Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit CHKO Kokořínsko

Bohemia centralis, Praha, 27: 143–160, 2006

Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit CHKO Kokořínsko Oribatid mites (Acari: Oribatida) of some localities in Kokořínsko Protected Landscape Area Josef Starý Ústav půdní biologie Akademie věd České republiky, Na sádkách 7, CZ - 370 05 České Budějovice, Česká republika; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. Oribatid mite fauna of the Protected Landscape Area Kokořínsko (Czech Republic) was studied for the first time. The species composition of nine oribatid mite communities of localities „Osinalické bučiny, Mokřady horní Liběchovky, Ronov, Vlhošť, Deštenské louky, Konrádov, Mšenské pokličky, Nebuželský důl a Mokřady dolní Liběchovky“, in the PLA Kokořínsko, Central and Northern Bohemia was investigated. In total 183 oribatid species from 105 genera and 53 families were recorded in 56 soil samples containing 10520 oribatid specimens. Records of two species Carabodes willmanni Bernini, 1975 and Steganacarus anomalus (Berlese, 1883) are new for the fauna of the Czech Republic, record of Humerobates rostrolamellatus Grandjean, 1933 is new for the Bohemia. Species similarity of oribatid mite communities of studied localities was analysed. Oribatid species richness of LPA Kokořínsko is very high reflecting landscape and biotope diversity of the studied area. Records of rare and uncommon oribatid species show high value of studied area nature. ▒ Key words: moss mites, Oribatida, faunistics, Kokořínsko, Central Bohemia, Czech Republic

143

BOHEMIA CENTRALIS 27

Úvod V rámci půdní mezofauny tvoří půdní roztoči řádu pancířníci (Oribatida) nepochybně jednu z nejpočetnějších skupin. Dominantní skupinou jsou především v lesních biotopech, kde dosahují pravidelně dominance kolem 50 % nebo vyšší (Wallwork 1975, 1983). V otevřených biotopech jsou hodnoty o něco nižší, přesto však i zde pancířníci patří k nejpočetnějším skupinám půdních bezobratlých. Pancířníci jsou jednou z nejrozšířenějších a nejfrekventovanějších skupin půdní fauny v různých typech biotopů. Podmínkou jejich výskytu je přítomnost třeba i nepatrného množství organické hmoty v substrátu. Byli zjištěni i ve velmi specifických podmínkách výsypkek z hnědouhelných dolů (Dunger 1969), v ruderálních biotopech v městském prostředí (Weigmann 1984) aj. Výskyt v tak široké škále různých prostředí činí pancířníky velmi dobrým referenčním materiálem při srovnávání půdní fauny v různých podmínkách. Z metodického hlediska je důležité, že i v nejchudších biotopech se pancířníci vyskytují většinou velmi pravidelně, i když v nižších počtech. Pancířníci jsou významnými stimulátory kolonizace půdy půdní mikroflórou a hrají významnou roli v sukcesi půdních hub (Luxton l981). Významnou roli hrají také v koloběhu fosforu v půdní části ekosystému (Mc Brayer et Reichle 1971). Historie výzkumu pancířníků na Kokořínsku První ověřitelná zmínka o nálezu pancířníka na území České republiky pochází z Jizerských hor z Velké jizerské louky (Zacharias 1886). Významnou soubornou prací shrnující dosavadní znalosti o fauně pancířníků bývalého Československa je habilitační práce Kunsta (1968) uvádějící celkem 401 druhů pancířníků. Starý (2000a,b) uvádí celkem 504 druhů pancířníků pro faunu Čech a 390 druhů pro faunu Moravy. Dalším intenzivním faunistickým průzkumem sledované skupiny v poslední době došlo k zvýšení celkového počtu nalezených druhů na 551 pro Čechy a 412 pro Moravu. Celkem je dosud známo 600 druhů pancířníků pro faunu České republiky. K nejlépe prozkoumaným oblastem České republiky patří oblast Jižních Čech, Krkonoše a okolí Prahy, zvláště pak Český kras. Je zajímavé, že oblast Kokořínska ležící poměrně blízko Prahy nebyla dosud oribatologicky zkoumána (Starý 2000a). Nejbližší studovanou lokalitou je Hamerská louka u Stráže pod Ralskem, odkud je uváděno celkem 178 druhů pancířníků (Miko 1988, Karppinen et al. 1992, Starý in press a). Materiál a metodika Celkem 56 kvalitativních vzorků bylo v průběhu výzkumu odebráno pomocí půdní sondy ze všech hlavních biochorů zkoumaných lokalit. Vzorky byly transportovány do laboratoře, kde byli půdní roztoči a další zástupci 144

Josef Starý: Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit CHKO Kokořínsko

mezoedafomu extrahováni v modifikovaných fototermoeklektorech typu Berlese-Tullgren po dobu 5 dnů při teplotě 35 oC. Pancířníci byli projasněni v přechodných mikroskopických preparátech v 80% kyselině mléčné a determinováni do druhu a poté převedeni do glycerolu. Dokladový materiál je uložen ve sbírce půdních roztočů v ÚPB AVČR v Českých Budějovicích. Pro analýzu podobnosti druhového složení pancířníků jednotlivých odebraných vzorků a pro zhodnocení jejich heterogenity byla použita PCA ordinační analýza (Principal coordinates analysis) na základě Sörensenova indexu druhové podobnosti SYN-TAX 5.02, (Podani 1994). Charakteristika studovaných lokalit a seznam odebraných vzorků Osinalice, 5553-111, PP Osinalické bučiny, bukový les (Luzulo-Fagion) místy s vtroušeným modřínem opadavým (Larix decidua) poblíž Osinalického sedla. Datum odběru: 12.VI. 2002. 1) vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 2) vzorek tmavohnědého trouchu padlé větve buku lesního (Fagus sylvatica). 3) vzorek černého trouchu pařezu buku lesního (Fagus sylvatica). 4) vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica). 5) vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica) a modřínu opadavého (Larix decidua) 6) vzorek mechového nárostu na pařezu buku lesního (Fagus sylvatica).

Střezivojice, 5453-344, PR Mokřady horní Liběchovky, smíšený měkký luh (Alnion glutinosae, Carici acutiformis-Alnetum) s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa), pod osadou Kluk. Datum odběru: 12.VI. 2002. 1) vzorek opadu lípy srdčité (Tilia cordata) 2) vzorek travní rhizosféry 3) vzorek mechového nárostu na kmeni stojící vrby popelavé (Salix cinerea) 4) vzorek mechového nárostu na patě olše lepkavé (Alnus glutinosa) 5) vzorek trouchnivějícího dřeva vyvráceného kmene vrby popelavé (Salix cinerea) 6) vzorek rhizosféry a opadu vrby popelavé (Salix cinerea) 7) vzorek mechového nárostu na padlém kmeni vrby popelavé (Salix cinerea) 8) vzorek půdy a opadu vrby popelavé (Salix cinerea) 9) vzorek opadu vrby popelavé (Salix cinerea) 10) vzorek hnědého trouchu padlého kmene vrby popelavé (Salix cinerea)

Blíževedly, 5352-342, PP Ronov, dubo–habrový les (Aceri – Carpinetum) na severním svahu Ronova a zřícenina hradu na vrcholu Ronova. Datum odběru: 13.VI. 2002. 1) vzorek opadu dubu zimního (Quercus petrea) a habru obecného (Carpinus betulus) 2) vzorek netřesku s rhizosférou ze zdi hradní zříceniny na vrcholu 3) vzorek opadu dubu zimního (Quercus petrea) 4) vzorek černého trouchu pařezu habru obecného (Carpinus betulus) 5) vzorek dubového opadu zimního (Quercus petrea) 6) vzorek dubového opadu zimního (Quercus petrea) 7) vzorek mechového nárostu na kamenech habru obecného (Carpinus betulus) 145


8) vzorek hnědého trouchu padlého kmene dubu zimního (Quercus petrea) 9) vzorek trouchu pařezu habru obecného (Carpinus betulus)

Litice, 5452-212, PR Vlhošť, sedlo mezi Vlhoštěm a Malým Vlhoštěm, reliktní borový les (Dicrano-Pinetum) s pískovcovými skalami. Datum odběru: 13.VI. 2002. 1) vzorek lišejníku (Cladonia rangiferina) na vrcholu pískovcové skalky 2) vzorek opadu borovice lesní (Pinus sylvestris)

Deštná, 5453-313, PP Deštenské pastviny, stepní xerotermní stráně porostlé křovinami s převahou dubu. Datum odběru: 13.VI. 2002. 1) vzorek opadu dubu letního (Quercus robur) 2) vzorek půdy z travního mraveniště 3) vzorek rhizosféry sečené louky 4) vzorek rhizosféry nesečené stepní xerotermní stráně 5) vzorek rhizosféry nesečené stepní xerotermní stráně 6) vzorek travní rhizosféry a jehličnatého opadu pod solitérní borovicí lesní (Pinus sylvestris)

Konrádov, 5553-214, mokřadní olšový luh (Alnion glutinosae, Carici acutiformis-Alnetum) v údolí Pšovky nad betonovou nádrží. Datum odběru: 12.VI. 2002. 1) vzorek mechového nárostu na patě olše lepkavé (Alnus glutinosa) 2) vzorek opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa) 3) vzorek mechového nárostu na padlém kmeni olše lepkavé (Alnus glutinosa) 4) smíšený les s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), vzorek mechového nárostu na pískovcové skále 5) smíšený les s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), vzorek mechu ploníku obecného (Polytrichum commune) na pískovcovém balvanu 6) vzorek hnědého trouchu padlého kmene olše lepkavé (Alnus glutinosa) 7) vzorek opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa) 8) smíšený les s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), vzorek mechového nárostu na pískovcové skále

Vojtěchov, 5553-233, PR Kokořínský důl, Mšenské pokličky, reliktní borový les (Dicrano-Pinetum) s pískovcovými skalami. Datum odběru: 12.VI. 2002. 1) vzorek mechu na vrcholu skály 2) vzorek mechového nárostu na skále 3) vzorek mechového nárostu na skále 4) vzorek opadu borovice lesní (Pinus sylvestris)

Nebužely, 5553-344, PR Kokořínský důl, Nebuželský důl, olšový luh (Alnion glutinosae, Carici acutiformis-Alnetum). Datum odběru: 13.VI. 2002. 1) vzorek opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa) a půdy 2) vzorek mechových a lišejníkových nárostů (Hypogymnia physodes) na stojícím kmeni olše lepkavé (Alnus glutinosa) 3) vzorek světle hnědého trouchu padlého kmene olše lepkavé (Alnus glutinosa) 146


4) vzorek mechového nárostu ve štěrbině skály 3 m vysoko 5) vzorek mechu na padlém kmeni olše lepkavé (Alnus glutinosa) 6) vzorek akumulovaného opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa) u paty pískovcové skály Želízy, 5552-423, PR Mokřady dolní Liběchovky, olšový luh (Alnion glutinosae, Carici acutiformis-Alnetum). Datum odběru: 13.VI. 2002 7) vzorek půdy 8) vzorek hnědého trouchu pařezu olše lepkavé (Alnus glutinosa) 9) vzorek mechového nárostu na kmeni olše lepkavé (Alnus glutinosa) 10) vzorek smíšeného opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa) a půdy 11) vzorek opadu olše lepkavé (Alnus glutinosa)

Systematický přehled nalezených druhů pancířníků Pro taxonomický přehled nalezených druhů byl použit systém pancířníků uvedený v seznamu druhů Čech a Moravy (Starý 2000a,b). Celkem bylo zjištěno 183 druhů pancířníků patřících do 105 rodů a 53 čeledí. Druhy označené * jsou nové pro faunu pancířníků České republiky, ** nové pro Čechy a *** nové pro Střední Čechy. Čísla uvedená za jednotlivými druhy odpovídají číslům vzorků uvedených v seznamu odebraných vzorků. U vzácných a faunisticky významných druhů jsou uvedeny poznámky týkající se rozšíření druhu, jeho výskytu v České republice a stručná ekologická charakteristika. Hypochthoniidae Hypochthonius luteus Oudemans, 1917: 4, 38 Hypochthonius rufulus C. L. Koch, 1835: 1, 6, 12, 13, 14, 15, 17, 33, 34, 35, 40, 52, 56 Eniochthoniidae Eniochthonius minutissimus (Berlese, 1903): 7, 8, 9, 15, 17, 30, 38, 49 Mesoplophoridae ***Mesoplophora pulchra Sellnick, 1928: 16: Xerotermofilní druh s holarktickým rozšířením uváděný z USA, z Jižní Evropy (Itálie), Střední Evropy (Slovensko, Morava, Maďarsko, Polsko, Německo) a Východní Evropy (Ukrajina, evropská část Ruska), na východ zasahuje až na Kavkaz a do Azerbajdžánu. Chybí nálezy ze střední a východní části Palaearktis a celé Arktidy. Druhý nález pro Čechy, odkud byl druh uváděn zatím pouze z Lovoše v Českém středohoří (Kunst 1968). Z Moravy je uváděn pouze z Lednice (Kunst 1968). V CHKO Kokořínsko nalezen v suchém trouchu vrby v měkkém luhu s převahou olše v PR Mokřady horní Liběchovky. Brachychthoniidae Brachychochthonius cricoides (Weis-Fogh, 1948): 5, 9, 11 *** Brachychochthonius immaculatus (Forsslund, 1942): 3, 17, 36, 50 Brachychochthonius zelawaiensis (Sellnick, 1928): 3 Brachychthonius impressus Moritz, 1976: 9 *** Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958): 9, 16 Liochthonius brevis (Michael, 1888): 3, 5, 9, 16, 30, 31, 53, 56 *** Liochthonius clavatus (Forsslund, 1942): 38: Druh rozšířený v celé Palaearktis, uváděný ze Střední, Severní a Východní Evropy (Slovensko, Čechy, Německo, Island, 147


Švédsko, Finsko, Špicberky, Bělorusko, Slovinsko, evropská část Ruska), západní a střední Sibiře a Sachalinu. Dosud nenalezen ve Středomoří, střední Asii, Číně a Japonsko. Druhý nález pro faunu České republiky. V Čechách dosud nalezen pouze v Dlouhé vsi v podhůří Šumavy (Starý 1996). Na Kokořínsku nalezen v Konrádově v mechovém polštáři na pískovcovém balvanu ve smíšeném lese s převahou buku. Liochthonius horridus (Sellnick, 1928): 3, 9, 53, *** Liochthonius hystricinus (Forsslund, 1942): 1 Liochthonius strenzkei (Forsslund, 1963): 38 Phthiracaridae Atropacarus (Atropacarus) striculus (C. L. Koch, 1833): 1, 2, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 19, 21, 22, 35, 37, 40, 43, 51, 54, 55, 56 Hoplophthiracarus minus (Krivolutsky, 1966): 17, 19, 22: Xerofilní druh rozšířený v celé Palaearktis, uváděný ze Střední, Severní a Východní Evropy (Slovensko, Čechy, Německo, Island, Švédsko, Finsko, Špicberky, Bělorusko, Slovinsko, evropská část Ruska), západní a střední Sibiře a Sachalinu. Dosud nenalezen ve Středomoří, střední Asii, Číně a Japonsku. Druhý nález pro faunu České republiky. V Čechách dosud nalezen pouze v Dlouhé vsi v podhůří Šumavy (Starý 1996). Na Kokořínsku nalezen v Konrádově v mechovém polštáři na pískovcovém balvanu ve smíšeném lese s převahou buku. Hoplophthiracarus pavidus (Berlese, 1913): 46 * Steganacarus (Steganacarus) anomalus (Berlese, 1883): 17, 19, 21, 22: Druh rozšířený v Jižní Evropě (Itálie, Chorvatsko), Střední Evropě (Maďarsko, Polsko) a na severním podhůří Kavkazu. Nálezy z Finska bude nutno prověřit. Xerofilní forma preferující opad a trouchnivějící dřevo dubových a dubohabrových lesů. Na Kokořínsku nalezen v PP Ronov v opadu dubohabrového lesa. *** Steganacarus (Steganacarus) applicatus (Sellnick, 1920): 52, 53, 54 Steganacarus (Steganacarus) magnus (Nicolet, 1855): 1, 5, 52 Steganacarus (Tropacarus) carinatus (C. L. Koch, 1841): 3, 5, 37, 42, 45, 51 Euphthiracaridae Euphthiracarus cribrarius (Berlese, 1904): 6, 10, 23, 53 Euphthiracarus monodactylus (Willmann, 1919): 16 Microtritia minima (Berlese, 1904): 3, 23, 42, 45, 51 Rhysotritia ardua (C. L. Koch, 1841): 3, 8, 9, 15, 16, 26, 30, 31, 38, 49, 51 Rhysotritia duplicata (Grandjean, 1953): 5, 21, 25, 35 Epilohmanniidae Epilohmannia minima Schuster, 1960: 49: Vzácný xerofilní druh se submediteráním rozšířením uváděný dosud ze Slovenska, Čech, Maďarska, Rakouska, Švýcarska, Francie a Itálie. Třetí nález pro faunu Čech, odkud byl dosud uváděn z Prokopského údolí (Schuster 1960, Procházková 1971) a z Prahy – Suchdola (Žilová 1999). Na Kokořínsku nalezen v Nebuželském dole v olšině ve vzorku ze suchého mechového nárostu ve štěrbině pískovcové skály. Nothridae Nothrus anauniensis Canestrini et Fanzago, 1876: 15 Nothrus borussicus Sellnick, 1928: 7, 19 Nothrus palustris C. L. Koch, 1839: 7, 12, 13, 17, 33 Nothrus silvestris Nicolet, 1855: 3, 6, 35, 37, 40, 45, 51

148


Camisiidae Camisia biurus (C. L. Koch, 1839): 26, 32 Camisia horrida (Hermann, 1804): 36 Camisia spinifer (C. L. Koch, 1835): 26, 31 Heminothrus targionii (Berlese, 1885): 15, 19, 21 Platynothrus peltifer (C. L. Koch, 1839): 15, 21, 28, 33, 34, 35, 39, 40, 43, 52, 55, 56 Trhypochthoniidae *** Trhypochthonius cladonicolus (Willmann, 1920): 26 Malaconothridae Malaconothrus gracilis van der Hammen, 1952: 14, 40 *** Malaconothrus punctulatus van der Hammen, 1952: 52, 55, 56 Nanhemanniidae Nanhermannia coronata Berlese, 1913: 56 Nanhermannia elegantula Berlese, 1913: 23 Nanhermannia nanus (Nicolet, 1855): 33, 34, 35, 40 *** Nanhermannia sellnicki Forsslund, 1958: 54 Hermanniidae Hermannia gibba (C. L. Koch, 1839): 1, 2, 4, 5, 6, 7, 23, 33, 55 Hermanniellidae Hermanniella dolosa Grandjean, 1931: 7, 8 Hermanniella granulata (Nicolet, 1855): 4, 6, 7, 17, 20, 21 Liodidae Platyliodes scaliger (C. L. Koch, 1839): 24 Gymnodamaeidae Gymnodamaeus bicostatus (C. L. Koch, 1835): 4 Licnodamaeidae Licnodamaeus pulcherrimus (Paoli, 1908): 9 Damaeidae Adamaeus onustus (C. L. Koch, 1841): 13, 21, 54, 56 Belba corynopus (Hermann, 1804): 43 Belba bartosi Winkler, 1955: 5, 19, 45 Damaeobelba minutissima (Sellnick, 1920): 5 Damaeus auritus (C. L. Koch, 1835): 31 Damaeus gracilipes (Kulczynski, 1902): 25 Dameus riparius (Nicolet, 1855): 4, 17, 19, 21, 23 Epidamaeus bituberculatus (Kulczynski, 1902): 36, 48 Metabelba pulverosa Strenzke, 1953: 4, 5, 28, 31, 47 Metabelba rhodendorfi Bulanova-Zachvatkina, 1965: 1, 28, 30, 38, 46 Paradamaeus clavipes (Hermann, 1804): 8 Porobelba spinosa (Sellnick, 1920): 3, 26, 41, 44, 47 Spatiodamaeus verticilipes (Nicolet, 1855): 3, 5, 9, 26, 28, 35, 43 149


Cepheidae Cepheus cepheiformis (Nicolet, 1855): 8, 16, 22, 25, 27 Cepheus dentatus (Michael, 1888): 23 Tritegaeus bisulcatus Grandjean, 1953: 4, 23, 54, 55, 56 Microzetidae Nellacarus septentrionalis Kunst, 1963: 4, 7, 21 Ctenobelbidae Ctenobelba obsoleta (C. L. Koch, 1841): 49 Damaeolidae Fosseremaeus quadripertitus Grandjean, 1965: 8, 29, 30 Ameridae Amerus polonicus Kulczynski, 1902: 22, 23, 28 Eremaeidae Eremaeus hepaticus C. L. Koch, 1835: 24 Eueremaeus oblongus (C. L. Koch, 1835): 24, 36, 42 Eueremaeus silvestris (Forsslund, 1957): 5, 9, 16, 25, 53 Zetorchestidae Zetorchestes micronychus (Berlese, 1883): 4, 7, 8, 17, 28, 30, 31, 38 Tenuialidae Hafenrefferia gilvipes (C. L. Koch, 1839): 16, 25 Liacaridae Adoristes ovatus (C. L. Koch, 1839): 45, Liacarus coracinus (C. L. Koch, 1841): 6, 10, 16, 20, 23, 25, 31, 39, 45 Liacarus subterraneus (C. L. Koch, 1844): 7, 12, 13, 14, 17, 56 Xenillidae *** Xenillus clypeator Robineau-Desvoidy, 1839: 11, 19: Silvikolní, arborikolní druh rozšířený v západní části Palearktis s výjimkou Arktidy a nejsevernějších oblastí tajgy. Třetí nález pro faunu Čech odkud byl dosud uváděn z vápencových výchozů u Českého Krumlova (Starý et Starý 2002) a z Holubovských hadců v Blanském lese (Starý in press c). Hojnější je na Moravě odkud je uváděn z CHKO Pálava z okolí Lednice, Břeclavi, Pohanska, Lednických rybníků, Hlohovce a Ladné (Smrž et Starý 1995). Na Kokořínsku nalezen v trouchnivějícím dřevě olšiny v PP Mokřady Horní Liběchovky a v dubovém opadu v PP Ronov. Xenillus discrepans Grandjean, 1933: 8, 32, 36, 38, 40, 56: Druh rozšířený v západní a střední části Palearktis, uváděný ze Střední a Jižní Evropy (Slovensko, Morava, Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko, Slovinsko), z Krymu, Kavkazu, Gruzie a Azerbajdžánu. Na východ zasahuje až do Turkménie. Třetí nález druhu pro faunu Čech, ze kterých byl dosud uváděn z Třeboňské pánve z Velkého Tisého (Kunst 1959) a z Doutnáče v Českém krasu (Zaki 1988). Z Moravy uváděn z CHKO Pálava z Pavlovských vrchů a Lednice (Kunst 1968, Smrž et Starý 1995). Na Kokořínsku nacházen poměrně hojně v opadu a rhizosféře na lokalitách PR

150


Mokřady horní Liběchovky, PP Deštenské pastviny, Konrádov a PR Mokřady dolní Liběchovky. Astegistidae Cultroribula bicultrata (Berlese, 1905): 16, 20, 28, 35, 36, 37, 43, 53 *** Cultroribula dentata Willmann, 1950: 53: Druh rozšířený v severní části Holarktis (Slovensko, Čechy, Německo, Finsko, evropská část Ruska, Západní a Střední Sibiř, Mongolsko, Kanada a Aljaška), chybí ve Středomoří, Číně a na Dálném východě a v USA. Druhý nález pro Čechy, odkud byl dosud uváděn z Krkonoš z Dolu Bílého Labe (Materna 1999). Na Kokořínsku druh nalezen ojediněle v hnědém trouchu pařezu olše a PR Mokřady dolní Liběchovky. Metrioppiidae Ceratoppia quadridentata (Haller, 1882): 19, 21 Gustaviidae Gustavia microcephala (Nicolet, 1855): 8, 14, 38, 52, 56 Carabodidae Carabodes areolatus Berlese, 1916: 2, 6, 16, 20, 22, 23, 25, 26, 27, 36, 39, 41, 42, 44, 45, 47, 53, 54, 55 Carabodes coriaceus C. L. Koch, 1835: 1, 31 Carabodes femoralis (Nicolet, 1855): 21, 23, 34, 37 Carabodes labyrinthicus (Michael, 1879): 1, 4, 5, 6, 7, 10, 13, 17, 22, 23, 25, 26, 32, 33, 34, 36, 37, 40, 42, 45, 46, 47, 50, 53, 54, 55, 56 Carabodes marginatus (Michael, 1884): 1, 2, 5, 6, 22, 23, 26, 32, 33, 34, 35, 36, 41, 42, 43, 48 Carabodes ornatus Štorkán, 1925: 4, 16, 17, 20, 44 Carabodes reticulatus Berlese, 1913: 33, 39 Carabodes rugosior Berlese, 1916: 1, 6, 11, 13, 23, 34, 35, 39, 45, 53, 55, 56 Carabodes subarcticus Trägårdh, 1902: 6, 23, 45 * Carabodes willmanni Bernini, 1975: 26: Druh rozšířený v Evropě (Maďarsko, Německo, Švédsko, Finsko, Dánsko, Velká Britanie, Iberský poloostrov, Itálie), v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a na severovýchodě USA. Druh bude ve Střední Evropě pravděpodobně hojnější, neboť byl v minulosti často zaměňován s blízce příbuzným druhem C. minusculus Berlese, 1923 (Bernini, 1975). Na Kokořínsku nalezen v lišejníkovém nárostu na pískovcové skále v PR Vlhošť. Odontocepheus elongatus (Michael, 1879): 5, 9, 16, 20, 22, 23, 45 Tectocepheidae Tectocepheus cuspidentatus Knülle, 1954: 7 Tectocepheus sarekensis Trägårdh, 1910: 38, 40, 41 Tectocepheus velatus (Michael, 1880): 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30, 32, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 53, 54, 55 Oppiidae Berniniella bicarinata (Paoli, 1908): 5, 6, 7, 29 Berniniella sigma (Strenzke, 1951): 3, 5, 9

151


Discoppia (Cylindroppia) cylindrica Pérez-Iñigo, 1964: 11: Druh rozšířený v severní části Holarktis (Slovensko, Čechy, Německo, Finsko, evropská část Ruska, Západní a Střední Sibiř, Mongolsko, Kanada a Aljaška), chybí ve Středomoří, Číně a na Dálném východě a v USA. Druhý nález pro Čechy, odkud byl dosud uváděn z Krkonoš z Dolu Bílého Labe (Materna 1999). Na Kokořínsku druh nalezen ojediněle v hnědém trouchu pařezu olše a PR Mokřady dolní Liběchovky. Dissorhina ornata (Oudemans, 1900): 2, 4, 5, 6, 7, 8, 10, 17, 19, 20, 21, 22, 24, 28, 29, 30, 31, 33, 34, 35, 36, 38, 40, 43, 46, 47, 50, 55, 56 Lauroppia falcata (Paoli, 1908): 1, 6, 9, 10, 11, 13, 32, 35, 37, 42, 47, 50 Medioppia obsoleta (Paoli, 1908): 45 Medioppia subpectinata (Oudemans, 1900): 5, 6, 9, 11, 17, 21, 32, 35, 43 Microppia minus (Paoli, 1908): 3, 5, 7, 9, 13, 15, 17, 20, 25, 26, 27, 29, 30, 35, 36, 38, 42, 51, 53, 55 *** Moritzoppia splendens (C. L. Koch, 1841): 27 Moritzoppia unicarinata (Paoli, 1908): 6, 9, 10, 11, 13, 16, 17, 20, 25, 27 Multioppia (Multioppia) glabra (Mihelčič, 1955): 1, 4, 7, 8, 21 Oppiella nova (Oudemans, 1902): 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 15, 16, 22, 23, 26, 30, 37, 38, 39, 45, 47, 48, 50, 51, 52, 54, 55, 56 *** Quadroppia paolii Woas, 1986: 1, 3, 4, 5, 6, 7, 10, 17, 21, 23, 28, 32, 33, 37, 38, 40, 47, 50 Quadroppia quadricarinata (Michael, 1885):6, 13, 24, 27, 30, 31, 34, 36, 37, 40, 42, 43, 46, 47, 50, 52 Suctobelbidae Allosuctobelba grandis (Paoli, 1908): 5, 6, 20, 25, 27, 34 *** Suctobelba aliena Moritz, 1970: 23 Suctobelba regia Moritz, 1970: 9, 16, 26, 28, 32, 33, 34, 35, 36, 41, 42, 43, 44, 51, 56 Suctobelba trigona (Michael, 1888): 1, 3, 4, 6, 9, 17, 23, 24, 26, 32, 33, 36, 37, 40, 41, 42, 44, 45, 47, 55 Suctobelbella falcata (Forsslund, 1941): 3, 5, 9, 37, 42, 47, 51 Suctobelbella forsslundi (Strenzke, 1950): 14, 15, 43, 52 *** Suctobelbella longirostris (Forsslund, 1941): 3 Suctobelbella nasalis (Forsslund, 1941): 1, 5, 6, 7, 13, 28, 38, 40, 56 *** Suctobelbella palustris (Forsslund, 1953): 1, 9, 42, 45 Suctobelbella sarekensis (Forsslund, 1941): 1, 6, 8, 17, 35, 38, 46, 54 Suctobelbella similis (Forsslund, 1941): 5, 9, 35, 37, 43 Suctobelbella subcornigera (Forsslund, 1941): 1, 2, 3, 4, 5, 6, 9, 12, 13, 14, 17, 19, 20, 22, 23, 28, 29, 30, 31, 32, 35, 38, 40, 42, 45, 46, 47, 48, 50, 51, 54 Suctobelbella subtrigona (Oudemans, 1900): 4, 5, 9, 15, 22, 31, 36 *** Suctobelbella tuberculata (Strenzke, 1950): 13: Druh rozšířený ve Střední a Východní Evropě (Čechy, Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Dánsko, Makedonie, Ukrajina, Krym, a evropská část Ruska). Třetí nález pro faunu České republiky. Z Čech uváděn dosud z Tisé a Pětidomí v Labských pískovcích (Vaněk 1975, Mourek 2002). Na Kokořínsku nalezen v mechovém nárostu na padlém kmeni vrby v PR Mokřady Horní Liběchovky. Autognetidae Autogneta longilamellata (Michael, 1885): 6, 20, 25 *** Autogneta parva Forsslund, 1947: 50 Conchogneta delacarlica (Forsslund, 1947): 7, 8, 17, 19, 20, 21, 22, 35, 40 152


Caleremaeidae Caleremaeus monilipes (Michael, 1882): 2, 6, 23, 53 Thyrisomidae Banksinoma lanceolata (Michael, 1885): 2, 6, 13, 20, 39, 48 Pantelozetes paolii (Oudemans, 1913): 6, 7, 8, 15 Micreremidae Micreremus brevipes (Michael, 1888): 6, 35, 43, 44, 47, 50 Licneremaeidae Licneremaeus licnophorus (Michael, 1882): 3, 26, 35, 36, 47, 53 Scutoverticidae Scutovertex minutus (C. L. Koch, 1833): 24 Scheloribatidae Hemileius initialis (Berlese, 1908): 1, 3, 31, 32, 35, 40, 54, 56 Liebstadia longior (Berlese, 1908): 6, 9, 54 Liebstadia similis (Michael, 1888): 8, 12, 13, 17, 19, 21, 22, 24, 28 *** Liebstadia willmanni Miko et Weigmann, 1996: 8, 18, 29, 30: Druh popsaný z přírodní rezervace Brunnlust z Rakouska (Miko et Weigmann 1996) a dále nalezený pouze na Slovensku v rezervaci Dreveník a na lokalitě Hraň ve Východoslovenské nížině (Luptáčik et Miklisová 2001). Druh žije v organických půdních horizontech pastvin a křovinatých biotopů a podle dosavadních nálezů snáší kolísání půdní vlhkosti a dá se předpokládat v budoucnu hojnější výskyt ve Střední Evropě. Druhý nález pro faunu České republiky, z Čech uváděn dosud z Hojné vody v Novohradských horách (Starý, in press b). Na Kokořínsku druh nalezen v PR Mokřady Horní Liběchovky, PP Ronov a PP Deštenské pastviny. Scheloribates laevigatus (C. L. Koch, 1835): 6, 8, 14, 16, 20, 22, 24, 25, 27, 53 Scheloribates latipes (C. L. Koch, 1844): 6, 8, 19, 28, 40 Oribatulidae Eporibatula rauschenensis (Sellnick, 1908): 6 Oribatula tibialis (Nicolet, 1855): 4, 5, 7, 8, 9, 10, 17, 21, 22, 26, 28, 30, 31 Zygoribatula exilis (Nicolet, 1855): 7, 10, 16, 24, 25, 32, 41, 42, 43, 44, 47, 50 Zygoribatula frisiae (Oudemans, 1900): 49 Haplozetidae Protoribates monodactylus (Haller, 1884): 7, 15, 30, 38 Chamobatidae Chamobates borealis (Trägårdh, 1902): 1, 5, 26, 32, 33, 34, 37, 41, 42 Chamobates cuspidatus (Michael, 1884): 7, 10, 27, 34, 39, 51, 54, 55 Chamobates spinosus Sellnick, 1928: 10, 11, 13, 37 Chamobates subglobulus (Oudemans, 1900): 1, 2, 4, 5, 6, 16, 17, 19, 21, 22, 25, 55, 56 *** Chamobates tricuspidatus Willmann, 1953: 51, 52 Chamobates voigtsi (Oudemans, 1902): 1, 3, 4, 5, 9, 14, 17, 19, 20, 22, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 35, 45, 50, 53 153


Euzetidae Euzetes globulus (Nicolet, 1855): 7, 13, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 24, 33, 40, 46 Ceratozetidae *** Ceratozetella sellnicki (Rajski, 1958): 3, 7, 15, 38 Ceratozetes gracilis (Michael, 1884): 6, 7, 8, 17, 21, 23, 33, 38, 40 Ceratozetes mediocris Berlese, 1908: 1, 30, 38 Ceratozetoides cisalpinus (Berlese, 1908): 31 Diapterobates humeralis (Hermann, 1804): 3 Fuscozetes setosus (C. L. Koch, 1839): 6, 23, 47, 53, 54, 55 Latilamellobates incisellus (Kramer, 1897): 30 Melanozetes meridianus Sellnick, 1928: 36, 37, 39 Melanozetes mollicomus (C. L. Koch, 1839): 6, 10, 34, 36, 41, 42, 44, 47, 51, 55 *** Sphaerozetes piriformis (Nicolet, 1855): 36, 37, 41, 42, 44, 50, 51 Mycobatidae Minunthozetes pseudofusiger (Schweizer, 1922): 32, 36, 37, 41, 44 Minunthozetes semirufus (C. L. Koch, 1841): 8, 12, 13, 14, 15, 35, 40, 52, 54, 56 Punctoribates punctum (C. L. Koch, 1839): 4, 5, 7, 17, 19, 20, 30, 31, 43 Humerobatidae ** Humerobates rostrolamellatus Grandjean, 1933: 10, 12, 13, 24, 27, 33, 52: Arborikolní druh rozšířený v Západní Evropě (Francie, Velká Britanie, Belgie), Střední Evropě (Slovensko, Morava, Rakousko, Německo), Severní Evropě (Finsko, Dánsko) a Jižní Evropě (Itálie, Španělsko, Srbsko, Černá hora), v Severní Africe, na Kanárských ostrovech, v USA a jihovýchodní Kanadě. Chybí ve střední a východní části Palaearktis. Druhý nález pro faunu České republiky, první pro faunu Čech. Na Moravě dosud nalezen na Kralickém Sněžníku (Willmann 1956). Jedná se také o první nález zástupce čeledi Humerobatidae v Čechách. Phenopelopidae Eupelops bilobus (Sellnick, 1928): 26 Eupelops hirtus (Berlese, 1916): 1, 5, 25, 32, 34 Eupelops occultus (C. L. Koch, 1833): 28 Eupelops plicatus (C. L. Koch, 1833): 1, 5, 33 Eupelops torulosus (C. L. Koch, 1839): 3, 5, 26, 32, 45 Peloptulus phaeonotus (C. L. Koch, 1841): 18 Oribatellidae Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904): 12, 15, 16, 23 Oribatella berlesei (Michael, 1898): 1, 5, 8, 17, 20, 21, 22, 25, 27, 34, 55, 56 Oribatella reticulata Berlese, 1916: 10, 13: Xerofilní druh rozšířený pravděpodobně v celé Holarktis (Čechy, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Itálie, Srbsko, Bosna a Hercegovina, evropská část Ruska, Kavkaz, Kazachstán, Tadžikistán, Mongolsko, Kanada a USA). Dosud chybí nálezy z Číny, Japonska a Dálného východu. Druhý nález pro Českou republiku, kde byl poprvé nalezen v Prokopském údolí poblíž Prahy (Břízová 1969). Na Kokořínsku nalezen v mechových nárostech v olšině v PR Mokřady horní Liběchovky.

154


Achipteriidae Achipteria coleoptrata (Linnaeus, 1758): 1, 8, 12, 14, 15, 16, 17, 22, 24, 28 Parachipteria punctata (Nicolet, 1855): 22, 24, 50 Parachipteria willmanni van der Hammen, 1952: 54, 55 Galumnidae Acrogalumna longipluma (Berlese, 1904): 6, 7, 11, 16, 20, 21, 34, 35, 40, 53, 54 Galumna lanceata Oudemans, 1900: 4, 28, 30, 31 Galumna obvia (Berlese, 1913): 8, 12, 13, 15, 28, 54, 56 Pergalumna nervosa (Berlese, 1914): 6, 11, 26, 33, 48, 50 Pilogalumna tenuiclava (Berlese, 1908): 4, 40, 43, 52, 56

Diskuse, faunistická charakteristika sledovaných lokalit Fauna pancířníků CHKO Kokořínsko nebyla dosud studována, přesto je celkový počet 183 nalezených druhů vysoký a tvoří 30,5% celkové fauny pancířníků České republiky. Vzhledem k tomu, že nebyly zdaleka prozkoumány všechny typy habitatů v rámci CHKO, můžeme předpokládat při dalším faunistickém výzkumu zvýšení počtu druhů pancířníků. Pancířníci, zvláště specializované stenotopní druhy, jsou považovány za dobré bioindikátory přirozených i antropicky ovlivňených habitatů a jejich dlouhodobých změn. Zjištěná vysoká druhová bohatost a rozmanitost ukazuje na výraznou diversitu krajiny v CHKO Kokořínsko a ve Středních Čechách vůbec. Střední Čechy jsou oribatologicky nejlépe prozkoumanou oblasti Střední Evropy. Bylo zde dosud studováno 64 lokalit, kde bylo zjištěno celkem 368 druhů pancířníků. Nejvíce druhů je uváděno z lokalit Prokopské údolí (160) a Doutnáč (138) v Českém krasu (Kunst 1968, Břízová 1969, Procházková 1971). Druhově bohaté jsou také lokality ležící v těsném sousedství Prahy jako např. Voděradské bučiny, kde bylo zjištěno 148 druhů (Vaněk 1962, Kazdová 2000) a keltské oppidum na Závisti se 136 druhy pancířníků (Šlégl 1974). Společné pro mnohé lokality Českého krasu a CHKO Kokořínska jsou jinde vzácné xerofilní druhy pancířníků preferující habitaty vysychavých lesů a mechových a lišejníkových nárostů na pevném podkladu jako např. Epilohmannia minima Schuster, 1960, Gymnodamaeus bicostatus (C. L. Koch, 1835), Hoplophthiracarus minus (Krivolutsky, 1966), Licnodamaeus pulcherrimus (Paoli, 1908), Nellacarus septentrionalis Kunst, 1963, Oribatella reticulata Berlese, 1916, Protoribates monodactylus (Haller, 1884) aj. Další poměrně dobře oribatologicky prozkoumanou oblastí a nejbližším vysokým pohořím jsou Krkonoše. Je odsud dosud známo z 29 lokalit 209 druhů pancířníků. Je zajímavé, že v mokřadních biotopech CHKO Kokořínsko se vyskytují hygrofilní druhy jako např. Banksinoma lanceolata (Michael, 1885), Eupelops plicatus (C. L. Koch, 1833), Hoplophthiracarus pavidus (Berlese, 1913), Malaconothrus gracilis van der Hammen, 1952, Nanhermannia coronata Berlese, 1913, aj. hojné a běžné v mnoha typicky horských biotopech v Krkonoších. 155


0,3

0,2

KO

RN

MP

0,1

OB -0,4

-0,3

-0,2

ND

0 -0,1

0

0,1

0,2

0,3

0,4

DL

MHL

-0,1

-0,2

MDL

-0,3

-0,4

-0,5

VL

Obrázek 1. PCA ordinační analýza druhové podobnosti společenstev pancířníků studovaných lokalit v CHKO Kokořínsko. (RN - Ronov, MHL – Mokřady Horní Liběchovky, OB – Osinalické bučiny, MDL – Mokřady Dolní Liběchovky, DL – Deštěnské louky, KO – Konrádov, MP – Mšenské pokličky, ND – Nebuželský důl, VL – Vlhošť).

Podobnost druhového složení společenstev pancířníků studovaných lokalit ukazuje obr. č. 1. Z výsledku PCA ordinační analýzy je patrné výrazné oddělení lokality PR Vlhošť, které je dáno malým počtem odebraných vzorků a které nejsou dostatečně reprezentativním výběrem a neumožňují tudíž srovnání s ostatními studovanými lokalitami. Celkem bylo ve dvou odebraných vzorcích nalezeno 32 druhů pancířníků, mezi nimiž jsou významné nálezy vzácných druhů jako např. Carabodes willmanni Bernini, 1975, Eupelops bilobus (Sellnick, 1928), Moritzoppia splendens (C. L. Koch, 1841) a Trhypochthonius cladonicolus (Willmann, 1920) zjištěných dosud na Kokořínsku pouze na této lokalitě. Druhově podobná jsou si společenstva pancířníků PR Mokřady dolní Liběchovky a PR Mokřady horní Liběchovky reprezentující podobné typy olšových luhů. Vyšší druhová diversita pancířníků byla zjištěna PR Mokřady 156


horní Liběchovky, kde bylo zjištěno celkem 98 druhů pancířníků, což je nejvyšší počet zjištěných druhů v rámci sledovaných lokalit v CHKO Kokořínsko. O přírodovědecké hodnotě tohoto chráněného území svědčí četné nálezy vzácných druhů pancířníků jako např. Humerobates rostrolamellatus Grandjean, 1933, Mesoplophora pulchra Sellnick, 1928, Xenillus clypeator Robineau-Desvoidy, 1839, Discoppia (Cylindroppia) cylindrica Pérez-Iñigo, 1964, Suctobelbella tuberculata (Strenzke, 1950) a Oribatella reticulata Berlese, 1916, často výlučných pro tuto lokalitu. V PR Mokřady dolní Liběchovky bylo celkem zjištěno 52 druhů pancířníků. Významné pro tuto lokalitu jsou nálezy vzácných výlučných druhů jako jsou např. silvikolních druhů Steganacarus (Steganacarus) applicatus (Sellnick, 1920) a Cultroribula dentata Willmann, 1950, hygrofilních druhů Malaconothrus punctulatus van der Hammen, 1952, Nanhermannia sellnicki Forsslund, 1958, hygrofilních N. coronata Berlese, 1913 a Parachipteria willmanni van der Hammen, 1952. V levém horním rohu ordinačního prostoru leží společenstva PP Ronov reprezentující dubo – habrové lesy a lokality Osinalické bučiny reprezentující bukové lesy sledované oblasti. Na území PP Ronov bylo zjištěno celkem 84 druhů pancířníků. Faunisticky významnými jsou nálezy vzácných xerofilních a silvikolních forem jako Steganacarus (Steganacarus) anomalus (Berlese, 1883), Hoplophthiracarus minus (Krivolutsky, 1966) a Xenillus clypeator RobineauDesvoidy, 1839, stejně jako druhů hojnějších, preferujících opad a mechové a lišejníkové nárosty vysychavých lesů jako např. Platyliodes scaliger (C. L. Koch, 1839) a Peloptulus phaeonotus (C. L. Koch, 1841). Na lokalitě Osinalické bučiny bylo nalezeno celkem 92 druhů pancířníků, což je druhá nejvyšší druhová bohatost mezi sledovanými lokalitami. Výlučnými druhy pro tuto lokalitu jsou Damaeobelba minutissima (Sellnick, 1920), Diapterobates humeralis (Hermann, 1804), Eporibatula rauschenensis (Sellnick, 1908), Gymnodamaeus bicostatus (C. L. Koch, 1835) a Suctobelbella longirostris (Forsslund, 1941). V pravém horním rohu ordinačního prostoru se nalézají lokality Konrádov a Nebuželský důl reprezentující olšové luhy a Mšenské pokličky reprezentující reliktní borový les. Překvapivá podobnost druhového složení společenstev pancířníků těchto odlišných biotopů může být částečně vysvětlena tím, že na všech lokalitách byly kromě ostatních biochorů detailně sledovány pancířníci žijící v mechových nárostech na pískovcových skalách. Pro lokalitu Konrádov bylo zjištěno celkem 73 druhů, pro Nebuželský důl 45 druhů a pro Mšenské pokličky také 45 druhů pancířníků. Faunisticky významné jsou nálezy vzácných druhů pancířníků Liochthonius clavatus (Forsslund, 1942) a Xenillus dicrepans Grandjean, 1933 z Konrádova a Epilohmannia minima Schuster, 1960 z Nebuželského dolu. Poslední lokalitou, která byla v CHKO Kokořínsko zkoumána je PP Deštenské pastviny reprezentující zbytky lesostepních biotopů. Celkem zde bylo nalezeno 63 druhů pancířníků. Významné jsou nálezy vzácných druhů jako a Xenillus dicrepans Grandjean, 1933 a Liebstadia 157


willmanni Miko et Weigmann, 1996. Překvapivý je nález pouze jediného výlučného druhu Latilamellobates incisellus (Kramer, 1897). Zjištěná fauna pancířníků v CHKO Kokořínsko je překvapivě pestrou mozaikou druhů s často zcela odlišnými ekologickými nároky. Vysoká druhová diversita pancířníků dobře odráží výraznou pestrost ekologicky odlišných habitatů koncentrovaných na poměrně malém prostoru v CHKO Kokořínsko. Poděkování Výzkum byl proveden za finační podpory výzkumného záměru ÚPB AVČR, AVOZ 60660521 „Vztahy mezi strukturou a funkcí dekompozičního řetězce v půdě“ a grantu Natura 1/23/02 „ Základní průzkum vybraných skupin půdních bezobratlých živočichů (Diplopoda, Chilopoda, Oniscidea, Lumbricidae, Oribatida) v CHKO Kokořínsko se zvláštním zaměřením na potenciální chráněná území soustavy Natura 2000“. Autor by chtěl poděkovat Dr. L. Beranovi (Mělník), za podporu při výzkumu fauny pancířníků CHKO Kokořínsko, za cenné připomínky k rukopisu a za pomoc při výběru studovaných lokalit. Mgr. J. Mourkovi (Praha) bych chtěl poděkovat za konstruktivní posudek rukopisu. Dr. V. Pižlovi a Dr. K. Tajovskému (oba České Budějovice) za pomoc při odběru půdních vzorků. Literatura Bernini F. (1975): Notulae oribatologicae XII. Una nuova specie di Carabodes affine a C. minusculus Berlese, 1923 (Acarida, Oribatei). – Redia, 56: 455–471. Břízová J. (1969): Pancířníci (Oribatei) Prokopského údolí. – Msc. diplomová práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha , 87 pp. Dunger W. (1969): Über den Anteil der Arthropoden an der Umsetzung des Bestandesabfalles in Anfangs-Bodenbildungen. – Pedobiologia, 9(5–6): 336–371. Karppinen V., Melamud V., Miko L. et Krivolutsky D. A. (1992): Further information on the oribatid fauna (Acarina: Oribatei) of the Northern Palearctic region: Ukraina and Czechoslovakia. – Entomologica Fennica, 3: 41–53. Kazdová I. (2000): Společenstva pancířníků (Acari: Oribatida) na vybraných lokalitách lišejníkových nárostů v NPR Voděradské bučiny. – Msc. diplomová práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 62 pp. Kunst M. (1959): Roztoči skupiny Oribatei z rezervace Velký a Malý Tisý. – Ochrana přírody, 14(2): 33–42. Kunst M. (1968): Pancířníci nadřádu Oribatei Československa. Díl 1–6. – Msc., habilitační práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha. 1548 pp. Luptáčik P. et Miklisová D. (2001): Soil Oribatida (Acarina) communities across a land depression in an arable field. – In: Tajovský K., Balík V. et Pižl V. [red.]: Studies on Soil Fauna in Central Europe. – ISB AS CR, České Budějovice, pp. 113 –118. Luxton M. (1981): Studies on the oribatid mites of a Danish beech wood soil. III. Introduction to the field populations. – Pedobiologia, 21: 301–311. Materna J. (1999): Pancířnící (Acari: Oribatida) saxikolních nárostů mechů a lišejníků v Krkonoších. – Opera Corcontica, 33: 181–193.

158

Josef Starý: Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit CHKO Kokořínsko Mc Brayer J. F. et Reichle D. E. (1971): Throphic structure and feeding rates of forest soil invertebrate populations. – Oikos, 22: 381–388. Miko L. (1988): Poznámky k hodnocení půdní fauny Hamerského rybníka a rašeliniště Děvínská louka s rozborem fauny pancířníků (Acarina, Oribatida). – Msc., závěrečná zpráva k projektu „Základní přírodovědecký průzkum Hamerského rybníka a rašeliniště Děvínská louka, dep. in MŽP, Praha, 35 pp. Miko L. et Weigmann G. (1996): Notes on the genus Liebstadia Oudemans, 1906 (Acarina, Oribatida) in Central Europe. – Acta Musei Nationalis Pragae, Serie B, Historia Naturalis 52 (1–4): 73–100. Mourek J. (2002): Půdní pancířníci (Acari, Oribatida) primárních borů a porostů introdukované borovice vejmutovky (Pinus strobus) v NP České Švýcarsko. – Msc. diplomová práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 294 pp. Neumannová M. (1972): Pancířníci (Oribatei) Šáreckého údolí. – Msc. diplomová práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 73 pp. Podani J. (1994): Multivariate Analysis in Ecology and Systematics. – SPB Academic Publishing, The Hague, 316.pp Procházková J. (1971): Pancířníci (Oribatei) Prokopského údolí. – Msc. rigorózní práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 146 pp. Schuster R. (1960): Über die Morphologie und Artengliederung der Gattung Epilohmannia Berlese, 1917 (Acari,Oribatei). – Zoologischer Anzeiger, 165: 197–213. Smrž J. et Starý J. (1995) : Acarina: Oribatida. – In: Rozkošný R. et Vaňhara J. [red.]: Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. – Folia Facultatis Scientiarum Naturalium, Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia, 92: 79–85. Starý J. (1996): Pancířníci (Acari: Oribatida) v sekundární sukcesní řadě hnědých půd v jižních Čechách. – Sborník Jihočeského Muzea, přírodní vědy, 33: 25–33. Starý J. (2000a): Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Čech, Česká republika. – Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 5: 129–15. Starý J., (2000b) : Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Moravy, Česká republika. – Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 5: 155–173 Starý J. (in press a) : Společenstva pancířníci (Acari: Oribatida) lokality Hamerská louka, severní Čechy, Česká republika. – Sborník Severočeského muzea, Liberec. Starý J. (in press b): Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) NPP Hojná voda, Jižní Čechy. – Sborník Jihočeského muzea, Přírodní vědy. Starý J. (in press c): Pancířníci (Acari: Oribatida) CHKO Blanský les, Jižní Čechy. – Sborník Jihočeského muzea, Přírodní vědy. Starý J. et Starý M. (2002): Příspěvek k poznání pancířníků (Acari: Oribatida) okolí Českého Krumlova. – Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, přírodní Vědy, 42: 77–87. Šlégl J. (1974): Pancířníci (Oribatei) lokality Závist. – Msc., diplomová práce, dep. in; Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 210 pp. Vaněk J. (1962): Společenstva pancířníků (Acarina: Oribatoidea) půd bukového lesa. Studie praktické využitelnosti zoocenologických poznatků. – Msc., disertační práce, dep. in; Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 236 pp Vaněk J. (1975): Změny vyvolané průmyslovými imisemi ve společenstvech pancířníků (Acarina – Oribatoidea) půd smrkových lesů. – Questiones Geobiologicae, 14: 35–116. Wallwork J.A. (1975): Calorimetric studies on soil invertebrates and their ecological significance. – In: Vaněk J. [red.]: Progress in soil zoology – Junk Publishers, The Hague, pp. 231–240. Wallwork J.A. (1983): Oribatids in forest ecosystems. – In: Mittler T.E. [red.]: Annual review of Entomology, 28: 109–130. Weigmann G. (1984): Structure of oribatid mite communities in the soils of urban areas. – In: Griffith D.A. et Bowman C.E. [red.]: Systematics and taxonomy of Acari. – Acarology, 6(2): 917–923. Willmann C. (1956): Milben aus dem Naturschutzgebiet auf dem Spieglitzer (Glatzer) Schneeberg. – Československá Parasitologie, 3: 213–275. Zacharias O. (1886): Ergebnisse einer zoologischen Exkursion in das Glatzer, Iser- und Riesengebirge. – Z. wiss. Zool., 43: 252–270.

159

BOHEMIA CENTRALIS 27 Zaki El-Hanafy El-Sheref I. (1988): Population dynamics of Oribatid mites (Acari: Oribatida) in rendzinas of Bohemian Karst. – Msc., disertační práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 150 pp. Žilová M. (1999): Liebstadia similis (Acari, Oribatida) ve společenstvech různých mikrohabitatů vybraného agroekosystému. – Msc. diplomová práce, dep. in Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 58 pp.

Recenzoval Mgr. Jan Mourek

160

Pancířníci (Acari: Oribatida) vybraných lokalit CHKO Kokořínsko

Recommend Documents