Folia faunistica Slovaca, 2006, 11 (6): 33—38
PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ FAUNY PANCÍŘNÍKŮ (ACARI: ORIBATIDA) BUKOVSKÝCH VRCHŮ, VÝCHODNÍ SLOVENSKO JOSEF STARÝ Ústav půdní biologie Akademie věd České republiky, Na sádkách 7, 370 05 České Budějovice, Česká republika [
[email protected]]
STARÝ J, 2006: Contribution to the oribatid fauna (Acari: Oribatida) knowledge of the Bukovské vrchy Mts, Eastern Slovakia. Folia faunistica Slovaca, 11 (6): 33—38. Abstract: Oribatid mite fauna of different habitats of locality Košiárna dolina near Runina, Bukovské vrchy Mts, Eastern Slovakia, in the National Park Poloniny was studied. I total 81 oribatid species from 54 genera and 25 families were recorded in 17 soil samples containing 2297 oribatid specimens. Record of two oribatid species Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904) a Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942) are new for the fauna of Slovakia, 71 oribatid species were found for the first time in the territory of Bukovské vrchy. Total number of oribatid mites in fauna of Slovakia reachs 550. New species for the Slovakian fauna and other important oribatid species were characterised. Species similarity and oribatid mite dominance were analysed in the oribatid mite community living in the beech liter, meadow rhisosphere, in mosses and decaying woood. Key words: Oribatid mites, Acari, Oribatida, faunistics, Eastern Slovakia, Poloniny Mts, Bukovské vrchy Mts. ÚVOD
níků. V letech 1999–2001 byl získán rozsáhlý material půdních roztočů – pancířníků z různých biotopů a chráněných území NP Poloniny. Prezentovaná faunistická studie je prvním příspěvkem založeným na determinaci tohoto materiálu.
Území NP Poloniny leží v severovýchodní části Slovenska a je téměř totožné s geomorfologickou jednotkou Bukovské vrchy. Studované území je budované flyšovými horninami pocházejícími se svrchní křídy a paleocénu. Střídají se zde vrstvy jílovců, pískovců, převládají zde hnědé lesní půdy, hnědé půdy oglejené, až gleje. Z hlediska fytogeografického členění vegetace patří Bukovské vrchy do oblasti východokarpatské flóry Carpathicum orientále, zoogeograficky patří toto území k provincii listnatých lesů, podprovincii karpatských pohoří, východokarpatského úseku eurosibiřské podoblasti palearktické oblasti. Můžeme zde očekávat nálezy východoevropských druhů půdních živočichů zasahujících sem z listnatých lesů Ukrajiny a jihu středního Ruska (MARŠÁLKOVÁ-NEMEJCOVÁ & MIHÁLIK 1977). Fauna pancířníků NP Poloniny byla zatím bohužel oribatologicky opomíjena a byla zatím studována pouze KUNSTEM (1968). Uvádí celkem 10 druhů pancířníků z NPR Stužica, 5 druhů z lokality Nová Sedlica – Beskyd a 1 druh z lokality Ulič. Dosud bylo zjištěno na území Bukovských vrchů pouze 14 druhů pancíř© Faunima, Bratislava, 2006
MATERIÁL A METÓDY Celkem bylo odebráno půdní sondou 17 kvantitativních půdních vzorků. Vzorky byly uloženy v igelitových sáčcích a urychleně transportovány do laboratoře, kde byly extrahovány v modifikovaných fototermoeklektorech typu Berlese-Tullgren po dobu 5 dnů při teplotě 35°C. Získaní pancířníci byli projasněni v přechodných mikroskopických preparátech v 80 % kyselině mléčné a determinováni do druhu a poté převedeni do glycerolu. Dokladový materiál je uložen ve sbírce půdních roztočů v ÚPB AVČR v Českých Budějovicích. Pro analýzu podobnosti druhového složení pancířníků jednotlivých odebraných vzorků a společenstev pancířníků různých biocenóz a biochorů studované lokality a pro zhodnocení jejich heterogenity byla použita PCA ordinační analýza (Principal coordinates analysis) na základě Sörensenova indexu druhové podobnosti (SYN-TAX 5.02, Podani (1994)). 33
http://zoology.fns.uniba.sk/ffs
Charakteristika zkoumaných lokalit a seznam odebraných vzorků
(STARÝ 2000a, b). Čísla uvedená za jednotlivými druhy souhlasí s čísly vzorků uvedenými v seznamu odebraných vzorků. Za číslem vzorku je v závorce uveden počet studovaných jedinců. Druhy označené * jsou nové pro faunu pancířníků Slovenska, druhy označené ** jsou nové pro faunu Bukovských vrchů. Dva druhy Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904) a Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942) byly poprvé zjíštěny na území Slovenska. Celkem 71 druhů bylo poprvé zjištěno na území Bukovských vrchů. Celkový počet druhů pancířníků fauny Slovenska dosáhl 550.
Zkoumané území leží v zoogeografickém čtverci [6900], v katastru obce Runina 2–3 km východně od obce v nadmořské výšce 560–705 m na prudkých svazích Košiarné doliny s Hlbokým potokom, který je jednou ze zdrojnic řeky Uličky. Vegetace je tvořena především různě starými bukovými porosty s převládajícím Fagetum nudum. Datum odběru: 11.IX.1999. 1. Bukový les na svahu, vzorek. opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 2. Bukový les na svahu, vzorek mechu na trouchnivějícím ležícím kmeni buku lesní (Fagus sylvatica). 3. Bukový les na svahu, vzorek lišejníhového nárostu (Cladonia sp.) a trouchu z pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 4. Bukový les na svahu, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 5. Bukový les na svahu, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 6. Koryto Hlubokého potoka, břeh potoka, 1,5 m vysoký pařez buku lesního (Fagus sylvatica), vzorek černého trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 7. Bukový les na jižním svahu, vzorek černého trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 8. Koryto Hlbokého potoka, nadmořská výška 635 m, vzorek mokrého mechu na kameni v korytě potoka. 9. Závěr Kočiarné dolinky, nadmořská výška 570 m, louka, vzorek půdy a rhizosféry. 10. Koryto Hlbokého potoka v nadmořské výšce 635 m, smíšený mladý les s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a lískou obecnou (Corylus avellana), vzorek smíšeného opadu. 11. Bukový les na jižním svahu v nadmořské výšce 635 m, vzorek trouchu pod kůrou ležícího trouchnivejícího kmene buku lesního (Fagus sylvatica). 12. Bukový les na jižním svahu v nadmořské výšce 635 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 13. Bukový les na jížním svahu v nadmořské výšce 635 m s porostem kapradin, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 14. Louka v nadmořské výšce 570 m, vzorek půdy s rhizosférou. 15. Koryto Hlbokého potoka v nadmořské výšce 570 m, mladý smíšený les s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a lískou obecnou (Corylus avellana), vzorek trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 16. Koryto Hlubokého potoka v nadmořské výšce 635 m, mladý smíšený les s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a lískou obecnou (Corylus avellana), vzorek choroše z kmene buku lesního (Fagus sylvatica) v korytě potoka. 17. Závěr Kočiarné dolinky, koryto Hlbokého potoka v nadmořské výšce 635 m, mladý smíšený les s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica), a lískou obecnou (Corylus avellana), vzorek mechu ploníku obecného (Polytrichum commune) na kameni.
čeleď: Brachychthoniidae ** Brachychochthonius immaculatus (Forsslund, 1942): 3 (1) ** Brachychochthonius zelawaiensis (Sellnick, 1928): 15 (4) ** Brachychthonius berlesei Willmann, 1928: 9 (10), 10 (1) ** Poecilochthonius spiciger (Berlese, 1910): 12 (18) čeleď: Phthiracaridae ** Atropacarus (Atropacarus) striculus (C.L.Koch, 1836): 4 (3), 10 (1), 12 (1) ** Phthiracarus crinitus (C.L.Koch, 1841): 1 (1) ** Phthiracarus zicmanni Balogh et Mahunka, 1983: 2 (2), 3 (3), 4 (5), 5 (4) ** Steganacarus (Tropacarus) carinatus (C.L.Koch, 1841): 5 (1), 12 (1), 13 (1) čeleď: Euphthiracaridae ** Euphthiracarus cribrarius (Berlese, 1904): 3 (1) Euphthiracarus monodactylus (Willmann, 1919): 15 (1), 17 (2) čeleď: Camisiidae ** Platynothrus peltifer (C.L.Koch, 1839): 8 (2), 9 (1), 12 (10) čeleď: Malaconothridae ** Malaconothrus processus van der Hammen, 1952: 1 (1) čeleď: Damaeidae ** Metabelba propexa (Kulczynki, 1902): 13 (1) ** Metabelba pulverosa Strenzke, 1953: 13 (1) čeleď: Cepheidae ** Cepheus cepheiformis (Nicolet, 1855): 6 (8), 15 (1) ** Cepheus dentatus (Michael, 1888): 4 (1), 15 (1) Tritegaeus bisulcatus Grandjean, 1953: 13 (1) čeleď: Eremaeidae ** Eremaeus hepaticus C.L.Koch, 1835: 12 (1) ** Eueremaeus silvestris (Forsslund, 1957): 6 (1) čeleď: Liacaridae ** Liacarus coracinus (C.L.Koch, 1841): 6 (30), 10 (1) ** Liacarus subterraneus (C.L.Koch, 1844): 12 (1) ** Liacarus xylariae (Schranke, 1803): 4 (1), 5 (1), 13 (1)
SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ PANCÍŘNÍKŮ Celkem byl zpracován material 2297 jedinců pancířníků a bylo v něm zjištěno 81 druhů pancířníků patřících do 54 rodů a podrodů a 25 čeledí. Pro taxonomický přehled nalezených druhů byl použit systém pancířníků uvedený v seznamu druhů Čech a Moravy
čeleď: Astegistidae ** Cultroribula bicultrata (Berlese, 1905): 3 (1) čeleď: Metrioppiidae ** Ceratoppia bipilis (Hermann, 1804): 5 (1) 34
** Ceratoppia quadridentata (Haller, 1882): 5 (1), 12 (3), 15 (1), 17 (2)
** Liebstadia similis (Michael, 1888): 5 (1), 10 (1), 15 (1) ** Scheloribates laevigatus (C.L.Koch, 1835): 11 (4), 16 (1) ** Scheloribates latipes (C.L.Koch, 1844): 3 (24), 6 (25), 9 (40), 14 (9), 15 (10)
čeleď: Carabodidae ** Carabodes areolatus Berlese, 1916: 3 (33), 4 (1), 6 (97), 15 (4), 16 (1) Carabodes femoralis (Nicolet, 1855): 1 (7), 3 (1), 4 (2), 5 (1), 9 (1) Carabodes labyrinthicus (Michael, 1879): 3 (1), 11 (4) ** Carabodes marginatus (Michael, 1884): 5 (1), 13 (1) Carabodes rugosior Berlese, 1916: 3 (2), 6 (12), 8 (1), 11 (38), 12 (2), 15 (4), 16 (15), 17 (1) ** Carabodes subarcticus Trägårdh, 1902: 17 (1) Carabodes tenuis Forsslund, 1953: 6 (1)
čeleď: Oribatulidae ** Oribatula tibialis (Nicolet, 1855): 2 (1), 3 (8), 5 (2), 6 (1), 10 (3), 11 (1), 12 (1), 13 (1), 15 (3) ** Zygoribatula exilis (Nicolet, 1855): 2 (17), 3 (1), 11 (2) čeleď: Chamobatidae ** Chamobates borealis (Trägårdh, 1902): 1 (9), 4 (2), 5 (6), 8 (1), 10 (2), 12 (3), 13 (1) ** Chamobates spinosus Sellnick, 1928: 15 (2) ** Chamobates voigtsi (Oudemans, 1902): 5 (1), 10 (2), 12 (1)
čeleď: Tectocepheidae ** Tectocepheus minor Berlese, 1903: 1 (80), 10 (18), 13 (1) Tectocepheus sarekensis Trägårdh, 1910: 14 (2) ** Tectocepheus velatus (Michael, 1880): 9 (4), 15 (20)
čeleď: Ceratozetidae ** Ceratozetes mediocris Berlese, 1908: 16 (1) ** Fuscozetes setosus (C.L.Koch, 1839): 2 (2), 3 (1), 10 (1) ** Melanozetes mollicomus (C.L.Koch, 1839): 1 (41), 2 (1), 3 (1), 15 (2) ** Oromurcia sudetica Willmann, 1939: 6 (1)
čeleď: Oppiidae ** Berniniella bicarinata (Paoli, 1908): 4 (1) ** Dissorhina ornata (Oudemans, 1900): 1 (1), 2 (12), 5 (1), 12 (3), 16 (1), 17 (1) ** Lauroppia falcata (Paoli, 1908): 4 (1), 17 (1) ** Medioppia subpectinata (Oudemans, 1900): 8 (1) ** Microppia minus (Paoli, 1908): 6 (159) ** Moritzoppia unicarinata (Paoli, 1908): 2 (16), 3 (2), 6 (143), 7 (18), 8 (3), 11 (46), 15 (1) ** Oppia nitens C.L.Koch, 1836: 11 (4), 12 (1) ** Oppiella nova (Oudemans, 1902): 4 (1), 9 (1), 15 (10) ** Quadroppia quadricarinata (Michael, 1885): 15 (2), 17 (1) ** Ramusella (Ramusella) clavipectinata (Michael, 1885): 15 (1) ** Ramusella (Rectoppia) fasciata (Paoli, 1908): 2 (1) ** Subiasella quadrimaculata (Evans, 1952): 6 (2), 7 (67), 8 (1)
čeleď: Mycobatidae ** Minunthozetes pseudofusiger (Schweizer, 1922): 2 (49), 3 (1), 4 (6), 5 (11), 8 (1), 10 (8), 11 (3), 12 (13), 13 (1), 15 (1), 16 (1), 17 (18) ** Punctoribates punctum (C.L.Koch, 1839): 1 (2), 13 (1) čeleď: Oribatellidae * Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904): 5 (1) Oribatella calcarata (C.L.Koch, 1835): 11 (1) ** Oribatella sexdentata Berlese, 1916: 2 (2), 3 (1) čeleď: Achipteriidae ** Achipteria coleoptrata (Linnaeus, 1758): 11 (1) ** Anachipteria deficiens Grandjean, 1932: 2 (31), 3 (55), 11 (49), 15 (6), 17 (1) ** Parachipteria willmanni van der Hammen, 1952: 1 (3), 2 (4), 3 (4), 6 (1)
čeleď: Suctobelbidae ** Suctobelba reticulata Moritz, 1970: 17 (2) ** Suctobelba trigona (Michael, 1888): 2 (22), 3 (12), 4 (6), 12 (1) ** Suctobelbella nasalis (Forsslund, 1941): 5 (1), 12 (5) ** Suctobelbella palustris (Forsslund, 1953): 17 (1) ** Suctobelbella sarekensis (Forsslund, 1941): 4 (1), 5 (1) ** Suctobelbella singularis (Strenzke, 1950): 12 (1) ** Suctobelbella subcornigera (Forsslund, 1941): 1 (1), 4 (1), 12 (1), 17 (2) * Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942): 3 (1), 15 (4)
čeleď: Galumnidae ** Acrogalumna longiplumma (Berlese, 1904): 11 (3) ** Pergalumna nervosa (Berlese, 1914): 11 (31) Faunisticky významné druhy pancířníků Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904) – druh rozšířený po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a arktické tundry na vysokém severu Evropy. V Čechách a na Moravě nalézán pravidelně především v opadu bukových lesů. Z Čech dosud uváděn z Voděradských bučin, (VANĚK 1962), ze Závisti (ŠLÉGL 1974) a z Vysoké Běty v Blanském lese (STARÝ 1994a). Z Moravy uváděn z Králického Sněžníku (PAX & WILLMANN 1937), z Mionší, ze Salajky v Moravskoslezských Beskydech (NOSEK 1957, STARÝ 1993a) a z Velké Javořiny v Bílých Karpatech (STARÝ 2002). V Bukových vrších nalezen jeden jedinec v bukovém opadu v Kočiarné dolině. První nález pro faunu Slovenska.
čeleď: Autognetidae ** Autogneta longilamellata (Michael, 1885): 6 (2), 11 (2) čeleď: Caleremaeidae ** Caleremaeus monilipes (Michael, 1882): 3 (541), 6 (74), 7 (9), 12 (1), 15 (57) čeleď: Scheloribatidae ** Hemileius initialis (Berlese, 1908): 10 (3) ** Liebstadia pannonica (Willmann, 1951): 15 (1), 17 (1) 35
Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942) – silvikolní druh žíjící pod kůrou stromů a v trouchnivějícím dřevě, druh disjunktivně rozšířený v Palearktické oblasti dosud uváděn ze Střední (Česká republika) a Severní Evropy (Švédsko) a z Japonska. Z České republiky dosud uváděn pouze z Kleti v Blanském lese (FARSKÁ 2004), z Moravy uváděn z Velké Javořiny v Bílých Karpatech (STARÝ 2002). Nálezy z Bukovských vrchů z bukového lesa Kočiarné doliny z trouchu bukového pařezu (4 jedinci) a z nárostu lišejníku Cladonia sp., na bukovém pařezu, odpovídají ekologickým nárokům druhu. První nález pro faunu Slovenska. Phthiracarus zicmanni Balogh et Mahunka, 1983 – druh popsaný původně jako P. feideri Balogh et Mahunka, 1979 identifikovaný jako mladší homonymum druh P. feideri Balogh et Csiszar, 1963 (BALOGH & MAHUNKA 1983). Rozšířen pouze ve Střední Evropě (Česká republika, Maďarsko, Rumunsko). V Čechách nalezen na Kleti v Blanském lese (FARSKÁ 2004), na Moravě ve Velké Kotlině v Hrubém Jeseníku (STARÝ 1993b). Druhý nález pro faunu Slovenska, odkud je uváděn STARÝM (1996) z Belanských Tater. V Bukovských vrších zjištěno v Kočiárne dolině celkem 14 jedinců v opadu buku a v mechových a lišejníkových nárostech na kmenech buku. Suctobelbella singularis (Strenzke, 1950) – druh s disjunktivním areálem rozšíření v Palearktické oblasti, uváděný ze Střední, Severní a Východní Evropy (Slovensko, Čechy, Morava, Německo, Slovinsko, Finsko, Rumunsko, Ukrajina, evropská část Ruska) a z Japonska. Třetí nález pro Slovensko odkud byl dosud uváděn z Východních Karpat a z Mirolské slatiny (MIKO 1987a, b). V Čechách nalezen v Šáreckém údolí v Praze (NEUMANOVÁ 1972) a v biotopech povrchového uhelného dolu Barbora (VANĚK 1974), na Moravě nalezen na
lokalitách Poludňana a Malá Stolová v Moravskoslezských Beskydech (STARÝ 1993a). V Bukovských vrších zjištěn v bukovém opadu. Oromurcia sudetica Willmann, 1939 – horský druh rozšířený ve Střední a Východní Evropě (Slovensko, Morava, Čechy, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Ukrajina) na východ zasahuje až na Krym a Kavkaz. Druhý nález pro faunu Slovenska, odkud byl dosud uváděn z Belanských Tater (STARÝ 1996). V České republice, kde je druh hojnější, je uváděn z Krkonoš z lokalit Pančavská louka, Labský důl, Schustlerova zahrádka, a Navorská jáma a z Dolu Bílého Labe (STARÝ 1994b, MATERNA 1999), z Králického Sněžníku (WILLMANN 1956), z Hrubého Jeseníku z lokalit Jezerník, Velká a Malá Kotlina (ENGELMANN 1968, MIKO 1986, STARÝ 1993b), a z Moravskoslezských Beskyd z lokality Malá Stolová (STARÝ 1993a). V našich nálezech z Bukovských vrchů zjištěn jeden jedinec z trouchu bukového pařezu. Oribatella sexdentata Berlese, 1916 – druh rozšířený disjunktivně v Holarktické oblasti uváděný z Jižní, Střední a Východní Evropy (Slovensko, Morava, Čechy, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Slovinsko, Itálie, Bělorusko, Rumunsko, Ukrajina, evropská část Ruska), z Krymu, Kavkazu, Přímořského kraje na Dálném východě Ruska a z USA. Druhý nález pro faunu Slovenska, odkud byl zatím uváděn ze Slánského pohoří (MIKO 1988). V České republice nalezen v Krkonoších na lokalitě Černá hora a v Praze v Šáreckém údolí (KUNST 1968). Na Moravě jej KUNST (1968) uvádí z Lednice a Mohelnice a STARÝ (1993a) z lokalit Salajka a Poludňana v Moravskoslezských Beskydech. V našem materiálu z Bukovských vrchů nalezeni tři jedinci v mechových a lišejníkových nárostech na kmeni buku.
Obr. 1. PCA ordinační analýza vzorků odebraných na studovaných plochách Bukovských vrchů v národním parku Poloniny. 36
Cenologická a faunistická charakteristika sledovaných habitatů
v něm zjištěno 81 druhů pancířníků patřících do 54 rodů a podrodů a 25 čeledí. Dva druhy Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904) a Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942) byly poprvé zjíštěny na území Slovenska. Celkem 71 druhů bylo poprvé zjištěno na území Bukovských vrchů. Celkový počet druhů pancířníků fauny Slovenska dosáhl 550. Nové druhy pro faunu Slovenska a další vzácné a faunisticky významné druhy pancířníků byly charakterisovány a diskutovány. Byla charakterisována společenstva pancířníků žijící v bukovém opadu, v rhizosféře louky, v mechových nárostech a v trouchnivějícím dřevě.
Výsledky PCA ordinační analýzy ukazuje Obr. 1. V ordinačním prostoru můžeme rozlišit celkem 4 skupiny. Poměrně homogenní skupina A, je tvořena vzorky odebranými z bukového opadu, je výrazně oddělena od ostatních vzorků. V opadu bukového lesa bylo celkem nalezeno 45 druhů pancířníků mezi nimiž výrazně dominují následující silvikolní druhy: Tectocepheus minor (D = 28,86 %), Melanozetes mollicomus (D = 11,95 %), Minunthozetes pseudofusiger (D = 11,37 %), Chamobates borealis (D = 6,71 %) a Poecilochthonius spiciger (D = 5,25 %). Nejvíce vzdálená skupině A tj. vzorkům z bukového opadu je skupina B, tvořená vzorky z rhizosféru lučních porostů ze závěru Kočiarné doliny. Byly odebrány pouze dva vzorky a tomu také odpovídá nízký počet 7 nalezených druhů pancířníků. V rhizosféře louky výrazně dominují eurytopní druhy: Scheloribates latipes (D = 71,21 %), Brachychthonius berlesei (D = 14,55 %) a Tectocepheus velatus (D = 5,79 %). Mezi skupinami A a B leží skupina C reprezentující vzorky z trouchnivějícího dřeva stojících nebo padlých kmenů buku a skupina D – reprezentující různé typy mechových nárostů. Obě skupiny nejsou výrazněji odděleny jen skupina D – mechové nárosty má druhové spektrum podobnější skupině A – vzorkům z bukového opadu. Skupina C je bohatá na zjištěné druhy pancířníků. Celkem zde bylo zjištěno 45 druhů pancířníků což je spolu se skupinou A nejvyšší zjištěný počet. Skupina D je druhově chudší, bylo zde zjištěno celkem 30 druhů pancířníků. V trouchvivějícícm dřevě (skupina C) dominují následující druhy pancířníků: Caleremaeus monilipes (D = 40,61 %), Suctobelba trigona (D = 9,82 %), Microppia minus (D = 9,48 %), Moritzoppia unicarinata (D = 8,48 %), Carabodes areolatus (D = 7,99 %), Zygoribatula exilis (D = 7,59 %) a Anachipteria deficiens (D = 6,55 %). V mechových nárostech (skupina D) dominují následující druhy pancířníků: Minunthozetes pseudofusiger (D = 30,88 %), Anachipteria deficiens (D = 14,19 %), Suctobelba trigona (D = 9,82 %), Moritzoppia unicarinata (D = 8,48 %), Zygoribatula exilis (D = 7,59 %), Carabodes rugosior (D = 7,59 %) a Dissorhina ornata (5,86 %). Ze struktury dominance studovaných společenstev pancířníků může shrnout, že společenstva žijící v dubovém opadu (A), mechových nárostech (D) a trouchu (C) jsou stabilizovaná s dominancí rozloženou pravidelně do více druhu s podobnou hodnotou dominance. Naopak společenstvo zjištěné v rhizosféře louky ukazuje svou výraznou koncentrací dominance do jediného druhu a převahou euryvalentních druhů na společenstvo mladé a nestabilizované.
PODĚKOVÁNÍ Výzkum byl proveden za finační podpory výzkumného záměru ÚPB AVČR, AVOZ 60660521 „Vztahy mezi strukturou a funkcí dekompozičního řetězce v půdě“. Autor by chtěl poděkovat Dr. S. Stašiovovi (Zvolen) a Dr. K. Tajovskému (České Budějovice) za pomoc při odběru půdních vzorků.
LITERATÚRA BALOGH J & M AHUNKA S, 1983: Primitive oribatids of the Palaearctic Region. Akadémiai Kiadó, Budapest, 372 pp. ENGELMANN HD, 1968: Beitrag zur Oribatidenfauna des Altvater gebirges (Jeseníky). Abh. Ber. Naturk. Görlitz, 44: 95–100. FARSKÁ J, 2004: Rozklad dubového a bukového opadu pancířníky (Acari: Oribatida) z bukového a smrkového lesa. Bakalářská práce, depon in: Přírodovědecká fakulta Jihočeské university, České Budějovice, 41 pp. KUNST M, 1968: Roztoči nadřádu Oribatei ČSSR 1–6 díl. Habilitační práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 1548 pp. MARŠÁLKOVÁ-NĚMEJCOVÁ M & MIHÁLIK Š, 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha, 474 pp. MATERNA J, 1999: Pancířnící (Acari: Oribatida) saxikolních nárostů mechů a lišejníků v Krkonoších. Opera Corcontica, 36: 181–193. MIKO L, 1986: Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari, Oribatei) Hrubého Jeseníku. Čas. Slez. Muz., Opava (A), 35: 273–283. MIKO L, 1987a: Pancierniky (Acari, Oribatei) vybraných lokalít západnej časti CHKO Východné Karpaty. Prehľ. Odbor. Výsl. X. Východosl. TOP, pp. 49–64. MIKO L, 1987b: Niekoľko poznámok k pôdnej faune ŠPR Mirolská slatina. Prehľ. odbor. výsl. X. Východoslov. TOP, pp. 43–48. MIKO L, 1988: Krátky náčrt fauny panciernikov Slanského pohoria (Acarida, Oribatida). Zborník odborných výsledkov, XI Východoslovenský TOP, Prešov, pp. 38–51. NEUMANNOVÁ M, 1972: Pancířníci (Oribatei) Šáreckého údolí. Diplomová práce, depon. In: Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 73 pp. NOSEK J, 1957: Výzkum půdní fauny jako součást výzkumu biocenózy lesa II. Poznámky k ekologii půdní fauny z hlediska biologie půdy. Biologické práce SAV, 3(2): 1–154. PAX F & WILLMANN C, 1937: Die Wasserfalle des Schneeberggaues und ihre Fauna. Beitr. Biol. Glatz. Schneeberg, 3: 267–288. PODANI J, 1994: Multivariate Analysis in Ecology and Systematics. SPB Academic Publishing, The Hague, 316 pp.
SOUHRN Byl studován materiál pancířníků získaný ze 17 půdních vzorků odebraných v lokalitě Košiárná dolina poblíž obce Runina v NP Poloniny. Celkem byl zpracován material 2297 jedinců pancířníků a bylo 37
STARÝ J, 1993a: Pancířníci (Acari: Oribatida) Moravskoslezských Beskyd, Česká republika. Čas. Slez. Muz., Opava (A), 42: 259–266. STARÝ J, 1993b: Pancířníci (Acari: Oribatida) Velké Kotliny, Hrubý Jeseník, Česká republika. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 42: 61–70. STARÝ J, 1994a: Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit Jižních Čech a Střední Moravy. Sb. Jč. Muz. Přír. Vědy, 34: 81–90. STARÝ J, 1994b: Pancířníci (Acari: Oribatida) Krkonoš. Opera Corcontica, 31: 115–123. STARÝ J, 1996: Pancířníci (Acari: Oribatida) Belanských Tater, Slovensko. Entomofauna Carpatica, 8: 18–25. STARÝ J, 2000a: Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Čech, Česká republika. Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 5: 129–154. STARÝ J, 2000b: Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Moravy, Česká republika. Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 5: 155–173.
STARÝ J, 2002: Pancířníci (Acari: Oribatida) NPR Javořina, Bílé Karpaty. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 7: 123–130. ŠLÉGL J, 1974: Pancířníci (Oribatei) lokality Závist. Diplomová práce, depon in: Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha. 210 pp. VANĚK J, 1962: Společenstva pancířníků (Acarina: Oribatoidea) půd bukového lesa. Studie praktické využitelnosti zoocenologických poznatků. Disertační práce, depon. In: Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 236 pp. VANĚK J, 1974: Mezoedafon nadloží požářiště sloje Barbora. Probl. Biol. Kraj., 13(9): 1–39. WILLMANNN C, 1956: Milben aus dem Naturschutzgebiet auf dem Spieglitzer (Glatzer) Schneeberg. Čs. Parasitol., 3: 213–275. Doručené (Submitted): 6.9.2006 Prijaté (Accepted): 23.10.2006 Vyšlo (Published) online: 26.10.2006
38
