Písňové vokální cykly Georgije Sviridova na básně Alexandra Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Zpěv

Písňové vokální cykly Georgije Sviridova na básně Alexandra Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka Diplomová práce

Autor práce: BcA. Pavel Katsiushyn Vedoucí práce: PhDr. Jindřiška Bártová Oponent práce: PhDr. Alena Borková

Brno 2015 Bibliografický záznam KATSIUSHYN, Pavel. Písňové vokální cykly Georgije Sviridova na básně Alexandra Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka [Vocal cycles of GEORGIJ SVIRIDOV by poems of Alexandr Pushkin, Sergey Yesenin a Alexandr Blok]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra zpěvu, 2015. 55 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jindřiška Bartová.

Anotace Diplomová práce „Písňové vokální cykly Georgije Sviridova na básně Alexandra Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka“ pojednává o životě a díle významného ruského skladatele Georgije Sviridova, historii vzniku a analyze jeho písňových cyklů inspirovaných poezií slavných ruských básníků Alexandra Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka.

Annotation Diploma thesis „Vocal cycles of Georgij Sviridov by poems of Alexandr Pushkin, Sergey Yesenin a Alexandr Blok” deals with biography and creative activity of famous Russian composer Georgij Sviridov, history of appearance and analyses of his vocal cycles inspired by the poems of well known Russian poets Alexandr Pushkin, Sergey Yesenin a Alexandr Blok.

Klíčová slova Georgij Svirodov, písňové vokální cykly, poezie, Alexandr Puškin, Sergej Jesenin, Alexandr Blok.

Keywords Georgij Sviridov, vocal cycles, songs, poetry, Alexandr Pushkin, Sergey Yesenin, Alexandr Blok.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 4. května 2015

Pavel Katsiushyn

Obsah . ÚVOD......................................................................................................................................................4 1.GEORGIJ SVIRIDOV.......................................................................................................................7 1.1 ŽIVOT A DÍLO......................................................................................................................................7 1.2 GEORGIJ SVIRIDOV A POEZIE......................................................................................................11 2.GEORGIJ SVIRIDOV A ALEXANDR PUŠKIN..........................................................................15 2.1 ROLE POEZIE ALEXANDRA PUŠKINA V TVORBĚ GEORGIJE SVIRIDOVA............................................15 2.2 HISTORIE VZNIKU A METAFORA CYKLU „ŠESTÍ PÍSNÍ NA BÁSNĚ ALEXANDRA PUŠKINA“...............19 2.3 ANALÝZA CYKLU “ŠESTI PÍSNÍ NA BÁSNĚ ALEXANDRA PUŠKINA”...................................................8 3. GEORGIJ SVIRIDOV A SERGEJ JESENIN..............................................................................27 3.1 "BÁSEŇ PAMĚTI SERGEJE JESENINA". HISTORIE VZNIKU.................................................................28 3.2 ANALÝZA BÁSNĚ "PAMĚTI SERGEJE JESENINA"..............................................................................30 4. GEORGIJ SVIRIDOV A ALEXANDR BLOK............................................................................45 4.1 HISTORIE VOKÁLNÍHO CYKLU "PETERBURG".................................................................................45 4.2 HUDEBNÍ ANALÝZA VOKÁLNÍHO CYKLU "PETERBURG".................................................................46 ZÁVĚR..................................................................................................................................................53 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE.................................................................................................54

Úvod Hudební tvorba Georgije Sviridova (1915-1998) je významným fenoménem sovětského období ruské hudby. Georgij Sviridov je pokračovatelem tradice ruské národní skladatelské školy. Jeho hudební tvorba charakterizuje takové vlastnosti, jako téma občanství, téma vysoké duchovnosti a nábožnosti, téma Vlasti, téma básníka a malíře, jeho destinace. Hudební řeč Sviridova je hluboce originální, používá původní intonace vesnických rolnických rituálů, městského romansu, a také tendence moderní řeči. Jednoduchost a přirozenost projevu, hluboké a organické spojení hudby a slova - to jsou vlastnosti, které jsou charakteristické pro díla tohoto skladatele. Hudba a literatura ve velkém proudu mocného ruského umění měly vždy blízko k sobě. Z poezie se stávala píseň, a z poémy a pověstí opera. Tato tradice je stále naživu, takže v samotném faktu použití literárních textů skladatelem nebylo nic překvapivého. V tvorbě Georgije Sviridova je velmi obdivuhodné zejména to, že při skládání své hudby dokázal mistrně hudebně zdůraznit určité jím vybrané momenty a místa v literárním díle, z kterého čerpal. Tento tvořivý proces byl tak velmi objevný. Georgij Sviridov zhudebnil literární díla Sergeje Jesenina, Avetika Isahakiana a opakovaně se vracel k tvorbě Alexandra Bloka, Vladimíra Majakovského, Roberta Bernsa a Williama Shakespeara. Talent Sviridova se také nemohl obejít bez poezie velkého mistra Alexandra Sergejeviče Puškina. Studiu tvorby Sviridova bylo věnováno velké množství výzkumu. Ve své práci jsem se obrátil na monografii Arnolda Sochora, která vypráví o životě Georgije Sviridova a o různých etapách tvorby skladatele. Studoval jsem články renomovaných muzikologů (Ekaterina Rucjhevskaya, Alexandr Beloněnko) z knihy "Hudební svět Georgije Sviridova", věnovaný kompletnímu studiu témat a žánrů skladatele. Cílem mojí práce bylo také zaměření se na výzkum vokálních cyklů Georgije Sviridova, na texty básní Alexandra

Sergejeviče Puškina, Alexandra

Bloka a

Sergeje Jesenina. V mojí práci jsem si stanovil následující cíle: prozkoumat

5

kreativitu Georgije Sviridova, zdůraznit důležitost poezie Alexandra Sergejeviče Puškina, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka v tvorbě Georgije Sviridova a zanalyzovat vokální cykly S. Sviridova a odhalit jejich stylistické rysy. Práce pozůstává ze tří částí - úvodu, čtyř kapitol, z nichž se většina skládá z níže uvedených bodů: "Život a dílo Georgije Sviridova", "Sviridov a poezie", "Role poezie A.S. Puškina v dílech Georgije Sviridova", "Historie vzniku a metafora z cyklu šesti písní na básně Puškina "," Analýza šesti písní na básně Alexandra Puškina ", závěr a seznam literatury.

6

1. Georgij Sviridov Hudba Sviridova je klasikou ruského umění 20. století. Nejenom však kvůli své hloubce, harmoničnosti, ale také svou propojeností s bohatou tradicí ruské hudební kultury.

1.1. Život a dílo Georgij Sviridov (1915-1998) byl žákem slavného skladatele Dmitrije Šostakoviče, u něhož se vzdělával na Leningradské konzervatoři v rozmezí let 19361941. Byl velkým znalcem poezie a malířství, měl také vynikající poetické nadání. Narodil se v malém městečku Fatež (provincie Kursk) v rodině poštovního zaměstnance a učitele. Otec i matka Georgije Sviridova byli místní obyvatelé, kteří pocházeli z vesnic v blízkosti Fateže. Přímý kontakt malého chlapce s venkovní přírodou, vesnické prostředí, stejně jako zpívání v chlapeckém sboru mu dalo do života velký základ. Důležitými pilíři ve vývoji skladatele byla hlavně hluboká víra v Boha a lidové tradice ruského lidu. Tyto hodnoty zůstali v paměti dítěte a staly se velkou oporou ve zralém období skladatelovy tvorby. Ranné vzpomínky z dětství byly často spojené s představami o ruské přírodě s jejími svěžími loukami, širokými poli, mlázím a krásnými lesy. Naproti tomu stály však vzpomínky také na tragédie občanské války roku 1919, kdy Děnikinovi vojáci vstoupili do města a zabili mladého komunistu a také otce skladatele, Vasilie Sviridova. I proto se skladatel opakovaně vracel k poezii ruského venkova (písňový cyklus "Můj otec - zemědělec" - 1957, kantáta "Kurské písně ", "Dřevěné Rusko" 1964, "Lapotný muž" - 1985, sborová díla), a k hroznému šoku

přežitému v

revolučních letech ("1919" Largo.attacca z poemy "7 básní paměti Jesenina" solo píseň "Setkání syna se svým otcem", "Smrt komisaře"). Georgij Sviridov viděl na vlastní oči rozpad ruské říše, vznik, vzestup a pád sovětského systému, a také rozpad SSSR. Skladatel přežil dvě revoluce, tři války, roky takzvané Nové hospodářske politiky, a celou éru stalinismu. Měl také příležitost setkat se s lidmi ze všech vrstev života.

7

Samozřejmě, že jako umělec si nejlépe rozuměl se svými kolegy muzikanty, s kterými všechny tyto události probíral. Ještě jako chlapec, kdy pobýval v Kursku, navštěvoval koncerty vynikajících hudebníků, slyšel legendární ruské pěvce, jako Antoninu Nezhdanovu, Leonida Sobinova, Platona Cesěviče i mladého Yurie Bryuškova. Sviridov také jako korepetitor doprovázel do módy přicházející Claudii Šulzhenko. (V pozdějších letech doprovázel taky slavnou J. Obrazcovú). Stěhování do Leningradu (dnes Petrohrad) v roce 1932 rozpoutalo v mladém provinciálovi hodně dojmů, a nejen hudebních. Je samozřejmé, že v první řadě byl jeho život v Leningradu obklopen učiteli a hudebním životním prostředím. Georgij se seznámil s hudební a skladatelskou elitou města a v té době v Leningradě žill největší počet nejzkušenějších skladatelů, muzikologů a dirigentů, jako například: Vladimir Shcherbachev, Asafiev, Rjazanov, Steinberg, Šostakovič, Malko, Gauk, Samosud, Dranišnikov, Klimov, Ossowski – všechna tato jména udělala velkou slávu ruské hudbě sovětského období. Později v Moskvě, už jako mladý student, se Sviridov setkal s Nikolajem Mjaskovským, Vissarionem Šebalinem a Jurijem Šaporinem. Po válce se často setkával s obyvateli Leningradu a Moskvy, rád se přátelil se skladateli Šostakovičského kruhu, jako například s Buninem, Weinbergem a Rubinem. Mezi jeho kolegy v studentských letech patřili Nikolay Hahn, Leon Chodža -Einatov, Galina Ustvolskaja a Dmitrij Tolstoj. Později, jako tajemník Svazu sovětských skladatelů, se seznámil s hudbou skladatelů téměř všech sovětských republik. Znal, vysoko cenil a obdivoval hudbu skladatelů různých národních škol. V té době byl opravdu pestrý program v Petrohradské filharmonii, který se mohl chválit jmény slavných sovětských hudebníků. Sviridov často sedával na koncertech Arthura Schnabela, Kurta Furtwänglera, Bruno Waltera, a ostatních slavných hudebníků, kteří zářili na podiích Leningradu v těchto letech. Všechny tyto zkušenosti mladý Sviridov do sebe vstřebával jako houba. Stručně řečeno, vyrůstal a byl vzděláván v době rozkvětu hudebního umění. Georgij Sviridov jako mladý student ve svých devatenácti letech složil cyklus písní na verše A.S. Puškina, který ho značně zviditelnil v uměleckých kruzích a

8

získal mu popularitu. Sviridov na konci roku 1930 vstoupil do kruhu umělecké inteligence Leningradu. Brzy začal psát hudbu pro divadlo a film. V letech 1930-1940 spolupracoval s celou řadou vynikajících režisérů a herců. Často býval v Moskvě a dobře znal i moskevská divadla a znal se s mnohými herci z Puškinova divadla. Šostakovič ho doporučil patronu a řediteli ruského divadla V.I.Němirovičovi-Dančenkovi. Sviridov měl možnost spolupracovat také s režiséry, mezi které patřili: Natáliej Rashevskoj, Vladimirem Kožič, Nikolaj Akimov a Alexandr Tairov. V roce 1950 v Divadle Arkadije Rajkina se skladatel setkává s mladým Borisem Ravenskihem. Později, od roku 1970 začala jejich dlouhodobá spolupráce s Malým divadlem. Ruské divadlo v 1930 – 1940 letech nepochybně ovlivnilo skladatele hlavně v deklamaci a prozódii( souhrn zvukových vlastností jazyka), v jeho hudebním projevu a v zájmu o psychologicky osvědčený portrét v hudbě. V tvorbě Sviridova se odrážela i jeho práce v kinematografii. Skladatel miloval hudbu k filmům. Obrazy a herectví ho vždy přitahovaly a inspirovaly, dávaly mu také velký impuls k jeho vlastní představivosti. Velmi si vážil své spolupráce s filmaři. S některými z nich, jako je například Sergej Gerasimov a Sergej Bondarčuk, měl dobrý osobní vztah. Důležité bylo i přátelství s hudebním režiserem Michailem Schweitzerem a jeho stálou pomocnicí Sabinou Milkinou. Sviridův talent se nejvíce obohatil díky jeho schopnosti komunikovat s lidmi, seznam jeho přátel zahrnuje nejen vynikající hudebníky, ale je naplněn impozantním počtem známých osobností. Začátek tvorby Sviridova je uveden zcela přesně. V prosinci v roce 1935 devatenáctiletý budoucí místr sovětské hudby napsal velmi známý cyklus písní na básně A.S.Puškina ("Shazuje les svoje rudé šaty" " Podjezžaja pod Izžory ", " Zimní cesta"," k Chuvě "i další...).Tyto hudební práce stojí pevně mezi klasikou sovětské hudby, a otevírají seznam Sviridovových mistrovských díl. Nicméně ještě stále má před sebou dlouholetou výuku, války, evakuace, tvůrčí růst, ovládnutí vrcholného mistrovství. Celá umělecká zralost a nezávislost přišla na konci 40 a 50-tých let, když skladatel vynalezl vokální žánr „cyklické básně“, a uvědomil si své velké epické téma „rodiště a básník“. Po první vokální básni v novém žánru ("Země otců "

9

na verše A. Isahakiana - 1950), následovaly písně na básně Roberta Burnse (1955) a oratorium „Poéma paměti Jesenina" (1956) a Patetické oratorium na verše Majakovského. - 1959 ). Georgij Sviridov se svým obvyklým důvtipem, dřív než hodně

jiných

osobností sovětské kultury, cítil, že je třeba zachovat ruský poetický a hudební jazyk, drahocenné poklady starověkého umění, vytvořené během staletí. Cítil, že i přes všechno lidové bohatství v jeho době došlo k celkovému zlomu základů a tradicí. Byla to doba, v které bylo cítit nebezpečí zničení lidové kultury. A když tehdejší moderní literatura v polovině padesátých let, zvláště ústy V.Asafjeva, V. Belova, N.Rasputina a N.Rubtsova, hlasitě přivolává zachránit to, co se ještě zachránit dá, začíná také Sviridov vyjadřovat nespokojenost s tehdejší situací. Skladatel se významně podílel i na rozvoji sborového umění, které bylo založené na takových základech, jako jsou duchovní pravoslavné zpěvy, ruský folklór, nevynechal také temata pochodu a revolučních písní. Projevuje se to hlavně v oratoriích. Na tomto základu hudebního materiálu roste nový fenomén sborového umění v 20. století. V současné době je ruské sborové umění tak jako i v minulosti na vysoké úrovni a i nadále zůstává vyjádřením duchovního bohatství ruského národa. Na tom má zásluhu i tvůrčí pojetí Sviridova. Tvorba Sviridova měla obrovský úspěch i u jiných ruských skladatelů Valerije Gavrilina, Velie Tormisa, Vladimíra Rubina, Jurije

Butska, Kirilla Volkova, Alexeje

dalších.

10

Nikolaeva, Alexandra Kholminova a

1.2. Georgij Sviridov a poezie Georgij Sviridov je jedním z nejoriginálnějších umělců v Rusku své doby. Ve dvacátém století je docela vzácné najít skladatele, který vědomě věnoval svou tvorbu vokální hudbě. V jeho dílech vokálního žánru se projevují nejniternější myšlenky dobra a zla, myšlenky o životě a smrti, o vlasti, její historii a lidech, o předcích, o umění a jeho vysokém etickém poslání. Oratoria a kantáty, vokální a instrumentální cykly, básně a písně- všechny tyto skladatelem zvolené druhy a žánry hudby jsou stejně významné. "Poetická a hudební složka v tvorbě Sviridova se propojená velmi elegantně a jemně. Toto spojení vytváří s ničím nesrovnatelné a dříve neověřené zkušenosti. Když se slovo znovu narodí, získává nový význam, více naplněný výrazem. Každé malé spojení poezie a hudby- vytváří celý svět. Sdruženy v cyklus, tyto světy tvoří celý obrovský vesmír, nekonečně rozmanitý a komplikovaný, ale zároveň žijící podle jednoduchých obecných zákonů."1 Ve své tvorbě dává Georgij Sviridov velkou roli poetickému slovu. Mezi jeho vzory patří: Alexandr Puškin,Michail Lermontov, Sergej Jesenin, Alexandr Blok, Avetik Isahakyan, Robert Burns a William Shakespeare. Sviridov si vždy velmi náročně a s ohledem na básnické texty vybíral opravdu vysoké poetické vzory. Nicméně, v některých případech zacházel s básněmi volněji, někdy třeba nahrazoval slova z básní jinými slovy, nebo spojoval dohromady sloky z různých básní, dělal to však vždy velmi taktně, aby zachoval básníkův styl. „Opatrně spojuje a obnovuje jednotlivé prvky různých básníků, skladatel je v v určitém plánu přivádí do výběrového řízení, je řízen v závislosti na konkrétní řady obrazů, témat a příběhů. Ale finální transformace každého díla je vždy u skladatele pod vlivem hudby – která panovačně napadne poetický materiál a převádí jej do nového uměleckého díla, ve kterém je dominantou je individualita osobnosti skladatele“.2 1 2

Полякова Л. В. Вокальные циклы Г. Свиридова. - М., Советский композитор, 1971 – str. 3-18 Задерацкий В. В. Музыкальный современник / Синтез музыки и поэзии. - М., Советский композитор, 1987. str. 242-265.

11

Georgij Sviridov byl velmi citlivý na slovo a nikdy si nedovolil ignorovat jeho výrazové možnosti. Nicméně, jeho vokální linka není určena přímo deklamací a nebo zachycením řečové intonace. Zpravidla skladatel dokáže "spojit flexibilitu a šíři písně, doladit přesnost a pravdivost psychologické recitace".3 Téma básníka, jeho narození, osud a destinace je jedním z hlavních témat Sviridova. Samo o sobě toto téma v evropské hudební kultuře není zcela nové, ale v ruské hudbě zaznělo poprvé jen u Georgije Sviridova. Předmět vlasti v jeho tvorbě je těsně propojený s tématem básníka, jeho osobnosti a osudem, postupně se u Sviridova začíná etablovat jako všestranné a všeobjímající téma Ruska. Najdeme je v obrazech přírody, hlavní vlastností je živočišnost, symbolismus a tajemství, které rodí pocit zázraku života. Tradiční milostné téma ve vokální a komorní tvorbě zajímá v pracích Sviridova méně podstatné místo. A když se už objeví, má nádech světlého lyrizmu, jasného a otevřeného. Milostné téma se spíše transformuje v téma mládí. Pro Sviridova je zajímavé sledovat vývoj mladého člověka, procházet s ním etapy nového pochopení, přehodnocení a s příchodem dalších etap života zkoumá člověka až k vrcholu, k příchodu "podzimu" života. Pro skladatele je to krásné téma, přímo elegické, popisuje přirozené mizení životních období života, myšlenka, která je plná vznešeného a melancholického smutku. Sviridov se často obracel k tématu vytvoření hudby na verše básníků. Hlavní místo zajímali domácí básníci, a básníci, kteří patřili k vrcholu světové kultury a umění. Mezi ně patřili: Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, Alexandr

Blok,

Boris

Pasternak,

Sergej

Jesenin,

Fedor

Tutčev,

Robert

Roždestvenskij, Vladimir Majakovskij, Robert Berns, William Shakespeare a další... V procesu důkladného výběru poetického materiálu Sviridov výrazově řešil hlavní témata: „Téma vlasti a téma básníka“, a vždy k tomu přesně našel originální barvy a výrazové prostředky. Předtím, než se Sviridov obrátil výlučně k vokální tvorbě, zkomponoval také řadu instrumentálních kusů. Mezi jeho čistě instrumentální skladby patří: symfonie, klavírní koncert, komorní ansámbly (trio, quinteta), 2 sonáty, 2 partity, Dětské 3

Полякова Л. В. támtež

12

album pro klavír. Některé z těchto skladeb získaly v nových autorských redakcích i vydáních slávu a mají také své místo na koncertním pódiu. Jak již bylo napsáno, dominantou v dílech Sviridova vždy byla vokální hudba (písně, balady, vokální cykly, kantáty, oratoria, sborové skladby). V čase hledání svého individuálního vokálního jazyka Sviridov přichází k lidové písni- folklórní a měšťanské. A bere to jako základ svých složitých a výstředních vokálních stop. "Pro Sviridova " písňovost

" je žánrová kategorie a základ jazyka, princip

imaginativního zobecnění".4 Ve vokální hudbě skladatele se šťastně protíná jeho nádherný smysl pro poezii, hloubka porozumění a bohatý melodický talent. On nejen "rozezpíval" strofický rytmus Vladimíra Majakovského ("Příběh o bagetě a o ženě, která neuznává Republiku"), Borise Pasternaka (kantáta "Sněží"), prózu Nikolaje Gogola (sbor "O ztraceném mládí" ), ale také hudebně a stylisticky obohatil moderní melodiku. Kromě zmíněných autorů, se pustil do hudby inspirované verši Williama Shakespeara, Piere Berangera, Nikolaje Někrasova, Fiodora Tyutcheva, Borise Kornilova, A. Prokofjeva, Alexandra Twardowskeho, Fedora Sologuba, Vladimira Chlebnikova, a dalších. Literární inspirace měla široký záběr - od básníků-dekabristů, až ke Kajsynovi Kulijevovi. V hudbě Sviridova je duchovní síla a filozofická hloubka poezie vyjádřená v melodii s dráždivou křišťálovou čistotou, v bohatství orchestrálních barev, a ve využívání modálních stupnic. Můžeme to vidět už ve skladbě "Báseň na památku Sergeje Jesenina“, kde skladatel při své hudební intonaci používá modální prvky starověkého pravoslavného znamenného raspěvu“. Sviridovovo spoléhání se na svět starého duchovního umění ruského lidu lze vidět v takových sborových skladbách jako "Duše touží po nebi," sborových koncertech "pamětí

A.A.Jurlova" a

"Puškinův věnec", a v nádherných sborových obrazech vpojených do hudby k dramatu Alexeje Konstantinoviče Tolstoje "Car Fjodor Ivanovič", "Modlitba", "Láska je svatá", "Verš kajaní"). Hudba v těchto hudebních pracích je čistá a vznešená, je v ní zapojený velký etický smysl.

4

Сохор А. И. Георгий Свиридов. - М., Музыка, 1964. str. 5 -7.

13

Georgij Sviridov byl ve svém životě velmi inspirován další zajímavou osobností ruských dějin, spisovatelem Alexandrem Blokem, který ve svých verších často využíval téma proroctví. A podle textu strašného Blokova proroctví, které mluví o těžké budoucnosti ruského národa, vytváří Sviridov jeden ze svých mistrovských dílů "Hlas ze sboru" (1963). Alexandr Blok opakovaně inspiroval skladatele, který napsal až 40 písní na verše z jeho poezie. Patří sem i sólová miniatura a komorní cyklus "Peterburgské písně " (1963), malá kantáta "Smutné písně" (1962), "Pět písní o Rusku" (1967) a sborové cyklické básně "Noční mraky" (1979), "Písně nadčasovosti" (1980). Další dva básníci, kteří využívají také prorocké vlastnosti a jejich tvorba je klíčovou pro hudební práci Sviridova jsou: Alexandr Puškin, jehožo básně jsou dominantou celé ruské literatury a ve kterých zní hlas pravdy a svědomí, a Sergej Jesenin. Na Puškinovu poezii najdeme v archivu skladatele také 10 krásných sborů "Puškinův věnec" (1979), kde i přes harmonii a radost ze života prorazí těžké myšlení básníka o samotě s věčností ("Zoriju bijou" nádherný sbor s basovým solem). Další skladatel Sergej Jesenin byl Sviridovovi nejbližší a ve všech ohledech byl jeho hlavním básníkem. Skladatel na náměty poezie Jesenina složil víc než 50 sólových a sborových skladeb.

14

2. Georgij Sviridov a Alexandr Puškin „V těžké době vznikají velmi harmonické a umělecké nátury a charaktery, ztělesňující nejvyšší cíl lidské aspirace opíranou na vnitřní harmonii člověka,a znějící kontrastem k chaosu světa... Tato harmonie vnitřního světa, je spojená s pochopením a smyslem o tragédii života, ale zároveň překonává tuto tragédii. Snaha o vnitřní harmonii, vědomost o vysoké destinaci člověka – to zejména nejvíc pro mně zní v Puškinovi" .5 První vokální experimenty Sviridova se objevily už ve třicátých letech. Zvláštní pozornost mezi nimi zaujímá cyklus na básně Alexandra Sergejeviče Puškina. Vývoj ruské romance nebo písně je přímo spojen s texty velkého ruského básníka. Za posledních více než stopadesát let jeho básně inspirovaly skladatele různých generací.

2.1. Role poezie Alexandra Puškina v tvorbě Georgije Sviridova První dílo na Puškinovy texty Sviridov napsal v roce 1935, kdy byl vytvořen slavný cyklus "Šest písní na verše Puškina", v roce 1954 začal Georgij Sviridov psát oratorium "Děkabristy" ve kterém použil Puškinovou báseň "Poslání na Sibiř" a také verše básníků - děkabristů, v roce 1964 Sviridov skládá hudební ilustrace k pověsti "Vánice", a v roce 1979 autor vytváří sborový koncert "Puškinův věnec". V té době existovaly dva směry hudebního přetlumočení Puškinovy poezie. Jedna z nich je spojená s "bytovou" písní a romansem

(písní pro soukromé

provedení), druhá tradice je myšlená a orientovaná víc na komorní a nebo koncertní provedení. Poezie tohoto velkého básníka měla tedy skutečně významný podíl na vzniku ruské romance. Nejenže tak dala podnět ke vzniku nových děl, ale i obohatila jejich žánry a témata. Díky ní se zdokonalily i typické vokální žánry, které byly charakteristické pro toto období v ruském umění. Byly to elegie, ruské romance, orientální a španělské písně, serenády a další.....

5

Белоненко А. С. Музыкальный мир Георгия Свиридова. - М., Советский композитор, 1990.

15

I v této době jsou vytvořeny dvě hudební tradice překládání poezie Puškina. Jedním z nich je příbuzný romansu a písním pro soukromá provádění, druhá - s komorním koncertem. Puškinova poezie se aktivně zapojila do procesu tvorby ruské romantiky. Další fáze vývoje Puškinových témat v ruské písňové tvorbě začíná v druhé polovině 19. století, a pokračuje nadále do dneška. Každá nová generace muzikantů předkládá svoje vlastní, nové pojetí Puškinově poezii. Kupříkladu, třeba v dílech skladatelů Balakirevova kruhu přátel, zejména v dílech Rimského-Korsakova, se velmi rozšíří rozsah obrazů, tedy objevují se filozofické motivy a psychologickoetické myšlenky o smyslu a destinaci umění. V tomto ohledu se zde zkomplikuje hudební jazyk i žánr - používání dramatických monologů, vylepšení eposu. Zhruba stejnou cestou šli i další ruští skladatelé na začátku 20. století, například Sergej Rachmaninov, nebo Nikolaj Metner. V sovětské době je hodnota Puškina, jako zakladatele ruské lyrické poezie v národní kultuře ještě posílena. V hudbě hraje poezie Puškina velmi důležitou roli nejen při hledání nových harmonií a "nové jednoduchosti" ve výrazu, ale pomáhá také spojit osobní vyjádření a jeho všeobecný význam. "Touha po vnitřní harmonii, uvědomění si vysoké destinace člověka -to pro mně nejvíc zní v Puškinově poezii. Veliký a věčný Puškin nepatří výhradně k jakémukoliv období, každý čas ho zpívá po svém. Proto jsem se při komponování hudby nechtěl stylizovat do Puškinova věku, ale psal jsem jazykem, který ve mně dozrával. Také jsem se nesnažil "modernizovat" Puškina a přizpůsobit jeho vyjádření moderním myšlenkám, ale snažil jsem se prostě jít za ním do závratných výšek, nakolik budou mé sily stačit".6 Pokud se detailně zaměříme na tvorbu Sviridova, zjistíme, že se k dílům Puškina skladatel odvolává přes celou svou tvůřčí cestu. Georgij Sviridov vstoupil s cyklem"Šest písní na verše Puškina", zanedlouho složil píseň "Vrána k vráně letí" a velice oblíbené hudební ilustrace k pověsti "Vánice". V roce 1978 byl napsán sborový koncert "Puškinův věnec". Toto vše svědčí nejen o hlubokém pochopení myšlenek a obrazů vytvořených geniálním básníkem, ale také o nesporném pocitu lásky k tvořivosti Puškina, o snaze proniknout do kruhu jeho obrazů a cítění . 6

Винокур Н. Г. Пушкин в музыке. - М., Советский композитор, 1974.

16

Puškin má velký význam pro Sviridovu tvorbu. Díky cyklu písní napsaných na básně Puškina sebe skladatel deklaroval v prostředí hudebního světa. Puškinova poezie byla zobrazena mnohými skladateli už během života básníka, Sviridov však byl schopný vytvořit něco zcela nového – naplnit Puškinovy básně novými barvami.

2.2. Historie vzniku a metafora cyklu „Šestí písní na básně Alexandra Puškina“ V roce 1935 napsal devatenáctiletý skladatel Georgij Sviridov cyklus šesti písní na slova Alexandra Sergejeviče Puškina. Tato skladba okamžitě upoutala publikum úžasnou upřímností, spontánností a svěžestí vztahu mladého autora k básním S. Puškina. Co tak nového a objevného se podařilo Sviridovi sdělit hudbou? První věc, která přitahuje pozornost, je naprosto úžasná schopnost mladého skladatele proniknout do myšlenek a pocitů básníka tak, aby byly "nedílnou součástí své vlastní duše." Současně s tím ale Sviridov nepoužívá stylistické rysy "nové doby ", zůstává i nadále soudobým skladatelem svého času. Kombinace těchto dvou časových kategorií vytváří na jednou stranu mimořádnou svěžest vztahu k poezii, upřímnost a spontánnost, a na druhou stranu vytváří větší význam a docela zralé prohlášení. Volba básní, pozorné vnímání poetického znění a hluboký smysl, specifikovaly styl Sviridovské lyriky.. Šest básní, zařazených do cyklu vyznačují určitou dobu v životě Alexandra Sergejeviče Puškina – vyhnanství do Michajlovského (dva verše z cyklu "Předtucha" a "Zajíždění do Ižor", které byly napsány později v roce 1828 – 1829). I přesto, že básně nemají společný příběh, je možné vysledovat některé spojovací momenty v těchto šesti verších. Tyto momenty se vyznačují společnou lyrickou náladou, která spočívá ve smutku a melancholii, v očekávání a osamělosti, v těžké předtuše a v naději. Skladatel prostřednictvím poetického motivu cesty symbolicky znázorňuje nekonečnost a nejistotu. Hrdina básní (a písní) je sám, ale osamělost nepřináší jeho duši zlomeniny a velké bolesti. Hudební jazyk tohoto docela vyspělého díla mladého skladatele přitahuje přirozeným spojením písňových intonací (které v budoucnu budou rovněž důležité

17

kvalitou stylu) a harmonickým spojením vokálního a nástrojového partu. Hlavní roli v písních jistě hraje i melodie, podporovaná sporým, ale výrazným doprovodem, který vykresluje celý zvukový obraz (běh „trojky“v "Zimní cestě" nebo znění zvonku ve finále) a doplňuje emocionální obraz romantiky ("Předtucha").

18

2.3. Analýza cyklu „Šestí písni na básně Alexandra Puškina“ Cyklus písní otevírá píseň "Shazuje les svoje rudé šaty" ( "Raniajet les bagriany svoj ubor" orig.znění). Monolog nás uvádí do atmosféry smutných myšlenek. Myšlenka je tím rozhodujícím bodem, ze kterého vycházejí všechny ostatní písně." Shazuje les svoje rudé šaty" je začátek Puškinovy básně "19.října", v den výročí lycea, kde dříve básník studoval. Vyvolává myšlenky a pocity, které měl během svého pobytu v odlehlé severní vesnici, daleko od přátel a příbuzných. Sviridov ve verších slyšel a hudebně zachytil hluboký smutek a melancholickou osamělost, soustředil se na to, přičemž použil pouze prvních šestnáct řádků básně, které určily základní náladu.

Všechny prostředky hudebního výrazu zaměřené na vytvoření smutné nálady, jako tónina cis moll, nízký registr u ponurého klavírního partu, oktávové prezentace, vykreslující trochu hranatější melodii a zdůrazňují nahotu faktury. Ponuré stupnice i smuteční chromatický chod melodie vynikají na pozadí diatonické nadvlády. "Graficky a melodický obraz může způsobit vizuální asociace - pochmurná podzimní krajina s holými stromy a pokroucenými ratolestmi".7

7

Сборник докладов X музыкального фестиваля имени Г. В. Свиридова «Свиридовские чтения». - Курск, Росинформресурс, 2008. - str. 151-170.

19

Zajímavý je také výklad forem, kde je funkce konstrukce neustálého rozvoje hudby kombinována s dvojveršovou formou písní. Ve druhé části sloky nám bez ničení celkové atmosféry skladatel představuje jiný způsob vyjádření hrdiny. Klidná meditace se tady nahradí pateticky plamenným projevem. Jeho vzrušení se zdržuje cílevědomým začátkem ( projevuje se v kvartových tónech v kombinaci s pauzami přerušovanou rytmikou). Místo tekoucího střídavého rytmu vzniká čtyřdobost, ve které je jasně slyšet rysy pochodu. Tedy už v první písni cítíme touhu po překonání tísnivé samoty. Žánr písně může být definován jako elegie. Diatoničnost vokální linky je založená na kvartových a kvintových intonacích, trichordových popěvků, které se kombinují s variabilitou tónového základu (cis – fis). Vše to ukazuje na hluboké vnitřní spojení s lidovými původy. Ve druhé písní

"Zimní cesta" je jedním z předních motivů cyklu - motiv

cesty. Tento charakteristický obraz v ruském umění vždy přitahoval pozornost skladatelů a byl velmi běžně používaný v písních. Věra Nikolajevna Bryantseva konstatuje, že " ...opirajíc se o žánr ruských písní pro domácí koncertování, Sviridov udělal svou verzi" rozpěvu " podle slavných Puškinových veršů."8 Hlavním rysem Sviridovovy písně "Zimní cesta" je široké zobecnění hlavního hudebního obrazu. Monotónní, smutná a melancholická melodie – těmito definicemi Puškin charakterizoval nejen stav hrdiny v okamžiku svého života, ale také jeho těžký osud. Tento holistický obraz se projevuje především v melodii, která posluchače na začátku ponoří do chmurných myšlenek (intonace v poměrně nízkém rejstříku, intenzivní stoupání nahoru), a pak se všechno rozptýlí, melodie se v závěru vyrovná.

8

Воробьева Т. Ю., Ефимова И. В. И музыка и слово. О творческом методе Г. В. Свиридова. Красноярск 2002 - str. 8-. 22

20

Podobně jako v jiných písních tohoto cyklu patří významná role při tvorbě hudebního a dramatického obrazu klavíru. Jednoduché harmonické konfigurace šestnáctinových not v rychlém tempu, které jsou psané v dynamice pianissimo v souladu s basovou linkou ve staccatu, kreslí barevný obraz a vytváří správnou atmosféru a náladu Puškinových básní. Bez zvláštních výrazových prostředku, v docela jednoduchých tradicích , "obyčejná" textura klavírního partu tady přenáší spolu ze zpívajícím hlasem hlavní myšlenku textu s jeho poetickou atmosférou. Nejdůležitějším objevem skladatele je samotná melodie písně. Ztělesňuje hudbu verše, jeho hlavní tón, který se opakuje ve všech čtyřech slokách. V melodické lince vidíme spoustu typických rysů: důraz na kvintakord, používání bližšího durového ladění, zadržení. To vše je typické pro ruské písně a romance. Na jednu stranu se nám zdá, jako kdyby tato melodie patřila k Puškinově poezii odjakživa, zároveň je to však nová, skladatelem vytvořená, výjimečná a krásná melodie. Námět cesty ve Sviridovové písni působí jako ztělesnění nekonečné ruské rozlohy. Tento pocit je upevněn už v samotné melodické lince, která se vyznačuje velkým rozsahem ve vokální lince a také velkým diapazonem širokého zvukového prostoru v doprovodu. Fortepianová faktura je napsána v rozsahu dvou oktáv, ještě se doplní konfigurací šestnáctinových not, které tak symbolizují plynulý pohyb - běh ruské trojky,

mírná jízda saní. Skladatel tak

hudebně zachytil viditelný obraz

okamžiku. „K chůvě". Zde se objeví jediný z celého cyklu skutečný společník básníka. V předchozích písních hrdina jen snil o setkání s lidmi jemu drahými, v teto skladbě je vykreslen konkrétní, reálný obraz chůvy, která je však stejně osamělá jako on sám.

21

Srdečnost a vroucné pocity, které ve své básni vyjadřuje Puškin, naplňují celou hudbu Sviridova. Ve flexibilní a měkké vokální melodii, která odráží všechny textové nuance, se v klavirním doprovodu, který barevně naznačuje pomalu se točící vřetěno. Melodie písně je prostoupená něžnými pocity, které pociťuje básník ke své chůvě.

Strofická forma v tomto čísle. V písni postupně graduje výrazová exprese, díky hutnění ve faktuře basové linky se postava chůvy psychologicky přibližuje básníkovi. V šesté sloce píseň dosahuje vyvrcholení, které se obrací v dynamický "klid" a je odhalený smysl celého díla - básník se ztotožní s chůvou, protože je oba tíží smutek, předtuchy a obavy. Píseň "K chůvě", je tak jakousi syntézou předchozích dvou písní. Jsou tady od prvního monologu propojeny svoboda projevu a truchlivá, melancholická melodičnost, kterou je prostoupená první píseň "Zimní cesty". V dalším čísle "Zimní večer" můžeme vidět neustále kulminující vývoj emočního rozsahu, s čím ve srovnáni z předchozím číslem vzniká silný kontrast. Gradují také kontrasty uvnitř písně - zlověstně vyjící bouře tady ještě víc než v předchozí písni odporuje klidu v obraze chůvy. Epické rysy jsou vyznačené nejen v

22

obrazu poezie, ale také v slavnostním a monumentálním závěru. "Zimní večer" je vyvrcholením obrazu naděje v cyklu, který je osvícen Puškinuvým světlem. Skladatel tento efekt dosáhl neustálými změnami ve faktuře pomocí střídání durové a molové tóniny.

Píseň "Zimní večer" je napsaná v duchu domácího vokálního žánru, stejně jako druhá skladba cyklu. A opět nám klavírní doprovod maluje živý obraz. Znepokojující zimní večer, vánice a vytí větru. Stejně jako ve třetí písni, hrdina sdílí své myšlenky s chůvou.

23

"Předtucha". Táto píseň je reprízou, která uzavírá písně sjednocené jediným poetickým motivem. Skladatel se obloukem vrací k první písni, cítíme stejnou náladu smutek, touhy, osamělost. Pocity jsou přenesené ve formě meditace, monologu a je zde patrná tatáž závažná zdrženlivost ve vyjádření pocitů a identický poměr obrazů uvnitř dvoudílné sloky. Podobné znaky odráží i hudební jazyk: tonalita cis moll, kvartovo-kvintový základ v melodii, sestupný pohyb v klavírním partu.

Bouřka se však blíží a nad básníkem se shromažďují mračna. Objeví se zde sotva viditelný subtilní odstín duševní únavy a beznaděje, vyjádřený vytrvalostí stálých sestupných pohybů, symbolizující fatální nevyhnutelnost. V druhé části sloky vzniká jasný odpor v záměrně rovné melodii, ve které je skutečně slyšet neústupnost, pýchu a pohrdání. Nejvíce citově vypjaté místo je zde při odvolání k "sladkému andělu", projevuje se to v dynamizaci závěrečné sloky. Faktura postupně ztěžkává, diatonická harmonie se mění v alterovanou.

24

Náhlým vysazením shodné myšlenky je píseň "Zajíždění do Ižor"(Podjezžaja pod Ižory -orig.znění). Píseň otevírá zcela nový směr ve vztahu k Puškinově poezii. Sviridov zde nastínil zcela jiný smysl vnímání Puškinových jeho veršů, které jsou ve všeobecnosti brané jako vážné. Píseň je až po okraj plná přetékající legrací, nadšením, mladostí a odvážností. Nebylo by mylné domnívat se, že v poslední písni se nejvíc projevuje osobnost skladatele a jeho mládí, které mu velmi pomohlo tak živě ztělesnit vzrušující zábavní nezbednosti hrdiny. Opět v skladbě slyšíme veselé zvuky zvonků ruské trojky.

Tato píseň je se všemi svými překvapeními velmí spojená s čislem cyklu "Zimní cesta" – obě barevně nastiňují ve faktuře zvonění zvonků, mají i společnou tóninu C dur, která zaznívá ve vrcholu "Zimní cesta". Skladatelem často v cyklu využívané kvartově-kvintové intonace se změní v radostné fanfáry - v hlase i v klavíru, který

kopíruje náladu hlasu. V teto pisni je hodně výmyslů, legrace a

humoru. Dobrá nálada je zvýrazněna ostrě synkopovanými akordy v nečekaně nízkém registru, použití celotónové stupnice je na pozadí celkového diatonického systému velmi zajímavé. Rovněž vtipné a taky prchavé jsou krátké fráze ve střední části, které doplňují náčrtky Puškinového světa. V tomto cyklu jsou už viditelné typické kompoziční znaky skladatele a můžeme vypozorovat tvořivou cestu ''zvláštního druhu Sviridovské písně'' Hlavním rysem tohto druhu je, že i navzdory jednoduchosti projevu, která je typická pro tento

25

žánr skladatel vkusně a tvořivě využívá silné zevšeobecnění, co je spíše typické pro instrumentální hudbu. Tento závěr vychází z pečlivého naslouchání textu a přenosu různých výrazných detailů v neobvyklý hudební celek, zahrnující hlubší význam básnického díla. Důsledkem toho je výběr nejdůležitějších výrazových prostředků, které vytváří "aforističnost hudebního jazyka, kde je v malém díle je soustředěn velký obsah".9 Dalším důležitým výsledkem napsání cyklu na Puškinovy básně, je podnět k silné nacionální vazbě v tvorbě skladatele. Projevuje se v používání jednoduché písňové intonace, směrované k zobecnění obrazu Ruska a jeho symbolů. Je to nejvíce viditelné v písních "Zimní cesta" a "Zajíždění do Ižor". V písních vidíme obrazy staré nevzhledné cesty, která však navždy zůstává milovaná, každému ruskému člověku, vidíme dále využití symbolů, chůva-jako obraz ruské ženy, běh ruské trojky, zvonky které se měkce rozlévají až do nekonečné vzdálenosti, a které se postupně u Sviridova stávají symbolem vlasti. Všechno tyto obrazy jsou samozřejmě také viditelné už u Puškina, který je pro nás moudrým obrazem básníka, jehož osobnost je poetickým obrazem Ruska. Tento Sviridův cyklus je prvním vokálním dílem skladatele, který do značné míry určil hlavní témata, obrazy a žánry jeho budoucího kompozičnímu stylu. Ukazují se zde tendence autora tvořit v žánru vokální písně, která se později stala základem celé jeho tvorby. Všechny písně spájí motiv cesty a také dramatický zlom, který skladatel s oblibou využíval ve finále, a který se později stal příznačným pro hudební styl skladatele. Šest písní na básně Puškina už brzy po napsání získalo velkou popularitu a upoutalo pozornost zpěváků, tyto výjimečné hudební kusy byly už zanedlouho zařazeny do jejich repertoáru. Autor písní, dvacetiletý Sviridov, se tak okamžitě proslavil.

9

Сохор А. И. Георгий Свиридов. - М., Музыка, 1964. - str. 5 -7.

26

3. Georgij Sviridov a Sergej Jesenin Vyhledávání v historickém vývoji ruských písní vede skladatele k takovému velkému a originálnímu básníkovi, jakým byl Sergej Jesenin. Kupodivu, skladatel se seznámil s jeho poezií až v roce 1956. Sloka "Já jsem posledním básníkem vesnice" na skladatele hodně zapůsobila a okamžitě se obrátila hudbou, základem, z něhož se vyvinula "Báseň paměti Sergeje Jesenina". Tato skladba se stala orientačním bodem pro další inspirace autora. Stejně jako Georgij Sviridov, měl Sergej Jesenin také dar proroctví. „Již v polovině dvacátých let prorokoval strašlivý osud ruskému venkovu.“10 Mezi Jeseninovy skladby patří kouzelné poetické sbory ("Duša, touží po nebi", "Modré nebě", "Stádo"), kantáty, písně různých žánrů a také komorní vokální básně "Obsazení Ruska"(Otčalivšaja Rus' – orig.znění) (1977). "Báseň paměti Sergeje Jesenina" byla složená pro tenor, sbor a orchestr. Ohlašovala začátek nejen hudební ''Jeseniniany“ Sviridova, ale také do značné míry přispěla k oživení tohoto významného básníka v čtenářské mysli. A samozřejmě inspirovala i jiné skladatele k použití Jeseninovy tvorby. Hlavním tématem cyklů Sviridova "Můj otec zemědělec" a "Dřevěné Rusko" (1965) je Rusko, jeho krajina, příroda, venkov, písně. Cyklus "Můj otec zemědělec" založen na ruských písňových intonacích je také vyjádřený u Jesenina. Cyklus začíná obrazem cesty, vedoucí k rodnému domovu ("Sáně"), pak nasleduje nadšený chvalozpěv rodné zemi ("Do Srdce svítí Rusko"), a poté přichází jemná, krásná melodie v písni "Bříza", která se mění v odvážnou a bezohlednou v písni "Rekrut“. V duetu "Večer" zní harmonika a celý cyklus se uzavírá tragickou melodií v písni"Existuje jedna dobrá píseň u slavíka". Ještě větší spojení s písňovou lidovou tradicí je slyšet v cyklu "Dřevěné Rusko". Téměř všechny části cyklu jsou tvořené dvojverším. Hudební forma je velmi jednoduchá a vyřešena pomocí skromných skladatelských prostředků.

10

Свиридов Г. В. Сочинения для хора. М., Музыка, 1990.

27

3.1. "Báseň paměti Sergeje Jesenina". Historie vzniku Hlavním podnětem k vniku tohoto díla bylo nadšení básněmi Jesenina, které na podzim roku 1955 posloužilo k napsání první písně-monologu "Já jsem posledním básníkem vesnice" pro tenor a klavír. Skladatel pak tento nápad dále rozvíjel v komorním vokálním cyklu "Báseň paměti Sergeje Jesenina". Georgij Sviridov skládal svoji "Báseň" s velkým nadšením, vroucně a vášnivě. Během pouhých dvou týdnů bylo rozsáhlé dílo složené z deseti částí dokončeno. Již v procesu Sviridovovy práce bylo jasné, že "Báseň" přesahuje rozsah komorního žánru a vyžaduje jiné hudební řešení. Na začátku roku 1956 se objevila nová, konečná verze tohoto díla pro sólistu (tenor), smíšený sbor a symfonický orchestr. Před premiérovým provedením "Básně" v rozhovoru na rádiu Sviridov řekl: „V této práci jsem chtěl obnovit obraz básníka, drama jeho vlastní poezie s vášní pro život a skutečnou bezmeznou láskou k lidem. Právě tyto vlastnosti tvořivosti básníka se mi moc líbí. A já jsem chtěl o tom říct pomocí hudby“.11 Láska k rodné zemi je zdůrazněna jako hlavní téma "Básně". Přes prizmat tohoto témat skladatel Sviridov líčí samotného Jesenina jako významného a talentovaného ruského básníka, "syna zemědělce" těsně a nerozlučně spjatého s lidmi, se zemí a vlastí - s Ruskem. Tento plán určoval výběr Jeseninových básní a jejich umístění v kompozičním pořadí. Během skládaní „Básně” se Sviridov obrátil k veršům básníka, napsaným v různých letech: v období 1910-1924. Jejich seskupení je také pozoruhodné. Básně, které tvoří prvních šest čísel, byly napsány Jeseninem v letech 19101916. Reprodukovaly obraz života ruského rolnictví v období do ''Říjnové revoluce''. Jsou to písně: "Ty jsi můj kraj opuštěný ..." (1914), "Zima zpívá " (1910), " V tom kraji " (1915), "Mlácení" (1916), "Noc u letního slunovratu", "Za řekou ohní hoří" (1916), "Matuška v lazen přeš les chodila"(1912).

11

Полякова Л. В. Вокальные циклы Г. Свиридова. - М., Советский композитор, 1971. str. 3-18

28

Následující čtyři básně byly napsány v letech 1918-1924 a věnovány sovětskému období. To jsou dva fragmenty z básně "Píseň o Velkém kampaně" (1924) jmenované Sviridovým: "1919 ..." a "Rolničtí chlapci"; báseň "Ja jsem posledním básníkem vesnice" (1919) a fragment z cyklu "Holubice Jordánu" (1918) "Obloha - jako zvon...", tvořící finále básně. (Verše Jesenina jsou tady uvedené ve stejném pořadí jako v "Básni"). Toto seskupení jasně rozděluje obsah „Básně” do dvou částí, které lze nazvat "Odcházející Rusko" a "Sovětské Rusko." Uvnitř těchto častí existuje vlastní skupina čísel s důrazem na spojení jedněch a kompartmentace některých dalších podle jejich obrazového a sémantického obsahu. Toto seskupení se tvoří vzhledem k tomu, že sousední čísla se provozují bez přestávky – attacca a spájejí se v menší části: č.1-2, 3-4, 5-6; 7-8, 9-10. Nakonec tak první část obsahuje až tři oddíly, každý z nich má po dvě čísla, a druhá část se skládá ze dvou čísel. V pestrém hudebním a poetickým obsahu cyklu

je uvedené dominantní

lyrické téma, které je hluboko spojené s tématem občanským, historickým a sociálním. V hudebním dramatu "Básně" jsou jasně vidět dvě emotivní sféry obrazů. Jedná sféra je lyrická, je spojená s přemýšlením a s ní Sviridov začíná své dílo. Druhá sféra je plná energie a poprvé se jasně odhalí v "Mlácení" - čtvrté části z cyklu. Rozvoj této témy přivede skladbu k velkému finále. Kontrastnost těchto obrazně-emocionálních sfér je zdůrazněná modální barvou. V první části skladatel využívá mollové tónování (g-moll, d-moll, f-moll, c-moll, cis- moll,es- moll, gesmoll), ve druhé časti - Durové klíče (G-dur, E-dur, A-dur). "Báseň" je napsáná v žánru oratoria-kantáty. Její hudební tvořivý styl je velmi neobvyklý. Největší roli v této skladbě hraje sbor. Šest čisel z tohoto je napsáno pro sbor s doprovodem orchestru. Ze čtyř čísel určených pro sólistu se sbor podílí na třech. Pouze jedno číslo cyklu "V tom kraji" je napsáno pro sólistu bez sborového partu. Funkce orchestru, i když důležitá, je neustále podřízená vokální lince. Další funkce, která je tady charakteristická pro báseň "Paměti Sergeje Jesenina" vyplývající z komorního vokálního cyklu, je organické sblížení a kombinace dvou vrstev žánrů - eposu a lyriky.

29

3.2. Analýza básně "Paměti Sergeje Jesenina" První číslo "Ty jsi můj kraj opuštěný …" je obrazem ruské přírody s obrovskými poli s lesy, malými vesnicemi a prostými chatami, obraz ubohé ale srdu milé rodné země. Beznadějná touha, velký soucit pro věčné utrpění a žal ruského nevolnictví prochází celým hudebním čislem s jednou náladou a jediným hudebním tématem. Přemýšlivý smutný monolog sólisty je napsán v žánru lidové písně. Krásná, úzkostná a žalostná melodie je přísně diatonická. Postupně se vyvíjí v sestupném pořadí a opírá se o kvintové chody.

Orchestrální doprovod je velmi jednoduchý, má však velmi expresivní dojem. Bas se zmrazí v opakování kvinty (G – d) a připomíná znění velkého zvonu v doprovodu zvláštního zvuku čelesty a několika harf. Expresivní opakování tónu (krátkého motivu sténání nebo pláče) postupně prochází různými nástroji v orchestru, počínajíc altovou flétnou. Druhá sloka nemění podstatu obrazu. Její výraz ale

30

prohlubuje emocionální barvy tím, že poloha hudebního tématu postupuje o kvartu výš. Ve druhé sloce nastupuje sbor. Začíná se tichým provedením hudebního tématu u tenorů v doprovodu basů a emocionální napětí, které začalo již v první sloce, dále pokračuje. Hudební napětí se dostává na vrchol v refrénu a nastupuje sólista:

Dramaticky a velmi expresivně zní hlavní melodie u tenora, vyztužená sborem s divisí u tenorů. Doprovod v orchestru je jako vždy lakonický ,ale postupně se přidávají další nástroje a síla dynamiky roste. Zvonění získává charakter „zvonění na poplach“. Na konci čísla zní naříkání sboru se slovy "Ach! ..". Píseň "Zima zpívá" přichází attacca po předchozím čísle, kontrastně je však mnohem ostřejší. Převahu sólového hlasu v prvním čísle nahradí sbor a orchestr. Jemné morendo z prvního čísla se mění v aktivní forte, tenké zvukové a akvarelové barvy se mění v transparentní texturu s hustou a masivní fakturou. Je to znázornění obrazu zimní vánice - zuřivé a vzteklé. Vánice je symbolem silné vůle hrdého ruského lidu.

31

Tato hudba je světlá a nápaditá. Melodii složenou z kvartových nápěvů v unizonu zpívá mužský sbor. Orchestr ho podporuje a vytváří obraz zuřívé vánice. Nasledující úsek je ješte více dynamičtější a silnější, zapojí se doň i ženský sbor. Najednou přichází nová epizoda, která tvoří v písni kontrastní střední čast. Žalostná melodie v sopránu, která zpívá o hladových osamělych vrabcích, se pak předává tenorům. Flétna piccolo zde imituje hlasy ptáčků.

Přicházející další epizoda se znovu vrací k tématu zimní vánice. Poco accelerando tvoří dynamickou reprízu k první části celého čísla. Téma zní nyní v dynamice

fortissima, pěvecký sbor se nadále dynamicky zesiluje, hustá a silná

faktura orchestru vede k malé, výlučně orchestrální epizodě - Allegro.

32

Závěrečná část vrací posluchače k střední epizodě. Opět zaznívá žalostná melodie v sopránové lince :

33

Ale brzy přichází motiv Jara a štěstí, který se postupně stane dominantou čísla. Tato část básně končí jasnou nadějí a příchodem jara. Následující dvě části tvoří další kontrastní čísla v básni. „V tom kraji" je píseň-monolog pro tenorové sólo. Má podobné rysy a emoční náladu, kterou cítíme již v prvním čísle. Před námi je opět ruská krajina s osamělými chatkami na vesnici. Upřímná melodie u sólisty popisuje písečnou cestu do sibiřských hor, po které kráčejí lidi v řetězech. Melodická linka je blízká městským písním, místy je však poznat lidové motivy.

Každá nová sloka se mírně liší orchestrálním naplněním a expresivním výrazem. Poslední sloka Adagio je svým dramatickým vrcholem spojená s představou možného protestu a s vůlí bojovat. Ale je to jen okamžik, kdy sloka končí stejně smutně jako na začátku písně. Píseň "Mlácení" představuje kontrastní náladu. Je to vyprávění o rolnické práci, těžké ale radostní. Je to symbol oslavy práce. Táto část je složena v celou malou scénu. Krátký orchestrální úvod maluje ráno na venkově. Melodie fléten a klarinetů zní jako pastýřský roh. Hlavní téma melodie je zpívaná soprány, které

34

ohlašují začátek ranní práce. Mužský sbor pokračuje ve vývoji melodické linky a vypráví jménem starého dědečka.

Allegretto je úvodem ke scéně s motivem práce. Skladatel představuje hlavní část v Allegro pesante. Sbor postupně vypráví o tom, jak probíhá těžká práce. Orchestr hraje rytmus vykreslující jejích pohyby a zvuk úderu cepu (skladatel uvedl do partitury "dvě suché dřevěné hůlky, které se bouchají proti sobě"). Po všeobecném veselí, slavnostním a radostném vyvrcholení práce, skladatel opět uvádí novou kontrastní epizodu - molto sostenuto. Ve sboru zazní lyrická píseň, která vypráví o těžkém rolnickém osudu. Tato epizoda je krátká, nasleduje po ní opět obraz mlácení s ještě větší a radostnější energií a silou. Toto číslo připomíná dílo "Carmina Burana" od Carla Orffa. Dalši dvě čísla jsou spojená pod jedním názvem "Noc u letního slunovratu".("Noc pod Ivana Kupaly"-orig. znění) Hudba tohoto čísla velmi kontrastuje s předchozím energickým obrazem a masivními, živými orchestrálními barvami. V hudbě se vypodobňuje krátká noc u letního slunovratu, o které mezi

35

lidem koluje spousta legend a příběhů. Je to přechod od jara do léta. Orchestrální part ztělesňuje atmosféru noci plnou tajemných zvuků a jemného šustění rostlin. Jako fon zní ženské hlasy ve vysoké poloze v dynamice piano "Za řekou hoří světla".

Vše je v pohybu, tajemná příroda se blýská třpytivými barvami. Pouze basové nástroje orchestru dávají jediný stabilní podklad - varhanní bod. Do toho nečekaně vstoupí sbor s hlasitým a slavnostním voláním: "Oj, Kupala, Kupala" - podpořený nárůstem barvy v orchestru. Toto téma se pak opakuje ještě dvakrát z variačními změnami. V posledním opakováni se melodie promění na taneční. Orchestr imituje zvuk lidových nástrojů: balalajky, harmoniky, bubnů a dřevěné hůlky. Je to konkrétní způsob života lidí, slavnostní legrace.

36

"Noc u letního slunovratu" 2. část (pokračování) je píseň pro sólistu, doprovázeného sborem a orchestrem. V hudbě jsou slyšet stejné barvy jako v předchozí části: jemná, transparentní faktura. Sólista vypráví příběh:"Matuška v lázně přes les chodila..."

37

Pentatonická melodie se proměnuje metricky - 12/4, 8/4, 6/4, 10/4, a tak dále. Všechny tyto vlastností přidávají hudbě epickou náladu. Melodie je jemná a něžná (pp), s autorskou poznámkou "plynule, jako příběh." Důležitý efekt přináší orchestrální dvoutakt (s čelestou), což vytvoří jasný, křišťálově čistý obraz přírody. Ve druhé sloce přichází vrchol s autorskou poznámkou "volně a vášnivě". S nadšením a radostně se rozlévá melodie v tenorovém partu "Narodil jsem se s písněmi". V tomto okamžiku tenora podporují orchestr a sbor - soprán, tenor a alt. Barvy jsou jasné, bas ve sboru úmyslně chybí. Text ve sboru není, zpívá se brumendo s vokalizací samohlásek "u" a "a". Druhá část "Básně" je věnována porevolučnímu období, těžké době občanské války. První dvě spojené čísla v této části ztělesňují objektivní realitu s epickými a kontrastními obrazy.

38

V písni "1919 …" se opět rodí obraz rodné vesnice, prázdných polí, plýtvání a ničení během války. Dramatické Adagio je napsáno v pochmurné a dramatické tónině - e-moll. Hudba začíná výbušně (tutti, sff ) hustým a silným zvukem krátké orchestrální předehry. Její hlavní téma je vnímána jako národní smutek, hořký osud. Poté nastupuje celý čtyřhlasý sbor s pláčem a sténáním: "Ach, ty, modrá palisádo! V naší zemi není nikdo šťastný“. Sbor zní ff, dramaticky, melodická linka se těžce opírá o každý tón (marcato).

Stručná melodie graduje k výkřiku zoufalství v

dynamice fff , hořký pláč národu zní bez slov.

39

V této části se skladatel velmi přiblížil k tradicím Modesta Musorgského, ve scéně pláče Jurodivého se sborem při katedrále Vasilije Blaženého. Druhá sloka je napsaná v jiné obrazové a emocionální sféře. Zpívá pouze ženský sbor. Alty ticho zpívají hlavní téma písně a soprány jim odpovídají

v

dynamice ppp "Opuštěné sady, opuštěné chaty, louky nepokosený".

Poslední verš "Kde že teď člověk najde útočiště?" znovu zní výbušně a dramaticky.

40

Píseň "Rolničtí chlapci" je ztělesněním obrazu venkovské chudoby, která se odvážně a statečně postavila na obranu sovětské moci na straně Rudé armády. Báseň Sergeje Jesenina využívá rytmus oblíbené písně

z období občanské války

"Jablíčko":

Skladatel se chytil "nápadu" básně a zkomponoval hudební čislo na základě sborové písně s tancem. Žánrově je to vlastně častuška12. V této častí Adagio se nahradilo Allegretto vivo v E-dur s radostným zvoněním v orchestru (triangl, klavír, zvonky)a pokračujicím rytmickým pohybem. Hučení orchestru imituje harmoniku. Spolu s hlavním tematem nastupuje i téma vedlejší. Je to námět pochodu, ve kterém hlavní roli v orchestru hrají dřevěné a bicí nástroje.

12

Krátká ruská satirická píseň obvykle improvizovaného obsahu s náměty zpravidla milostnými,

sociálními či agitačními.

41

Finální sloka je výsledkem celého čísla:

Další dvě části básně jsou závěrečné. Píseň "Já jsem posledním básníkem vesnice" je smutný monolog a lyrické vyznání básníka .Toto číslo je jednou z nejtragičtějších částí "Básně". Hlavní hrdina je soustředěn na sebe, koncentrován na bolesti, uvažuje o vlasti a osudu. Skladatel ještě více posiluje dramatismus hudby pomocí kontrastu s předchozí části. Skladatel komponuje deváté číslo pro sólistu s orchestrem a sborem bez slov. Je to žalostné rozloučení básníka se starým selským světem.

42

Protáhlá melodie v pp zní jakoby "pro sebe". Tempo je pomalé – Largo, s poznámkou skladatele "smutně a rezignovaně". V hudbě je slyšet intonační a emocionální spojení s první písní básně "Ty jsi můj kraj opuštěný …"V orchestru se objeví truchlivé akordy napodobující zvuk pohřebních zvonů (harfa, celesta, dechové nástroje). A v repríze, kdy sólista pohřbí písni básníka, spolu s orchestrem zaznějí těžké údery opravdového zvonu a vstupuje sboru beze slov "Oh.. mm!... ", který symbolizuje rekviem, rozloučení básníka se životem. Výkon a tragická krása této části díla jsou výjimečné. Píseň "Nebe - jako zvon..." tvoří druhé finále, stručné Largo maestoso. Je to prohlášení symbolu víry v život a slavení nových ideálů "Bratrství lidí na celém světě". Majestátně zní poslední část básně:

43

Sbor zpívá refrén, založený na krátké, ale velmi epické a majestátní melodii. Obrovskou roli hraje i orchestr. V něm vykresluje obraz slavnostního zvonění zvonů. V partituře, stejně jako v předchozí části, skladatel používá opravdové zvony. Harmonická faktura také pomáhá vytvořit slavnostní zvonění. Finále se začíná hned ff a ke konci dynamika vyrůstá až na fff. Celá hudba je majestátní a triumfální, prohlašuje novou radostní éru v životě národa. "Báseň pamětí Sergeje Jesenina" je jedním z nejlepších děl ruské hudby sovětského období. Je inspirována láskou k rodné zemi a lyrickým tematem poezie Sergeje Jesenina. Georgij Sviridov také odhaluje důležitý námět Sergeje Jesenina: téma básníka, rodné země, národu a revoluce. Ve svém díle skladatel ukazuje tragičnost trápení a zážitku ruského lidu. Hudba Sviridova je jednoduchá, avšak expresivity.

Ve

své

básni

skladatel

používá

vznešená až na vrchol citové různé

výrazové

prostředky

charakteristické pro lidovou hudbu: kvartovo-kvintové a tříchodové nápěvy, diatonické a pentatonické ladění, variabilní rytmus a imitace v orchestru.

44

4. Georgij Sviridov a Alexandr Blok

Georgij Sviridov měl vždy velkou zálibu v čtení poezie Alexandra Bloka (1880-1921). Poprvé použil jeho básně ještě jako mladý student. Nejvíc ho zaujali Blokovy básně, které se námětově spájeli s městem Petrohrad, městem, které Sviridov tak vášnivě miloval. Téma Petrohradu se objevovala v hudebních kusech Sviridova v celé jeho tvůrčí kariéře. Zařazujeme tady hudební kusy

kantátu

"Petrohrad" a "Loučení s Petrohradem", zařazené do cyklu čtyř kantát pod názvem "Píseň Ruska" a v zralém věku složený cyklus "Peterburg" pro baryton a klavír. V soukromých poznámkách Sviridova se dochovaly záznamy pod názvem „materiál“. Poznámky obsahovali více než dvacet básní Alexandra Bloka, které chtěl Sviridov zhudebnit, nakonec však udělal jen určitý výběr.

4.1. Historie vzniku vokálního cyklu "Peterburg" Vokální báseň pro hlas a klavír "Petrohrad" psal Georgij Sviridov téměř 20 let. Báseň byla dokončená teprve v roce 1995 speciálně pro duo Dmitrij Hvorostovského a Michaila Arkadieva. Světová premiéra se konala v Londýně ve Wigmore Hall v květnu 1996 za přítomnosti autora. Hudební cyklus „Peterburg“ zahrnuje Blokovy básně, které byly napsané v období od ledna 1901 do září 1914. Básně popisují jedny z nejdramatičtějších období v ruské historii. Tato éra zahrnuje velmi dramatické události revoluce z roku 1905, začátek první světové války, vyjadřují touhu zvrátit osud Ruska a Evropy. Jsou plné smutku, subjektivních nálad a dojmů autora. Kromě toho, prvních patnáct let dvacátého století se vyznačovalo také rozkvětem ruské kultury a ruského hospodářství. V tom období vzniká takzvaný "Stříbrný věk“ ruské poezie, hudby, umění, architektury a ruské filosofie. Blokova poezie byla plná předtuch a předpovědí nadcházející revoluce z roku 1917.

45

Název cyklu „Peterburg“ má také silnou návaznost na stejnojmenný román ruského spisovatele Andreje Belova. Sviridov se snažil vybrat z Blokových veršů takové pasáže, které by se co nejvíce přiblížily představě, kterou v sobě nosil po přečtení Belova díla (myšlenky Petrohradu jako mýtu, kombinace lásky a nenávisti ve velkém městě. V cyklu písní se objevují dvě hlavní témy. Téma "krásné dámy" a apokalyptické téma.

4.2. Hudební analýza vokálního cyklu "Peterburg" Sviridův cyklus básní se skládá z devět písní. Číslo 9 je zde myšleno symbolicky. Cyklus otevírá píseň "Fluger" (původní Blokova báseň nesla jméno "Mojí mamince"). Tato píseň slouží jako prolog k celému cyklu a zobrazuje neustálý kolotoč času, nekonečný a mlhavý, rozlévající se po nebeských dálavách. Hudba nás svým pulsem nás uvádí do proudu světové energie, kosmického prostoru a extáze osamělosti. Odráží jakoby plameny bájné Valhally, které jsou výsledkem Blokova obdivu Wagnerových námětů. Sviridova hudba je však velmi daleko od estetiky Wagnera, o to výraznější se nám tak toto spojení může zdát.

46

Druhá píseň -"Zlaté pádlo“ vykresluje obraz „neznámé dámy“. Samozřejmě obraz je myšlený jako variace na mystické téma „cizinky“. Motivy bílých šatů a posledního requiem přichází téměř nepostřehnutelně tak, jako téma nevěsty a podivně související téma smrti. Je důležité zmínit, že G. Sviridov byl známý v 30. letech v okruhu lidí, kteří znali spisovatele Bloka. Kromě toho, pro skladatele podle jeho vlastních slov, byly důležité vzpomínky na procházky v místech, které preferoval i Alexandr Blok. Třetí skladba cyklu objasňuje smysl předešlé hudební básně „Zlaté pádlo“. Skladba se jmenuje "Nevěsta" a nese s sebou celou řadu symbolických idejí. V této básni je skutečný-reální ženich (básník) v rakví a reální nevěsta, která na pohřbu kráčí za rakví své lásky. Blok se v básni ztotožňuje s postavou ženicha, vidí v něm sám sebe, cítí předtuchu smrti. Nevěsta je tatáž žena, která je jako ve "Zlatém pádle" vnímána jako cizinka. Nevěsta v básni má však i jiného přítele- Krista. Tento mystický motiv v sobě spájí symboly církve jako nevěsty a obraz Máří Magdalény.

47

Tyto symbolické obrazy skladatel využívá i v budoucnosti. Táto báseň epicky vyvrcholí obrazem, kdy se pochod za rakví mění na Kristovu cestu na Kalvárii. Čtvrtá píseň "Hlas ze sboru" je grandiózním obrazem

apokalyptického

proroctví, které předpovídá problémy pro ruský národ a lidstvo jako celek. Můžeme říct, že tento obraz byl víc než-li symbolický, protože báseň byla dopsána v únoru 1914, tedy několik měsíců před začátkem první světové války.

Další skladba – "Jsem přibitý k barovému pultu"(Ja prigvažďon k traktirnaj stojke) má lyričtější charakter. Je zkomponována v žánru minimalistické písně a odkazuje na tradici městských písní a moderního minimalismu.

48

Sviridov jako vždy v jednoduchosti odhaluje skrytý význam, slova "... a ty jsi moje duše duše neslyšící ... opilá opilá opilá zní jako křik lidské osamělosti tváří v tvář smrti a opuštěnosti před Bohem.

49

"Vítr přinesl z dálky" je jediná píseň v básni, s výjimkou básně „Fluger", která je napsaná v durové tónině. Je vnímána jako lehké intermezzo, ale také i pomalý úvod k poslednímu číslu „Peterburgská píseň". V této skladbě ukázal Sviridov svou mistrovskou práci s harmonií a rytmem, který ukazuje na rytmický vzorec Sarabandy. Tento rytmický a harmonický vzor odkazuje na rychlé Sarabandy G.F. Händela. Pro skladatele zde byla důležitá slova "... v kousku dalekého nebe se rozzářilo světlo."

Sviridov měl rád jara v Petrohradu a symbol "otevřeného nebe" je jeden z jeho nejsilnějších zážitků. Motiv nekonečného nebe, kde píseň zaznívá v prostoru naznačuje rytmické ostinato, a málo zřetelný motiv lásky spájí tuto píseň s písní "Fluger". "Petersbugská píseň", je jedinou rychlou písní cyklu, má formu nádherného no zároveň tragického valčíku. Osamělost, naděje, láska a zoufalství jsou zde přetaveny

do

dechberoucí jednoduchosti. Opět zde skladatel využívá symboly

"bílých šat " a „neznámé cizinky“. úzkostného čekání a přítomností smrti.

50

Symboly jsou vnímány jako ztělesnění

Poslední dvě písně lze chápat jako epilog všech vokálních básní. Slova slavné Blokovy básně "Narodil se v hluchých létech ", v současné době zní až bolestně pravdivě. V skladbě se opakuje návrat apokalyptického tématu. Stejný motiv je ztělesněn v poslední písni cyklu – "Bohorodička ve městě", kde opět jednoduchost výrazu propojí tvorbu kompozičně zralého Sviridova s hudebním minimalismem. Skladba v sobě nese jakoby souhrn všech symbolů, které byly použity v předcházejících skladbách - cizinka, nevěsta apod. Tyto symboly jsou přetaveny do jedné osoby „Panny Marie“, která zároveň dále symbolizuje ještě obraz „Příchodu Krista“. Kristus je zde stělesněn jako malý chlapček s bílou čepicí na hlavě, držící za ruku Pannu Marii. Kristus s Panou Marií kráčí do „černého města“, aby tam na sebe vzal hříchy světa.

51

Cyklus básní "Peterburg" Georgije Sviridova je sice kompozičně řešen jednoduše, nese však v sobě důležité a globální myšlenky tragédie města, světa, století a svojí originalitou navazuje na existující více než dvě století.

52

velké tradice ruské skladatelské školy

Závěr

Georgij Sviridov byl jednou z nejvýznamějších skladatelských osobností ruské hudby 20. století. Jeho kariéra trvala více než šedesát let. Bude navždy pamatován pro svoje životní heslo „Čas, kupředu!“ Ačkoli jeho tvorba obsahuje i instrumentální díla, nejdůležitější přínos tohoto skladatele spočívá ve vytvoření nádherných vokálních kusu. Hlavní inspirací pro svoji tvorbu čerpal z klasické literatury, ruské lidové tvorby a poezie. Jeho hudba byla mimořádně oblíbená mezi širokou veřejností a jeho současníky. Na základě analýzy hudebních skladeb můžeme konstatovat, že cíle stanovené na začátku diplomové práce byly dosažené. Analýza šesti písní odhaluje kompoziční syntézu slova a melodie, kterou skladatel obohatil použitím vhodných výrazových prostředků. Sviridov sjednocuje všech šest zdánlivě nesourodých děl společnými tématy za pomocí leitmotivů: téma melancholie, samoty a cesty. Georgij Sviridov dokázal za pomocí jednoduchých prostředků vytvořit nezapomenutelné hudební dílo. Jeho romance, písně, vokální poémy jsou úspěšně interpretovány na celém světě takovými umělci jako Irina Archipovová, Jelena Obrazcovová, Dmitrij Hvorostovskij, Aleksandr Vedernikov, Jevgenij Nesterenko a další. Skladatel některým umělcům své cykly věnoval, nebo je pro ně napsal. V průběhu své skladatelské kariéry byl oceněný mnohými prestižními cenami včetně státní ceny SSSR v roce 1946, 1968, a 1980, Leninovy ceny (1960), a získal také titul národní umělec SSSR (1970). Byl tak oceněn nejvyšším vyznamenáním pro ruské umělce, následně byl jmenován i čestným občanem Moskvy. Sviridov glorifikoval své milované Rusko tak, jako nikdo před ním. Láskou naplněná díla vyvolávají u publika srdečnou odezvu. „Hudba pro všechny!“, to bylo to, o co se Sviridov snažil po celý život. Doufám, že jeho skladatelský odkaz bude ještě dlouho žít dál, aby se jeho hudba mohla šířit nejen po ruské zemi, ale také po celém světe.

53

Použité informační zdroje 1. Белоненко А. С. Музыкальный мир Георгия Свиридова. - М., Советский композитор, 1990. 2. Бэлза И. Ф. Пушкин и Мицкевич в истории музыкальной культуры. - М., Музыка, 1988. - str. 205-207. 3. Блок В. М. Русская и советская музыка. - М., Просвещение, 1977 – str. 188194. 4. Воробьева Т. Ю., Ефимова И. В. И музыка и слово. О творческом методе Г. В. Свиридова. Красноярск 2002. - str. 8- 22. 5. Винокур Н. Г. Пушкин в музыке. - М., Советский композитор, 1974 6. Григорьева А. В. Музыка России. - М., Советский композитор 1982 – str. 114127. 7. Гринберг М. А. Советская музыка. - М., Советский композитор, 1956 – str. 151-161. 8. Громова В. Композиторы - лауреаты ленинской премии. М., Знание, 1971 – str. 89-102. 9. Долинская Е. Б. О русской музыке XX века (60 - е - 90 - е годы). - М., Композитор, 2004. - str. 12 - 17 10. Друскин М. Советская музыка. - М., Советский композитор, 1956 - с 144 11. Дурандина Е. Е. Отечественная музыкальная литература 1917 - 1985 - М., Музыка, 2002. - str. 151-208. 12. Задерацкий В. В. Музыкальный современник / Синтез музыки и поэзии. М., Советский композитор, 1987. - str. 242-265. 13. Золотов А. А. Книга о Свиридове. - М., Советский композитор, 1983. - str. 119-129. 14. Измайлова Л. П. Посвящается Пушкину. Музыка России. - М., Советский композитор 1982 – str. 114-127. 15. Музыка в школе. Научно - методический журнал. №5 2010 16. Персон Д. М. Георгий Васильевич Свиридов. - М., Советский композитор, 1974 17 Полякова Л. В. Вокальные циклы Г. Свиридова. - М., Советский композитор, 1971 – str. 3-18 18 Полякова Л. В. Курские песни Г. Свиридова. - М., Советский композитор, 1970. - str. 7 до 26 19 Сборник докладов X музыкального фестиваля имени Г. В. Свиридова «Свиридовские чтения». - Курск, Росинформресурс, 2008. - str. 151-170.

54

20 Свиридов Г. В. Романсы и песни для голоса и фортепиано. - М., Музыка, 1975. - str. 11-35. 21 Свиридов Г. В. Сочинения для хора. М., Музыка, 1990-е годы. 22 Сохор А. И. Георгий Свиридов. - М., Музыка, 1964. - str. 5 -7. 23 Тараканов М. Е. Музыкальная культура РСФСР. - М., Музыка, 1987-ом 24 Цендровский В. Музыка и современность / О гармонии Свиридова. - М., Музыка, 1967. - str. 118-159.

Videozáznam 25. https://www.youtube.com/watch?v=AyMbNB2cuGc Sviridov poéma pamětí Jesenina č.1-4 Солист Руслан Юдин (тенор).Оркестр "Москва". Хор кафедры академического пения МГИМ им.А.Г.Шнитке п/у Е.Наумовой

26. https://www.youtube.com/watch?v=HGXroCKw6bA Sviridov Poéma pamětí Jesenina Complette оркестр Нижегородской государственной филармонии, хор ННГУ, Солист Павел Полянинов. Дирижер - Денис Кирпанев.

27. https://www.youtube.com/watch?v=2IYQLyWL-TE Sviridov písně na básně Puškina исполнении Е.Образцовой романсы и песни Г.Свиридова на стихи А.Пушкина, А.Блока, Б.Корнилова, С.Есенина, А.Прокофьева, М.Исаковского. Партия фортепьяно Г.Свиридов. В

28. https://www.youtube.com/watch?v=c-iVyIPKLCI Sviridov vokální cyklus Peterburg Дмитрий Хворостовский - Георгий Свиридов - Вокальный цикл "Петербург" (Альбом 2007)

Notový záznam http://www.notarhiv.ru/ruskomp/sviridov/spisok.html http://notes.tarakanov.net/voksolo.htm

55