FESTIVALOVÉ /3 NOVINY
54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 23. ČERVNA 2012
Písničkář na hranách stylů Lístky na Jaromíra Nohavicu byly hned pryč Jaromír Nohavica patří bezesporu k nejlepším českým textařům. Populární písničkář vystoupí na festivalu v cyklu přesahových koncertů Na hranách stylů. Jeho hostem bude varšavský akordeonista a klavírista Robert Kuśmierski.
MISTR SLOVA. Jaromír Nohavica je nejen skvělý písničkář, ale také textař, překladatel a libretista.
Mozart podle Nohavici Jaromír Nohavica je všem známý hlavně jako písničkář a vynikající textař. S operou si ho většina lidí nespojuje. Přitom přebásnil tři slavné opery - Così fan tutte, Dona Giovanniho a Figarovu svatbu. Operní soubor Národního divadla moravskoslezského měl to štěstí, že si mohl jako první otestovat Nohavicova libreta. Zpívají se zcela jinak než původní překlady. „Původní překlady z meziválečného období byly o zlomení krku i jazyka. Nohavica dokázal, že i operní čeština může být zpěvná a pohodová,“ říká dramaturg Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský. Zvládnout takový kolos, jako jsou libreta k Mozartovým operám, není jen tak. První libreto přebásnil Jarek Nohavica pro operní soubor Národního divadla moravskoslezského v roce 1996. Šlo o operu Vampýr skladatele Heinricha Marschnera. O deset let později
měla v Nohavicově překladu premiéru Mozartova opera Così fan tutte. Tehdy začala spolupráce mezi NDM a Nohavicou na přebásnění Mozartových oper, ke kterým napsal libreto básník Lorenzo da Ponte. Po Così fan tutte následoval Don Giovanni (2007) a Figarova svatba (2009). „Uvědomuji si, jak nádherné je, že mě potkalo štěstí poznat zblízka Mozartovy opery,“ říká Jaromír Nohavica. Možná se do budoucna dočkáme ještě dalších překladů. „Práce to byla úžasná, ale nemyslím tím její výsledek, protože vím, že jsem se dopustil několika chyb, které časem opravím já, nebo jiní,“ přiznal Nohavica. Nohavica i ostravská opera získali za Mozarta řadu cen. Za přebásnění libreta opery Così fan tutte získal zpěvák už v září 2006 Stříbrného Orfea. Překlad získal i cenu Sazky a Divadelních novin. (pro)
Nohavicovy koncerty bývají beznadějně vyprodané. Výjimkou není ani ten na Smetanově Litomyšli. Jeho písně jsou křehké i drsné. Rozesmutní i pobaví. Jeho zpěv je osobitý. Mnohé písně dávno zlidověly. „Je to mnohovrstevnatá osobnost – muzikant, básník. Zařazení do cyklu Na hranách stylů je úplně vypovídající,“ vysvětluje dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský. Vedle písničkáře se objeví také vynikající polský akordeonista Robert Kuśmierski. Za doprovodu kytary a heligónky Nohavica představí většinu nejznámějších písní ze svého třicetiletého koncertního vystupování. Zazní i skladby z připravovaného nového alba. Jako první z českých písničkářů se stal na konci loňského roku nositelem ceny Premio Tenco, která je již několik desítek let udělována v rámci Festivalu autorských písní v italském San Remu. Kateřina Prouzová
Generální partner festivalu
Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund
hvězda festivalu
Nezlobte se, ale nádobí mýt opravdu Na své prsty si houslový virtuóz musí dávat pozor Do Litomyšle přijel Pavel Šporcl. Hrál na podladěné housle. Prozradil pár pikantností na barokní skladatele. A hlavně opět dokázal, že bezesporu patří mezi nejlepší české houslisty. Když byl Pavel Šporcl ještě dítě, řízl se na festivalu pro mladé talenty Concertino Praga při krájení pomeranče do prstu. Vůbec tenkrát nevěděl, jestli bude moci hrát. Byl z toho dost vyděšený. Naštěstí všechno dobře dopadlo a mladý virtuóz si získal srdce posluchačů i se zraněným prstem. Poranit si prst musí být pro houslistu velmi nepříjemné. Na co všechno si musíte dávat pozor? Na všechno, co by mohlo prsty zranit. Řezání pomeranče tenkrát nebyla úplně nejlepší věc. Vím, že to byl malíček. Nebylo jisté, jestli ten koncert zahraji. Houslista by se měl vyhnout řezání a štípání dřeva, mytí nádobí, hraní míčových her, především typu volejbal a basketbal. Mohl bych o tom mluvit klidně i hodinu. Na druhou stranu, kdybych si měl dávat úzkostlivý pozor, tak bych se z toho asi zbláznil. Tvrdím, že všechno se má dělat s mírou. Pokud je nějaký houslista vášnivý volejbalista, tak by si s určitou opatrností mohl zahrát. Například já mám rád tenis. A nedokážu si představit, že by mi tahle hra měla zmizet ze života, přestože se na kurt dostanu třikrát čtyřikrát do roka. Ano, jsem opatrný a na ruce si dávám pozor. Teď jsme na litomyšlském zámku, okolo nás je stavba. Můžu vyjít ven, uklouznout na bahně a zlomit si ruku. Koneckonců nedávno jsem spadl ze schodů a přelomil si housle. To jsem taky neplánoval. Člověk nikdy neví, co se stane. Stalo se vám někdy, že jste kvůli úrazu nebo nemoci delší dobu nemohl hrát? Musím to zaklepat, naštěstí se mi to nestalo. Za celou svou kariéru jsem zrušil pouze dva koncerty, kdy mi bylo tak zle, že jsem vážně nemohl vyjít na jeviště. My umělci jsme ale známí tím, že i kdybychom měli na tom pódiu zemřít, tak tam prostě jdeme a ten výkon odevzdáme, protože je nám líto publika. Přišlo, těšilo se a mělo by jít domů spokojené. Dokud je to v lidských silách, jdeme do toho. Naštěstí se mi to nestává často, že bych musel jít přes nějakou nepohodu. Jsem rád, když můžu někoho potěšit svou hrou. Letošní Smetanova Litomyšl nabízí hodně barokní hudby. I vy jste přijel s ní přijel. Přesto jste si nevzal historické housle, ale své novodobé. Ano, opět jsem přijel se svými normálními
2
HOUSLOVÝ MÁG. Pavel Šporcl zahral s podladěnými houslemi.
