STARÝ J. 2005: Pancířníci (Acari: Oribatida) hlavních biotopů na Sněžce, Krkonoše. – Opera Corcontica, 42: 79–89.
Pancířníci (Acari: Oribatida) hlavních biotopů na Sněžce, Krkonoše Oribatid Mites (Acari: Oribatida) of important biotops on Sněžka Mt., in the Giant Mountains Josef Starý Ústav půdní biologie AV ČR, Na sádkách 7, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Byl zpracován materiál 5060 jedinců pancířníků z 20 stanovišť, 7 lokalit ve výškovém transektu pod lanovkou na vrcholu Sněžky. Celkem bylo zjištěno 78 druhů pancířníků, z nichž druh Camisia solhoeyi COLLOFF, 1993 je nový pro faunu České republiky a 14 dalších druhů je nových pro faunu Krkonoš. Pomocí PCA ordinační analýzy byly určeny vztahy mezi společenstvy pancířníků studovaných lokalit. Byla diskutována fauna pancířníků kry-eolické, kryo-vegetační a niveo-glacigenní zóny arkto-alpinské tundry Krkonoš. The oribatid mites material of 5060 individuals from 20 sites and 7 localities was studied in altitude gradient on Sněžka Mt. Altogether 78 oribatid species were found. Species Camisia solhoeyi COLLOFF, 1993 is new record for the fauna of the Czech Republic and 14 species were new for the fauna of the Giant Mountains (Krkonoše in Czech). Relationships between oribatid mite communities of cryo-eolitic, cryo-vegetative and niveo-glacigenic zone of arcto-alpine tundra were discussed. Klíčová slova: Keywords:
pancířníci, Krkonoše, Sněžka, arkto-alpinská tundra, PCA analýza Oribatid Mites, the Giant Mountains, Sněžka Mt., arctic-alpine tundra, PCA analysis
ÚVOD Krkonoše je plošně poměrně malé pohoří ležící podél severozápadní hranice České republiky s Polskem. Jsou to jediné hercynské středohory výrazně přesahující svou nadmořskou výškou horní hranici lesa tj. cca 1300 m n. m. Mají proto vyvinut výrazný subalpinský a alpinský vegetační stupeň se všemi charakteristickými rysy vysokohorské přírody. Nikdy v minulosti nezaledněné nejvyšší vrcholy a hřebeny Krkonoš tvořily především v jednotlivých glaciálech důležitou biogeografickou spojnici mezi areály rozšíření arktických a alpských druhů organismů, které po ústupu kontinentálního ledovce vytvořily na vrcholech Krkonoš unikátní ekosystém recentně nazývaný sudetská arkto alpinská tundra SOUKUPOVÁ L. & al. (1995). První, kdo se detailně zabýval faunou pancířníků Krkonoš, byl VANĚK (1957), který uvádí 18 druhů pancířníků z lokality Dvorská bouda. KUNST (1968) uvádí z Krkonoš celkem 50 druhů pancířníků z 18 lokalit. Poprvé studuje faunu pancířníků arkto-alpinské tundry některých krkonošských vrcholů. Z Vysokého Kola uvádí 2 druhy pancířníků a z vrcholových partií Kotle také dva montánní druhy pancířníků. Studuje též oblast Obřího dolu a Rudníku a poprvé biotopy na vrcholu Sněžky odkud uvádí celkem 10 druhů. Celkem 129 druhů, z toho 77 nových pro Krkonoše, uvádí z 10 lokalit
79
Krkonoš STARÝ (1994). Zabývá se též společenstvy pancířníků vrcholové části Studniční hory, odkud uvádí celkem 27 druhů pancířníků. MATERNA (1999, 2000) studuje společenstva pancířníků saxikolních mechových a lišejníkových nárostů na 8 lokalitách v Krkonoších, odkud uvádí celkem 110 druhů pancířníků. Zabývá se též pancířníky mechových a lišejníkových nárostů na nejvyšších vrcholech Krkonoš; na Luční a Studniční hoře a na Sněžce odkud uvádí celkem 11 druhů pancířníků. Spolu s druhy prezentovanými v tomto příspěvku je z území Krkonoš dosud známo celkem z 31 lokalit 213 druhů pancířníků, což představuje 38 % z celkového počtu druhů nalezených na území České republiky (STARÝ 2000a,b).
MATERIÁL A METODIKA V letním období roku 2000 byl proveden jednorázový odběr půdních vzorků na Sněžce ve výškovém transektu podél trasy plánované lanovky z Pece pod Sněžkou až na vrchol Sněžky, tak, aby byly zachyceny všechny významné ekosystémy, které mohly být ovlivněny výstavbou nové lanové dráhy. Celkem bylo odebráno 20 semikvantitativních půdních vzorků ze 7 lokalit. Vzorky byly transportovány do laboratoře, kde byli půdní roztoči a další zástupci mezoedafonu extrahováni v modifikovaných fototermoeklektorech typu Berlese – Tullgren po dobu 5 dnů při teplotě 35 oC. Všichni pancířníci byli projasněni v přechodných mikroskopických preparátech v 80 % kyselině mléčné, determinováni do druhu a poté převedeni do glycerolu. Dokladový materiál je uložen ve sbírce půdních roztočů v ÚPB AV ČR v Českých Budějovicích. Pro analýzu podobnosti druhového složení pancířníků jednotlivých odebraných vzorků a pro zhodnocení jejich heterogenity byla použita PCA ordinační analýza (Principal coordinates analysis) na základě Sörensenova indexu druhové podobnosti (SYN – TAX 5.02, PODANI (1994).
50 km
Obr. 1. Geografická poloha vrcholu Sněžky.
Fig. 1. Geographical location of the Sněžka Mt. summit.
80
SLEDOVANÉ LOKALITY Vzorky byly odebrány jednorázově 4. 7.2000. Lokalita A: arkto-alpinská tundra těsně pod vrcholem Sněžky, 1570 m n. m. Odebrané vzorky: 1) vzorek rhizosféry smilky (Nardus stricta) 2) vzorek lišejníku Cladonia sp. rostoucího na povrchu půdy 3) vzorek rhizosféry vřesu (Calluna vulgaris) Lokalita B: arkto-alpinská tundra těsně na hranicí kleče. Odebrané vzorky: 4) vzorek lišejníku Cladonia sp. rostoucího na povrchu půdy 5) vzorek rhizosféry smilky (Nardus stricta) 6) vzorek rhizosféry vřesu (Calluna vulgaris) Lokalita C: pásmo kleče (Pinus mugo). Odebrané vzorky: 7) vzorek travní rhizosféry na ploše pod stožárem lanovky 8) vzorek rhizosféry vřesu (Calluna vulgaris) 9) vzorek rhizosféry brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) 10) vzorek rhizosféry brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) 11) vzorek opadu kleče (Pinus mugo) Lokalita D: sedlo mezi Sněžkou a Růžovou horou, smíšený les s Pinus mugo, Picea abies a Sorbus aucuparia. Odebrané vzorky: 12) vzorek opadu smrku (Picea abies) 13) vzorek lišejníku narostlého na kmeni smrku (Picea abies) Lokalita E: smrkový les na křižovatce turistické cesty a lanové dráhy. Odebrané vzorky: 14) vzorek opadu smrku (Picea abies) 15) vzorek mechu a rhizosféry brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) Lokalita F: smrkový les těsně nad stanicí lanovky Růžohorky. Odebrané vzorky: 16) vzorek opadu smrku (Picea abies) 17) vzorek trouchu smrkového pařezu 18) vzorek mechu (Polytrichum commune) Lokalita G: smrkový les pod stanicí lanovky Růžohorky. Odebrané vzorky: 19) vzorek rhizosféry louky 20) vzorek opadu smrku (Picea abies)
VÝSLEDKY SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ
Celkem bylo zjištěno 78 druhů pancířníků patřících k 49 rodům a 21 čeledím, z toho jeden druh byl nový pro faunu České republiky (označen **) a 14 druhů nových pro faunu Krkonoš (označeny *) (STARÝ, 2000a, b). Čísla lokalit souhlasí s číslováním použitým v seznamu odebraných vzorků.
81
Čeleď: Brachychthoniidae
*Brachychochthonius jacoti (EVANS, 1952): 7 Brachychochthonius zelawaiensis (SELLNICK, 1928): 7 Brachychthonius impressus MORITZ, 1976: 7 *Liochthonius alpestris (FORSSLUND, 1958): 7 Liochthonius brevis (MICHAEL, 1888): 16, 18, 20 *Liochthonius clavatus (FORSSLUND, 1942): 17 *Liochthonius hystricinus (FORSSLUND, 1942): 18 *Liochthonius tuxeni (FORSSLUND, 1957): 17 Neobrachychthonius magnus MORITZ, 1976: 17 Čeleď: Phthiracaridae Atropacarus (Atropacarus) striculus (C. L. KOCH, 1836): 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 Phthiracarus crenophilus WILLMANN, 1951: 14 *Phthiracarus ferrugineus (C. L. KOCH, 1841): 15, 19 Phthiracarus sp.1: 10, 11, 12, 17, 18, 20 Čeleď: Euphthiracaridae Euphthiracarus monodactylus (WILLMANN, 1919): 17 Čeleď: Camisiidae **Camisia solhoeyi COLLOFF, 1993: 10, 11, 15, 16, 18 Neonothrus humicolus FORSSLUND, 1955: 12 Platynothrus peltifer (C. L. KOCH, 1839): 1, 15, 19, 20 Čeleď: Malaconothridae Malaconothrus punctulatus VAN DER HAMMEN, 1952: 11 Čeleď: Damaeidae Belba compta (KULCZYNSKI, 1902): 10, 19, 20 Belba pseudocorynopus MÄRKELL et MEYER, 1960: 10, 11, 12, 15, 18, 19, 20 Damaeus sp. 1: 11 Damaeus sp. 2: 11 Porobelba spinosa (SELLNICK, 1920): 11 Čeleď: Liacaridae *Adoristes ovatus (C. L. KOCH, 1839): 16 Čeleď: Metrioppiidae Ceratoppia bipilis (HERMANN, 1804): 7, 14, 19 Čeleď: Carabodidae Carabodes areolatus BERLESE, 1916: 11, 14 Carabodes labyrinthicus (MICHAEL, 1879): 4, 13, 14 Carabodes marginatus (MICHAEL, 1884): 8 Čeleď: Tectocepheidae Tectocepheus sarekensis TRÄGÅRDH, 1910: 8, 9, 14, 15, 16, 17, 19, 20 Tectocepheus velatus (MICHAEL, 1880): 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 10, 11, 12, 14, 18
82
Čeleď: Oppiidae *Berniniella bicarinata (PAOLI, 1908): 6 Berniniella sigma (STRENZKE, 1951): 1, 9, 10, 11, 12, 14, 16, 17, 18, 20 Dissorhina ornata (OUDEMANS, 1900): 4, 9, 10, 11, 14, 20 Lauroppia falcata (PAOLI, 1908): 2, 7, 14, 17, 20 Lauroppia neerlandica (OUDEMANS, 1900): 11, 14, 18, 19 Medioppia subpectinata (OUDEMANS, 1900): 3, 9, 11, 12, 14, 16, 17, 18, 19, 20 *Microppia minus (PAOLI, 1908): 5 Moritzoppia unicarinata (PAOLI, 1908): 9, 11 Oppiella nova (OUDEMANS, 1902): 4, 5, 11, 12, 13, 14, 16, 20 *Quadroppia paolii WOAS, 1986: 12, 17 Quadroppia quadricarinata (MICHAEL, 1885): 4, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 16, 18, 20 Čeleď: Suctobelbidae Suctobelba regia MORITZ, 1970: 7, 8 Suctobelba trigona (MICHAEL, 1888): 8, 10, 12, 14, 18, 20 Suctobelbella alloenasuta MORITZ, 1971: 2 Suctobelbella falcata (FORSSLUND, 1941): 16, 17 Suctobelbella palustris (FORSSLUND, 1953): 10, 11, 12, 16 Suctobelbella sarekensis (FORSSLUND, 1941): 1, 2, 11, 12, 16 Suctobelbella similis (FORSSLUND, 1941): 7, 11, 12, 16, 18, 20 Suctobelbella subcornigera (FORSSLUND, 1941): 2, 9, 11, 12, 14, 15, 16, 20 Suctobelbella subtrigona (OUDEMANS, 1900): 12 Čeleď: Caleremaeidae Caleremaeus monilipes (MICHAEL, 1882): 17 Čeleď: Scheloribatidae Hemileius initialis (BERLESE, 1908): 7, 8, 9, 10, 14, 16, 19 Liebstadia similis (MICHAEL, 1888): 9, 14, 15, 19, 20 Scheloribates laevigatus (C. L. KOCH, 1835): 1, 11 Čeleď: Oribatulidae Oribatula pallida BANKS, 1906: 1, 2, 4, 5, 6, 13 Oribatula tibialis (NICOLET, 1855): 3, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 19 Phauloppia lucorum (C. L. KOCH, 1841): 18 Čeleď: Chamobatidae Chamobates borealis (TRÄGÅRDH, 1902): 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 Chamobates voigtsi (OUDEMANS, 1902): 14, 15, 16, 18, 19, 20 Čeleď: Ceratozetidae Ceratozetella thienemanni (WILLMANN, 1943): 10, 12, 14, 16 Ceratozetes gracilis (MICHAEL, 1884): 12 Diapterobates humeralis (HERMANN, 1804): 9, 10 Edwardzetes edwardsii (NICOLET, 1855): 18 Fuscozetes setosus (C. L. KOCH, 1839): 16 Melonozetes meridianus SELLNICK, 1928: 8, 15 Oromurcia sudetica WILLMANN, 1939: 7 Trichoribates trimaculatus (C. L. KOCH, 1835): 7, 8
83
Čeleď: Mycobatidae *Jugatala angulata (C. L. KOCH, 1840): 19 Mycobates carli (SCHWEIZER, 1922): 4, 5, 6, 8 Minunthozetes pseudofusiger (SCHWEIZER, 1922): 4, 7, 14, 15, 18 *Punctoribates punctum (C. L. KOCH, 1839): 7, 8 Čeleď: Phenopelopidae *Eupelops acromios (HERMANN, 1804): 13 Eupelops duplex (BERLESE, 1916): 14, 15, 19 Eupelops plicatus (C. L. KOCH, 1836): 9, 18 Eupelops torulosus (C. L. KOCH, 1839): 12, 16, 20 Čeleď: Oribatellidae *Oribatella berlesei (MICHAEL, 1898): 20 Oribatella quadricornuta (MICHAEL, 1880): 14 Čeleď: Achipteriidae Anachipteria deficiens GRANDJEAN, 1932: 17
FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ DRUHY PANCÍŘNÍKŮ Kromě druhů nových pro faunu České republiky a Krkonoš je významný nález druhu Oribatula pallida BANKS, 1906, poprvé uváděného z Krkonoš STARÝM (1994) ze Studniční hory, Schustlerovy zahrádky a Pančavské louky a potvrzeného MATERNOU (1999) ze 7 krkonošských lokalit. Nález vzácného druhu Neonothrus humicolus FORSSLUND 1955 potvrzuje údaj KUNSTA (1968), který jej uvádí ještě z Velké studniční jámy a dále byl nalezen na Studniční hoře STARÝM (1994). Tento druh byl zatím nalezen v České republice výhradně v Krkonoších. Vzácnými boreoalpinními relikty jsou druhy Ceratozetella thienemanni (WILLMANN, 1943) a Oromurcia sudetica WILLMANN 1939 uváděné zatím z České republiky pouze z vysokých Sudet (KUNST 1968). NOVÉ DRUHY PRO FAUNU ČESKÉ REPUBLIKY
Camisia solhoeyi COLLOFF, 1993: Rozšíření: Holoarktis (OLSZANOWSKI 1996) Ekologie: žije v opadu smrkových a klečových porostů horských lesů, v nižších polohách na vrchovištích (KUNST 1968). Nálezy na Sněžce: nalezen v klečovém a smrkovém opadu, v mechu a rhizosféře borůvky v pásmu kleče a smrkového lesa. Poznámka: druh byl popsaný COLLOFFEM (1993) a odlišený od blízce příbuzného druhu Camisia lapponica (TRÄGÅRDH, 1910) s nímž byl ve Střední Evropě často zaměňován. NOVÉ DRUHY PRO FAUNU KRKONOŠ
Brachychochthonius jacoti (EVANS, 1952) Rozšíření: západní a střední Palearktis až po Altaj. Ekologie: vzácný silvikolní druh (STARÝ 1990) Nálezy na Sněžce: nalezen v travní rhizosféře pod stožárem lanovky v pásmu kleče.
84
Liochthonius alpestris (FORSSLUND, 1958) Rozšíření: západní část Palearktis až po Kazachstán Ekologie: hygrofilní, silvikolní druh (STARÝ 1990) Nálezy na Sněžce: nalezen v travní rhizosféře pod stožárem lanovky v pásmu kleče. Liochthonius clavatus (FORSSLUND, 1942) Rozšíření: Palearktis Ekologie: silvikolní druh (STARÝ 1990) Nálezy na Sněžce: nalezen v trouchu smrkového pařezu ve smrkovém lese. Liochthonius hystricinus (FORSSLUND, 1942) Rozšíření: Holoarktis Ekologie: eurytopní, hygrofilní mikrofytofág (SCHATZ 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen ve vzorku mechu ploníku (Polytrichum commune) ve smrkovém lese. Liochthonius tuxeni (FORSSLUND, 1957) Rozšíření: Evropa (Island, Švédsko, Polsko, Česká republika, Německo, Španělsko) Ekologie: vzácný eurytopní druh (STARÝ 1990) Nálezy na Sněžce: nalezen v trouchu smrkového pařezu ve smrkovém lese. Phthiracarus ferrugineus (C. L. KOCH, 1841) Rozšíření: Evropa (Španělsko, Madeira, Velká Britanie, Holandsko, Německo, Polsko, Česká republika, Rakousko, Maďarsko, Ukrajina) Ekologie: silvikolní makrofytofág (SCHATZ 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen v mechu, rhizosféře borůvky a travní rhizosféře v horském smrkovém lese. Adoristes ovatus (C. L. KOCH, 1839) Rozšíření: západní a střední Palearktis až po střední Sibiř. Ekologie: eurytopní, euryhygrický druh (KUNST 1968) Nálezy na Sněžce: nalezen v opadu smrku v smrkovém horském lese. Berniniella bicarinata (PAOLI, 1908) Rozšíření: Palearktis Ekologie: eurytopní, euryhygrický druh (SCHATZ 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen v rhizosféře vřesu (Calluna vulgaris) nad hranicí kleče. Microppia minus (PAOLI, 1908) Rozšíření: semikosmopolit Ekologie: eurytopní, xerotermofilní druh (SCHATZ 1983, STARÝ 1990) Nálezy na Sněžce: nalezen ve vzorku z rhizosféry smilky nad hranicí kleče. Quadroppia paolii WOAS, 1986: Rozšíření: Střední Evropa Ekologie: pravděpodobně eurytopní druh Nálezy na Sněžce: nalezen v opadu smrku a trouchu smrkového pařezu ve smrkovém horském lese. Jugatala angulata (C. L. KOCH, 1840) Rozšíření: Střední a Jižní Evropa (Polsko, Německo, Rakousko, Česká republika, Slovinsko, Španělsko) Ekologie: silvikolní druh
85
Nálezy na Sněžce: druh nalezen v travní rhizosféře louky v pásmu smrkových porostů pod stanicí lanovky Růžohorky. Punctoribates punctum (C. L. KOCH, 1839) Rozšíření: semikosmopolit Ekologie: heliofilní druh preferující biotopy bez stromového a keřového patra (SCHATZ, 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen v pásmu kleče v travní rhizosféře a rhizosféře borůvky. Eupelops acromios (HERMANN, 1804) Rozšíření: Palearktis Ekologie: silvikolní, xerotermní druh (SCHATZ 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen v lišejníkovém nárostu na kmeni smrku ve smrkovém lese. Oribatella berlesei (MICHAEL, 1898) Rozšíření: Palearktis Ekologie: silvikolní, euryhygrický druh (KUNST 1968, SCHATZ 1983) Nálezy na Sněžce: nalezen ve smrkovém opadu v horském smrkovém lese.
CENOLOGICKÁ A FAUNISTICKÁ CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÝCH LOKALIT Celkem bylo ve 20 odebraných vzorcích na 7 zkoumaných lokalitách získáno 5060 jedinců pancířníků patřících k celkem 78 druhům. Výsledky PCA ordinační analýzy ukazuje Obr. 2. Z rozmístění jednotlivých vzorků v ordinačním prostoru je zřejmé výrazné oddělení vzorků odebraných z arkto-alpinské tundry alpinského stupně (lokality A, B) od zbývajících lokalit reprezentujících subalpinský stupeň klečových porostů (lokalita C) a montánní stupeň smrkových porostů (lokality D, E, F, G). Zajímavé je, že vzorky z lokality B odebrané blíže horní hranici kleče, než vzorky z lokality A odebrané těsně pod vrcholem Sněžky, jsou svým druhovým složením pancířníků méně podobné vzorkům odebraným z klečových porostů (lokalita C) a smrkových porostů (lokality D, E, F, G). Přechod mezi společenstvy pancířníků výše položené arkto-alpinské tundry a níže položených smrkových porostů montánního stupně, představují vzorky lokality C odebrané z klečových porostů subalpinského stupně. Rozptyl vzorků lokality C daný plochou ordinačního prostoru, kterou vzorky lokality C zabírají, ukazuje na nejvyšší kvalitativní druhovou heterogenitu společenstva pancířníků obývajícího klečové porosty ve srovnání s ostatními zkoumanými lokalitami. Naopak podobnost druhového složení vzorků odebraných ze smrkových porostů je poměrně vysoká a v ordinačním prostoru došlo k vzájemnému překrytí studovaných lokalit D, E, F, G tvořících jednu poměrně homogenní skupinu. Se vzrůstající nadmořskou výškou lokality se snižuje druhová bohatost společenstva pancířníků. Nejnižší druhová bohatost společenstev pancířníků byla zjištěna na obou lokalitách reprezentující arkto-alpinskou tundru. Výrazně vyšší druhová bohatost byla zjištěna především v níže položených lokalitách smrkového lesa. Výjimku tvoří druhově výrazně nejbohatší lokalita C reprezentující pásmo kleče blízko horní hranice lesa. Zde se uplatňuje ekotonální efekt a zjištěná společenstva pancířníků mají přechodný charakter mezi společenstvy arkto-alpinské tundry a horského smrkového lesa. – společenstvo lokality A Druhově chudé společenstvo s celkem 12 druhy pancířníků. Na lokalitě výrazně dominují eurytopní druh Tectocepheus velatus a vzácný arkto-alpinský druh Oribatula pallida zjištěný na území České republiky dosud pouze v Krkonoších. Ostatní zjištěné recedentní a subrecedentní druhy mají širokou ekologickou valenci a většinu můžeme přiřadit k eurytopním druhů (Scheloribates laevigatus, Platynothrus peltifer, Suctobelbella sarekensis, S. subcornigera).
86
Obr. 2. PCA ordinační analýza vzorků odebraných na vrcholu Sněžky (čísla vzorků a označení lokalit odpovídají jejich označení v seznamu odebraných vzorků). Fig. 2. PCA analysis of soil samples collected in the Sněžka Mt. summit (sample numbers and locality labelling correspond with those in the sample list).
– společenstvo lokality B Druhově nejchudší společenstvo s celkem 11 zjištěnými druhy. Druhovým složením i strukturou společenstva velice podobné společenstvu lokality A. Byla zjištěna výraznější dominance Tectocepheus velatus a nižší dominance Oribatula pallida ve srovnání s předešlou lokalitou A. – společenstvo lokality C Druhově nejbohatší společenstvo s celkem 46 druhy pancířníků, kam zasahují jak silvikolní druhy z níže položených smrkových lesů a taktéž eurytopní druhy výše položené arkto-alpinské tundry. Objevují se zde makrofytofágní druhy čeledi Phthiracaridae (Atropacarus (Atropacarus) striculus, Phthiracarus sp.1 aj.) běžné ve společenstvech smrkového lesa. Juvenilní stadia těchto druhů minují jehlice smrku a kleče a adultní stadia jsou potravně vázána na jehličnatý opad. – společenstvo lokalit D, E, F, G Smrkové porosty montánního stupně obývají podobná společenstva pancířníků, která se svým druhovým složením zásadně neliší. Celkem bylo nalezeno na těchto 4 lokalitách 60 druhů pancířníků. Výrazně zde dominují silvikolní druhy jako Chamobates borealis, Atropacarus (Atropacarus) striculus, Berniniella sigma aj. Ve společenstvu se objevují též specializovanější druhy mikrofytofágů především z čeledi Damaeidae jako např. Belba pseudocorynopus.
DISKUSE Mezi nejcennější přírodní partie Krkonoš patří jednoznačně tzv. arkto-alpinská tundra. Je významným refugiem boreoalpinních reliktů v podmínkách Střední Evropy. Podle geomorfologie reliéfu, typu mrazových půdních forem, klimatických podmínek, zastoupení rostlinných společenstev a výskytu živočichů ji můžeme rozdělit na 3 zóny:
87
1) Zóna kryo-eolická (lišejníková tundra) zahrnující biotopy nejvyšších vrcholů Krkonoš. 2) Zóna kryo-vegetační (travnatá tundra) zahrnující náhorní roviny s charakteristickými subarkticko-subalpinskými vrchovišti. 3) Zóna niveo-glacigenní (květnatá tundra) reprezentovaná především biotopy ledovcových karů. Fauna pancířníků lišejníkové tundry na krkonošských vrcholech (kryo-eolická zóna) byla zatím studována na Sněžce, Studniční a Luční hoře (KUNST 1968, MATERNA 1999, STARÝ 1994) a okrajově též na Vysokém Kole a vrcholu Kotle (KUNST 1968). Tyto výsledky můžeme porovnat se složením společenstev pancířníků z lokalit A a B nad hranicí lesa na vrcholu Sněžky prezentovaným v této práci. Celkem uvádí KUNST (1968) dva vzácné druhy pancířníků z Vysokého Kola (Gemmazetes alpestris a Unduloribates undulatus) a dva montánní druhy (Trichoribates rotundatus a Mycobates carli). Z vrcholových partií Luční hory z mechových a lišejníkových nárostů uvádí MATERNA (1999) celkem 21 druhů pancířníků. Nejlépe je známa fauna pancířníků vrcholů Sněžky a Studniční hory, kde byla detailně studována společenstva pancířníků z mechových a lišejníkových nárostů a také z půdních vzorků odebraných z hlavních typů opadu (STARÝ 1994, MATERNA 1999). Z vrcholových partií Sněžky je dosud známo 32 druhů a z vrcholu Studniční hory 39 druhů pancířníků. Celkem je dosud uváděno z kryo-eolické zóny krkonošské arkto-alpinské tundry 62 druhů pancířníků. Kromě běžných eurytopních druhů jako Tectocepheus velatus, Oribatula tibialis, Quadroppia quadricarinata a Dissorhina ornata, které dominují ve většině habitatů, jsou charakteristické pro tuto zónu krkonošské tundry vzácný boreomontánní druh Neonothrus humicola, uváděný hojně ze severní Skandinávie a ze Střední Evropy pouze z nejvyšších poloh Krkonoš a Vysokých Tater, a montánní druh Unduloribates undulatus vyskytujících se v nejvyšších polohách Alp, Karpat a Krkonoš. Oba druhy byly též nalezeny v krkonošských karech Úpské jámy a Velké Studniční jámy, kam se dostávají činností lavin. Fauna pancířníků krkonošských vrchovišť (kryo-vegetační zóna) byla studována KUNSTEM (1968) na Černohorském rašeliništi, odkud uvádí 7 druhů pancířníků, a na Pančavské louce s 11 druhy. STARÝ (1994) studuje detailně Úpské rašeliniště, odkud uvádí 31 druhů a Pančavskou louku s 52 druhy. Celkově bylo dosud na Pančavské louce nalezeno 58 druhů pancířníků. Pro všechna krkonošská vrchoviště a tím i kryo-vegetační zónu, je dosud známo 66 druhů pancířníků. Charakteristický pro tuto zóny je výskyt tyrfobiontních a tyrfofilních druhů preferujících biotopy vrchovišť. Patří sem hygrofilní druhy Limnozetes sphagni a Hydrozetes lacustris preferující submerzní rašeliníky šlenků a vrchovištních jezírek. Významnými tyrfofily jsou vzácné druhy čeledi Malaconothridae jako například Malaconothrus gracilis, M. mollisetosus, M. punctulatus, Trimalaconothrus foveolatus, T. indusiatus a T. novus. Fauna pancířníků krkonošských ledovcových karů (niveo – glacigenní zóna) je poměrně dobře známa. KUNST (1968) studoval Kotelní jámy, Velkou Studniční jámu a okolí Rudníku v Obřím dole, STARÝ (1994) studoval pancířníky Schustlerovy zahrádky a Navorské jámy v Labském dole. V Kotelních jámách byly dosud zjištěny 3 druhy, v Obřím dole 10, ve Velké Studníční jámě 5 druhů pancířníků. Detailnější znalosti o fauně pancířníků máme z Labského dolu, odkud je známo 38 druhů ze Schustlerovy zahrádky a 35 druhů z Navorské jámy. Celkem je známo pro niveo-glacigenní zónu 64 druhů pancířníků s pestrými ekologickými nároky. Jsou zde nacházeny montánní druhy i druhy tyrfofilní, které se do karů dostávají z výše položených biotopů činností lavin. Poměrně běžné jsou zde také silvikolní druhy jako Belba compta, Euphthiracarus cribrarius a E. monodactylus, druhy čeledi Suctobelbidae, osidlující tento biotop z níže položených lesních biotopů.
88
LITERATURA COLLOFF M. J. 1993: A taxonomic revision of the oribatid genus Camisia (Acari: Oribatida). – Journal of Natural History 27: 1325–1408. KUNST M. 1968: Pancířníci nadřádu Oribatei Československa. Díl 1–6. Habilitační práce, Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, (nepublikováno) 1548 pp. MATERNA J. 1999: Pancířníci (Acari: Oribatida) saxikolních nárostů mechů a lišejníků v Krkonoších. – Opera Corcontica 36: 181–193. MATERNA J. 2000: Oribatid communities (Acari: Oribatida) inhabiting saxicolous mosses and lichens in the Krkonoše Mts. (Czech Republic). – Pedobiologia 44: 40–62. OLSZANOWSKI Z. 1996: A monograph of the Nothridae and Camisiidae of Poland (Acari: Oribatida: Crotonioidea). Genus (Supplement): 1–201. PODANI J. 1994: Multivariate Analysis in Ecology and Systematics. – SPB Academic Publishing, The Hague, 316 pp. SCHATZ H. 1983: Oribatei, Hornmilben. – Catalogus faunae Austriae, Vol. Ixi, Viena: 1–118. SOUKUPOVÁ L., KOCIÁNOVÁ M., JENÍK J. & SEKYRA J. (eds) 1995: Arctic-alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica, 32: 5–88. STARÝ J. 1990: Ekologie pancířníků (Acari: Oribatida) v sukcesní řadě půd. – Ms. (Disertační práce, depon. Ústav půdní biologie AVČR, České Budějovice, 179 pp.). STARÝ J. 1994: Pancířníci (Acari: Oribatida) Krkonoš. – Opera Corcontica 31: 115–123. STARÝ J. 2000a: List of oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Bohemia, Czech Republic. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 5: 129–154. STARÝ J. 2000b: List of oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Moravia, Czech Republic. – Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 5: 155–173. VANĚK J. 1957: Příspěvek k poznání pancířníků (Acarina, Oribatei) lesních půd. – Roč. Čs. Spol. Entomol., 53: 217–223.
89
