duchy zemelých {vf/.oóq) citoval, budoucnost vštili (itávrig vštec) a nekromantie bylo takovéto duch zaklínání ve stední latin pro nedostatenou známost etiny a významnou píklonou na si. niger erný povstalo z toho nigromant a nigromantia, též negromant, což zeštno výrazem „ernoknžník" si.

aby

;

;

')

Dle nmeck. kronikáe „Ikri volsa", t.

volali

:

Dtmara j.

ve

ki

Slované polabští místo „kyrie eleison" olše.

;

42 u Chorvátv odsutíra první slabiky docíleno pekvapující orray „gráfa

anciáš".

Obecn

kalich

se za to má,

naproti tomu ono

kalich

že

jakožto nádoba picí

ale v

;

kvtiny

pravd

jest totéž

slovo toto

si at.

slovo

co

calix souvisí,

a

kterážto slova, stejn znjí, Kdežto si. „kací", nra. Ketzer, y.a&aoóg stlat. catharus, istý, pouze koncovkou se poeštilo, „pohan" z lat. paganus vesnian, protože modloslužba nejdéle po všech se udržela, i smyslem se spodobilo, znaíc osobu „pohany" hodnou. Stedovké hry náboženské, zvané mistei a dle M. Miiilera *j neprávem s i/ se píší, nebo s eckými mystériemi, totiž tajuplnými obady ke cti bohyn Demetry, nic nemají initi, pocházejíce z lat. angl. rainstrel ministerium služba, zde služba náboženská, odtud z ministerialis, sluha, zvlášt hudec, a frc. métier. Téhož pvodu jest si. „ministrant" :=. sluha církevní a vyškytá se ve formé „m 1 istrant", jako že koná nco Bohu „milého". Místo „kooperátor" (z lat. cooperare spolupsobiti, pomáhati, t. j. farái) zhusta slýchati „korporátor" s assimilací na známjší ..corpus" tlo. „Bimovati" z lat. firmare znamená u víe utvrditi (sVv. konfirmaci u protestant) než zdá se, že mnozí bimovanci majíce na mysli jemný políek, jímž tento obad se koní, pomní na „bití". O „škapulíi" viz ve stati o rouchách. Dokonalé píklony zvukové jsou tyto: ne spory z lat. vesperac modlitby veerní, srv. nechvíle, neškudla k o r á e k z lat. z

ec.

y.dlv^ pochodí,

etymologicky nejsou tak blízka.

e

=

i

i

1

;

collare (collum krk)

nákrník

robota;

z

z

o c h

t

pluviale.

lat.

á b

Zdali

lat.

;

sobota

octava

;

z

ec.

komže

„žehnati",

z

lat.

sabbata, srv. Ihota,

camisia

;

p r u b

i

j

á

1

kížem, též smyslem, tak že totiž pomýobtí, zde i ve mnohých jiných lat.

signare

znamenati

pouze zvukem jest pipodobeno ili šleno bylo na nkdejší s e ž e h á n í pípadech nesnadno na jisto postaviti. „Seminá" i lat seminarium, z nhož ono vzniklo, na témž slov „sém". lat. „semen" se zakládají. Prvnímu zazvonní pi pohbu íká se „prépust", jako že živí mají toho mrtvého již „pustiti" jest to obmna lat. praepulsus, pulsare zvoniti, vlastn bíti do zvon. Slova „katafalk" a „kata;

komb

a" dle zevnjšku lze pokládati za složeniny ecké s pedložkou xazá; ale v pravd v této prvé ásti obou slov, jež jsou románská, skrývá se sloveso latinské captare, st. špa, catar íhati, patiti, ve druhé pak ásti vzí onde si. falco, palco rr: Balken trám, tuto comba =:: lat. tumba sklepení hrobové, tak že smysl obou jest: lešení vyvinul a sklepení pro podívanou; z prvého slova na francouzské se druhotvar échafaut, nm. Schaffot, popravišt. I slovo „táli smán", které prostedkem arabského „tilsam" pramení se z eck. byzant. telesma

pd

(ec. relelv obady konati) o smysle kouzelného posvcení nebo-li kouzla, nabylo národn-etymologického výkladu; slýchati jest frasi: „Už jí Vorles

II..

240.

43 „Už se k ní nebudu 1 í s a t." délati talismana"' ve smyslu: „Anglické panny" mají slouti správn „andlskými", nebo ád tento založen jest v Itálii v 16. století, nikoli v Anglii; u nás zámnu tuto zpsobila stejnost nmeckého výrazu „englische Fráulein", což mže znaiti obojí. „Peklo" všeobecn u lidu vzbuzuje pedstavu o skuteném pvodu toho místa, kde duše zatracenc se „pekou" slova dosud je spor: Miklosich ve spisu Christl. Terminol. odvozuje slovo to od sthnm. pech, Grimm, Mythologie 765, dokazuje slovanský

nebudu

;

.

Krek, Einleitung 121, pozn. 1, odvolájeho pvod, s ním souhlasí vaje se na chorvatštinu, kde „peklo" znamená „smolu". Kníže temnosti

tší

se

znanému potu

did^olog a

ert;

titul, z nichž

ono

nejobyejnjší jsou

zajisté v této

form

se

ustálilo

ábe

z

1

eck.

pro podobnost

eským „das", a toto pro upomínku na adj. erný, jakým si posud pravého erta myslí. Ponvadž však není radno s ertem si zahrávati nebo jméno jeho nadarmo bráti, aby se nezjevil, lid všelijakým nevinným zpsobem si pomáhá, aby erta pelstil, nazývaje jej, erným andlem, musí-li ho již citovati a to je velmi asto dle Sedláka, Hrady III., 53, roertem, erchmanem, echmanem a p., byl echman Matj osoba historická, mlyná na Hluboké, jenž pracoval o vodovodu krumlovském tak dovedné, že vzniklo poekadlo .,echmanské dílo", tolik jako povedené. Podobných euferaisra užívá lid pi zaklínáních, íkaje místo „zatracený" zatrapecený, zatraclitilý, jsem utracepený, zatrápený (humoristicky též „a jsem trajcen" =r zatracen) a p., místo „sakrament" a „sakramentský" kakramenský, sakraholtský, sekyra mlejnská, saprlot, stafra, safra a p., místo klíti církevní vysekyrou házeti atd. „Milosrdenství" jakožto slovo na rostlé též sera položíme; v první polovici ozývá se „milost", ec. elsog, ve druhé „srdce", celek opírá se o lat. raisericordia. Korouhev, ve starší formé choruhy, pochodí z gotsk. hrunga. se

st.

lid

—

—

a

,

a

pd

IV. Cizího

Appellativa osobná.

pvodu jsou mnohé zeštno tvarem

latinské consul

názvy oznaující úady veejné; tak „konšel" pulmistr a pulkrabí mají ;

prvé polovici živel stejný, totiž nm. Barg, nebo ono znlo prvotn Burgeraeister, vlastn dozorce nad ohradou msta, toto Burggraf; dozorce nad lesy jmenuje se dosud v nkterých eských obcích „Anwalt", ovšem bezpochyby pro znní upomínající na si. Wald, kteréž v není obsaženo; podobným piklonním k nmeckéma výrazu státnímu zástupci íká se zhusta „státní návladní", slovo dle nm. Staatsanwalt v

nm

tvoené, k emuž podoba zvuku „walten" a „vládnouti" pispla. Z praeceptora, totiž školy iditele, uinila si mluva lidu „plecektora" s píklonou bu na ..plece" nebo „plácání" metlou, pi emž se nesmí

44 „ceknouti" podobným asi uvažováním z ném. Pfleger správce vzniklo „fleka".') Vyslovujíce slovo „profous", myslíme si lovka s dkladnými fousy, slovo pak zdá se býti domácí složeninou; zatím jest to nm. Profos, kteréž jsouc vypjeno z franiny „provos" pvodem hledí k lat. praepositus pedstavený; z téhož slova jiným postupem u nás vzniklo si. probošt; v podobném píbuzenství jsou kostel a šatlava, o nichž viz mezi výrazy místními. „Kmotr" jest lat. compater spoluotec, nm. Gevatter, kmotra pak odvozeno jest od „kmotr" anebo ;

též

spodobeno

z lat.

commater; hledíce k

nm.

Gevatterin prvnímu

dáme pednost; na Morav pkné íkají „kestný

otec,

mínní

kestná matka''.

básník slýchá se zhusta ve form „bázník". V zápiskách Václava z Mitrovic vyškytá se slovo nyní neznámé „martolozi", jinde „raartalousi", které objevuje se u Polák v podob „martahuz, martauz",'^) u Chorvát ješt jinak „mrtovlasi" též u Slovák v Orav jako jméno vlastní Martauz;^) ze slov Vratislavových "*) vysvítá, že to byli njací pukostníci (Trossbuben) ve vojšt tureckém, což i odjinud se potvrzuje;^) pvod slova toho vykládá C. Fauriel z n. eck. harraatos holos muž v plné zbroji, Kopitar z vl. armatore ®) další promnou pošlo u ná-í z toho „raarkalous", kteréž i jako vlastní jméno se vyškytá, vypadajíc jako slovo odvozené od „Marka". Podobný úad u nás zastávali v minulém století strážcové, zvaní po vlásku „salva guardia", odkudž též vlastní jméno Salaquarda. etníkm íká se SI.

Vratislava

;

;

„žandár" (z frc. gens armes), též štandár, snad upomínkou na „štandáru" (viz s. t. v oddlení Zbraní). „Pulbír" pipodobeno z nm. Barbierer, lat. barba vous; jinou obmnou íkali pulbírovi v XVI. a XVII. vku „barvi". Slovo „bakalá" oznaující u nás toho, kdo dostoupil prvního stupn akademické hodnosti, odvádno jednak od lat. baccalaureus, kteréž slovo jest píklonou na lat. bacca (správn bacá) laurea znamenající muže „vavínem" ovneného, jednak z lat. bacularius, baculus hl, ježto prý b, na znamení své dstojnosti obdržel hl dle Dieze slovo toto ve Francii vzniklé znlo baccalarius a znamenalo držitele vtšího statku. ') ;

Francouzské píestí abonné ^^ pedplacený pijalo u nás koncovku latinského píestí „abonnent", dle obdoby slov „docent, patent". „Tyran" (z ec. tyrannos, jenž se násiln zmocnil vlády) u nás proto zdomácnlo, že zvukem smyslem se blíží slovm „týrati" a snad „rány" a rovnž frc. rabiat (z lat. rabies vzteklost) v našich slovech i

;

„rabiját,

')

')

rabiják, rabijácký"

SeJláek, Hrady 111., 78. Lind, Slovník, s. v. martahuz.

*)

Fil. Listy 1885, str. Zápisky, str. 160.

^)

Jungmann,

')

•"í

'')

tak zhusta se slýchá,

4(36.

Slov. s. v. martalouz. Miklosicb, slav. Personennamen. Kehrein, ((4.

že

v

nm

zaznívá

45

=

nebo nm. ^rabovati". „Admirál" velitel lostva pomýšleti na si. admirari diviti se, jako by to byl dstojník, jemuž se podivujeme, odkudž i nazýval se admiratus, adrairabilis, ale jest to latinská spodoba arabského amir-ul-raa velitel na vod; sloveso svádí

„bíti"

lati

Dae

po a práv pro onu latinskou reminiscenci vsuto; Francouzové íkají Španlové almiral.^j „Paiíác", totiž stálá šprýmovná tigura v komedii, zní lidu asi jako trochu zmnné „panák", ale pvod jeho vl. pagliasso jest zcela cizí od paglia sláma (lat. palea) znamená sprostého kejklíe, jenž na slám spává; v náeí milánském zní slovo to pajazz a odtud naše „paác"."; Jeli mínní Miklosichovo pravé, že „mra, morous" jest pvodu germánského, srnm. mae, tedy u nás pipodobeno ke si. moiti ; ^) znamená-li „morous" bruavého, nevrlého lovka, pochodí z lat. morosus. Jihoslovanské si. upír, pi kterém se myslí na upíjení krve, táhne se k tatar. uberirr vidma. Odkud slovo „manžel", pol. malžen vyložiti, dosud najisto není postaveno;'*) ale není pochyby, že humor lidu v druhé ásti slyší „žel", jako F. L. elakovský ve známém epigramu. Má-li Šafaík^) pravdu, si. žebrák jest z nejstarších prostonárodních etymologií slovanských, pochodíc ode jména národa „Sabiri" i „Sebiri", odkud u Srb dosud sebr z=z poddaný. Panovník íše turecké sultán našim pedkm slul „žoldáa", patrn s píklonou na „žold". Že si. „rek" pes svj eský zevnjšek a starodávné užívání jest hostem nmeckým, poznal již Jungmann, ale v etymologii (recken, reichen, rex) po píklad Adelungov pochybil, ano znlo ve sthném. wrecchio a reccho, ve sthnm. recke a znamenalo prvotn psance, potulného dobrodruha. ^) rf

amiral,

;

„otrok" a špan. „infant" pvodn významem byla irá pravda; infant z lat. infans nemluvn znamená dít, potom po výtce dít královo, taktéž otrok složeno jsouc z ot a rok (srv. íci. koen ekj znamená nemluvn, pak pachole na dvoe panském sloužící (=i:páže), pak sluhu vbec a naposledy nevolníka. „Sedlák" r. 1848 vykládáno za pohanu, ježto prý znamenalo sluhu, jenž pánovi pomáhal do „sedla" pichází ovšem od „sedla", ale o významu „sídlo, dvorec", srv. Carskoje selo rr carské sídlo a naše etná Sedlišt, Sedliska, Sedlce a Selce. O si. pstoun viz shora str. 17. „Kubna" jest lat. concubina souložnice. Cizi slovo „sensal" (Wechselmakler) u latináe vzbuzuje domnnku, jako by základem bylo lat. sensus smysl, ale frc. censal vede nás po pravé stop k lat. cenius, kteréž se jeví v poeštné form -„inže". Též „pedell"

Ze by naše

si.

totožná, zní dost podivn, ale jest to

;

')

^) ') ^) '")

Andressen, D. E. 135. Kehrein, 483, Matzenauer, C. s. 60. Srv. Jagi, Archiv f. slav. Phil. VI., 26 sil. Slov. Starož. I., 274. Dvodnji vyloženo to slovo v

XV. ^)

2,

str.

32U, z ném. dial. Seiier

Andressen, 136.

— žebrák.

Jagiov

Archivu

46

=

a

pedell školní sluha dosti má neprávem na lat. pes noha ukazuje, píležitosti nohou užívati; než pvod jeho z nm. bitten, sthn. bite!, zatemnn jest stedolatinskýra tvarem bedellus, z nhož píklonou na V R. slul kdysi panský sluha, jenž týdn do pes povstalo pedellus. Prahy pro poštu docházel, „hospes", ve kterémž zdánlivé latinském slov tajilo se nmecké slovo „Hauspost". Bedná pocházející z nm. Binder upomíná na dno, a dle nho utvoeno si. bedna. Jeden z titul císa ímských jest lat. semper augustus vždy velebný nesprávným výkladem ze slovesa augere množiti vznikl peklad „vezdy rozmnožitel íše". V mst R. rytcovi íkalo se „klavír", ve kteréž form ne každý by hledal „gravéra". Lid íká „arodjník, arodjnice" místo správného „arodjník, arodjnice" oznaují zajisté slova ta osoby, které „áry djí" rr konají, nikoliv „dávají". Žertem íká se ševci „botanik" staroesky zval se švec „šivalník" od „šival" ili „štípalek", o nichž Našemu oslovení „Vašnosti" utvoenému asi dle viz mezi „Rouchy". polského Waszmoš rr Vaše Milost, mnozí dobe nerozumjí, íkojíce bu „Vážnosti" nebo „Vašnosto" a teba si pi tom „zaonikajíce", oznaujíce oním slovem osobu „vážnou", toto tvoíce dle „pednosta, starosta". ;

;

;

Oslovení jemnostpáu, jemnostpaní složeno rovnž z „Jeho Milost pán, Milost paní" a na „jemnost" piklonno. Pi slov „panoše" svádí druhá a tetí slabika mysliti si muže, jenž „po (:= za) pánovi" pánek jsouc svém nosí zbra; zatím jest to zdrobnlé „pán", tedy

Její

^

úedním

titulem

nižší

šlechty;

srv.

od

si.

jun junoch

ili

novoesky

jinoch, jinoše.

„Dráb" a „drabant", slova to u lidu v neblahé pamti, protože takový panský dráb dost a dost „drápal" a týral, pišla k nám ze sousedstva, totiž z nm. traben, strhn. draben klusati a znamenají tedy pšáka. „Záletnik" nyní obyejn znamená vtroplacha, jenž „zadle Matzenauera ') jest létá" od dívky k dívce, u žádné nevytrvaje koen slova toho let o smysle ctíti, tedy záletnik rrr „kdo svou milenku ctí, jí se koí". Staroeské si. „fojt" nebo „vojt" vyhlíží jako skrácené Vojtch, zatím jest to nm. Vogt a ob slova plynou z lat. advocatus. My ve slovech „neboh, nebožec, nebožtík, nebožka" ješt

jej

;

cítíme

pvod

z

ne- a boh 1:=

kdo nemá

zboží,

chuas, a

posléze,

kdo

ale v polských tvarech „nieboszczyk, nejvtší chuas :=: umrlec nieborak '^) i ve slezském „neborák, neboráek" vyniká již píklona ^Pohodný" na „nebe", vedle které slovo nebožtík k nebi se odnáší. „po hodných" sedá, nejsa dle obecného výkladu jest lovk, jenž hoden sedati s nimi pospolu; z druhotvaru „pohodlný" zdá se vycházeti, že to národní eufemismus, ježto pohodný znamená tolik co užitený.^) jest

;

')

^)

*)

Listy filolog. IX., 20L Miklosich, Christ. Termin. 35. Jungmann a Kott, Slov.

;;

47 „tluma", „tlumoník", jehož pvod sahá do perštiny,') od„tlumoník" utvoeno zajisté dle „tlumok", se kterým ovšem pouze dle zvuku souvisí. „Velmož", slovo to dle Jungmanna nedávného rázu, bezpen dle polského „velmožný" jest upraveno; pravý tvar jest „velmuž", tolik co struský boljarin, novjší SI.

vozuje Palkovi'*) od „tlamy";

Zatemnlé si. „trpaslík" vyložíme si bojar =r veliký muž, magnas. ^) ze stslov. trbpesteki}, totiž mužík „ti pst" velký; bohatýr pochodíc zdánliv od adj. bohatý jest pvodu tatarsk., raadarsky bátory od-

m

vážný.

V. Appellativa místná.

zcela

Pi slov „žalá" mimodk tane nám na mysli žal, vhodn znaí místo žalu ale již Jungraann (Slovník

tudy žalá s.

;

dobe poukazuje

na

frc.

geole (ti

žól),

sti. geola,

gaola

v.

žalá)

= vzení

co do formy rovná se naše „žalá" stlatinskému geolarius :^ žaláník."*) Velmi vznešené píbuzenstvo má sprostá „šatlava", totiž kostel; nebo kdežto kostel vznikl z lat. castellum, šatlava prostednictvím francouzského chatellet z lat. castelletum tvrz, pevnstka v nm. Schachtelei jest assimilace provedena ješt dkladnji.^) „Jizba", stesky jistba, a jest pvodu jakéhokoli,^) venkovanu našemu znamená sí, kde se „jí"; podobn „sednice", jak se vbec na venkov íká místo „svtnice" a to zase místo „svtlice" ') :=: sí svtlá, st. svtlnice aestuarium (Bohemarius) naproti temné komoe, jest sí, kde se „sedí", k emuž lavice kolem kamen a vedle zdí postavené takoka samy zvou. Francouzské si. „loge" (ti „lóž") ze stlat. laubia, lobia, logia^) (srv. naše podloubí) docela zešténo jest zmnou rodu, nebo zhusta se íká „koupím si jedno lože" místo „jednu lóži". „Arrest",') frc. arrt ze sti. arrestum zatknutí, též sloveso arrestare rr zatýkati má podobu složeniny ze spojky ad- a restare, což konen i jakéhos takéhos smyslu poskytuje; avšak správn jest psáti „arest" atd., nebo základem jest eck. áotazóv nález, rozkaz, ágécrxtiv líbiti se, s ímž

=

dobe

srovnati lze

nému íká

lat.

Dstojnický „pavillon"

placetm; nesprávn se znamená zatýkajícího, místo

placere a

„arrestant",

což v

J.

pektn

')

Matzenauer, 348; Andressen. 155.

')

Slovník

s.

v.

od obyvatelstva

tluma.

Perwolf ve Slov. Sbor. 1884, 515. *) Matzenauer, 376. ^) Matzenauer, 320.; Jungraann s. v. šatlava. *) Matzenauer. 37. ) Gebauer, Hl. 96. *} Kehrein s. v. Loge. »)

'

Id. s. v. Arrest.

;

též

zatýka-

„arrestat".

na „babylon"

;

48 tamže povstal podivný tvar „ulmacín" z nm. Pulvermagazin. „Viký" a staroeský „výkuš" podobajíce se domácím složeninám plynou ono z nm. Erker, toto z lat. arcus. Z lat. solárium nr pokoj sluncem (sol) „Komnata" ze stlat. vyhívaný, povstala zvuková píklona „želí". caminata jest pokoj komínem vlaským nebo dle našich pojm kamny je „harabalek", z nm. Hahnenbalken, na opatený. Nejvýš na nj chodí kohouti a slepice „na ád", jak naše hospodyn místo „na hrad" íkají, pomýšlejíce asi na drbež „adem" vedle sebe sedící. ásten stejného pvodu je si. hampejs z nm. Hahnenbiss, lat. gallimordiura, kterýmž slovem oznaovány vykiené domy, mající ve štítu kohouta slepici štípajícího. „Kuchyn", „kucha", „kuchati", „kuchtiti" a p. jsou zvukové píklony, jichž základem jest stlat. coquina, cucarius atd. Sí pro ele ili pro oráe, stresky rataje, sluje dosud „Fa„ratejna"; místy slyšeti též „vratejna" s píklonou na „vrata". sáda", totiž „lícní" strana (lat. facies tvá) budovy vyslovuje se též „faáda", bu divnou píklonou na „fá" aneb že frc. c se te jako naše . Zobecnlé si. „barák" jest po rodu románské, frc. baraque, z provine, barra ty, žer,^) tedy barák n^chýže ze žerdí nebo prken sbitá. Palkovi ve svém slovníku uvádí též si. „špicraraenát" :^ ostrý pvodu jsouc temného oblouk ve sklepení, jehož druhá ple upomíná na sbíhající se „ramena". Zvláštní pozornost zasluhuje si. rampouch; vyskytuje se jednak o významu stechýl Eiszapfen, jednak podloubí; piavd se podobá, že zde máme pípad podobný jako pi si. „prejt", totiž slovo to že znamenajíc stechýl je slovem domácím, znamenajíc podloubí cizincem, jenž si vypjil eské roucho Matzenauer") podpora ve druhé ásti vidí nm. Bogen, v prvé Rahm, stu. ram snad i na pol. frambuga možno pomýšleti. Místo, kterému naši pedkové íkali „chýžka" nebo „sekrýt" (locns secretus r= místo oddlené, tajné), za našich dob po nmeku pojmenováno „obtrit", místo ehož s píklonou velice prhlednou slyšeti „obkryt". „Kašna" z nm, Kasten, „pilí" z nm. Pfeiler, stlat, pilarium, „hejcuk" z nm. Abzug jsou pouhé zvukové adaptace; smyslem se piklání ,, cisterna" místo „cisterna".^) „Apatyka" dle rozumu lidu, tuším, souvisí s „apetytem". krámy" z ohledu libozvunosti promnily se v ,, mastné", srv. ,, Masné

pd

—

—

;

=

mas. Hospody opodál za mstem se nacházející zhusta mají zvláštní název ,,kocanda"; slovo to odvozeno od ,, kotc", t. j. budek kupeckých, kterým v as výroních trh vykázáno bylo místo mimo msto, a znamená tudy hospodu u ,, kotc"; a ponvadž jsou kramái nejveselejší snad národek na svt, vyložíme si odtud výraz „kocandi", koncovka -anda je vbec známa, srv. kot. j. rozpustile se veseliti vanda. klecanda, prachanda a j.; pi této píležitosti povšimneme si ;

')

Kehrein

^)

C.

')

Palkovi, Slov.

s.

s. v.

Barrake.

289. s.

v.

cisterna.

49 totiž voz s kotci ili, jak my íkáme, s „fasuky", tato slova dostala se do jemuž my íkáme „koí" zdánlivého píbuzenství se slovesem koovati, které dle dra. Ilanusze pochodí od pers. ku, turec. go rr: sthovati se (Práce filol. II, 461.). Litorayšlská jedna hospoda má podivný název „hluchanda", jakoby se slovo to skládalo z kmene „hluch" a koncovky práv dotené; i

a

„kotcích

voz"/)

„kotcího",

zatím jest to lety opatil „locanda al slovo"^ v oné

;

vlaské slovo „locanda" v

eské kukle;

svj hostinec „u zeleného stromu"

raajetník totiž

ped

nápisem vlasliým albero verde", ze kterého v ústech lidu zbylo jen prvé nápadné úprav. SI. „silnice" dle elakovského,^) jehož mínní i Kott za své pijímá, by byla zdailá píklona smyslová; dle nho s!. silnice, nevyskytujíc se dív než v XV. století aniž v jiném náeí slovanském picházejíc, utvoeno ze staršího „súmnice" a to z nm. Saumpfad, v nmž vzí sti. sagma, sóma, srv. soumar mezi jmény zvíat; naproti tomu J. Jireek ^) vykládá dle Dobrovského si. silnice jako „silnou cestu" a dokazuje to místem z eských Gesta Romanorum, sepsaných taktéž v XV. vku, kteié zní: „u jednej cesty silnej sedáše, lat. in via publica sedebat, nm. und sazz auf die gemain strazzen, dodávaje, že si. „súmnice" neznamenalo nikdy víc než nm. Saumweg, totiž cestu pro soumary, kdežto „silná cesta" izz silnice je cesta veejná a všeobecná, jak z latinského a nmeckého znní vy„Haluzna", „chalouzna" plývá; kterýžto výklad je zcela pesvdivý. íká se velké, spustlé síni, tuším s píklonou na si. chalupa, anot v tom sthn. Hallbs.'*) Cize vypadá a zní si „falous, falousek", jinak též pekýlko, pekelec, co spsobeno zámnou hlásky f za prvotné p, planda palousek pak je místo na kamnech, pilous, flanda srv. filous Slova „gymnasium" a „realka" lid si upravil kde to nejvíc „pálí". v „iranasium, ignasium", též „ignacium", snad upomínkou na svatého Ignáce, jenž ovšem na gymnasiích jezuitských obzvláštní úcty požíval, a v „erálku" i „regálku"*, nkdejší praeparand pezdíváno „eperie". „Špalír" z vl. spalliera, vlastn opera zad (lat. spatula lopatka, plece), potom loubí stromové u eských zahradník pijal tvar „špar^l" s píklonou na si. špacír a rýti; titéž z nm. Mistbeet paišt utvoili si poloeské polonmecké listbet, Poláci „inspekta" jako od lat. inspi-

—

—

Nm.

též

:

;

hebinec zmnilo

se ve „štít'', v Doudlebsku „kabinec, kavinec", o jehož významech viz Jungmannv a Kottv Slovník, skrývá v sob nepochybn sti. cabrio, Velký sad kolem zámk též cabiro, plur. cabirones, stfrc. caveron. ') cere.^)

Gestilt

docela „ktít". ^)

')

-)

3) *)

SI.

Svtozor, 1882, str. 74. V nmeckých L. upomíná firma ..Gastbaus Gottsande" dosud na eskou kocandu. Dodavky k Slovníku Jungmannovu, 41.

iM

18G2,

Matzenauer

str.

*)

Karlowicz Kotsmich.

')

Matzenauer 188.

'")

364.

172.

7.

4

zum

50 slov „park" ze sti. parcus ohrada, odkudž i nm. Pferch na první pohled zdá se býti „parkán" lenem téže rodiny, ale již význam r= místo mezi hlavní hradbou vnitní a nižší zevnjší tomu odporuje, cingulum, nm. Zwinger; k nám slovo „parkán" i latinský jeho peklad pinesli stavitelé vlaští, k nimž pišlo z arabštiny.') „Praný" z nm. Pranger objevuje se též o form „planý", v emž vidíme již píklonu Dokonale petvoeno a zdánlivé onomatopoeické jest si. zvukovou. „žumpa" z nm. Sumpf. „Eisenbahn" zeštno slovem „ajbrzon" dosti vtipn oznaujíc vozidlo, které nás „brzo" dováží na místo. Místo „trotoár" z frc. trottoir eši i Nmci íkají „tratoár", tito piklánjíce je na sloveso „treten", oni na „tratiti". „Výhe", vyhlížejíc jako eská složenina z pedpony vý- a druhé slabiky slova ohe, piklonno z goth. auhn-s pec.*^) ,,Nístj", „níst", které Jungmann spojuje s ec. taría rz ohnisko a lid se stnou (viz níst), dle Matzenauera ^) pichází od stslov. koene nt, srv. naše roz-nítiti, dle Mikl. n pedraženo, u Slovin. isteje, luž. jésc ofenloch. SI. „pozemek" zhusta ;

=

—

ve

slyšeti

form „podzemek".

VI.

Jména

zvíat.

Mezi nejstarší a nejctihodnjší píklony slovanské patí „velutvoeno zdánliv podle domácích tvar Velvary, Veltrusy, zatím dokázal jazykozpyt, že velmož a znamenajíc „velkou obludu" velbloud jest cizincem, ovšem od pradávných dob zdomácnlým, jenž do jazyk slovanských se dostal z gothštiny, kde znl „ulbandus", toto pak že jest piklonno z ec. lat. elephantus, tudíž název velbloud vlastn náleží slonu; vskutku také v nejstarších památkách velbloud stojí ve významu si. slon, srv. 1884, 176; jiné Rovnž tvoeno jest patvary dialektické jsou „vejrbloud, vembloud". vskutku máme zde „velryba" oznaujíc na pohled „velkou rybu" pípad podobný jako ve slovech: vánoce, vrhcáby a p. O dvojím smyslu slova „pražma" viz úvod str. 17. Název ryby „laberdan" zzz sušená treska ve form „laprdoun" obdržel nejen koncovku než zdánliv koen eský, kdežto povstal z názvu anglického msta i Aberdeen, odkud tresky k nám byly piváženy. Malé rybce, kterou se líkne na velké r3-by, rybái íkají „ízek" s patrnou píklonou na „ezati" že se má íkati „hížek" od hížiti ili hrouziti, svdí moravské „hrouzek".'*) Týž lid moravský brouky vbec nazývá „chrobáky" a „škrobáky", maje, tuším, na mysli tvory, kteí se po zemi bloud",

;

M. ;

;

')

Památky

III.

=)

Matzenáuer

=>)

Fil. L.

')

Bart. Lid 26.

88.

1884, 189.

51

dle Mikl. z lat. bruchus. SI. brouk pochodí „hrabou" a „škrabou". v Boleslavšt jmenují venkoncem Chrousta (Melolontha vulgaris) sloveso „przniti" zídka slyšeti; pravý tvar jest „przníkem", „brzník, brzák", totiž brouk, jenž „brzy" na jae vylézá; „ponrava" larva chroustova, pojmenována jest od „ponoení ili „pondrava", se" do zem; lid si slovo toto, jehož pvod se mu stal temným, konrád, kondrát, kondráb s prhlednými píupravil rzn, jako: klonami. Od téhož koene nr odvozeno si. nravenec, rozlišeno mra-

a

venec, kdežto prostonárodní a dialektické tvary „brabenec, brablenec, Známý brouek „berunka" (Coccibrablec" na „brabce" upomínají.

„bedruka", jako by s bedrem nebo nella) v Boleslavšt se volá „Dank" a druhotvary jeho „danl, bedrnikem spolený ml pvod. dahel, dannel" z lat. dáma zvukem se piklánjí na jméno známého SI. „o" jest pvodu nmeckého stn. orse; nm. Pferd poproroka. chází zase ze stlat. paraferedus; pravd se podobá, že toto latinské psobilo na utvoení našeho dosti nesrozuniitelného slova slovo „miraochodnik" Zelter, odvozeného od subst. „mimochod", ve kterém

též ') dokázal správný tvar ,.jinochod" Gorre pijali jsme z nminy. SI. mrcha, mrus. Op, marha, pol. marcha odvodí Mikl. ze sthn. merha, sthn. march. opice je zvukem málo pozmnné nm. alf, angl. sas. apa (Mikl.). „Žralok" od „požírání" zejm utvoeno; polská forma slova toho, kterou také Pressl -) pijal, zní .,žarlok" v smysle stejném; teprv Šafaík^) zavedl tvar nynjší. Men zní pol. brzana, srb. mena, slovin. nioruna, poslední slovo ukazuje již na lat. muraena. Poeštné „papoušk" kloníc se ku slovesu „papati" ze st. ec. nciTrayá^ se vyvinulo, a to z arab. babagá. Hmyz „ovad", který „hovada" tžce „Jepici"', odkud zaznívá souží, tyíýž nazývá se „hovad" a „hovado". ^Stihle", si. japati, srv. nejapný, Matzenauer"*) se ec. empis spojuje. malá totiž malá štika, mlo by se práv proto nazývati „štikle" štika, ale píklona na adj. „štíhlý" obdržela vrch nad pravou etymologií. „Krocan" a „krta" z nm. Truthahn a Truthenne pispsobují se ke slovesu „kroutiti", odkudž lidové pipodobení: „chodí jako krocan nebo krta", t, j. kroutí se, a starší název želvy „šilkruta" z nm. Schildkrote pipodoben zase slovu „krta". Místo správného „strakapoud" ujalo se „strakapoun" pichylujíc se k si. „kapoun", toto

již

Jungraann

„herku''

tušil

a

Prusík

;

strhu, guore,

m

pak a všecky ve slovanských a jiných jazycích se vyskytující jeho formy vzniklo z lat. capo.^) „Vžník", domácí pes, dle Rosy pojmenován od toho, že doma „vzí", Jungraann srovnává dolnolužické vžanrdra; v Domažlicku íká se rau „ježník" s píklonou na „jež". ')

-)

')

Arch f. si Phil. Krok II. Svtozor lSo5. 18i.

')

C.

')

Ib. iný.

si.

III.

52 „Buvol"

z

lat.

bubalus

vypadá

jako

Název krysy „potkán, potkan",

domácí

nhož

složenina

slova

„vl".

ozývá sloveso „potkati", dostal se k nám z vlask. pantegana, stlat. ponticana ') (pontus moe, domácí název krysy „štakor" vyhynul tedy myš pes moe pišlá) v obecné ei. tená znalý latiny nechá se svésti k domnnce, že název ještra „alligatora" od lat. alligare pivazovali jest odveden, by i významového obou slov spojení nedovedl vyložiti; než vzí v tom špan. al lagarto z lat. lacerta ještrka. „Skivánek" u nás piklání se na adj. kivý, na Slovensku „škrovánek" na si. krov; dle L. Malinovského (Práce filol. I. 193) složeno ze sko-vrau, rusk. sko-vranbcb, skovronek; „podsební", jako že jezdec má jej srv. ha-vran rus. ža-voronok. „pod sebou" sed na nm, (odtud i skrácené „poce, na poce") prvotn bylo „sedlo". „Housenka" vypadá znlo „podsedlní", protože na jako zdrobnlina slova „husa"; ovšem spojitosti smyslové mezi tmito dvma zvíátky není a pihlédneme-li blíže, shledáme, že ona zvuková píbuznost jest dílem assimilace, která housenku vytvoila z „vousenky", Naše „štnice" zatemnila pvod srv. pol. w^sienica a „ernohouz". svj od „stny" vzpomínkou na poátení spežku ve si. štípati; docela tak luž. scnavec visí na si. sna a nm. Wanze na si. Wand, znamenajíc zvíe „po stn" lezoucí. Hada „užovku" (Coluber) v Rychnovšt zovou „žofku", nevím zda pro podobnost zvuku se slovem dštovka, žížala. Ve si. „bažant" z ec. lat. „Žofie" ili „stovka" phasianus (totiž pták od eky Phasida v Kolchid picházející) cítí snad lid sloveso „bažiti", podobn jako Rosa název ryby „lipana" libostí lípne";") koncovka (Thymallus) vykládá tak, že „huba po „ant" je velmi obyejná a oblíbená, srv. trulant, ozant, kydlant „Bahnice",^) plodná ovce, svým zvukem se odnáší (Guirlande) a j. ku si. bahno, ale ststlov. agnica, též naše jehn st. jahn svdí, že bacoun) nebo že „bahnice" poátené b jest pedsuto (srv. ocún tvoeno vzhledem ku verb. .,obahniti se". Z výraz ováckých, které z velké ásti jsou nmecké, uvádím „loovec" a „loovka", ze kterých zaznívá si. „ovce", ana ob jsou assimilace nm. Leitschaf. O si. pisko, z

se

;

K

nm

=

nm

—

kteró

i

v ostatních jazycích

slovanských

se

vyškytá,

J.

Grimm

pro-

mínní, že vlastn pochází od nm. beiszen kousati, ale že tyto tvary slovanské pozdji zase do nminy vnikly a z nich že se vyvinulo nm. Beiszker, Beiszer, Beiszel; Matzenauer hled k rozšíenesl

pd

slova na slovanské'*) pochybuje o pravdivosti tohoto nejnovji i Andresen ^) slovanský pvod nmeckých slov tvrdí; u Slovan, zejména u nás, psobí dojista na slovo „pisko" píklona verba pískati, jakož u Slovák znamená též „píšulu" a u nás nosti tohoto

tvrzení;

^)

Mikl. a Matz. Jiingm. SI. s.

^)

Matzenauer

')

11).

'")

D. VEt. IDO.

')

v.

15.

277.

lipan.

53 „Králík" jest patrné zdrobnlé slovo dít. toho nabyl odtud, že Nmci latinský název tohoto zvíátka cuniculus pipodobnili ku si. kunic, Kónig nazývajíce jej ve

nadávkou

„pískající"

„král"

jraéna

a

stední

dob

ktinigel,

z

ehož Kanínchen

doslovn petlumoili

;

naši

pak pedkové

slovem „králík". Naše nvktopteros v noci létající,

nm.

„netopýr" dle tak že ve druhé Hattaly ') pošlo z ple zvuk slova „péro" zaznívá; jiné píklony jsou „nedopýr, latopýr, znní nmeckého slova Fledermaus latorayš" a j., na které asi a našeho adj. nedopeený psobilo. „Jestáb" tuším i pro podobnost se slovem „jeáb" samohlásky své zamnil, ježto pvodn znl „jastreb", stsl. jast rebi), totiž pták „reby" rr koroptve jedoucí, požírající.*^) O „varanech" nm. Warneidechsen se vypravuje, že lidi ped krokodily „varují", odkudž prý i jméno jejich; podntem této dosud rozšíené domnnky jest jméno tchto ještrek vypjené z jazyka egyptského, v nmž varan znamená ještra vbec. Jméno bájeného „vlkodlaka" Leger ^) vykládá tak, že ve druhé ásti vidí srbské „dlaka" srst, teriy vlí srst; pozoruhodná jest forma slovenská „vrkolak". Zvláštní zálibu ve stídání hlásek n a m vidti ve si. „nedvd" ze správného medvd; jako zde beze píiny, ba i proti zejmému smyslu n vystídalo hlásku m, tak naopak se dje ve si. mravenec, Mikuláš z ec. Nikolaos a j., nejspíš pi tom psobila ástice „ne"; srv. též nyšpule z nm. Mispel. „Soumar" zdá se býti domácí složeninou jako „soukup" a p., i staré je dost, nebo základní slovo „soum" a adj. „soumní, súmní" (súmní stezka Saumpfad, viz elakovského Dodatky k Slov. Jungm.) vyškytá se již záhy ve století XV. pes to pvod jeho jest cizí, totiž sthn. saumari, stl. somarius, kteréž jako románské tvary it. sóma, frc. somme, šp. salma plynou ze stec. sagma bím, sagmarion zvíe bemena nesoucí; odtud si vysvtlíme, pro u Slovák „somár" je nadávkou jako u nás „osel". Z „hranostaje" utvoila lidová etymologie „chramostejla" a na Poduží dokonce „ráno stála".*) Skoníme tuto sta slovem „raenažerie", což asi lidu znamená ústav, kde zvíata divoká dostávají „žráti" jest to slovo francouzské znamenající dvr pro drbež a dobytek, sti. menagerius správce takového dvora, pochodící z lat. mansio obydlí, sídlo (manere zstávati), z toho stfrc. mesnage a novjší raenage (ti menáž) hospodáství.^) slovo

ec

si.

—

=

;

;

Skup. 62, Mut. 02. Miklosich a L. 41. Slov. Sborník 1883, 447. Bartoš v Obzoru 1885, Kehrein 420.

str.

163.

54

VII. Rostlinstvo. Kíše rostlin etymologii prostonárodní poskytovala a poskytuje hojnost vzácných píspvk; nejen krásný kvt, ale i léivé vlastnosti, které každé rostlin byly a jsou pipisovány, vábily Slovana k po-

nm

drobnému jich poznávání a budily v snahu, aby jména jejich dle nkieré vynikající vlastnosti utvoil nebo do slova z ciziny pijatého svj vlastní, více mén vhodný smysl vložil. Z nejstarších

—

píklad

jest „tebule", slovo toto prodlalo celou historii; pochodíc ec. yaoéq.vlov objevuje se v dkladné latinsl<é o tvaru cerefolium, ve kterém druhá ást eckého slova jest peložena a první na latinské slovo cera vosk piklonna; z latinského pak tvaru vznikl jednak nmecký tvar Kerbel, jednak eský tebule. Jiní odvádjí slovo to od latinského tribulus. Podobno jest si. libeek, st. lubeek, pol.

pemn

z

lubezyk, lubistek,

stn.

tvary odnášejíce se

lubestecco,

nhnm.

zvukem ku slovesu

kteréž všecky

Liebstockel,

nmin

ku si. Liebe odvozeny jsou z lat. .levisticum, kterému nejvíce se blíží naše ;,vlstek" jeho druhotvar „ligusticum" bylina z Ligurie jest etymologie latinská; jako pak dívky libeek nosí, aby se „líbily", tak „laskavcem" „lásku" vzbuzují, „odolenem" se sílí, aby svdným slovm „odolaly", v „devater ní ku" (helianthemum) devtkrát se mj^jí, by krásy nav

„líbiti",

=

byly,

;

„karafiát" ženichovi dávají, by nevsty „nekáral" ') (od nec. yaoóqvllov), a j. „Jitrocel" (dle Jungmanna prý recte

y.aQvóq:vllov,

dle obecného mínní má moc „játra celiti", t. j. hojiti, odkudž „ocelivá", obyejn ocelová voda v pohádkách; pravou etymologii naznauje výraz „ran o cel" znamenající bylinu, která rány

jatrocel)

hojí,

ve

nebo vzí

staroslov.

toliko ve

v prvé polovici

jgtro,

form

stnm.

slovesa

eitar

„jítiti,

píklony

slovo

u nás

obhu nhnm.

z

=: neštovice, dosud

rozjítiti"

vyšlé,

znjící

Eiter,

se zachov.alo;

které jiné

obsahují tvary dialektické jitrocíl (též v herbái erného), jitrcejl (u Zalužanského), jitrocí, jitroví, celníek. Se slovesem celiti

zdánliv

:

souvisí

název rostliny „celdo,

.

též

celidon,

celieston,

cele-

duk

(Klatovsko)", což není nic než pkná píklona smyslová lat ec. chelidonium vlaštoviník anebo polaíinlého „caeli donum", což Tadeáš

Hájek pekládá „nebeský dar".

„Ne tesk"

hrom do nich „netískal"; srovnáme-li mor. že netesk u Slovan a zasvcen

Xmc

lid

sází

na stechy, by

hromotesk

a vírae-li,

bohu bromovládnému, vyložíme „netesk" za zkomolené ze staršího „nebetesk". ..Bedrník", nm. Bibernell, obojí z lat. pimpinella oznauje bylinu tuto jakožto „bedra" sílící, emuž svdí národní píse pjíc: „Pijme pivo ^)

Sobotka, Rostlinstvo 52.

byl

;

55

bobkem, „Pivoka",

jezme

s

bedrník

kvtina bledí k

,

nebudeme

stonat,

nebudeme

mít."

thrácké Paionii kvetoucí, z ec. lat. rovnž má barvu ervenou. pivu, které paeonia, zejm vzelo lat. aquila „Orlíek" tlumoí lat. aquilegia, jako by v pravd podobnjší výklad jest z adj. aquilegus vodu sbírající. orel Neradi odhodláme se ..Cizrn" z lat. cicer piklání se na „zrno". zíci se práva na poetický „barvínek", tím neradji, že jej v této form nalézáme skoro ve všech jazycích slovanských, podobn jako „rži" než lat. pervinca jest základem všech tvar slovanských, a rozšíení jeho vyložíme tím, že píklona na si. „barva" a „vínek", jakož dosud v Polsku a na Malé Rusi nevsty vínek z barvínku si pletou, ') totiž

v

nm

;

;

í

se jmenuje „bul i na Mýtsku „vol v oko" a okolo Tebechovic „boleoko"; Jos. Jireek") se domnívá, že „volvoko" vzniklo z „boleoko", a mínní jeho potvrzuje lékaské užívání této kvtiny; koho totiž „bolí oi", ten si jí potírá oi íkaje: „Boleoko, svítioko, koho bolí, mne nebolí", srv. nm. Augentrost; ale akoli tomu tak, pece trváme, že pvodním tvarem jest „bulící oko", po prvé, že velmi pípadn srovnává veliký, žlutý a kulatý kvt této pkné kvtiny s velkým okem vola, a za druhé, že názvy rostlin ode jmen zvíecích vedené jsou dosti hojny, srv. volské ucho, psí víno, hadí mlíí, myši ouško, konitrud, koniklec a j., s ímž lze též srovnati ec. buophthalmos i zoophthalraos, t. j. bulií oko a pol. sice píklonou wolowe oko. Do dvou posléze jmenovaných slov zvukovou se dostal, nebo konitrud nespsobuje „koním trudu" neboli práce, než pravd se podobá, že to dkladná assimilace nm. Genadkrt, Gnadenkraut, a koniklec, které dle zvuku soude oznauje klec na kon, znlo správn „poniklec" od ponikati =:: ztráceti se; jiné podivné názvisko dává se této rostlin od koenáek, totiž „plzlatník", jakoby snad každá taková bylina mla ceny pl zlatého; zatím však jest to velmi šastn pipodobeno z latinského názvu „pulsatilla". Z nmeckého slova Dornapfel vyložíme asi také naše „durman". „Euphrasia" nabyla píklony velmi dkladné ve form si. je

Kvtina,

usnadovala.

oko"

(trollius,

upolín)

která na Rychnovsku

sluje

„k"

„ambrožka", u

Nmc

sv.

a

Ambrož

sv.

pknjší píklona

se

s

(hled ku

Augustin

vyškytá

ve

oima si.

si.

nic

Auge);

nemá

initi,

v jižních

„bez";

na

nm.

upominá podání, že bylinka tato léí nemoci oní.*) jména svtc jinde u jmen kvtin a bylin zhusta i

„marjanka"

nm.

ovšem pak

echách ješt Augentrost

Píklona na se

naskytuje

Majorán, vl. maggiorana, frc. marjolaine „petržel, vzniklo z lat. ec. amaracus s píklonou na sv. Marii; petružel, pat r uzlen" z ec. lat. petroselinum miík skalní (ec. ntrott skála) ozývá se želem nebo lenem Petrovým, „hemánek" ')

•)

^)

vedle

Morawski v progr. uymn. Tarnovského 1884.

M.

1863, 338. 555.

Svtozor 1876,

;

5G na pohled jsouc derainutivera jména osobního „Heman" není nic než ponkud zmnný ,,rmen" (v píin pedrážky hlásky h srv. Hertina vedle Rtyn) a „ruraenek", a nic „ruraného'" na sob nemá a to zase eská assimilace latinského (camilla) romana; také „rozmarina'' i rozmanité její druhotvary v rozliných dialektech našich „rozraarija, rozmariján, ro z marijune k" a j., jichž základem jest lat. ros marinus rosa moská, vypadají jako složeniny, jichž prvá ás£ jest pedpona roz- a druhá jméno panny Marie, a v národní písni vypadá rozmarinka jako njaké stupování raarjánky („Marijánku, rozmarynku, která mode vykvetla"), práv jako „ach, bože, rozbože" sem též patí „lucinka", jinak „vojtška", která nikterak nesouvisí se jménem sv. Lucie, než jeví spodobu s nm. Luzerner-klee ;

podivn

o Kunrata opírá se dosti

jauofít,

si.

„kundrásek"

si.

si

„józefek",

v

Gunder-

z

Janu, vzí stfrc. jannaie r=: místo kovylem porostlé. svatých nacházíme také v polštin;'^) sv.

upravil

nm.

z

toho povstalo „kontryhel" a „kondrhel"; ve janovec", jehož prvá ást zetelné ukazuje ku tuším lat. genista, ve st. latinské form ianestaria,

mann, openec,') u nás

Slováci

„karolek", a naše „petržel" zní u pi^trožtiík" a

Podobné píklony na jména tak

lid

polský

„hyssopus"

„yzúbek", „carm" kmín ve nich „pietruszki, piotruszka, v

pietrasznik,

j.

s

píklonou na Petra a pt.

kvtin „leknu" ili „leknínu íká se úslovn „leknutí" Hemanové Mstci, kterýž má leknín ve znaku mstském, vypra-

Krásné a v

nm

vuje

se o o nichž v

zvláštní

moscatum

lat.

„Muškát"

povst.^)

^ mošus

není stopy.

upomíná na

„mušky",

Devo „brazilské",

zní s píklonou kraslic z Brasilie pocházející, to barvivo zvukovou „pryzule" (Jiínsko, Hradecko a Boleslavsko), „pryzila" (Novopacko), s píklonou smyslovou „bezalka" (na Morav). „Zimostráz", jinak barvínek (viz shora), sluje odtud, že „zimu strádá", t. j. snáší, nezmrzne, ale lid jej jmenuje „zimostráz", jako by „stehl" zimu. Mezi píklony pouze zvukové poteme: „mátu" z lat. mentha, „lerpán", též „verpán" z nm. Lárchen-

známé

baum modín, „konvalinu"

z lat. (lilium)

convallium,

„orobaku"

orobanche, „ligrus", které oblíbeným rozlišením (srv. pochodí z nm. falá) a zmnou druhé ásti nabylo rázu latinského, Raigras; „p uspán" z nm. Buchsbaum, „polej" nebo „pulej", též „polej váné" z lat. pulegiura, „skoici", která domácí svj rod z

ec.

lat.

a

z

„kry"

hlásky

s

skorá,

(stsl.

Stebeš

(srv.

„klín opad"

')

Osvta

^)

Karlowicz,

1884, 52.

i Svtozor

skra

Tebeš)

7.

1875. 4.9.

zatemuje

„konopé" „žindava" ili „z ,

clinopodium, „šla tec" z domácího,

z lat.

Sinau alcherailla.

m kže)

lit.

ra.

ale

z

lat.

pedrážkou caanabis,

n dav a" k vyslovení i

znm.

mén

po-

57 hodlnébo „svlaec"; „ošlejch" z nm. Ascblauch z lat. (alliuni) ascalonicum, na jehož koncovku psobilo asi slovo „utrejcb" a j. „V o ze ec. lat. ammi nm. Aramei vedle oblíbené koncovky eské (srv. šalvj, polej) uporaíná na „omáraiti", odkud Rosa „Ttina" dle Blah. 345 i dle lidu od slovo to skutené odvozuje. Zdailá píklona smyslová jest tááti odvozena, lépe od trs, tres. „dymián" vedle „tymián", jakožto kvtina vni „dýmající", z ec.

mj"

Oviiía^a kadidlo, í>vtiv obtovati. Název zeleniny „karfiol" picbylující se znním na „karaliát" pochodí prostedkem vl. carolo tiore z lat. caulis floridus, „kedluba", též „kedlubna" jako od dlabání prostedkem vl. cauli ravi z lat. caulis neboli colis rapi (rapura epa),

latiná žertem i opravdu vykládaná jako caput ustum krom eské koncovky (srv. chramosta, starosta) jest lat. caputiura, protože zavená hlávka kapusty podobna jest mnišské kápi; jiný výklad podává Miklosich, odvádje si. kapusta prostedkem „kapusta", od hlava spálená,

sthn.

odtud

kompost, nhn. kompost nazvaná, že ,.mírá

z

v

lat.

coraposita.

nose",

srv.

„emeice" dle Rosy pvodem sahá

ISieszwurz,

y.ú^aQOii ili y.ó^ccQog; ^) podobn i „koukol" pihlížeje ku stejn znjícím tvarm frc. coquiol, ang. cockle pes své eské roucho bude asi uznán za potomka ec. xóy.HaXog. Podle toho zmnn kokoík, polygonatum, úslovn ve ..koukoík". O pvodu a významu si. „divizny" Sobotka") dí, že je odvozeno od jména bohyn Dvy; lid však, jak druhý název „divoké koení" svdí, táhne je k adj. divý a subst.

k ec.

Má-li týž spisovatel*) pravdu, íkaje, že „zná" a dlá „divy". jest íkati „devesil" z lit. debesis oblak, bylo by druhé rostliny „devtsil" (též nevesel) prostonárodní etymologií, pi emž podotýkáme, že i nm. slov Neunkraít. O slov „ocún" elakovský podaH) etymologii ne-li pravdivou, aspo básnickou, tvrdé, div,

správn jméno této že

že je složeno z „ot sjíi" (str. rus. ocyn), totiž otec synv, t. j. otec, jenž od syna jest zplozen, an syn (kvét) kvete na podzim, ovoce pak,

snad píklonou na se „bacoun" hoejší etymologie správná, muselo by se pomýšleti na ec. oy.wor. „Straí nožka" neboli „straka", delphinium, vyškytá se v Mýtsku ve form „ztracenška", chýlíc se zvukem na si. ztratiti a nška. Lat. verbena lehkou obmnou poeštila se ve „Pelu, si. „vrbina"; taktéž nm. Rebe ve si. réva, str. rýva, srv. rýti. peluka, pelynek" a p. piklonna v moravském polének a slovenském polynk; Jungmann, tuším, dobe odnáší slovo to k ec. (otec)

úslovn íká

vyrstá na jae;

„baciti"

=z udeiti

;

nebyla-li

by

pkn

polion znamenajícímu rostlinu siln páchnoucí.^)

')

Karlowicz

']

Rostlinstvo

^) *)

•')

Taniže

3,

kdež

i

O

etymologii „blínu".

polské etymologie toho slova podány.

254— 25G,

IíSo.

Jest to výklad botanický známého „filius ante patrem". mannovu Slovníku. Kott. a Jungm. s. v. pelun.

Dodavky k Jung-

58 stlat.

Sobotka

iusquianus,

slovena jej

spojuje,

leda

lid náš stží s jiným obšírnji píše které jinak se vyjaduje frasí „honiti

')

;

tíná,

s

Davida". Ježto

ecko

stromy

a Itálii k

ovocné

nám

se

sice

dostaly,

posud stopy toho nesou. k ec. lat. cerasium, nebo

z

východu,

nebudeme

„Teše",

též

t.

j.

„steše"

nm.

Asie,

z

ale

pes

že názvy jejich

se diviti,

hledí

bezpochyby

Kirsche -) „broskev" jeví assimilaci zvukovou, ale „beskev" (srv. zábesklý) též smyslovou. Jiné zvukové píklony jsou: „marhaník", slov. margarana, cho. malogranj z lat. raalum granátm, vl. melagrana;^) jablo, zdrob. nm. Spilling; „špendlík" z jablko z malum Abellanum (Mikl.); „bluma" z stn. Píiume a to z lat. prunum zrr švestka „datle", starší forma „daktyle"; „nyšpule" z ec. mespilon;*) „kdoule" z ec. kydonion, kdežto druhotvar „kutna" k nmeckému prostedí stn. kutina sthn. quiten ukazuje;^) „meruka" z lat. armenica, t. j. ovoce arménské, pi emž prvé hlásky dle povahy jazyka pestavny a hl. a odsuta,**) ale druhý tvar „meduka" již piklonn na „med"; „rozinka" skrze nm. Rosin ze stfrc. rosin, a to opt z Jat. racemus zr: hrozen, jakož i eský druhotvar „hrozinky" smyslem na „hrozen" se piklání; ") „rengle" i ,.ringle" z franc. reine Claude, t. j. ovoce královny Klaudie; „renetky", s píklonou smyslovou „ranetky" (ranný)

k

;

;

z

frc.

reinette;

„amrhele, marhule"

z

lat.

amarella,

t.

j.

tešn

na-

„moruše" z lat. raorus; „mandie" z eckého áixv/dah], odkud píklonou na sloveso raandere žvýkati lat. amandola, od nhož všecky ostatní tvary; „locika" z lat. lactuca; „zárostupky", domácí to píklona, znamenajíc hrušky se „zarostlými stopkami" *) kyslá;

„raaruše" vedle

;

„pomoran" a

orancium,

ze

opt složeno z lat. pomum poslední slovo svým pvodem tkví v Orient pomme dorange s píklonou na or zlato; eská

stlat.

kteréž

(arab. nárang),^) frc.

pomerancia,

což

forma dialektická „podraoran" poskytuje píklony silnjší; „švestka" Jablka na „kíž" pekrojená zovou se u nás kíz lat. sebastica. ale s píklonou na žaly, na Slovensku štépánky od slovesa štípati, jméno sv. Štpána, též na Hané stepány. Dalekým hostem jest hruška „pergamotka, pargamuška, pergaraentka", jejíž název odvozuje se patrn od msta vlaského Bergaraa '") neb od Pergama neb od pergamentu; pravého výkladu se doítáme v Andresenov nm. etymo')

^) ^) ') "•)

") ') *)

"j

'")

Rostlinstvo atd. 383. Hattala, Brus. Matzenauer, C. s. 250. Ib. 254. Ib. 232. Gebauer, Hl. 84. Matzenauer, C. s. 297; Kehrein 1^81. Bartoš v

Osvt

Kehrein s. v. Pomeranze. Matzenauer, C. s. 109.

s.

v.

Rosin.

59

logii,')

že

to

slovo arabské

znjíc tam „begarmudi",

t.

j.

královna

dle míšeských hledá se obyejn v Mišni J. Svatka (Lumír 1891) správn se íkalo a má íkati jabl. rašenská, ježto se daila v okolí msteka Mšeného blíže Roudnice. Cizí pvod

hrušek.

Domov

jablek

;

„bramboru" dokazuje se i z cizopanských jeho pojmenování; „brambor", správné Branibor, svdí, že plodina ta k nám pišla z Pruska ^) „erteple" vzbuzuje bezdky pedstavu tepla sálajícího z bramboru erstv uvaeného, odnáší se sice k ura. Erdapfel, ale i slovo nmecké kteréž znamejest prostonárodn piklonno z vlaského „tartufola"", najíc pvodn houbu lanýž peneseno jest na tuto plodinu rovnž podzemní a bambulovitou jinou obmnou slova toho jest nm. Kartoffel u Slovák zovou se brambory „kruraple", „krumpiry", odkud vyznívá nm. Grundbirne, kteréž opt není nic jiného nežli peklad Rozmanité pífrancouzského pomrae de terre, t. j. ovoce zem.^) klony lze pozorovati na tvarech vzniklých z eckého dyyovoior, jenž u nás zní „okurka", na Morav „oharek", „omurka", na Slovensku ;

;

;

Staroslovanský název fíku jest „smokev", „uhorka, uherka" atd."*) vsutá kterýž sice nezapírá svého rodu z eckého (Tvy.ov, ale v hláska m prozrazuje, že Slované jej pijali od Goth, kteí píklonou Oleandr ze sti. domácí z eckého slova upravili si své „sraakka". lorandrum a to z ec. lat. rhododetidron zní polsky holander.

nmž

VIII.

Léky.

z nejstarších a nejpopulárnjších názv pro lék jest lékoice, pochodíc skrze lat. liquiritia z ec. ylv/.vooi^a, t. j. sladký koen, osládi ném. Likritzen. Rovnž stará a dokonala píklona jest „letkvar", též „lektvar a lekvar", nm. Latwerge z lat. eiectuarium, kteréž podivné slovo svým tvarem a zvukem napodobuje ecké pvodní ey.XEiy.rov ^) od slovesa iy.leí/co vylíži na Slovenska lekvar znamená to. co u nás povidla. Nemén starobylý jest lék zvaný driák, jenž prostedkem nm. Driakel pichází z ec. lat. theriacon, t. j. antidoton, prostedek proti ukousnutí nebo uštknutí zvíat. '') Podle obdoby utvoil si lid ze si. unguentum aegyptiacum, t. j. mas egyptská „psiják", jako by to byl lék pro psy. Místo masti diachylové žádají si lidé asto mas achylovou nebo dokonce Jáchymovou; z nm. Verbandsalbe nebo Diirrbandsalbe povstala „mas turpánová" též tyrpantová, z lat. unguentum praecipitati rubri mas ;

')

Andresen str. 15J:. Matženauer 117. Andresen 76. Matženauer 201, Weise 37.

")

U

')

-) 'j

^J

Nmc

Theerjacke dle Andresena,

Jo.

60

ei

princmetálová. Emplastrura oxycroceura zmnilo se v lidové ve „fiastr exekucí", též „fl. crucifix". Jaký lék jest „Alojzius", poznáváme ze druhotvaru aloes. Na nkterých místech žádá se dosud v lékárnách „staré posvícení", což není než peklad nm. alte Kirmes, kteréžto slovo jest

Lék bezoar obje„prášek beváovy", spermacet zní v promn prhledné „farmacet". Ze slova cannabina aquatica upravil si lid

spodobeno vuje

arab. al kerraes rr: cochenille ervec.

z

form

ve

se

„Kunigundy

traíík".

Fisikátor z

táhnoucí, v ústech lidu jaksi jest

vesicatoriura,

lat.

spíbuznn

s

totiž náplast

puchýe

„íizikusem", jak druhdy

se íkalo krajským lékam. ..Šalvostr'' z nm. Scheidewasser luavka, svou druhou ástí ukazuje na nco ostrého, ím tato tekutina vskutku Vitrolím svou koncovkou jeví vliv eštiny, pochodí pak z lat. jest. vitriolum ili vitreolum, což jest slovo zdrobnlé od adjek. vitreus sklenný, vítrum sklo znamená tedy vitriol tekutinu jemnému sklu podobnou. Stejn zní petrolím neb petrolín. Neobyejný lék Sassafrass lid neobyejnou formou hasasasa pronáší; radix saniculae objevuje se ve form ..koen ženglový nebo ženiklejtový". Opium zvukem i úinkem zní tak, jak se na nápoj „opíjející" sluší; základem jest ecké oVrOj šáva. Lék chinin nepochází, jak dle jména se zdá z Chiny, nýbrž z jihoamerického Perua, kdež slov quinaquina rzz nejlepší kra. Znatelé latiny mohli by ve slovech gutta percba a elixir hledati latinský pvod, avšak prvý výraz jest malajský: gutta stvrdlá pryskyice, percha strom, druhý arabský, ve kterémžto jazyku „el iksir" znamená kámen mudrc. Kamilové thé nemá initi ani s Kamillem ani s Kamillou než s Chamoraillou, což jest latinská píklona eckého slova chamaemélon z= zemské jablko. Z lat. creraatum praeparatura, t. j. pálenka povstalo ;

,

zdánliv

slovo

onomatopoeické

krampampuli;

z

ec.

lat.

cataplasraa

neobyejnou formu „Káa blázen". Faba tonquiensis podobn zní Tonka bona. Povstný driánický lék zvaný Shákersafc na našem venkov je znám pod jménem sekerová trest. Assa foctida utvoil

si

lid

obyejn

jmenuje

se

u

erného

zní

Hutraych

lidu

srv.

stein;

terra Tripolitana

v alius

nebo

ozant. Utrejch (utíti) v knize Jana Hiittenrauch ') vinští dle téhož Wein-

=

;

zmnno

ve

„trupel,

trypl"

;

tinctura aloes

aleus.

IX. Hromadným

Pokrmy

názvem

jmenuje

a nápoje. hospodyn

své

zásoby

„spíží"

a ukládá je do „špižírny"; základem tchto slov i nmeckého Speise jest stlat. spensa zkrácené z „dispensa".') Zdánliv téhož pvodu

')

^)

Ddeek

v Kroku Matzenauer 333.

I..

190.

61

jest s

si.

špejchar z vyslovuje

oblibou

lat.

spicarium,

spica

klas.

„zdrava", oznaujíc, že Oblíbeným a skoro po celých echách se

Domácí je

si.

..strava",

..zdravá"

a

jde

známým jídlem jest .jkucraouch", též „kucmoch" a „kudlmoch", t. j. uhntené brnmbory smíchané s mlékem a moukou, z jehož druhé ásti také mouka nebo moucha zdánliv zní jest to slovo nmecké a sice vzí v prvé ásti koka Katze (dialek. Kutz) ') a ve druhé Mus kaše, srv. naše varmuže, nm. Habcrmus, tedy kucmouch kaše pro koky; Krolmus vykládá k duhu.

;

^

z mouky. .,Pernik"', jenž vhodn pichyluje k adj. ..perný ziz ostrý, peprný, pochodí z nm. Pumpernickel odsutím prvé slabiky, toto pak složeno jest ze slovesa pumpern, sti. bombare dunti, odtud adj. purapet zavalitý, hranatý a si. Nickel (Mikuláš) o významu appellativnéra „hrubý chlap", srv. u nás Kuba, Honza; od osob penesen výraz ten'^^o na vci;") pozoruhodno jest si. „pumpera" =:= kaše z erných jahod (Kott). Latinského pvodu jest si. „pospasy", desert. Nachtisch, v slyšeti naše po-spásti; latinsky znlo „post pastum"=po jídle; domácí název pro desert byl „pojídla" z= co „po jídle" hlavním na stl pichází, nejprve tedy ovoce, z ehož zámnou hlásky j a v povstalo si. „povidla";^) Slováci s jinou píklonou povidlm íkají „lekvar". Že „marcipán" nelze vykládati z lat. j\Iarci panis (chléb sv. Marka), patrno z tvar románských, v nichž o Markovi není stopy vl. marzapane, šp. mazapan, frc. raasiepain drží v sob prvá ást ecké slovo ,u«^«, lat. masa massa in: tsto, chléb, odkudž i moderní slovo massa :=: shntená i hmota, spousta,^) druhá lat, panis rr: chléb a spojení maza-panis oznauje touž véc dvma slovy ze dvou rzných jazyk -vypjenými, srv. velryba. „Paštika" ze sti. pastata nabyla svého eského vzezení zmnou koncovky, srv. parteta partika, a píklonou na domácí slova „paštka" nebo „štika". Polévka z krek chlebových jmenuje se „batozubka", dle zvuku nco na zub; nmeckého si. Bettelsuppe také u nás „žebrácká" nenesnadno lze se z toho dobrati; podobná jí polévka sluje „panádlová", frc. panade, vl. panada, od lat. panis chléb, tedy taktéž polévka chlebová. Pražský „dalamánek", druh bílého chleba formy podlouhlé, k nepoznání zaicmnil svj pvod ^j z francouzského (pain) Alleraagne, t. j. chléb nmecký. Názvu toho nabyl za pobytu francouzské posádky v Praze v letech 1741 1743. Z eckého

kucmoch ze .,god-z-mouk",

t. j.

hody

se

a

nm

;

—

—

—

—

m

latinskou píklonou (na si. placere) povstalo placenta kolá a z toho naše „placka" a slova od toho odvozená „plácati, naplácati". V zapomenutí vešla oblíbená nkdy „calta" ze stlat. cialda

nXa/.oí'^

iz:

rohlíek,

odkudž

nm.

Leb-zelt

'j

Grimin, Slov. s. v. Katze. Audresen, DE. 179.

^)

Jimgmanu.

')

Weise,

')

•)

Srv.

Slov.

s. v. povidlo. W«jr. im Lat. 2.3. 1801 I., str. 477.

gi-iccb.

Lumír

a

Celetná ulice;

pouze v Doma-

62 posud

žlicku

calta

sirupus piklání se nápoj,

s

ímž

srov.

žije ve významu „vánoka".*) „Sirob" ze stlat. zvukem na si. siroba; pvod hledati v arab. šaráb-) též známjší u nás „sorbet" a „šerbet", z nichžto

latinám

se zamlouvá pro zvukovou podobnost s lat. sorbere Též „kandis", obyejn „cukrkandl" latinái zaznívá píklonou na lat. candere, candidus (blo)skvoucí, aneb na ostrov Kandii ale zde etymon je vzdálené, totiž pers. „kandi"* cukrový.^) Si. „tvaroh" i Miklosich pokládá za domácí (tvar-ogt), Matzenauer za nmecké; srovnávajíce se s tímto máme „tvaroh" z stnm. twarc za píklonu smyslovou na slova tvar a roh. Ve si. „svaina" volnjším pravopisem i pvod prvotní význam se zatemnil; znlo díve „svatina" a znamenalo „kvas pro svaty", t. j, svatební hosty. „Treska" ili „hup" (Stockfisch) v ústech kuchaek se mní ve „tesk" nebo „trest". Zvukové píklony jsou: „skýva" z nm. Scheibe, „piškot" z frc. biscouit a to z lat. bis coctus dvakrát vaený, „žemle" z nm. Semmel a to z lat. simila pšeniná mouka; „preclík" z nm. Bretzel a to z vl. braccialetto bracchiale náramek. lat. „Lívanec", též „líhanec" Matzenauer*) odvádí z ec. laganon, bez poteby; koncovku -anec nalezne ve si. maz-anec a kmen ve slov po-lév-ka; ostatn i synonymní výraz „lité doleky" ukazují ku slovesu „líti" jakožto koenu „Peené svíková" nazvána tak sice od svíky, ale svíka tato jest výraz penesený oznaujíc ,,jako svíka" rovný, silný a dlouhý sval v zadní tvrti hovzího dobytka, jenž se k této peeni nejlépe hodí rovnž nm. Lungenbraten nic nemá initi s plícemi (Lunge), než s lat. lumbus, což asi naší „svíce"

prvé

srkati.

;

i

=

,

;

Nm.

Rostbraten kdysi zešovalo se slovem „konina" místo Kost vidl Ross a dle tobo tlumoil. Frc. omelette, t. j. oeufs mélés míchané vejce vyskytuje se ve form „amoletka" a „namoletka". Místo „kousíek" (zdrobnlé od „kus") slýcháme „kouštíek", pí emž úlohu hraje zvuk importovaného slovesa „koštovati" (viz toto mezi slovesy) ::=. ochutnati. „Koií svarba" není nic než „svaené" kroupy s hrachem. Pna na polévce se usazující zove se „šum", což s naším slovem „šum" rz: Geráusch nic nemá spoleného, pochodíc z nm. Schaum. Moravské národní jídlo zove se bátošna; jsou to kapsiky naplnno masem, které se podobají bátoši, t. j. myslivecké kabeli Waidtasche.") U nás v Cechách podobnému se íká „maltošna", t, j. Maultasche. Na zelený tvrtek pojídají se „Jidášky". vhodný to název jídla, které se požívá toho dne, kdy se „Jidáš pálí'". Vánoní štdrovnice úslovn dle nm. Stritzel jmenuje se trucilka. Víno „žampánské" druhou svou se

rovná.

patrn

;

naivní pekladatel

—

nemu

')

Sdlení

'^)

Kehrein

'')

\) ')

prof. s.

v.

Piskáka. Syrup a Sorbet.

Kandis. a pod. 1882, Sdlení prof. Bartoše.

Ib.

s.

Listy

v.

filol.

str.

203.

63 „Žernoseckému" se pezdívá polovinou ukazuje, že je pro ,.pány'". „éernosecké", ponvadž význam první ásti této složeniny „žernov" potuchl; viz Žernoseky mezi vlastními jmény místními. Vínu madeirskému název „Dry Madeira" vykládá se tak, že žertem se íká „Madra" toto víno „tikrát" plaveno bylo pes rovník; ale výraz „dry" jest Název anglický a znamená „trpký", naproti tomu „sweet" sladký. sladkého vína španlského „sekt" i ve vzdlaném laikovi vzbuzuje pvod myšlénku na lat. secare a pedstavu neho obzvláštního ;

;

která pisula se k románskému adj. seco, secco, lat. siccus sucbý, ježto víno takové z hrozn skoro suchých se lisuje.') Silné erné pivo zove se u nás podle nmeckého Bockbier „kozel" a na dkaz, že se pi tom skuten na kozla po-

slova

tobo

jest

zastínn hláskou

t,

avšak mýšlí, zobrazuje se kozel na lahvích, sklenicích, pivnicích atd. kozel s tímto pivem nemá pražádné píbuznosti, spíše jest ;

n

Nmc

hannoverské msto Eimbeck proslulé druhdy svým silným pivem v Aimbock, ein jako u nás Rakovník, jehož jméno znenáhla Bock a posléze v Bock;") tím mén máme my píiny toho názvu se pidržovati, jenž prost z nminy vydlužen; naši pedkové takovému silnému pivu íkali „samec". „Koalka", „koavka" pochází z polsk. gorzalka a spodobila se tak snadno jako „rozolka", „rosolka" z lat. ros solis rosa slunená. Nápoj dle francouzského msta Cognac nazvaný nabyl tvaru „koák", pi emž se asi myslí na koalku Slova „brynda" a „breberka", silnou, která je íkajíc „pro kon". kterými se též koalka oznauje, pes svj zvukodobný zevnjšek (srv. interjekci brr!) jsou pvodu španlského (brinda i brebaje rr: nápoj), pinesena byvše k nám nejspíš prostednictvím španlských voják ve 301eté válce. ^) „Olej" z lat. oleum znamená patrn nco, co se „leje" „brabancový" olej nenabyl svého jména od brabenc ani od zem brabantské nýbrž od jihofrancouzské Provence (ti Provans,

to

mnno

;

,

lat.

Provincia),

odkud nejlepší

olej

se

vyváží.

X. Roucha a látky. echové záhy

svého národního kroje a jeho místo zatím se stalo, že až dosud veliká ást našeho šatstva má jména francouzská. Z nejmladších jsou kalhoty zastar. kalioty z frc culotte, v druhé ásti piklonno na domácí „háce" =: spodky ^) „kabát" hledíce k tomu, co práv pozbyli

ujaly nejvíce a nejdíve šaty francouzské; i

;

')

*)

^) ^)

Andresen, DE. 182. Andresen, DE. ISl. O piv tomto i u nás str. 304: „Pivo Embekské velmi život istí." Jeábek, Stará doba romant. básn. 249. Brandl, Gloss. XY.. Matzenauer 190.

známém

viz

M.

1S63,

64

eeno,

spíše

spojíme

capót

než

strhorn. kawati,') kteréž caput (hlava) vzí. „Bota" a „vesta" beze zraný pijaty; stará i stední eština šibaly, štipálky (s patrnou píklonou na sloveso štípati) s

frc.

ostatn tak jako slovo francouzské v botte

la

frc.

místo bot

má

se

lat.

vlastn obuv letní, dle jiných ze stlat. tibialia, obuv na lýtka sahající (tibia hole); naproti tomu domácím výrobkem, ovšem zastaralým je „škorn", jehož pvod ze si. kóra stsl. skorá ze

stlat. aestivalia,

= kže

pedrážkou hlásky

„Kordulka"

utvoeno

ježto

")

se

š

se

svticí

zatemnil.

stejného

dle frc. cordelle,

stlat.

jména nemá nic spoleného, cordella

(lat.

bez

oor srdce),

mála to, emu až dosud se íká „oplecko" srv. mezi zbranmi „kordulá". I zastaralý „karná, karnáek" francouzským prostedím (garnache, vl. guarnaccia) vyšel ze stlat. garnache, kdežto dosud moderní „karkule" **) pímo k lat. caracalla (pvodu nejspíš keltickébo) se odnáší. Též si. „kravata" od Francouz k nám pišlo, ale tito ji od Chorvát si vypjili,*) oznaujíce týmž jménem Chorváta i kravata. „Capart" vedle „tapart" ^) ze sti. tabardum, tapartum dlouhý pláš, potom roztrhaný odv. drobné peníze žije dosud ve rení: roztrhat nco na caparf, a ve si. caparti r= malé dti; z obou, tuším, vyznívá sloveso „párati", ale v prvém pípad znamenajíc švy rozezávati, ve druhém hráti, odkudž i si. páraka =: hraka; snad na dial. kobluk akoli „capající" nožky se pomýšlelo. , Klobouk", Palkovi píše „kloponch", aby oznail pokrývku, jíž se ..zaklopují Slova uši", pichází i s maarským kalpakem z tureckého qilpaq.'') u nás zdomácnlá „parasol" a „paraple" zdají se býti tvoena dle obdoby eckého paradox, parametr a p. a znamenati ochranu , proti" slunci a dešti; ale tomu není tak; u výkladu vyjdeme od slova parasol, jehož prvá ást v sob obsahuje sloveso „parare" o stedo;

=

i

,

vkém

významu zdržovati

(srv.

parírovati ránu),

tudy parasol

to,

co

od nás zdržuje slunce; podle vlaského „parasol" utvoeiio jest franc. paraplui;^) srv. catacomba. Ve slovese parare hledati jest pvod slova „paráda", vlastn úprava. ,Špagát" dle etymologie Palkoviovy pochází od si. spojiti, vskutku však z vl. í-paghetto, spago ::= nit. „Cejcha" dávno musí býti pijato z nminy, protože tvar tento již ve staré se objevuje; Andrescn ^) zamítaje etymologii jeho od si. ziehen za píinou hlásky ch, pomýšlí na ecké íiy.rj obal. „Modrace" patrn jsouc piklonno na adj. modrý pišlo do eštiny

nmin

') '')

'")

Brandl, 85.

Matzenauer 197., Brandl, Brandl Gloss 88.

Gl.

,

*)

Andresen, 145,

')

Brandl, 14. Matzenauer 128.

«)

Gebauer, Hl. 124. Andresen, 24.

')

')

D. Etym. 175,

65 tvar španlský a portugalský almavl. raaterazzo stlat. matratium draque pouuje nás, že domovem slova toho jest Východ.') „Frtoch" z nm. Firtuch upomíná na ofru; ve si. „lochtuše* z nm. Lackeutuch ob ásti nmeckého výrazu znan se zmnily; U Tebíe v Domažlicku takové roucho nazývá se „rozplášenka".'*) což jistý druh ženského hebene slov „širáf" z nm. Stirnreif, zvukem piklonno na „širák". Roucho „rozedrané", plandající se kolem bok zove se „flandera", patrn zárove s „flamendrem" (viz mám pak i naši „plandu", toto) památka po vojácích flanderských cizopanského v podezení, jinak „flandu, plantu" že jest tohoto pvodu a s ní všecka odtud odvozená, jako „plandati* a j. Mkdejší snhobílé „Nankynky" mezi lidem se jmenovaly „Ankynky" s prFrancouzské si. „livrée" peešno ve hlednou píklonoa zvukovou. Domácí etymologie „zlatohlav" „liberaj", „montour" v „mundúr". zamníme-li zdánliv znamená „zlaté" roucho pokrývající „hlavu" druhou ást slovem »háv" =. roucho, nabudeme významu sem píslušpodobn utvoeno si. „stibroného, totiž „roucho zlatem protkávané" „Hazuka*, upomínajíc na „šíti" jest lat. casula. hlav". , Košile' prvotn dlouhý odv s rukávy,^) rovnž nm. Husacke, frc casaque z

;

;

;

;

vycházejí

„hází" ve

ze

form

mna

oasaca;

stlat.

pes ramena;

lid

s

u moravských

oblibou

íká

Kopaniár

znamená široký obojek;

^hazucha"

tak

šatu,

který se

dle Bartoše*)

jiná

téhož

hazuka

slova

ob-

„kazajka". Pro slovo „stužka" máme tyi významy cizí: „fábor" ^) z frc. faveur, vlastn píze, kterou dáma vyjevovala svému milenci darujíc mu svou stužku, ^pentle", též pantle z nm. Band, „kaloun" ziz tkaloun, a „fá" z lat. fascia, jen že toto poslední významem nyní Zvukem píbuzno jest jest obraezeno znamenajíc obvazek na ránu. si. nyní neužívané „facilét, facalík" z=z šáteek na utení tváe, sti. jest

faciletuni, lat. facies tvá, odkudž i „facka" nm. Watsche, vyhlížejíc jako slovo onomatopoeické. „Kokrhel" íká se o každé vysoké a nápadné ozdob hlavy, která takoka „kokrhá" ili kií, ze stnm. gíigerel.^j ,,Bruclek", dlouhá, až pod bicho sahající vesta jest nm. Brustfleck. Naproti tomu ryze domácí jsou „brslenky", krátké kalhoty Jsou-li ze žluté kže, která se barvou podobá devu brslenovému. „boty" darem Francie, tož ásti boty: „branzoul" r= Brandsohle, kramflek Brandfleck jsou nmecké, šviháci je nosí „ajnpalet" nebo „ajnpalec", což piklona na nm. einballig. Nmecké Schlafschuhe, ve kterémž ostatn prvá ást je pochybná, protože se ve stevících ne-

m

')

Kehrein

s.

v.

Matratze.

^)

Sdlení

*)

Matzenauer, 174.

*)

Osvta

^)

Matzenauer,

^)

Týž 218.

prof.

1884,

Piskáka.

.

1.

1.S5.

66 chodí spát,') u ná3 objevují se ve v nich dobe „šlape"; též nmecké

form

„šlapšuchy",

jako

že

se

„punocha", dialek. „pantofel"), Buudschuh, u Jihoslovan slovo

jest

„panocha" (bezpochyby dle opanka; komicky vypadá dialeUtÍLké „usekle" místo fusekle z nm. Fuszsocken; patrn se tím oznaují obnožky jako „useknuté punochy. Vlašského ^lvodu jsou „škrpály" a „škarpetle", též zvukodobné „karapetle", ono ze „scarpa" r=: stevíc, toto ze „scarpetta" stevíek.*^) Že „škapulí", prvotn^odv plece (lat. scapula) pokrývající, jest slovo latinské, snadno poznáme; ponkud zatemnn jest tento pvod ve si. „kapié", kteréž se, jak známo, stalo píjmením slovutné eské rodiny Kdo píše „peska", mysli si. že ona sahá ,,pes"' njakou šlechtické. mezeru; ale koen slova jest peh a tudy psáti jest „pezka", blova „pelech, pelouch" oznaující bídné lože nebo peinu, tuším, jest spojiti a vysviliti píklonou na naše „ležeti, leh", s lat. pelliceura kožich se kterýmž asi v etymologii lidové též souvisí nm. Loch; i „pelest" nm. Bettleiste snad tento tvar pijalo vzhledem k hoejšímu z „pelech". „Koberec" prosteiiím formy staroruské „kovrt" lze srovnati obálka na psaní. „amara" SI. s frc. couvert,^) srv. též „kopert" Kabát „kammgarnový", totiž pijato z polského; srv. šp. charaarra. z esané píze, služka pemnila v kabát „kankánový". Obracujíce se k výkladu jmen látek, konstatujeme dležitý, ne-

=

zídka pro etymologii

významný

zjev,

že

znaný poet

látek

pijal

nejprve byly vyrábny. U nkterých látek tuto souvislost neteba dokazovati, na p. manžestr od názvu angl. msta Manchester, damašek od 8tejno;raennélio msta v Sytii, mušelín

název

místa,

dle

kde

baldachýn od msta Baldaku t. j. Bagdadu, haraš však tato píslušnost není zcela jasná, protože název látky podlehl vlivu domácí etymologie, kdežto název msta ve své ryze eské obyejn cizího se ne/mnil; tak „kazimír" form chová název msta Kašmíru. „Kamrtuch", jemnjší druh plátna, jenž se má dle jména chovati „v komoe", odnáší se k frc. mstu od

msta

Mosulu,

od Arrasu a

j.

Nkdy

—

—

ponkud jiná obmna hledící Cambray, ve stlat. form Cameracum ku tvaru Cambray vyskytuje se v popise pohbu pana Petra Veka kdež se praví, že na truhlách bylo „pkné, karaaz Rožmberka,*) rajové" prostradlo;^) opt jiná píklona mluví o sukni „kaumarové" (Krok, 1889 370). O si. „aloun" jest Matzenauer ^) v rozpacích, má-li je odvoditi ze strnm. schalíne r= pokrývka z vlnné látky tkaná „v Cháionech", aneb z vl. celoue; podle píklad pedchozích snadno ;

—

se rozhodnouti pro výklad prvý.

')

^)

*)

) s)

«)

Andresen, DE. 175,

Matzenauer Matzenauer

M.

s.

v.

'ó2é.

48.

1858, str. 368. Srv. též Brandl, Gl. 86. C. SI. 135.

Z

téže

Schlafrock.

píiny pisvdíme

též

spíše

67 oznaující jemné plátno, odvádí od msta si. kment, ') jenž »Gentu", nežli Jungraannovi (Slov. s. v. kment) a Matzenauerovi,'^) kteí po píklad Dobrovského pomýšl>ji na nm. Gewand; proti tomuto mínní mluví i dial. kvant a název hornického šatu „prkvant" se hláska a nepehlasovaná objevuje. t. j. Berggewand, v nichž

Brandlovi,

si. bavlna z nm. Baum-wolle dílem malou zvukovou pemnou (ba- z Baum-) peneseno jest, zmínno shora. Nemalé rozpaky psobilo si. „hedváb"; Bergaer ^j vykládal, že „vábí je*, Jangraann pomýš eje na nm. Seid-webe, aspo ve druhé ásti udeil na pravou cestu hedbáv totiž zní stslov. godovablrb, kteréž jsouc odvozeno ze sthn. gotawebbi vykazuje skoro stejný zpsob tvoení jaho pedchozí slovo, ježto totiž druhá ást je nmecká (weben tkáti), prvá pak v obou jazycích se táhne ke si. coton, cotton, u nás nyní kartoun,*) kteréž do jazykv evropských pestoupilo z arabštiny, znamenajíc tam bavlnu a pak lehkou látku; složenina podobá se tedy takovým jako „niarcipán". „Kanafas", z nhož sukn kdysi se našim líbily, jest obmna stlat. canavacium =z hrubé plátno konopné, z ehož plyne, že poe-hodí tak jako jemnjší „canava"' z lat. cannabis konop.^) „Sarlat"' vrnji než nm. Scharlach ukazuje k pvodu ze sti. scarlatum, kteréž ostatn z jazyk východních pochází.^) „Rozho" z nm. Rosshaar nabylo tvaru domácí složeniny, srv. rozpor; podlé nho zdá se býti upraveno si. „kamelor" z nm. Kameelhaar. „Jircha" sthn, irch kozel, kže, povstalo z lat.

O

zvláštním zpsobu, kterým

peloženo, dílem

s

;

dvatm

hirius.

XI. Co

o

Zbran

šatstvu,

platí

a

výrazy vojenské.

stejnou

mrou

o

i

zbraních,

jmenovit

skoro veskrz pvoda francouzského ili hled ku pojmenování stedolatinského; emu snadno vyrozumíme, vzpomeneme-li, že Francie byla zlatá pda ryt stva, na které veškeré ády a zízeni rytíská nejpíze a nejdokonaleji se vyvinula a odkud zase na východ se šíila. etnými zajisté návštvami eských pán ve Francii výrazy pro zbroj a zbra odtamtud vypjo zbraních rytíských,

eny jsouc

a více

mén

pipodobeno

^)

Gloss. 93. C. SI. 20('..

^)

Jungmann

*)

Gebauer H.

')

že

totiž

pipodobeny. ku slovesu

jsoo

Tak

již

„brnti"

^)

s. v. hevób. 107; Miklosich, 90. Kott, Slov.; JNIatzenauer, 193; Kehrein.

*)

Matzenauer 319.

Slov. 1.

si.

„brnní"

plyne

ze

znrám

stlat.

docela

prunia,

ze

68 kteréhož samého slova jinou promnou vyšlo si. ..kruný";') „pancí" utvoeno ze sti. pancerea, a to z lat. pautex, sti. pancia bicho, tedy pancí rz: zbra na ochranu bicha; „kropie" pokrývka koská má své etymoii ve sti. cropa, frc. croupe zadek kosk}^ odtud la „spalnie" zbra plece (sti. spalla croupire umerus) chránící ze sti. spalleriura, strfrc. espalire;-) ob poslední slova jeví píklony zvukové. Za takové jest také pokládati: „kordulá" se širokou epeli, ze sti. cortelliis místo cultellus z lat. culter nž ^} „šaršouu" o témž významu od frc. charger; „fafrnoch, farafrnoch", oby. v pl. famfruochy chochol, ozdoba helmy z frc. fanfreluche *} srv. též „fábor" z frc. faveur; „kuršit" svrchní odv kožený, ze sti, corsetus, frc. corset, sthn. kursit, kteráž slova zase nkteí táhnou ke stslov. krzno;^) „štandára" prapor nm. Standhart i Standart, sti. standardm, vše z lat. extendere rozpínati ®) stfrc. estendart, „puklé" vypouklý štít, ze sti. boclerus, srv. poklice stlat. mortarium, nm. Morser zní u nás „moždí'', též „hmoždí", jako že se lovk „nahmoždi" Slováci íkají „možiar" ') zvukov pi spodobeno jest si. „tulej" z frc. douille ®) trubka u hrotu, z lat. ductile, odkudž i pol. tulej, nm. Dille. Novjšího rázu jsou: „patálie, patalijon, patrije" z frc. bataille, bataillon a batterie, která se veskrze jestliže v tchto odnášejí k frc. battre ze sti. batuere zrz biti se slovech etymologie našich voják se shoduje s etymologii vdeckou, „legruta, legramá, legramant, legramace", není tomu tak u slov: a dodejme k tomu též „legrace", která dle zvuku svého ukazují v pravd jsou to slova od sebe zcela rozd)lná k témuž pvodu, a pouze fantasií vojenskou na sebe pilátaná; „legruta" je frc. recroute (ti rekrut), t. j. branný dorost z lat. recrescere; „legramá" zní správn rcglmá z frc. reglement, ..legramace" vzniklo z lat. reclamatio z= odvolání se proti odvodu, a „legramanti", správn reklamanti jsou otcové branc, kteí odvolávají se proti odvodu svých syn; konen „legrace" je lat. recreatio osvžení a zavedeno bylo do eštiny od nkdejších školraistr, kteí tak nazvali školní prázdniny; Francouzskou zbraní jest o pesmyknuíí hlásek r a, I viz s. v. fará. také „pagnet", správn bajonet, obdržev jméno od msta Bayonnu, kde r. 1670 zbra tato jest vynalezena.

m ^

m

;

me

;

;

;

;

nm

;

;

;

a

Menší

jest

ada

našeho jsou pijata,

slov tohoto druhu, která z nmeckého jazyka do pi emž ovšem nepomýšlíme na moderní termino-

')

Gebauer, Hl. 94.

')

Brand],

•^

Matzenauer 214. Brandl, Gl. 46., Matzenauer 153. Brandl 112. Matzenauer 335.

') ')

"j

Id.

(G1.

319.

104..

')

Gebauer, Hl. 120.

*)

Matzenauer 356,

69 našich voják, kteí nezídka mluví esky slovy nmeckými a jen ídkých pípadech jakési pipodobení provedli. ..Jilec"', což zejm má znamenati tu ást mee, za kterou se „jímá", jest stn. hilze. logii

v

„Halapartna",

eno

též

znamená široinu

hellenbarte, což

význam pro

v jiných jazycích slovanských se vyskytující, utvoto však jest ze stn. hlmbarte, též

ze sti. alabarda,

nejspíš

to jest

s

toporera;

ježto v

„bradatice",

nm

jen zdánlivé domácí nevzí naše brada, než

')

široina; taktéž „akan" pes svou rozšíenost t. j. Nmecká slovanských z tatarského „oqum" pochodí.-) ,,Pickelhaube",^j která již ve starším svém znní beckelhaube (sthn. beckenhbe) ukazuje ke slova becken, stlat. bacinetum, bacinum, oznaujíc tedy pokrývku hlavy medenici podobnou, znamenit zeštno ve si. „peklhubec" *) jiný název téže vci jest „kapalec", „kapalín" ze sti. capelina,^) pi emž píklona na sloveso kapati bezdky se na-

nm. v

Barte,

jazycích

;

manula.

Z novjších výraz vojenských, pokud se na nich jeví njaká „Lajtnant" z frc lieutenant := místodržící, spodoba, uvedeme tyto místo „kyrasír" zástupce ZDÍ ve mluv lidu „lajkman" i „lajkmant" (frc. cuirasse, sti. curassia pancí) íká se ,kyrysar", místo „švóležér" pi obou na utvoení (frc chevaux leger lehká jízda) „švališar" koncovky psobilo si. husar, stsrb. hurtsari), mágy. huszár, z ital. corsar, nec. y.ovo(jcíorig, piráta.'') „Kaprál" zdali se zakládá na vl. apo ') aneb oni vždy v na si. corps, ®) našim novákm na tom asi nesešlo vidli toho, kdo je „pral". Ve si. „dezentér" místo „desertér" (lat. deserere opustiti, totiž prapor) nastoupila na místo spežky rt oblíbenjší nt. Zdailejší píklouou je si. „klenkybunky", t. j. Gelenk:

;

;

nm

;

bungen, jak

Nm.

má

která

podobá ve

se

zvukodobný.

ráz

canestro

vl.

„Invalidenhaus"

lid

si

pedlal

nm

„Tanejstra" z na chléb má ve „valethauz",

= torba

Tornister,

svj jako

poátek. že

ten,

tam octne, dává svtu „vale". Ve zvukodobném si. „lermo", též v nm. Larm vzí vl. all arme :::=: do zbraní; též z vl. mercadante pekupník podivnou píklonou na Marta nebo Markytu vzniklo „markytán." „Kasárna" uzpsobilo se docela slovm našim s koncovkou -árna, na p. Bobárna, lehárna, kovárna a p., jen že je plurále stedního rodu; ježto v nkterých jazycích slovanských i románských kdo

se

z vl.

casa

ježto kasárna nejsou zbrojnicí

než

vyskytuje se tvar „casarma", vykládáno slovo to za povstalé

arme;

než

dvod

z

významu,

^)

Matzenauer 96., Andresen Matzenauer 135. Andresen 168.

*í

Památky

')

^)

^)

") '')

*)

167.

archapol. XI., 93.

Brandl 89 Matzenauer 194. Diez 1, 141 Mikl. 93. Kehrein s. v. Korporal. Andresen, Dbl. 136. ,

;

70 obydlím voják, i tvaru (jraenujef se i ve ví. caserna, ne casarma) zdá se zasluhovati pednost si. caserne, od casa, rozšíeno dle obdoby cava caverna.') SI. „manébr" je frc. manoevre t. j. práce rukou; za našich se z raanévra st^la práce nohou. Z nm. Eáumer udláno „laraár" jako od lámati. Z nm. Schildwache a Hauptwache naši vojáci si uinili „šilboch" a „ouboch", jako by -och bylo koncovkou. „Bambitka" druhou ástí upomíiiá na „bití", ale pvodn znla „panditka" z vl. bandito psanec. SI. „zaraz, zaraz", Weidmesser Matzenauer*^) pokládá za cizí, Kehrein^} za polské; je -li prvé pravda, byla by to dokonalá píklona smyslová. O „kartái" viz mezi potebami domácími.

—

as

Výrazy hospodáské.

XII.

o „kotcích vozích", které totiž pro pohodlí cestujících opateny byly „kotcem", mluveno s. v. „kocanda" nyní íká se jim ..fasukové vozy", což nmecké, jako na Slovensku užívané „lojtra" "=. Leiter a „lojtrovec" Leierwagen.*) „Žentour" Rosa za složku ze sloves „zenu" a „táhnu", Jungmaun ^) za složku ze „ženu" a „tur", tedy stroj „hnaný turem" pravý výklad podal Matzeuauer vyloživ žentour z nm. Senkkorb; pi tvoení ovšem píklona na „ženu" ;

^

ml

;

koncovka naše -our

(srv. valour, pchour) byla pomocná. Že výklad doložíme též slovem „žengruty", utvoeným v prvé ásti z téhož nm. slova ^Senkruthe", což znamená bevno, kterým se lešení snížiti i zvýšiti mže. Místo „bryka" z vl. baraccio íká se též „pryka", ímž se dává na srozumnou, že vozík tento pocestného rychle „pry" odnáší. Z téhož koene vrz vázati pocházejí ,.provaz" a povíslo" ; o prvém slov promluveno na str. IG; druhé slovo mlo by se psáti ,povízlo", ale zvle lidu skoro v každé krajin jinak je pektila, „pobíslo, probíslo, pobeslo, províslo a obíslo".^) Podobnou zámnu pedjiony vidti ve slov „prostranky", jehož správná forma jest patrné „j ostranky" viz str. 16. „ítíce" znamená „ídké" síto a mlo by se tedy psáti „ídice", jako se i místy íká „íice" z „ítíce" asi ozývá se obilí sítem dol se „itící". Heb, jímž kolo se pipevuje k náprav, sluje místy „záplatník" *)

a

tento

dobe

ostojí,

=

;

^)

184., Matzenauer 198. Matzenauer 374.

^)

S. v.

*)

Palkovi,

^)

Slov.

s.

*)

Kott,

s.

')

Jungm.

•)

Ib.

Sarras. v.

v. s.

SI.

s.

v.

lojtra.

žentour. povíslo. h, v.

71

s

platiti, jinde správn „záblatník", protože opaten jsa aby bláto nepadalo na náprava, košatiny, kde sedává koí, upraveno „Šejtrocb", totž pfdní

pílíloDou na

stíškou

biáiií,

á-

Zvukové pipodobeniny jsou: „šticholec" z nm. Stichbolz, „krumpolec" z nm. Krumrabolz, „bamulec" z ném. Hemra-

z

nm.

Scbeiutrog.

„íprlení"

holz,

i

„šprdleiií"

z

nm.

Sjreil,

„lácaly" z

nm.

Leitseil;

kláda Jungmann z drubotvaru obraf, správn Matzenauer „Otká" nástroj k odliazo(F]l. L. 1885, 163) od ko. prát rrr vésti. vání hlíny s lopaty zní n.ísty „botka". Že „ubka", kterou se kolo „bemuje", t. j. zavírá, zcela jest rozdílná od ubky zzi feny, leží na mlo by se íkati „šubka", protože se v tom skrývá ném. bíledni schieben; srv. prejt, šum, kartá. Provrtané devo, kterým probíhá náprava, a do kteiého se „nabíjejí" špice, slov „náboj"; jak z nm.

„opra"

v}

;

Nabe

patrno,

slovo

toto

srovnej, co níže povdíno o „uebo/íezu", jest významu píklona z ciziny pocbozí; o významu „stelivo" pati ovšem nám. Kolomasf tak jako jednoduché si. masfi piklání se na adj. mastný místo na mazati, což chybným pravopisem Pi této píležitosti dotkneme se slov ,,mandl, mandle, se stvrzuje. s

nímž

v tom^o

mandel", kteráž skoro zcela stejn znjíce znamenají pedmty r/.iié; snopy obilné v adu sestavené nebo poet 15; „mandel" znamená pvod obou tch slov je rozliný; prvé jest zdrobnlé Mandel, Mannl mužíek od podoby snopk v Jihonmecku tak sestavovaných, že se zdaleka podobají mužíkovi druhé odnáší se skrze nm. Mandel k sti. mandala, v nmž asi vzí lat. manus ruka; „mandl" lépe „mangl", jelikož stroj k válení prádla, prostednictvím ntmeckéno Mai gel z ec. lat. manga, mangana stroj a konené „mandle" plyne z ec. amygdale, o nmž viz ve stati o rostlinstvu Že ve si. „žejbio" ') vzí nm. sáubern, není pochyby; nápadnjší jest, že vedle „žcjbrovati" nz istiti obilí „žejbrovati se" znamená též sthovati se; „žejbruj táhni odtud, snad že druhdy žejbro jako nyní mlátící stroj od se" rolníka k rolníku bylo pjováno a se hmotem penášeno. Nm. Winzer zešfno slovem „vincour", nm. Ptebebogen naším „rejvoda".^) Z „návojníka", o jehož významu viz Kottv slovník, lid krajiny budjovické uinil „návodník". Podobn zapomenuta etymologie slov „obru, obušek", která jsou složena z „ob" a „ruka", „ob" a „ucho", odkudž „obrui" =r co se dává kolem ruKy, náramek, a „obuši" ri: co se dává kolem uší ^) lid zajisté „obru" pokládá za tvar zvukodobný vedený od „brueti" a „obušek" táhne ke slovesu „bušiti". Ze si. „ošitka" (o- šíti) píklonou na zhusta užívané „kosatka"

bu

;

;

^

;

povstalo

')

')

')

si.

M.

„ošatka"'.

1863, 342. Brandl, Gloss. 295. V Mater Verbor. armilla rotunda a auriculae.

,

72

XIII.

Náadí

a

poteby domácí.

Hlavní kus nábytku domácího jest „jarmara", „almara", mor. harmara, dle Rosy „jalmara", protože „pijala" k uschování šatstvo, základ svj bére z lat. armarium, vlastn skín na zbran; pro se íká „jarmara" a ne „armara", ale „almara" a ne „jalmara"? Nepochybn piklonním prvního slova ku si. jarmark a druhého ku si. almužna, totiž tak eenou adradikací, o níž viz str. 17. Též „skí", nm. Schrein jest lat. scrinium. „Kamna", jakkoli zvukem i smyslem upomínají na „kámen", potáhneme ku sti. caminus,^) již proto, že ve slov kámen a všech odvozených hláska e nemizí srv. též komnata. SI. „svrchky" jest utvoeno od eských právník stedovkých dle lat. supellectilia, pi emž rozhodovala prvá slova latinského super nad, nahoe, svrchu; naopak totéž slovo eské zavdalo píinu k utvoení nového jména latinského „altilia",") vlastn co jest ve výši (altus vysoký), tedy nahoe. Do stedoeské domácnosti patila též „vrhcábnice" ;^) slovo to utvoeno podobn jako vánoce, velryba atd., srv. str. 16. Valná domácích poteb vypjena z ciziny, pedevším od kteí opt zhusta jen hráli úlohu prostedník, pijavše výrazy pro z latiny a etiny; ovšem pak eština pijímajíc je do své zásoby neopomenula opatiti je svou peetí, mníc je zvukem aneb koncovky své na pipojujíc; sem patí: „rakev" z lat. area;*) „pánev" ze stn. pfanne, sti. panna a to z lat. patina;^) „konev" z nm. Kanne, lat. catinus; „štoudev" z nm. Stánder; „škopek" ze stn, scaph, sti. scafa, ec. lat. scaphion korýtko; „talí" spíše z vl. tagliere nežli ze stn. telir, vl. tagliare =: dliti (eský výraz jest „okín"); „moždí" viz mezi zbranmi; „dršlák", „držlák" =r cedník z nm. Durchschlag; trychtý z nm. Trichter, lat. traiectorium „kutchan" z nm. Glutpfanne; „kbel" z nm. Kiibel sti. cupellus „džber" dle Miklosiche zt; stn. zuber (s piklonou na džbán a ber-u) „láhev" z ec. lat. lagoena; „žejdlík" z nm. Seidel, sti. sitella, lat. situla okov; „židle" prostedkem nm. Siedel z lat. sedile; „kanape" prostedkem francouzského canapé z sti. canapeum, lépe canopeum, ;

ás

ás

Nmc,

n

n

;

;

;

komárm (y.ávcoxp komár); „šuple", plur. Schublade, které se „suplikou" stojí v podobném píbuzenství jako jarmara a jarmark. „Flaška" pokládá se za tvar zdrobnélý od si. flaše, pol. flacha,^) vc má se naopak; flaška

ec.

lat

šuplata,

cónópéum šuplík

z

síí

proti

nm.

a

')

") 3J *)

^)

^)

Matzenauer 192. Brandl, Gloss. 398. 96. Brandl, Gl. 370.

Matzenauer

Gebauer, Hl. 124. Kehrein s. v. Pfanne. Karlowicz 15; Weise, griech. Wórt. im Lat. 1882, Flasche.

str.

83.; Kelirein

s.

v

73

totiž

je

sti. flasca,

odkud

frc.

nm.

flacon,

Flasche,

toto

pak

po-

chodí z stec. qlaay.Hov, což opt jest, jak se podobá, obmna latinského deminutiva „vasculum" nádobka. Pvod slova „lžíce" od slovesa „Izáti, lízati" lidu není již jasný, odtud prostonárodní tvary „žlíce" a „vžice", k emuž ovšem i nesnadná spežka Iž napomáhá; podobn se stalo u slova „košt", které upomíná na kos, ana pravá podoba ohon. „Poklice" zvlášt svou zdrobjeho jest „chvost" od „chvost" nlinou „poklika" domáhá se obanského u nás práva; Šercl také

=

je pisuzuje, ovšem s tím dodatkem, že pvodn znlo „pokryka" ale pohled na základní tvar „poklice", v starší od slovesa „krýti" form „puklice", na kterou se tento výklad zhola nehodí, pouuje nás z nhož spíše o tom, že „puklice" je zdrobnlina staršího „pukla", vzí stlat. bucula, se ozývá píklona na naše „puk-nouti", a že v nm. Buckel;^) srv. též puklé. „Pucláky", polívané hrnce kamenné, v Boleslavšté „ledecké", totiž v Ledci vyrábné hrnce, pozbyly v prvé slabice hlásky n nejspíš piklonou na cizí, ale zdomácnlé „pucovati"; bylo toto zboží do ech kdysi piváženo z pruské Boleslave, Bunzlau, se zboží odtud Bunzlauer Topfe; jméno „pucláky" pak se udrželo, toto vyrábí jinde. O si. „kartá" viz na str. 17. „Filec", nkdy Zde také umístíme slova „íilec" a „ekypáž". torba cestujících tovaryš, vypadajíc jako domácí zdrobnlina, již druhotvarem „íilajs" ukazuje ke svému pvodu z nm. Felleisen, kteréž zdánliv velmi pípadn znaí torbu koženou (Fell) a železným prutem (Eisen) zavíranou; ale i Felleisen jest lidová etymologie nmecká upravená ze stfrc. valise, sti. valisia;-} „ekypáž", frc. equitím spíše, page, u latináe bezdky vzbuzuje vzpomínku na equus že obyejn oznauje vz s celým píslušenstvím, tedy i s komi; ale pravda leží tenkráte bliže, totiž v nm. Schiíf, které do francouzštiny vniklo v podob esquifmlun, odkud equipage vlastn znamená to, eho teba k vystrojení lodi a potom teprv k upravení vozu.^) „Pohár" pi své úpln eské form jest píklonou ze stlat. bicarium, picarium, vl. bicchiere "*) „pokál", jakkoli smyslem z ehož i nm. Becher, i tvarem co nejtsnpji se dotýká latinského „poculum" =r: íše, pece k eck. l^av/.áhg íše s úzkým hrdlem pipoísti teba, jakož dokazují tvary románské: vl. boccale, frc. a šp. bocal, s nimiž i „pokál" se shoduje.*) Domácí etymologie uinila ze správného „kratiknot" Velkým dialektické „tratiknot", jakoby se v tom „knot tratil". hodinám, zvlášt návžním, naši pedkové íkali „orloj", též „orel" a mluvili o pl orlu, o celém orlu ^) jest to smlá píklona zvuková

mu

;

nm

a

k,

;

=

;

')

^) ^) *) ^)

«)

Matzenauer 284. Šercl. 172.; Matzenauer 156. Andresen 172.

Id.

Jungm SI. s. v. pohár. Andresen, DE 173., Kehrein Blahosl. Mluv. 346.

s.

v.

Pokal.

74 ze slova horologium, kteréž v prvé ásti obsahuje lat. slovo hora hodina a v druhé ec. Xoyílov; podobné promny jsou „perpetlík" z lat. perpendiculum a „cifrflák" z nm. Zifftrblatt. Nmecké si. Stroh-

sack

objevuje

mimo

se

jiné

též

form

ve

„strožok"

a

„strožok",

„žok" sice také není naším, jakoby se skládalo ze „stru" a „žok" nm. Sack z nho zejm vyzírá, ale valné již zdomácnlo; ostatn ném. Sack je lat. saccus a sahá pvodem do jazyk východních.-') O slov „samovar", kterýž také u nás již se stal potebou domácí, íkalo a íká se posud, že jest vyjijeno od Tatar, kdež zní sanabar, a snad až od íanv; Anglian Tjlor^) dovozuje, že podobné náadí caihradských pode jménem av&sxpa (z ec. avróg bylo známo u sám a tipc vaiti), a že je odtud Rusové i speloženým názvem peSI. vzuli, naež pedmt i název jeho od Rusv na východ se šíil. „pouzdro", kteréž se v této form i v tomto významu nachází ve všeih slovanských jazycích, Matzenauer^) a ped ním již Jungmann spojují s goth. fódr, sthn. fuotar, stha. fuoter, emuž dáváme místa, vykládajíce vsutou hlásku dle obdoby slov: nozdra místo nosra, mázdra m. mas-ra; ale jak potom vysvtliti tvar staroslovanský puz'Lirb bulla a ruský puzo venter,*) které pece od ostatních dliti nelze? „Trnož" jest dle KoUára^) ta ást stolu, o kterou se „trou nohy"; je -li tomu tak, byl by druhotvar „drnož", protože prý dle Rosy „drží noby", lidovou etymologií. Nízká, objemná nádoba na mytí nádobí jmenuje se „stež, dez", han. hez a podobn; Jungmann®) vyslovuje domnní, že to znamená „sezanou" nádobu, tedy že vycházeti jest od formy „sez" dle našeho domnní prvotná forma je „dez" oznaujíc nádobu, ve které se „drh-ne". Ve si. „police" pvodu ze viz mezí výrazy l.ospodási. po!a, pla není již cítiti. O si. „mandl" skými. „Kudla" rovn jako „kartá, šum, prejt" a j. spojiije v sob význam dvou slov, z nichž jedno je domácí, druhé cizí; v onom pípad znamená tolik co kudrna, kuera, v tomto píruní nž jsouc ;

ek

;

píklonou

z

sti.

cultellus,

lat.

culter

nž. „Pezmeu", rovn

pol. bez-

bezmjén vyhlížejí j:iko domácí složky z pedpony pez nebo bez a slovesa mniti, kdežto vesms pochodí z nm. Be~em, Bsen, Dsem o témž významu ') jiní odvozují to si. z tur. batman (Dr. Hanusz, Práce filol. II. 4 61).

mian, przezmian,

rus.

;

') ')

Kehrein

s. v. Sack. Hattaia, Brus 42 ; Researches in to the carly history atd.,

Ib7.;

str. ") *)

^)

Kariowicz

19.

C. S. 285. Miklosich, Lex. 754.

Srv.

Jungm.

Ib.

')

Matzenauer

s.

v.

SI.

s.

v.

trnož.

siez.

'^)

19.;

Grimm, Wórtcib.

s.

v.

Besem.

Londýn

1870,

75

XIV. Výrazy emeslnické.

a

Odkud „nebozez" (vedle eštiny též ve slovinštin nabozec lužitin njebozez) pochází, dolíeno od Matzenaura,') totiž ze sthn.

naba-gér, stibn. nebi-ger, což se skládá ze slovesa nabeii vrtaii (srv. Nabe) a gér sudlice, hrot; Jungraann pomýšlel na njaký náboj kmen „neb" o smysle dutosti a rez, ez, srv. poíz; dost možno, že obmna druhé ásti Uiiála se vlivem slovesa „ezati". Prhlednjší jest

=

=

vrták, kteréž znním piléhá ku si. prapor; pod eským „trápor" skrývá se nm. Drehbolirer. Zdailou píkiinu smyslovou vidíme ve si. „ciklín" z nm. Ziehklinge, jakoby základem bylo naše „klín" jiná obmna téhož nm. slova zní „cidlina". Domácí spodobenina jest „vosnák" ze správného „ostnák", t. j. poíz opatený ostnem. „Knejp" prostedkem nm. Kneif pichází z fre canif. si.

rouchem ;

„Nytrle", t. j. matiní šroub, z nm. Mil terl, na eží, pichýlilo se ku si. nýt, nýtovati, které sice tsiké

nmž šrouby se z nminy pi-

„Rumpál" zdánliv zvukodobné jest nm. RoUbanm, pi jehož a m zamnily místa, ale z podobného Rauchbaura již I

bylo.

zeštní

IMlynár.-ká „perarlice" dle domnní Jungraannova Hámmcrlein. „Krokvice" (krokev) asto se vyskytuje snad pi tom hraje úlohu nm. gerade, kteréž se ve form ,,krotvice" vyskytuje v poeštné form „krot". Zvukové pipod(,'beny jsou ženkle, žengle z nm. Senkelnadel, „verpánek" z nm. Werkbank. Hídel, slovin. gredel, rus. gredilt piklonno na íditi pocháa ze sthn. grindel, nov. bavor. Grindel. O slov „žengruty" z nm. Senkruthe uinna zmínka shora na str. 70. SI. nžky, úslovn nožíky ukazuje zejmé k pvodu svému od si. nž, ale gen. nžtk vsutím hlásky f pvod ten znan zatemuje, srv. kus, kousek, koustíek; hruška, gen. plur. hruštk.

vzniklo

„raboun".

obmnna

z

nm.

;

:

XV. Nástroje hudební. SI.

„varhany" zdánliv

ten tohoto nástroje;

ale

v

zvukem napodobuje mocný a velebný „organon", které prvotn znaí konati, nižádné onomatopoeie není. Ve

již

eckém

%bec od koene ioy slov „piamo" místo „piano", jak zhusta mezi lidem slyšeti, eská pípona -mo (srv. kradmo, letmo) hlásí se k svému právu. „Flašinet" z frc. flageolet (ti flažolé) v prvé pli ukazuje neodvodnnou píklonu na „ílaši", ve druhé na koncovku -net, kteiá s-e vyškytá též u slov „klarinet, spinet". „Klarinet", totiž ná^roj jasným (clarus) tonem znjící obyejné se jmenuje „kladinet"; kterážto zámna hlásek nástroj

')

Matzenauer 262.

76 d práv jest opakem té, vedle níž „ddek" vyslovuje se tytýž a. „drek". Kdo slyšel kolovrátek, nebude mysliti jinak než, že druhý jeho název „ninra" zvukodobn zobrazuje breavý jeho zvuk; avšak „ninra" utvoeno z vlask. ueniare zpívati, kieré zase plyne z lat. ec. nénia píse, obyejn truchlivá. Podobnou onoraatopoei chová si. „trumerina", též „trumarina", pochodíc taktéž z vlas. tromba marina trouba moská. Místo správného „smyec", protože se „smýká" po strunách, hudebníci íkají „šmytec", pomýšlejíce nepochybné na. r

=

interjekci

Také

„šraik",

„cimbál"

a ataballo,

znaící

není

pohyb, zvukodobné,

rychlý

slovo

timbal

smycem

který což

patrno

z

se provádí. vl.

tiraballo

mají za základ arab. altabl, attabl =: kotel. Románská „mandoliua" a ruská „bandura", jak se podobá, pocházejí z téhož ec. lat. pandura, což znamená malý nástroj hudební loutn podobný o 4 kovových strunách; postup byl ten, že z tvaru lat. vzniklo vl. pandore, strfrc. pandore, novjší mandore, raandole a mandoline. '} „Šalmaj" jest blízkým píbuzným kalamáe, jen že kalamá tkví v lat. calamus rákosí, a šalmaj ve slov francouzském z latinského odvozeném chalumeau (ti šalymó), které znamená píšalu z rákosí. Zde též umístíme „kalafunu", pro hudce ve smyslu peneseném i pvodoím veledležitou; pryskyice ta nese název po jónském Kolofónu „kolofónia", na Morav „konofolija". „Moldánky", recte mulitánky, oznauje nástroj valašských pastý z Multauska pišlých. ze špan.

a

atabal,

kteréž

tvary

mst

XVI. Pojmy asové. Ze

„quatember"

dvou posledních slabikách zcela jest irá náhoda, nebo quatember není liic než skrácené ze stedolat. quatertemper a to z lat. quatuor tempora, t. j. tvero as, nebo jak naši pedkové íkali, tvero suchých dní, o kterých soudy zasedaly, dan se odvádly atd., na Sloven-ku íkají „kantry".^) „Masopust", ec. uno/.nÍQ04 (m asi maso pry), lat. carnisprivium (caro maso, privare zbaviti), patrn dle latinského názvu utvoeno ale právem lze pochybovati, že druhá ást „pst" a odvozené odtud áloveso „postiti" jsou pvodn eským majetkem; kdyby totiž byla slova dotená odvozeninami slovesného kmene pust-, musela by správn jsouce stupována zníti „poušC a „pouštti" spíše v tom vzí slovo nm. Fasten, sthn. fasta na jmenovaný eský kmen zvukem i smyslem piklónné, kteréž od nmeckých kesan dostalo se ke Slovanm pannonským (Slovincm) se

si.

shoduje

se

jménem

svých

ve

msíce Septembru,

;

;

') ^)

Kehrein

M.

s.

v.

Mandoline.

1858, 287.

77 a odtud k ostatním.^) Jméno msíce „záí" v této stažené form zdá se souviseti se slovem záiti; ale starší tvary „zaij", ,zauj" ukazují ku kmeni .ruj" (iti) a na píbuznost s „íjnem", tudy oba msíce odtud nabyly jmen svýcb, že v té dob jeleni „ijí". Msíci „prosinci" naši pedkové íkali ..prasinec", protože v tomto msíci nejvíce prasat se Dobrovský odvozoval prosinec od prositi, ježto kesané líhne a zabíjí v té dob „vyprošují" píchod Spasitele; dobe vyložil Miklosich z koene si- svítiti, -j tudy prosinec tolik co zaátek svtla. Jméno prvého dne v témdnu „pondlí" „pondle" vysutím hlásky e po n stalo se trochu záhadným; „nedle" je prostý peklad eckého názvu pro tento den dnociXTog t. j. i]fitoa\ ostatní dni krom stedy (srv. nm. Mittwoche) a soboty (z ec. lat. sabbata koncovkou zeštno, srv. robota) íslem poádným se oznaují úterý t. j. druhý, tvrtek t. j. tvrtý, pátek t. j. pátý den. O „vánocích" podle nm. Weihnachten utvoených viz „Zelený tvrtek" jest peklad latinského názvu dies úvod str. 16. viridium, kterýž výraz nepichází od zelenin, kterých se tohoto postního dne požívá, než v smysle duchovním oznauje den tento jakožto den lidí po vykonané boží správ oištných, takka omládlých a zazelenalých.^) Místo ,.posvcení" t. j. chrámu slyšeti vesms „posvícení", jakoby „svícení" bylo základem slova. Starobylá jest povra o bouce rozsvcovati tak eené hromniky, t. j. svíky o hromnicích svcené, které dle staroeské etymologie za tou píinou se rozžehají, aby „hrom nic" neudlal. ;

:

XVII. Hry. že všecky hry v karty k nám pišly z ciziny, vysvítá z názvohráského, které je skoro vesms cizozemské. Naší úlohou bude

sloví z

nho

vybrati jen ty názvy, které doznaly

Slova „karban"^

hrnec

na

losy,

,

njakého spodobení.

osudí,

nebo jsou

pvodu

a

pocházejí z lat. corbona východního,*) v eiymologii

„karbaník'', „karbaniti",

„kartami". Jednika v kartách slov „eso", dvojka stfrc. dous; že pak z „touše" eskému uchu vyznívá „ucho", patrno z pezdívky „ušák", která se dává hlavn esu Jednotlivé hody v kostkách vysloveny jsou v této pržaludskému. povídce: žiž (6, z frc. six, ti síz), cink (z vl. cinque 5, sthn. zinc) nedá, eš touš nemá, kotr (4 frc. cj[uatre), drye (3 nm. drye) zapla.^) z vl. azzardo, frc. hazard pvodn orientální, ^ hazard", I výraz

lidu

píbuzná jsou

s

„touš" z sthn. dus,

')

=) *) ^)

*)

Miklosich, Christ. Term. 55. Gebauer, Hl. 183. Grimm, "SYórterbuch lí., 1252. Srv. Zíbrt, Z her a zábav staroeských, 1889, I. 121 ad. Viz doklady staroeské a výklad u Zíbrta, Z her a zábav staroeskvch, 1. 58 ad.

78 u nás zdomácnl; hrái slyší v

nm.

si.

házeti,

totiž

peníze do banky.

Barva žaluilská v karlách francouzských slov „trfle", u nás obyejné „tref", pi emž asi vbec se vzpomíná na nm. treffjn, ale npdobe, ježto ve francouzském „trfle" vzí lat. trif.jlium je^el, jehož trojlaloným listm tyto karty se podobají; „filek" z frc. pamphil (Fil. L. Karta, která se hodí ku každé barv, sluje „šantala" 18S5, 187). slovo to, které i pezdívkou se stalo, prostedím nmeckého S-ihantel z latinského scandabím sluší odvádti. „Trumf" podle Veleslavína pochází z názvu hry španlské ;,tr.umphus Hisp micus " ') eská „bulka" prý znamená „buglia", t. j. hromadu lidí, zvláš é hašteí 'ích se, též hromadu vbec, odkudž jméno známé hry, která pvodn z Vlach pochází ;

a hraje se s kartami vlaskými, proež také názvy barev v tchto kartách posud jsou vlaské.^) O si. vrhcáby viz „Úvod" str. 16 Z her dtských zmínky zde zasluhuje „tykrdle" a hra na velkého „pána", pi které velkou úloliu hraje „palestra". Oba výrazy dosviují, jak hluboké koeny u nás zajjustilo vzdlání klass"cké; „tykrdle" totiž, z nhož se ozývá naše „tyka", není asi nic jiného než nmecké dt-minutivum Diskerle z eckého „diskos" (o ikudž i nm. Tisch), což znamenalo okroulilý kotou kovový k há^.ení.'') Druhé slovo „palestra", totiž topor, kterým se „odpa'uje" mí, odvoiuje hrá nestudovaný práv od toho „pálení", totiž odraetení míe, gymnasista vzpomíná si na eckou palaestru, t. j. místo, kde u eku tlocvik, obzvlášt zápas byl pstován; ob tyto etymologie jsou chybný, nebo „palestra" povstalo též

lat.

obmnou balista,

ze stlat. balistra

vl.

a

st, ec.

XVIII.

a

to

z

eck. ^dXlsiv

házeti,

srv.

balistra.*)

Poteby

a výrazy psací.

Akoli pedkové naši psáti umU a písma užívali (srv. koen pece teprve zavedením kesanství psaní vniklo do širších kruh; není tedy divu, že poteby i náiní psací veskrze pis,

kniha, deska),

mají názvy eckolatinské. Látka, na které se psalo, sluje „pergament", zvaná dle msta Pergamu v Malé Asii, kde poprvé užito vydlané Kže zvíecí za materiál psací místo egyptského papírového lýka; esky nazván „blpuch" s piklonou na bílou barvu, což dle Matzenauera povstalo pe?ra3knutím slabik z stnm. Buchvel. Péra chovají se v „pennale", jenž od školních détí s pípadnou píklonou ')

Viz Zíbrt, Z her a zábav staroeských,

^)

Lumír

^)

*)

1861,

I.

477.

I.

ek

218—219, 97

íman

ad.

Více o tom viz ve Velišského Život str. 3S8; házení a diskem bylo u rovnž hrou starou jako oblíbenou, ovšem jen od dosplejších pstovanou, kdežto u nás „tykrdle" jen dti hrají. Matzeuauer ve Filol. List, 1885, str. 187.

ek

;

79

zmnn

na péra znamená pvodn též „kacalamus r=r ttina, péro ze ttiny, pak i nádobku ern, do které se péra zastrkovala; u nás tento druliý v)'znara obdržel vrch, a píklona na nco „skalenébo" jest patrná. Malé zmny dožilo se si. inkoust, ingoust, z lat. ec. enkauston, což znamená vlastn erve v ohni (eck. yccíuv páliti) pipravovanou angl. ink. Ve stedoz lat. pochodí vlas. inchiostro, franc. enque, vku touto ervení (minium) malovány byly pouze iniciálky a rzné ale pozdji jiné ozdoby, jimž odtud dostalo se názvu „miniatur" tento pvod slova vešel v zapomenutí a hledán v lat. adjektivu minor menší, odkudž vyvinul se nový, až dosud vbec platný význam tohoto slova, totiž „drobnomalba". Sem hledí též výrazy „rubrura, rubrika, rubrikovati", ponvadž v listinách nejdležitjší vci psány nebo podtrhovány byly ervenou barvou. „Lejstra, lejstík, registik" jsou obve

lamá",

„pernial".

stlat.

Schránku

calaraarium,

z

lat.

;

mny

latinského registrum

(od slovesa regerere zapisovati), což znanejprve stužku v knize k rychlému místa nalezení urenou (Lesezeichen), pak knihu samu. „Fraktura", lomené písmo mnišské (od lat. slovesa frangere lámati), zní v ústech lidu flaktura nebo

mená

flachtura;

viz

,rafije"

eck.

z

mezi

poekadly

„psáti

flakturovýra

písmem".

Ye

si.

náslovné h odsáto jako „Archiv" bezdky vzbuzuje

ygrecpiov (yodq^siv psáti, rýti)

ek

místo Hek, srv. Graecus. archy, ale jest též ecké áo/jlov, lat. archivm. Si. „protokoU"*, jež docela esky zní a v úadní mluv zcela zdomácnlo, znamenalo prý první (odtud nnzoS) arch neboli pruh z lodyhy ve

si.

vzpomínku

na

den

papyrové vyíznutý; ve druhé ásti vzí ecké y.óU.ri lep. Nm. Bleíweisz v mluv lidu zní „plavajs" (píklona na plavý) nebo plevajs.*) Schránka na knihy školní jmenuje se mezi jiným „bátošna" z nm. Waidtasche, též vartošna, vátošna, bartošna a brátošna, poslední se zejmou píklonou na „bráti". „Legalisace" skomoleno ve „likasaci". Zakoníme „brejlemi", kterých mnohý písa tak nutn potebuje jako péra; lid si. brejle pivtlil do své pokladnice jazykové, jakož svdí sloveso brejliti =. brouliti povstalo pik vysutím hlásky e z eck. ;

^riQvV.og, jehož

pvod

jest hledati v sanskrité.

XIX. ásti tla lidského. Skrán obyejn nazývají se „židoviny" Palkovi ve slovníku svém vyslovuje mínní, že správn jest íkati „žiloviny", jakož prý na Slovensku vskutku se slýchá; dobrý výklad podal Matzenauer,-) odvozuje slovo to od kmene žid, židký tolik co tenký, protože ovšem ;

')

Vypravuje

*)

Plavež. Fil. L. 1885,

se,

že zesnulý str.

181.

vdce SiOvinc

Bleiweisz vlastn se jmenoval

80

ást

lebky. Z prvotného „pehrstí" rznými smyslovými celá ada novotvar povstala: pehrstlí, prohršle, prahoušel, pehoušlí, sprahoušel a j.^j Jak potuchlo vdomí pvodu slova „tštitroba", vidti z rozmanitých promn: „štitroba, štidroba, citroba"; dle Gebauera-J v první ásti vzí adjekt. tští teskný, tolik co prázdný, odkudž i tštice r:= prázdnota; tedy „na tštitrobu jísti" tolik co na prázdný žaludek jísti. SI. „kotrba", jehož se užívá s píhanou o hlav, Rosa (viz Jungm. Slov.) staví na roven slovu „kostrba", ale tomu smysl naprosto odporuje; snad lze pomýšleti na „kotr" =. tverka na kostce, pak kostka (?), s ímž bychom mohli srovnati co do významu nm. Quadratkopf.

židoviny jsou nejtení píklonarai zvukovými

i

=

XX. Nemoci. K lékm pipojíme nkteré nemoci, jejichž názvy jest vyložiti prostonárodní etymologií. „Nádcha", totiž nemoc, pi které lovk se „nadýchá" zlého vzduchu, zhusta se ozývá ve form „nátka", jakoby základní slovo bylo „tknouti". „Padoucí nemoc" sluje též nemoc sv. Valentina jak tento svtec došel k této cti, vyrozumíme z nminy, kde výraz „hinfallende" Krankheit zvukem upomenul na „Valentina" (ti „Falentin"); odtud pak výraz ten k nám i k Polákm^) se pisthoval, oznauje chorobu, pi které se nemocný po zemi „válí" slyšeti též „paroucí" nemoc, jako že se lovk všelijak „naparuje". Ze „nežid" nesouvisí s názvem národa israelského, a že jest psáti „nežit", patrno ze si. „neštovice" t. j. nežitovice. Biblická nemoc „raalomoc, malomocenství", ec. lat, lepra zdá se býti utvoeno dle sthn. malaz, které se opírá o stlat. malatus frc. roalad nemocný. lovku onemocnlému pedpisuje se „diaeta", kteréž slovo pochodíc z etiny a znamenajíc zpsob života vbec, zhusta bývá míšeno s „dietou" v smysle „denní plat", jaký vyplácí se na pí. poslancm, úedníkm a j. a z lat. dies den plyne. Oblíbená u nervosních paní „migréna" pochodí prostedkem sti. hemigrania z ec. ?)fity,Qavíov pl lebky, a tudy znaí bolest jedné ple hlavy. „Ospicc" totiž neštvka, která jazyk „osype", piklonno v „ošpice", proto že jazyk pi tom „sešpiatí". Jedna nemoc horník jmenuje se „percoch", což z nm. Bergsucht jest vysvtliti; ovce trpí na „zajík" nebo „zajch", z ehož nm. Seuche snadno si dobereme; koská nemoc „chípcí" obyejn jmenuje se „hlbcí", netýká se „hebat" než „chípí". Moderní ;

:

a

')

Viz

Kottv

i Hláskosl. ^)

Slovník.

102. KarloMÍcz 32.

81

nemoc „chipka" zove se ua mnoze „skipka". „Žloutenka" na Hané prhlednou piklonou a eufemisticky zní „zlátenka, zlátenica*. „Kurdj" jest pravdpodobno assimilace nm. Gurfei. Známé otrnutí zub nazývá se „laskominy", což Rosa odvádí od „mlaskání" nebo „lektání",

též

strnulé zuby

„oskoviny"

„voskoviny",

nebo

natený zbavuje

protože

prý

vosk

na

je toho pocitu; o pravou etymologii po-

Matzenauer ve Filol. Listech 1885 str. 175. Tak eená kost (od ko. na, nýti) vyskytuje se též v tchto lidových tvarech: kos dávní, hlavní, mládni, radní, nádní. nácká, vlaská se

kusil

návní

a láská.

XXI. Nadávky

a

pezdívky.

„Flamendr", „flámisko", tato kdysi specieln pražská nadávka, jako nyní „Pepík", v Hradecku „otrok", ve Vídni „Strizzi" atd., zbylo zde po Flámech, kteí po válce SOleté nechvalnou povst u nás sob zstavili, potulujíce se po krajích, pálíce a loupíce kde co bylo; odtud flamendr je sprostý obejda,*) jakož i nm. dialektické flámisch -) znamená lovka sprného a otrlého. S tím nepochybn

po

„flandera" rozedrané svrchní roucho, jakéž Flamové nebo nosili; docela podobn „s a sk a" =i rozdrbaná kazajka, jest památkou na Sasy. O si. „nezdvoák" viz str. 28. „For bere ní k", kteráž nadávka se vyškytá v XVI. a XVH. století, odnáší se ua pohled k nm. Vorberg, skuten však k frc. fourber, lat. souvisí

Flandrové

fraudare ošáliti;

dokonalou

jeví

Jungmann

„prlenec", žerté, pokoutní zpvák, z frc. parleur eskou assimilaci podobn „žamputár" mluvka, ;

Jean foutre bláznivý Honza, J. Jireek*) z vl. giambatore pednášitel gamb t. j. jamb ili žert. Že si, branže z frc. branche vtev, odvtví, odbor nabylo významu sb, chátra, hledati jest ve píbuznosti zvuku i významu se slovesem sebrati srv. sebránka a sebránek v Kottové Slovníku. Stejnovýznamné „pakáž" piklání se na dv cizí slova, nm. Pack a frc. bagage zavazadla. „Drak" a „draice" dává se s oblibou zlým ženám, patrn proto, že se „derou" do muže. „Šophoun" z nm. Schnapphahn znamenalo druhdy vydiducha, jenž po všem „chape", které

vyložil

z frc.

,

nyní špicla, jenž jest frc. z

„šupe"

Humor. List

Lumír

figurka,

'j

Srv.

')

Andresen. Et. 222.

*)

ili

vtí

všelicos;

franc-macon svobodný zedná.

M.

1861,

1873, 102.

I.

zpotvoeno

477.

z

Je-li

nm.

pezdívka „farmazon" „pišišvor", známá to Spieszburger

sosák,

jest

82 to

obmna

Mameluk,

„Mamlas,

dkladná. obojí

íká

se

maas"

elakovský*) spojuje se si. surovém a brubém. Rokycanští ze správného pojmenování „Podbrdáci„

lovku

o

bydlejíce „pod Brdy" utržili si pezdívky „Poprdáci". „Prevít", st. t.

locus, místo v ústraní, záchod.

j.

veselému,

jenž

rád

si

zažertuje;

prevét, vzniklo z lat. privatus

„tverák" íkáme

druhdy znamenalo

to

élovéku karbaníka i

nyní

ty

barev v kartách bud dle tyhranné podoby kosteníka bud dle kostky ^) podobné seslaben význam ném. Schelm a Schalk, Smyslem „kostelník" nebo „pálený kostelník", což znamená blíží se lovka vychytralého, všemi mastmi mazaného; spíše stojí eufemisticky místo „kosteník" t. j. falešný hrá, jakož vskutku „kostka" jakožto Zajímavou pezdívkou na nadávka vedle „kostelníka" se vyskytuje.^) Mélnicku jest „pondrholt", což prý tam znamená kriminálníka, jenž musel nosit pouta; zdá se, že to spotvoené nm. Bandhuter, tytýž nadávka, znamenajíc záletníka, který slídí po každém podvazku ženském, tedy lovk takový, jakémuž naši pedkové íkali „kortyzoun" nebo „kotyza" (z frc courtisanj a „h elrab rech tni k". Celá ada nadávek více mén vtipných svdí pijákm,'*) z nichž sem ;

slivo",

že do sebe „slívají" lecjaký nektar, a všicci „lokaj'', že ho do sebe „lokají", „korbel", že si nahýbají piln z „korbele" (viz též mezi poekadly), vochlastlajtnant t. j. dstojník mezi ochlasty. Podobné i sedláci veliké se tší v této píin pozornosti ^) nejpodivnjší z pezdívek tchto jest „balšán"; zdá se, že volena jest tato libovoaná kvtina, protože až do dneška schází na málo které sedlské zahrad jsouc neposlední ástkou „voniek", a protože „balšára" prvou slabikou uporaíná na „balík a", oblíbenou to nadávka sedlskou; nejprhlednjší jest „vornát", což bi)íc na hlavní zamstnání rolníkov.), orání, komický homonym tvoí. SI. „nezbeda", „nezbedný", správn „nezveda" a „nezvedený" povstala asi pedstavou osbek, kterých se snadno „nezbudeme". Bezuzdnému vtipu lidu ani slavné jméno není svatým: „Teleraach", protože v prvé jeho ásti ozývá se „tele", ponížen za hlupáka ve pezdívce „tele Machovo"; „Hekuba", nešastná cho Priamova, na Slovensku dává se ošklivým „hekavým" babám,*') a Talafús, slavný rytí eský, jenž nkdy byl postrachem Maar, nyní se jménem trochu zmnným „Telafús* jest Slovákovi tak málo poklonou jako nám „tele Machovo". Nadávky „hulvát" (známé již hledí:

„slíva,

„uslinni",

jsou

;

')

"} ')

Dodatky k Jungm.

Slov.

Brandl, Gloss. 22. Dle Jeábka (O básn.

román

414) název tverák odtud vznikl, že ve v misteriích úlohy komické na jevišt pii frc. diables á quatre.

*)

stedovku ertové hrající cházeli po tyech, odtud Kottv SI. s. v. pezdívka. Kottv SI. s. v. pezdívka.

•)

KolJár,

*)

Wykl.

40.

,

83 Tadeášovi Hájkovi z Hájku) a „hancút", též „huncvút" ponkud patí k sob; „huncút" je zejm nm. Hundsfott, s ímž lze srovnati vtipy v našem Mastikári (Výbor I, str. 69) a polskou nadávku „pszia krew"; si. „hulvát" Jungraann srovnává se srb. hulati, což se ani dle smyslu ani dle koncovky nepodobá, Daický ve svých Pamtech místo toho užívá nm. Unflath.*) Dvojsmyslné nadává se slabochovi, jenž se silákem dlá, „silaba", kteréž na ob protivy, silný i slabý, zvukem upomíná. Onomatopoetickým výrazem zdá se býti „p lamp a", vlastn eník na svatbách, pak vbec žvanil; ale pvod jeho sahá do latiny, kde znlo planipes a znamenalo herce v komoedii, jenž v úloze otroka bosou nohou (planus a pes) vystupoval na jevišt, kdežto hercové tragití nosili stevíce o vysokých opatkách, zvané kothurny; srv. též dialek. plarapus. Historické nadávky jsou „husinec" a „j ezovec", kterými se Husité a Jesuité na vzájera poctívali; k nim z novjší doby druží se „pijarové" místo „piaristé" lenové ádu pobožných (piarum) škol. I název divotvorné byliny „mandragory"^) slyšeti druhdy jako nadávku; „to je mandragora" znamená tolik co: „to je divous" druhá slabika, tuším, vzbudila upomínku na „draka", viz shora. Nm. truchses, stolný, jenž na dvorech pokrmy na stl nosil, sklesl u nás za pezdívku „truksa, štruksa" =: hlupák bezpochyby s píklonou na si. štruks, hrubá látka. „Tulipán, ulpas, ululum" prvotn asi pezdíváno sedlákm, kteí na bílých kožiších nosili vyšívané tulipány. „Treperenda" je ženská, která hubou „tepe", mele; v druhé polovici mohlo by býti obsaženo si. randa bhna podivná je shoda se sanskr. trapárandá smilnice. Podobn našemu „taškái" (=: kdo tašky a mšce eže, Beutelschneider) v sanskritu odpovídá smyslem i zvukem „taskaras". Nkdejší ústavy uitelské zvány „praeperaudie", ekatelm pak uitelství pezdíváno „eperák" s ironickou píklonou na adj. iperuý nebo též „štkanc" místo „ekanci". „Trula, trulda, trulant" je nyní oblíbenou nadávkou neohrabaných hlupák jak vysvítá ze slov bratra Paleka (Výbor, U, 1346): „Pošli se mnou tyry hrubé trulanty mocné

=

;

=

;

;

')

Snad

lze pomýšleti

zpsobem neštítili,

ze svých

jako

lat.

na lat vulva, které se mohlo do óeštiny dostati týmž cunnus že se naši pedkové takovýchto nadávek ;

máme svdka klassického, krále Václava, jenž jednomu dvoan pezdél Kepka, druhému Bzdinka, tetímu ika,

na

to

srv. též Brandlovo GIoss. str. 90 s v. kep a Matzenauera str. 201 s. v. znailo též nestouduého chlapa; kep, které dle nho u i Polák ba i za našich dob vyskytují se píjmení toho druhu, která zajisté druhdy bývala pezdívkami a nezídka teprve nedávno pro svou pohoršlivost byla zmnna; lid ovšem již dávno prvotný význam této nadávky zapomnl, poznamenávaje tímto titulem chlapa, na- njž patí „hl"; koncovka -át vyškytá se u etných slov domácích i cizích, na pr. Pavlát,

ech

Kubát, kabát a ')

j.

Francouzskou píklonu main de

gloire,

Handbuch der deutschen Mythologie,

nmeckou

„das Tragerl", Simrock,

460.

6*

Bi nésti," znamenalo „trulant" tehdy též prvnjší význam.') Slovenská nadávka „soniár", tolik co naše „osel" tší se ctihodnému stáí; o pvodu viz si. soumar mezi jmény zvíat. Kápadno jest, že „f ran ta" nabyl významu lovka zbyteného, lehkomyslného, veselého, ba i bláznivého, jako ve „dni „aj šel franta mezi franty", „z nouze franta dobrý", frasich: své po frantovsku trávil",**) „hodno to zapsati do frantových práv" ;*) s

nosidly, neb

nm.

siláka;

bndou míti co

Troll

raá

jen

snad franta není nic jiného než fanta, nm. fant o významu témž. a r vsuto, aby bylo získáno jméno kestn, jako též Honza, Martinek,*) Nemotornému velikánu Blažek, Michal a j. pezdívkou se stávají. íkáme „siombidlo", pomýšlejíce na slona, ano by správnji „lomNm. Spitzbube na Jilemnicku promnno ve bidlo" zníti mlo. „Muu„špickup", kde druhá ást poukazuje na píklonu smyslovou. ušpinný lovíek piklánjíc diblík", „muiídibálek", „muíídiblíek" se na si. dililik vlastn by mlo zníti „mudiblák".^j Vzpomínka biblické zkazky o poctivé Zuzan zachována v názvu záletník „staí Zuzaníci" u Bílovského*) na zaátku vku XVIII. Podle postilly Filadelfa Zámrsk< ho íkala selka, nemohouc si pama„na dvou nohách sochor".') tovati jméno svého syna Nabuchodonosor Mylná je asi etymologie Hanušova, že slovo „kabrák" pochází z nm. Dietrich Bernbard.^) Zakoníme výkladem poeštlých názvisek slovo, které se dává velikému hranaHararapáš z Lumíra:^) tému mužskému, pvodn turecké harambaša, vdce vojenského od-

=

—

—

pišlo do ech nepochybn ve pedešlém století, a to skrze "Vidt, že horvatské pandury neb hraniáry, kteí toho slova užívali. hraniái tito bjli postavy ohromné a strašidelné. Pandurská íká se o nkom, kdo zane hýit a v domácnosti hlomozit, že „dlá památka to na hospodaení paudur ve válce sedmipandurskou" leté; slovo pandur samo pochází od bandeiie, hotovosti horvatskonazývají Prusy; íká slovo, kterým Burkuš vojenské. radí,

—

;

—

se nyní o dítti podle

Maai

tla

hodn hmotném;

spojení podivné, ale po-

husar uherských, kteí tak jako Horvaté pev minulém století v echách proti Prusm bojovali. Pajsák rolník, zývka dávaná sedlákm; patrn z francouského paysa:i sedlák, vesnian, venkovan; pochází nepochybn od voják francouzských, kteí v pedešlém století roku 1740 a 1741 ádili v echách. chází

nepochybn

od

—

')

Matzenauer 354. Sedláek, Hrady HL,

')

Z

*)

Jungm

')

19.

knihy phouué.

")

Slov. s v. Martínek. Matzenauer, v. L, fil. Ib84, str. 173. ; 1862, str. 93. Pia quadrag. H. bO. Viz Zibrtv lánek o Zámrském, Sborník historický 1885. Quellenkunde str. 9.

»)

Lumír

*) *) ')

M.

18C1,

I.,

476—477.

—

85

—

pobhlík, niema: prezývka pvodn polská; pochodí nepochybn od Kozák polských, kteí v 17. století sloužili v echách Sadrapák — název, kterým se pezývá sedlákm; a na Morav.

Lajdák

z

francouského

z

franc. filou,

snad co

z

též

niemný

„satrappe", sobec,

tolik

podskoný

co sluha, poddaný. spekulant.

doby a znamená pvodn žrout, mladý dareba a t.

tolik co

Filuta,

Kuliferda „gouliafre",

— t.

filutá,

pochází j.

tolik

d.

XXII. Substantiva rzná. Groše pkné, ražené za mincmistra Zmrzlíka ze Svojšína, nastaí „zmrzlíky". Pavel Stránský vykládá slovo toto, že se SI. litkup, leskly jako hladina ledová. o nmž již v pedu str. 16 promluveno, vykládá Jongraann i Palkovi jako peníze vydané, aby obyejné se íká lakouf, což není nic jiného nebylo „líto koup" než nm. Leikauf, správn Leitkauf, v jehož prvé ásti vzí si. lit, ili Leit ir: mest, odkudž i Leitgeber :iir íen, kdo epuje mest nebo víno; tudy litkup znamená koupi, na jejíž dotvrzenou pije se mest nebo víno; slovo to velmi staré vyskytající se*) již ve vokabulai Zdikov, lat. meripotus, mercipotus. Ze si. „deputace" povstalo u Slovák „dupotacia" s prhlednou píklonou. Dobrá etymologie slovenská jest „úžera" z lat. usura zzz úrok; z lat. onus povstalo na Klatovsku „ounos" znamenajíc na statku váznoucí. Lid nesází do loterie, ve kterémžto slov francouzském (frc latterie 1= nádoba Štstny) ukryto sthn. loz r= los, než do lutrie, jakoby Luther byl hru tuto vynalezl. Ve si. partiky šmejdy, podobá se, sešla se dvé slova cizí, totiž praktika vlas. prattica (ecké nQÚizuv konati) a partéta, díl, zisk (lat. partiri dliti). Od prve jmenovaného slova pochodí též praxe, v lidové píklone prakce a prachce. Mummon, slovo syrské, jest dle Blahoslava") i dle výkladu lidu (srv. mamoná, mamoniti už lakotiti) nco „vymámeného". Fermež, jejíž druhá slabika upomíná na „mazání", podobn jako nm. Firniss plyne z lat vernix. Diamant ml by hled k eckému pvodu ze si. áddfiag nezmarný zníti adamant; zámna prvých dvou slabik stala se nejspíše obdobou etných složenin eckých 8 pedponou diá, srv. diadoch, diákon, diaraetr atd. SI. špás, jak hojné odvozeniny svdí, u nás úpln zdomácnlé, dostalo se k nám sice z nminy, ale prostedkem vlaského spisso proniká k lat. expassus od slovesa expandere roztahovati, rozpouštti, srv. naše rozpustilý '*) ve východních echách „špásovna" sluje rodinná široká postel, na zývali

;

bím

^

;

')

M.

1875, 270.

»)

Mluvnice, 229.

')

Kehrein

s.

v.

Spass.

86

=

které dti provádjí své rejdy. Pacht sice zejm jest lat. pactnm smlouva, ale malou zmnou slovo latinské piklonno jest na naše sloveso pachtiti. Obmnou pedpony poeštila se lat. ec. prognostika ve pranostiku. Gáže ili káže, jak lid íká s píklonou na si. kázati, nachází svj pvod ve stlat. vádium mzda. Ze slova billard, v nmž jakožto základní tvar vzí latinské pila mí, koule, udlal si lid

Kalup z franc. galop s oblíbenou formu pístupnjší piliár a piriál. poešující koncovkou (srv. Jakub vedle Jakob) dle Grimma se všemi románskými tvary prýští se ze sthornm. gahlaufan, t. j. laufen. Bál románských tvar prodloužením samohlásky se odod nmeckých lišilo všech pvodem jest stedolatinské ballare kepiti, kteréž opt v eckém §á71íiv házeti má své zídlo. Podobn jako bál též si. tanec u nás zdomácnlo, jak etná derivata svdí vypjeno slovo to z nminy, ale Tanz zase dle románských tvar (vl. danza. frc. danse) utvoen J. Grimm pak tyto románské formy táhne zpt ku sthornm. danson, sthn. dansen "=: za sebou táhnouti.^) Maškara s píslušnými tvary románskými sahá pvodem svým ku stlat. masca arodjnice i

;

;

;

a slovesu masticare žvýkati, požírati, ježto dle staré báje

arodjnice

Pretence zove se mezi lidem pínos nevsty nebo ženicha, kteí do živnosti se pižeujíce na ní si jej pojišují, vlastn znamená to nároky na tento pínos hled k latinskému praetensio. SI. „pohroma" namnoze zní v ústech lidu „pochroma", jakoby poOkamžik vedle okamžení utvoeno novji cházelo od adj. chromý.^) dle nm, Áugenblick. Nejvyšší a nejbezpenjší ást hradu, ve které rodina panská „v míru" žila, slula u nás berkfrit, pochodíc z nm. slovo toto neznámého dosud rodokmenu Bergfriede nebo Burgfriede zní ve stedovké latin belfredns nebo berfredus, odkudž utvoeno anglické belfry s píklonou na bell zvon, vlaské battifredo a franc. beffroi, obojí s píklonou na battere bíti se.^) Místo nulla nicka starší uitelé vybranji íkávali nola, jakož pisvdovali ásticí jo, lid ju Plakát vypadá jako slovo latinské, ale nejbližší jeho pvod hledati jest ve franc. placard, dolnonmeckým kteréž souvisí s slovesem placken lípati.^) Obšit z nm. Abschied, totiž list propouštécí, zní zcela jako domácí složenina, srv. sešit. „Vstupné" promnilo se na Klatovšt ve „stupn". Ve stedoeských spisech zhusta požíraly

dti.

;

se

sbíhá

si.

šermicle

=1 potyka,

z

nm.

Scharmiitzel

;

toto

slovo

divnou probhlo dráhu povstalo totiž píklonou na Scbar a metzeln z vlaského scaraniuccio (frc. escarmouche), kteréž naopak má koen svj v nmeckém schirmen.^) Místo cigarro navrhováno nedávno íkati sehár, s píklonou na si. shoeti a s assonancí na si. cigarro. Poltruba :

')

Kehrein

')

Kott, Slov.

')

Andresen, 183. Týž, 192. Týž, 194.

') »)

s.

v. 8.

Tanz. v,

oštrlejz, a

as. Mat. Mor.

1880,

str.

120.

87 nebo polrubna není pl trouby, než potrubí, kterým voda z rybníka Místo vakace prázdniny íká se vagace (vagari toulati se), se pouští. jakoby prázdniny byly k potulkám. Místo písnika zhusta slýchati jest písmika, pi emž lid asi pomýšlí na písmo, kterýmž píse jest tištna. Korrespondenní lístek si služka, která ho šla koupit, dosti pípadn zmnila ve „kolempoty lístek". Tanec polka dle vypravování starouška, jenž na poátek jeho dobe se pamatoval, obdržel prý jméno své odtud, že dvata „na poli" ji tanila. Klof, klofec, klofati, zdánlivá slova onomatopoeická, jsou památníky doby dávué, kdy latina vévodila a latinské pohlavky (colaphas) lítaly.^) Naše „moská pna" jest peložené nm. Meerschaura; zdá se to býti pkná metafora, mysíme-li si, že tato látka podobající se svou blostnou barvou skutené moské, vskutku z moe pochází; ale jest vbec známo, že tato látka jest hlína, jež se kope v Malé Asii a na Morav, a že s moem nemá nic spoleného, název pak její pochodí od arabského názvu této hlíny „muršura", jenž v jest assimilován ve si. Meerschnum a od nás prost peložen; u Vele-

pn

nmin

slavína jest

')

moská pna

Matzenauer, C.

S.

tolik

205.

co

nm.

Bimsstein.

Jména pídavná. z nm.

utvoeno naše „rozšafný" podobným asi bavlna z Baurawolle, „schaffen" je beztoho z nmeckých sloves u nás zobecnlých, srv. šafá; podivnjší ješt jest. že smysl eského adjektiva je zcela jiný (blíží se smyslu adjektiva „rozvážný") nežli nmeckého, které znamená tolik co „poctivý". Místo „pevný" v náeích ozývá se „penvý", protože spežka nv lidu libji zní než vn;^) totéž platí o „W" místo „dl^, tak Daický z Heslová v Pamtech dsledn užívá „smrteldný" místo „smrtedlný". Od subst. právo vedeno jest adj. pravedlný, které se vyškytá ve starších spisech eských (srv. Jungra. Slov. s. v. pravedlný); hláska s pedsuta bud ozvukem na slov. spraviti bud pro oblíbenos sprežek, v nichž s na prvém míst stojí, na p. stevo tevo, stešn tešn a p. O adj. veejný, vejevný viz na str. 16. Podobn utvoen z adj. vhlasný novotvar vejhlasný. „Minoletý" :=. nezletilý (z lat. minorennis menší vkem, opak maiorennis) tvorbou zcela se rovná slovm jako „velryba", i „rozšafný", totiž druhá ple jest peložena, prvá upomínajíc na si. minouti zstala. Srv. str. 16, Podobn v adj. movitý (z lat. mobiliá, pohyblivý) latinský kmen opaten eskou koncovkou. „Vezdejší chléb" v Otenáši psobí dtem nesnáz, protože v vidí pojem místní (zdejší), kdežto ve slov lat. quotidianus a nm. tágrechtschaffen

zpsobem jako

—

—

nm

liches Brot pojem asový v oi bije; než jméno asové pochodíc od adj. vezde, vezdy,

i

„vezdejší"

jest

pídavné

vždy, tudy chléb vezdejší

každodenn teba. „Nesmírný" unermesslich mlo by vlastn znamenati unversóhnlich, ukazujíc pvodem svým ku slovesa smíiti, jako vábný ka vábiti, hodný ku hoditi od miti znlo by

jest ten, jehož vždy,

:

složených s pedponou vz- zavinila tení a psaní „vzláštní" místo správného zvláštní, ježto povstalo

správn

adj.

nezmrný.

Obdoba

slov

124. To, tuším, i postaí k výkladu slova „pinvice" Matzenauer pomýšlí na stec nrjvetov^ což pro nedostatek prostredkujících len, jmenovit stredolatinského, pravd nepodobno.

O Gebauer, Hl. z ^pivnice"

;

98

=

vlastní. Jako rozšafný z nmeckého prostého staroeského „vlaští" povstalo „milosrdný" z lat. misericors, tak že prvá ást „Potmšilý" hled jakž takž zvukem se piklání, druhá je peložena. šije s tím ani ku pravopisu i výslovnosti znamená toho, kdo po smysl ani etymologie se nesrovnává, ukazujíc na zastaralé slovo „mšiti", tedy by se spíše mlo mluviti a psáti „podmšilý", srv. homerské vnóSga ideTv; proti prvé etymologii svdí i tvary slovenské potmluch i potmlus (Palkovi, Slov.). „Prostopášný" na Morav se vyskytuje v podivném tvaru „roztopáný", upraveném patrn dle rozlíbiti. „Nemotorný" v Podtomilý a upomínajícím na sloveso páiti v obou tvarech zraí se píklona krkonošsku zní „netamornej " smyslová, v onom na „motati" (srv. nadávku motovidlo), v tomto na okikující „ne tam" ; dle Matzenauera ') jest koenem mat, z toho „Pažloutný, pažlutný" adj. matorný neb i motorný, tolik co obratný. (dle Kotta v Táboršt užívané) zvukem uporaíná na „žlutý", emuž však smysl (::= paškrtný) odporuje; hledíce k výkladu, že pažlutný vep jest sice „žrutný", t. j. dosti žere, ale nejde do sádla, snadno se dovtípíme, že správn jest íkati „pažrutný" a etymon sloveso žráti. „Hurapolácký" tolik co bidilský nic nemá initi s Humpolcem nebo než jako slova shumplovati a huraplé'') s nm. slovesem s Poláky, hurapeln o smysle kaziti, biditi. „Stearinová" svíka v ústech služek zní „stará nová" svíka. Adjektiva „mohutný, slovutný" nezídka proti všem pravidlm pravopisu i mluvnice píší se s ti; tvary ty povstaly z

rechtschafifen,

tm

;

^

;

tak,

že na

kmeny moh-

a slov-

pidána koncovka

-utý,

srv.

bh-utý,

která se sesiluje hláskou n, jako ve si. vroucný ze vroucí, horoucwý ze horoucí a j, „Háklivý" utvoeno dle nm. hákelich, heiklich,^) jehož druhotvar jest ecklich od Eckel hnus.

tesk-utý, van-utý,

')

Listy

»)

Matzenauer, C, S. 177. Andresen, D. VE. 221.

»)

fil.

X., 64.

Slovesa. lze

Slovesných píklon domácích napoítati zanme s prvými.

i

cizorodých

dosti

znaný poet

;

Již v úvodu zmínka uinna o obmnách slovesa „v)tríbiti" smyslem píbuzné „vycíditi" (st. cudný, cúda) zhusta slyšeti o tvaru Výklad slovesa „ne„vycidliti". asi jako „zrcadlo" istým uiniti. vrazili" dlouho zstával temným (srv. Jungm. Slov. s. b. v.), již elakovskému význam slova „vraža" byl znám; teprve Brandl *) zjistil, že bylo steské sloveso vražiti incantare, wunschen, jehož záporem ;

a

jest nevrazili

verwunschen,

totiž zlého

nejen dle naivního pojímání lidu,

než

nkomu i

dle

páti, klnouti.

„Odolati"

mínní vzdlanc pochází

Týž grammatik „tanouti", které vykládá tak „quasi diceres táhnouti aneb hnutí ta(!!) has suggestiones" (ibid. 178). Místo „odvtiti" slýchati druhdy divnou píklonou na vtev „odvtviti". „Pjiti" pvod svj, jenž ve slovenském „požiati" se ukazuje, zvukoslovným postupem znan zatemnilo;'^) taktéž „o-znobiti", místo „o-zonbiti", od slovesa „záb-sti", stsl. z^b-iti =r zonbiti. Nedbalým vyslovováním „vmstnati" zní „vesnati", kdežto „vtsnati" již ukazuje píklonu na „tsný". O si. mladiti, namladiti místo navnaditi viz shora str. 6. „Vyšeptati", na p. vyšeptalá ípa, která nemá šávy, vykládá se jednak vysutím hlásky f, tedy z vyštptati, kteréž Jungmann jakožto hapax legomenon o smyslu „vyštípiti" uvádí, jednak „na základ proplétání emysl u výz

,,odvolati"

sice vyhlašuje

(srv.

Blahosl. Ml. 266).

za archaism,

tak že totiž dojmy chuové pronášejí se schopfen ve frasi ein Urtheil schópfen, odkudž nm. Schoffen, naši šepmisti, povstalo naše šeptati, jakož se te ve Deskách 220: „Pi šeptání" (t. j. vynášení rozsudku) pekážku takovou uinil. Slovesa „staiti" a „svaiti" vypadají jako pvodní,

znamu zvuky

')

') 3)

slov" ^) ze sluchovými.

Gloss., 368. Gebauer, Hl.

Šercl.

si.

Z

šeptati,

nm.

103, 124.

91 jsouce vlastn odvozena od „statek" a „svátek", tedy prvotn „statiti" snad sem patí i „ráiti" =z nco „radse" t. j. radji a „svatiti" uiniti; že pak si. „rád" stupováním vzniklo ze stceského slovesa ;

„Pabrkovati" zní v Boleslavšt „padrdrek := ddek, jakož také ob slova poekadle dtském: Baba, drek, padrek.

na snad.

roditi :=. chtíti, jest

kovati", jakoby základem bylo

spojena

vyskytují

se

v

si.

V

témž smysle užívá se na Morav slova oštrlízovati (viz Kottv Slov. výklad tento smyslem které Bartoš odvádí od si. Obstlese v.), s. h. sice se zamlouvá, ale etymologie ukazuje zejm ku si. Osterleis, velikononí píse, které utvoeno jest dle analogie slova kirleis t. j. luz. krluše), podobn jako (z eck. kyrie eleison, srv. naše krlešn, ;

jenom o to, jak vyložiti ze význam nynjší; oštrlejzovati jako koledovati, netoliko zpívati velkononí píse, než dárky a potom ve smyslu povšechnjším sbírati nco

Himmelfahrtsleis

Pfingstleis,

slova Osterleis, v

znamenalo, i

asi

sbírati za to

atd.

eské form

;

jde

oštrlejz

malicherného, jako je na p. ovoce na strom zbylé. Na liché obdob zakládá se tvar opomenu dle vzpomenu místo opominu, rovnž zbydu, ubydu dle byl, býti, místo zbudu, ubudu. Upomínku asi na zlé poínání Branibor obsahuje zmínka o zlé maceše, která nebyla na Btulinku hrub laskavá, tak dobrého vdáni a kde mohla, jí nepála a proto v tom vždycky nco „bramborila" cestu

založila.')

jí

Místo

„vískati"

úslovn

slyšeti

oznaujíc známé „domácí" zvíátko,

mého pvodu dial.

oslýchati

^ pedním

stehem

„flastrkovati", ze kterého s

piklonoa na

slyšeti

si.

sešiti,

slovo

obyejn

flastr vyznívá.

rathen; rathen

;

nebo naši

zvuk

nkomu nco",

zraditi

i

naše

pomýšlejíce

„zrázeti"

„Cachati,

snad souvisí

jíti. Éíkáme patrn na nm. ab-

oznauje nco docela

zraditi

pedkové íkali

se vy-

„Ostýchati"

vzniklo z ostydcbati.")

a

„zrazovati

základní,

Sloveso nezná-

rzná komposita mající formu zvukodobnou jménem msta Cáchy, tedy do Cách, t. j. hodn daleko

cachtati" se

„fasti kovati"

form

škytá ve

a

„jískati",

je dosti zetelno.

jiného,

totiž

ver-

nebo „srážeti", a práv podob-

zmnu

významu. Ponvadž si rob nz otrok vyve složeném slov „podrobiti" necítí pod- a robiti, nýbrž spíše po- a drobiti (srv. nadrobiti), jako na drobty roztlouci, potíti. Ježto „rozešení" jest následkem vyznání „híchv", mluví a píše se s prhlednou píklonou „rozhešiti", „Orodovati" pokládáno ješt u Jungraanna za povstalé z lat. orare a není nost

tratilo

zavinila

se ze zásoby

i

slovné,

lid

ei

pochyby, že užívání toho slova v církevní (oroduj zr ora) zakládá se na stejnosti prvých dvou slabik; avšak již elakovský v Dodavcích k Slov. Jungraannovu vyslovuje mínní, že to slovo dobe eské, odvozené od steskébo „oruží" zbra, emuž i steský tvar „orudovati"

=

')

»)

Zuzana ernínova, vyd. Fr. Dvorský, 21 Listy

fil.

1885, Matzenauer, 175.

str.

92

nasvduje; pravost pak toho mínní svtle dokazuje Matzenauer.*) SI. „stoupnouti" a odvozená ve v3'chodních echách vbec se vyskytují ve

form na

„sloupnouti", což

i

z

píklony zvukem

šlápnouti snadno lze vysvtliti

si.

;

i

smyslem

podobn mní

se zamlouvající

se sloveso sahati,

sáhnouti ve šahati, šlahati, slábnouti. Kterak obecné „vystrnaditi" pišlo k významu vypuditi, vyložíme z píklony na „vystriti". Slovo „vymiškovati" povstalo píklonou ze slova „vymniškovati".

Ze slovesa „obaliti" složeného utvoeno vzhledem k cizotvarm

z

ob-valiti

balík,

(srv.

obrátiti

z

ob-vratiti)

emballage nové sloveso „baliti",

nhož odvozena celá ada nových slov „rozbaliti, zabaliti, balení". žijící na p. ve tvarech ob-úti, obuv, v lat, ex-u-ere, s pedložkou z srostl tou mrou, že složenina za- za koen se pokládá, od nhož jinými pedponami nové tvary vznikají, do nichž nezíika pedod

Koen u pona

naprosto se nehodí,

„honositi'',

na p. vy-zouti, pe-zouti, se-zouti, rozhranicích mezi píklonami domácími a cizími položíme kteréž dle jednch plyne z lat. honos est, dle jiných je

domácí;

v

z

zouti a

Na

j.

lid

nm

pvodu nmeckého, njakou

vlepiti.

vždy

slyší

„nositi

nco

na odiv".

„Spíleti", slovo

v Boleslavšté zní „vyslípati, vyslepiti",

Z poekadla

jako

nkomu

historického „poídil jako Kec u Jankova"

nco, totiž pokaziti, mající podobu zvukodobnou. „Hurtasit" (srv. adv. zhurta) zní také „hartusit" s píklonou na nm. hart, tvrd dorážeti. „Zejdovati" prkna vypadá dosti esky, skryto nm. Seite, takže zejdovati ::::: na stranách ohoblovati, v pdl. pol. obzajdy z nm. Abseite^) srv. shora str. 18. „Štrapicírovat'" málo sice pozmnilo svj vlaský tvar strappazzare, frc. strapasser; estji vypadá subst. štrapáce, obyejn štraface s píklonou na nmecké vzniklo sloveso „skecnouti"

a nm

ale

zdomácnlé

lat.

extra a pazzo blázen, tedy strappazzare vlastn

„štráfovati"

za blázna držeti. v etymologii lidu

;

slovo vlaské je složeno z

„Premovati" s

lat.

z

nm.

brámen,

praemium (odmna)

pedpony

uhoho nal

stra

míro

verbráraen obroubiti asi tak jako „jar-

souvisí

mark" s „jarmarou" a p. „Koštovati" vyškytá se o 2 významech zcela rzných, totiž „ochutnávati'' a „míti cenu", což odtud se vyloží, že sloveso toto rovnž jako nm. kosten odpovídá latinským slovesm gastare a constare.

')

')

C Ib.

S. 63. 19.

ástice neohebné. Velrai zdailá píklona jeví se v adv. jakorát z lat. accurate peliv, které zdánliv jest tvoeno od „jako" podobné jako kolik-krát. Místo „na zadrmo" (správn zadrhmo od zadrhnouti) íká se místy „na zadrmol", totiž z adverbia utvoil si lid dle obdoby slova „zádrhel" nové substantivum. Místo „onprkem" slýchati okolo Hradce Králové ,houfrkem", z ehož vyniká pedstava „houf" a „frkání".

Místo „alifer" v bulce ozývá se alifert i adifer; alifer jest latinské fer^jiné karty pines, rozdej znova. Nebylo by s podivením, kdyby národ hudby milovný i bití mil „die not' pes to výraz tento i adverbium „notn" jest nm. nach Noten, která na „noty" jsou piklonna, vznikla ze sthn. nach nótin =z nach Nothen, jak po teba káže, hodn.') Schvávolné, svávoln" (dle Kotta v Olomúté) jeví píklonu jednak na „schváln" jednak na „svévoln". „Pece" vyskytuje se jednak o smysle nmeckého _doch", jednak „vorwárts, furbass" (šel ped-se); v prvém pípad jsouc ásticí odporovací souvisí s adverbiem „pi, napí st. na peky", z ehož zejm plyne psaní „pece", jakožto adverbia od adj. peký; v druhém pípade alia

;

„ped

se" jest spojení

pedložky

ped

se

zájmenem

se,

kteréž ražn

psáno býti etymologicky pedse aneb foneticky „pece";") z toho jde. že psaní „pedce" ani v tom ani v onom smysle není oprávnno. „Nejprve" i „prve" lat. prius nezídka se píše „nejprve" a „prvé" dle obdoby positivu stedního rodu, pi emž se zapomíná, že oba tvary jsou adverbia v komparativu i superlativu, kteréž koncovku vždy zkracují, jako nejdíve díve, nejlépe Adv. „loni" lépe a p. a piíestí „sed, leže, stoje" v obecné mluv zní „vloni, vsed, vstoje, vleže" totiž lid jich necítí v jejich pvodním významu, než pokládá je za lokály jmenné, odkud i pedložka v. Vlaské „bravo" zeštilo si naše obecenstvo domácím „právo".

—

')

')

Andresen, D. VE. 231. Gebauer, Hláskosloví.

—

2j

lac

r

a

t Is

3'"'

adj. adjectivum.

si.

ang anglicky,

slovin. slovinsky.

dial.

dialektickj.

slovo.

srovnej.

srv.

franc. frBiicouzsky. goth. gothsky.

str. staroesky. stlin

starohornonmecky.

cho. chorvatsky,

strhn.

stedohornonmecky. stredonmecky

it.

italsky,

lat. lit.

latinshy. litevsky.

luž. lužicky.

strn.

stslov.

staroslovnsky.

stlat. stredolatinsky.

stec. stedoecky.

m. místo

subst. substantivum.

nm. nmecky,

syr.

nre. novoecky.

šp.

syrsky.

španlsky.

pers. persky,

tur. turecky.

rus

rusky,

vl.

rec.

ecky.

vlašsky.

oj»€goeee^»»-

ilKejstils sloTT.

abba

syr. 41.

abbatissa 41.

Aberdeen angl. 50. abonné franc 44. abonnent 44

alabarda stlat. 69. Albendorf 37. Albersdorf 37.

amrhele 58. á/ivy^cí^-f 58

aleus 60. alchemilla lat. 56. Allemagne 61. (pain

andlské panny 43. Andresen 17, 21, 22,

)

alifer 93. alifert 93.

Abschied 86.

71.

ancikrist 40.

58, 69,

45, 47, 52, 63, 64, 66, 86, 89.

alius 60.

Abwaschung Abzug 48

23.

al

kermes arab.

60.

anklopé

al

lagarto

špa.

52.

accurate

93.

ankynky 65 annus bissextus Ansprache 23

allarme

adamant

vl. 69. alligare lat 52. alligator 52

adaptace

4.

almadraqae špaó. almara 72.

Adelung

45.

lat.

22.

85, (kdaixaq 85.

almiral

admirabilis

špa.

almužna

adifer 93. lat,

45.

admirál 45 admiratus lat. 45. adradikace 17. Adrianopolis 19. advocatui lat 46. aestuarium lat. 47.

12.

45.

anthemis romana lat. antidoton ec. lat. 69.

51.

aTToz^éw? 76.

11.

Apostolorum porta

amaniiensis

aquila lat. 55 aquilegia lat. 55. aquilegus lat. 55. area lat. 72. arcibiskup 40. arcijáhen 40 arcikníže 40. arciotec 40 arcivévoda 40. arcus lat 48. á^éóxeiv 47.

amaracus

Affenburg 14.

amarella

3, 5.

55.

lat.

58.

lat.

Agatha 20.

Amazonky 13

Agathokles 25.

am brožka 55

ay/ovijinv 59.

Ameinokies

agoica 52

amiral franc. 45.

Aimbock 63

amir-ul-ma arab. 45

ajbrzón 50 ajnpalec 65. ajnpalet 65.

Ammei 57. ammi ec. lat. amoletka

18.

Antikrist 40

Anwalt 40. apa anglsas. apatyka 48.

72.

altabl arab. 76. alte Kirmes 60 altilia stlat. 72. amandola lat 5S.

aestivalia lat. 64. Afife 51.

18.

lat.

Antechrist franc. 40. 65.

aloes 60. Alojzius 60.

Alpy

73,

Anglické panny 43.

Abseite 18, 92.

Adam

27, 61, 81,

59,

25.

62.

57.

á/z^axzo? 77. át;./?

18.

aqua vitae

lat

18.

lat.

28.

96 arest 47.

bagage

á^eóxóv 47.

Bagdad

archandl

40.

aQyeiv 40. ÁQ/eiov 79. archidiaconus ec. lat. 40. archiepiscopus 40. „ archipresbyter „ 40. archiv 79.

franc. 81. 66. bahnice 52. bajonet 68. bakalá 4i.

bakaláská etymologie

battere stlat. 86. batterie franc. 68. battifredo vlas. 86. battre franc. 68. battuere stlat. 68. 9.

Bauholz

18.

Backenstreich 23.

fíavy.áXiq 73.

Backofen

Bakov 33. Bakoven 33.

Baumberg 34. Baumol 38. Baumwolle 16,

bál 86.

bavlna 16, 67, 88.

balaena ec. -lat. 16. Balbín 14, 24. Baleár 27. baldachýn 66.

bavpeína pol. 18.

bázník 44. bažant 52.

Arras 66.

Baldak

bažiti 52.

arrest 47. arrestant 47. arrestat 47. arrestare stlat. 47. 47. arrestum „ arrét franc. 47.

balík 82, 92. balista lat. 78. balistra ec. lat. 78.

bedna

baliti 93.

bedná

Balken 42.

bedrník 54.

ballare stlat. 86.

bedruka

fiántiv 78, 86. balšán 23, 82. Baltazar 27.

beífroi franc

archivm

79.

lat.

Arklebice 32.

armarium armatore armenica armilla

17, 72.

lat.

44. lat. 58. vl.

71.

lat.

ascalonicum

lat.

57.

Asgen 37. Aschken 37. Aschlauch 57.

jsem trajcén 43.

Band

70.

65.

Bandhiiter 82. bandita vl. 70.

baraccio

vl.

Barbierer 44. Barcal 27.

Bareš 27, barra provins. 48. Bárta 27. Barte 69.

71.

Auschwitz 38. av&tiia 74. azzardo vl. 77.

Bartolomj B.

baba 23, 91. babagá arab. Babkov 33. babylon 47.

70.

barák 48. baraque franc 48. barba 44.

9. lat.

bambitka

bandura rus. 76. bandurská 22.

attabl arab. 76. Auge 55. Augenblick 86. Augentrost 55. augere lat. 46. auhns got. 50.

aures lat. auriculae

66.

Balzer 27.

assa foetida lat. 60. assimilace 4. atabal špa. 76. ataballo vl. 76.

a

33.

51.

27.

Bayonne

68.

Beckovský

14.

bedellus stlat. 46. 46. 46. 51.

86.

begarmudi arab. Becher 73.

Beckelhaube 69. beckenhibe sthn. belfry angl. 86. Bljah slovin. 39. bell angl. 86. Ben 27.

Benacus lacus lat. 34. Benátské jezero 34. Benátky 34. Beneda 27. Benedikt 27. Beneš 27. Benešovský M. Philonomus

Bartoš 27. Bartoš Fr. 53, 58, 62. 65, 91. bartošna 79. barvínek 55, 56.

berfredus stlat. 86.

barvi

Bergamo

44.

9,

10, 11.

bér 20.

BeraubuHg

23.

58.

bacca laurea 44. baccalarius stlat. 44.

bataille frc. 68. bataillon frc. 68.

baccalaureus

„

44.

batman

Berggewand 67. Bergner 67. Bergsucht 80.

bacinetum

„

69.

„

69.

bátory mad 47. bátoš 62. bátošna 62, 79.

57.

69.

belfredus stlat. 86.

Bergfried 86.

bacularius stlat. 44.

58.

beiszen 52. Beiszel 52. Beiszer 52. Beiszker 52.

básník 44.

bacinum bacoun 52,

67, 88.

tur.

18, 74.

batozubka 61.

berkfrit 86. Berkové 20.

beroun 23. Beroun 20, 34.

97 bocal špa. frc 73. boccaie vl. 73. boclerus stlat 68.

Bern 34. berunka 51. ftij^vUo? 79.

Berkovice (Horní) 33.

Besem, -n

74.

bestehen 16. Bettelsiippe 61. Bettleiste 66.

Beutelschneider 83.

bezmian pol

Bodo 37. Bob 26, 46. Bobárna 69. bohatýr 47. Bohdalec 34. Bohuslav 26, 30,

37.

Bobiiš, -e 26. Bocha 38.

74.

bez m jen rus. 74.

Bojanov 20,

Bezník 32. bezoar 60. Bezpravovice 35.

Brandsohle 65. branche frc. 81. Branibor, -i 58, 91. branzoul 65. branže 81. brát sthn. 17. brátošna 79. Bratikovice 38. Bratwurst 17. bravo vl 93. brazilské devo 56. Bráttersdorf 38.

31.

bojar 47.

brebaje špa. 63.

boljarin rus. 47. Bock 63. Bockbier 63. ein Bock 63. Bolehost 25, 29, 33.

breberka

Bélek 29.

Bolehoš

brinda špaií

Blidlo

Bolebrádek 33. Bolemír 24. 25.

Bezprem

35.

Bezpremovice béhutý 89.

Bél

35.

29.

38.

Bélohouš 29. blpuch 78. Béšek 33. Bškovice

29.

boleoko

33.

bicarium stlat.

73.

Boita 26. Boivoj 25,

Binder 46. Bingen 39.

Boskov

z Birgštejna 36. bimovati 23. 42. biscof stbn. 40. biscoctus lat. 62. biscouit franc. 62.

bota 64. botanik 46. botka 71.

bissextus

18.

Blahoslav 9, 19, 21, 40, 57, 73 85, 90. Skt. Blasius 21. 26.

Blažej 20, 26 Blažek 20, 84.

Bleischwitz 38. Bleiswedel 38. Bleiweisz 79. blín 57.

Blížice 38. Biížvedly 34, 38.

Blšany

bluma

39.

58.

botte

frc.

Boudalec

51.

bruchu^ lat. 51. Bruncvik 14 Brunonis vicus lat Brunšvik 14.

26.

26.

30. Boskovice 29.

lat.

broskev 58.

brouk

Boek

bitel stbn. 46.

G7. 34.

Brnnka

brslenky 65. bruclek 65. bruák 3 Bruchstátte 38.

BiJovský 84. Bimsstein 87.

18.

63

Borljah slovin. 39.

billard 86.

lat.

slovin. 39.

Boreš 26.

Borhrádek 33. Borohrádek 33. Borová krma 38.

biskup 23, 27, 40.

Brézah

brnní

55.

bicchiere vl 73. Bierloch 38. bilikum chorv. 21.

bisektos ec.

brejliti 79.

Bretzel 62.

Brlenka 34. Brloh 38

Boleslav 24, 25, 33, 73 bombare stlat 61.

Bibernell 54.

63,

brejle 79.

Brustfleck 65. brutální 3, 6. Briinnersteig 34.

64. 84.

Božek 30. Bozkov 30. Božek 26. Božena 28.

bryka

70.

brynda brzana

63. pol. 51.

brzák 51. brznik 51.

beskev

brabancový olej 63. brabantská zem 63. brabec 51. brabenec 51.

58.

Betislav 25 bez 55

bezalka 56 bezovec 21. bitov 6.

brablec 51.

bubalus

brablenec 51.

biicula stlat. 73 Buoves 32. Buovice 32. Budek 26. Buden 26. Budjovice 29.

braccialetto

vl.

62.

bracchiale lat. 62. bradatice 69.

brambor 5S. bramboriti 91. brámen 92. Braadfleok 65

lat.

Budislav 26. Budiš 26. 32

52.

14

98

buglia

Bh

cannabina aquatica

10.

Buchlov

capart,

20.

Buchsbaum

64.

-i

26.

Bundschub 65 Bunzlauer Topfe 7o. buophthalmos ec. 55. Burgemeister 43. Burgfriede 86. Burggraf 43. burkuš 84. Burstenbiuder 21.

ciklín 75. cimbál 76.

cingulum cink 77.

lat.

cinque

apo

cinter, -ín sloven. 6.

lat.

caputiura lat. .57. caracalla lat 64. cardasse franc 17. carduus lat 17 carnisprivium lat. 76. carolo fiiore vl. 57. Carskoje Selo 19, 45.

77.

vl.

circus lat. 39. církev 39, 40. cisterna 48. citroba 80. cizrn 55.

clinopodium ec. cmetarz pol 6

casarma

Bydžov

28. bych, -a honiti 22. Bystré 38, Bystice 38.

caserne vl. 70. castelletum stlat. 47. castellum lat. 6, 40, 47. casula lat 65.

comba

Bzdinka

catacomba

composita concubina

Bu

26.

88.

cabiio stHat. 49. cadentia stlat. 22. caeli

donum

caelum

lat.

54.

lat.

54.

cachati 22, 91. cachtati 91.

64.

cataplasnia ec. lat. 60. catar špa. 42. catharus ec. lat 42 catinus lat. 72.

cauk

6

87.

lat

57

cólis rapi lat

collare lat 42. collatura lat. 41. .52

42.

lat.

coramater

„

44. 36.

„

44.

lat

commutare compater

..

57.

„

45.

cónópeum ec. constare lat consul „

lat.

72.

92. 43.

Contrebande 23

12.

cauli ravi vl 57. caulis lat. 57. caulis floridus lat eaveron franc. 49.

colaphus

coluber

69.

lat

cochenille franc. 60.

buvol 52.

Buttergasse 37.

56.

coemeterium ec. cognac franc. 63

Byd 28

26.

lat.

coccinella lat. 51. cockle angl. 57.

cartoucbe franc. 17. carm lat. 56 casaca stlat 65. casa arme vl. 69. casaque franc. (!5.

Bušek

.50.

capelina stlat

69. 51, 69. capót franc 64. captare lat. 42. caput lat. 9, 64. caput ustum lat. 57.

56.

Buchvel 78. Buckel 73 bulií oko 55. bulka 78

Bun

cigáro 86. lat. 60.

cannabis lat. 56, 67, Canonici regulares lat. 19.

78.

vl.

cifríiák 74.

vl. 69. canif franc. 75.

canestro

Budiševes 32. Budišovice 32 budulec pol. l^^.

convallium lat. 56. cooperare 42. 57.

coquiol franc. 57.

coquina

lat

48.

Cáchy 22, 36, 91. calamarium stlat. 79. calamus lat 76, 79

cejch a 64.

cor

celdo 54. celeduk 54

calix lat. 42. calta 36, 61, 62 Cambray franc.

Celetná ulice 36, 61. celidon 54. celidonia stlat. ;>1.

corbona stlat 77. cordella stlat. 64. cordelle franc. 64 Cornwallis angl 36.

W

Cameracum lat. 66 camilla romana lat. 56 caminata stlat. 4S caminus lat 72. camisia

„

42.

canapé franc.

72.

canapeum stlat

72.

canava

..

67

canavaciiim

„

67.

candere lat 62 candidus „ 62.

cialda vl. 61. cicer lat. 55. Cidlina 75.

caroli fiore vl

57.

corps 69 corsar vl. 69. corset franc. 68. corsetus stlat. 68.

celiston 54 celníek 54. celone vl. 66. censal franc. 45. census lat 45.

cera 54 cerasium ec- lat. cerefolium lat. .ó4.

lat. 64.

.58.

68. cortellus „ coton franc. 67. courtisan franc. 82. 66. couvert ..

crematum praeparatum 60 Crha

27.

lat.

99 cropa stlat. 68. croupe franc. 68.

ervec etník

croupiére franc 68 cucarius lat. 48.

íhaná

desertér 69.

Desfours 27. Deschnei 34 Desna 34

38.

inže 45

Cuclava 32. 34 cúda, cudný !H». cuirasse frauc.

60. 44:.

cisterna 48.

Dsná

ížkovka

Deštná Deštné

lovk

6!i.

35.

10.

mert

culotte frauc. 63. cultellus lat. 68, 74. S, 74. culter „

oqum

tverák 82. tvero suchvch dní

cuniculus 53

tvrteka

cunnus

tvrtek

Cvroves

akan

emeice

57,

81,

57.

83.

erchman 43. ernoh uz, -y

26,

.52.

ernoknžník 41 ernoknižník 41.

ernoseky 33, ernoúsy 35. ernoušek 36.

63.

ernutek 36. erný andl 43. ert

.S8.

lat.

90,

45, 91.

51.

Danves 32 dahel 51.

Dakovský

54, 60.

11

Dávlice 35. dávní kost 81. debesis litev. 57. 60.

43.

ertoryje 36. ertous, -y 26, 35

Deckungsmittel 23 delphinium lat. 57 dentes

diamant 85. Dieb 23, Dielhau 38

lat.

t;i.

dies bissextus lat. 18 dies viridium lat. 77. dieta 80. Dietrich Bernhard 84.

Dietrich von Bern 34 Diez 44, 69 Dille 68.

danza vl. 86. dareba 23. Darimír 25. das 43. 35, 38, datle 58 Davida honiti 58. Davle 35.

Ddeek

57

43. diaconos 40. diacos 40.

diaeta 80.

deisté 19.

36.

erný Jan

83.

61.

dannel 51 danse franc. 86. dansón sthn 86.

eperie 49, 83 epirohy 38

ernuc

Heslová

z

40.

damašek 66. Damianéves 32. Dampíbad 23.

Lad.

Fr.

10.

eperák

35.

danél, -k 51.

elejovice 32.

enk

ritúftuÁOi;

dáma

43. 43.

^34.

áblice

Dalibor 25 Dalimil 11, 2S. AUemagne pain franc.

Svatopluk 21.

53,

.

daktyle 58.

elakovský

76.

dábel 43.

dalamánek

Castolov 25.

49,

ddek

Dhylov 38. drek 76, 91. Dva, -ín 13.

dák

arodjnice 46. arodjník 46. arodjník 46. áslav 26.

,

dezente'r 69.

71

Daický

6(j.

echman

devtsil 57

77.

D.

69.

echnian

devesil 57.

76.

27.

34.

66. alovice 32.

ech

tatar. 69.

Ddomilice

aloun

amara

38.

41 deus 10. devaterník 54.

43.

ubka

cupellus lat. 72. curassia stlat. 6H.

34.

Dtmar

cukrkandl G2.

lat. 83.

34.

9.

deputace 85. Desera 74. deserere 69. desert 61.

Diskerle 78. diskos ec. 78. dispensa lat. 60. divizna 57. divoké koení 57. dlak srb. 53.

Dnebohy -32. Dnespeky 32. Dóbriach 39. Dobrjah slovin. 39 Dobromil 24. Dobroslav 25. Dobrovský 11. 49

Dobruška

.50.

doch 93. Dolina 3 Domažlice 28, 2'í) Dorfruhe 23. Dorfteschen 38. Dornapfel .")5. Doubravice 3.S Doudleby 39. doucha 23, douille franc

68.

100 etymologie trvuov 5.

dous strfranc. 77. dráb 46. drabant 46. draben sthn. 46.

Eisenberg 39, Eisgarn 37. Eisgrub 39. el? noD.a ertj

draice 81. Drahomyšl

elg zi]V nó).tv 39.

19.

eitar sthn. 54. Eiter 54. chafaut franc. 42. i/./.).t]iJÍa 40.

Drebbohrer 75. Dreiamschel 38.

i/.}.eiyo)

Dreilach 39.

Eckei 89

Drnopolje bulh. 19. DrvJjah slovin. 39.

ecklich 89.

expassus

xózaóic 15. ekypáž 73.

79.

i).e(falooucti 9.

92.

faba tonquiensis

electuarium strJat 59. elepbantus ec. lat. 6, 9, 50

Droždalovice 32.

.,

Fabián

55.

68.

lat.

exuere

59.

46.

85.

,,

extase 15. extendere

t/.lei/.rov 59.

Driakel 59. drnož 74.

drobuomalba

Eufemie 27. eufemismns 6, 43, eunuch 10. euphrasia ec. lat. Ewigkeit 23. expandere lat. 85.

18.

Eiszapfen 48.

38.

drak 81. Dravá ízení zemská Dráždany 20 Drbálovice 21.

5.

lat.

sv. Fabiola 15. fábor 65, 68.

L)ruhauice 30.

Elfenburg

Druhynice 30

elixír arah. 60.

dry angl

Ellbogen 37. Ellgott 38

facalík 65. facies lat 48, 65. facilét 65. faciletum stlat 65.

Ellhotten 38. eraankusišta 3.

fá

Emanuel

faáda

63.

dryák 23, 59. dryakiew pol. drye 77 Dry Madeira

Držemberk

18.

angl.

63.

14.

facka 65,

6.

48, 65. 48.

37.

emballage 92.

držlak 72.

?}iué^a

Drevuice 32. Drevohryzy 37.

TJfltXQÚVlOV 80.

Fáhnrich

empis ec. 51. emplastrum oxycrrceum

fajmoštr 41.

dz

74.

dštovka 52.

lat.

ductile lat. 68. Dudik B. 36.

duha

—

pije

jako

—

dchod

21. dupotacia sloven.

Durchschiag 72

durman

55.

dus sthn. 77.

Dirrbandsalbe 59. Dvacetin 31. 32.

Dvoák

28.

dymián

57.

Dymokury Džbánce

29.

39.

d^ber 72.

Eichhorn

39. 63.

fa^ade franc. 48. fafrnoch 68.

77.

Eudechrist 40. enkauston ec. lat enque franc. 79,

79.

lat

famfrnoch 68.

73.

Farkaš

erálka 49. erckauf 12. Erdapfel 58.

farmazon

Erhart 27. Erker 48. Erlangen 39

Fasten 76. 86.

fastrkovati 91.

fasukové vozy 'o^.

Esseklee 38.

Einsiedlcr 23.

estendart stfranc. 68. f líra 50.

50.

81.

faira sthn. 41. fascia lat. 65. fasciola lat. 15. fasta sthn. 76.

erteple 58.

espaliere strfranc. esquif franc. 73.

36,

Farkasstadt 36. farmacet 60.

eiuballig 65.

Eisenbahn

qúí.aiva 16. 68. falco 42. falous, -ek 49.

fanfreluche franc. 68. fanta 84. fara 41, fará 41, 68.

énió/.onoq 40. epištola 40. equipage franc. 73.

equus

11.

falá 41,

60.

Erwischt 38. Erzbischof 40 escarm"uche franc Esn g 38. eso žaludské 77.

Eibis 39.

Eimbeck

8.5.

21.

60.

27.

49, 70.

Fauriel C. 44. faveur franc. 65, 68.

Federbusch Felleisen ferina 3

18.

7.B.

Ferlach 39.

iol

fík 59.

Zámrský

Filadelí"

84.

„

Fridwald 25. Friesach 39.

73.

filek 78.

Fuchsschwanz

Filippos 27.

fuotar sthn. 74. fuoter sthn. 74. fusekle 66.

filistr 3, 6.

filou franc. 85.

filous

49 85

filutár

god z mouk Gorre 51.

Filzlaus 37. firmare lat. 42.

gouliafre 85.

gó

furbass 93.

Graecus

Fúhrerin 23.

y^arfeiov 79.

Fiirtuch 65.

gravér 46. gredel slovin. 75. gredil rus 75.

firaiss 85.

Flagge

16.

tlachá pol. 72. ílachtura 79. fiaktura 21, 79. flakturové písmo 21.

4, 52, 61, 77, 86.

Gebauer

20, 47, 58, (>4, 67. 68, 72, 77, 80, 88. 90

flanda 49, 65. flandra, -dera 65, 81. flasca stlat. 73.

Gefrierpunkt 23

Flasche

Genadkrut genae lat.

73.

flastr

73.

exekucí 60.

Gelenkúbungen

armes

Gent

67.

Florian 41.

gerade 75. Geráusch 62

Flóhau

Gesenke

38.

Romanorum

fódr goth. 74.

gesta

fojt 46.

Gesttit 49.

forbereník 81.

Gevatter, -in 44

Forejt, -ek 2S. fornirovati 22. fourber franc 81 fousirovati 22.

giambatore vl. 81. Gieszaus 38.

fraktura 79.

franc-magon franc. si. frangere 79.

Fraukstadt 36. Franta 84. fraudare lat. 81.

Gundermann

.56.

guore sthn. 51.

sthn.

gymnasium

65.

49.

47.

geolarius stlat. 47. geole franc. 47. gér sthn. 75.

gingivae

39.

H.

geola stlat

Gewand

Grussbach

gtigerel

56. franc. 44.

gens

39.

.58.

9.

flastrkovati 91. flaše 72, flašinet 75. flaška 72. 53.

Grundbirne Griinfrid 25,

Gut Gliick 30. gutta percha 60.

flastr krucifix 60.

Fledermaus 23 fleka 44.

38. Groszritte 38.

55.

lat.

7.5.

Groschen

Gurfei 81. gustare 92.

69.

Geliebter 23.

genista

43,

guarnaccia vl. 64. guirlande franc 52.

•/asjóq.v)j.ov .51.

gáže 86.

q>).aO/.ilov

11,

Grindel sthn. bav.

gahlaufan sthn. 86. gallimordium lat. 48. galop franc. 86. gaola 47. garnache franc. 64.

ílámisch 81. 81.

79.

Grimm Jakub

tiamendr 65, 81.

lámisko

tur. 49.

grabanciáš 42

(fvOet 9.

fizikator 60. fizikus 60. flagon franc. 73. tlageolet franc. 75.

61.

gorzalka pol. 63 gotawebbi sthn. 67. Gottfried 28

27.

Fuszsocken 66.

filuta 6, 85.

visokosnyj rus. 18. visokostnyj 18. 18. vysokosnyj „ ,,

„

Fróhlichsdorf 39. Frolián 41.

íilajs 73.

tilec

gob

Frauschille 38 Frenštát 36.

fermež Só. frtoch 65.

4!t.

67.

lat.

9

Glainach 39. Glockersdorf 39. Gluthpfanne 72. •/f.vy.v^ói'^n ,59.

Gnadenkraut

5.').

godovablíi stslov. 67.

Habermus 61 háce 63 hádati se 20 hadí mlíí 55.

Hahnenbalken 48. Hahnenbiss 48. Hájek 27. Hájek Tadyáš 34, 54. 83. Hájek Václav 11, 28. 30. háklivý 89. halapartna 69.

Hálek

3.

Hallhs

49.

haluzna 49

hambalek 48. hampejs 48. hamulec 71 Hanuš 27 Dr. Hanusz 49,

74. 84.

102 harambaša 84. harampáš 84.

hup

haraš 66

Hodata

harmara mor. 72. Larmatos Itolos nec.

Hodín,

Hnvošice

44.

hartiisit 92.

hasasasa 60.

33.

62. -tín 31.

hody z mouky Hohenburg 37.

61.

Hašek 27, Háta 20.

Holobousy

Hauplwache

humplé

89.

19.

89.

89.

9.

hursar stsrb hurtasit 92.

69.

Hauspost 46.

Honigsitze 38.

Hus

hauštejn 12.

honos lat. 92. Houosice 38.

husa

honositi 92. Honza 61, 81,

husar 69. Huschabel 38.' husinec 83. huszar mad. 69. Hutrajch 60 Huttendorf 38.

Havel

haví

27. 12.

Havrda

28.

hazard 77. hazucha 65.

hazuka

65.

hákelich 89.

Hámmerlein

75.

heiklich 89. hejcuk 48. Hekuba 82.

Helfenburg

Hostpíd 28. houbová polívka houfrkem 93. housenka 52.

14.

heliauthemum ec. hllenbarte sthn. helmbarte „

lat

54.

69.

Houští 28. hovad 51

69.

hovado

helmbrechtník 82. hemigraaia stlat. 80.

Hemmholz

71.

27-

Hendrich

Henyk

27. Heralt 27.

Hrádek 14. Hradišany 38 Hrachová Týnice

38.

Hrochv Týnec

32

27.

54.

hrouzek 50. hrozen 58. hrozinky 58. hrunga goth 43. hruška 58.

hinfallende Krankheit 80. hircus lat 67. hladkou míti 21.

Hrušovany

hlava 10. hlavní kost 81. Hlinsko 21.

hebinec

Hluboepy 32. Hluboerpy 32.

hez han 74. híbcí 80.

Hlubšice 38. hlucbanda 49.

hídel 75

hmoždí

dl

37.

68.

Hnveves

32.

krma

hromotesk

hilze sthn. 69.

33.

39.

hrad 48.

hbitov

Hek

bízek Hubce

(5,

60.

hysopus er.

lat.

56.

hálons 66 chalouzna 49.

38.

Herrnskretscheii 38. Hertina, -tj 32, 56.

Hieronymos

Httenrauch Hynek 27.

Ch.

hranostaj 53.

55.

65.

20.

Holle 39.

Hrenova

Hluchý

74.

51.

Hradany

52.

/aiQÍq>v).i.ov 54.

herka 51. Herout 27.

hemánek

.84.

hostia 41. Hostivít 25.

hedváb 67.

19.

Husacke

hora 74. horologium stlat. horoucný 89. hospes s. 46.

22.

huncút 83. huncvút 83. Huudsfott 83.

35.

homonymie

70.

89.

Humpolec

Holovous, -y 26, 35. Homerské etymologie

74.

humpeln

humpolácký

Hochsichel 39 holander pol. 58.

S,

9.

37.

Humoristické Listy

31.

Hasenzahl 27.

Hattala 53,

humanisté

Humburk

40. 49.

79.

chalumeau franc. 76. chamaemélnn ec. 60. chamarra špaii. 66. Chamomilla 60. chance franc. 22. 68. chargcr „ Charvát, -ova ulice charta lat 17.

chatellet franc. 47.

chelidonium ec. lat. í>4. chevaux legers franc. 69. chinin 60.

chlap 1(1. chléb 10. chléb sv.

Marka

61.

Chleborád 26. Chlebov 11.

Chmela

11.

chaplapšra

22

chomout 36. Chomut, ové 36. Chomutice 36.

50.

Chomutiky

38.

Chomutov 36. Chomýž 38. choruhy 43

hulvát 82, 83. hulvátská ulice 36.

3t)

36.

103 Chorvát 01.

Jeho Milost pán

46.

Chotbor 26. Chote 29.

Její Milost pani Jejkrabice 32. Jelenice 35.

46

Chotek 29. chrám Pán

jelito 23.

19.

jemnostpán, Jenec 27.

chramostejl 53.

Chrášany

38.

Jenves

40.

•/Qltí.UCi

Jeník 27.

chrobák 50.

jepice 51. jeptiška 41.

20.

jeáb

chroust 51. Chroustoklaty 32.

Chrudim

30, 33, 37.

chípécí 80.

chipka

81.

46.

imnasium

49.

imperativ 23. incantare 90. infans lat. 45. infant 45.

ingoust 79. inchiostro vl. 79. ink angl 79. inkoust 79. inspekta 49.

32.

christiauus 40.

Chropi

-í

jmelí 10.

Jeseníky 38. Jestboice 32.

intelligence ;>. intrády 41. intrare lat. 41.

jestáb 53. Ješek 27.

jo 86.

.53.

Invalidenhaus 69.

Chval 27.

ješe

chvost chýžka

ještírka 52. Ješutbor 32. Ješutborice 32

józefek pol. 56.

jetro 54

der Isenberg 37. ispolat rus. 18

73.

48.

luž

Joannes 27.

50.

Jetichovice 33.

Jevinves Jezboice

jablko 58. jablo 58.

Jagababa

27.

Jagendorf 39. Jagi 45 jaguno sthn 4(> jáhen 40.

jahn

17.

jak orat 93.

Jakub 27, 40 sv Jakub z Compostelly Jakubova ves 39.

Ježibaba 27.

Jungmann

ježník 51. Jež nik 38. sv. Ignác 49.

iusquianus stlat. 58. Dr. Ferd. Justi 14. Ivanovice 32, 36. Ivany 39.

31.

5().

Janove c 56. japati 51 17, 72, 92. 17, 72. 92.

Jarolim 27. Jaromir 24, 25, 27. Jaroslav 24, 25.

Jisker 29. jistba 47.

Jistebnice jitrocel 54. jitrocí 54. jitrocíl 54.

.39.

javorina

Jedomilice 34.

jitroví 54. jititi 54. jizba 47.

jehn

el

.39

Jean foutre franc. 52.

3
54

jastreb 53.

[tv)

14.

Jireek 10, 81. jískati 91.

jatrocel 54

Jágerndorf

kabrnák

20.

Jindich 27. Jindich Lev

jitrcejl

81.

K kabát 63.

jilec 69.

jinoch 10, 46. jinochod 51 jircha 67.

janofit 11, 56.

11.

Jidáš Iškariotský 27. jidášky 62. Jihlava 28.

Jindra 27.

jannaie franc. 56.

jarmara jarmark

iezovec 83. jež 28. .51.

Jimramov

jalmara 72. Jan 27, 56. sv. Jan Ktitel 21. ianestaria stlat.

isteje slovin. 50.

ju 86. Jugibiarga 25. jun, -och 46.

ignacium 49. ignasium 49.

52.

Jahrmarkt

32. 32.

irch sthn. 67. Irrlicht 23.

iksir 60.

84.

kabinec 49. kací 42. káablázen 60, y.cJeiv

79.

kakramentský

43.

kalafuna 76

kalamá

76, 79.

kalhoty 63. kalich 42. kal i o ty 63. Kalipolje bulh.

kaloun 65. kalpak mad. kalup 86. xi/i-f 42

I'.',

64.

xt<,((«por 57.

Kameelhaar kamelor 67.

67.

kámen mudrc

60.

104 kameníci hebenári kamerájový 66. kamilové thé 60.

kammgarnový kamna 72.

19.

66.

f

Kehrein 44, 45. 48, 53. 58, koí 48. 62, 65, 69, 70, 72, 74, 76, 85, 86.

koií

svarba ^2.

koovati

49.

Keller 18.

Kojata 26, 28.

Kepka

Kojetín 20, 28.

83.

kamrtuch

/.toat; 9.

Kojecko

kanafas

Kerbel M. Ketzer 42.

/.oifirjTri^iov 6.

krluše

kokoík

66. 67.

kanape

72.

kandi pers. 62. kandis 62

Kaninchen kankánový

Kanne

/.óy.y.aloc ru,

luž. 41, 91.

Kiefekrátschen 38. Kirchhof 6.

53.

Kirleis 41, 91. Kirsche 58.

66.

72.

Kaplé

66.

kladinet 75. klaníce 23. klarinet 75. Klášterec 39. klavír 46.

kapoun

51.

na Klekách

kantry 76.

Kanut

25.

kapalec 69. kapalín 69.

kapsu zedrati 21. kapusta 18, 57. kapusta savojská karafiát 54,

.57.

karban 77. karbaník 77.

35.

Klem klenk\

ulice v

kolátora 41. 37.

kolempoty-lístek 87. na Kolebovsku 35. Kolín 29. Kollár 11. Kollárova ulice 37.

kolofonia 76.

kolomast

27.

buky

69.

71.

kolovrátek 76.

karbaniti 77,

Klenová 39. Klepy 28.

karliol 57.

xA?7^o? 19.

Komenský 19. komnata 48, 72.

Klíma 27. Klimeš 27.

kompest 57. kompost sthn

karolek sloven. 56.

klínopád 56.

komže 42

kartá

klobouk

kondráb 51. kondiát 51. kondrhel 56. konev 72.

82.

karkule 64.

karná, -ek 17.

64.

70.

Kartoffel 58.

kartoun 67. káry, na

—

vzíti 21.

64.

klof 87. klofati 87. klofec 87.

xófict^og

.57.

y.a^í:ó(pvÁ).ov 54.

Klokoov

39.

koniUec

kasárna 69. Kasten 48.

klopouch

64.

konina 62.

Klosterle 39.

konitrud 55.

Kašmír 66. kašna 48.

Kluky 35. kment 67. kmín 56.

konofolija 76.

kmotr, -a 44. kneif 75. knejp 75.

Konrád

Knžepole

konšel 43. kontryhel 56,

katafalk 42.

katakomba 42 42. 61.

y.(.i0^a(jóq

Katze kaumarový 66. kavinec 49.

konopé

38.

Kniebis 38

kniha 78. Knispel 38. koberec 66

Kazimír káže 86.

kobluk 64 Kobyly 31. kocanda 48 kocandit 48.

kbel 72.

kdoule 58.

Kec

92.

kedluba. -bna 57.

Kobrice

57.

55.

56.

y.ávíow 72.

kawati sthn. 64. kazajka 65. Kazi 25. kazimír 66. 10, 25.

Chrudimi

37.

y.ÓU^i 79.

27.

Klement

koláova

kolobousek 35. Kolofon 76.

Kleinpaul 15 18.

57.

kokrhel 65.

Koldemburk

Klekov 35. Kleky 35.

kaprál 69.

28.

38.

Kocerady 28, 34. Kocnjovice 82

27.

konrát 51.

koský

22.

konvalina 56.

koák

63.

kooperator 42.

—

kopce, s kopert 66.

míti 21.

Kopitár 44. kóra 64. korálek 42.

kordulá

64, 68.

kordulka 64.

105 korbel 21, 82. kornel 22. koroptev 53.

kramflek 65.

Ktesikles 25.

krampampuli 60.

Kuba

Krasoslav 24.

kubna

korouhev 43.

kratiknot 73.

kucmocb 61. kucmoucb 61.

Kravasko

korporátor 42.

39.

61.

45.

kravata 64.

kuera

krejcar 23.

kudla

korala 28.

Krek

koalka

Krcbleby 36. krcbov 6.

kudlmocb 61. kudrna 74. Kuhlándchen Kubmeise 38.

korrespondenni kortvzoun 82.

lístek

>!7.

63.

koavka 63 koen ženjrlový 60. koen ženiklejtový 60. Koínek Jan 12, 30.

43.

74. 74.

krcbý. -ák 6, 36. Kristus 40. krlešn 41, 91.

kucba

krmník 23. Krnov 39.

kuchtiti 48. kuchyn 48.

krocan 51. krokvice 75.

Kuklík

82.

Krolmus

kostel 6, 10, 40, 44, 47. kostelník 40, 82.

Kromíž

.33

kuliferda 85. kulich 23.

Kromžír

33.

Kumburk

Kosmas 28. Kosmanosy Kosmonosy

36. 36.

Kost 29.

kosteník

mazaný

„

pálený 82, kosten 92. Kostoloprty 28. kostrba 80. kosatka 71. ,,

Krummholz

krumpí kmmple

košile 6, 65.

košt 73 koštovati 62, 92 kotce 48. kotci vozy 48, 70.

71.

kruný 68. krta 51.

kctr 77, 80.

kotrba 80.

Kot^micb 49. kotyza 82. koukol 57. 57.

Kouim

62.

Kurschneider 23.

krylos rus. 19. krylosanin rus 19.

kursit stbn. 68. kuršit 68

krylosanka krzno 68.

kuátko

„

19.

66.

Kivosy

krížala 58.

kižmo

král 53 králík 53.

40. 34.

Ktnice 27.

34.

-klát 33. 34. 35.

Kivolainy

Ktnec

Krakonoš

23.

kutina sthn. 58.

kutna 30, 58.

Kivoklad,

9

Kurvenal 36.

Kutná Hora Kutný 80.

20. 40.

Konig

/.(jaivifi

69.

keek

Kilovainy K'íšan 40

18

81.

kest

Kóberwitz .38. Koflacb 39.

rus.

56

y.ov^jOá()r]<:

40 kestná matka 44. kestný otec 44.

Kónigswart 37. krachmalnyja vorota

KuDÍk 27. Kunrát 56. Kunygundy traók

kurdj

kesan

53.

52, 55, 73,

kundrásek 56. Kaneš 27 kunic sthn. 53.

kra

66. kozel 63, 67. Kozílouky 38.

Kónig.íberg 37. Kóuigseck 37

37.

Krutovoj 26. Kruvoj 26. Krvoplat 33.

kampetle

28, 29. kousíek 62.

kouštíek kovrt rus

71.

sloven. 58. 58. „

krumpolec

kotburny 83.

koukoík

k

29.

31.

37. 37.

Kumžák Kun 27.

krot 75. krotvice 75.

Krumlov

30.

Kumštát

Kronstadt 37. kropie 68

82.

48.

kucbati 48.

Kulda B M.

61.

39.

34.

ktít 11, 49 ktíti 40 Kscbiba 38

kutchan Kutz 61.

80.

72.

kže 56. Kbel 72. kiinigl nm.

53.

kvant 67. kvinde dáti 22. kvit 22. kvi tance 22.

kydlant 52. xvóóviov 58

Kyjov 20. Kyušperk Kynžvart

-

37. 37.

8

60.

106 ledecké hrnce 73.

kyrasír 69. 39.

/.vqtay.i]

kyrie eleison 41, 91. Kyrill 27.

na Limperkii 37.

legalisace 79.

Lind

Leger 53

lingua lat. 9. liugua rustica lipan 52.

legrace 17, 23, 68.

kyrysar 69.

legrama 17, 68. legramace 17, 68.

laberdan 50. Labyrinth Komenského

19.

Ladranty

35.

l.áyavov 62.

lagoena ec láhev 72.

Laibach

72.

lat.

Lit 6. 85.

Leihkauf

lité

85. 39.

6,

Leitschaf 52. Leitseil 71. lejstra 79. lej stik

11.

79.

leknín 56. lekno 56. leknutí 56.

lajdák 82, 85. lajdat 82. lajdókas lit. 82.

lajkman 69.

lékonce 59.

lajtnant 69.

lektání 81. lektvar 59.

Lackentuch

65.

lekvar 59, 61.

Lakritzen 59. lamár 70.

49

listpet

Leinbaum

doleky

62.

litkauf sthn. 6, 85. litkup 6, 16. 18, 85. Litomice 29. Litomyšl 29. Litostrojov 32. Litostrov 32. Litschel 38. lívanec 62. livrée franc. 65. Ljutomír 25. Lkán 36. lobia stlat. 47. locauda vl 49. locika 58. loovec, -ka 52.

Lodnice

35.

loge fraac. 47. loyeiov 74. logia 47.

lankouf 85.

lelkovati 20. léno 10. lenora 20.

Loch

Lanškron

Leobschútz 38.

lochtuše 65.

lantat 82.

lepra stlat. 80.

loj tra 70.

lanýž 58. laprdÓD, v

lermo 69. lerpán 56.

lojtrovec 70. lokaj 82. Loket 37. lombidlo 84.

Lamberk

37. 31.

-ón

býti 20.

laprdoun 50. la re fa re 22.

22

larifari

láska 10, 54. láská kost 81. laskavec 54

letkvar 59. levisticum 54. leže 93. Lhota 38. Lhotka 38.

libeek

66.

loni 93.

lopotové 10.

lorandrum stlat. Lorenc 41.

laskominy 81. Lastibor 32.

18, 54. liberaj 65. Liberk 37.

láti 20.

Liboslav 24.

lotr 4L Louná

latina 20. latinský jazyk 11, 12.

Libu

Louny

latomyš 53. latopýr 53. latterie franc. 85.

Latwerge 59 laubia stlat. 47.

Laurentius 28. Laurin, -us 28, 41.

Lámmerzahl 27. Lárchenbaum 56.

Lárm

69.

Lebzelt 61.

29.

8.

liquiritia lat. 59.

legruta 17, 23, 68.

Leiterwagen 70. Leitgeber 85. Leitkauf 6, 16, 85

Ladislav 10.

18, 44.

legramanti 17, 68.

Leit 85. Leit^r 70.

lácaly 71. lacerta lat. 52. lactuca „ 58,

lilium 56.

Lednice 39.

loterie 85.

34. 34.

Libuše 25. Líce 30. Líceboice 26. Liebe 54.

loz sthn. 4, 85. lóž 47.

Liebstockel 54. lieutenant franc. 69. Lígr 41.

lubczyk

ligrus 56.

ligusticum 54. líhanec 62. lichá obdoba 15, Kí. likasace 79.

58.

lože 47.

Lówenberg

37.

pol.

18, 54.

lubeek 54 lubek pol 18. lubieszczyk pol. 18.

Lubor

26.

lubostecco sthn. 54. lubystek pol. 18, 54. lucinka 56.

107 luavka

mandere lat. 58. mandl 71. mandle 58, 71. mandole franc. 76.

60.

mast mast mast mast

Jáchymova

59.

mandolina, -e 76

princmetálová 60. turpánová 59. tyrpantová 59. masticare 86.

LuDgenbrateii 62. Lubibor 26

mamlore

Mastiká

mandragora, -e 83.

mastné krámy 48.

Lutobor 26. Lutomir 25, 26. Lutomysl 25, 26. Luther 10, 85.

maškara mata 56.

v Lužanech 38.

manébr 70. manere lat 53. manévr 70 manga lat. 71. mangana lat. 71. Mangel 71. mangl 71.

matratium stlat 65. Maulesel 16. Maultasche 62.

Luhai 38. lumbus lat.

62.

Luna 34. Lunge 62.

lutrie 85.

Luzerner Kl^o

56.

franc. 76.

Lužás 38.

Manchester 66.

Lysikles 25.

Mann

lžíce 73.

Mannl

Lžovice 31.

manoevre franc. 70. mansio lat 53. manus lat. 9, 10, 71. manžel 45.

M. mactra ec.

Madaii

lat.

18.

iO.

71.

maiižestr 66.

maas

84.

marcipán 16, 61, 67. Marci panis 61.

Magdalena 27. maggi oraná vl

Marek Ant.

magistratus curules

magnas

lat.

mae thn

lat. lu.

45. 29.

raargarana slovin. 58. marha malorus. 51.

marhaník 58. marhule 58. march strhu. 51. marcha pol. 51. marjánka 55, 56.

47.

Mablhiittel 38.

Muhlhiitten 38

Mach 27. Machna 27.

86.

23 matenice materazzo

—

je na 65.

—

vl.

matka 23. matorný 89.

Maur

28.

Máusezahl 27 fiá'^a,

61.

mazapan špa.

61.

mazapanii

61.

mázdra

82.

madeirské víno 63 madra 63 madra, na -u býti 21. 55.

Matj

83.

lat.

74.

Meeríž Meežír

33. 33. Meešice 33. 58.

meduka medvd 53.

Meerschaum Mehlhut 38.

87.

Meiseldorf 38. Meisezahl 27.

gloire franc. 83. 55. maioreniiis lat. 88 raakotra malorus. 18.

marjolaine franc. 55.

melagrana lat. 58. melolontha lat 51. Mélusiue 18.

Markalous 27, markytán 69. martahuz pol.

44.

menage

44.

menagerius stlat. 53. menažerie 53.

malad

martalous 44.

mentha

martauz pol. 44. Martauz slovác. 44.

mercadante

main de Majorán

franc. 80. raalatus stlat.' 80. malaz sthn. 80.

franc. 53.

lat. 56.

69.

vl.

Malinowski 18, 52 malogranj cborv. 58.

Martin, -ek 27, 84.

mercipotus lat. 6, 85 meripotus lat. 85.

Martinská ulice 36.

merha sthn.

málomoc, -enství 80. maltošna 62. malum Abellanum lat.

martoloz 27, 44.

meruka

58

maruše 58. marzapane

mesnage

stfrc.

58.

mt^spilon

ec.

malum granátm

58.

Maanova

maížen

„

Maena

pol. 45.

61. ulice 37. vl.

27.

Mameluk 82. mamlas 82.

masa lat. 61. masca lat. 86.

mammon

masopust

85.

mamoná '85 mamoniti 85.

maudala stlat. Mandel 71. mandel 71.

71.

76.

51. 53.

58.

métier franc. 42.

Methodius 27. Metzner 27.

mezek

23.

Mezilesice 33.

masné krámy 48. massa lat. 61.

Mcholupy msíc 10.

massepain franc. 61. mast achylová 59. mast diachylová 59.

Mtín 31. Mtluky 32.

38.

migraine franc. 80.

8*

21.

108 Mojžíš 22.

migréna 80. Míchal 21, 84. Michellob 38. Mikolovice 30. Mikula 30. Mikuláš 53, 61. Mikulovice 30. Milbes 39.

Mokroúsy

Mokrovous, mol 22

-y 26,

moldánky 22, 76 Mongolové 29.

Mons

lat. 33. franc. 65. Moralist 23. fíigi

montour

Miletín 31. milion 23. milistrant 42. Miller Vsevolod 25. Miloslav 24. milosrdenství 43.

morosus lat. 45. morous 45. mortarium stlat. 68.

milosrdný 89. Milota 31.

moruna slovin. morus lat. 58.

Milovaný 39,

moruše

mimochod 51. mimochodník 51.

Moena moská pna

minderjáhrig 16. miniatura 79. ministerium 42.

moscatum Mosul 66. Most 6. mošus 56. Motoly 33

ministrant 42

minium

lat. 79.

minoletý 16, 23. 88. minorennis 16, 88. minstrel angl. 42.

mír 25. Míra, -ek 26. Miroslav 26.

miík

Morava 11. Morawski 55.

34.

misericordia lat. 43. misericors lat 89.

56.

N.

75.

náboj 71, 75.

nabozec

nadje 10. Nadjkov 30.

motorný

nádcha 80

89.

motyka, na -u býti 21. movitý 88.

nádní kost 81. Nahlhiitten 38.

moždí

Náhrvater 23. Nachtisch 61. Nalezoves 32.

68.

Mósnig 38. Mórser 68. mravenec 23,

namladiti

mrcha

51.

mrtovlasi chorv. 44,

mrzák

Napolion 28. narang arab. 58.

23.

men

Msti hnv 32.

Narvaov

Mittwoche 77. mládni kost 81. mlaskání 81.

Mšené 58. mšenská jablka

Nášky

mobilis

lat. b8.

Moerady Modl

34.

tín 31.

51

29.

mudjbálek mundiblak

84.

nátka 80. Navarin 39 návladní státní 43 navnaditi 6. návní kost 81.

návodník

mundúr

návojník 71.

mra

modr.ice 64.

muršum Mus 61.

mohutný 89. Mois 37. Mojmír 25.

84.

36.

37.

muídiblik, -í^k 84.

Modlibohov 37. Modlibov 37.

Modíce 20. modnn 56

58.

mulitáoky 76. Muncifaj 33.

82.

65.

45 muraena

90.

nankynky 65. nápady míti 20. na poce 52. Napoleon 28.

58. mitia 25.

Mnetš

6.

Navraov lat.

51.

arab. 87.

Nebes

71.

36.

38.

nebeský dar 54.

nebetesk

54.

musejník 23. muselin 66.

nebiger sthn. 75.

muškát

Nebohý 32. neboráek slez.

Mužský

56. 29.

84.

namoletka 62.

misterie 42.

Mnichovo Hradišt

slovin. 75.

motovidlo 89,

51, 53. srb. 51.

Míše

38.

Nabuchodonosor nácek 21. nácká kost 81.

mena 58.

Myštves 33. ve Mžanech 36,

naben 87.

Mispel 53. Místbeet 49.

míšeská jablka

Myslík 33 Myslkovice 33. mystérie 42. myši ouško 55. Myškovice 33. myšpule 23.

naba-gér sthn. 75. Nabe 71, 75

58. 27.

lat.

15, 42.

4,

Mtterl 75. Mysleves 33. Myslibo 38.

51.

možiár sloven. 68, Mólten 38.

55.

Misemburg

Max

Miiller 35,

neboh

46. 46.

109 niborak

neborák slez. 46. nebozez 23, 71, 75.

nebožák 46. nebožec 46. nebožka 46. Nebožtice 33. nebožtík 46.

nedle

77.

nedopýr 53. nedvéd 53.

pol. 46.

obí si o 70

nieboszczyk pol. 46. Niederle 25.

Obst 38.

Niesenbahn 38. Nieszwurz 57.

obšit 86 obtrit 48.

nigromant, -ia 41. Nickel 61. Nikolaos 53.

obušek

ninra

obuv

76.

Obstlese 91.

71.

obuší 71. ob-úti 92. 92.

nístj 50.

obzajdy pol. 18.

nístn

negromant 41.

Nitokris 14

ocelivá voda 54. 54. ocelová „

negromantie 41. nehet 14.

Nížbor

octava

nejprve 93.

noc

Nekázaná

noha

Nedvzí

38.

nekromant, -is 41. Nelahozeves 32. nemoc sv. Valentina 34.

nemotorný

89.

ec

lat

nénia neniare

vl.

76.

Neosvtely

32.

34.

njebozez luž. 75.

ulice 37. nekromantie 41.

Nemojeves

50.

76.

10.

notn

93.

Notoly 33. nouze 21. nozdra 74. nožíky 75 nravenec 81.

Nudelbaum

Nesechleby 38. nesmírný 88.

odolati 54, 90.

10, 22.

nola 86. dle not 93. nach nótin sthn. 93. 80.

lat. 42.

ocún 52, 57. ocvn rus. 57. odolen 54.

Odolen 32. Odolenovice 32. Odrivous 26. odvtiti 90. odvtviti 90. odvolati 90. oeufs mlés franc 62. oféra 65.

38.

Offenburg 14.

Ofka 27_^

Nudvojovice 32. Nudvovice 32.

oharek 58.

nešpory 42.

nuUa

ohe

neštovice 33, 54, 80.

nune 41 nunna 41.

Ohrring 23.

nunvice 41. Nusle 32.

ochtáb 42. okamžik, -ení 86.

nštk

okouny

Nespeky

32.

netamornej 89. Netluky 32. netopýr 53 neteš 54 i<

Neueuburg

86.

nžk\

10.

Ohe

gtv. 75.

29.

loviti 20.

Neunkraft 57.

nyktopteros ec. 53.

okowitka pol. okurka 58.

nevesel 57. nevražditi 3.

Nymburk

ó/.vvov 57.

37.

nevražiti 3, 90.

-

nezbeda, -dný 82.

nezdvoák

nezmrný

Némousy

33.

Nmoves

33.

10.

chléb 61.

Némieves

Nteš Ntín

33.

32.

31, 32. nicka 86.

Oldich

O. Ó.

18.

28.

oleandr 58. olej

63

40,

oleum

88.

nežitovice 33, 80.

nmecKý

37.

nyšpule 53, 58. nýt 75. nytrle 75

28.

Neznabotiy 38. nezveda 82 nezvedený 82. nežid 80 n'žit 80

ííémec

75.

lat. 63.-

omámiti

57.

omelette franc. 62. obahniti se 52.

omurka

obaliti 92.

omyl

obdoba lichá Oberklee 38.

15.

Oberses 39. obkryt 48. oblata obr 11

lat. 41.

obrátili 92.

obratnost 23.

obru

71.

obruí 71. Obrany 89.

58.

23.

Ondej

27.

Ondjcové Oneš

27,

27.

onus

lat 85. op, -ice 51. opanka 65. openec 56. opici míti 21. opium 60. oplatka, -y 20, 41.

oplecko 64.

110 opomenu opominu

onoq 60. an der Oppa 38.

opra

panna stlat. 72. Pannonie 11. panoše 46. panský 22. pantegana vl. 52.

oznobiti 90. Ólgott 38.

91. 91.

Ólhutten 38. Ósnig 38

in

71.

pantex

or 58.

orancium lat. orange fracc.

P.

58. 58.

Pabn

orare 91.

organon ec. orel 73.

orlíek 55. orloj 73

orobanche ec.

orobaka

56.

orodovati 91. orse sthn 51. orudovati 91.

oržený

14.

56.

nandya?

86.

papoušek

91.

páraka

padoucí nemoc 80 Padous 26 paeonia ec. lat .55.

paganus

51.

Osek

35. osel 23, 53. osikati 35. oskominy 81. osládi 59. Oslav 34. Oslov 34. oslovina 23. oslýchati 91.

45.

91.

lat.

42.

paglia 45. pagliasso vl. 45.

pagnet 68. pacht 86.

oruží 91.

o

lat.

paác

27.

pabrkovati pactum lat. padrkovati padérek 91.

75.

68.

lat.

pantle 65. pantofel sklenný 14, 66. 51. 51. 64.

paráda 23, 41, 64. paradox 64 paraferedus stlat 51. paraple 64. paraplui franc. 64. parare lat 64. parasol vl. 64. párati 64.

parcus stlat. 50. pardus 21.

pachtiti 86.

park 50. parkán 50.

pajazz milán. 45. Paionia 55. pajsák 84.

pakáž 81. Pack 81. Pakomír 26. Pakoslav 26. Palacký Fr. 31,

parleur franc. 81. parochia lat. 41. TtaQOi/.ia 41.

parou cí nemoc 80. partéta 61, 85 partika 61.

36.

Osojnice 34. ospice 80. Ossiach 39.

palaestra 78

Osterleis 91.

palco stlat. 42, palea lat. 45.

pastata stlat. 61.

pálenka 60 palestra 78

I)aštka 61.

Palkovi

paškrtný 89.

ostnák 75. ostýchati 91.

ošatka 71. Ošetnice 38. ošitka 71. ošlejch 57. ošpice 80. oštrlejz 91 oštrlízovati 91. otká 71. Otakar 27. otrok 45, 81.

Otryby 33. ot

sy

57.

ouboch 70. Oucmanice 33 ounos 85. ouprkem 93 Oustí 28.

Oustupek ovad 51.

31.

ozant 52, 60.

palatum Palcéhk

lat.

par tiky 85. partiri lat. 85,

9.

pas 22.

27.

pásti 22

paštika 23, 61.

5, 47, 48, 64. 79,

patálie 68. patalión &9i

85, 89.

palousek 49. pamphil ranc. 78.

pan starý

panáek

pátek 77. zvoniti 21. pátee, na patina lat 72. Patokryje 38.

—

19.

mor. 27.

panade franc 61. panádlová polévka pancerea lat. 68.

61.

patrije 68.

Pattogro 38.

pancia lat 68.

Paumberg

pancí 68. panocha &6.

pavillon 47. paysan franc

panditka 70. pandore vl. 76.

pazzo 92. pažloutný 89

pandura ec. lat. 76 pandurové 22, 84. pandurská 84. pánev 72.

pažlutný 89. pažrutný 89. pec 50.

panis

lat.

61.

34.

84,

Pecerady 34. peené svíková 62

111

Peerady

planda, -ti 49, 65, planipes 83. planta 65.

Pfarre 41. Pfarrmeister 41.

34.

pedell 45.

Pech

27.

Pfeiler 48.

pécli

sthn. 43.

Pferd 51. Pferch 50.

planý

Pfleger 44.

plátno 22. plavajs 79,

pekelec 49. peklhubec 69. Peklo 39. peklo 43. pekýlko 49. pelech 66.

Pflume 58. phasianus ec.

Pelhimov

piano 75.

Plavež 79. Plavknnice 34. plecektor 43. plevajs 79

piarista 22, 83.

Plížebidly 34.

picarium stlat. 73.

Ploukonice 34. Plovdivo bulh. 19.

lat.

52.

Phasis 52.

piamo

pelest 66. 21.

pelliceum lat. 66. pelouch 66.

75.

pietrusznik slov. 56. pietruszki pol. 56. pietrožnik slov. 56. pijárové 83.

pelu 57. peluka 57. pelynek 57. pemrlice 75. pennál 78. pentle 65.

penvý 88. Pepík 81. percoch 80. pergament 58, 78. pergamentka 58. pergamotka 58 Pergamiim 58, 78. pergamuška 58. percha malaj 60.

pluviale 42.

Plze

28, 31.

Plzenec 31.

Pntluky 32. Povice 38.

Pickelhaube 69. pila lat. 86. pilarium 48. Pilatus 22. piliár 86. pilí 48.

TTrjvelov 88,

50.

Plaóás 39.

pobeslo

70.

pobíslo poce 52.

70.

poculum

lat.

73.

pilous 49. auf der Pilten 38.

Podbrdáci 82. podczaszy pol.

pimpinella

Podbrady 26, 35. Podhus, -y 26, 35.

lat.

54.

pinvice 88.

18.

pióropósz pol. 18. piotruszka slov. 56.

Podéús, -y 26, 35.

piráta 69.

podloubí 47, 48.

perniál 79.

piriál 86.

podmšilý

perník 61.

Písená

Podmolí

perpendiculum

lat.

pisko 52. písmika 87.

Perštýn 36. Peruc 28. pervinca lat. 55. Pervolf 47. pes lat. 46. peský 20. pessimus lat. 20. Pešek, -ik 27.

89.

podrobiti 91.

písmo fiakturové písnika 87

21.

podsební 52. podsedlní 52.

pišišvor 81. piškot 62.

podzemek

píšala 52.

pohan 42. pohár 73. Pohl Jan 5.

Pištora 28.

pitomý

50.

Pogatscher

17,

15.

pohodlný 46.

Petr 27, 55.

pivnice 88 pivo Embekské 63.

nix(ja 55.

pivoka

Poho

petrolím 60.

placard franc. 86.

petrolín 60.

plácati 61.

Pšice

33.

petroselinum ec. petržel 55. 56. petružel 55. petružlen 55.

pevný

88. pstoun 17.

pstovati 17. Pfahlbauer 23. Pfanne 72.

lat.

.55.

55.

placenta placere

placetm

lat. 61. „ „

47, 61. 47.

placka 61. plakát 86. placken nm. 86. TT/a/toii;-

plampa

61. 83.

plampus 83.

32.

38. podmoran 58. Podousice 32.

39.

Písek 21

74

perpetlik 74.

Podhnvosice

pohodný

46.

30.

pohroma ^6. pohunácký 14. Pochmiihle 38.

pochroma

tí6.

pokál 73. poklice 6^, 73.

poklika 73

pokryka

73.

pokrytec 41. Pokucie pol. 18.

Polehrady

34.

112 polej 23, 56, 57. polejvané 23, 66. polének mor. 57. Polerady 34.

povríslo 70. povrízlo 70.

propheta ec. prorok 41.

pozemek

prosecí 41.

požiati sloven. 90.

Prose

Police 30. police 74.

požírání 51.

Prosek 31, 33.

Polika

30, 31. polion rec. 57. polka 87.

praeceptor

poltruba 86. poltrubna 86.

praka

polygonatum ec.

lat.

TiT.

Polykles 25. polynek sloven. 57.

pomerancia stlat. 5S.

pomme de terre franc. 5K pomme orange 58 pomeran 58. pomoiti

pomum

5,

50.

lat. „

92.

praeparanda

„

praepositus praepulsus praetensio

„

49, 83. 40, 44. 42. 86.

Praha

„ „

Prostjov

28.

Pranger

58.

pranostika 86.

províslo 70. provos franc. 44. prubijál 42.

50.

pondle, -í 77. pondrava 5, 51.

praný

pondrholt 82. ponikati 55. poniklec .5.5. ponoiti 5.

prasinec 77.

pcmrava 51. ponticana stlat pontus ec. lat.

pratum lat. 10. Práva a ízení zemská

prášek

prunia stlat 67. prunuin lat. 58, Prosík 51. Prugelbank 23 prve 93.

50.

prasima

17.

lat.

beváovy

60.

Pry

nfjátreiv 85. prattica vl. 85. 52. .52.

Pontskj- Pilát 22.

Popelka 14. Poprdáci 82.

20.

prostopášný 89. prostranky 16. 70. protokol 79. provaz 7, 16, 70. Provence 63.

prahoušel 80. Prachatice 29. prachce 85. prakce 85. praktika 85.

6.

lat.

33.

Prosík 20. .33. prosinec 77. do prosa jíti 20. proso 20.

43.

praemium

22.

pryka

70.

pryskyice 19.

60.

pryzila 56.

pravedlný 88. právo 93. praxe 85.

pryzula 56.

pražma

przniti 51.

17,

.50.

przezmian

pol. 18, 74.

przník 51.

poádnost

23. pospasy 61. postiti 76.

v Pricích býti 20. preclík 62. prejt 17, 48.

pece 93. pedhoi 16. p- hrstí 80.

Postoloprty 28. post pastum lat. 61. postranky 16

premovati 92. prépust 42.

pehoušlí

80.

postiženec 41. Postelimov 29.

pretence 86.

Pech 26 na peky

93.

posvcení

77.

posvícení 60, 77. Potenstein 37.

potkan 52.

potmluch 89. potmlus slovin. potmšilý

89.

89.

potrubí ^1. Potštvn 37. Pott 39.

Poucbov

pouš

31.

76.

pouzdro

74.

Pressl 51. prevét, -ít 82. prior 40. prius 93, privatus 82. prkvant 67. prlenec 81. probošt 40, 44.

probíslo

70.

prooessio 41. procestí 41. proceství 41. profos 44 profous 23. 40, 44.

prognostika ^5.

povidla .59, 61. povidla dlati 20.

priihršle

povraz 16, 70.

propásti 22.

Prokop

^^0.

27, 40.

41.

31, 33.

Prosika

2.3.

lat.

pehrstlí 80.

Pemek

26.

Pemysl 26. Pemyslov 31. peska 66. peslice 23.

pe vor

40

Prevoratice 33.

pezka 66. pezmen 18,

74.

pezcuti 92. Pibyslav 25. Pieina 28._

píjemné 17. píjmení 17, píjmení 17. píklona 4. píklony smyslové

6.

113 píklony zvukové O 28, 33. Pimda 28. Pín 33.

pipodobení

rabiját 44. raboun 75.

racemus

4.

pisambh

Raov

psí víno 55.

Radešov

krew Pšovka 32. puclák 73.

pboní pjiti

5S.

32.

Radamáš

10.

32.

Radelstein 38.

pol. 83.

raditi 34.

Radim

grunty

38.

Radiwurz 38

14.

radix saniculae rádní kost 81.

90.

pukla 73.

puklé

lat.

ráiti 91.

20. psallere lat. 41. psiják 59.

pszia

rej voda 71.

rabijácký 44. rabiják 44.

Pím

puklice 73. pulbír 44.

Radslav 35. Raigras 56. rakev 72.

pulegium

ram

68, 73.

lat. 56.

lat.

60.

rek 10, 23, 45. reka pol. 10. recke sthn 45 recken 45. reklamanti 68. rekrut 68. renetky 58 rengle 58. Respublica bojema réva 57. rex lat. 10, 45. Rhadamanthys 10 rhododendron ec. Rieger 41. ringle 58

rmen

lat

28

lat

58.

18, 56.

rob 91.

48.

robiti 34, 91.

Rambous. -ek rampouch 48. randa 83.

26, 35.

Robousy, Roboúsy 26, 35.

pulej 56. Pulice 30. pulkrabí 43. pulmistr 43. pulsatilla lat. 55. Pulvermagazin 48. plzlatník 23, 55. Pumberk 34.

Rapice 32.

Rollbaum

rapm

pumpera 61 pumpern 61.

romana lat. 18, 56. Rosa Václav 11, 51,

Rataje 28.

ranetky 58. ranocel 54. vánostál 53.

61.

lat. 57.

Ratibo Ratibo

61. punocha 66.

75.

57, 70, 72, 74, 80. Rosenberg 37.

ratejna 48.

pumpet

rohlíek 61. Rohovic 30. Rolenc 41. Rolinek 28.

rataj 48.

Pumpernickel

roditi 91.

Rosenthal 37.

26.

38. Ratmír 26. Ratschein 38.

Rosika

pušpán 56. Pušadlo 38.

Rauchbaum 75

rosolka 63

Rauchfass 23.

Rosin nm.

putrkasy 37.

Ráumer

Rossbereiter 28.

pst

76.

Pušice 33.

70, reálka 49.

puzir rus. 74. puzo rus. 74

reb

qalpaq tur 64. Quadratkopf SO.

quatember stlat.

76.

76,

quatre franc. 77. quatuor tempora

lat.

quietantia stlat. 22.

quinquina 60. quiten sthn. 58. quotidianus lat. 88, R, rabiat 44. rabies lat. 44.

53.

Rebe 57. Rebebogen

Q

quatertemper

stsl.

76.

37.

rechtschaffen 88. reichen 45. reine Claude franc. 58. „ einette franc. 58

."<6

58.

Rossboden 38. Rosshaar 67. ros solis lat

71.

recchio sthn. 45. reclamatio lat. 68. recreatio 68 „ recrescere 68. „ recroute franc 68 regálka 49. regerere lat. 79. registik 79. registrum lat. 79 reglement franc 68.

Rehberg

33.

rosin franc. 58. ros mariuus lat.

63.

Rossrein 38. Rostbraten 62 Rostoklaty 32. Roštejn 37. Rothenstein 37.

Rothmhl

38.

Rothwurst 38. rotr 41 Roulin 28, 41.

rozho

67.

Rozhraní 38. rozhešiti 91. rozinka 58. rozmarija, -án 56. rozmarijunek 66 rozmarina, -inka 56. 9

.52.

114 rozolka 63. rozplášenka 65.

sacra lat

rozi^or 67.

sacristia

Rozporejtek 28 Rozpoutí 38.

sadrapák 85. safra 43 sagma ec. lat. 49, 53 sagmarium ec. lat. 53. Sack 74.

rozešiti Dl.

Rozse 33. Rozseka 33.

40.

sacrista, -anus lat. 40. lat.

15, 40.

Scheidewasser 60. Scheidtrog 71 Schelm 82 Schemel 38. schieben 71. Schiff 73.

Schlldwache

70.

Schildkrote 51

rozšafný 88.

sakraholte, -ský 43.

roztopáný

Roždalovice 32

sakramentský 43 Salaquarda 44. salma špa. 53.

schirmen 86. Schischkenschloss 13. Schlafschuhe 65 Schlackenwert 3ó.

Rožmberk

89.

rozzouti 92.

salva guardia stlat. 44.

Schnapphahn

Rožmitál 37.

samec

Schnippschnappschnurr 22.

Rtyn

samostatný

37.

32, 56.

rubáš 23.

23, 63.

scho

16.

samovar 74. samovrah 16.

81.

22.

Schóffen 90.

sanabar tatar. 74. Sanct Annaberg 38.

schópfen 90. Schreibersdorf 39. Schrein 72.

ruj 77.

Sandbach

Schrems

ruka 10, 71. rumianek pol. rumenek 56

saprlot 43.

Schrittens 3^.

Saras 39. saska 81.

Schublade Schurz 38.

Sassafras 60. satrappe 85. Saufloss 38. saumari sthn

schváln 16 93. schvávoln 16, 93 Schwanenberg 37.

rubrika, -ovati 79. 79.

rubriiiu

Ruda_^39.

rumný

56.

rumpál

75.

rže

18.

55.

Riibezahl 27. Rybika Ant. 19.

Rybrcoul

Rychnov

27.

35, 37, 52

rýva 57.

Rvaov

36.

Rvenice 36.

Rvíšt

38.

llzepior pol. 27.

. na ád jíti 48. ehole, -nik 4().

ek

itice 70

ízek

22.

vl.

83.

50.

S.

78.

scaph sthn. 72 scapha stlat. 72. scaphion ec. lat. 72. scapula lat. 66. scaramuccio vl. 86. scarlatum lat. 67. scarpa vl. 66 scarpetta

vl.

luž. 52.

93. sedile lat. 72. sedla dlati 20.

Sedláek

33,

Schalk 82. Schantel 78. Schanze, in die gen 22 Schar 86. Scharlach 67.

Sefifer 45.

Scharmíitzel 86.

Schaum 74

30.

Sedlišté 45. sedlo 30, 45. sednice 47.

Sabiri 45. lat.

Se sed

Schabegliick 38. schaffen 88. Schaffot 42. Scbachtelei 47. scLaline sthn. 66.

sabbata 42, 77. saccus

sehastica lat. 5S. Sebeslavice 33. Sebiri 45. sebr sb. 45. secare lat. 63. secco, seco šp. 63.

17, 62.

Scheibe 62.

4:-5,

44,

sedlák 45. Sedlec 30, 45. Sedlisko 45.

66.

luž. 52.

sénavec

íjen 77 ip 28

ika

lat.

scanzia

72.

scrinium 72

49, 53. Sázava 23, 38. sáubern 71.

scandalum

38.

Schweinbraten 37.

53.

Saumpfad

sna

79.

estoky 33. evnice 32. íice 70. ídice 70

37.

—

Seeberg 37. Seelenz

schla-

3)3.

sehár 86. Sehrles 39. Seidel 72.

Seidenschwanz Seidwebe 67.

38.

Seite 92.

sekerová tres 60. sekrýt 48.

H.

9

115 sekt 63.

skýva 62.

spensa sti

sekyra mlejaská 43. sekyrou házeti 43.

sládek 19.

spermacetum 60

Slatina 11, 28. Fr. A. Slavík 32. Slavivoj 26. Slavoj 26

spica

selbstándig IG

Selbstmórder

16.

Sele 45.

Semerád

o4.

slíva,

-ná

seminarium,

-o

60.

lat. 61.

spicarium 61. Spieszburger 81. spíleti 92 Spilling 58.

82.

slombidlo S4. slovorod 5. slovutný 89. slušný 3.

Spitzbube 84. sprahoušel 80 spravedlný 88.

Senftenberg -7. Senkelnadel 75.

smakka goth. 58. Smetanova ulice 37

sprosák

Senkkorb 6, 70. Senkruthen 6, 70.

smetarz pol.

Semirady

Semmel

42.

34.

62.

semper augustus

lat

46.

sensal 45.

sensus 45. lat.

Serdica íec. sestávati

Seuche

76.

lat.

smrt 10. smrtedlný 88. smrteldný 88.

1*J.

16.

80.

sezouti 92.

smyec

Sbákersaft 60. sbumplovati h9.

Sobek 22. Sobbor, -

siccus

Sobchleby Sobslav 25.

63.

lat.

Sidonia 27.

srs

52.

srez 74.

Staatsanwalt 43. staiti 90. Stadice 28. stafra 43 Stach 26.

76.

25, 32. 38.

Stakory 31. Stakorce 31.

Stambul

Standart

68.

Standhart

68.

sobota 42, 77. Sockerl 38. solárium lat 48.

Stank

silnice 49.

sóma vl. 49, 53. somár sloven. 53,

starý

Simrock

62.

83.

Sinau 56. sirob 62.

sirupus strlat. 62. sitella lat. 72 situla lat. 72. six franc. 77. skecnouti 92,

sklenný pantoliíek na

sklípek,

—

14.

choditi

2
skopec, s kopce míti 21. skorá 56, 64.

skoice 56. skovrantcb 52. skovronek rus.

skreek

20.

Skrekov

skí

32.

52.

59.

standardm stlat

Sobslavice 33, Sobochleben 38.

lat.

25.

srážeti 91. Srdec bulh. 19.

Siedel 72. Siegfried 14. signare lat. 42. silaba 83. Silberleut 38. simila

20.

spucovati 21.

Spytihnv

6.

Smidary 32, 34. Smíchov 30. Smikov 30. Smikovský Jan 30. smokva II, 58

senník 23.

September

Spreil 71.

26. Stanislav 26.

staré'

84.

posvícení 6n. 1

Stašek 26.

somarius stlat 53,

statiti 90.

somme

franc. 53. sorbere lat. 62. sorbet arab. 62. Soubor 32.

Stánder

soukup

Stehlík 32.

72.

stearinová svíka 89. Steinbruch 35.

Steheleves

53.

souliers de vair tranc. 15. souliers de verre 15. „ soum sthn. 53.

soumar 49, soumní 53.

53.

Steloves Sternberg

32.

32.

37. 52. Stihnov 32.

stna

Stichholz 71.

Souvlastní 38. spaghetto vl. 64.

stojánky dlati

spago 64.

stoje 93.

spalla stlat.

(iS.

spallerium stlat spalliera

vl.

Stirnreif 65.

49.

68.

2(i.

Stockíisch 62. Stolzmiitz 37. stoupnouti 92.

straceuška

skipka 81 skivánek 52. Skivany 31.

spalnier 68. spasso vl. 85. spatula lat. 49. Speise 60.

straí nožka straka 57.

skura

Spender

Strahlenberg 37.

72.

lit.

56.

23.

6H.

nška

viz

57. 57.

ztrace-

16 Strahov 28. Strachota 27. strakapoud, -n 51. Stránský Pavel 2H, strapasse franc. 92. strappazzare vl. 92. strava 61. Strážíce 38. Strenice 34.

Svátek Josef 30, Svatobor 38. Svatopluk 25.

svávoln

škapulí

31.

svtlice 47. svtlnice 47.

svícení 77. Svídnice 32. Svidník 32. Sviuík 32.

šlapšuchy 66. šlatec 56.

sloupnouti 92.

svlaec

šmytec 76.

57.

Svreves

šophoun

strechýl 48.

óvKov 58.

Stekov

syn 10.

Synkov

Sopka

34.

svrchky 72.

stelivo 71

špalír 49. šparyl 49. špás 85. špásovna 85. špejchar 61.

35.

38.

steše

68, 88. 66. stevo 88. Stevon 32. stež 74. stíbrohlav 65.

šafá 88. Šafaík P. J. Šafránek Jan

5,

4, 45, 51.

31.

šalmaj 76.

šalvj 57. šalvostr 60.

Stítž stupn

11, 38. 86. stužka 65, 79.

šanc, v

—

dáti 22.

šantala 77. šarab arab. 62.

Sudimír 24. Sudiprav 24.

Suchohrdlí 38.

21.

spíže 60. špižírna 60. šprdlení 71 šprlení 71. štakor 31, 52.

štandár 44. štandára 44, 68.

šarlat 67.

Suchánek z Chudobic Suchohrad 34.

špendlík 58 špickup 84. špicramenát 48.

Štamproch 35

šaršoun 68.

Sudislav 32, 34.

81.

32.

Šosteny 33. špagát 64.

Stranice 34.

stevíc

64.

Svinov Brod 37.

Stredokluky 35. 32.

72.

škorn

šlápnouti 92.

Svojanov 39. Swojes 39.

32, 56.

škopek

škrob 20. škrobáky 50. škrovánek 52. škrpály 66.

svtlo 10. svtnice 23, 47.

strožek 74. strožok 74. strukczaszy pol. 18. Strumica bulh. 19. Strebechovice 5, 32.

(42), 66.

skarpetle 66. škof slovin. 40.

Svtlá pod Ještdem

Strohschútz 38.

Stemelice

Šitboice 32.

93.

sweet angl. 63. sve'voln 16, 93.

stropiti se 20. Stróžišo 38.

34.

Šír 11. širák 65. širáf 65.

Svatoslav 27. Svatovít 25.

^<.^.

Stritzel 62. Strizzi 81. Strohsack 74.

Stebeš 5, steda 77.

Šimek

58.

šatlava 23, 44, 47.

šibaly 64. šibalník 46.

Štelcar 28.

Šternberk 37.

štdrovnice 62. štékanec 83.

Suchorady 34. Sukorad, -y 34, 3H

šivaly, -nik 46.

sultán 45.

šej troch 71.

Štpán

súmní 53. súmnice 49.

šelmakum 21. Šembera 11.

Štpána mor. Štpánka 58.

Sumpf

šepmistr 90.

Štt] 38

šeptati 90. šerbet 62. Šercl 73, 90. šermicle 86.

šttká. jako

50.

suplika 72. suppellectilia lat svaina 62.

svaiti 90

Svárov 21. svatina 62. svatiti 90.

72.

štnice 52.

Šeborov 32.

Šestenské dvory šilboch 70. šilkruta 51.

58.

štidroba 80. stihle 51. štíhlý 51. .33.

šticholec 71. štika 51. štikle 51.

5S.

—

píti 21.

117 Štilfríd

14,

štípalky

64.

•IH,

telafus 82.

touš 77.

Telemach, -os 25, 82

Tovaov

tfle

štít _49.

Tomáš

ze Štítného štitroba 80.

12.

Machovo

telesma 42. telir sthn. 72.

—a

Tepera

Štomí

terminologie havíská 12 terminologie mlynáská 12. sladovnická terminologie

šovka

28.

Tópfer 28

52.

terra Tripolitana 60

Štramberk 29, 37. Štrampouch 35.

Tmice

štrapáce, -icirovati 92. štruks 83.

štruksa 83.

šubka

šum

17, 62.

šuple 72. šuplík 72 švališar 69. Švamberk 37. švec 46.

Švenda

30. Temnice 30.

Tšín

treffeu

ÍJé6£i

Trenek

38.

Fraiit. 29.

64.

Thrasykles 25 thymallus lat.

Tristram

52.

Tannaberg

.36.

tcho

triumphus Hispanicus 78

22.

trnož 74. Troll 84.

64 sv. Tichou 22 tilsam arab. 42

trollius lat. 55.

tromba marina Troppau 38.

lat.

Tisch 78. Tisová 38. titulus Fabiola-

38.

72

triumfalnyja vorota rus. 18.

lat

76.

Trossbuben 44. trotoár 50

60

trpaslík 47. triipesteki) 47. trs 57.

tintilivantili 3.

tanejstra 69.

nm

trifolium lat. 78 Tripolje bulh. 19.

d-v^laiio. 57.

tinctura aloes tintiligence 3

talí 72. talisman 42, 43. tanec 86.

treten 50. tiibulus lat 54

Trichter

9.

timbal špa. 76 timballo vl. 76.

tagliare vl. 72. tagliere vl. 72. Talafús 82.

57, 62.

nm.

18, 59.

tibialia lat. strlat.

22.

treska 50, 62.

tres

tibia 64.

tabardum

78

treperenda 83.

(veiv 57.

švestka 58. švóležér 69.

nm.

tréfle franc. 78.

38.

tšínská jablka 20. theke ec. 64. Theodorich 34. ^£0? 10 theriacum ec. lat.

71.

tratiknot 73. tratoár 50.

trdlice 18 tref 78.

30.

Teschen

trápor 75.

Traumbuch 23. Trous, -y 26. .35

12.

štraface 92. štráfovati 92.

Tma

—

trajcen jsem 43. traiectorium stlat. 72. trapárandá sanskr. 83.

štola 12. Štolmí 33. 33. štoudev 72.

29.

traben nm. 46. das Tragerl 83.

82.

Trstenice 34. lat.

trucilka 62

15.

Truhlá

tanouti 90.

titulus fasciolae 15.

A.

Tanz

tkaloun 65.

truchmalnyja vorota rus Truchsasz 18.

86.

tluma

tapart 64.

tapartum stlat.

64.

tápati 16. tappeii 16. tartufola vl. 58. taskaras sanskr. 83 tašká 83.

nm.

47.

tlumoník

47.

Tlustomasty 37. Tlustoúsy, Tlustousy 35. Tlustovous 26. Tobek 22 Toblach 39.

10.

truchses 83. truksa 83 trula, -da. -aut

trumarina trumerina trumf 78. trupel 60

76,

tat 35.

Tomáš

Tatobity 35,

tonka bona 60.

Taubenthal 37. Tauberwitz 38. Tauscherschein 38. tágliches Brod 88.

tonquiensis faba 60 la tour sans venin ranc.

Tornister 69. toufar 28.

trypl 60.

Teindles 39.

Touchoinv

Tebechovice

'12.

38.

I.").

nm

Truthahn Truthenne trychtý 72

teb

.52,

76.

.,

.">l.

51.

5. 5, 32.

83.

18.

118

Tebeš

Tebí

Unflath 83. unermesslich 88.

5, 32, 56.

29

Tebomysl

Tebo

U ni slav

33. 33.

teše

58, 88. 21. teštiti 21.

Teš

trevíc 5. trevo 88. triška 21.

Ttí

38.

nm. Tschernhausen nm.

Tcbóppern ném.

vasculum

25.

37.

35, 38.

38.

73.

lat.

unversóhnlich 88. upír 45. upolín 55.

Vašnost. -a 46.

úprava 64. úrok 85.

Vavinec 28

usekla 66. úslušný 3. úslužný 3 Ústí Slávkovo 35. Ústí Vilémovo 35,

vela 14. Vebžany

usura lat 85. úsy 26. ušák 77.

vejrbloud 50

úterý 77.

u Vejvod Velach 39.

Útchovice

Vávra 28. Vavrda 28. Vážnost 46.

—

ttina 57. Tschebeheiích

61.

vartošna 79.

rubri 59.

33.

Teboradice Teboratice tebule .54. tesk 62. teskutý 89.

62.

varany 53. varhany 75

unguentum aegyptiacum .59. unguentum praecipitati varmuže

2(j.

32.

Teborad

vánoka

36.

vejhlasný vejhel

8-'^.

6.

vejl 6.

vejevný

16.

Vejvanovice 32, 36.

3*>.

36.

tštitroba 8u.

úval 20.

Tiikleky 35.

úžera sloven. 85.

11, 23, oH 30. Veleslavín 9, 78. s7. Velislav 26. 37.

tulej 68.

užovka

Velíš 26.

tulipán 83.

Úbelsasz 39.

tští fcO.

utrejch 57.

tštice 8(1.

utracepený 43.

tumba

velbloud

52.

Velišský 78

Velká

42.

Tunchody Turnov

31.

39 Tutleky 35.

Vacata

Tiibingen 39.

Váceslav 25 Vacetín 31. 32. Václav 10, 24, 26

Vacek

tykrdle 7S. Tylor 74 tymián 57.

t)2.

ulpas

83. ululum 83.

U. u- 92.

uber tatar. 45 91.

Oebeltliáter 23.

Uherka sloven 58. 5S úhorka „ Újezd 37. Ukri volsa 41. ulbandus goth 6, 5<». ulmacín 48. 23.

velmuž 47.

31.

26.

Vácov 29. vádium lat

tyran 44. TV^avvoí: 44.

Umkehr

38.

velmož, -ný 47, 50.

Tuás

ubydu

36.

Velká etová

V.

29.

tvaroh 62. twarc sthn.

6,

Velen 26,

velryba 16, 50, 61, 88. Veltrusy 50.

velm

6.

Velvary

86.

50

29_,

vembloud Vnceslav

50. 24.

vae lat. 10. vagace 87. vagari 87.

Vénk

Vach

26.^ vakace 87. válce dlati 20. Valmanice 33.

Veranius 15 Verbandsalbe ném. verbena 57. verbrámen 92

valde valn 20. sv. Valentina nemoc 80. valethauz 69. validus lat. 20.

Verehrung

vep

Vamberk "JT Vambeice 37. 26. .50,

vernix

Verona

.59

23.

lat. 85.

34.

verpán 56. verpánek 75. Vervenice 36.

veejný

16,

'^S.

Vesce 33. Veselá 39.

valný 20,

vánoce 16,

10.

sv.

valise strc 73. valisia strlat. 73 vallis lat. 20.

Vank

26.

Venetia 34.

77.

vesicatorium Vesice 33. vesmír 28.

lat

60.

1Í9 vmstnati voda 10.

vesnati 00.

Ves

Pán

90.

vsed

93.

vesperae 42. Ves Pravovice 35. Vespravovic gtv. 35.

Vodikova

vesta 64.

vodnice 23.

Vsetín 28, 31. vstoje 93 vstupné 86. Všebor, -ov 25. 32. Všejamy. -ny .34.

Vodranty 35. Vogt nm. 46.

Všemily 38. Všemír 25.

Vetešník 11.

vochlastlajtnant 82.

vetus vetchý 20.

Vojnín 3S. Voj slav 25, 26.

Všetaty 35. vtsnati 90.

38.

Vodalnovico 32. Vodérady 34

Vestec 33.

Vgštslav

Veveí

35.

39.

vezdejší 8S.

ulice 36.

vojt 46.

vezdy rozmnožitel íše

4tí.

Vojtch

vulva

25.

vhlasný 8^. Vtichovice

vojtška 56. volské oko 55.

výhe

Vtkovice

Voltaire 11.

výkuš 48.

33. 33.

vža

dol.-luž 51 31, 51. A'žníky 31. Vhltava 28.

volvoko

vžník

vomj

vidma 45.

Vorklebice 32. vornát 82. Vorreiter 28. voršoufy 36. vorwárts 93. Vosenice 34. voskoviny 81

Vierschach 39. Villach 39.

Vinaický

11.

vincour 71. vinští 60. víra 10, 17. vískati 91.

Viske

29.

\itreolum lat. 60. vitreus 60 vitriol

60

vitriolum 60. vitrolím 60.

vitrum lat. 60 Vladimír 25. Vladimír Monomacli 25.

vyký

21. 81.

vosnák 75. Voszahl 27. Votruby 33. vousenka 52. Vracov 20. Vrahožily 38. Vrapice 32. vratce kozí 20. vrat ej na 48. vratidlo 20. Vratislav 24, 25.

Vlasák 27.

Vratislav z Mitrovic Václav

Vlastibo

32.

Vlastislav 26. vlastní 89. vlaští .^9

vlašoviník

Vlí

ke

64.

39

Vltava ^8.

38.

Vysoká Srbská

39.

vystrnaditi 92

vystíbiti

3, 5,

Vyšehnjovice

6.

34.

vyšeptalý 90. vyšeptati 90.

Vyšovice

34.

vytíbiti 3, vyzouti 92.

90.

5,

Vzichov 21. vzláštní 88.

Vzata

13, 31.

Vznétín 13, 31,

.32.

vžíce 73.

W. 62, 79. 25.

vražiti 90. vrbina 57.

Waldenberg

vrhcábnice 72. vrhcábv 16. 50. Vrch (Dlouhý) 38 Vrchoslavice 38. vrkolak sloven. .53.

Wand

Walfisch

Wanze

37.

16.

52.

52.

Warfrid 25.

Warneidechsen Wáscherin 23.

53.

vroucný 89.

w^sienica pol

vrták 75.

Wassergasse 36. Wasserschnitz 38. Waszmošc pol. 46 Watsche 65

-

Vrutice 38.

17. .53

Vysoany

Waldemar

Vrtžír,

vlkodlak

vyslepiti 92. vyslíjjati 92.

Waidtasche

29, 44.

Vlká

vloni 93 vlstek 54.

48.

vráža 90

vleže 93 36.

ulice 37.

vy misko váti 92. vy mniško váti 92.

vlajka 16.

Vlásenice 30. vlaská kost 81. Vlaslav 26. Vlasta 10 vlastenec 22.

50.

Vykázaná

55.

57.

Vomizín Vorberg

83.

lat.

vycíditi 90. vycidliti 90.

.33.

Vesník 32. Vísek 13 Vsacko 28,

31. Vsáta 28, 31.

Webeschan .38. Webrutz 38. Wegstádtei 38.

5'J

20 Wechselmakler 45. Weib 10. Weidmesser 70. Weihnachten IG. 77. Weinberg 37.

zimostráz 56 zimostráz 56.

zajík 80.

zákon, -nik 40. Zákost, -í 31.

Weinstein 60.

zákristán, -stie 40. zákiš 15, 40. záletník 46.

^Yeise 58, 61. 72.

Zálezly 38.

Wellhutta 38, Wellhutten 38.

Zalužanský 54.

Weltdame 23. wer nóm. 17. Werde, der Wergeld 17. Werkbank 75.

záplatník 70.

Zamlekov

zinc sthn. 77. zindava 56. zlátenica 81.

zlátenka 81. zlatohlav 65 Zlodéjnice 35, zmrzlík 85. Zmrzlík ze Svojšína 85.

35.

Zohse 38. zoophthalmos ec.

zapejriti 21.

—

zaraz, -ž 70.

35.

zárostupky 11, .58. in der Zarten 38.

zouti 92. zraditi 91. zrazovati 91. zrázeti 91.

werwolf

17.

záí

Wespen

38.

záij 77.

Zpitihnv

77.

10.

Wetterstein 38.

záuj

Wiklef 19. Wildenschwert 35. Wiihelmswerde 35. willkommen (schon w. Windspiel 16. Winzer 71. Wischezahn 38.

zatracený 43.

Zít

zatraclitilý 43.

ztracenška

zatrapecený 43. zatrápený 43.

zuber sthn. 72. Zuckeradel 38. Zuckerhandel 38.

21.

77.

Závšice

29.

Zavlekom

Wisteritz 38.

Závrší 31.

zawojka

woiowe oko pol

pol.

33. 33.

wrecchio sthn

4:5.

Wunderschútz

27.

Zbynk

Wurfzabel Wussleben

16.

37.

Zwetbau

26.

Zbyslav 26. Zde-n, -ata.

wíinsclien 90.

38.

-nk

10. 25,

Zwischenakt

Zdena

Zdikv vokabulá

38. •

27.

85.

Zdirad 24.

Žabokrky

Zdislav 25, 26.

U

zdrava 61.

Zdvoák

vTTO/.^irr^q

41. vnói)(ja 89.

zdvoilý 28.

žalá

žaláník žalm 41.

záblatník 71.

Zeiles zejda, zelený zelník Zelter

Zabo

o

zem

28.

38.

-ovati 18, 92.

tvrtek

77.

žalmista 41.

žaltá

23. 51. praštiti 21.

23, 47. 47.

41.

Žamberk 37, Žampach 37. žampanské 62.

31. zábsti 90 zádrhel 93.

Zemtéhy

na zadrmo 93. na zadrmol 93 Zágost 31.

zemské jablko Zev^mnoq 26. ZCfí? 26.

Zahlesel 38.

Zíbrt 12, 77, 78, 84. Ziehklinge 75.

Zatec 29. žavoronok Ždírec 38.

Zifferblatt 74.

Žeberk

Zahražany

zem

39.

38.

žáby 38. žák 40. Žákost 31.

yzúbek sloven. 56.

39.

23.

26.

Wstrei

Zahoany

23.

-4.

Zvringer 50.

Wustersitz 38.

Z.

57.

Zvstovice 33. zvláštní 88 Zvokotoky 32. Zvotoky 32. Zweifel 23

18.

Zbihnvice Zblížovice zbydu 91.

55.

Zuzaníci

35.

Wohnung

38. Wolfgersch 39.

28.

Zustimmung

Závis 29.

.55.

10.

žamputá

34. 60.

81.

žandár 44. žarlok pol

Záhrobí 38.

Zikmund císa

zajch 80.

Zilvarova Lhota

.30. 3'5.

51. rus. 52.

37.

žebrácká (polévka) žebrák 11. 45.

61.

121 žehnati 42. žejbro 71. žejbrovati se 71.

Žibid ržený

14.

7.5.

židoviny 79.

Žihobce

žlíce 73.

32.

žiloviny 79. žindava 56.

ženglový (viz koen) 60. žengruty 6, 70. žentour 6, 70.

Žinkov, -v. -ice 32, 35 Žitavsko 31.

Žernoseky 33,

Živhost 29.

žernov 33, 63.

žerté

81.

63.

žiž 77.

Žižka 13, 30. Žižkova role 35 Žižkovka 35.

79.

židle 72.

10.

žengle, -kle

ŽivobybJce 32. Žizenkov, -ice 32, 35.

Žestovice 33.

židký

žejdlík 72. Želenice 35. želí 48. žemle 62.

žena

Žestoky 33.

Žitomí

33.

Živhoš 29. Živhouš 29

žloutenka 81. žofka 52. žok 74. žoldán 45. žralok 51. žravá hryzení zemská 19 žrutný 89.

žnmpa

50.

—

oB S

-A.

HC. Siránka

1—22

Úvod Jména podstatná I.

II.

III

Vlastní Vlastní

jména osobní jména místní

Pojmy náboženské

IV. Appellativa osobná V. Appellativa místná VI. Jména zvírat VII. Rostlinstvo . VIII. Léky IX. Pokrmy a nápoje Roucha a látky XI. Zbran a výrazy vojenské XII. Výrazy hospodáské XIII, Náadí a poteby domácí

X

XIV. Výrazy emeslnické XV. Nástroje hudební XVI. Pojmy asové

Poteby

a výrazv psací

XIX. ásti tla lidského XX. Nemoci XXL Nadávky a pezdívky XXII. Substantiva rzná Jména pídavná Slovesa

ástice neohebné Zkratky Rejstík slov

50—53 54—59 59—60

—

60 63 6.3—67 67

7(t

70-71

— 74 75 75 — 76 72

76

— 77

77—78

XVn. Hry XVIII.

— 87 — 28 — 39 39—43 43 — 47 47 — 50 23 24 28

78

— 79

79—80 80-81 81

—85

85—87 88—89 90—92 93 94 95

Omyly Strana

9.

10.

ádek

23. shora

tiskové. ti

'9é6fi

místo

-9ffíei.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

^^^

4-571 ^/^6

erný,

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

J.

Píspvky

k eské etjnnologii lidové

POCKET

LIBRARY