modrými houslemi a moderním smyčcem. Ale ty housle podlaďuji, a tím se přizpůsobuji baroknímu ladění. Moji kolegové z The Czech Ensemble Baroque Orchestra samozřejmě dobové nástroje mají. A také jsou podladěné. Musím se přiznat, že ladit o půl tónu níž je pro mě dost složité. Mám absolutní sluch. Všechno slyším jinak, než jak dávám prsty na hmatník. Je to náročné, proto mám na jevišti noty. Ale barokní hudbu mám velice rád. Do této doby jsem měl na repertoáru především díla Johana Sebastiana Bacha a Antonia Vivaldiho. Díky festivalu jsem ho rozšířil o další italské
foto František Renza
a francouzské skladatele. Těší mě, že projekt La Folia zazněl v premiéře právě na Smetanově Litomyšli. Co říkáte šarvátkám mezi příznivci toho autentického a moderního pojetí barokní hudby? Neberu je v potaz. I když máte moderní nástroj, můžete použít historické ladění. Všechno se dá zvládnout. Jsem příznivec autentického pojetí. Muzikanti, kteří tak začali hrát, přinesli do hudby spoustu nového. Ale je tu také určitý vývoj. Já sám už nikdy nebudu hrát tak, jak se hrálo před dvaceti
nemůžu, říká Pavel Šporcl za všech okolností třiceti lety. Dnešní interpretace je jiná. Starší muzikanti s tradičním přístupem s tím mohou mít problém. Ale já jsem člověk, který se snaží mít otevřenou mysl a zkoušet nové věci. To je také důvod, proč jsem se pustil do takového projektu, který jsme tu provedli. Během prvního koncertu jste měli horké letní počasí. Druhý doprovázel déšť a značná vlhkost. To může přinášet dost problémů. Mně ani ne, protože mám své moderní housle. S těmi barokními nástroji je to už horší. Používají se na ně střevové struny a ty se hodně často rozlaďují, když je větší vlhkost. Potom nástroj i ladění hodně pracuje. Rozmary počasí mají v sobě mimochodem také hudební náboj. Když jsem tady před dvěma lety hrál s cikánskou kapelou Romano Stilo, v průběhu večera hodně hřmělo. Mělo to atmosféru. Škoda, že nám letos nehřmělo při Vivaldiho skladbě Bouře na moři. Před dvěma lety hřmělo hlavně v hledišti. Diváci byli nadšení. Není to jen hudbou, ale i tím, jak pracujete s publikem. Je pro vás komunikace s diváky hodně důležitá? Určitě ano. Je to jeden z důvodů, proč si koncerty uvádím sám. I kdybych měl říct třeba jenom „dobrý večer“. Už jenom tím se ta atmosféra najednou rozjasní a je úplně
jiná, než kdybych jenom přišel, soustředil se na skladbu, zahrál a odešel. Přišlo by mi to odtažité. Chci, aby atmosféra byla přátelská. A mým cílem je i posluchače něco naučit. Nejenom aby poslouchali hudbu. Řeknu jim něco o skladatelích, jejichž hudba zazní. Snažím se nabídnout něco vtipného nebo ze soukromého života, co by si zapamatovali. To, že někdo napsal čtyřiadvacet houslových koncertů, není tak zajímavé jako to, že byl rozvedený a měl devatenáct dětí. Jsou to věci, které patří ke skladatelovu životu a i k baroku. Baroko bylo plné emocí a odráželo se to v hudbě i životě. Musím říct, že oba festivalové koncerty byly úspěšné. Na konci jsme měli standing ovations. Je jasné, že to nemohlo bouřit, jako před dvěma lety. Ale atmosféra byla velice vřelá. Ozvalo se mnoho výkřiků bravo. Když mluvíte o soukromém životě hudebníků, co se bude za sto let říkat o vás? Měl modré housle a začínal s šátkem na hlavě? To by bylo fajn, protože jinak je můj život celkem nuda. Snažím se vyhýbat veškerým skandálům. Chci žít takový život, abych se za něj nestyděl a nedělal ostudu svým blízkým, především rodičům. Myslím si, že mě vychovali dobře a já bych nerad, aby na ně padal nějaký stín. Nejsem žádný svatý, ale snažím se to nedávat příliš veřejně najevo. Mám svoje soukromí a mám ho rád. Kateřina Prouzová
Pavel Šporcl • Narodil se 25. dubna 1973 v Českých Budějovicích. • S manželkou herečkou Barborou Kodetovou se ve svém mlýně u Benešova stará o tři dcery a pět koček. • Patří k nejvýraznějším českým houslistům světového renomé. Proslavila ho nejen mistrovská hra, ale i neformální projev. Širokou veřejnost mimo jiné zaujal šátkem, se kterým vystupoval, a modrými houslemi. Na koncertech posluchače baví nejen skvělou hrou, ale i vtipnými „hláškami“ a komentáři mezi skladbami. • Na housle se začal učit hrát v pěti letech v českobudějovické Lidové škole umění. A už po pár měsících měl první vystoupení. „Hrál jsem asi písničku Sedí liška pod dubem,“ svěřil se virtuóz médiím. • Po studiích na pražské konzervatoři odjel pilovat své houslové dovednosti do USA. Po návratu do České republiky dokončil svá studia na AMU. • Během své kariéry získal řadu ocenění. První ceny začal sbírat, když mu ještě nebylo ani dvacet. V roce 1992 se stal laureátem soutěže ARD Mnichov.
Jak hrát baroko? To je otázka, která dokáže mezi muzikanty rozvířit emoce Má se historická hudba hrát na původní nástroje a v původním ladění? Nebo je lepší ji předělat podle současných zvyklostí? Tato témata jsou mezi hudebníky předmětem nejrůznějších sporů. „Autentická interpretace zohledňuje způsob hraní a zpívání platný v době vzniku díla. Jak to tenkrát bylo, se ví díky hudebním traktátům, které se psaly téměř jako průvodní listy významných děl nebo hudebních epoch,“ vysvětluje umělecký vedoucí The Czech Ensemble Baroque Orchestra Roman Válek. Jak název souboru napovídá, patří k zastáncům dobového nastudování. Prostřednictvím rozsáhlé literatury dosti přesně víme, na jaké nástroje se v baroku hrálo, v jakém ladění, tempech, jak se artikulovalo a další podrobnosti. I naprostý laik pozná rozdíl mezi historickým a moderním pojetím. „Soubor interpretující autenticky má barevnější zvuk. Každý jednotlivec hraje expresivně, s vysokým nasazením a espritem,
který s sebou nese i virtuóznější tempa,“ vysvětluje Válek. U zpěváků je celá škála forem historického zpěvu od gregoriánského chorálu po bel canto. Funkce sboru je zřídka masová. Malý počet zpěváků zpívá jak sóla, tak sborové části. Jak to kdysi bylo, víme nejen o hudbě barokní, ale i klasicistní nebo romantické. „Existují světové soubory interpretující dokonce romantismus a hudbu počátku 20. století v duchu zmíněné interpretace a výsledky jsou pozoruhodné,“ říká Válek. Trend je jasný. Přívrženci dobového pojetí nabývají geometrickou řadou. „Dnes už Bacha téměř nikdo nenatáčí na současné nástroje. A to je dobře, protože Bach by neměl znít jako Dvořák. Odpůrci autentické interpretace o ní většinou nic nevědí. Snaží se naše snažení bagatelizovat, zlehčovat a odsouvat do archivních šuplíků,“ myslí si Roman Válek a dodává, že nejlepší odpovědí je dramaturgie světových festivalů, koncertních a operních scén. Pro ně se stává dobové nastudování samozřejmostí. (pro)
Hana Fleková ovládá hru na cello i gambu.
3
koncert na přání
Hej rup, Život je jen náhoda. Ožívá T Pardubičtí filharmonici představí slavné písně O
NEROZLUČNÁ TROJKA. Jaroslav Ježek, Jan Werich a Jiří Voskovec. Nespojovala je jenom práce, ale i přátelství .
Nádvoří litomyšlského zámku se promění v Tmavomodrý svět. Čarovat budou nejslavnější písně i orchestrální skladby z divadelních her a filmů legendární trojice Jaroslav Ježek, Jan Werich, Jiří Voskovec.
4
foto archiv
Koncert na přání se letos koná opět dvakrát. V neděli 24. a v pondělí 25. června. Komorní filharmonie Pardubice, swingový orchestr Zatrestband, sbor ReBelcanto a sólisté zanotují známé melodie skladatele Jaroslava Ježka. Celý večer bude řídit dirigent Marko Ivanović.
Legenda spojená s V+W Objevitel moderní české jazzové a taneční hudby, i takové přízvisko se pro Jaroslava Ježka vžilo. Jméno Jaroslava Ježka má v názvu i jedna z pražských konzervatoří věnující se výuce populární hudby i Ježkova tak oblíbeného jazzu. První vlaštovkou dlouholeté spolupráce Ježka s legendami Osvobozeného divadla Voskovcem a Werichem se stala písnička Tři strážníci z roku 1928. „Byla v ní autorská solidarita, svízele našeho řemesla, premiérové ovace, fašistické demonstrace a nakonec i společný odjezd za oceán. Tři strážníci byl pro nás obraz věr-
nosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli,“ zmiňoval význam legendární písně Jan Werich. Text písně Werichova slova dokládá: „Strážníci tři, byli v rozepři, kdo zůstane hlídat na strážnici. A že se nepohodli, neměli pohodlí. Před strážnicí stáli plačící, na ulici sami tři strážníci.“ Třemi strážníky byli Ježek, Voskovec a Werich a opuštěnou strážnici Československo. Tato trojice roku 1939 emigrovala do Spojených států amerických. Na vině bylo uzavření jejich svatostánku, Osvobozeného divadla, fašisty. Ježek ještě během války zemřel, dožil se pouze pětatřiceti let.
Na festival přijíždí dva orchestry mladých hudebníků
Bohemia Balet zatančí to nejlepší ze své tvorby
Smetanovým domem se ponesou verše Emy Destinnové
Letošní Smetanovu Litomyšl navštíví dva mládežnické soubory. Prvním byl Greater Dallas Orchestra z USA. Druhým bude Kanagawa University Symphonic Band z Japonska.
Co mají společného Chopin, Dvořák a Spirituál kvintet? Jejich hudbu si vybral taneční soubor Bohemia Balet pro své vystoupení v Litomyšli. Nabídne tak to nejlepší ze svého repertoáru.
Ani letošní dramaturgie nezapomíná na spojení mluveného slova a hudby. Svůj přednes nabídne Soňa Červená. Nástrojů se chopí Pražská komorní filharmonie. Jako sólista vystoupí barytonista Ivan Kusnjer.
Hudebníci z Dallasu nabídli publiku především Musorgského Obrázky z výstavy. Soubor má členy pouze do osmnácti let a letos slaví čtyřicet let své existence. Něco jiného předvedou jejich kolegové z Japonska. Koncert předního japonského mládežnického tělesa dechových nástrojů z Jokohamy uvede v české premiéře Modlitbu č. 1 Dirge. Jedná se o žalozpěv pro orchestr, který je věnovaný hirošimské tragédii. Složil ho Masaru Kawasaki. (pro)
Bohemia balet je soubor Taneční konzervatoře Praha. Jeho členy jsou studenti a absolventi školy. Pracují s nimi mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. Pod litomyšlskými tanci jsou podepsání například umělecký ředitel baletu Národního divadla Petr Zuska či Kateřina DedkováFranková. Ambiciózní soubor mladých tanečníků se vyznačuje nejen technickou vyspělostí, ale i radostí a entuziasmem na scéně. (pro)
Na programu je hudba W. A. Mozarta, Sylvie Bodorové, Jiřího Pauera a Otomara Kvěcha. Zazní texty A. P. Čechova nebo F. Kafky. Diváci také uslyší zapomenuté verše operní zpěvačky Emy Destinnové v melodramu Bouře a klid. Právě Soňa Červená navrhla skladateli Otomaru Kvěchovi, aby z básní udělal melodram. Do skladatelova hudebního rukopisu vstoupila také tři témata z Bizetovy Carmen, která patřila k životním rolím jak Emy Destinnové, tak Soni Červené. (pro)
mavomodrý svět Jaroslava Ježka svobozeného divadla
VÁŠNIVÝ JAZZMAN. Jaroslav Ježek propadnul jazzové hudbě celým svým srdcem.
Voskovec se do Československa vrátil jen na pár let do únorového převratu a pak znovu emigroval do USA, zatímco Werichovi se podařilo v ČSR. Muž mnoha profesí Jaroslav Ježek byl i dramaturgem a dirigentem, především ale proslul jako dvorní skladatel Voskovce a Wericha. Byl autorem hudby k naprosté většině jejich písní, z těch nejznámějších zhudebnil Tmavomodrý svět, Hej rup, Nebe na zemi, Píseň strašlivá o Golemovi, Šaty dělaj člověka, Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda nebo Babička Mary. Divadlo Ježek miloval, hudebně činný byl
foto archiv
ale také ve filmu. Byl autorem hudby ke snímkům Hej rup, Svět patří nám, Pudr a benzin, Peníze nebo život či U nás v Kocourkově. Ježek si velmi oblíbil také jazz, který objevil při návštěvě Paříže a toulkách tamními kluby a kabarety. Neméně významnými jsou ale i jeho díla na poli vážné hudby. V roce 1927 napsal Koncert pro klavír a orchestr. Téhož roku vznikla i Suita pro čtvrttónový klavír. Další významnou orchestrální skladbou byl Koncert pro housle a dechový orchestr, dodnes nedílná součást repertoáru České filharmonie.
Koncert na přání diriguje Marko Ivanović.
Boj se šedým zákalem Hudebně činný byl Jaroslav Ježek i přes těžký handicap, s kterým od mládí bojoval. Od šesti let trpěl šedým zákalem a jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal i spálu a skoro ohluchl. Veškerou možnou péčí a láskou Ježka v té době zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, pracující jako švadlena. Sestru Ježek také přiměl, aby mu ze své první výplaty přispěla na vytoužené piano. Sestra souhlasila a de facto rozhodla o dalším směřování svého bratra. Hudbě zasvětil už celý zbytek života. Kateřina Prouzová
Slovo generálního ředitele ČT Česká televize se jako jediná televize na českém trhu systematicky a programově věnuje vážné hudbě. V dnešní uspěchané době je důležité přinášet vážnou hudbu hlavně divákům mladších generací, kteří si většinou na její poslech nedokáží vyšetřit čas. Je to škoda, protože klasická hudba je kulturním dědictvím každého národa. Jestliže alespoň malou část dnešních teenagerů dokáže hudební vysílání ČT zaujmout a dokázat jí, že vážná hudba je i dnes aktuální, budu spokojen a poslání televize veřejné služby mohu v tomto ohledu považovat za naplněné.
ČT, jako hlavní mediální partner letošního 54. ročníku festivalu, nabídne divákům zpravodajský pořad Smetanova Litomyšl den po dni a dokumentární Ozvěny Smetanovy Litomyšle 2012. ČT také převzala záštitu nad vystoupením jednoho z nejuznávanějších operních pěvců dneška Thomase Hampsona a uvede záznam jeho koncertu. V první části večera zazní Dvořákova Symfonie č. 8 G dur Anglická, op. 88, ve druhé pak Lingua angelorum – světová premiéra písňového cyklu pro sólový hlas a velký symfonický orchestr k 400. výročí úmrtí Rudolfa II.
Skladatelka Sylvie Bodorová jej složila přímo pro barytonistu Thomase Hampsona, kterého doprovodí Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s dirigentem Christopherem Zimmermanem. Smetanova Litomyšl patří mezi nejvýznamnější hudební události v České republice. Jsem proto rád, že propojení televize veřejné služby a jednoho z největších festivalů klasické hudby u nás, mohu označit přívlastkem tradiční. Osobně si vážím práce organizátorů tohoto nesmírně náročného festivalu a přeji jim hodně zdaru v jejich počínání. Věřím, že diváci ve Smetanově Litomyšli i doma u obrazovek ČT prožijí velký hudební svátek plný uměleckých zážitků. Petr Dvořák, generální ředitel ČT
5
rozhovor
Strašidelná věž, sklepní chodby i nabl Nezapomeňte před koncertem navštív Dějištěm Smetanovy Litomyšle je krásný renesanční zámek, památka UNESCO. Jeho dveře jsou pro návštěvníky otevřené i během měsíčního festivalového maratonu. Co lidé najdou uvnitř? Kastelánka Jana Sehnalová zve na výstavu historických pokojíčků a domečků pro panenky nebo do zámecké věže na nová strašidla. Strašidelná věž, sklepní chodby i nablýskané komnaty. Nezapomeňte před koncertem navštívit litomyšlský zámek Dějištěm Smetanovy Litomyšle je krásný renesanční zámek, památka UNESCO. Jeho dveře jsou pro návštěvníky otevřené i během měsíčního festivalového maratonu. Co lidé najdou uvnitř? Kastelánka Jana Sehnalová zve na výstavu historických pokojíčků a domečků pro panenky nebo do zámecké věže na nová strašidla. Co nabízíte v této sezoně návštěvníkům? Navázali jsme na návštěvnicky velice dobře přijatou loňskou sezonu, kdy jsme se zaměřili na rodiče s dětmi. Letos pokračujeme, připravili jsme celou prohlídkovou trasu s názvem Byl jednou jeden domeček. Zatímco v loňském roce u nás lidé viděli výstavu historických hraček s příběhem, letos je to expozice historických domečků a pokojíčků pro panenky. Je rozprostřena po celém prohlídkovém okruhu vedle nábytkových instalací, které ukazují návštěvníkům bydlení šlechty v 18. a 19. století. Máme tady dohromady devadesát kusů těchto exponátů. Kde jste je pro tuto výstavu sehnali? V našem depozitáři nemáme ani jeden takový domeček. Instalaci jsme poskládali tak,
OTEVŘENO! Zámek je během festivalu otevřený, diváci mohou navštívit všech jeho pět prohlídkových okruhů.
že jsme oslovili jednotlivé sběratele. A od nich jsme si jejich „vymazlené“ exponáty půjčili.
holky; panenky, hračky, domečky, připravujeme pro příští rok něco, co bude bavit je. Ať se nechají překvapit.
Tak to je atrakce především pro holčičky. Nebo snad i kluci se zalíbením nahlížejí do domečků? Ani ne tak se zalíbením jako z donucení svých maminek. Ale mám dobrou zprávu pro pány kluky a tatínky. Po dvou výstavách, kdy jsme vystavovali věci spíše pro
Co nového se děje v zámecké věži? Obydlela nám ji nová strašidla. Vloni jsme měli prohlídkovou trasu pojmenovanou Komu straší ve věži. Měla velký úspěch. Návštěvnost nám stoupla osmkrát. I proto jsme se rozhodli, že budeme spolupracovat s profesionály. Z dílny, ze které pochází med-
Pocta Pernštejnům. Jak za 30 tisíc kop grošů pr Letošní ročník Smetanovy Litomyšle má podtitul Pocta Pernštejnům. Proč? Za kouzelnou atmosféru arkád, sgrafitovou výzdobu i skvělou akustiku nádvoří nádherného zámku, který večer co večer rozeznívají tóny klasické hudby, vděčíme právě slavnému českému rodu. Roku 1567 získal litomyšlské panství Vratislav z Pernštejna, habsburský diplomat a nejvyšší kancléř království Českého. Zámek, lépe řečeno, pozdně gotický hrad, který Vratislav obdržel, byl zcela zpustlý a poničený požárem, který město
6
zpustošil roku 1560. Přesto Pernštejn zvolil právě Litomyšl za své nové rodové sídlo. Vratislav, inspirován svými cestami po Evropě a zejména po Itálii, rozhodl se stavět své
ýskané komnaty. it litomyšlský zámek a my je povoláme, přijdou ho zachránit. Stejně jako blaničtí rytíři Českou zemi. V těchto dnech je na zámku opravdu živo. Co pro zámek znamená, když ho obydlí Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl? Jsou tu dva různé pohledy. Na jednu stranu je to pro nás vrchol sezony, protože je jenom málo objektů v celé republice, které večer co večer navštíví 1200 návštěvníků. To je radost i hrdost. Na druhou stranu nám to přináší obrovské problémy. Musíme totiž skloubit chod festivalu s návštěvnickým provozem. Naši návštěvníci nenaleznou zámek s pověstným geniem loci tak jako jindy. Protože na celém druhém nádvoří máme zastřešení. Stojí tu jeviště, hlediště a nejsou vidět naše vzácná figurální sgrafita. Zámek dostane jinou dimenzi. Když při prohlídce probíhá zkouška večerního představení, pro někoho je to zajímavý moment a pro jiného zase rušivý. Navíc nemůžeme provádět tak, jak jsme zvyklí. Nemůžeme ukazovat architekturu z arkád. Musíme respektovat, že zkouší-li dirigent s celým orchestrem, je potřeba naprosté ticho. Prohlídky zámku se různě přizpůsobují. Jak říkám, na jednu stranu nám to přináší radost, na druhou bolest a problémy. foto archiv
vídek Kuky, vyšla naše zámecká strašidla a nový příběh. Na rozdíl od loňského roku, kdy děti pomáhaly Bílé paní sbírat klíče a najít cestu k pokladu, letos ve věži učíme nebo spíš si vychováváme mladé rytíře a rytířky. Odvážní adepti musí vyjít až nahoru po 137 schodech, probudit Bílou paní a splnit vše, co od nich očekává. Zapamatují si pět rytířských ctností a jsou pasování na rytíře kamenné strašidelné věže. Z toho vyplývá závazek. Až bude zámku nejhůře
Na druhou stranu i diváky festivalu může zámek zaujmout. To je třeba důvod přijet na koncert dříve, nebo zůstat o den déle. Víte, toho jsem si doposud nevšimla. Když jsem tady nastoupila, také jsem se domnívala, že když do Litomyšle večer co večer přijíždí více než tisícovka diváků, stoupne razantně návštěvnost. Není to tak. Podle mojí zkušenosti, když někam přijedete za jednou akcí, nic jiného vás nezajímá. Jen malý zlomek lidí si řekne: Když tady jsem, zůstanu a prohlédnu si toho víc. Vymyslela
jsem akci, že každá vstupenka na festival bude současně poukázka na slevu vstupného na zámek. Chtěla jsem tím dát lidem motivaci přijít. Ve skutečnosti ale ten, kdo přijíždí na festival, jede pouze na něj a o prohlídku historických krás nestojí. Navíc ještě zápasím třetím rokem s takovým dogmatem. Lidé si myslí, že když je v Litomyšli festival, tak je po dobu jeho konání pro běžné návštěvníky zavřeno. Snažím se propagovat na všechny strany, že fungujeme a máme otevřeno všech pět okruhů, ale návštěvnost během hudební přehlídky rapidně klesá. Také zde probíhá revitalizace zámeckého návrší. To jsou určitě další starosti.
Kastelánka Jana Sehnalová.
foto archiv
Ano, velmi nám to komplikuje provoz. Současný návštěvník je pohodlný. Když nedojede autem přímo na místo, tak nikam nejde. Stalo se mi, že mi zavolal organizátor objednaného zájezdu, že po hodině hledání parkování už nemají zájem. Je to problém. Snažíme se na to dívat tak, že dva roky oprav musíme přežít. A potom se všichni přijedou podívat, jak je to u nás krásné a nové. Doufáme s pernštejnským heslem: „Kdo vytrvá, zvítězí“. Kateřina Prouzová
roměnili zpustlý hrad v renesanční skvost nové sídlo v renesančním stylu. Stavba tak měla vyjadřovat vysoké společenské postavení rodiny a zároveň vyhovět všem tehdejším nárokům na pohodlné bydlení. Renesanční podobou zámku chtěl zároveň Vratislav vyhovět přání své nové manželky Marie Manrique, která ze svého španělského domova byla zvyklá na zcela jinou kulturu bydlení, než jakou by jí mohly poskytnout středověké, studené na tehdejší vkus beznadějně zastaralé hrady. Od roku 1568 italští stavitelé vytvářejí dílo na svou dobu nevídané. Několikrát jsou plány zámku měněny, až roku 1581 je dokončena stavba, jejíž náklady jsou astro-
nomické. Z Pernštejnské pokladnice bylo na stavbu litomyšlského zámku použito 30 tisíc kop grošů. Pro srovnání, statného koně bylo v té době možné pořídit za 15 kop grošů, krávu za 4 kopy grošů a sud piva za 12 grošů. Vratislav z Pernštejna umřel roku 1582. Na krátký čas se ujal Litomyšle jeho nejstarší syn Jan III., který však záhy zemřel v Uhrách při bojích s Turky. Jeho syn Vratislav Eusebius, poslední mužský potomek z Pernštejnů, byl v době otcovy smrti příliš mlád. Správy litomyšlských statků se ujala jeho teta Polyxena, sestra Jana III. Polyxena uzavřela svůj druhý sňatek s nejvyšším kancléřem českého království
Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic. Lobkovic nebyl příliš majetný, byl ale vzdělaným a uznávaným politikem a hlavou české katolické šlechty. Roku 1609 se z tohoto harmonického manželství narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců. Sirotčí správa paní Polyxeny skončila v roce 1627 zletilostí Vratislava Eusebia, který však o čtyři roky později zemřel na následky zranění z bezvýznamné šarvátky ve vojenském ležení. Smrtí Vratislava Eusebia vymřel pernštejnský rod po meči. Pokračování na straně 10
7
svět opery
Co je pro dnešní děti největší peklo? Když se nemohou připojit k síti
PEKELNÁ OPERA PRO DĚTI. Pocit prostředí pekla umocnilo počasí. Na Litomyšl dýchalo horké slunce.
Odpolední muzikálové představení „Čert a Káči“ pro mladší diváky si vzalo na paškál závislost mladé generace na technických vymoženostech a pobavilo všechny přítomné zcela novou představou o pekle. Peklo dnešní urbánní společnosti znamená: žádný internet, žádný signál, žádná wifina, žádný Facebook, ale také žádná koupelna, společný záchod, zápach potu. Byl by omyl se domnívat, že toto peklo se týká jen mladých dívek, jak se pokouší naznačit genderové rozvrstvení rolí. Holky jsou tu Káči, neschopné si svůj život představit bez permanentního kontaktu s virtuálním světem, bez sprchového gelu a parfému. Kluci jsou hyperaktivní čerti, kteří žijí v beznadějně zaostalém analogovém světě a odmítají se mýt a pracovat. Ovšem v reálném světě si mladí muži nechávají depilovat podpaží stejně jako jejich partnerky, stejně jako ony chodí do kosmetických salónů na předměstí či v centru, hubnou a visí na internetu. A nechuť hledat jiný, hlubší obsah života je společná osobám obou pohlaví a všech společenských vrstev. Ale ať už dnešní světová premiéra zprostředkovávala společenské role jaké chtěla, dětské publikum na druhém zámeckém nádvoří, zaplněném do posledního místečka, bylo soustředěné až do konce a ani nedutalo. A to je hlavní.
8
Pouze na začátku, během záměrně rozpačitého rozjezdu s výstupem Režisérky, Scénáristky a Kulisáků, kteří nosili na pódium židle a rekvizity, byl cítit neklid. Snad tato scéna trvala příliš dlouho. V momentě, kdy začal skutečný muzikál, měl už děj spád. Čert Barnabáš (Josef Hervert) má za úkol odnést do pekla jakousi Káču. Ukáže se, že Káč je sedm, a protože Barnabáš je fešák, chtějí být všecky uneseny. Barnabáš chce zmizet, ale nakonec všecky Káči skončí i s ním v pekle. Tam udělají čertům peklo v pekle. Nejsou spokojeny s hygienickou situací, s technickým vybavením, Lucifer (Karolína Böhmová) pro ně není víc než obyčejný smraďoch. Čerti trpí jako zvěř, ale Káč se nemohou zbavit, když už jednou chtěly do pekla. Bůh s dlouhým plnovousem (Amálie Koppová) Luciferovi z arkády vysvětlí, že by se Káči musely zříct svého způsobu života, aby mohly z pekla odejít. Tomu ale nic nenasvědčuje, spíš naopak. Pak se čerti schovají pod pódiem a dva nejmladší oznámí, že mají nápad, jak situaci vyřešit, a osloví každý jednu slečnu v publiku, zda by měla večer čas na schůzku. Tím byla karta zjevně obrácena a následovalo závěrečné číslo. Hudba Jiřího Temla je živá a melodická a charakterizuje trefně jevištní situace. Doprovodný ansámbl „Ďábelský orchestr“ pod vedením Jiřího Chvály se zhostil svého úkolu se ctí, nechyběla ani povedená imitace píšťalky. Kühnův dětský sbor fungoval
foto František Renza
jako samostatný aktér představení a komentoval dění. Když představení skončilo a publikum se vylilo ze zámku, zdálo se, že horkému počasí odzvonilo. Na obzoru se tyčila hradba mračen a postupně zakrývala slunce. Ale z hrozivé kulisy nakonec nic nebylo a Litomyšl den uzavřela krvavým západem slunce. Šimon Voseček
Poslední vstupenky 23. 6. Varhanní koncert na téma B-A-C-H 23. 6. Koncert na přání: Tmavomodrý svět J. J. 26. 6. Kanagawa University Symphonic Band, 50% sleva 27. 6. Bohemia Balet, 50% sleva 28. 6. Hudba a slovo, 50% sleva 1. 7. Pocta Pernštejnům - Radek Baborák a vídeňští klasikové, 50% sleva 1. 7. Simona Šaturová - Gloria, 50% sleva 4. 7. Thomas Hampson - Lingua Angelorum, 50% sleva 4. 7. Henry Purcell: Královna víl 6. 7. Antonín Dvořák: Jakobín
klub mecenášů
Přidejte se do Klubu přátel a mecenášů Smetanovy Litomyšle Smetanova Litomyšl je festival s dlouholetou tradicí. Byl založen roku 1949 a od té doby se uskutečnilo 54 ročníků. V posledních desetiletích však festival dosáhl úžasných rozměrů, kdy se z původně víkendové akce stal plnohodnotný čtyřtýdenní svátek hudby. Kvalita dramaturgie, účast špičkových hudebníků a jedinečné prostředí zámku Litomyšl právem řadí festival mezi nejoceňovanější kulturní události v České republice. I Vy se nyní můžete spolupodílet na kráse, lesku a budoucnosti festivalu Smetanova Litomyšl. Mecenášské balíčky Bronzový mecenáš (přispívá darem od 5.000 Kč ročně) - zasílání všech variant předběžných programů až po finální program na e-mail; přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 4 vstupenek na jedno představení; čtvrtina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky + příslušný počet VIP parkovacích karet; - zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby; - zdarma festivalový katalog; zdarma všechna čísla festivalových novin; jmenovité poděkování ve festivalovém katalogu a na webových stránkách festivalu. Stříbrný mecenáš (přispívá darem od 20.000 Kč ročně) - zasílání všech variant předběžných programů až po finální program na e-mail; přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 20 vstupenek na jedno představení; polovina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky + příslušný počet VIP parkovacích karet; - pozvánka na raut pořádaný po zahajovacím a závěrečném koncertu podle počtu zakoupených vstupenek na uvedené pořady; zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby; - zdarma festivalový katalog; - zdarma všechna čísla festivalových novin; jmenovité poděkování ve festivalovém katalogu a na webových stránkách festivalu. Zlatý mecenáš (přispívá darem od 50.000 Kč ročně) - zasílání všech variant předběžných programů až po finální program na e-mail; přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu; - jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstu-
PŘEHLÍDKA PRO MALÉ I VELKÉ. Chcete podpořit druhý nejstarší festival vážné hudby v zemi? Staňte se mecenášem. Můžete si vybrat ze čtyřech mecenášských balíčků. foto František Renza
penka + příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční; - zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby; - zdarma festivalový katalog; - zdarma všechna čísla festivalových novin; jmenovité poděkování ve festivalovém katalogu a na webových stránkách festivalu. Platinový mecenáš (přispívá darem od 150.000 Kč ročně) - zasílání všech variant předběžných programů až po finální program na e-mail; - přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu, 20 vstupenek dle vlastního výběru zdarma;
- jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstupenka + příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční; - zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby; - zdarma festivalový katalog; - zdarma všechna čísla festivalových novin; - jmenovité poděkování ve festivalovém katalogu v prostoru mezi sponzory a na webových stránkách festivalu. Kontakt: Barbora Krejčí, tel.: 724 063 039
[email protected]
9
Smetanova výtvarná Litomyšl
Všechno vzhůru nohama
Nalaďte si rozhlas a televizi Smetanova Litomyšl den po dni První díl se vysílal na ČT2 ve středu 20. června od 22.15 h., druhý se bude vysílat v sobotu 23. června ve 22.30 h., třetí je připravován na sobotu 30. června ve 21.50 h. a poslední na sobotu 7. července od 21.50 hodin. Záznam z koncertů Česká televize i Český rozhlas zaznamenají pro své vysílání koncert Thomase Hampsona, konaný 4. července. Zachytí tak jedinečnou světovou premiéru nové skladby české autorky Sylvie Bodorové.
CAMERA OBSCURA. Vítejte v převráceném světě.
foto archiv
Museum Josefa Váchala zve na výstavu CO! - Camera Obscura. Spíše než o klasickou výstavu se jedná o interaktivní projekt. Společně ho připravili student litomyšlské fakulty restaurování Aleš Hvízdal a fotograf Marek Volf. Instalace je součástí Smetanovy výtvarné Litomyšle.
Přímý přenos Český rozhlas pozve posluchače stanice Vltava 8. července k poslechu přímého přenosu závěrečného koncertu festivalu nazvaného „Největší symfonické maličkosti”. Na rozhlasových vlnách O festivalovém životě každý den informuje Český rozhlas Pardubice. Pravidelné okénko z Litomyšle vysílá ze svého pardubického studia v 8.20 hodin. Reportáže, rozhovory s umělci, perličky ze zákulisí jsou na programu v Odpoledním regionu po čtvrté hodině odpolední. (pro)
Autoři projektu zabydleli zahrádku Portmanova domku roztodivnými plastikami a objekty, které se na principu starodávné camery obscury promítají do temné komory. Ta je zřízena v přilehlém stavení. Zajímavé je, že na scénu může vstoupit sám divák, a stát se tak nejen pozorovatelem převráceného obrazu skutečnosti, ale zároveň i jeho součástí. Autoři se nechali inspirovat jedinečně hravým světem Váchalových maleb interiéru Portmonea a v prostoru temné komory vytvořili zcela novou dimenzi nahlížení na realitu, která nás obklopuje. Návštěvníci si na vlastní kůži mohou vyzkoušet, jaké to je, proměnit trojrozměrnou realitu v dvoudimenzionální obraz. Vernisáž se koná v sobotu 23. června v šest hodin večer. Výstava potrvá do konce září. Otevřeno je denně mimo pondělí od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Více informací naj(red) dete na www.portmoneum.cz.
Do zámku se slevou Máte vstupenku na festival Smetanova Litomyšl? Nezahazujte ji. Využijte ji jako slevu při návštěvě renesančního litomyšlského zámku. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladně Státního zámku Litomyšl místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Pozor - týká se pouze plného vstupného. Na už zvýhodněné vstupné nelze další slevu uplatnit. Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy do konce festivalu.
Jak Pernštejnové proměnili zpustlý hrad ve skvost Dokončení ze strany 7 Poslední paní z rodu Pernštejnů, která vládla v Litomyšli byla sestra Vratislava Eusebia jménem Eusebie Frebonie. Působení Frebonie se do dějin města i zámku nesmazatelně zapsalo tím, že do Litomyšle povolala tehdy nový řád piaristů, který zde působil dlouhá staletí a až do 19. století formoval kulturní i intelektuální ovzduší města.
10
Eusebie Frebonie zemřela roku 1646 a tím po mnoha staletích vymřel jeden z nejmocnějších českých panských rodů – Páni s erbem zubří hlavy. Litomyšlský zámek ve své závěti odkázala paní Eusebie Frebonie svému příbuznému Maxmiliánovi z Trauttmansdorffu. Spolu s ním dorazil na zámek závan nového uměleckého stylu – baroka. Sňatkem dcery posledního litomyšlského
Trauttmansdorffa Františka Václava přešel zámek v roce 1753 do majetku rodu Valdštejn-Vartemberků, v jejichž držení zůstal po pět generací až do poloviny 19. století. Zámek od nich v roce 1855 za sumu 1.800.000 zlatých vydražil kníže Maxmilián Karel z Thurn-Taxis, představitel posledního šlechtického rodu, který kdy Litomyšl držel. Jana Sehnalová (redakčně upraveno)
Smetanova výtvarná Litomyšl
Světové proslulé Kupkovy abstrakce visí v malé obci u Litomyšle
OKOLO BODU. Ve White Gallery v Osíku u Litomyšle vystavují díla Františka Kupky.
Kvaše Františka Kupky vystavuje White Gallery v Osíku u Litomyšle. Připomíná tak sté výročí Pařížského salonu, kde byly Kupkovy práce vystaveny jako vůbec první abstraktní obrazy na světě. Instalace patří k vlajkovým lodím letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle. Výstava ve White Gallery představuje kvašový cyklus Františka Kupky z let 1911–1930. Ten se dostal do Osíku díky Museu Kampa. Pochází totiž z jeho sbírek. „Kupka by měl určitě velkou radost, kdyby mohl vidět svoji výstavu v jedné, podle mého názoru, z těch nejkrásnějších galerií, které Česko má,“ píše v katalogu k výstavě
Meda Mládková z Musea Kampa. Patří k hrstce lidí, kteří měli štěstí, že se s Františkem Kupkou poznali osobně. K významnému výtvarníkovi se dostala koncem padesátých let, když studovala na pařížské Sorboně. Její budoucí manžel jí tehdy jeden obraz koupil na aukci. „V Medě vzplál zájem o dílo Františka Kupky. Vyhledala ho a byla s ním ve spojení. Měla mimořádný podíl na tom, že Kupka je dneska zastoupen skoro ve všech veřejných galeriích ve Francii. To byla její práce, ona jezdila, přesvědčovala, vytvářela povědomí o Kupkově díle,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Na vernisáž nepřijel jako politik, ale jako člen správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových. Díky nadšení paní Medy je podle něj z Františka Kupky svě-
foto František Renza
tově respektovaná autorita a zakládající osobnost abstraktního umění. „Tento cyklus kvašových variací je ojedinělý a nesmírně významný. Kupka jeden motiv patnáctkrát variuje. Vidíme elipsovitou a spirálovitou linii pohybu, kdy se z centrálního bodu, se rozvíjí nějaký děj,“ vysvětluje Jan Sekera, emeritní ředitel galerie v Lounech a Středočeské galerie. Právě proto se výstava jmenuje Okolo bodu. White Gallery má od svého otevření před třemi lety jasný cíl. Nabízet světové umění. A zatím se jí to daří. Patří k nevýznamnějším kulturním institucím v zemi. Počátky abstraktního umění bude vystavovat do 10. července. Otevřeno je denně od 11 do 17 hodin. Kateřina Prouzová
Majitel White Gallery Martin Janda.
11
Litomyšl žije
Kam na večeři? V Litomyšli najdete skvělé restaurace Litomyšl nabízí desítky míst, kde si můžete dát oběd, lahodnou kávu, dortík nebo sklenku vína. Stačí se jen projít centrem města. Vybrali jsme pro vás několik tipů. Hotel Zlatá hvězda Po - Čt: 11:00 - 22:00 Pá, So: 11:00 - 23:00 Ne: 11:00 - 22:00 Smetanovo nám. 84 Restaurace Bohém (Hotel Aplaus) Po - So: 11:00 - 23:00 Ne: 11:00 - 22:00 Cafébar Muuza (Hotel Aplaus) Po - Ne: 11:00 - 23:00 Šantovo nám. 181 U Medvěda - staročeský restaurant Po - Čt: 11:00 - 23:00 Pá, So: 11:00 - 1:00 Ne: 11:00 - 22:00 Na Lánech 764 Restaurace Malý svět Po - So: 11:00 - 22:00 Mariánská 1097 Pizzeria Bella Napoli Út - Ne: 10:00 - 23:00 Smetanovo nám. 91
Hotel Zlatá hvězda.
Restaurace Malý svět.
Literární kavárna Na sklípku.
Hotel Aplaus.
Chocco caffe Po - Pá: 8:00 - 20:00 So: 8:30 ¬- 20:00 Ne: 10:00 - 20:00 Smetanovo nám. 117
Cafebar Underground Po - Čt: 12:00 - 23:00 Pá: 12:00 - 1:00 So: 16:00 - 1:00 Ne: 16:00 - 23:00 Smetanovo nám. 100
Literární kavárna Na sklípku Út - Čt: 8:00 - 23:00 Pá - So: 8:00 - 24:00 Ne - Po: 8:00 - 21:00 Josefa Váchala 127
Restaurace Veselka Po - Čt: 15:00 - 22:00 Pá, So: 14:00 - 01:00 Ne: 14:00 - 22:00
Kavárna Julius Mařák Po - Pá: 7:00 - 18:00 So: 8:00 - 18:00 Ne: 14:00 - 18:00 Smetanovo nám. 100
Inzerce
Přijďte ochutnat boršč do ukrajinské restaurace U Kolji Na fakt, že v Česku skoro nejsou dobré restaurace zaměřené na kuchyni tuzemských menšin, si většina obyvatel již zvykla. Jednu z mála výjimek tvoří restaurace U Kolji, která sídlí na Mařákově ulici v Litomyšli bezmála sedm let. Návštěvník restaurace může obdivovat stylový interiér, který vykresluje kolorit Ukrajiny. Ve vstupní chodbě jsou k vidění rozličné ukrajinské reálie a naivistická nástěnná malba připomínající majitelův rodný region. Jím je ostatně inspirována i velká část zdejšího jídelního lístku. Místní ukrajinský boršč je vyhlášen pro svou výjimečnou chuť, výraznou barvu a sytost. Z dalších ukrajinských specialit stojí za zmínku i pelmeně, zrázy, holubci, jehněčí
šašlik a další výtečné pokrmy. Kromě chutného jídla, ochotného a profesionálního personálu, je pro pohodlí hostů uděláno maximum. Restaurace disponuje nekuřáckým salónkem, bezbariérovým vstupem a sítí Wi-Fi. Pro maminky je připraven přebalovací pult. Vnitřní prostory restaurace jsou plně klimatizovány. V letním období je
k dispozici venkovní gril a dvě terasy s celkovou kapacitou 56 míst. Na konci roku 2011 se v nově přistavěné části komplexu otevřel nový taneční klub, příznačně pojmenovaný Dance club U Kolji. Nadčasový interiér, supermoderní audiovizuální technika a programová nabídka osloví návštěvníky všech věkových kategorií. Tím podnik získal punc kvality. V originálních prostorách s kapacitou 110 míst k sezení je každý příchozí okouzlen neotřelým designem. Místní bar nabízí rozmanitý výběr kvalitních lihovin a více než 50 druhů míchaných koktejlů od zkušených barmanů. Klub, jehož brány se otevírají vždy od středy do soboty v 19 hodin, disponuje kvalitní videoprojekcí pro sledování sportovních přenosů.
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl
