Folia faunistica Slovaca, 2008, 13 (6): 31—38
Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) NP Poloniny, východní Slovensko Josef Starý
Biologické centrum Akademie věd České republiky v. v. i., Ústav půdní biologie, Na sádkách 7, CZ – 370 05, České Budějovice, Česká republika [
[email protected]]
Starý J, 2008: Contribution to the knowledge of the oribatid fauna (Acari: Oribatida) of the National Park Poloniny, Eastern Slovakia. Folia faunistica Slovaca, 13 (6): 31—38. Abstract: Soil oribatid mite fauna of six localities “Jarabá skala, Gazdoráň, Borsučiny, Hlboký potok, Plaše and Bahno” in the National Park Poloniny was studied. Altogether 133 oribatid species were recorded in 53 semiquantitative soil samples. Records of five oribatid species Brachychochthonius rostratus (Jacot, 1936), Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958), Quadroppia (Coronoquadroppia) galaica Minguez, Ruiz et Subias, 1985, Suctobelbella prominens (Moritz, 1966), and Transoribates lagenula (Berlese, 1904) are new for the fauna of Slovakia, 63 species were found for the first time in the terrirory of the NP Poloniny. New species for the Slovakian fauna were characterised. Following number of oribatid species was found on studied localities Jarabá skala – 65, Gazdoráň – 40, Bahno – 51, Hlboký potok 40, Borsučiny – 66 and Plaše – 32. Species similarity and heterogenity were analysed for oribatid mite communities living in all studied localities and main habitats. Key words: Faunistics, Bukovské vrchy, soil oribatid mites, Eastern Slovakia, Bukovské vrchy, Poloniny, Jarabá skala, Gardoráň, Bahno, Hlboký potok, Borsučiny, Plaše. ÚVOD Orografický celek Bukovské vrchy leží v severovýchodním cípu Slovenska při hranici s Polskem a Ukrajinou. Dominující přírodní a krajinou složkou jsou zachovalé bukové a jedlobukové porosty často pralesovitého charakteru. Tato oblast je od roku 1993 součástí mezinárodní biosférické rezervace UNESCO „Východní Karpaty“ a od roku 1997 je většina území chráněna v NP Poloniny. Vegetace Bukovských vrchů patří do oblasti východokarpatské flóry Carpathicum orientale. Fauna se vyznačuje vysokou druhovou diversitou s výskytem mnoha vzácných východokarpatských elementů, především hmyzu a ostatních terestrických bezobratlých. První nálezy pancířníků z území Bukovských vrchů publikuje Kunst (1968). Uvádí ojedinělé nálezy pancířníků z NPR Stužica (10 druhů) a z lokalit Nová Sedlica – Beskyd (5 druhů) a Ulič (1 druh). Starý (2006a) publikuje první výsledky soustavného výzkumu fauny pancířníků v NP Poloniny, provedeného v letech 1999–2001. Uvádí celkem 81 dru© Faunima, Bratislava, 2008
hů pancířníků z hlavních habitatů Košiarné doliny nedaleko obce Runina. Prezentované výsledky jsou druhým příspěvkem založeným na tamto materiálu. Na území NP Poloniny byl dosud zjištěn výskyt 87 druhů pancířníků. MATERIáL A METoDY
Celkem bylo odebráno pomocí půdní sondy nebo pomocí lopatky 53 semikvantitativních půdních vzorků ze 6 lokalit ležících na území NP Poloniny. Vzorky byly transportovány do laboratoře kde byli půdní roztoči a další zástupci mesoedafomu extrahováni v modifikovaných fototermoeklektorech typu Berlese-Tullgren po dobu 5 dnů při teplotě 35 °C. Pancířníci byli projasněni v přechodných mikroskopických preparátech v 80% kyselině mléčné a determinováni do druhu a poté převedeni do glycerolu. Dokladový materiál je uložen ve sbírce půdních roztočů v ÚPB AVČR v Českých Budějovicích. Pro analýzu podobnosti druhového složení pancířníků jednotlivých odebraných vzorků a společen-
31
http://zoology.fns.uniba.sk/ffs
stev pancířníků různých biocenóz a biochorů studovaných lokalit a pro zhodnocení jejich heterogenity byla použita PCA ordinační analýza (Principal coordinates analysis) na základě Sörensenova indexu druhové podobnosti (SYN–TAX 5.02, Podani (1994)).
10. Hřeben východně od Riabej skály poblíž hraničního kamene číslo 15/7, nadmořská výška 1160 m., porost šťovíku (Rumex sp.), vzorek opadu a rhizosféry šťovíku (Rumex sp.). 11. Hřeben východně od Riabej skaly, nadmořská výška 1150 m, xerotermní stanoviště na skále s jižní expozicí, vzorek mechových nárostů na skále.
Charakteristika zkoumané lokality a seznam odebraných vzorků Jarabá skala
12. Poblíž vrcholu Riabej skaly, nadmořská výška 1160 m, smíšený les s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus), vzorek smíšeného opadu.
Národní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1993 na ploše 360 ha. Lokalita leží 6 km severně od obce Runina v nadmořské výšce 660–1188 m n. m., na pohraničním hřebeni s Polskem. Předmětem ochrany jsou místa přirozeného skalního odkryvu s izolovanými plochami nelesní vegetace, vyznačující se vysokou diversitou fytocenóz, s velkým druhovým bohatstvím flóry a fauny především na skalních útvarech flyšového pásma. Celkem bylo odebráno 14 semikvantitativních půdních vzorků, odběrový termín: 11.9.1999, leg. J. Starý.
13. Východně od vrcholu Riabej skaly, nadmořská výška 1132 m, nízký bukový les, vzorek mechových nárostů na kmeni buku lesního (Fagus sylvatica). 14. Východně od vrcholu Riaba skala, nadmořská výška 1150 m, porost javoru klenu (Acer pseudoplatanus) s ostružiníkem malíníkem (Rubus ideus), vzorek opadu. Gazdoráň
Přírodní rezervace vyhlášená v roce 1993 na ploše 17,3 ha, nacházející se na východních svazích vrcholu Gardoráň (507,8 m n.m.) východně od vodní nádrže Starina, 10 km severovýchodně od obce Stakčín v nadmořské výšce 442–507 m. V přírodní rezervaci jsou chráněny fragmenty xerotermních lučních společenstev na flyšových stanovištích a výskytem vzácných a kriticky ohrožených rostlinných druhů. Celkem bylo na lokalitě odebráno 6 semikvantitativních půdních vzorků. Odběrový termín 13.9.1999, leg K. Tajovský.
1. Hřeben mezi vrcholy Ďurkovec a Riaba skala v nadmořské výšce 1160 m, prameniště v nízkém bukovém porostu, vzorek mokrého mechu (Rhacomitrium sp.).
2. Riaba skala vrchol, nadmořská výška 1150 m, smíšený les s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus) na jižním svahu poblíž vrcholu, vzorek černého trouchu z pařezu buku lesního (Fagus sylvatica).
3. Východně od vrcholu Riaba skala na východním svahu, nadmořská výška 1151 m, nízký porost buku lesního (Fagus sylvatica) s brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtilus) a nízkou xerotermní skalkou, vzorek smíšeného opadu.
15. Xerotermní louka, nadmořská výška 502 m, vzorek travního opadu a rhizosféry. 16. Xerotermní louka, nadmořská výška 505 m, vzorek travní rhizosféry.
4. Východní svah Riabej skaly, nadmořská výška 1165 m, subalpínská louka s převahou brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), vzorek opadu a rhizosféry brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus).
17. Xerotermní louka, nadmořská výška 503 m, vzorek travní rhizosféry.
18. Xerotermní louka, nadmořská výška 505 m, vzorek travního opadu a rhizosféry.
5. Vrchol Ďurkovce, nadmořská výška 1184 m, subalpínská louka, vzorek travní rhizosféry
19. Xerotermní louka, nadmořská výška 505 m, vzorek travního opadu a rhizosféry.
6. Východně od vrcholu Riaba skala, nadmořská výška 1150 m, porost javoru klenu (Acer pseudoplatanus), vzorek mechového nárostu na kmeni javoru klenu (Acer pseudoplatanus).
Odběrový termín 14.6.2001, leg J. Starý
20. Vrch nad přehradou Starina, xerotermní květnatá louka, vzorek travní rhizosféry.
7. Východně od vrcholu Riaba skala, nadmořská výška 1150 m, porost javoru klenu (Acer pseudoplatanus), vzorek lišejníkového nárostu na kmeni javoru klenu (Acer pseudoplatanus).
Bahno
8. Na východním svahu Riabej skaly, poblíž hraničního kamene číslo 17/4, nadmořská výška 1140 m, bukový les, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 9. Na hřebeni východně od Riabej skaly, nadmořská výška 1150 m, velká skála na jižním svahu, xerotermní stanoviště s porostem starčku (Senecio sp.), vzorek rhizosféry.
32
Přírodní rezervace vyhlášená v roce 1988 na výměře 2,78 ha, nacházející se 7 km severně od obce Zboj, na severním svahu vrcholu Syrochmenka (873,9 m n. m.), v nadmořské výšce 640–660 m. Předmětem ochrany je ojedinělý příklad původního přechodového vrchoviště s vlhkomilnou rašeliništní vegetací. Jediná lokalita rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) a suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) v Bukovských vrších. Celkem bylo odebráno 13 semikvantitativních půdních vzorků, odběrový termín 13.9.1999, leg. J. Starý.
39. Mladý bukový les, vzorek černohnědého trouchu padlého kmene buku lesního (Fagus sylvatica).
21. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého mechového polštáře. 22. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého mechového polštáře. 23. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek bílého mokrého trouchnivějícího dřeva smrku ztepilého (Picea abies). 24. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého mechového polštáře na rašelinné půdě. 25. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého mechu na smrkovém opadu. 26. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokré surové rašeliny. 27. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek bílého, mokrého, trouchnivějícího dřeva větve ležící na rašelině. 28. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek bílého trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 29. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého mechového polštáře na půdě. 30. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokrého opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 31. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokré surové rašeliny. 32. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokré surové rašeliny. 33. Malé vrchoviště s prameništi, nadmořská výška 640 m, vzorek mokré surové rašeliny.
Borsučiny
Přírodní rezervace vyhlášená v roce 1993 na výměře 83,7 ha, 3 km severovýchodně od obce Ruský potok, na západních svazích hřebenu Kýčera (980,2 m n. m.) – Vyšná Brackaňa (911,2 m n. m.), v nadmořské výšce 662–980 m. Předmětem ochrany je komplex bukového lesa ve vnitřní části Bukovských vrchů s fragmenty původních lesních ekosystémů pralesovitého charakteru. Celkem bylo odebráno 10 semikvatitativních půdních vzorků, odběrový termín 16.6.2001, leg. J. Starý. 40. Bukový les, Fagetum nudum, vzorek trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica).
41. Bukový les Fagetum nudum, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 42. Bukový les Fagetum nudum, vzorek černého trouchu v dutém kmeni buku lesního (Fagus sylvatica). 43. Bukový les Fagetum nudum, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica).
44. Bukový les Fagetum nudum, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 45. Bukový les Fagetum nudum, vzorek bílého trouchu a opadu z paty buku lesního (Fagus sylvatica). 46. Bukový les Fagetum nudum, vzorek černého trouchu z 3m vysokého rozlomeného pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 47. Bukový les Fagetum nudum, vzorek trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 48. Bukový les Fagetum nudum, vzorek trouchu padlého kmene buku lesního (Fagus sylvatica).
Hlboký potok Lokalita ležící v katastru obce Runina 2–3 km východně od obce v nadmořské výšce 560–705 m na prudkých svazích Košiarné doliny s Hlbokým potokom, který je jednou ze zdrojnic řeky Uličky. Vegetace je tvořena především různě starými bukovými porosty s převládajícím společenstvem Fagetum nudum. Celkem bylo odebráno 6 semikvantitativních půdních vzorků, odběrový termín: 14.6.2001, leg. J. Starý. 34. Mladý bukový les, vzorek mechového nárostu na padlém kmeni buku lesního (Fagus sylvatica). 35. Mladý bukový les, koryto Hlbokého potoka, vzorek mokrého mechu na kamenech v krytě potoka. 36. Mladý bukový les, vzorek trouchu padlého kmene buku lesního (Fagus sylvatica) v korytě Hlbokého potoka. 37. Mladý bukový les, vzorek lišejníkového nárostu (Cladonia sp.) na pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 38. Mladý bukový les, vzorek lišejníku (Hypogymnia physodes) na padlém kmeni buku lesního (Fagus sylvatica).
49. Bukový les Fagetum nudum, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). Pľaša
Národní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1967, na ploše 118,64 ha, asi 6 km východně od bývalé obce Ruské, na pohraniční hřebenu s Polskem v nadmořské výšce 785-1162 m. Chráněn je fragment pralesovité bučiny s příměsí jedle bělokoré (Abies alba) a východokarpatskými rostlinnými druhy s plochami bezlesí. (Maršálková–Nemejcová & Mihálik 1977). Celkem byly odebrány 4 semikvantitativní půdní vzorky, odběrový termín: 16.6.2001, leg. J. Starý. 50. Vrchol Pľaša, (1162 m n. m.), bezlesí, subalpinská louka, vzorek travní rhizosféry. 51. Vrchol Pľaša, (1162 m n. m.), bezlesí, subalpinská louka, vzorek travní rhizosféry.
33
52. Vrchol Pľaša, (1162 m n. m.), bezlesí, subalpinská louka, vzorek opadu pod brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus).
čeleď Eniochthoniidae ** Eniochthonius minutissimus (Berlese, 1904): 15, 16, 17, 18, 19, 20,
53. Vrchol Pľaša, (1162 m n. m.), bezlesí, subalpinská louka, vzorek opadu pod brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus).
čeleď Hypochthoniidae ** Hypochthonius rufulus C. L. Koch, 1840: 15, 17, 20, 32,
VÝSLEDKY
Seznam nalezených druhů pancířníků Celkem bylo ve zpracovaném materiálu půdních roztočů zjištěno 133 druhů pancířníků z 80 rodů a 38 čeledí. Pro taxonomický přehled nalezených druhů byl použit systém pancířníků uvedený v seznamu druhů Slovenska (Starý 2006b). Čísla uvedená za jednotlivými druhy souhlasí s čísly vzorků uvedenými v seznamu odebraných vzorků. Druhy označené * jsou nové pro faunu pancířníků Slovenska, druhy označené ** jsou nové pro faunu Bukovských vrchů. Celkem 63 druhů pancířníků bylo poprvé zjištěno na území NP Poloniny, pět druhů bylo nových pro faunu Slovenska. Celkový počet druhů pancířníků fauny Slovenska dosáhl 572.
čeleď Phthiracaridae Atropacarus (Atropacarus) striculus (C. L. Koch, 1836): 25, 26, 28, 32, 33, ** Phthiracarus crinitosimilis (Willmann, 1939): 21, Phthiracarus crinitus (C. L. Koch, 1841): 14, ** Phthiracarus ferrugineus (C. L. Koch, 1841): 25, 27, 29, 30, 33, Steganacarus (Steganacarus) carinatus (C. L. Koch, 1841): 25, čeleď Euphthiracaridae Euphthiracarus cribrarius (Berlese, 1904): 2, 23, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 46, 47, Euphthiracarus monodactylus (Willmann, 1919): 23, 27, 37, 39, 40, 43, 45, 47,
čeleď Brachychthoniidae Brachychochthonius immaculatus (Forsslund, 1942): 10, * Brachychochthonius rostratus (Jacot, 1936): 42, Brachychochthonius zelawaiensis (Sellnick, 1928): 41, 49, 52, 53, ** Brachychthonius impressus Moritz, 1976: 18, 49, * Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958): 10, 12, ** Liochthonius brevis (Michael, 1888): 20, 36, 47, 50, 51, ** Liochthonius sellnicki (Thor, 1930): 13, 15, ** Liochthonius strenzkei (Forsslund, 1963): 27, ** Neobrachychthonius magnus Moritz, 1976: 2, 3,
čeleď Nothridae ** Nothrus borrusicus Sellnick, 1928: 15, ** Nothrus silvestris Nicolet, 1855: 41,
čeleď Camisiidae ** Camisia spinifer (C. L. Koch, 1836): 53, Platynothrus peltifer (C. L. Koch, 1839): 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 28, 30, 32, 33, čeleď Malaconothridae ** Malaconothrus gracilis Hammen, 1952: 53, ** Trimalaconothrus glaber (Michael, 1888): 1, čeleď Nanhermanniidae ** Nanhermannia nana (Nicolet, 1855): 17,
Obr. 1. PCA ordinační analýza vzorků odebraných na studovaných plochách v NP Poloniny. (čísla vzorků souhlasí s číslováním použitým v seznamu vzorků). 34
čeleď Hermanniellidae ** Hermanniella dolosa Grandjean, 1931: 15, 18, 20,
čeleď Ceratoppiidae Ceratoppia quadridentata (Haller, 1882): 12, 14, 22, 30,
čeleď Damaeidae ** Belba pseudocorynopus Märkell et Meyer, 1960: 49, ** Damaeobelba minutissima (Sellnick, 1920): 20, ** Metabelba papillipes (Nicolet, 1855): 45, 48, Metabelba pulverosa Strenzke, 1953: 6, 10, 12, 14, 20, 28, 34, 37, 40, 41, 42, 44, 50, ** Metabelba pulverulenta (C. L. Koch, 1836): 15, 16, 18, 20, ** Metabelba rhodendorfi Bulanova-Zachvatkina, 1965: 52,
čeleď Carabodidae Carabodes areolatus Berlese, 1916: 2, 22, 24, 34, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 46, 47, 48, Carabodes femoralis (Nicolet, 1855): 2, 24, 34, 40, 42, 43, 45, 49, Carabodes labyrinthicus (Michael, 1879): 6, 7, 8, 9, 12, 14, 15, 21, 22, 37, 38, Carabodes marginatus (Michael, 1884): 11, 37, 39, 41, 46, ** Carabodes ornatus Štorkán, 1925: 34, 39, 53, Carabodes rugosior Berlese, 1916: 2, 9, 23, 34, 35, 36, 37, 38, 40, 41, 43, 47, 48, 49, 52, Carabodes tenuis Forsslund, 1953: 39,
čeleď Cepheidae Cepheus cepheiformis (Nicolet, 1855): 36, 39, 40, 46, Tritegaeus bisulcatus Grandjean, 1932: 28, 32, 48,
čeleď Tectocepheidae ** Tectocepheus cuspidentatus Knülle, 1954: 27, Tectocepheus sarekensis Trägårdh, 1910: 3, 19, 50, 51, 53, Tectocepheus velatus (Michael, 1880): 4, 5, 9, 12, 13, 20, 36, 37, 41, 42, 44, 49, 51, 53,
čeleď Eremaeidae ** Eueremaeus oblongus (C. L. Koch, 1836): 7, 9, Eueremaeus silvestris Forsslund, 1956: 46,
čeleď Ctenobelbidae ** Ctenobelba pectinigera (Berlese, 1908): 15, 16, 17, 20,
čeleď Oppiidae Berniniella bicarinata (Paoli, 1908): 10, 41, 44, 45, 51, 53, ** Berniniella sigma (Strenzke, 1951): 16, 42, 43, 51, 52, 53, Dissorhina ornata (Oudemans, 1900): 3, 5, 6, 7, 8, 9, 12, 13, 25, 26, 33, 34, 40, 41, 43, 44, 48, 49, ** Graptoppia foveolata (Paoli, 1908): 46, Lauroppia falcata (Paoli, 1908): 2, 6, 14, 25, 31, 36, 39, 41, 43, 44, 50, 51, 52, 53, Medioppia subpectinata (Oudemans, 1900): 10, 12,
čeleď Damaeolidae ** Fosseremaeus quadripertitus Grandjean, 1965: 20, čeleď Liacaridae Liacarus coracinus (C. L. Koch, 1841): 2, 3, 13, 34, 37, 40, 45, 46, 48, 52, 53, Liacarus xylariae (Schranke, 1803): 15, ** Xenillus tegeocranus (Hermann, 1804): 15,
čeleď Astegistidae Cultroribula bicultrata Berlese, 1908: 41, 43, 45, 47,
Obr. 2. PCA Ordinační analýza druhového složení pancířníků zjištěných na studovaných lokalitách. 35
15, 16, 18, 20, 25, 27, 28, 32, 40, 41, 42, 45, 52, 53, Microppia minus (Paoli, 1908): 2, 3, 18, 40, 42, 45, 48, Moritzoppia unicarinata (Paoli, 1908): 6, 11, 34, 46, 52, ** Multioppia glabra (Mihelčič, 1955): 20,41,43,49, Oppia nitens (C. L. Koch, 1836): 2, Oppiella nova (Oudemans, 1902): 6, 10, 16, 17, 19, 20, 23, 27, 33, 37, 39, 41, 45, 46, 47, 48, ** Oxyoppia europea Mahunka, 1982: 41, 43, * Quadroppia galaica Minguez, Ruiz et Subias, 1985: 48, ** Quadroppia paolii Woas, 1986: 9, 13, 15, 18, 19, 27, 42, 45, 50, 53, Quadroppia quadricarinata (Michael, 1885): 11, 13, 20, 34, 37, 41, 42, 44, 49, 52, 53, Ramusella (Ramusella) clavipectinata (Michael, 1885): 2, 15, 16, 17, 18, 19, 36, čeleď Suctobelbidae ** Suctobelba regia Moritz, 1970: 3, 6, 9, 14, 27, 28, 34, 49, Suctobelba reticulata Moritz, 1970: 16, Suctobelba trigona (Michael, 1888): 3, 6, 7, 8, 11, 14, 15, 20, 23, 29, 34, 36, 38, 40, 41, 42, 44, 48, 49, 50, 51, 52, 53, ** Suctobelbella falcata (Forsslund, 1941): 3, 41, 45, ** Suctobelbella forsslundi (Strenzke, 1953): 30, 31, 33, 45, Suctobelbella nasalis (Forsslund, 1941): 3, 12, 27, 28, 30, 47, 50, Suctobelbella palustris (Forsslund, 1953): 28, * Suctobelbella prominens (Moritz, 1966): 23, Suctobelbella sarekensis (Forsslund, 1941): 3, 4, 10, 14, 16, 17, 19, 50, 51, ** Suctobelbella similis (Forsslund, 1941): 13, 40, 42, 50, 52, 53, Suctobelbella subcornigera (Forsslund, 1941): 1, 3, 4, 8, 10, 12, 15, 16, 18, 19, 20, 23, 27, 32, 34, 37, 39, 40, 41, 43, 44, 47, 49, 50, 51, 52, 53, Suctobelbella truncicola (Forsslund, 1942): 2, 23, 27, 34, 36, 39, 40, 47, čeleď Autognetidae Autogneta longilamellata (Michael, 1885): 40, 46, čeleď Caleremaeidae Caleremaeus monilipes (Michael, 1882): 36, 37, 39, 40, 46, 47, 48, čeleď Thyrisomidae ** Banksinoma lanceolata (Michael, 1885): 22, 48, ** Pantelozetes paolii (Oudemans, 1913): 8, 15, 17, 18, 19, 20, 28, 30, 32, 44, 52, čeleď Hydrozetidae ** Hydrozetes confervae (Schrank, 1781): 1, 12, čeleď Oribatulidae Oribatula tibialis (Nicolet, 1855): 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 29, 34, 38, 39, 40, 41, 43, 44, 49, 50, 51, 52, 53, ** Phauloppia coineaui Travé, 1961: 7, Zygoribatula exilis (Nicolet, 1855): 7, 46, čeleď Scheloribatidae Hemileilus initialis (Berlese, 1908): 3, 5, 11, 44, 50, 52, 53,
** Liebstadia longior (Berlese, 1908): 10, 15, Liebstadia similis (Michael, 1888): 15,16,17,18,19,20, ** Liebstadia willmanni Miko et Weigmann, 1996: 19, 20, 26, 30, 34, Scheloribates laevigatus (C. L. Koch, 1836): 2, 16, 18, 20, 36, 37, 38, 40, 46, Scheloribates latipes (C. L. Koch, 1841): 40, 43, čeleď Haplozetidae * Transoribates lagenula (Berlese, 1904): 39, čeleď Parakalummidae ** Neoribates roubali (Berlese, 1910): 14,
čeleď Chamobatidae Chamobates borealis (Trägårdh, 1902): 3, 4, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 34, 38, 41, 44, 45, 47, 49, 52, 53, Chamobates spinosus Sellnick, 1928: 42, ** Chamobates subglobulus (Oudemans, 1900): 32, ** Chamobates tricuspidatus Willmann, 1953: 38, Chamobates voigtsi (Oudemans, 1902): 8, 10, 12, 13, 14, 31, 37, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 52, 53, čeleď Euzetidae ** Euzetes globulus (Nicolet, 1855): 20,
čeleď Ceratozetidae ** Ceratozetes gracilis (Michael, 1884): 32, Ceratozetes mediocris Berlese, 1908: 15, 16, 17, 20, ** Diapterobates humeralis (Hermann, 1804): 9, Fuscozetes setosus (C. L. Koch, 1839): 13, 48, Melanozetes mollicomus (C. L. Koch, 1839): 9, 11, 12, 34, 38, 48, ** Oromurcia bicuspidata Thor, 1930: 1, 5, ** Sphaerozetes piriformis (Nicolet, 1855): 24, 25, 34, 35, ** Trichoribates rotundatus Willmann, 1939: 9, 10, 11, 42, 50, 51, 52, 53, ** Trichoribates trimaculatus (C. L. Koch, 1836): 8, 41,
čeleď Humerobatidae ** Humerobates rostrolamellatus Grandjean, 1936: 24, čeleď Mycobatidae Minunthozetes pseudofusiger (Schweizer, 1922): 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 21, 25, 30, 31, 33, 42, 44, 45, 48, 49, 51, 52, 53, ** Minunthozetes semirufus (C. L. Koch, 1841): 28, Punctoribates punctum (C. L. Koch, 1839): 3, 44, 45,
čeleď Phenopelopidae ** Eupelops acromios (Hermann, 1804): 25, ** Eupelops occultus (C. L. Koch, 1836): 15, 16, 17, 18, 19, 20, ** Eupelops plicatus (C. L. Koch, 1836): 8, 10, 12, 14,
36
čeleď Oribatellidae Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904): 2, 23, 44, Oribatella berlesei (Michael, 1898): 5, 34, 40, 52, ** Oribatella dudichi Willmann, 1938: 28, Oribatella ornata (Coggi, 1900): 34, 40, 41, 47, ** Oribatella quadricornuta (Michael, 1880): 10, 30, 42, 47, Oribatella sexdentata Berlese, 1916: 23, 40,
čeleď Achipteriidae Achipteria coleoptrata (Linnaeus, 1758): 10, 15, 16, 18, 19, 28, ** Achipteria nitens (Nicolet, 1855): 14, 17, Anachipteria deficiens Grandjean, 1932: 2, 13, 23, 27, 34, 35, 36, 37, 39, 40, 45, 47, 48, ** Parachipteria punctata (Nicolet, 1855): 23, 25, Parachipteria willmanni Hammen, 1952: 6, 13, 14, 33, 34, 35, 36, 38, 42, 48,
menie, Tadžikistán, Kirgizie), ze Západní Sibiře, Přímořského kraje a z Kanady.
Cenologická a faunistická charakteristika sledovaných lokalit
čeleď Galumnidae Acrogalumna longiplumma (Berlese, 1904): 2, 6, 8, 14, 52, ** Galumna lanceata Oudemans, 1900: 37, ** Pilogalumna tenuiclavus (Berlese, 1908): 22, 24, 28, 31, 32, 35. Faunisticky významné druhy pancířníků
Brachychochthonius rostratus (Jacot, 1936) – druh rozšířený pravděpodobně v celé Holarktické oblasti uváděný ze střední Evropy (Čechy, Maďarsko, Polsko, Rakousko), z Pobaltí (Lotyšsko, Estonsko), ze Skandinávie (Dánsko, Finsko), ze Západního Středomoří, Z Východní Evropy (Rumunsko, Bělorusko, Ukrajina, evropská část Ruska), z celé Sibiře, Japonska, Sachalinu, z Kanady a USA. Nový nález pro faunu pancířníků Slovenska. Z Čech uváděn poměrně často z Jižních a Středních Čech, zatím chybí nález z Moravy.
Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958) – druh rozšířený v celé Palearktické oblasti, uváděný ze západního Středomoří, ze Střední Evropy, (Čechy, Morava, Maďarsko, Polsko, Německo, Švýcarsko), ze Severní Evropy (Island, Švédsko), z Východní Evropy (Ukrajina, evropské část Ruska), z Kavkazu, ze Střední Asie (Kazachstán, Kirgízie, Mongolsko). První nález pro faunu Slovenska, na Moravě nalezen dosud v Jelení bučině v Hrubém Jeseníku (Starý 2005), z Čech uváděn z mnoha lokalit (Starý 2000).
Quadroppia (Coronoquadroppia) galaica Minguez, Ruiz et Subias, 1985 – druh popsaný ze Španělska (Mínguez et al. 1985) a uváděný ještě z Kuby (Subias 2004). První nález pro faunu Slovenska a Střední Evropy.
Suctobelbella prominens (Moritz, 1966) – vzácný druh rozšířený pravděpodobně pouze ve Střední a Východní Evropě, popsaný z Německa (Moritz 1966) a dále dosud nalezený pouze na Ukrajině. Nový nález pro faunu Slovenska a druhý nález pro Střední Evropu. Transoribates lagenula (Berlese, 1904) – druh rozšířený v celé Holarktické oblasti uváděný poměrně hojně ze Střední Evropy (Čechy, Morava, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko), ze Skandinávie (Finsko), z Balkánu (Slovinsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie), z Východní Evropy (Rumunsko, Ukrajina, evropská část Ruska), ze západního Středomoří, Krymu, Střední Asie (Turk-
37
Výsledky ordinační analýzy všech odebraných vzorků ukazuje Obr. 1. Celkem můžeme v ordinačním prostoru rozlišit 4 separované skupiny vzorků. Levou horní část ordinačního prostoru zabírají vzorky skupiny A odebrané z rhizosféry xerotermních lučních porostů v PR Gardoráň. V tomto habitatu bylo zjištěno velké množství výlučných druhů nalezených v Bukovských vrších pouze zde. Výrazné zastoupení zde mají xerofilní druhy: Ceratozetes mediocris, Ctenobelba pectinigera, Damaeobelba minutissima, Eniochthonius minutissimus, Hermanniella dolosa, Liacarus xylariae, Liebstadia longior, Liebstadia similis, Metabelba pulverulenta, Nothrus borussicus, Nanhermannia nana, Suctobelba reticulata a Xenillus tegeocranus. Rhizosféru xerofilních lučních porostů také výrazně preferují následující druhy, které byly zjištěny také v některých dalších studovaných habitatech: Achipteria coleoptrata, Pantelozetes paolii, Platynothrus peltifer a Ramusella clavipectinata. Druhou poměrně vyhraněnou skupinou vzorků označenou C, jsou vzorky odebrané z trouchnivějícího dřeva padlých kmenů stromů, vývratů a pařezů porostlých lišejníkovými nárosty. Tato skupina zaujímá dolní část ordinačního grafu, zřetelně oddělena od skupiny A a zabírá větší plochu ordinačního prostoru, což svědčí o větší heterogenitě druhového složení vzorků tohoto habitatu. Bylo nalezeno celkem 12 výlučných druhů pro tento habitat: Autogneta longilamellata, Caleremaeus monilipes, Carabodes ornatus, Carabodes tenuis, Cepheus cepheiformis, Graptoppia foveolata, Chamobates tricuspidatus, Liochthonius strenzkei, Metabelba papillipes, Oppia nitens, Transoribates lagenula a Tectocepheus cuspidentatus. U dalších 9 druhů byla zjištěna výrazná preference trouchnivějícího dřeva: Anachiptaria deficiens, Carabodes areolatus, C. femoratus, C. rugosior, Euphthiracarus cribrarius, E. monodactylus, Liacarus coracinus, Oribatella ornata a Suctobelbella truncicola. V kontaktu se skupinou C je poměrně homogenní skupina D reprezentující vzorky odebrané z vrstvy opadu a také z mechových nárostů na kamenech a dolních částech kmenů stromů, které jsou v kontaktu nebo v dosahu opadové vrstvy. Vzorky mechových nárostů na pevném podkladu jsou zpravidla odděleny od vzorků z listového opadu lesů. Zde nebyla tato separace zjištěna stejně jako předpokládané oddělení vzorků odebraných z rhizosféry subalpinských luk a opadu borůvky nad hranicí lesa. Vzorky z tohoto habitatu studovaného na pohraničním hřebenu v oblasti Ďurkovce, PR Jarabá skala a PR Plaše ukazuje skupina E ležící zcela uvnitř skupiny C. Je zajímavé, že společenstvo pancířníků obývající rhizosféru subalpinského bezlesí v nad-
mořské výšce nad 1000 m, je zcela odlišné od druhového složení společenstva pancířníků rhizosféry xerotermních luk v PB Gazdoráň (skupina A), ležící v nadmořské výšce kolem 500 m. Výraznou roli zde hraje pravděpodobně odlišné půdní mikroklima s rozdílnou úrovní půdní vlhkosti ovlivňující půdní mikroflóru především půdní mikromycety sloužící jako hlavní potravní zdroj pro většinu druhů pancířníků. Listový opad (skupina D) výrazně preferují nebo jsou pro něj výlučné následující druhy pancířníků: Belba pseudocorynopus, Brachychochthonius immaculatus, Eupelops plicatus, Liochthonius alpestris, Neoribates roubali, Nothrus silvestris, Oxyoppia europea, Phthiracarus crinitus, Trichoribates trimaculatus a Chamobates borealis. Poslední nejvíce heterogenní skupinu, kterou můžeme v ordinačním grafu odlišit je skupina B reprezentující vzorky odebrané z vlhkých až mokrých mechů a surové rašeliny malého rašeliniště v PR Bahno. Tento druh habitatu preferují následující druhy pancířníků: Archiphthiracarus crinitosimilis, Atropacarus striculus, Eupelops acromios, Chamobates subglobulus, Phthiracarus ferrugineus a Steganacarus carinatus. Obr. 2 ukazuje výsledky ordinační analýzy druhového složení pancířníků jednotlivých sledovaných lokalit. Je zřejmé, že druhově nejodlišnější společenstva pancířníků obývají PR Gazdoráň ležící izolovaně v pravé části ordinačního prostoru. Celkem zde bylo zjištěno 40 druhů pancířníků. Nejvíce podobné jsou druhová složení společenstev pancířníků s lokalit pokrytých listnatým lesem s převahou buku. V PR Borsučiny bylo zjištěno celkem 66 druhů pancířníků, v NPR Jarabá skala 65 druhů a ve vzorcích z bukového lesa lokality Hlboký potok 40 druhů pancířníků. Lokalita Jarabá skala ukazuje afinitu k lokalitě NPR Plaše což odráží obdobné složení vzorků odebraných z rhizosféry „polonin“ t.j. submontánních luk na hlavním hraničním hřebeny, vyskytujících se na obou lokalitách. Na lokalitě NPR Plaše bylo zjištěno celkem 32 druhů pancířníků ve 4 vzorcích odebraných pouze s rhizosféry submontánních luk. Na této lokalitě nebyla studována fauna pancířníků opadu bukového pralesa. V levém horním rohu ordinačního grafu je umístěna izolované lokalita PR Bahno reprezentující hlavní biotopy malého přechodového řašeliniště ojedinělého v Bukovských vrších. Celkem zde bylo nalezeno 51 druhů pancířníků.
půdních vzorcích zjištěno 133 druhů pancířníků. Pět druhů pancířníků Brachychochthonius rostratus (Jacot, 1936), Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958), Quadroppia (Coronoquadroppia) galaica Minguez, Ruiz et Subias, 1985, Suctobelbella prominens (Moritz, 1966), a Transoribates lagenula (Berlese, 1904) bylo poprvé zjištěno na území Slovenska. Celkem 63 druhů bylo poprvé nalezeno na území Bukovských vrchů. Výskyt a rozšíření nových druhů pro faunu Slovenska byl diskutován. Na sledovaných lokalitách byl zjištěn následující počet druhů pancířníků NPR Jarabá skala – 65, PR Gazdoráň – 40, PR Bahno – 51, Hlboký potok 40, PR Borsučiny – 66 a NPR Plaše – 32. Byla provedena PCA ordinační analýza společenstev pancířníků studovaných lokalit a hlavních habitatů.. PODĚKOVání
Výzkum byl proveden za finační podpory výzkumného záměru ÚPB AVČR, AVOZ 60660521 „Vztahy mezi strukturou a funkcí dekompozičního řetězce v půdě“. Autor by chtěl poděkovat Dr. S. Stašiovovi (Zvolen) a Dr. K. Tajovskému (České Budějovice) za pomoc při odběru půdních vzorků. LITERATÚRA
Kunst M, 1968: Roztoči nadřádu Oribatei ČSSR 1–6 díl. Habilitační práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 1548 pp. Maršálková-Němejcová M, Mihálik Š, 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha, 474 pp. Mínguez ME, Ruiz E, Subías LS, 1985: El género Quadroppia Jacot, 1939 (Acari, Oribatida, Oppiidae). Bolletín Asoc., esp., Entom., 9: 95–118. Moritz M, 1966: Neue Oribatiden (Acari) aus Deutschland III. Suctobelba carcharodon n. sp. und Suctobelba prominens n. sp. Zoologischer Anzeiger, 177 (3/4): 275–282. Podani J, 1994: Multivariate Analysis in Ecology and Systematics. SPB Academic Publishing, The Hague, 316 pp. Subias LS, 2004: Listado sistemático, sinonímico y biogeográfico de los ácaros oribátidos (Acariformes, Oribatida) del mundo (1758–2002). Graellsia, 60: 3–305. Starý J, 2000: List of oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Bohemia, Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 5: 129–154. Starý J, 2005: Oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Nature Reserve Jelení bučina, Hrubý Jeseník Mts., Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 54: 131–140. Starý J, 2006a: Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) Bukovských vrchů, východní Slovensko. Folia Faunistica Slovaca, 11 (6): 33–38. Starý J, 2006b: Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Slovenska. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 8: 21–38.
Souhrn
Byl prostudodován materiál pancířníků získaný ze šesti lokalit NPR Jarabá skala, PR Gazdoráň, PR Borsučiny, Hlboký potok, NPR Plaše a PR Bahno v národním parku Poloniny na Východním Slovensku. Celkem bylo v 53 odebraných semikvantitativních
Doručené (Submitted): 10.10.2008 Prijaté (Accepted): 1.11.2008 Vyšlo (Published) online: 30.12.2008
38
