Písemky, které došly do a později

Písemky, které došly do 10.3.2008 – a později Už snad všechny – tedy první pokus

Druhým rokem sestavujeme „ČÍTANKU“ - s ohledem na to, že převážná většina písemných prací má dobrou úroveň a je vidět, že pisatelům není práce v Junáku lhostejná. Pokusili jsme se dát písemky dohromady – anonymně – abyste si mohli udělat obrázek, jak smýšlí ostatní. Práce jsou bez slovní a větné korekce (tak, jak došly), pouze je možné, že mají změnu ve formátu a někde jsou vypuštěna jména.

Anonymně proto, že svoji práci si tam jistě poznáte, a dále proto, že ne vždy je nízká úroveň způsobena pouhým „odflinknutím“ díla. A také proto, abyste si udělali obrázek o tom, kdo je pečlivý, kdo méně ... Pravidla hry byla dána. Kdo je nechce akceptovat, nemusel se hlásit. Není jednoduché ujišťovat osobně každého, že požadavky nejsou proto, aby naštvaly frekventanty, ale proto, aby posloužily k hladšímu a jednoznačnějšímu průběhu a přitom vyhověly platnému předpisu Junáka. Čím déle stráví vedení nad „byrokracií“, tím méně se může věnovat lidem.

Ujišťuji vás, že při pečlivém čtení najdete jak pýr, tak klenoty. Záměrně nejsou značeny, ale pokud se vám bude chtít, poznačte si do deníčku list s písemnou prací, která vás naštvala nebo naopak zahřála. Dále – pokud budete číst – u některých písemek jsou poznámky. Možná, že na ně dojde během obhajob. Buďte tak hodní a zamyslete se nad nimi... Jsou tam i práce, které vůbec žádné poznámky nemají. Buďto je vůbec nepotřebují, nebo je to zbytečné je tam vůbec psát. Posuďte sami.

11.3.2008

Jezevec

-1-

01 - Má Junák co říci mladé generaci? Skaut patří mezi nejpočetnější organizaci mládeže na světě, tato vlna postihla téměř před sto lety i Českou republiku. Členů Junáku masivně přibývalo až počet dosáhl k poctě největší organizace mládeže na území České republiky, avšak tento počet v posledních letech začal klesat. Mnoho oddílů má tedy nyní problémy, nad kterými by v minulosti někdo jen mávl rukou a řekl si, že noví přijdou. Ale noví vždy přicházet nemusí. Právě tuto situaci v poslední době vídávám stále častěji. Ale proč? Skaut už snad není organizací, co naplňuje dětská srdce radostí? Změnilo se toho snad tolik, že by se takový kontrast již nedal vyrovnat? Skauting prožíval největší expanzi v dobách, kdy mládež podle mého názoru neměla moc šancí najít nějakou zájmovou činnost, či aktivitu, se kterou by zaplnili volná odpoledne a slunečné nebo deštivé dny. Proto skauting, jež poskytoval a snad i stále poskytuje dostatečnou zábavu, nabízí přátelství a zvedá ať už psychickou či fyzickou zdatnost, byl skvělým řešením. Děti se hromadně hlásily, počet stoupal... Avšak nyní počet klesá. Stává se snad skauting nudným? Nebo se snad změnily děti? Myslím, že nic z toho. Skauting si stále zachoval své původní kouzlo, dětské duše čas nezmění. Co pak za tím vězí? Myslím, že nyní jsou děti vychovávány jinak. Moderní techniky je v mládí ohromily natolik, že sen být někde v lese a řešit zapeklité případy se rozplynul někde v minulosti. Už v nich nevzbuzuje takový pocit tužby jako v dětech v předchozích letech. Děti stále radši vysedávají u počítačů a podobných zařízení, že pokud nejsou vychováváni jinak, ani je nenapadne vytáhnou paty z domu ven. Ven, kde číhá jen dobrodružství. Radši se drží doma u svých virtuálních přátel, s nimiž bojují na život a na smrt. Ale právě přátelé podle mě dělají ze skautingu něco úžasného – všichni se všemi se zdraví, darují si přátelské úsměvy – právě v tomto vidím kouzlo. K tomu ještě zábavná odpoledne v útulném prostředí klubovny, všechny zajímavé hry, napínavé situace, kdy se projeví dětská bystrost a připravenost čelit tolika nepředvídaným okamžiků, výpravy do krásného neznáma... A to vše s přítelem po boku. Ale aby to mohlo dítě vše zažít, je třeba aby do oddílu začalo chodit, z domova nemá šanci nic vypozorovat. Junák má tedy co darovat mladé generaci, má něco, čím vykouzlí úsměv na tváři. A jak dokázat, aby se o skautingu dozvědělo, co nejvíce dětí? Myslím, že právě toto je jednou z nejtěžších překážek. I když si to nerada přiznávám, musím uznat, že spolupráce s médii bude v tomto ohledu nejdůležitější. Avšak spolupráce s médii vyžaduje trpělivost, dostatečnou chtivost, dobré vystupování a hlavně téma, se kterým přijít – a to může být velmi obtížné. Šancí by snad mohlo být zorganizování nějaké společné akce, které by se mohla zúčastnit jak veřejnost, tak i skauti. Vybrat správně schopné organizátory a dostatečně propagovat tuto akci je však velmi obtížné. Média nemusí být právě nakloněna, veřejnost tato akce nemusí zaujmout a s nevynaložením dostatečného úsilí by tato akce mohla být propadák. Avšak naděje na splnění všeho je podle mě stále velká. Samozřejmě lze získat nováčky i jinými způsoby, ale každý další pokus se stává těžším a těžším. Když se vše povede, můžeme doufat, že nové tváře snad i přijdou a dostanou se mezi skauty. Junák má tedy stále co říci mladé generaci. Minimálně by se členství dalo brát jako dostatečná příprava pro budoucí život. Snaha po co nejlepších výsledcích také zvedá naděje pro úspěch v dalším životě, neboť bez snahy a tužby stát se lepším, se v dospělém životě neobejde nikdo. Mně Junák dal naději, že každý člověk je něčím jedinečný, že každý má šanci na úplný život. Kamarádství ze skautu mi nyní tvoří velkou část všech mých přátel. Znalosti, co jsem ve skautu získala mě nikde jinde nenaučili. Právě tuto šanci by byla škoda nepředávat stále dál, neochuzovat ostatní mladé o životní zkušenosti a zážitky. Každý další nováček, ať už méně nebo více šikovný, je tak jednou malou částečkou celé stavebnice. Stavebnice, kterou

-2-

může každý nazývat jak chce... Pro některé to může být Junák, pro jiné zas jen normální zájmová činnost, ale pro mnohé se skauting může stát celoživotní radostí... A tuto radost nedokáže předčit ani nová doba a s ní všechny ostatní vynálezy, které taky dokážou vyloudit úsměv na tváři. Skautskou radost já beru jako radost z radosti a ta je třeba šířit.

02 - PRÁCE S DĚTMI Osnova: · Proč právě toto téma · Správná schůzka světlušek * učení * organizační věci * celoroční hra * zpívání * rukodělky * pohyb * účast nejen na střediskových akcích · Co mi práce s dětmi dává · Proč to dělám Roční plán činnosti Tento školní rok jsem dostala na starost devět nových světlušek. Vždy jsem si přála mít početnější družinku. Řekli byste, konečně se mi splnilo tajné přání, že? Ano, ale pravdou je, že se teď od začátku školního roku minimálně každý pátek pořádně zapotím. Každá z mých malých svěřenkyň mi chce něco důležitého povykládat, každá se snaží získat více mé pozornosti. Jedna je hodně ukřičená, druhá je spíš tišší, třetí náladová…A já jsem na ně většinou sama! Mám vytvářet kamarádské prostředí, žádné z nich nenadržovat, být vzorem, i když mě třeba neposlouchají a něco se nedaří. Jak asi správně tušíte, občas to není zrovna nejlehčí. Zatím se ale docela držíme, tak nám prosím držte palce i dál. Jak by měla vypadat správná schůzka světlušek? Podle mě by se každá družinovka měla skládat ze zahájení (pokřik, organizační věci), pokud se hraje celoroční hra, tak na schůzku určitě patří její další etapa. Také bychom neměli zapomínat na „hudebno“ a „výtvarno“, Cestičku, oblíbené i nové zábavné hry, čtení nebo vyprávění a společné zakončení. Malé děti většinou u ničeho moc dlouho nevydrží. Nedokážou se delší dobu soustředit. To je důvodem k častému střídání jednotlivých činností při práci s nimi. A jak s nimi intenzivně trénovat uzly na regatu, vystoupení na Mikulášskou…? Řekla bych, že nejlepší je schovat učení pořádně do celého programu v podobě her. Ony by vůbec neměly poznat, že vlastně celou schůzku dělaly např. Cestičku. To, že si mohou vybarvit dalších pět lucerniček, jim prozradíte až na konci schůzky. Mnohem lépe si také zapamatují něco, k čemu se dopracují samy, než když jim to rovnou „naservírujete“. Nevím, jak se vypořádávají s tím, že světlušky a vlčata většinou ještě pomalu (nebo vůbec) píšou a zapomínají rodičům vyřídit důležité věci v jiných střediscích, ale nám se osvědčilo téměř vše jim, u nejmenších rodičům, dávat napsané a zkopírované z počítače. Vzpomínám si, že s mojí bývalou družinkou jsme hrály celoroční hru: S knížkou v ruce, ve které se mi podařilo (ne)nápadně na každou schůzku „propašovat“ čtení. Hlavní bylo vybrat z každé knihy zajímavý, ne dlouhý, úryvek. Prvním úkolem bylo: „Jak se jmenuje knížka, ze které jsem četla?“ a ten druhý se nějakým způsobem týkal daného úryvku. Vše se muselo samozřejmě tvrdě bodovat! V celoročních hrách jde o to, že musíte děti tématem zaujmout. Nemá cenu s nimi hrát celý rok nezajímavou, nedomyšlenou hru, která je nebaví nebo ji nepochopily.

-3-

Malé děti rády zpívají. Nestydí se a je jim jedno, jestli je to falešně nebo ne. Co ale dělat, když jejich vedoucí neumí hrát na kytaru (klavír)? Rozhodně by neměla „hudebno šoupnout k ledu“. Já jsem tento svůj vůdcovský nedostatek vyřešila tím, že jsem poprosila oddílovou vůdkyni, aby na každou oddílovku brala svůj zpěvník a kytaru. Mým úkolem pak už zůstává jen namnožení písničky, na které jsme se domluvily. Holky jsou nadšené hlavně z různých ukazovaček a opakovaček. Batikování triček a šátků, výroba korálků a přívěšků, malování pastelkama, barvama, voskovkama…, lepení, skládání (origami), modelování, vyrábění velikonočních, vánočních…věciček atd. Že teď vyjmenovávám činnosti výtvarného kroužku? Ne. Každé dítě je ve skutečnosti originální umělec. A když ho za jeho dílo ještě pochválíte, má vždy velkou radost. A právě proto ten výše uvedený výčet činností na schůzky určitě neodmyslitelně patří. Znám minimálně deset druhů honiček. Proč tolik? Ještě sem se totiž nesetkala se světluškou (vlčetem), která by vydržela sedět celou schůzku na židli. Dnešní děti jsou často hyperaktivní, a pokud je trochu neunavíte nějakým pohybem, nemůžete počítat s tím, že Vás budou například při čtení pozorně poslouchat. Zlobí mě, že se nemůžeme více zapojovat do aktivit, které nabízí skautské časopisy. Mám na mysli výtvarnou soutěž Zažíháme světýlko, plnění odborky Novinářka, redaktorka a další. Důvodem je to, že než se Skaut- junák, Skautský svět…dostane ke mně, je už po uzávěrkách, posledních termínech ohlášení apod. Zkrátka si vše přečtu se zhruba měsíčním zpožděním. Ale řekla jsem si, že tuhle záležitost už co nejrychleji vyřeším, takže snad…Myslím si, že je hodně důležité, aby si děti ve skautských střediscích uvědomily, že i ony se mohou podílet na důležitých věcech, jako jsou třeba právě zmiňované časopisy, a že nejsou ve městě (kraji, republice, světě) samy. Tomu můžeme napomoci tím, že se nebudeme uzavírat ve svém středisku, ale pojedeme na výpravu s družinkou z jiného střediska, budeme se zúčastňovat různých závodů a soutěží, v dubnu pojedeme na Ivančenu… Nedávno mě spolužačka zvala v pátek do kina. Co jsem řekla? „Promiň, ale fakt nemůžu. Musím do skautu.“ Nebylo to poprvé ani naposledy, co jsem odmítla pozvání na nějakou páteční akci. Kamarádka zakroutila hlavou a vzdala to. Věděla, že je marné mě přemlouvat. Co z toho mám, že věnuju tolik svého času „cizím“ dětem? Ano, máte pravdu. Zadarmo ani kuře nehrabe. Já se díky nim učím lépe komunikovat s lidmi, zlepšuju si své organizační schopnosti, ale také se například učím improvizovat, porozumět navzájem si podobným a přitom tak rozdílným dětem, řešit nejrůznější problémy a překážky… Myslím si, že vést děti k tomu, aby byly schopné pracovat ve skupině, navzájem si pomáhat a pěkně se k sobě i k ostatním chovat, nenásilnou formou se naučily skautským dovednostem a znalostem (nejen) a byly samostatnější, by mělo být cílem každého, kdo s dětmi pracuje, a to nejen ve skautingu. Roční plán činnosti Září: slavnostní zahájení schůzkové činnosti, zážitky z prázdnin - fotky, účast na chystání i samotné realizaci Festivalu amatérských krátkých filmů (v r. 2008 3.ročník) Říjen: účast na sbírce Postavme školu, Podzimní tábor (zaměřený na turistiku), návštěva loutkového divadla Listopad: lezení na umělé lezecké stěně, nacvičování scének a písniček na Mikulášskou schůzku, noční hra po městě Prosinec: Mikulášská, Vánoční schůzka (stromek pro lesní zvířátka…), roznášení Betlémského světla Leden: Olympijské hry, Skautské promítání, plavání v Kopřivnici Únor: rozesílání přáníček okolním střediskům ke Dni sesterství, Maškarní ples

-4-

Březen: Zimní tábor (zaměřený na běžkování), Velikonoční vyrábění (sbírka Velikonoční skautské kuřátko), Uzlařská regata Duben: výprava na Ivančenu, návštěva ornitologické záchranné stanice v Bartošovicích, čištění studánek - Ekovíkend Květen: Mistrovství v přespolním vaření, návštěva příborské střelnice Červen: družinovky na kolech, Noc na hradě plném strašidel (Hukvaldy) Červenec: TÁBOR – 14 dní Námět hry: "Staré pověsti české" od A.Jiráska Motto: Jednotlivá družstva představují jeden kmen, který osídluje staročeské území vítězný kmen dá základ českému národu. Scénky: vedení - na úvod CTH i v průběhu Každý z vedoucích představuje jednu postavu z pověstí - kostým! Praotec Čech: Pavel, Bivoj: Riki, Libuše: Lucka, Dívčí válka: Barča, Krokovy dcery: Vosa, O Přemyslovi: Hopity, O Ječmínkovi: Krikri, Svatopluk: Pepa, Kníže Václav: Míša, Blaničtí rytíři: Floriš Každý večer přečtení jedné pověsti, na kterou bude následující den navazovat krátká legenda a úkol CTH. Soutěžící budou rozděleni do 3 družstev. Na každém večerním nástupu věštění z koule.

03 - Má Junák co říci mladé generaci ? Zamyšlení, proč klesá členská základna, jaké jsou moderní „poutače" pro mládež, možné cesty ke zvýšení atraktivnosti. Osnova: 1. Co je to mladá generace? 2. EMO 3. Komputery 4. Smažky 5. Zamyšlení na konec Hned zkraje bych se zeptal, co považujeme za mladou generaci? Jsou to děti do jedenácti let, které bezmezně důvěřují svým rodičům a jsou jimi plně ovlivňováni? Nebo se jedná o chlapce a dívky starší, jenž jsou sice stále pod křídly rodičů, ale i tak jim začínají rašit růžky rádoby-moudrosti a samostatnosti? Nebo generace nad onou „dospěláckou“ linii, kdy alespoň papírově sami za sebe zodpovídáme? Starší snad už ne, i když někteří se tak jistě cítíjako mladí… Zrovna včera jsem procházel náměstím, byla už tma, hvězdy svítily a Večerníček už řekl své: „Dobrou noc.“ I v tak pozdní době jsem tam potkal partičku výrostků, kteří na první pohled vypadali jako těžce EMO. Mohlo jim být tak dvanáct roků a bavili se muzikou puštěnou z mobilu. No, bavili…kdo ví, třeba je to bavilo, ale tvářili se jak…vlastně jako správný EMař – děsné ztrápeně. Ale buďme nestraní – fajn, je to jejich styl, já jim ho brát nebudu, když je to baví /ani jsem je neznal, tak pročJ/. Ale jak takovou mládež pak motivovat, když smysl vidí v takových bizardnostech? „Za vzornou docházku na schůzky a výpravy dostaneš sadu žiletek…“ /správný EMař si totiž v depresích podřezává žíly-pozn. autora/. Směšné. Ale jak se říká, všechno jde, když se chce. Stačí být talentovaný řečník a hlavně ovládat umění diplomacieJ…Ale o takové lidi – „smažky“ snad ani skaut nestojí. Jednodužší je motivovat jejich vrstevníky, které rodiče večer ven nepustí. Nebo kteří chtějí být sami doma. Zkrátka ti, kteří jsou aspoň trochu normální. Intermezzo: No co ja tu pisu za hlody, to bych nikdy nerekl ze to sepisu…konec intermezza. Takové děti jsou jistě ovlivněni jiným moderním lákadlem pro mládež. Teď mám na mysli počítač. Hrají na něm

-5-

plno úchylných her a tím zabíjí drahocenný čas. Ale s tím se veškerá společnost musí smířit, už to tak je a nebude-li to ještě horší, tak to i zůstane. Myslím, že takoví se pro skauting dají nadchnout. Přece jenom je to ještě malé dítě a to se dá nadchnout pro cokoliv. S trochou snahy. Ale zase není nadchnout jako nadchnout. Člověka nadchneš pro každou blbost, ale ve většině případech nadchnutí po určité době opadne. Mě skaut nadchnul nebojím se říct nadosmrti. Vezmeme-li v potaz generaci ještě mladší, tak s nima je to poněkud jinak. Tady velkou roli hrají ti rodičové, takže to je spíš o názoru rodičů na skauting. A jelikož rodič je už dospělý člověk, určitě si dokáže vytvořit názor rozumný, ale zase musí chtít. Myslím, že prezentace skautingu je dobrá, akorát problém je, že dnešní mládež je zkažená a většina z nich vidí spokojenost v Helaxu a jiných pofiderních klubech. A taky většina lidí ani neví, co se u nás ve skautu děje. Maximálně četli nějaké foglarovky. A proto si myslí, že skauti jsou samí Mirci Dušínové a jeho parta, ale jak já říkám - tito kluci jsou extrém a pochybuju, že někdo takový ve skautu existuje. No, i když, nadšenci jsou všude… Jako nevím, jeden můj spolužák používá slovo skaut až mi to zní jako nadávka. Vůbec netuším, proč to tak dělá, kde vzal takový nekladný názor na skauty. Vždyť děláme věci, které nás baví, jako to dělají všichni ostatní lidé. Akorát u toho vynecháváme sprosté slova, drogy, alkohol a jiné pofidernosti, bez kterých se ti ostatní neobešli, aby se bavili. Závěr? Buďme rádi za to, co máme. Lepší malá základna s poho lidma, než kvantita bez kvality. Ani bych neřekl, že skautů je málo. Když se podívám do mé nynější třídy, je nás tam 5 skautů, kteří na Den v krojích v kroji opravdu přijdou. Na základce nás taky ve třídě bylo dosti. Pravda, v každé třídě to tak není, ale… Vsuvka na závěr: Ještě jsem si teď vzpomněl, že jsem na základní škole asi do 7. třídy vůbec nevěděl, že mí 4 spolužáci chodí spolu do skautu. Nijak se o tom nezmiňovali, nevím jakto.

04 - Téma: práce s dětmi Osnova: 1. Popis družinky „Slunečnice“ 2. Roční plán 3. Táborový plán Naše družinka Slunečnice funguje od září. Já ji vedu od ledna. Má čtyři členy. Děvčatům je od 5-ti do 7 let. Když připravuji družinovku, snažím se ji přizpůsobit hlavně jejich věku, protože ještě neumí číst ani psát. Pokud je chci naučit něco nového, nemůžu dlouho vykládat, protože neudrží příliš dlouho pozornost. Proto se jim snažím vše názorně ukázat. Protože jsme věřící skauti, na začátku naší schůzky se pomodlíme. A protože jsme zjistili, že se některé děti stydí mluvit nahlas přede všemi, zhasneme, postavíme se do kruhu a posíláme si mezi sebou svíčku. Ten, který ji drží v ruce, může za něco poprosit nebo poděkovat (např. za maminku, za tatínka apod.). Pak následuje náš družinový pokřik: „Slunečnice je ten květ, který je nám nejblíže, poznávat chcem celý svět, skaut nám k tomu pomůže.“ Po pokřiku je v naší družince zvykem, že si všichni zahrajeme nějakou hru. Hlavně takovou, při které se všichni zasmějeme. Po hře si řekneme něco nového nebo se něco nového naučíme. Děvčata mají své deníčky, do kterých si píšou, kreslí a lepí to, co jsme se naučili. A na závěr schůzky si zahrajeme opět hru, nejlépe takovou, která navazuje na nové poznatky, anebo si při ní

-6-

můžeme procvičit to, co už umíme. Nakonec dostanou za odměnu nálepku, kterou si nalepí do svých deníčků. Na některých družinovkách také občas nechám děvčatům volnou chvilku a ony si vymyslí svoji hru, nebo si jen tak povídáme. Září 1. schůzka: Úvodní seznamovací schůzka Hry:1. Tleskaná (hra je vhodná, pokud přijdou noví členové, abychom si zapamatovali jména): -Hráči si sednou do kruhu a všichni do rytmu tleskají – 2x do stehen a 2x do dlaní. -Vybere se hráč, který bude začínat a ten do rytmu tleskání řekne 2x své jméno a 2x jméno někoho jiného. Ten dotyčný vybraný zase 2x zopakuje své jméno a taky si vybere někoho dalšího, kterého bude vyvolávat. - Pokud někdo pomalu zareaguje nebo vyjde z rytmu, vypadává ze hry. - Poslední dva hráči se utkají v souboji a vyhrává ten, který déle vydrží. 2. Balík s překvapením pomůcky: balík (čokoláda, tatranky nebo bonbóny), noviny, lístky s úkoly Balík zabalit do mnoha vrstev, mezi vrstvy přibalit lístky s úkoly. Posadit se do kruhu. Když přestane hrát hudba-ten, kdo drží balík odstraní vrstvu a splní úkol. Hra trvá tak dlouho, dokud není balík rozbalen. Vítěz se může o výhru, která je uvnitř, podělit. 2. schůzka: Úvod do skautu - na této schůzce chci děti stručně seznámit s tím, co je to skauting, co budeme na schůzkách dělat a jak se můžou stát světluškou. Hra:Hledání obálek Připravit si obálky a ty schovat po místnosti. Děti ji musí hledat. V obálkách jsou obrázky - např. světluška a skautka (povídat si s dětmi o tom, že se můžou stát světluškou a pak skautkou. Vysvětlit, jaké jsou mezi nimi rozdíly.) - vyobrazené zákon světlušek (povídat si o tom, jak můžou plnit zákony světlušek). - Obrázek světlušky, která slibuje u ohně (povídat si o slibu) 3. schůzka: KPZ Hra: Hledání pokladu - Úkolem hry je najít balíček. V něm se skrývá moje KPZ a lístečky, na kterých je seznam věcí, které KPZ musí obsahovat. Když děti balíček najdou, vysvětlíme si k čemu KPZ slouží, co v ní má být a proč. Děti si vezmou lístečky domů a připraví si s pomocí rodičů vlastní KPZ. 4. schůzka: Výlet do lesa Na tomto výletě si názorně předvedeme využití KPZ Hra: Souboj KPZ - Dětem zkontroluji, jestli mají v KPZ vše, co se měli připravit. Pokud ano, dostanou za každou věc bod. Pokud ne, musí splnit úkol. Např. oběhnout strom, udělat dřep atd.Vyhrává ten, který má nejvíce bodů. Říjen 1. schůzka: Vycházka do okolí Na vycházce najít listnaté stromy (dub, buk, lípa, javor, bříza). Děti si listy těchto stromů nasbírají a doma vylisují. Přinesou na další schůzku. Při deštivém počasí se naučit poznávat tyto stromy podle obrázků. Hra: Poznávání stromů

-7-

- Děti se seřadí do řady. Ten, kdo na obrázku pozná strom, postoupí o krok dopředu. Vyhrává ten, kdo došel nejdále. 2. schůzka: Výroba obrázků listů Pomůcky: vylisované listy, papíry, temperové barvy, štětce Děti si listy na straně, kde je výrazná žilnatina, nabarví barvou a pak je obtisknou na papír. Buď libovolně, nebo můžou z listů vytvořit nějaký obrázek. 3. schůzka: Jehličnaté stromy Na úvod této schůzky dětem vyprávím pohádku a vyprávění doplním obrázky jehličnatých stromů. Pohádka: Byl jednou jeden les a v něm žili skřítci. Jmenovali se Smrčinek, Jedlička, Modřínek, Borovičínek a Tisáček. Každý skřítek opatroval svůj strom. Smrčinek se staral o smrk, kterému šišky rostou dolů a na větvičce má jehličky kolem dokola. Jedlička má na starost jedli, které šišky rostou nahoru a jehlice má ve dvou řadách naproti sobě na spodní straně se dvěma bílými proužky. O strom modřín se stará Modřínek. Jeho stromu na zimu opadají všechny jehlice a zůstanou na něm jen malé šišky. Borovičínek zase pečuje o borovici. Ta má vždycky dvě jehličky ve svazku. A Tisáček se stará o strom tis, který má měkké tmavě zelené jehlice, má červené bobule a je jedovatý! Hra: Poznávání stromů – stejná jako u listnatých stromů. 4. schůzka Výlet do přírody – opakování poznávání stromů Na tomto výletě si nasbíráme kaštany a žaludy, které využijeme na další schůzce. Listopad 1. schůzka: Výroba zvířátek z kaštanů a žaludů 2. schůzka: Poznávání hub Na tuto schůzku si připravím obrázky hub a pro každou dívku vystřihnutý obrázek košíku. Naučím děti houby poznávat. Hra: Sbírání hub: Děti mají za úkol dát do košíku pouze jedlé houby. 3. schůzka: Divadlo Společně nacvičíme pohádku, kterou předvedeme na společné vánoční oddílové schůzce. 4. schůzka: Opakování nácviku pohádky. „Trojdenka“ Na konci listopadu se uskuteční třídenní výlet zaměřený na procvičení všeho, co jsme se doposud naučili. Prosinec 1. schůzka: Výroba adventního věnce, povídání o adventu a vánocích. 2..schůzka: Bobování a sáňkování 3. schůzka: Vánoční oddílová schůzka 4. schůzka: Prázdniny Leden 1. schůzka: Opakování Pomůcky: pro každého člena rozstříhaný obrázek, lepidlo, papír. Připravit si úkoly, otázky na vše, co jsme probírali a pokud děti úkol splní, budou odměněni kouskem rozstříhaného obrázku, který si nakonec slepí. 2. schůzka: Kroj Pomůcky: nakreslená postava světlušky v kroji, nakreslené a vystřižené nášivky, odznak a šátek. Dětem vysvětlím součásti kroje a ony si na konci schůzky společně vše na postavu světlušky nalepí. 3. schůzka: Stezka odvahy, Hry: na sněhu 4. schůzka: Adresa Výroba obálky- pomůcky: papír, nůžky, lepidlo, pastelky, průpiska

-8-

Děti si vyrobí obálku a nakreslí dopis pro rodiče. Ty děti, které umí psát, si napíší na obálku adresu. Při tom si děti procvičí své adresy. Únor 1. schůzka: Návštěva krytého bazénu, Hry: ve vodě 2. schůzka: Skautský pozdrav Naučím děti skautský pozdrav 3. schůzka: Den sesterství Dětem vysvětlím význam tohoto svátku. Výroba obrázků na nástěnku 4. schůzka: Uzly Pomocí básniček děti naučím uzly Lodní smyčka: Levá ruka vpřed, pravá ruka vzad a uzlík je s námi zase kamarád. Ambulantní uzel: Levý hádek nahoru a dolů, pravý hádek nahoru a dolů a oba jsou zase spolu. Hra: Soutěž ve vázání Závodí vždy dva proti sobě. Vyhrává ten, který rychleji zadaný uzel uváže. K vítězi dojdeme vyřazovací formou. Březen 1. schůzka: Dětská olympiáda Připravím si různé soutěže a ceny 2. schůzka: Skautská hymna na této schůzce si nacvičíme skautskou hymnu 3. schůzka: Výroba ze slaného těsta Recept: 250 g hladké mouky,1 l vody,vejce na potření a koření na ozdobení 4. schůzka: Výlet do přírody Na tomto výletu se naučíme pochodové značky, nakreslíme si je do deníčku a vysvětlíme si, co znamenají. Hra: Hledání pokladu - Předem si připravím na trase pochodové značky. Dívky podle nich hledají poklad. Duben 1. schůzka: Lesní zvířata Hra: „Kufr“ Dívky musí pantomimou předvést nějaké zvíře a ostatní hádají, o jaké zvíře jde. Ten, který uhodne, předvádí další zvíře.Přitom si o těchto zvířatech něco řekneme (kde žijí, co jedí atd.). 2. schůzka: Telefonní čísla Pomocí pouček se naučíme základní telefonní čísla 150 – nula jako rybník | 155 – pětky jako kolečka u nosítek | 158 – osmička jako pouta Hra: Telefonování Děti se rozdělí do skupinek a vylosují si obálku, ve které mají za úkol předvést scénku, ve které musí zavolat požárníky, lékaře nebo policisty. 3. schůzka: Velikonoce Vyrábíme velikonoční ozdoby, povídáme si o velikonocích. Hra: Hledání čokoládových vajíček Předem schovám čokoládová vajíčka. Děti je hledají. Vajíčka si smí nechat a sníst. Při této hře se také můžou naučit – rozdělit se. 4. schůzka: Vlajka ČR Pomůcky: pro každé dítě obrázek tábora se stožárem, pastelky Děti si musí správně vlajku vybarvit. Povídám si s nimi také o p. prezidentovi a symbolech ČR. (Tyto symboly jim ukazuji na předem připravených obrázcích). Květen 1. schůzka: Zdravověda Družinová lékárnička – vysvětlíme si, co musí lékárnička obsahovat.

-9-

2. schůzka: Zdravověda Zlomeniny, řezné rány, krvácení z nosu, klíště – děti naučit a prakticky předvést 3. schůzka: Den matek Výroba dárku pro maminku 4. schůzka: Posezení u táboráčku, zpívání písniček, hry Červen 1. schůzka: Roční období Na velké papíry A 3 nakreslit jednotlivé roční období a vyzdobit si jimi klubovnu. 2. schůzka: Květiny Výlet na louku – na tomto výletě se naučíme poznávat květiny, nasbíráme si je a děvčata je vylisují pro výrobu herbáře. 3. schůzka: Výroba herbáře Pomůcky: vylisované květiny, tvrdý papír, nůžky, izolepa, tužka Hra: Hledání rozstříhaných obrázků Děti mají za úkol hledat v klubovně rozstříhané obrázky květin, poskládat je a pojmenovat. 4. schůzka: Pohádkový les Výlet do lesa. Děti v lese plní úkoly a dostávají za to sladké odměny. Na závěr táborák a rozloučení. Místy zpracované do detailu, místy jenom kuse.

Tábor

Obsahově OK, ale bylo by dobré oddělit plán od prováděcích pokynů.

Téma tábora: Broučci Etapová hra využívá námět knihy Jana Karafiáta Broučci.Každou etapu uvedu přečtením úryvku z knihy, děti se při této hře učí zajímavé věci důležité pro život. (např. ošetření zraněného broučka, pohybování se v lese ve dne i v noci, výroba lucerničky atd.)

05 - Skautská idea v dnešním životě Osnova: 1. Co je skautská idea? 2. Já skautkou 3. Slib 4. Čest 5. Pravda a Láska 6. Věrnost 7. V každé době 8. Plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské 9. Duší i tělem být připraven 10. Pomáhat vlasti i bližnímu 11. Závěr Abych mohla vůbec začít psát úvahu na toto téma, musím si položit otázku: Jak si skautskou ideu vlastně představuji? Je to být věrná, pravdomluvná, oddaná, poslušná, pomáhat druhým v nesnázích, dělat dobré skutky, pomáhat chránit přírodu? Možná něco v tom smyslu. Ale vše je zakotveno ve skautském slibu. V zákonech také, ale ve slibu se říká „plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské“. Takže zákony pouze rozšiřují skautský slib. Popravdě nejsem skautkou moc dlouho. Vlastně docela dost krátce na to, abych o sobě mohla říct, že mám nějaké zkušenosti se skautem nebo skautskou ideou vůbec. Mám maximálně nějaké zdravotnické, z jediného letního tábora, kde jsem byla zdravotníkem. A i k tomuhle jsem přišla náhodou, takže dalo by se říct, že ke skautu jsem přišla náhodou. Ale já to tak necítím. I když pravda, připadám si někdy jako malá světluška, která teprve objevuje co to - 10 -

skaut vůbec je. Paradoxně můj bratr byl ten, kdo začal se skautem před několika lety, ale já jsem tím, kdo první sliboval. A jedno vím jistě, nelituji toho. Vím, že tím, že jsem slibovala, jsem dala najevo povětšinou to, co sama považuji za správné. Protože, kdybych slíbila něco, co nepovažuji za správné, nebo vím, že bych nebyla s to to dodržet, tak má ten slib vůbec cenu? V dnešní době je strašně snadné slíbit modré z nebe nebo hodinky s vodotryskem, ale skutečně daný slib dodržet je tak složité. A přece, když člověk stojí před celým oddílem, ruku zvednutou, slibuje a snaží se samou nervozitou nepoplést slova, v duchu si možná říká, že je to na celý život. Dokáže však pochopit, co tenhle slib znamená? Říká se jak dovedu nejlépe. Je to jakési synonymum snahy. Popravdě jinak by to ani v životě nešlo. Kdybychom se nesnažili, ničeho bychom v životě nedosáhli. A někdy je snaha to poslední, co nám zbývá. Protože udělat něco stoprocentně je nadlidský výkon, je to takřka nemožné. Ale přesto se o to dnes a denně pokoušíme. Pak je tu na vlastní čest. Vlastní čest? Co to je? Jak se pozná čestný člověk? Podle mě je to ten, který jedná podle vlastního svědomí a nemá úmysl ubližovat jiným. Jeto například ten, který si cvakne jízdenku, i když ví, že revizoři nepřijdou a nebudou kontrolovat jízdenky. Nebo ten, který v práci pracuje i přes to, že ví že by si mohl zajít na kafe, protože šéf je zrovna pryč. Ale ruku na srdce, dneska málokdo tohle dělá. Člověk se snaží co nejvíc si práci ulehčit, ušetřit peníze. Nenajde se snad nikdo, kdo by v životě nejednal zrovna košer, kdo by nepodváděl. Ale popravdě tyto drobné hříchy z nás dělají lidi. U skautského slibu je to však jiné. Tady bych nepodvedla jiné. Tady podvedu jen sebe, své svědomí. Dále je nejvyšší Pravda a Láska. Co si pod takovým abstraktním pojmem můžu představit? Věřící skauti si pod tímto představují Boha. Ale co nevěřící? Jeden člověk mi řekl, že pravda prý je pomíjivá, to co bylo pravdou před 500 lety je žvást, kterému se smějí i děti (že Země je placatá). Krom toho každý má svou verzi pravdy, za kterou se bije. A láska? Ta je prý taky pomíjivá. Ale proč by někdo sliboval něco takového, kdyby to bylo pomíjivé? Protože to pomíjivé není. Podle mě je Pravda jako něco, v co se můžu opřít, vím že to je správné a je to neměnné. A Láska není jako láska k jedné určité osobě, je to láska ke všem lidem. Je to hodně těžké vysvětlit a taky je to hodně lehce vyvratitelné. Podle mého kamaráda (a já si to taky myslím) může Pravdou a Láskou být nejčistší dobro, které v nás je. Potom přichází věrně v každé době. Mnoho lidí slibuje věrnost na věčné časy. Málokdo to splní. Je přece tak těžké odhodit svou lenost, v něčem se uskrovnit, něco začít řešit. Je totiž strašně jednoduché něco zničit, zrušit, vymazat než něco udržet. Je to jak s pyramidou z karet. Postavit ji dá takovou práci a úsilí, ale stačí jeden závan i toho nejjemnějšího vánku a … Je to pak smutné, když byť jen část té pyramidy spadne. Co však znamená pojem v každé době? To si dokážu představit spoustu věcí. Dobu mládí, kdy jsem u rodičů a valná část problémů se mně netýká, dobu studií, kdy se připravuji na své budoucí povolání a jediné mé starosti se týkají toho, abych složila zkoušku, abych vyšla s penězi, kde seženu brigádu nebo kde se budu nejlépe bavit. Tyhle dvě období si dokážu představit vcelku reálně. Další období, dospělost a staří, si nedokážu představit bez příkras. Ale když řeknu v každé době, myslím nejen v dospělosti a ve stáří, ale i v dobrém nebo zlém (i když to zní trochu jako klišé). Tedy vždy a navždy. Naštěstí nemám zkušenost ani s jedním totalitním režimem, kdy byl skaut zakázán. Ale možná taky ne, protože nemůžu říct, zda bych obstála, kdybych tehdy slibovala a říkala: „…věrně v každé době,…“ Další je plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské. Jedna z věcí, o které můžu říct, že v ní mám vcelku jasno, kterou dám. Ale přece to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Není snad jasné, že každý někdy uklouzne, i přes to, že se bude snažit sebelíp? Podle mě není zase tak moc důležité, když se někdy zpronevěří pravidlům, které sám dodržuje (pokud to není nic závažného). Spíš je důležitější, zda si to ten člověk uvědomí, zastydí se a snaží se o nápravu. Což je někdy velice těžké.

- 11 -

Pak je duší i tělem být připravena…? Duše a tělo? Tělo je reálné a je jasné, kdy je připravené reagovat, něco uskutečnit, ale duše? Jistí lidé věří, že duše není a že naše osobnost, naše city a naše vnímaní je pouze směs chemických a fyziologických reakcí. Tohle se mi zdá neskutečné. Podle mě musí být duše něco víc než pouze nějaká reakce. A když není tělo a duše v rovnováze, nedokážu jednat, uvažovat normálně, nemůžu být připravena cokoliv udělat. Protože jak vypadá třináctileté dítě, které se chová a vnímá jako šestnáctiletý? Říkají o něm, že je génius, ale se spolužáky si nemusí rozumět. A co když je to naopak. Když dvacetiletý je mentálně na úrovni desetiletého. Takového pošlou do příslušného ústavu, pokud není nikdo, kdo by se o něj postaral. A dál být připravena? Kdy jsem? Můžu říct vždy? Přemýšlím-li nad tím, musím přiznat, že nevím. Ale vím, že to se pozná, až budu v situaci, která prověří, zda připravená jsem nebo ne. Další a jeden z posledních bodů je pomáhat vlasti a bližnímu. Kdo je to bližní? Je to jen někdo koho znám, kdo je mi blízký? Bohužel ne, je to každý, kdo potřebuje mou pomoc. Ale dokázala bych pomoct někomu, kdo mi ublížil? Na tohle je sporná odpověď. Někdo by dokázal, někdo ne. Já o sobě nedokážu říct, kam patřím, protože jsem se nedostala do situace, kdy bych musela pomoci někomu, kdo mi předtím ublížil. Leda, že by se to týkalo života, to bych neváhala. A pomáhat vlasti? Stačí se jen podívat na záznam z poslanecké sněmovny a můžu říct, že mi není dobře od žaludku, když si pomyslím, že takoví lidé, kteří se tam předvádějí před kamerou vedou a reprezentují náš stát. Ale co se dá dělat. Jsou to lidé, kteří rychle, dobře a výhodně „mění kabáty“. Ale důvodem, proč bych pomáhala mé vlasti nejsou páni politici, ale pocit vědomí, že je to můj domov. Je to místo, kde mluví stejně jako já, místo, kde žijí mí nejbližší, místo, kde jsem ráda. Bohužel je i zde je těžké odpovědět na otázku, zda bych to místo bránila za cenu života, kdyby bylo ohroženo. Ale určitě bych se snažila udělat to, co by bylo v mých silách. Co dál na závěr ještě říct? Vše je řečeno ve slibu, v těch několika slovech pronesených před ostatníma. V těch slovech, které se zdají tak jednoduché a přitom jsou tak zavazující. Z nich mi plyne hlavní skautská idea. Je to člověk, který se vždy snaží být stoprocentně tady pro druhé, ukazuje ostatním dobro, pravdu a lásku, je oporou, vždy a v každé situaci, plní zákony a jedná fair play. Ale takový člověk… Ten snad ani není na světě. Ale přesto se o to, být jím, snažím, a nejen já, dennodenně, i když mnohdy marně.

06 - Má Junák co říci mladé generaci Osnova: 1. pohled na dnešní svět 2. přiblížení skautingu a můj důvod chození do něj 3. zamyšlení nad problémem nedostatku členů 4. důvody klesajícího počtu skautů 5. moderní poutače pro dnešní mládež 6. závěr Když se podíváme na mládež v dnešní době, člověk strne, co si najdou lidi za zábavu. Ať to jsou různé závislosti například televize či počítač, u kterého lidi stráví i celé hodiny, až po skupinky lidí, kteří se věnují hazardu svého života – drogy a alkohol.. Osoby, které se dostanou do těchto skupin, si myslí jak budou výjimeční nebo něco podobného, ale není tomu tak. Právě naopak. Dostane je to do takových potíží, o kterým se jich ani nezdá. A ve skautingu by se nic takového nemělo stát. Když se řekne skaut, lidi hned napadne myšlenka na tábor, ale skaut není jen o táborech. Je to spíše o tom, aby se lidé více poznali, získali nové kamarády, naučili se

- 12 -

porozumět si a naslouchat. Skauting chce říct, že pokud někdo hledá nějakou zábavu, najde ji ve skautu mezi přáteli. A když někoho nezajímají nějaké hry, dá se tam dělat různé věci... pořád lepší než se poznat se skupinou mladých lidí, kteří slyší jen na slovo drogy a alkohol. A těm už je pak těžko pomoci, když pomoc odmítají a chtějí si žít vlastním životem. Já jsem se rozhodl jít do skautu proto, že jsem toužil po poznání nových kamarádů, naučit se něco nového zažít srandu nejen na táborech, ale i během roku. Proč klesá členská základna?? Snad jen proto, že když už se někdo do skautu přihlásí a patří do oddílu, řekne si po chvilce, že už ho to nebaví a nechce se mu, to by si mohl říct každý… někdo si myslí, že když odejde ze skautu, dostane takovou tu volnost.Ale právě tady tihle lidi se pak můžou dostat mezi ty lidi bez pomoci. Všechno asi záleží na rádci, jak si umí připravit program a děti zabavit aby neměly potřebu skaut opustit a jít raděj za nějakou tou pochybnou skupinkou, kterých je v dnešní době, jak už sem říkal, čím dál tím víc. Dalším důvodem, proč skaut navštěvuje stále méně lidí, může být neinformovanost a zkreslené názory. Neinformovanost ve smyslu, že plno lidí možná ani neví, že v jejich městě či okolí nějaká taková organizace vůbec existuje, a mají pocit že skaut s moderní dobou vymřel. Nebo je to prostě neláká kvůli tomu, že když se řekne skaut, vybaví se jim ušpiněný klučina pobíhající s nožem po lese, znající všechny stromy a zvířata. Možná by bylo dobré, aby se tito lidé dozvěděli, že skaut není jen o tom pobíhat celý rok v lese za dobrodružstvím, ale právě o utváření vztahů, seznamování se s novými kamarády a společně strávených chvil a zážitků, nejen v lese u táboráku. Když bychom chtěli použít nějaké moderní poutače, aby to bavilo dnešní mládež tak to je úplně jednoduché a můžu to říct jedním slovíčkem: sport. Podle zkušeností děcka hodně baví ty z těch akčnějších sportů, ale můžeme využít kterýkoliv. Například jízda na kole, bruslích, skateboardu, a mnoha dalších. A pak tu máme zase tu elektroniku, jako třeba mp3 přehrávače, televizi, a to nejpoužívanější, bez čeho bychom se už jen s těží obešli, počítač. Ale i přesto bych dal raděj přednost pohybovým aktivitám. Nakonec by snad bylo jen vhodné říct, že doufám, že skaut bude nadále navštěvovat dostatek členů a že stále zvládneme mezi naší velkou rodinu přivítat nové a nové přírůstky, kterých není nikdy dost.

07 - SKAUTING MÝM POHLEDEM Když jsem před šesti lety kráčel směrem ke klubovně po boku mamky,bál jsem se.Ale nějak sem tam došel.U klubovny bylo už mnoho nováčků a vypadali že jsou na tom podobně jako já-stejný pocit…Ten pocit že si nenajdete kamarády,nikdo vás nebude mít rád a taky ty otázky bude mě to bavit?jak dlouho ve skautu vydržím?Přesto jsem šel.Staří a zkušení skauti a skautky pro nás měli připravenou pěknou uvítanou(takovou sem od té doby už pro nováčky neviděl). Po pár týdnech sem si už zvykl a vždy když se blížil konec týdne tak se také blížil ten pocit že se uvidím s kamarády,zahrajem si společně hry…Měli jsme super vedoucího který nás opravdu dokázal ve skautu udržet.I když se k nám třeba starší nechovali nejlépe(jak ke kterým) tak náš vedoucí se nás zastal(Sice třeba ve třídě se nám smáli že jsme skauti ale na ně jsme ohledy nebrali,měl jsem štěstí že jsme ve třídě byli 3skauti takže jsme se drželi navzájem.Občas se mi smálo i okolí ale ja je neřešil).Týden co týden byly super akce…Rok utekl jako voda a mělo se jet na tábor.Vybrali se lidi a jelo se.Sice jsem vybrán nebyl byl jsem smutný a naštvaný ale věděl jsem proč jsem nejel. Skauti se vrátili a začal další rok,prvních pár měsíc se ještě žilo v euforii tábora,ale ta zachvíli přešla a skautský rok pokračoval…Vedoucího jsme dostali nového,trošku jsme přibrali jak na rozumu tak na staří a pomalu jsme začali skauting „chápat“.Přes rok jsme se

- 13 -

naučili nové věci,užívali si se skautama na společných akcích během roku,pomáhali(boj proti rakovině,čištění naší místní řeky…).Už jsem se dostal i na tábor.Poznal jsem že skautský tábor je sice namáhavější než jiné ale o to přitažlivější.Zažijeme jaké to je hlídat v noci,vařit pro celý tábor(to se mě jako nováčka zaujalo nejvíce-jak jsou skauti soběstační a samostatní). Takhle to bylo ještě asi 1-2 roky.Časem jsme ale pochopili(my bývalí nováčci) že se asi blíží ten čas kdy by jsme měli začít vést vlastní družinu.Začali jsme poznávat že je čas na to abychom si jen užívali je pryč…Ale neměnilo se jen v družinách.Naši starší členové odešli a založili si svůj vlastní oddíl. Zkrátka se skaut hodně změnil od té doby co jsem začal chodit.Už minulý rok jsem uvažoval že zkončím ale potom jsem byl na Jamboree a tam sem dostal „nový“ náboj,novou chuť do skautu…Ale nevím,nejsem sám kdo uvažuje u ukončení a myslím že pro to máme důvod.Skaut už není to,jaký byl když jsme přišli.Vím asi si za to můžeme sami protože si sami děláme program ale už to není co to bývalo.Už nemám ani takový ten pocit přes týden že už je pátek a to znamená skaut-uvidím se s ostatníma…Vedení se třeba snaží(abychom měli třeba novou klubovnu,zařizují nám tábor-chtěl bych poděkovat že se o nás pořád takhle“starají“.Sice by to nemuselo být tak horlivé ale i tak děkuji.Třeba za to že pro nás vedoucí ve spojení se starýma skautama dělají akci…Možná že to všechny nebaví pořád jedna a ta samá činnost(dřevárna) ale když se jim to nelíbí tak proč neudělají vlastní akci?Vedení a velkým patří můj obdiv =).I když třeba náš hospodář nám leze občas na nervy tak nám stále zajišťuje třeba chatu na podzimní prázdniny.A taky nevím kdo by se o ty finance staral když ne on. Nadruhou stranu sem rád že jsem u skautu pořád,protože si cením toho že jsem nezůstal někde se svými vrstevníky a každou sobotu chodil někam do hospody nebo kalit a trávit tak volný čas.Skaut mě drží jakoby na uzdě a toho si vážím že to vedoucí dokážou i s takovýma jako jsem já ... Vím,že to co mě ve skautu drží jsou kámoši.Ale taky ty akce kde poznávám nové lidi,učím se novým dovednostem které v praxi můžu zužitkovat velmi dobře a můžou třeba zachránit život.Nebo třeba když se jde občas v sobotu na výpravu a jdeme někam kde jsem třeba nebyl a já díky tomu poznám vlastní okolí,poznám krásu přírody.To se mi na skautingu líbí,že dává lidem takové možnosti,které nedává žádný jiný „kroužek“.Díky němu jsem poznal i kus světa,úplně jiné národy. Myslím že by jsme mohli udělat něco jako besedu např. o Jamboree…třeba by se nováčci začali více snažit.Měli by mít nějakou motivaci.Ale nevím jestli by to ti malí pochopili tak jak by se mělo…Zatím bychom pro ně měli dělat takové akce abychom je překvapili a oni potom ve škole nadšeně vyprávěli co zažili o víkendu a jaký je skaut super.Přemluvili svoje kámoše tím dostali větší počet nováčků(těch je velký nedostatek,protože když je většina tábora má generace,tak většina odchází na střední školy.Bude méně času a když to nebudeme stíhat tak kdo bude oddíl „držet“?Kdo nás bude např.reprezentovat na skautských závodech?) Navíc malí necudou jezdit na tábory,tam kde se nejvíce pobaví a naučí se toho hodně poznají teprve co to skauting je…Jenže nevím jestli protože je rodiče nechtějí pustit nebo se jim nechce.Na tom táboře mají teprve možnost poznat krásu skautingu. To je hlavní akce celého roku,na tu se těším už od září.Tak nevím co ty nováčky tak odrazujeL. Sice přesně nevím co bych měl na závěr napsat ale určitě přeji oddílu ať vydrží a má dostatek nových členů.A doufám sám za sebe že taky tady vydržím aspoň tak rok nebo dva a budu schopen pomoct skauting šířit dále a přibírat nové lidi.

08 - Má cenu se stát činovníkem? Co od toho čekám? Osnova:

- 14 -

1. 2. 3. 4.

Úvod Rozhodování Tradice? Respekt! Naděje. Závěr

Myslím si, že skaut a celá jeho tradice je z velké části založená na předávání zkušeností mladším členům. Pro lidi, kteří skautu zasvětili celý svůj život, určitě hodně znamená, když vidí, jak se od nich malí skautíci učí a oni je také určitě rádi přiučí věcem, které se snad ani jinde než ve skautu naučit nemohou. Snad pro každého, kdo měl čest vézt družinu, to musí být krásný pocit, že mohl předat své zkušenosti, rady a zážitky jiným lidem. Mnoha lidem tyto faktory ovlivnily celý život, celé smyšlení, chování a myslím si, že ve většině případů jen k dobrému. Hodně takto skautem vychovaných lidí se stanou novými idoly pro malé skauty. Myslím, že už jsem dospěl do věku, kdy se hranice mezi tzv. mistry a jejich učni začíná pomalu přelamovat. A proto jsem si už mnohokrát kladl otázku: Mám se stát také skautským činovníkem? Toto rozhodování bylo složité a těžké, asi především proto, že v poslední době jsem skautu věnoval velmi málo času. Asi jsem si přestal uvědomovat podstatu schůzek a ta je si myslím především v setkávání se s ostatními skauty, učení se novým věcem, ale hlavně vychovávání slušné, moudré a také všestranné osobnosti. Nebo jsem přestal chodit asi jen kvůli toho, že jsem tam neměl už skoro žádné kamarády mého věku a na vedení družiny jsem prostě ještě nebyl připravený. Asi jsem udělal velkou chybu, protože po mém odchodu začali odcházet další. Je mi to teď líto, protože jsem možná způsobil rozpadnutí skoro celého zbytku družiny a proto nevím, jestli návrat je to nejlepší co bych teď udělat měl. Asi by to nevypadalo nejlépe, ale já doufám, že to nijak nenaruší další fungování oddílu. Někdy se ptám: Jestli to nebyla má největší hloupost? A jestli jsem tam neměl zůstat, jelikož už mi do doby, kdy jsem se mohl pokusit dělat čekatelské zkoušky nezbývalo dlouho. Ale nevím, jak by to vypadalo, kdybych nakonec zůstal. Určitě by bylo snadnější rozhodování, než když jsem zbaběle utekl. Ale má to asi tu výhodu, že jsem si kvůli toho uvědomil, že si nebudu věčně jenom hrát hry a bavit se s kluky honěním se za míčem, ale že mám v životě i jiné poslání. Jenom je škoda, že mi to došlo až tak pozdě. Při pohledu na naši rodinu snad asi každý očekává, že budu pokračovat ve šlépějích mých rodičů, prarodičů, tet a strýců. Všichni z nich by byli určitě rádi, kdybych se stal také opravdovým skautským vůdcem. Ale já bych z toho nechtěl dělat žádnou povinnost. Každý se má rozhodnout podle toho jak to cítí a jak si myslí, že udělá nejlépe. Netvrdím tím ale, že není dobré dát na radu někoho zkušenějšího. V mém rozhodování má celá rodina velký vliv, atak se zdá být skoro jasné, že se dám na stejnou cestu jako oni. Já sám jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli se mám alespoň pokusit se dostat mezi vedoucí našeho oddílu. Častokrát se totiž ptám: Jestli mě vůbec přijmou jako plnohodnotného člena, vedoucího, který také musí přebírat zodpovědnost za mladší skauty? Teoreticky by však s vyšší hodností měl přijít také větší respekt ze strany dospělých, ale myslím si, že kdybych čekatelské testy udělal, to by zas až tak moc neznamenalo, protože většina vedoucích je má už dávno za sebou a nejenom je, ale i spoustu dalších životních testů a mají za sebou mnohem více než já. Takže to bych měl mít k nim respekt a úctu já. Protože se stále mám co učit. Myslím si, že tím člověk úplně dokáže změnit pohled na svět, na život, na přírodu, na děti. Stačí se jen zahledět sám do sebe a uvidíš co je v tobě zlé a toho se musíš vyvarovat a těch dobrých věcí v tobě se musíš naopak pevně chytit a nepustit se jich. A přesto, že ve mně je spousta věcí špatných a zlých, cítím, že tohle bude mé vysvobození a že mi to změní celý život. Rád bych také vychoval nějaké dobré skauty, tak jako mne vychovávali a stále vychovávají. Také bych chtěl mít větší úlohu. Rád bych, aby se mnou mohli ostatní počítat např. při plánování akcí, táborů atd., protože tak tomu doposud nikdy nebylo a aby se na mně mohli spolehnout při řešení složitějších situací. Abych

- 15 -

věděl, že jsem k něčemu taky dobrý. Abych se mohl spolehnout, že už se mnou nebude zacházeno jako s nechápavým dítětem. Tohle všechno doufám, že mi tenhle životní směr dá. Já to od něj nebudu chtít zadarmo, jelikož vím, že je to nesmírně těžké a že mně čeká ještě velmi dlouhá trnitá cesta. Doufám, že se v mém osudu najde místo na tyhle, v mém životě dříve zdánlivě zbytečné věci, skuty a činy. Vím, že být vedoucím je zodpovědná činnost, kterou bych rád vykonával. Rád bych také vychoval nějaké dobré skauty. Mým vychovatelům jsem nesmírně vděčen, že se po celý život snaží vychovávat mně, ale i ostatní skauty v dobré lidí. Myslím si, že bez skauta bych byl úplně jiný člověk, nejméně poloviční. Budu velmi rád, jestli dostanu příležitost stát se čestným členem skautů a udělám vše, co bude v mých silách, abych zvládl být uznávaným ale hlavně dobrým vůdcem.

09 - Můj názor na skauting Tvrdě vypracoval: Adam Ze začátku bych řekl jak jsem vlastně do skautu začal chodit. Bylo to tak že jsem už rok nechodil do žádného kroužku,protože jsem skončil s karatem a tak bratr mi navrhl, abych to zkusil ve skautu a třeba tam potom začít chodit. Nechtělo se mi, protože jsem rok nic nedělal, ale nakonec jsem se nechal přemluvit a šel i když s odporem. Avšak po pár schůzkách a výpravách, které mě velmi zaujaly, začalo mě to bavit a už jsem tam zůstal až do teďka. Chodím do skautu už pátým rokem a pořád to je super. Vždycky v pátek ve škole se těším na odpoledne kdy bude schůzka. Je to takový oddych od školy a od městského života. Těším se, že budu v dobré společnosti kde se například nemluví sprostě (jak ve škole) a užiji si srandu a legraci, kterou bych nikde jinde neměl. Skaut pro mě znamená velice moc, protože je to prostředí kde člověk nemá problémy a když, tak na ně zapomene. No kdyby teď někdo řekl „a dost, přestaneš chodit“ tak bych si to nedokázal představit, protože by to bylo jako by mi někdo vzal něco jako moje druhé já. Jinak je teď skaut součást mého života.Prostě bych si to nedovedl představit-jen chodit do školy,sice do kroužků chodím taky,ale skaut to je něco jiného. Skaut mi dává hodně kamarádů a taky nové znalosti, které bych se asi těžko jinak dozvěděl. Nejlepší je stejně tábor, takové super vyvrcholení celého roku. Na táboře vládne taková klidná pohoda a člověk úplně na všechno zapomene a nemá žádné starosti. Potom když se vrátím z tábora a vidím týpky (tzv. velké frajery, kteří mají kalhoty s toaletním prostorem), jak chodí městem s cigaretou v puse a mají chytré řeči tak si říkám, že já jsem strávil báječný měsíc někde v přírodě na táboře, užil jsem si ho a tito týpci celé prázdniny proseděli u počítače a televize, nebo celé prázdniny prohulili a nic si nezažili. Teďka uvedu něco ze svého života: . . . .Seděli jsem v šatně u tělocvičny (kluci z mojí třídy) samozřejmě největší individua se začali bavit a po chvílí se zeptali se mého kámoše ať řekne sprosté slovo, nebudu to zdůrazňovat jaké a on ho řekl, samozřejmě všichni: super, bomba, hezký!! Řekli mi to samé, já jsem nic neřekl a ignoroval jsem je a oni: to je skaut jó, ten kdyby něco sprostě řekl tak si musí useknout ruku. A já jsem v té chvílí pochopil jací chudáci to jsou. Říkal jsem si vždyť oni by nikdy skauty být nemohli, protože jsou podrazáci a nedrží slovo, ale taky ty jejich neustálé sprosté slova, protože kdo chce k nim zapadnout tak co slovo to krása! Tím jsem chtěl jenom naznačit jaký je vztah ke skautu v naší třídě!!! Myslím,že tím jak chodím do skauta, tak jsem dostal jakýsi vztah k přírodě. Vždyť právě v přírodě jsem toho nejvíce prožil. Myslím že ve skautu to táhneme za jeden provaz. Jsme takový spolek kde se třeba může někdo s někým poradit, nebo vyřešit nějaký soukromý problém. Skaut je myslím bezva věc a nejlepší jsou (jak už jsem zdůrazňoval) tábory. Taky se mi líbí spolupráce mezi hlídkami a v nich, protože na táboře se hlídka stává takovým

- 16 -

společenstvím, kde všichni spolupracují a táhnou za jeden provaz. A myslím si , že v úsecích se ta spolupráce pozná! Jedním slovem tábor is the best!! No radši už budu končit, ale rozepsal jsem se že?

10 - Vliv moderní doby na skauting, aneb co nás nová doba dává a co nám bere 1) 2) 3) 4) 5) 6)

definice skautingu cesta na schůzku proč to tak je? nejen technika je nepřítelem chvilka přemýšlení čím to všechno změnit?

Abych vůbec mohla začít psát úvahu na téma vliv moderní doby na skauting, považuji přímo za povinnost definovat slovo skauting. Skauting je nezisková organizace, která se snaží vychovávat a hlavně tedy bavit mladší generace. Skaut je o tom naučit mladší bratry a sestry historii, ať již české nebo skautské. Je to taky o tom vyhledávat nové a nové lidi a získávat nové přátelé, kteří jsou na stejné vlně jako my, zároveň děti učíme schopnosti komunikovat s cizími lidmi. Učíme je lásce k přírodě, základním znalostem šifer a první pomoci. Tak tomu aspoň bylo kdysi… Přijíždím vlakem do svého rodného města a dívám se okýnkem na ubíhající krajinu, uvažuji, co dneska budu dělat s malýma světluškami a zrak mi sklouzne na dva kamarády, kteří sedí naproti mně. Každý má v uchu sluchátko své MP3 a v ruce křečovitě svírají svůj super nový mobilní telefon, do toho všeho sem tam pronesou nějaké to slovíčko a tím je jejich konverzace u konce. Pokrčím nad tím rameny, třeba si nemají co říct… To nám se stát nemůže Na poslední chvilku utíkám na schůzku, snad mi to Pirátky odpustí, že zase nestíhám, inu, je uspěchaná doba, a už po cestě se těším až si odpočinu od všedního života. Vcházím do dveří a málem mám zástavu srdce, holky sedí kolem stolu a pouští si z nějakého záhadného přístroje nové písničky a do toho se baví o nějaké počítačové hře. Napočítám do tří a nařizuji všechno, co nepatří na schůzku schovat do batůžku a zahajuji schůzku. Pomalu jim vysvětluji jak se žilo kdysi, že nebyla žádná technika a ony jen nevěřícně kroutí hlavou a mísí se tu názory, že to muselo být úžasné a ty druhé říkají jaká to musela být otrava.To samé se děje i na táborech. V přihláškách je jasně napsáno, že prosíme rodiče aby s sebou dětem nedávali žádné cennosti, a přitom? V odpoledním klidu se na mobilech vyhrávají písničky, hrajou se na nich hry.. Vždyť na táboře si máme všichni odpočinout. A když si náhodou nakoukneme do některého z obydlených stanů, máme docela reálnou šanci, že zde uvidíme obyvatele se sluchátky MP3 přehrávače na uších, který si odpolední klid užívá po svém Modernizace se netýká jenom techniky. Moderní začíná být způsob jak přilákat děti do skautu, pomalu a jistě to začíná být komerční záležitost, všude jsou vidět upoutávky. Nedávno jsem otevřela časopis „Epocha“ a tam na mě kouká skaut a u něj bylo napsáno „Buď připraven“ . Co jim můžeme nabídnout? Dvě hodinky úniku od reálného světa, slíbíme jim odpočinek ode všeho, prostě na okamžik zapomenou na své internetové kamarády a věnují se sobě navzájem, a to je vlastně účelem proč ještě existujeme.Neříkám, že je to špatné, ale dříve nic takového nebylo a přesto pořád bylo dost dětí, které chtěly zažít dobrodružství. A co se týká moderní výchovy dětí, začíná se nám pomalu a jistě vymykat z rukou. Stále méně dětí má zájem luštit Morseovu abecedu, natož abychom je donutili naučit se historii skautingu. A k čemu taky?! Dříve se tyto znalosti hodily na závody, ale novodobé závody už nemají se skautem nic společného, jde tam o mrštnost, o trochu přemýšlení, ale proč se potom tak

- 17 -

honosně nazýváme skauty? Pomalu a jistě nám začíná unikat smysl toho všeho, za co kdysi někdo bojoval celým svým životem. Určitě má moderní doba své výhody, ale ty i stále více unikají. Když se vrátím domů ze schůzky, tak hned připravuji program na tu další a přemýšlím, co udělat, aby byly šťastné, že podobná organizace existuje, aby to pro ně nebyl jenom dvouhodinový únik od obyčejného života. Přicházím na to, že když se vše podá formou jakou ony v tomhle věku berou jako přijatelnou jde všechno snadno. A tak pod výmluvou Marťánka z UFUFU společně putujeme v nebesích a já se sama sebe ptám, jak dlouho je to ještě bude bavit. Když Marťánek řekne, ať se naučíme uzly – učíme se uzly, když Marťánek řekne, že chce znát něco z historie skautingu – musíme se něco naučit.. Skaut má určitě plno kladných stránek na které jsem přišla až v pozdějším věku , ale když se koukám zpět, všechno je jiné než dřív. Všichni se za něčím honíme na úkor těch malých příšerek. Když jsem začínala u skautu, jezdilo se velmi často na výpravy – v dnešní době to všichni zavrhnou s tím, že prostě není čas, což je určitě mínusem dnešní doby. Bohužel se mění doba i lidi a je stále méně chuti něco podnikat. Já vím, já vím, píšu tady o nedostatku času a přitom sama věčně nestíhám, v poslední době se snažím, aby se to změnilo a už začínají byt vidět první výsledky. Pomalu se blížím k poslednímu bodu toho, co jsem zde chtěla napsat. Čím to změnit? Existuje nějaké alternativní řešení? Je to vůbec problémem nebo si to nalhávám, abych měla o čem psát? Začnu hned první otázkou. Možná ( tedy čistě dle mého názoru) by mohlo pomoci více oddílových akcí, když se tak bavím se svými vrstevníky z ostatních oddílů, většinou se diví, že nemáme žádné víkendové výlety a ptají se mě, co je vlastně pro naši mládež odměnou? Jak jim ukazujeme jak se žije v přírodě? A kdy stíháme dělat dobré skutky? Pokládají mi další a další otázky a bohužel, nejsem jim schopna odpovědět. Druhá otázka byla „Existuje alternativní řešení?“. Opět podle mého subjektivního názoru by bylo výhodnější děti více motivovat, i když modernizace nikdy zcela nevymizí, neznamená, že musí neustále růst. Děti se nejvíce inspirují u vedoucích a je jasné, že když vedoucí začne něco dělat, děti to začnou ihned opakovat – a toho se dá docela slušně využít. Říkat teď jak, je docela nadlouho. Proto to nechám na fantazii každého z vás. Poslední otázka je spíše jen takový můj vnitřní hlas, který mi našeptává, že vše co píšu je vlastně hloupost a na druhou stranu mě tlačí pořád dopředu a nutí mě ať píšu to, co jsem si usmyslela. Myslím, že problém modernizace není výplodem mé fantazie, týká se úplně všech lidí – nejen skautů. Stačí jít po ulici a pozorně pozorovat lidi, kteří jdou proti nám. No schválně, co si o tom myslíte vy?…

11 - Co očekávám od Skautingu do příštích let Osnova : 1) Úvod 2) Situace 3) Řešení 4) Závěr Když jsem začal chodit do skautu bylo mi deset let roku 2003. Zahajovací schůzka mě nadchla. Začal jsem chodit s kamarádama, kteří byli stejně staří jako já. S těma jsem tvořil nováčkovskou družinu Vlci. Chodil jsem pravidelně na schůzky, na kterých jsme hráli spoustu zábavných, poučných, neobvyklých i obvyklých her. Dále jsme chodili do lesa na půldenní výpravy. Hrozně mě to všechno bavilo. Nyní chodím no Skautu už šestým rokem. Řada her, které mě kdysi bavily jsou už pro mě dost nudné a už mi dochází, že v našem oddíle to není co bývalo. Situace je taková, že dokončuji povinnou školní docházku a v příštím roce bude pro mě těžké věnovat se skautingu

- 18 -

jako doposud. Jestliže chci i příští roky dále chodit do skautu tak mi to že navštěvuji 2x do týdne náš oddíl musí mi to dávat víc než jen prosezené nebo pronuzené v uvozovkách 2 nebo více hodin, proto uvažuji o tom jestli pokračovat nebo ne protože skauting mi už mi nedává to co dříve. Já bych spíše chtěl pokračovat, protože je těžké chodit do skautu par roku a potom odejit a zapomenout na vše. Mám spoustu pěkných vzpomínek a chtěl bych,aby jich do budoucna bylo i více. Proto bych navrhoval řešení družinky, kde budou jenom moji vrstevníci, protože jak sem se s nimi bavil a přemýšleli jsme tak by to bylo podle mého názoru nejlepší. Mohli by jsme pomáhat při různých akcích v našem oddíle.připravovat hry pro nováčky a hlavně hry, které zaujmou a budou se třeba podobat těm starým ohraným hrám ale byly by něčím novým obohaceny aby to novačky ale i členy kteří náš oddíl navštěvují již delší dobu zaujalo a pobavilo a měli na co vzpomínat, protože takových her a i situací podle mě pomalu ubývá. Dále by jsme jako samostatná družina mimo pomáhání a podílení se na věcech o kterých jsem mluvil mohli i pro sebe pořádat a vymýšlet různé akce hry a další věci. Nemuseli by jsme stereotypně chodit na ty samé ochozené místa v naších blízkých lesích. Mohli by jsme začít objevovat jiné krásné místa, učit se a dokázat se orientovat ve velkých městech samozřejmě formou nějaké hry nebo úkolu a myslím si že tímhle by jsme naše navštěvovaní našeho oddílu zpříjemnili a obohatily. Na závěr bych chtěl říct že kdyby se tohle všechno alespoň z části povedlo byl bych hrozně rád a určitě bych nechtěl se skautingem skončit.Naplňovalo by mě to alespoň s části protože vím že to nikdy nebude 100% . Bavilo by mě to a uspokojovalo.A vím že když má někdo nějaký plán nebo nějakou vizi, tak bude muset udělat spoustu ústupků a řadu kompromisů.protože vím že nikdy to nebude úplně tak jak moje vize ale můžu a budu se snažit aby to bylo co nejlepší pro mě a mé kamarády s oddílu.

12 - Rozvoj Skautingu Osnova : 1) Úvod 2) Rozdíl mezi prvním a tímto rokem ve skautu 3) náměty na rozvoj skautingu 4) výprava 5) Závěr Všechno to začalo koncem září roku 2003. Rozhodli jsme se s mýma dobrýma kamarádama, že začneme chodit do skautu. Byli jsme nadšeni co skauti všechno dělají. Dostali jsme skvělého rádce. S ním jsme prožili ten nejlepší rok ve skautu. Měli jsme ho rádi. Bavil nás jeho program a proto jsme udělali nováčkovskou zkoušku. Po zkouškách se chýlilo ke konci roku kdy se rozhodovalo kdo pojede na tábor. Z naší družiny to byla asi půlka. Na táboře jsme poznali nové zajímavé věci i také povinnosti. Další rok byl také zajímavý akorát naše stará družina se rozdělila do ostatních družin, protože nová generace nováčků. Pátým rokem jsem se stal rádcem družiny Vlků. Uvědomil jsem si, že už mám nějakou zodpovědnost. Nevýhoda mé družiny byl věkový rozdíl. Měl jsem dohromady sedm členů, pět mých vrstevníků (12-14 let) a dva nováčky (8-10 let). Do programu jsem musel vložit hry, ale i pro nováčky učení uzlů nebo morseovky apod. a pro starší nějaké šifry a různé věci na první stupeň. První schůzku jsme naše nováčky seznámili s celou družinou, vysvětlili jsme co to je oddíl , družina , bodování v oddíle, družinový pokřik atd. Potom jsme si rozdělili družinové funkce , zahráli nějaké hry. Tohle byla moje první schůzka, kterou jsem vedl jako rádce. Další dva měsíce jsem družinu vedl bez problémů, akorát jsem musel trochu omezit učení členů, protože už ty starší to začalo trochu nudit a ti mladší chodili ne moc pravidelně. Schůzky před vánoční schůzkou se změnily na nacvičování scénky na téma ,,Telenovela,, . Byla to pro mě těžká zkouška, protože mě scénky nikdy moc nebavily, no spíž jsem se jich bál že něco spletu nebo že budu hrát hlavní roli. Naštěstí jsem měl v družině dobré herce

- 19 -

takže jsme to zvládli. Zaslouženě jsme vyhráli. Moji členové byli šťastní samozřejmě i já . Potom vánočních prázdninách panovala velmi dobrá nálada. Proto jsem chtěl zase navázat na normální program. Aby můj program byl co nejlepší poradil jsem se s jedním činovníkem oddílu, ten mi navrhl abych si polovinu schůzky vzal ty starší a já jsem si vzal polovinu schůzky ty mladší. Mělo to efekt, každý se něco naučil. Dalším bodem mého zlepšení byly výpravy. Výprava musela obsahovat dobrý ale ne moc náročný cíl a pestrý program. Nevýhodou těchto některých výprav bylo malý počet členů, to občas ovlivňovalo průběh některých her. Na konci roku bylo vyhlášení souboje družin. To jsme těsně vyhráli. Největší radost s toho měli nováčci. Smutná zpráva pro náš oddíl byla to, že na tábor jel pouze jeden nováček. To mě osobně zklamalo. Někteří nováčci byli ještě na tábor malí a jiní už mají naplánovanou dovolenou předem. Tento rok mám funkci podRádce družiny Vlků. V této družině už není takový věkový rozdíl. Je nás dohromady deset. Osm lidí v okruhu 15 let a tři lidi v kolem 13 let.To už je lepší. Rádcův program je dost chabý, protože se moc nesnaží a nemá inspiraci. Skoro celou schůzku prosedíme. Nyní jsem popsal první rok kdy jsem začal chodit do Skautu a poslední léta, kdy jsem se stal vedoucí družiny. Můj postoj ve Skautu se úplně změnil.Je rozdíl mezi členem, který poslouchá svého rádce a jiné je vést družinu. Nezměnil jsem jen já, změnila se i společnost. Proto má náš oddíl problémy s malým počtem členů. Je to tím, že mladá generace nechce jen chodit do lesa, učit se morseovku uzly, rozdělávat oheň ale i jiné různé aktivity jako je např. různé lanové překážky(nebo jiný adrenalin), lyžování, poznávání památek, jezdit na delší výpravy atd. Skautské oddíly se musí rozvíjet dále se společností, proto do Skutých oddílů nechodí tolik nováčků jak kdysi bývávalo. Junák potřebuje vetší propagaci, protože jinak bude lidí ubývat a ubývat. Junák prostě musí něčím zaujmout společnost. Podle mě by se Junák měl více ukazovat na veřejnosti, třeba např. udělat více akcí jako je Den v krojí, nebo setkání skautů v nějakém městě něco jako bylo 100. let skautingu (šátková metropole) , kdy se setkali skauti z celé České republiky, nebo ještě akce jako jsou pomáhání lidem nebo přírodě apod. Další propagací Junáka je samozřejmě internet. Každý oddíl by si měl vtvořit nějaké webové stránky, které by zaujaly nejen členy ,ale i pozornost společnosti. Já jsem zkusil vytvořit také webové stránky, ale moc mi to nešlo, tak jsem si aspoň vytvořil stránky v blogu (www.vlcikopr.blog.cz). Na této stránce přidáváme hlavně fotky z různých akci a další různé věci. Poslední propagaci co mě napadla jsou plakáty nebo letáky. Ty většinou visí na nástěnce škol, aby zaujaly hlavně mešní děti. My v oddíle využíváme letáků na propagaci zahajovačky, kterou dáváme do škol hned na začátku září, protože zahazovačka začíná většinou koncem měsíce. Podle mého názoru je to dobré, abychom nějaké nováčky přivedli do oddílu. Dalším problémem v našem oddíle je velký počet Skautů (13-15 let). Tento rok je nás v oddíle asi 27 z toho 6 je vedoucích, 8 nováčků a 13 skautů. Tenhle problém se dá podle mě vyřešit jedině tím, že by přišlo více nováčků. Není to jen počtem ale i programem. U nás na schůzkách jak jsem říkal už říkal, že náš rádce si jen občas vymyslí nějakou hru, ale nikoho to nebaví, protože víme, že tu hru jsme už miliónkrát hráli a že nás tahle hra moc nebaví. Proto se snažíme vymýšlet lepší aktivity než jsou běžné hry na schůzce. Jednou, to bylo tak před měsícem, kdy někdo přišel s návrhem jet na družinovou výpravu do Ostravy. Mému rádci to bylo jedno, protože na družinovou nemohl, tak jsem se tomu ujmul já. Sice jsem nebyl moc nadšený, ale kluci mě přemlouvali ať´ jedeme. Nakonec jsem to povolil. Kluci byli z toho nadšení. Tak jsem přemýšlel co by jsme v Ostravě tak mohli dělat. Většina členů byla v Ostravě jen párkrát a to většinou z pozaoken auta. Takže jsem hlavně plánoval projít nějaké památky a zajímavosti. Ráno na vlakovém nádraží se nás sešlo dohromady šest. Pro mě to bylo akorát. Náš cíl byl Ostrava hl.n. Na nádraží v tam jsem jim řekl, ať si dávají pozor na batohy, že se tady pohybuje docela dost zlodějů. Pak jsem jim ukázal různé druhy jízdenek MHD a jak se orientovat v jízdním řádu MHD. Kluci se trochu poučili a jeli jsme. První naše zastávka tramvají byl důl Jindřich. Dále jsme šli pěšky kolem

- 20 -

Ostravské radnice a katedrály. Dále jsme šli na ulici Stodolní. Kluci tuhle populární ulici znali, ale vůbec nevěděli jak vypadá. Potom jsme jeli tramvají přes celou černou Ostravu. Všichni včetně mě byli přilepení na skle tramvaje a dívali se na zdejší okolí. Potom jsme vystoupili u VŠ Báňské. Tato budova kluky moc nezaujala, ale potom je nadchla krása Porubského bulváru. Celý jsme ho prošli. Naše konečná byla na vlakovém nádraží ve Svinově. Ve vlaku cestou zpět mi všichni kluci poděkovali za pěkný výlet. Já jsem byl velice rád, že mě ocenili a dále navrhovali abychom jeli ještě někdy do takového velkého města nebo někam dále do přírody, no prostě tam kde jsme v životě nebyli. Po téhle výpravě jsem byl rád, že to kluky bavilo i když jsme nehráli žádné hry. Tohle mě bude inspirovat pro další naše společné družinové výpravy. Na závěr bych chtěl říci, že skauting je stále na úrovni, ale jeho úroveň pomalu klesá. Chtěl bych tomu nějak způsobem zabránit. Chtěl bych nějaký návrh použít. Hlavně trochu změnit náš oddíl i družinu. Doufám, že se mi to podaří.

13 - Má Junák co říci mladé generaci ? Osnova:

1. Úvod 2. Má Junák co říci mladé generaci ? 3. Proč klesá počet mladých skautů ? 4. Jak bych to vylepšil 5. Závěr Úvod: Jmenuji se Lukáš Husták a jsem rádce družiny Kaprů. Ve skautu mě přezdívají Batman, ne proto, že bych v noci lítal s pláštěm a trenkama přes kalhoty po městě, ale proto, že jak jsem byl ještě úplně malinký tak jsem si hrál s panáčkem Batmana. Jinak strašně nerad beru odpovědnost a nemám rád dávání příkazů, protože je sám nerad dostávám, ale když mě někdo pověří a já se do toho dostanu, tak jsem taková potvora, že bych se sám neposlouchal a smál se sám sobě (potom si to vyčítám). No prostě jsem nebyl stvořen pro velení. Má Junák co říci mladé generaci ?: Můj názor je, že kdo chce tak tomu dá Junák/skaut opravdu hodně, protože se naučí věci které bude opravdu potřebovat (aspoň většinu) a navíc posiluje své fyzické a psychické dovednosti neboli posunuje své hranice. Pro člověka který rád cestuje nebo prostě nerad sedí doma je skaut ideální. Ve skautu se pořád něco děje a každého nějaká věc chytne a kdo chce, tak ten se bezvadně baví a nevymění skauting za nic. Jezdí se na tábory a na různé chaty a tak se dítě na chvíli zbaví rodičů (velká výhoda). Skaut je hlavně o přátelství a to je opravdu důležité, protože když není dobrý kolektiv, tak je to k ničemu. Ovšem ve skautu (aspoň u nás) je většinou kolektiv dobrý a tudiž i vše kolem něho je dobré. Já osobně se snažím dělat schůzku pestrou a hlavně zábavnou, aby se nováčci bavili, ale ne vždy se to povede. Proč klesá počet mladých skautů: Skauting je hlavně o takovém soužití s přírodou a to kdysi uchvátilo hodně lidí.Ovšem dnes je vše o počítačích a děcka radši sedí doma, než aby něco dělala. Je to špatné, že mladé už příroda moc nepřitahuje. Taky asi moc lidí nepřitáhne, když v televizi slyší ,,Hej skautíku''není moc to moc dobrá vizáž. Ovšem s tím se asi nic nenadělá. Já osobně se za to, že jsem skaut nestydím a když se někdo směje, tak si ho nevšímám a když je opravdu dotěrný tak si vyhrnu rukávy... A ukážu mu ,,bicák'', protože jak jsem říkal skauting posiluje fyzické schopnosti :). Jak jsem říkal skauting teď nemá asi zrovna to nejlepší jméno, ale kdyby se k nám přišly podívat všechny děti z celé republiky tak u nás zůstane minimálně 80%. Jak bych to vylepšil: jelikož jsou teď populární počítačové hry (hlavně bojové), tak by se mladí měli nalákávat třeba na takové bojové akce typu různých gumičkových bitev nebo dřevárny. Ovšem mluvím za kluky. Vůbec nevím o co jde holkám, takže tam neporadím. No a právě na takové akce by bylo dobré mladé budoucí skauty nalákat a při nich jim ukazovat krásy přírody a oni už pak nebudou chtít odejít. Mladí mají rádi vzrůšo, nebezpečí a

- 21 -

adrenalinové zážitky, které (a to si opravdu troufám říct) skaut může poskytnout. Jde jen o to udělat dobrou propagandu nalákat je na pořádnou akci a pak jen sledovat jak si to užívají. ??? Závěr: No závěrem bych chtěl říct, že každý by měl být hrdý na to, že je skaut a nestydět se za to. Mně osobně dal skaut hodně zkušeností, zážitků, kamarádů a opravdu mě posílil ve všech stránkách. Kdybych nezačal chodit do skautu tak bych o hodně přišel a byl by ze mě úplně jiný člověk... Horší, mnohem horší. Skaut ze mě udělal někoho kdo umí překonat každou překážku, když chce a já chci a doufám, že skaut vydrží a nezanikne, protože myšlenka skautingu samotného je nádherná a byla by škoda o ni přijít.

14 - Má Junák co říci mladé generaci ? Osnova: 1. Úvod 2. Můj názor na téma 3. Důvod klesání členské základny 4. Možné zlepšení 5. Závěr Uvod: Jak bych jen začal... tak nejdříve bych se vám rád představil. Mé jméno je Vojtěch Čataj a jsem podrádce družiny Kaprů v 1.oddílu Stopaři Kopřivnice. Přezdívají mě Číro, né kvůli mému příjmení, ale kvůli mým vlasům, které byly ještě před rokem o půl metru delší =) Chtěl bych se dostat až na Šakalovo místo respektive na místo vůdce střediska v Kopřivnici... mám veliké ambice, přesto si vůbec nevěřím, ale na druhou stranu jsem velice charismatický, pohledný a citlivý. Jestli jste to nepoznali tak jsem si dělal srandu. Jsem se svým postavením spokojený. Kdybych měl být na vyšších místech tak to je o hodně starostí navíc a těch mám teď až dost. Ale čím více znalostí tím lépe ať už jsem jen člen družinky nebo vůdce oddílu. Proto jsem se dostal taky k čekatelským zkouškám. Nedávno jsem dodělal zdravotnický kurz tak musím stále něco dělat a pokračovat ve vzdělání výš a výš. Můj názor: Jako většina důležitých věcí má i Junák svou praktickou a symbolickou stránku, která vlastně dělá skauting skautingem nejen na veřejnosti. A pak má ještě další ohromě důležitou stránku. Stránku „srdcovou“. Tu, kterou musí cítit každý sám v sobě. Tu, kterou v sobě nosí každý skaut a každý skaut ji cítí jinak, ale bohužel i tu, kterou většinou nechápou obyčejní lidé. Nebo spíše nechtějí chápat? Teď bych ale měl už přejít k tématu... můj názor je, že Junák/Skaut má stále co říct mládeži. Může je naučit jak se správně chovat i v netradičných situacích.Rozvijí i naše fyzické schopnosti jako například vytrvalost, sílu a obratnost. A nejen fyzické ale i psychické od řešení problémů přes duševní rovnováhu až po skautskou výchovu. A proč jsou zrovna pravdomluvnost, prospěšnost, hospodárnost nebo slušnost a ještě další vlastnosti zahrnuty do skautského desatera? Protože člověk, který chce o sobě říkat, že je skaut, který chce dodržovat tradice, symboly apod., by měl trochu dbát i o svou „duševní hygienu“. To by také mohlo podle mého názoru znamenat, že by se skaut měl snažit po celou dobu svého skautského působení, od vlčátka či světlušky až k činovníkovi, vymýtit ze svého nitra všechny ty nejčernější vlastnosti. Teď trochu k propagaci... V dnešní době už zase začínají být populární lízatka. Třeba takové lízatko ve tvaru skautské lilie by vedlo nejméně k zamyšlení. Nebo propagační letáky, které by podrobněji vysvětlovaly podstatu skautingu. Důvod klesání členské základny: V úplných počátcích skautingu skautský duch zachvátil svět jako vlna něčeho úplně nového, něčeho, co děti doposud neznali. Tehdy šlo ve skautingu hlavně o soužití s přírodou. Ale doba se mění a lidé taky. Dnes se sice také ve skautingu učíme, jak přežít krizové situace, jak se sžít s přírodou, abychom jí spíše pomáhali, než ji ničili a také hledáme spoustu způsobů a her, jak zahnat nudu. Ale trochu se mění

- 22 -

témata. Už se tolik nebazíruje na tom, aby skaut věděl, jak z vlhkého dřeva zapálit oheň, nebo jak vázat kdejaký uzel. Dnes se řeší problémy, které tíží celý svět. Jak odmítat drogy, jak zacházet s přemírou informací, které se na nás valí z medií, jak správně vyhledávat informace. Dnešní doba je doba počítačů a internetu. Mládež už raději sedí doma u počítače než aby běhali v přírodě a hráli nějaké hry s kamarády. A je to docela škoda. Než jsem přišel do skautu tak jsem o skautech pochyboval a měl na skauty uplně jiný názor než mám teď. Ve skautu se toho dá velice hodně naučit a poznat dost nových věcí a míst. Možné zlepšení: Jak jsem už již psal výše tak zvětšit propagaci. Pak pomocí všelijakých možných prostředků a her, které děti v této době nejen zabaví, ale i poučí. Což by pomohlo udržet již stávající členy, protože když se nepodaří udržet členy v oddíle tak nemá ani cenu nabírat nové. Stejně by totiž odešli. Nebavilo by je to tam. Mladí kluci si potřebují vybít přebytečnou energii. Takže je lepší s nimi větší část schuzky něco hrát a zbytek času využít k učení. U holek nevím jak by se dalo něco vylepšit. Jsem totiž kluk, takže jsem téměř pořád s klukama a o holky se moc nestarám. Velice populární hra na venek je fotbal či tradiční schovka. Jsou to velice oblíbené hry nejméně v našem oddíle ano. Do vnitřích prostorů je velice zábavná hra na Medvěda. Snažíme se s rádcem udělat schůzku pro kluky (nováčky) pestrou, zajímavou, originální a zábavnou. Doufám že se nám to taky daří, i když se občas chovají tak rozmazleně. I přes to překonáváme sice s malými problemy, ale i ty se nakonec vyřeší. Závěr: Doufám, že skautský duch přetrvá a bude sílit. Protože by byla škoda, aby zahynulo to, co převychovalo tisíce, troufám si říct statisíce lidí a možná i miliony, kterým skautská lilie a všechny její ideály přirostly k srdci a zůstanou s nimi až do smrti. Doufám, že jsem se zařadil mezi tyto lidi a že mě skautské ideály nepustí ještě hodně dlouho. Prostě se snažím řídit podle zákona, ale i ten se nedá vždy dodržovat. Jsem hrdý na to že jsem skautem.

15 - Má junák co říci mladé generaci? Tohle je docela složitá otázka. Podle mě je v dnešní době docela těžké něčím zaujmout mládež. Žijeme v uspěchané době počítačů, mobilů, internetu a všelijakých moderních vymožeností, kde je těžké si najít volný čas na výlet do přírody, spaní pod širákem a poznávání okolního světa. Nemáme čas na to abychom se do skautingu vžili. To je možná jeden z důvodů proč ubývá lidí, kteří ve skautu vydrží. Skauting je totiž životní styl a ne jen kroužek, který je jednou za týden. Je to něco, co je na celý život. Složíme skautský slib, kterým slíbíme, že tak budeme žít celý život a tohle nám už nikdo neodpáře. Podle mě je velmi důležité aby se do skautu dělaly nábory na základních školách, aby se o skautu pořádně vědělo, aby se skaut pořádně otevřel společnosti. Je totiž důležité, aby se do skautu dostávaly děti co nejmladší. Abychom je skautingem nadchli dřív než na ně začnou působit okolní vrstevníci, kteří je často zatáhnou do nějaké party, kde začnou kouřit a vyvádět jiné věci. Děti v mladém věku se dají nelehčeji ovlivnit a něčím nadchnout. Jsou nejvíce tvárné. Potom se skauting může stát i součástí jeho života, a všechno ostatní přizpůsobí právě jemu. Děti starší je už těžké vtáhnout do skautského života. Mají spoustu svých koníčků a skaut zařadí někde mezi ně a ne nad ně. Taky to všechno velice záleží na přístupu rodičů. Někteří rodiče dětem zakazují skauting kvůli špatným známkám apod. Mi maminka řekla, že skaut by bylo to poslední co by mi zakázala. Do skautu díky ní chodím už od roku 1996. