PŘÍSPĚVEK K DĚJINÁM ESTETICKO-PSYCHOLOGICKÉHO

137 SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ F A K U L T Y BRNĚNSKÉ U N I V E R Z I T Y STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS I 17, 1982

JOZEF

KURIC,

JIŘÍ

K U L K A

PŘÍSPĚVEK K DĚJINÁM ESTETICKO-PSYCHOLOGICKÉHO MYŠLENI

B u d o v á n í r o z v i n u t é socialistické společnosti si nelze p ř e d s t a v i t bez c í l e v ě d o m é h o rozvíjení socialistické kultury, j e j í m ž h u m á n n í m p o s l á n í m je v y t v o ř i t v h o d n é p o d ­ m í n k y pro v š e s t r a n n ý , h a r m o n i c k ý rozvoj osobnosti člověka. Vědecké z k o u m á n í k u l t u r y je — jak u k á z a l V . M . M e ž u j e v (1980) — organickou součástí h i s t o r i c k o - m a t e r i a l i s t i c k é h o učení. Proto je t a k é k u l t u r n í politika o p r á v n ě n ě v p o p ř e d í z á j m u s t r a n i c k ý c h o r g á n ů , jak n á s o tom p ř e s v ě d č i l a sjezdová z a s e d á n í . Je p ř í z n a č n é , že péče p r v n í h o socialistického s t á t u na s v ě t ě o k u l t u r n í r ů s t s v ý c h o b č a n ů se odrazila t a k é v n o v é Ú s t a v ě SSSR. Není n á h o d n é , že v širším p o v ě d o m í je pojem k u l t u r y spjat p ř e d e v š í m s u m ě ­ leckou frontou. V ý z n a m a v l i v u m ě n í na nejširší masy lidí je s k u t e č n ě nesmírný,; neboť u m ě n i je v l a s t n ě n á s t r o j e m z v l á š t n í h o z r c a d l e n í společenské s k u t e č n o s t i . Spe­ cifikum u m ě l e c k é h o odrazu spočívá v jeho estetické f o r m ě a t u d í ž kategorie k r á s y získává v socialistické společnosti historicky novou dimenzi. Psychologické z k o u m á n í estetického p r v k u v socialistické k u l t u ř e je z a t í m zcela nerozvinuté, což v ý r a z n ě kontrastuje se z m í n ě n o u p o t ř e b o u v š e s t r a n n é h o rozvoje vědeckého z k o u m á n í kultury v socialistických p o d m í n k á c h . Psychologie o v š e m ne­ m ů ž e začít svá z k o u m á n í bez z h o d n o c e n í toho, co již bylo v minulosti v y t v o ř e n o . V t é t o souvislosti napsal V . I. L e n i n ve s v é m n á s t i n u rezoluce o p r o l e t á ř s k é k u l t u ř e : „Ne v y m ý š l e n í n o v é p r o l e t á ř s k é kultury, n ý b r ž r o z v í j e n í nejlepších vzorů, tradic, v ý s l e d k ů už e x i s t u j í c í k u l t u r y . . . " (1958, str. 329). S t e j n ě tak v oblasti psychologie k r á s y , resp. u m ě n í n á m jde o to, n a v á z a t na to pozitivní, co n á m p ř i ­ nesly psychologické ú v a h y at už v r á m c i filozofie, estetiky nebo v ě d y o u m ě n í , ne­ m l u v ě v ů b e c o t a k o v ý c h t o ú v a h á c h čistě psychologické provenience. Z á m ě r e m naší studie je postihnout h l a v n í aspekty nebo s m ě r y esteticko-psychologického rozvažování v d ě j i n á c h filozofie i m i m o n i . O m e z e n ý rozsah n a š e h o p ř í ­ spěvku, ale i n á r o č n o s t úkolu, k t e r ý jsme si předsevzali, p o n ě k u d limitují v ý s l e d k y naší práce. M á m e v š a k naději, že vzhledem k a k t u á l n í p o t ř e b ě n a v á z a t ve v ý z k u m ­ né praxi na širší teoreticko-metodologický z á k l a d esteticko-psyohologického m y š l e n í v historické p e r s p e k t i v ě , m ů ž e n á š p ř í s p ě v e k b ý t s m y s l u p l n ý m p ř í n o s e m pro další rozvoj psychologického b á d á n í . S t r u č n ý p ř e h l e d psychologického m y š l e n í o k r á s e p o d á m e ve dvou dílech.

I. P S Y C H O L O G I E K R Á S Y J A K O S O U Č Á S T FILOZOFIE A ESTETIKY Psychologie k r á s y se nejprve vyvíjela v r á m c i filozofie. A v š a k i po v z n i k u samo­ s t a t n é v ě d e c k é psychologie z a u j í m a l a psychologie k r á s y ve filozofii a posléze i este­ tice důležité místo.

138 A.

OD

DOBY

ANTICKÉ

DO

KONCE

XIX.

STOLETÍ

Z a č á t k y a n t i c k é psychologie k r á s y je možno nalézt v učení p y t h a g o r e j s k é m . M e ­ tafyzická psychologie p y t h a g o r o v c ů vymezila d u š e v n o j a k o ž t o číslo. Číslo je pod­ statou všech věcí, s čímž souvisí p ř e d s t a v a o u s p o ř á d á n í v e s m í r u jako h a r m o n i c k é h o s y s t é m u číselných v z t a h ů . K r á s a je o b s a ž e n a ve z m í n ě n é harmonii. K r á s n é je to, co souzní s č í s e l n ý m u s p o ř á d á n í m světa. V n í m á n í k r á s y p r o b í h á podle zásady „podobné p o z n á v á p o d o b n é " . Duše reaguje na ty h a r m o n i c k é vibrace, k t e r é souzní s její po­ vahou. Pythagorovsky p o j a t é estetické v n í m á n í se tedy u s k u t e č ň u j e podle p r i n ­ cipu „ s t a t i c k é h o p ř e k r y t í " . A b y byla v n í m á n a či u v ě d o m e n a k r á s a , m u s í dojít k sou­ znění, k p ř e k r y t í s t e j n ý c h číselných v z t a h ů v oblasti d u š e a světa mimo ni. O sta­ t i c k é m p ř e k r y t í h o v o ř í m e proto, abychom odlišili pythagorovskou koncepci od učení A R I S T O T E L O V A , k t e r ý z a v á d í do metafyziky i psychologie princip činné formy. P y t h a g o r o v s k é esteticko-psychologické m y š l e n í je formalistické a objektivistické. Pythagorovci p o d e p ř e l i s v ý m u č e n í m obecnou ř e c k o u tendenci ke ztotožnění k r á s y a harmonie. H E R A K L E I T O S , k t e r ý p o k r a č u j e v jejich duchu, říkal, že nejk r á s n ě j š í harmonie pochází z n e s h o d n é h o . Pythagorovsky esteticko-psychologický princip „ s t a t i c k é h o p ř e k r y t í " je u H E R A K L E I T A p o n ě k u d z k o n k r e t i z o v á n . Člověk m y s l í d í k y účasti na b o ž s k é m rozumu, logu. Logos zasahuje i do estetického v n í m á n í , neboť oči nemohou v n í m a t k r á s u , pokud m a j í lidé „ b a r b a r s k é d u š e " . Sofisty počíná u v ě d o m ě n í , že m y š l e n í je specifická lidská aktivita. S jejich u č e n í m nastupuje období relativizace všech p o j m ů . S O K R A T E S opravuje z n á m ý P R O T A G O R Ú V v ý r o k o tom, že člověk je m í r o u všech věcí na k o n s t a t o v á n í , že „člověk ja­ k o ž t o myslící je m í r o u všech věcí". T í m začíná proces p o s t u p n é subjektivizace pojetí k r á s y , její relativizace a p o z n e n á h l ý posun ideálu k r á s y od f o r m á l n í h o pólu k pólu o b s a h o v é m u . P r o S O K R A T A je k r á s a totéž co účelnost a dobro. P o č í n a j e S O K R A ­ T E M se člověk vj o t á z k á c h k r á s y u v ě d o m ě l e oddělil od p ř í r o d y . Jako k r á s n é působí to, co je k o n k r é t n í , j e d i n e č n é , v h o d n é a užitečné. P L A T O N O V O esteticko-psychologické m y š l e n í je s t e j n ě formalistické a realistic­ k é jako psychologie p y t h a g o r e j s k á . V n í m á n í k r á s y se děje na z á k l a d ě principu „ s t a t i c k é h o p ř e k r y t í " a je d o p r o v á z e n o libostí, kterou P L A T O N c h á p e jako „libost p r o s p ě š n o u " . S e n z u a l i s t i c k ý prvek jeho u č e n í je obsažen v rozlišování vyšších a niž­ ších s t u p ň ů k r á s y . Vedle u t i l i t á r n í c h m o m e n t ů klade P L A T O N d ů r a z na moment e t i c k ý — idea k r á s y úzce souvisí s ideou dobra, V P L A T O N O V É esteticko-psycholcg i c k é m m y š l e n í vrcholí jak a n t i c k ý formalismus, tak i realismus, k t e r ý se m ě n í v platonismus. A R I S T O T E L O V A psychologie k r á s y p ř e d s t a v u j e v h i s t o r i c k é m vývoji estetickop s y c h o l o g i c k é h o m y š l e n í důležitý zlom. Jeho učení p ř i p r a v i l o rozklad jak estetického objektivismu (realismu), tak esteticko-psychologického formalismu a princip „sta­ t i c k é h o p ř e k r y t í " z a m ě n i l o principem „ d y n a m i c k é h o p ř e k r y t í " . A R I S T O T E L E S hledal podstatu k r á s y v j e d n o t ě v rozmanitosti (unitas multiplex). Tato m y š l e n k a souvisí s principem harmonie, se k t e r ý m jsme se setkali u p y t h a g o r o v c ů a H E R A K L E I T A a k n ě m u se později hlásí A U G U S T I N i T O M Á Š A K V I N S K Ý . A R I S T O T E L E S p o s t ř e h l , že nižší forma se vždy s t á v á l á t k o u pro formu vyšší. T í m postihl dialek­ t i k u formy a obsahu, což m á z á s a d n í t e o r e t i c k ý v ý z n a m . L á t k a existuje p r o s t ř e d ­ n i c t v í m formy, č i n n é formy, k t e r á v sobě obsahuje účel a je z á r o v e ň u s k u t e č n ě n í m tohoto účelu (entelechie). Relativizace vztahu formy a l á t k y (obsahu), z d ů r a z n ě n í č i n n é h o p r v k u ve filozofickém m y š l e n í a pojetí e s t e t i c k é h o v n í m á n í jako bezpro­ s t ř e d n í reakce d u š e na k r á s n ý objekt, učinily z A R I S T O T E L A praotce intuitivistické psychologie k r á s y . I n t u i t i v n í z ř e n í k r á s y se konstituuje na z á k l a d ě „ d y n a m i c k é h o p ř e k r y t í " h a r m o n i c k é h o u s p o ř á d á n í objektu a harmonie d u š e v n í c h sil, kterou A R I S ­ T O T E L E S hledal v „ d u š e v n í střízlivosti". K o n e č n ý p ř e s u n k p s y c h o l o g i c k é m u subjektivismu, jehož p ř e d s t a v i t e l e m je P L O T I N O S , p ř i p r a v i l E P I K U R O S . Epikureismus p o k l á d á počitek za vztah mezi člověkem a v n ě j š í m i p ř e d m ě t y . K r á s a m á p ů s o b i t p ř e s smysly, je vztahem mezi člověkem a vnějším světem. P L O T I N O V O pojetí k r á s y je v d ě j i n á c h estetiky p r v n í m r y z í m subjektivismem. J e h o psychologie k r á s y je m y s t i c k á . K r á s n é je z j e v e n í m k r á s y n a d s m y s l o v é . Je to něco, co u m í d u š e pojmenovat, j a k o by to znala od p r a d á v n a , a s čím souzní. Podle P L O T I N A v y p a d a j í tytéž p ř e d m ě t y n ě k d y k r á s n ě a jindy nikoliv. Mezi objektem

139 a krásou je tedy rozdíl. K r á s n é je součástí vědomí, k t e r é u r č u j e , zda se něco jako k r á s n é bude jevit. Patristika, scholastika a renesance p ř i n e s l y pro esteticko-psychologické m y š l e n í m á l o p o d n ě t ů . Duch scholastiky obohacuje smysl k r á s y o vznešenost. J i n a k se s n i ­ čím n o v ý m n e s e t k á m e . Renesance p ř i n á š í s sebou větší p ř í k l o n k naturalismu. A L B E R T I a L E O N A R D O hledají harmonii v dokonalosti p ř í r o d y . D U R E R O V O m y š ­ lení je r o z p o r u p l n ý m p r ů s e č í k e m přežívajících s t ř e d o v ě k ý c h n á z o r ů o božím p ů v o d u krásy, h l e d á n í i n d i v i d u á l n í c h p r o p o r c í i p o r e n e s a n č n í h o subjektivismu. Z psycholo­ gického hlediska je z a j í m a v ý L E O N A R D Ú V fragment, ve k t e r é m n a b á d á m a l í ř e , aby při m a l o v á n í k r á s n ý c h p o r t r é t ů více dbal na v e ř e j n é m í n ě n í nežli na svůj úsudek, neboť by se mohl zmýlit tím, že by v y b í r a l pouze ty obličeje, k t e r é se podo­ bají obličeji jeho. Z hlediska dějin esteticko-psychologického m y š l e n í m ů ž e m e charakterizovat n ě ­ kolik vývojových tendencí. P r o antiku je p ř í z n a č n ý posun od racionalismu, objektivismu a formalismu k senzualismu, subjektivismu a k emancipaci formy a obsahu. V období klasicismu a z e j m é n a osvícenství se a n t i c k á linie racionalismus-senzualismus prodlužuje až k emotivismu. Do esteticko-psychologického m y š l e n í se dostává jako jeden z nejdůležitějších pojem citu. Klasicismus m á blíže k senzualismu. J e d n í m z n e j v ý z n a m n ě j š í c h m y s l i t e l ů této doby je D E S C A R T E S . Jeho filozofie je racionalistická, jeho esteticko-psychologické myšlení je spíše senzualistické. K e z k o u m á n í k r á s y p ř i s t u p u j e p r o s t ř e d n i c t v í m ana­ lýzy smyslů. K r á s a je podle n ě j p o d m í n ě n a smyslově. Vnější, j e v o v á k r á s a se pro­ jevuje jako s m y s l o v á libost. Podle D E S C A R T E S A se do procesu v n í m á n í zapojuje t a k é racionální moment v p o d o b ě soudu. Osvícenský racionalismus dále rozvíjí a n t i c k é pojetí k r á s y jako harmonie. S H A F T E S B U R Y hovoří o v n i t ř n í harmonii, k t e r á spočívá v j e d n o t ě v rozmanitosti. Tato jednota v rozmanitosti je p o s u z o v á n a na z á k l a d ě v z t a h ů částí a celku. H U T C H E S O N i D I D E R O T , dva rozdílní myslitelé, vidí z á k l a d k r á s y ve v n í m á n í v z t a h ů . Vedle toho, že podstatou k r á s y byly u č i n ě n y v ý s l o v n ě vztahy, lze pozorovat d r u h é novum tohoto období, kdy se do p o p ř e d í d o s t á v á cit jako p r o s t ř e d e k p o z n á v á n í k r á s y ( D I D E ­ ROT, D U B O S , B U R K E ) . D U B O S vystupil kategoricky proti racionalismu klasicistní estetiky. Estetický zážitek je podle něj d á n p ř e d e v š í m citovým v z r u š e n í m . D U B O S O V O učení se v y v i n u l o v teorii funkčních citů. P o t ř e b a d u c h o v n í h o vyžití p s y c h i c k é h o f u n g o v á n í je motivem k h l e d á n í vzrušujících věcí a podstatou k r á s y , u m ě n í je v z r u š e n í . Podle D I D E R O T A p o z n á v á m e k r á s n o citem a n i k o l i v rozumem. Z á k l a d e m v n í ­ m á n í k r á s y je u v ě d o m o v á n í si v z t a h ů . Vztahy u v n i t ř formy jsou spojeny s obsaho­ v ý m i asociacemi. D I D E R O T tedy o b s a h o v ý prvek neopomíjel, i k d y ž jej p o v a ž o v a l , jak patrno, spíše za v n ě j š í p ř í d a v e k „ v n i t ř n í formy". Vedle s u b j e k t i v n í „ v z t a h o v é k r á s y " , k t e r á je d á n a vztahy p ř e d m ě t ů jen ve v ě d o m í člověka, u z n á v a l existenci k r á s y objektivní, nezávislé na v ě d o m í . H U T C H E S O N a B U R K E jsou n á s l e d o v n í k y zakladatele a n g l i c k é estetické školy, lorda S H A F T E S B U R Y H O . B U R K E je p ř e d s t a v i t e l e m tzv. „ e m o t i v n í estetiky". Celý estetický proces redukoval na cit. H U T C H E S O N postavil vedle vnějších s m y s l ů dva smysly v n i t ř n í : etický pro dobro a estetický pro k r á s u . P t á t se, p r o č je něco k r á s n é , je podle n ě j s t e j n ě n e s m y s l n é jako p t á t se, p r o č něco v i d í m e č e r v e n ě . V n i t ř n í smysly jsou Člověku vrozeny z m e n š í části než smysly vnější a proto závisí do z n a č n é m í r y na vývoji a v ý c h o v ě jedince. H U T C H E S O N tak upozornil j a k o jeden z prvních na sociální p o d m í n ě n o s t e s t e t i c k é h o v n í m á n í . Z n ě m e c k ý c h osvícenců vzpomeneme alespoň psychologii B A U M G A R T E N O V U . B A U M G A R T E N postavil proti s o b ě r o z u m o v é a smyslové, r a c i o n á l n í a e m o c i o n á l n í . Na L E I B N I Z E n a v á z a l m y š l e n k o u , že cit je p o z n á n í , z a t e m n ě n ý rozum. S h o d n ě s W O L F F O V O U filozofií rozlišil p o z n á n í vyšší a nižší, p ř i č e m ž e s t e t i c k é m u v n í m á n í p ř i ř a d i l p o z n á n í nižší. K r á s a je věcí s m y s l o v ě e m o c i o n á l n í h o p o z n á n í . Esteticko-psychologické m y š l e n í n ě m e c k é h o k l a s i c k é h o idealismu m ě l o spekula­ tivní charakter. K A N T oděli! rozum od citu a k r á s y , S C H E L L I N G p ř i z n a l estetic­ k é m u hodnotu i n t u i t i v n í h o p o z n á n í a H E G E L učinil z k r á s y „smyslové z d á n í ideje". K A N T nejprve „ o d i n t e l e k t u a l i z o v a l " D E S C A R T E S Ú V estetický soud, k t e r é m u dal a p r i o r n í z á k l a d a vymezil m u místo za hranicemi p o j m o v é h o p o z n á n í . P o t é odlišil estetický postoj a postoj žádosti od t e o r e t i c k é h o postoje a e s t e t i c k ý postoj charak­ terizoval jako „ n e z a i n t e r e s o v a n é z a l í b e n í " . Estetická libost v z n i k á na z á k l a d ě p o z n á n í

140 toho, zda je d a n ý p ř e d m ě t p ř i m ě ř e n ý n a š í m p o z n á v a c í m mohutnostem. Další kom­ ponentu v e s t e t i c k é m procesu t v o ř í tzv. „účelnost v činnosti poznávacích s i l " . U r č i t á forma se n á m jeví j a k o k r á s n á tehdy, v y j a d ř u j e - l i v n i t ř n í účelnost nezávislou na užitečnosti. Z a t í m c o F I C H T E k a n t o v s k é protiklady spojil, S C H E L L I N G dovádí toto spojení j e š t ě dál, až k H E G E L O V É m y š l e n c e o k r á s e jako ideji ve s m y s l o v é m tvaru. Podle H E G E L A je k r á s n é nutno c h á p a t jako ideu v u r č i t é formě. V ideji t k v i jednota pojmu a objektivnosti. V n í m a t objekty jako k r á s n é z n a m e n á p ř e d e v š í m p ř e ­ konat jejich jednostrannost, konečnost a nesvobodu vzhledem k subjektu. P ř i este­ t i c k é m v n í m á n í n e n í objekt p o z o r o v á n jako j e d n o t l i v ý existující p ř e d m ě t . D a n ý p ř e d m ě t „ u k a z u j e " , že v jeho existenci je r e a l i z o v á n pojem. Subjekt m u s í dále p ř e ­ konat své n á r o k y na účelnost a p ř i p u s t i t pouze samoúčel. V tom se H E G E L shoduje s KANTEM. Romantismus p ř i d a l k „citu" osvícenské psychologie k r á s y „instinkt" a „obrazo­ tvornost". S C H I L L E R p o v a ž u j e k r á s n é za p r o s t ř e d n í k a mezi smyslovostí a rozumem. K r á s a je svoboda v jevu. Svoboda spočívá v k r á s e tam, kde působí d u c h o v n í síly, rozum a obrazotvornost a kde se p ř e d s t a v o u v y t v á ř í cit. K r á s a vzniká ve h ř e jako objekt h r a v é h o pudu. Podle S C H I L L E R A m ů ž e b ý t c h a r a k t e r i z o v á n jako „živý tvar". T a k é podle R U S K I N A m á k r á s a i n s t i n k t i v n í původ. I n s t i n k t i v n í láska ke k r á s e m u s í b ý t z f o r m u l o v á n a ve zvyk s p r á v n ě vidět. S m y s l o v é v n í m á n í se m u s í vyvinout ve v n í m á n í d u c h o v n í . K r á s n é l i n i e jsou ty linie, k t e r é jsou v p ř í r o d ě nejběžnější. Z českých m y s l i t e l ů t a k é P A L A C K Ý se d o m n í v a l , že podstata k r á s y je d u c h o v n í a že souvisí s citem. Jev k r á s y je podle n ě j s p o j e n í m citu a obrazotvornosti. E s t e t i c k ý formalismus X I X . století n e p ř i n e s l pro esteticko-psychologické myšlení mnoho nového. H E R B A R T vystoupil proti generalizaci estetického soudu. Estetický soud je podle něj j e d i n e č n ý , k o n k r é t n í a n e p o t ř e b u j e z d ů v o d n ě n í . D U R D l K rozlišil k r á s u smyslovou, týkající se t v a r ů a barev, a k r á s u d u c h o v n í , při níž se u p l a t ň u j e obrazotvornost, vkus a povaha člověka. Podle H O S T I N S K É H O spočívá k r á s a v po­ m ě r e c h a vztazích p o č i t k ů a p ř e d s t a v , k t e r é jsou hodnoceny e s t e t i c k ý m soudem. V e s t e t i c k é m soudu je obsažen estetický cit libosti. H O S T I N S K Ý dále diferencoval čtyři skupiny „psychologických p r a m e n ů p r v k ů k r á s y " . Z hlediska psychologie jsou z a j í m a v é p r v k y t ř e t í skupiny, k t e r é nazval apercepce. Apercepce vznikají, když k jednomu v n ě j š k o v ě d a n é m u p r v k u p ř i d á v á m e jiný prvek z vlastní zkušenosti a s o u d í m e pak na jejich p o m ě r . H O S T I N S K Ý rozlišoval stejně jako K A N T teoretický a p r a k t i c k ý postoj ke skutečnosti. K o l e m poloviny m i n u l é h o století se dostala metafyzická estetika, p o z n a m e n a n á hegelovskou t r a d i c í ( V I S C H E R , Z E I S I N G , C A R R I Ě R E aj.), do krize. Psychologii k r á s y se v ě n o v a l z e j m é n a L O T Z E , k t e r ý vymezil estetický zážitek jako citový, čistě s u b j e k t i v n í prožitek. Tento p r o ž i t e k vede k i n t u i t i v n í m u n a z í r á n í z á k o n i t é jednoty světa. Estetický cit je syntézou t ř í vrstev k r á s y a citlivosti — smyslové příjemnosti, libosti p ř e d s t a v a k r á s y reflexe. I L O T Z E se dotknul pojmu vcítění při v n í m á n í krásy, na n ě m ž později vybudovali svou teorii G R O O S , L I P P S , V O L K E L T , B A S C H , V E R NON, L E E O V A a j . Vývoj psychologie k r á s y poznamenaly t a k é ú s p ě c h y p ř í r o d n í c h věd. D A R W I N O V A a S P E N C E R O V A evoluční teorie vedla k biologizaci l i d s k é h o smyslu pro krásu. Podle D A R W I N A je i k r á s a v ý s l e d k e m p ř i r o z e n é h o v ý b ě r u . S P E N C E R lokalizoval zdroj k r á s y do fyziologického p ř e b y t k u energie. Estetické je podle něj to, co skýtá m a x i m á l n í v z r u š e n í p ř i m i n i m á l n í ú n a v ě a z t r á t ě energie. Fyziologickou l i n i i estetick o - p s y c h o l o g i c k é h o m y š l e n í d á l e rozvíjel A L L E N . R o k u 1876 vychází F E C H N E R O V A p r á c e „ V o r s c h u l e der Asthetik", kterou po­ k l á d á m e za zakládající dílo psychologie k r á s y . Do poloviny d e v a t e n á c t é h o století se v y v í j e l o esteticko-psychologické m y š l e n í v r á m c i filozofie, estetiky (zakládající Baumgartenovo dílo „ A e s t h e t i c a " , 1750) nebo u m ě n o v ě d y . F E C H N E R začal ve s v é psychologii k r á s y ( n a z ý v a n é e x p e r i m e n t á l n í estetika) po­ u ž í v a t e x p e r i m e n t á l n í metody. P o k u s i l se formulovat estetické zákony, k t e r é by zachytily pravidelnosti estetických v j e m ů . Vyjmenoval šest principů, zákonů. Uve1

1

S t á l e častěji se používá t e r m í n u „estetická psychologie" (viz n a p ř . Pickford, 1972). Tento t e r m í n p o v a ž u j e m e za synonymum t e r m í n u „psychologie k r á s y " . Jsme si v ě d o m i toho, že ani jeden z t ě c h t o t e r m í n ů n e n í v naší l i t e r a t u ř e příliš obvyklý.

141 deme pouze jejich v ý č e t : zákon e s t e t i c k é h o prahu, princip podpory, princip jednoty v rozmanitosti, princip souhlasu nebo pravdy (v obsahu), princip jasnosti a princip asociační. F E C H N E R O V Y v ý z k u m y m a j í pro psychologii k r á s y v e l k ý v ý z n a m z hle­ diska metodologického, pro svůj empirismus (tzv. „ e s t e t i k a zdola"). E x p e r i m e n t á l n í metody psychologie k r á s y rozvíjel d á l e W U N D T , podle n ě h o ž se estetická libost projevuje jako výsledek ekonomie m y š l e n í . Podle W U N D T A se este­ tické n a z í r á n í n a c h á z í na rozmezí reflexe a reakce, mezi p o z n á n í m a j e d n á n í m . Z á k o n ekonomie života zavedl do psychologie k r á s y t a k é M Ú L L E R - F R E I E N F E L L S , k t e r ý tuto m y š l e n k u c h á p a l jako m a x i m u m požitku p ř i m i n i m u n á m a h y . M U L L E R — F R E I E N F E L L S rozlišil t ř i z á k l a d n í typy e s t e t i c k é h o p r o ž i t k u — senzorický, i m a ginativní a reflektující, čímž n a v á z a l na L O T Z E H O pojetí t ř í vrstev k r á s y .

B. X X .

STOLETÍ

Nejdůležitější historicko-vývojové tendence e s t e t i c k o - p s y c h o l o g i c k é h o m y š l e n í do konce X I X . století lze začlenit zhruba do čtyř t e o r e t i c k ý c h s m ě r ů — racionalismu, intuitivismu, senzualismu a emotivismu. Esteticko-psychologické m y š l e n í n a š e h o sto­ letí však již nelze spoutat ž á d n ý m j e d n o d u c h ý m k l a s i f i k a č n í m s y s t é m e m . Situace je k o m p l i k o v a n á m n o ž s t v í m filozofických s m ě r ů , jež stojí v p o z a d í r ů z n ý c h este­ tických koncepcí. V r á m c i psychologie se estetickou problematikou z a b ý v a l a ř a d a v ý z n a m n ý c h psy­ chologů jako jsou H . M ů n s t e r b e r g , O. K ů l p e , C. S. Myers, C. W . Valentine, E . B u l lough, C. B u ř t , C. E . Spearman, H . J . Eysenck, P . E . Vernon, E . L . Thorndike, S. Freud, C. G . Jung, R. A r n h e i m , L . S. Vygotskij a jiní. I n t e n z i v n ě j š í rozvoj psycho­ logie k r á s y lze pozorovat z e j m é n a po d r u h é s v ě t o v é válce. Z psychologických s m ě r ů o v l i v n i l y estetickou psychologii nejvíce p s y c h o a n a l ý z a t v a r o v á psychologie a v p a d e s á t ý c h letech psychologie i n f o r m a č n í . Estetická psychologie X X . století se v š a k rozvíjela i v r á m c i filozofie, estetiky, u m ě n o v ě d y a u m ě l e c k é k r i t i k y . Estetické koncepce, k t e r é tyto v ě d y a u m ě l e c k á k r i t i k a vytvořily, lze při z n a č n é m z j e d n o d u š e n í rozdělit do tří skupin, v jejichž r á m c i pak vznikne několik teoretických o r i e n t a c í či z a m ě ř e n í . A d a) P r v n í skupinu t v o ř í o b j e k t i v n ě idealistické koncepce se z a m ě ř e n í m n á b o ­ ž e n s k ý m (novotomismus), s p i r i t u a l i s t i c k o - i r a c i o n a l i s t i c k ý m ( m o d e r n í intuitivismus) a n o v o k a n t o v s k ý m (sympatický symbolismus). A d b) V e d r u h é s k u p i n ě se n a c h á z í koncepce s u b j e k t i v n ě idealistické se z a m ě ­ ř e n í m existencialistickým a fenomenologickým. A d c) Do t ř e t í skupiny, pozitivistických a e k l e k t i c k ý c h koncepcí, z a ř a d í m e teorie s orientací realistickou, formalistickou, s é m i o t i c k o u a strukturalistickou. Z a v y v r c h o l e n í d o s a v a d n í h o vývoje e s t e t i c k o - p s y c h o l o g i c k é h o m y š l e n í p o v a ž u j e m e koncepci marxistickou, k t e r á v l a s t n ě p ř e d s t a v u j e č t v r t o u skupinu p r o b í r a n ý c h k o n ­ cepcí. Vzhledem k závažnosti m a r x i s t i c k o - l e n i n s k é h o e s t e t i c k é h o myšlení, rozhodli jsme se z a ř a d i t jej na konec historického p ř e h l e d u j e d n o t l i v ý c h koncepcí. Nyní se ve velmi s t r u č n é m p ř e h l e d u budeme v ě n o v a t výše z m í n ě n ý m t ř e m s k u ­ p i n á m koncepcí. Estetická psychologie n o v o t o m i s t i c k é h o z a m ě ř e n í navazuje na scholastickou mys­ tiku T O M Á Š E A K V I N S K É H O . Zdrojem pocitu k r á s y je s p l ý v á n í člověka s bohem. Estetické v n í m á n í je čistě g n o s t i c k ý m aktem, zážitek k r á s y m á i n t u i t i v n í povahu. Novotomistická psychologie k r á s y navazuje p ř e s T O M Á Š E A K V I N S K É H O na pytha­ gorejský princip „ s t a t i c k é h o p ř e k r y t í " a A R I S T O T E L O V O pojetí e s t e t i c k é h o aktu jako b e z p r o s t ř e d n í reakce duše na k r á s n ý objekt. K h l a v n í m p ř e d s t a v i t e l ů m p a t ř í J. M A R I T A I N , A . A C K E R M A N N , E . G I L S O N , M . D E W U L F a další. Intuitivismus vyzvedl vedle r a c i o n á l n í h o p o z n á n í intuici, za jejíž zvláštní druh p o k l á d á intuici estetickou. P o m o c í intuice se v n o ř u j e m e do života a b e z p r o s t ř e d n ě na­ z í r á m e jeho dění. C R O C E položil r o v n í t k o mezi intuici a expresi a k r á s u považoval za funkci obrazotvornosti. Podle C A R R I T T A v z n i k á e s t e t i c k ý p r o ž i t e k tehdy, k d y ž n ě j a k ý vjem p o k l á d á m e za p ř í z n a k emoce. H i s t o r i c k ý m i p ř e d c h ů d c i i n t u i t i v i s t i c k é psychologie k r á s y jsou A R I S T O T E L E S , S C H E L L I N , „filozofové života" a v ů b e c celá r o m a n t i c k á psychologie. M e z i h l a v n í p ř e d s t a v i t e l e ř a d í m e H . B E R G S O N A , B . C R O C E A , E . F. C A R R I T T A a G . C O L L I N G W O O D A .

142 N o v o k a n t o v s t v í se p r o m í t l o do e s t e t i c k é teorie vcítění. Vcítění je c h á p á n o jako projekce lidských citů a postojů do o b j e k t i v n í h o světa. K r á s n é je to, co odpovídá p ř i r o z e n o s t i ducha, v čem duch p o z n á v á sebe sama. Teorie v c í t ě n í nebo-li s y m p a t i c k ý symbolismus ústí v p ř e s v ě d č e n í , že člověk není k r á s n ý proto, že m á k r á s n o u formu, n ý b r ž proto, že tato forma je lidská. P ř e d c h ů d c e s y m p a t i c k é h o symbolismu nalezneme již v antice, v renesanci nebo u p o h e g e l o v s k é metafyziky (Vischer, Lotze). Teorii empatie rozpracovali z e j m é n a K . G R O O S , T. L I P P S , V . B A S C H , V E R N O N LEEOVÁ a mnoho dalších. E x i s t e n c i a l i s t i c k á psychologie k r á s y se z a m ě ř i l a h l a v n ě na u m ě n í . Estetický objekt je pokládáni za n e r e á l n ý ( S A R T R E ) , za p o z n a t e l n ý jen tehdy, z ů s t á v á - l i neodhalený, n e o b j a s n ě n ý ( H E I D E G G E R ) , za d e h u m a n i z o v a n ý , tj. z b a v e n ý živých, lidských forem ( O R T E G A Y G A S S E T ) . E s t e t i č n o jako produkt u m ě n í a s v é b y t n ý způsob existence je v ý p l o d e m imaginace. P r o ž i t e k e s t e t i c k é hodnoty v y ž a d u j e „citovou nezainteresovanost", aby .v n ě m člověk dosáhl ú p l n é svobody. Z a p ř e d c h ů d c e existencialistického esteticko-psychologického m y š l e n í m ů ž e m e p o k l á d a t S. K I E R K E G A A R D A , „filozofy života" a v j i n é m smyslu i P L O T I N A . Velký v l i v na tento s m ě r myšlení měla H U S S E R L O V A fenomenologie. K p ř e d n í m m y s l i t e l ů m existencialistické estetiky n á ­ leží J . P . S A R T R E , G . M A R C E L , M . H E I D E G G E R , J . O R T E G A Y C A S S E T , A . C A MUS a K. JASPERS. F e n o m e n o l o g i c k á psychologie k r á s y p ř i s p ě l a k o b j a s n ě n í psychologické povahy este­ t i c k é h o p r o ž i t k u . Rozlišila estetický p ř e d m ě t , e s t e t i c k é m u prožitku p ř i z n a l a intencionalitu a z d ů r a z n i l a postoj nezainteresovanosti s t e j n ě jako K A N T a existencialisté. Estetično je podle fenomenologů funkcí p ř e d s t a v i v o s t i . F e n o m e n o l o g i c k á psycholo­ gie k r á s y absorbovala ř a d u m y š l e n e k k a r t e z i á n s k ý c h a k a n t o v s k ý c h , resp. novokantovskýoh, n a v á z a l a na B R E N T A N O V U psychologii činu a aplikovala z e j m é n a H U S S E R L O V U fenomenologickou metodu. M e z i h l a v n í p ř e d s t a v i t e l e fenomenologického m y š l e n í v, estetice p a t ř í R. I N G A R D E N , M . G E I G E R , M . D U F R E N N E , Q. M O R P U R GO-TAGLIABUE, A. BANFI, M . MERLEAU-PONTY a j . P o z i v i s t i c k é a e k l e k t i c k é s m ě r y esteticko-psychologického m y š l e n í z a h r n u j í kon­ cepce a u t o r ů n e j r ů z n ě j š í h o p ů v o d u . Totéž p l a t í o r e a l i s t i c k é estetické psychologii, kam ř a d í m e N . H A R T M A N N A , E . S O U R I A U A , J . P . W E B E R A , C h . L A L A , R. B A Y E R A , G . S A N T A Y A N U , J . D E W E Y H O , D . W . G O T T S H A L K A a j . , z n i c h ž n ě k t e ř í bývají p ř i ř a z o v á n i jen f e n o m e n o l o g i c k é m u s m ě r u (Hartmann), e s t e t i c k é m u sociologismu (Souriau, Lalo) nebo k s a m o s t a t n é m u s m ě r u p r a g m a t i s t i c k é h o m y š l e n í (Dewey). P o d l e r e a l i s t i c k é e s t e t i c k é psychologie se na v n í m á n í i v y t v á ř e n í k r á s y podílí v š e c h n y p s y c h i c k é funkce (Souriau, Weber, Santayana). Estetický cit je p o k l á d á n za k o m p l e x n í l i d s k ý cit (Souriau). K a ž d ý cit se m ů ž e za u r č i t ý c h p o d m í n e k s t á t este­ t i c k ý m (Souriau, Dewey). E s t e t i c k á z k u š e n o s t m á tedy aspekty r a c i o n á l n í i emocio­ n á l n í . V n í m á n í k r á s y je a k t i v n í m procesem (Souriau, Bayer, Hartmann, Santayana), v n ě m ž m á důležitou ú l o h u intuice a empatie (Bayer, Hartmann). Podle n ě k t e r ý c h a u t o r ů (Weber, L a l o , Hartmann) se p ř i e s t e t i c k é m v n í m á n í v ý z n a m n ě u p l a t ň u j e pod­ v ě d o m í . R e a l i s t i c k á e s t e t i c k á psychologie p o v a ž u j e za z á k l a d e s t e t i c k é h o aktu este­ tický soud, k t e r ý je n e z a i n t e r e s o v a n ý a u n i v e r z á l n í . N o v o d o b á f o r m a l i s t i c k á psychologie k r á s y oponovala z e j m é n a p s y c h o a n a l y t i c k é m u s m ě r u . N a d r u h é s t r a n ě byla č á s t e č n ě o v l i v n ě n a tvarovou psychologií. Podstata e s t e t i c k é h o p ů s o b e n í spočívá podle f o r m a l i s t ů v tom, že n ě k t e r é formy (tzv. „ v ý z n a ­ m o v é formy") v z b u z u j í e s t e t i c k é emoce. C. B E L L a R. F R Y , k t e ř í jsou h l a v n í m i p ř e d s t a v i t e l i t é t o psychologie, n a v a z u j í c í na f o r m a l i s t i c k é tendence m i n u l é h o století. K A N T O V O dědictví se projevilo v rozlišení estetického postoje od postoje praktic­ k é h o , k t e r ý je m u p r o t i k l a d n ý . Novopozitivistická orientace esteticko-psychologického m y š l e n í vykrystalizovala v s é m i o t i c k o u psychologii k r á s y , k t e r á do centra svých ú v a h postavila „symbolickou formu" a znakovou funkci u m ě n í . Novorealista . A N . W H I T E H E A D se d o m n í v á , že k a ž d é p ů s o b e n í symbolu obsahuje v sobě e s t e t i c k ý prvek. K r á s a a u m ě n í p ř e d s t a v u j í „ s y m b o l i c k é p ř e t l u m o č e n í e m o c í " . Podle E . C A S S I R E R A je e s t e t i c k á zkušenost spo­ j e n á s „ d y n a m i c k ý m aspektem forem". I. A . R I C H A R D S j i spojil s e m o t i v n í m využi­ t í m j a z y k a a C h . W . M O R R I S u v a ž o v a l v této souvislosti p ř í m o o h o d n o t o v ý c h zna­ cích, j i m i ž m á b ý t k r á s a označena. Z a jistou s y n t é z u sémiotické estetické psychologie lze p o v a ž o v a t teorii p r e z e n t a t i v n í h o symbolismu S. K . L A N G E R O V É , k t e r á n a v á z a l a na K A N T A , W H I T E H E A D A a C A S S I E R A . P r e z e n t a t i v n í symbol je na rozdíl od sym­ bolu lingvistického, d i s k u r z í v n í h o , s c h o p n ý „ p ř e n á š e t " city, neboť jeho struktura

143 je „logicky izomorfní" se strukturou emocionální. S é m i o t i c k á povaha k r á s y u r č u j e její působení ve v ě d o m í člověka. K r á s a n e n í r e c i p o v á n a p a s i v n ě , n ý b r ž je d í l e m d u c h o v n í konstrukce a intuice, k t e r á již n e n í c h á p á n a v protikladu k r a c i o n á l n í m u poznání. Podkladem sémiotické psychologie k r á s y je zprvu behaviorismus, p o t é gestaltismus a p s y c h o a n a l ý z a a v poslední d o b ě se z a č í n á i v této oblasti u p l a t ň o v a t informační psychologie. K h l a v n í m p ř e d s t a v i t e l ů m s é m i o t i c k é h o s m ě r u p a t ř í C h . S. P E I R C E , A . N . W H I T E H E A D , E. C A S S I R E R , C h . W . M O R R I S , I. A . R I C H A R D S , S. K . L A N G E R O V Á , E. P A N O F S K Y , W. E M P S O N , A , K A P L A N a j . S t r u k t u r a l i s t i c k á psychologie k r á s y nalezla š i r o k é pole p ů s o b n o s t i z e j m é n a v oblasti l i t e r á r n í h o u m ě n í . Ř a d u p r v k ů m á společných s formalistickou psychologií. V ý z n a m ­ n ý m p ř e d s t a v i t e l e m s t r u k t u r a l i s t i c k é estetiky je J . M U K A R O V S K Ý , k j e h o ž psycho­ logii k r á s y uvedeme n ě k o l i k s h r n u j í c í c h p o z n á m e k . K r á s n o p a t ř í podle M U K A R O V S K É H O ke z n a k o v ý m funkcím. Estetická z n a k o v á funkce tvoří součást celkové reakce člověka na okolní svět. J e j í m cílem je n a v o z e n í e s t e t i c k é libosti. K a ž d á věc se m ů ž e stát nositelem estetické funkce, k a ž d ý l i d s k ý ú k o n jí m ů ž e být p r o v á z e n . Estetická funkce se v á ž e k f o r m á l n í s t r á n c e p ř e d m ě t ů , což u m o ž ň u j e , aby nahrazo­ vala za u r č i t ý c h p o d m í n e k i funkce jiné. Mezi v ý z n a m n é p ř e d s t a v i t e l e s t r u k t u r a l i s t i c k é h o zaměření patří například R. B A R T H E S , L . G O L D M A N N , M . F O U C A U L T , C. L É V I - S T R A U S S , L . S E B A G a další.

II. V L I V O B E C N Ý C H P S Y C H O L O G I C K Ý C H K O N C E P C I NA E S T E T I C K O - P S Y C H O L O G I C K É MYŠLENI Z psychologických s m ě r ů n a š e h o století o v l i v n i l y psychologickou teorii k r á s y p ř e ­ devším psychoanalýza, t v a r o v á psychologie a i n f o r m a č n í psychologie. V l i v behaviorismu se projevil spíše z p r o s t ř e d k o v a n ě p ř e s sémiotickou estetickou psychologii (Ch. W. Morris) a psychologii i n f o r m a č n í (A. A . Moles). V t é t o části se t a k é z m í n í m e o z á k l a d n í c h principech m a r x i s t i c k é psychologie krásy.

A. P S Y C H O A N A L Y T I C K A E S T E T I C K Á PSYCHOLOGIE P ř e d m ě t e m p s y o h o a n a l y t i c k é h o z á j m u bylo s p í š e u m ě n í n e ž k r á s a sama o sobě. Radu esteticko-psychologických p o s t ř e h ů v š a k lze v p s y c h o a n a l y t i c k ý c h ú v a h á c h na­ lézt, jak u k á z a l i A . Ehrenzweig (1962), R. W a e l d e r (1965) nebo J . Hogg (1969). P o d r ž í m e se Waelderovy a Vygotského interpretace Freudovy psychologie k r á s y . Tito a u t o ř i se dotkli p s y c h o a n a l y t i c k é h o p r o b l é m u k r á s y v širším rozsahu. R. Waelder (1965) v y c h á z í z p ř e d s t a v y o „ k r á s e k o n f i g u r a c í " jako o n e j j e d n o d u š š í formě krásy. Konfigurace c h á p a n é jako „libá u s p o ř á d á n í barev a t v a r ů " , mohou b ý t hodnoceny jako „ v z o r c e tenze a u v o l n ě n í " . Tento p ř í s t u p dovoluje u v a ž o v a t o psychické libosti jako funkci tenze a u v o l n ě n í . Podle Freuda je p ř í j e m n o s t pociťo­ v á n a tehdy, j e - l i tenze snížena na nulu nebo a l e s p o ň o u r č i t o u r e l a t i v n í hodnotu. V souvislosti se t ř e m i v r s t v a m i osobnosti lze podle Waeldera u p l a t n i t t r i psychoa n a l y t i c k é p ř í s t u p y ke k r á s e , k t e r é vycházejí z principu u v o l ň o v á n í tenze. Tzv. „ I d - p ř í s t u p " p ř e d p o k l á d á , že p ř á n í jedince, k t e r á jsou ze s p o l e č e n s k ý c h p ř í ­ čin frustována, se mohou v y p l n i t ve fantazii, jejíž v l a s t n í d o m é n o u je u m ě n í . P ř á n í mohou b ý t z a t l a č e n a (represe), v ě d o m ě odsouzena nebo f r u s t r o v á n a v n ě j š í m i p ř e ­ k á ž k a m i . Imaginace u m o ž ň u j e jejich s p l n ě n í za t ř e c h p o d m í n e k : p ř e d m ě t pudu je z a m a s k o v á n nebo n ě j a k modifikován, p ř e d s t a v a m á vlastnosti f o r m á l n í k r á s y a je k o m u n i k o v a t e l n á , s t á v á se sociálním f e n o m é n e m . Podle Waeldera lze na z á k l a d ě Freudovy koncepce formulovat teorii dvou d r u h ů reakce na u m ě n í . V ě d o m á reakce je p o d m í n ě n a e s t e t i c k ý m i kvalitami u m ě l e c k é h o díla, zatímco n e v ě d o m á reakce je z p ů s o b e n a jeho obsahem (který je ú d a j n ě s e x u á l n í ) . Tzv. „ E g o - p ř í s t u p " souvisí s teorií žertu. P ř í j e m n o s t , kterou pociťujeme p ř i ž e r t o ­ vání, je z p ů s o b e n a n á h l ý m , n e c e k a n ý m zlomem s e x u á l n í h o nebo a g r e s i v n í h o n a p ě t í . Pozdější p s y c h o a n a l y t i c k á terie p o k l á d á Ego za řešitele p r o b l é m ů . Pocit k r á s y je pak d á n tím, že bylo dosaženo v y ř e š e n í p r o b l é m u , k t e r ý se zdál z p o č á t k u n e ř e š i t e l n ý

144 a jednak t í m , ž e ř e š e n í je v j i s t é m smyslu d o k o n a l é a e l e g a n t n í . „ E g o - a s p e k t " k r á s y spočívá tedy v „ekonomii p r o s t ř e d k ů " a v „dokonalosti ř e š e n í " . E s t e t i c k á libost je podle p s y c h o a n a l y t i k ů spojena t a k é s humorem. Z tohoto p ř e d ­ pokladu v y c h á z í tzv. „ S u p e r e g o - p ř í s t u p " . H u m o r osvobozuje, u v o l ň u j e tenzi. V p ř í ­ p a d ě humoru je p s y c h i c k ý aspekt p ř e n e s e n z oblasti E g a na Superego. H l a v n í funkcí Superega je pak pohled na situaci „z v ý š k y " , i m a g i n á r n ě . K d a l š í m funkcím p a t ř í s e b e u v ě d o m ě n í a transcendence sebe sama. Dochází tak k v y t v o ř e n í p o d m í n e k „ n e ­ dotknutelnosti" v l a s t n í h o narcismu zvenčí 1 „ u p r o s t ř e d nepohody". V y g o t s k é h o interpretace p s y c h o a n a l y t i c k é teorie k r á s y je p o d o b n á . L . S. Vygotskij (1968) postihl t a k é vývojový aspekt této koncepce. Podle Freunda z a u j í m á u m ě n í s t ř e d n í m í s t o mezi s n ě n í m a n e u r ó z o u a v jeho z á k l a d ě leží konflikt, k t e r ý již „ v y z r á l pro s n ě n í " , a v š a k nestal se j e š t ě p a t o g e n n í m . Freud ukazuje na d v ě formy projevu n e v ě d o m í , k t e r é jsou u m ě n í blíže n e ž sen a n e u r ó z a a n a z ý v á je „dětská hra" a „denní snění". Hrající si děti m a j í ke s v é m u v y k o n s t r u o v a n é m u světu v á ž n ý vztah, i když j a s n ě odlišují svět hry od světa r e á l n é h o . J a k m i l e si dítě b ě h e m svého v ý v o j e p ř e s t a n e h r á t , chybí m u u s p o k o j e n í ze hry. H r u pak začínají nahrazovat d e n n í sny. Denní s n ě n í se od hry odlišuje ve dvou momentech. V e fantazii se mohou projevit i mu­ čivé, n e p ř í j e m n é p r o ž i t k y a dospělý člověk se za své d e n n í sny stydí. Fantazie je sti­ m u l o v á n a n e u s p o k o j e n ý m p ř á n í m , je n á h r a d n í m u s k u t e č n ě n í m p ř e d m ě t u p ř á n í , kor e k t i v e m k n e u s p o k o j i v é skutečnosti. T a k é u m ě l e c k é dílo je p r o s t ř e d k e m u s p o k o j e n í p ř á n í . Mechanismus tohoto uspoko­ j e n í lze vysvětlit na z á k l a d ě p s y c h o a n a l y t i c k é teorie afektů. Z hlediska této teorie mohou afekty z ů s t a t n e v ě d o m ý m i , a n i ž ztrácí svou p ů s o b n o s t . Jejich působnost je d á n a a s o c i a t i v n í m p r o p o j e n í m na jiné, v ě d o m é i n e v ě d o m é , afekty. U m ě l e c k é dílo v y v o l á v á spolu s afekty v ě d o m ý m i afekty n e v ě d o m é , k t e r é mají vyšší intenzitu a jsou často p r o t i k l a d n é . P ř e s t á v k y s p j a t é s v ě d o m ý m i asociacemi jsou d o p l n ě n y o asocia­ ce n e v ě d o m é , čímž v y t v á ř í komplexy afektů. U m ě l e c k é dílo m á funkci jakéhosi hro­ mosvodu těchto a f e k t i v n í c h k o m p l e x ů . Umělec, proto aby uspokojil své s e x u á l n í tužby, je nucen zamaskovat je do u m ě ­ lecké (estetické) formy. M a s k o v á n í m á dva v ý z n a m y . Estetická forma poskytuje po­ v r c h n í u s p o k o j e n í ze s m y s l o v é h o u s p o ř á d á n í věcí a maskuje „ n e p o v o l e n á " p ř á n í . V tomto ohledu p l n í u m ě l e c k á forma t u t é ž funkci jako p ř e t v o ř e n í obsahu snu. Vygotskij d á l e poukazuje na dva p s y c h o a n a l y t i c k é momenty u s p o k o j e n í z u m ě l e c ­ k é h o díla. P r v n í moment — p ř e d b ě ž n é u s p o k o j e n í — se u s k u t e č ň u j e pomocí estetic­ k é formy. U m ě l e c k á forma je pouze fasádou, za kterou je skryta s k u t e č n á slast, jejíž v z n i k je p o d m í n ě n obsahem díla. P s y c h o a n a l y t i c k é c h á p á n í formy jako p o u h é fasády podrobil Vygotskij vedle pod­ c e n ě n í a k t i v i t y v ě d o m í , pansexualismu a infantilnosti d ů s l e d n é kritice. I n t r a p s y c h i c k ý determinismus, biologismus a pansexualismus jsou h l a v n í m i rysy psychoanalýzy, k t e r é b y l y podrobeny m a r x i s t i c k é kritice. K d a l š í m v ý z n a m n ý m p ř e d s t a v i t e l ů m h l u b i n n é psychologie k r á s y p a t ř í C. G . Jung, O. R a n k a A . Ehrenzweig.

B. G E S T A L T I S T I C K A E S T E T I C K Á PSYCHOLOGIE R. W. Pickford (1972) p o v a ž u j e za z á k l a d n í principy gestaltismu, k t e r é lze uplat­ nit v e s t e t i c k é psychologii, princip „figury a pozadí", princip „diferenciace" nebo „ s e g r e g a c e " , princip „ u z a v ř e n o s t i " a princip „ d o b r é h o tvaru". Jak s p r á v n ě konstatuje, n e p o s t a č í tyto principy pro v y s v ě t l e n í estetického p ů s o b e n í o b j e k t ů . Jednou z n e j p r o p r a c o v a n ě j š í c h gestaltických teorií k r á s y je A r n h e i m o v a koncepce. R. A r n h e i m (1967) založil svou psychologii u m ě n í na pojetí percepce jako d y n a m i c k é strukturace v j e m o v é h o pole. Vizuální pole neobsahuje pouze p ř e d m ě t y , vizuální mo­ dely, n ý b r ž t a k é s k r y t ý s t r u k t u r á l n í plán, k t e r ý v z n i k á jako produkt psychických sil v l a s t n í c h v j e m o v ý m p r o c e s ů m . P e r c e p t i v n í síly s m ě ř u j í podle A r n h e i m a k rovnováze, k h a r m o n i c k é m u v y v á ž e n í . Ú č e l e m u s t a v e n í p e r c e p t i v n í r o v n o v á h y je snížit n e u r č i ­ tost v j e m o v é h o modelu. Podstata v n í m á n í spočívá ve v y t v á ř e n í tzv. „ p e r c e p t i v n í c h p o j m ů " , k t e r é jsou

145 obdobou m y š l e n k o v ý c h p o j m ů na ú r o v n i v n í m á n í . Strukturace v j e m o v é h o pole pomocí r o v n o v á h y a p e r c e p t i v n í c h p o j m ů se řídí z á k o n e m n e j j e d n o d u š š í struktury. Tento princip nazval A r n h e i m z á k o n e m ekonomie. S m ě ř o v á n í k h a r m o n i c k é rov­ nováze a v z n i k p e r c e p t i v n í c h p o j m ů , strukturace pole na z á k l a d ě z á k o n a ekonomie, jsou výchozí bazí, na níž se formuje e s t e t i c k é v n í m á n í . Dalšími c h a r a k t e r i s t i c k ý m i vlastnostmi v n í m á n í k r á s y jsou jeho s y m b o l i č n o s t a e x p r e s i v n í p o d m í n ě n o s t . E x p r e s i v n í vlastnosti objektů, k t e r é souvisí se s y m b o l i č ­ ností formy, jsou p ř í m o p r o s t ř e d k y estetické komunikace. Podle A r n h e i m a je i nejprostější linie symbolická. S y m b o l i c k á povaha e s t e t i c k é h o objektu se aktualizuje p r o s t ř e d n i c t v í m m i n u l é zkušenosti, jejíž zapojení v e s t e t i c k é m vjemu vede k „ a k t i v ­ ní účasti" percipienta na symbolismu v n í m a n ý c h p ř e d m ě t ů . Schopnost e x p r e s í v n ě v n í m a t v y p l ý v á ze souhrnu p e r c e p t i v n í c h s i l , z jejich d y n a m i c k é konfigurace. Je založena na principu izomorfismu v j e m o v ý c h struktur. Exprese je j a k ý m s i psycholo­ gickým p r o t ě j š k e m d y n a m i c k ý c h procesů a s i l , jež vedou k organizaci v j e m o v ý c h podnětů. A r n h e i m se zabýval ř a d o u k o n k r é t n í c h p r o b l é m ů týkajících se v n í m á n í obrysu p ř e d m ě t ů , jejich formy, v n í m á n í prostoru, světla, barvy, pohybu a p o d o b n ě . Z m í n í ­ me se alespoň o jeho pojetí funkce formy a barevnosti, jež došlo v l i t e r a t u ř e potvr­ zení u několika a u t o r ů ( srv. Alschulerová, H a t t w i c k o v á , 1969). T ř e b a ž e se podle A r n h e i m a forma a barva od sebe z hlediska jejich f u n k č n o s t i liší, mohou b ý t t a k é p o r o v n á n y . Mají d v ě funkce společné. Jsou nositeli e x p r e s í v nosti a informace. F o r m a je p ř i t o m e f e k t i v n ě j š í m p r o s t ř e d k e m komunikace n e ž barva, zatímco barva n e j l é p e z p r o s t ř e d k o v á v á e x p r e s i v n í k v a l i t y o b j e k t ů . P ů s o b e n í barvy je b e z p r o s t ř e d n ě j š í než p ů s o b e n í formy, k t e r é je závislé na i n t e l e k t u á l n í m zpracování v j e m o v ý c h kvalit. B y l o zjištěno, že extraverti p r e f e r u j í barvu p ř e d m ě t ů p ř e d jejich formou a že introverti d á v a j í p ř e d n o s t spíše f o r m ě p ř e d barvou. T ř e b a ž e je A r n h e i m j e d n í m z n e j d ů s l e d n ě j š í c h r e a l i z á t o r ů gestaltistických m y š l e ­ nek, p o k l á d á zákony a principy gestaltistické psychologie pouze za nutnou p o d m í n k u v z n i k u estetického vjemu, jehož s k u t e č n o u podstatu vidí v symbolismu a expresi, k t e r é tvoří „estetickou nadstavbu" v j e m o v ý c h procesů.

C. I N F O R M A Č N Í

ESTETICKÁ

PSYCHOLOGIE

Aplikací teorie informace do estetiky se z a b ý v a l i A . A . Moles, H . Frank, M . Bense, U . I. Rižinašvili a mnoho dalších. K l a s i c k o u p r a c í z i n f o r m a č n í estetické psychologie zůstává Molesova p r á c e „Teorie informace a e s t e t i c k é v n í m á n í " (1958). Podle Molese spojuje i n f o r m a č n í teorie v n í m á n í a t o m i s t i c k é a celostní teorie v je­ den celek. P ř e d p o k l á d á m e - l i , že m í r a informace je p ř í m o ú m ě r n á originálnosti neboli nepředpověditelnosti zprávy, pak člověk je schopen v n í m a t u r č i t o u p ř e d l o h u celostně jen do u r č i t é m í r y složitosti, do u r č i t é h o počtu e l e m e n t ů v j e m o v é h o pole. P ř e k r o č í - l i počet e l e m e n t ů u r č i t o u hranici, dochází k r o z d ě l e n í v i z u á l n í h o pole a k jeho po­ s t u p n é percepci po částech. P r v k y , k t e r é se spojují v celek n a z ý v á Moles „ n o r m a l i ­ z o v a n é tvary" nebo t a k é „ a p r i o r n í formy". P r o n e s n a d n ý p ř í j e m z p r á v y je c h a r a k t e r i s t i c k é , že tato z p r á v a m á malou redundaci, tzn. že neobsahuje ž á d n é a p r i o r n í formy. T a k o v á z p r á v a n e m ů ž e m í t estetickou hodnotu. N a z á k l a d ě s e s k u p e n í s y m b o l ů existujících kolem n o r m a l i z o v a n é h o tvaru lze určit m í r u tzv. s é m a n t i c k é informace. K o l e m n o r m a l i z o v a n é h o t v a r u existuje t a k é u r č i t é „okrajové pole f l u k t u a c í " . Z p ů s o b , j a k ý m je tohoto pole p o u ž í v á n o v y s í l a č e m , vymezuje estetické sdělení. V š e c h n a sdělení jsou funkcí dvou r o z m ě r ů : s é m a n t i c k é a estetické složitosti. S é ­ m a n t i c k á informace je v y u ž í v á n a pro ř e š e n í p r o b l é m ů v p r a k t i c k é činnosti. J e j í m ú k o l e m je p ř i p r a v o v a t vnější reakce člověka. N a p r o t i tomu e s t e t i c k á informace n e m á intencionální charakter a u r č u j e pouze v n i t ř n í stavy člověka. E s t e t i c k á informace je n e r o z l u č n ě spjata s k a n á l e m , pomocí n ě h o ž je p ř e n á š e n a . Oba druhy informace jsou na sobě závislé, neboť p ř í j e m c e m ů ž e pojmout jen o m e z e n é m n o ž s t v í informace. Oba druhy informace jsou t a k é p ř e d á v á n y s h o d n ý m i elementy v j e m o v é struktury n a r ů z ­ ných ú r o v n í c h procesu percepce. S é m a n t i c k á i estetická informace jsou p o d ř í z e n y s t e j n ý m zákonitostem. Zatímco Moles aplikuje pojem estetické informace na j a k o u k o l i v formu, na l i b o -

146 volnou strukturu o u r č i t é m stupni originálnosti, F r a n k (1965) spojuje estetickou i n ­ f o r m a č n í teorii se s é m i o t i c k ý m pohledem. Podle n ě j je estetická informace tou i n ­ formací, k t e r á je ve znaku j e š t ě obsažena, j e - l i jeho v ý z n a m již z n á m ý . Rižinašvili (1975) j e š t ě více konkretizuje pojem estetické informace, k d y ž jeho aplikaci zužuje na pojem informace, kterou nesou znaky u m ě l e c k ý c h děl.

D. M A R X I S T I C K Á

ESTETICKÁ

PSYCHOLOGIE

M a r x i s t i c k á psychologie k r á s y je p ř e d e v š í m historickou psychologií. Estetické osvojování s v ě t a v z n i k á až na u r č i t é m stupni v ý v o j e v ý r o b n í c h s i l společnosti a roz­ víjí se v r á m c i s p o l e č e n s k o - v ý r o b n í praxe. V s o u s t a v ě v z t a h ů člověka ke s k u t e č n o s t e m p l n í estetično n e z a s t u p i t e l n é funkce. Aktualizace t ě c h t o funkcí vede k jejich exteriorizaci v estetické činnosti, k t e r á zase p o d m i ň u j e u t v á ř e n í e s t e t i c k é h o v ě d o m í . Estetično, se p ř i ř a ď u j e jak k pojmu čin­ nosti, tak k pojmu společenského v ě d o m í . Estetická činnost je z á k o n i t ý m aspektem u n i v e r z á l n í l i d s k é praxe. Rozvoj v ý r o b n í c h s i l vede k rozvoji společenských v z t a h ů , jejichž stále složitější struktura n u t í člověka v y t v á ř e t si celostný obraz světa v n ě m ž žije, a vymezit v n ě m s v é v l a s t n í p o s t a v e n í . Z tohoto p o ž a d a v k u v y r ů s t á u m ě n í . S o s a m o s t a t n ě n í m u m ě n í pak souvisí i n t e n z í v n í rozvoj estetických citů a schopností člověka. Vyčlenění e s t e t i c k é činnosti ze společenské praxe p r o v á z í v y h r a ň o v á n í e s t e t i c k é h o vztahu jako v n i t ř n í roviny t é t o činnosti. Estetický vztah v z n i k á na z á k l a d ě emancipace člověka od b e z p r o s t ř e d n ě u t i l i t á r n í h o a v ý l u č n ě p o z n á v a c í h o vztahu ke skutečnosti. E s t e t i c k ý vztah je d e t e r m i n o v a n ý objektem. Objekt v š a k n e n í totožný s p ř e d m ě t e m e s t e t i c k é h o vztahu. D o struktury p ř e d m ě t u p r o n i k a j í pouze ty jeho objektivní vlast­ nosti, k t e r é rezonují v subjektu estetického vztahu. E s t e t i c k ý vztah ke s k u t e č n o s t i je součástí e s t e t i c k é h o vědomí, k t e r é p ř e d s t a v u j e specifickou formu s m y s l o v ě o b r a z n é h o odrazu o b j e k t i v n í skutečnosti. Estetické v ě d o ­ m í d á l e zahrnuje e s t e t i c k é p o t ř e b y , odraz o b j e k t i v n í skutečnosti, estetické zážitky, v k u s o v é soudy, e s t e t i c k é hodnoty a ideály a k o n e č n ě t a k é estetickou teorii. Jednou z forem e s t e t i c k é h o v ě d o m í je estetické v n í m á n í . P ř i e s t e t i c k é m v n í m á n í dochází n a bázi e m o c i o n á l n ě a k c e n t o v a n é h o objektu k u t v á ř e n í p ř e d m ě t u , j e n ž je z a ­ č l e ň o v á n do souboru m i n u l ý c h zkušeností. Estetický p ř e d m ě t je „ v n i t ř n í m modelem" objektu. „ P ř e d m ě t e s t e t i c k é h o v n í m á n í , tj. informaci p o t ř e b n o u n a v y t v o ř e n í d r u ­ h o t n é h o u m ě l e c k é h o obrazu, do j i s t é m í r y a k t i v n ě v y b í r á a organizuje subjekt e s t e t i c k é h o v n í m á n í " . ( M a r x i s t i c k o - l e n i n s k á estetika, 1975, str. 180.) Odraz u m ě ­ l e c k é h o díla se sice u m ě l e c k é m u dílu podobá, n e n í v š a k s n í m zcela totožný. M a r x i s t i c k á psychologie k r á s y p ř i z n á v á t a k é u r č i t o u r o l i n e v ě d o m í . Jak u ž ukázal Vygotskij, n e v ě d o m í hraje v e s t e t i c k é m v n í m á n í důležitou úlohu. N e v ě d o m é podněty, jež se na v n í m á n í k r á s y podílí, v y c h á z í z psychologického systému. Tyto p o d n ě t y jsou spjaty „s k o r e k c í procesu v ý s t a v b y u m ě l e c k é h o obrazu v r o v i n á c h p o d v ě d o m í " ( M a r x i s t i c k o - l e n i n s k á estetika, 1975, str. 180). S é m i o t i c k ý aspekt e s t e t i c k é h o v n í m á n í je r o z p r a c o v á n na p o d k l a d ě l e n i n s k é teorie odrazu. U m ě l e c k é dílo jako odraz o b j e k t i v n í reality je p ř e d e v š í m z o b r a z e n í m . Toto z o b r a z e n í m á v š a k z n a k o v ý charakter. Je z n a k e m - z o b r a z e n í m . V ý z n a m zobrazených p ř e d m ě t ů t v o ř í p r v o t n í s é m a n t i c k o u vrstvu a je v ý c h o d i s k e m pro u t v á ř e n í specific­ k ý c h u m ě l e c k ý c h z n a k ů a struktur. V d o m á c í m a r x i s t i c k é l i t e r a t u ř e se h o v o ř í o s é m a n t é m o v é v r s t v ě u m ě l e c k é h o díla (viz U m ě n í a skutečnost, 1976).

*** V n a š í studii jsme podali s t r u č n ý p ř e h l e d prehistorie i dějin esteticko-psychologického myšlení. U k á z a l i jsme, ž e ve vývoji, psychologických n á z o r ů na k r á s u v r á m c i filozofie a estetiky do konce X I X . století lze v y č l e n i t čtyři o b e c n é koncepce, k t e r é jsme na­ z v a l i racionalismus, senzualismus, emotivismus a intuitivismus. Korespondence t ě c h t o esteticko-psychologických s m ě r ů s Jungovou typologií v y p l y n u l a z v n i t ř n í logiky na­ š e h o postupu a z tohoto hlediska nebyla z á m ě r n ě s l e d o v á n a .

147 Esteticko-psychologické n á z o r y X X . století v r á m c i filozofie a estetiky jsme roz­ dělili do tří h l a v n í c h skupin — koncepce o b j e k t i v n ě i d e a l i s t i c k é (novotomismus, i n tuitivismus a n o v o k a n t o v s t v í ) , s u b j e k t i v n ě idealistické (existencialismus a fenomeno­ logie) a koncepce pozitivistické a e k l e k t i c k é (realismus, formalismus, symbolismus a strukturalismus). Zvlášť jsme pojednali o n á z o r e c h m a r x i s t i c k ý c h . Pojednali jsme t a k é o v l i v u h l a v n í c h psychologických s m ě r ů X X . století na estetickou psychologii, z nichž jsme se dotkli z e j m é n a p s y c h o a n a l ý z y , t v a r o v é a i n ­ formační psychologie k r á s y . Naše studie n e m á m í t analyticko-kritickou povahu, n e m á b ý t v y č e r p á v a j í c í m p ř e ­ hledem esteticko-psychologických teorií, n e m ů ž e a n i suplovat poučenější z p r a c o v á n í t é m a t u filozofy nebo estetiky. Je to pouze p ř e h l e d h i s t o r i c k é h o vývoje těch estetic­ kých myšlenek, k t e r é jsou p o d n ě t n é pro psychologické studium estetických jevů. Rozsáhlejší, hlubší a v š e s t r a n n ě j š í z p r a c o v á n í historie esteticko-psychologického myšlení by m ě l o b ý t d í l e m širšího i n t e r d i s c i p l i n á r n í h o t ý m u , jehož č i n n o s t by mohla být k o n c i p o v á n a k o m p l e x n ě .

LITERATURA A r n h e i m, A . : A r t and visual perception. London 1967. A l s c h u l e r , R. H . , H a t t w i c k , L a B e r t a W . : P a i n t i n g and Personality. C h i ­ cago and London 1976. E h r e i z w e i g , A . : A new psychoanalytical approach to aesthetics. B r i t i s h Journal of Aesthetics, 1962, 2, 301-317. F e c h n e r, G . T.: Vorschule der Aesthetik. Leipzig 1876. F r a n k , H . : K y b e r n e t i k a a estetika. I n : K y b e r n e t i k a ve společenských v ě d á c h . P r a h a 1965, str. 219-241. H o g g , J.v Some Psychological Theories and the V i s u a l Arts. I n : Psychology and the visual arts. Harmondsworth, 1969, 60—88. l e n i n , V . I.: O k u l t u ř e a u m ě n í . P r a h a 1958. M e ž u j e v, V . M . : K u l t u r a a dějiny. Bratislava 1980. M a r x i s t i c k o - l e n i n s k á e s t e t i k a . Bratislava 1975. M o l es, A . A . : T h é o r i e de 1'information et perception e s t h é t i q u e . P a r i s 1958. P i c k f o r d , R. W . : Psychology and V i s u a l Aesthetics. London 1972. R i ž i n a š v i l i , U . I.: Estětičeskaja informacija. T b i l i s i 1975. U m ě n í a s k u t e č n o s t . P r a h a 1976. V y g o t s k i j , L . S.: Psichologija iskustva. M o s k v a 1968. W a e 1 d e r, R.: Psychoanalytic Avenues to A r t . Psychoanalytical Epitomes, 1965, 6 16—60 (Copyright The N e w Y o r k Psychoanalytic Institute).

l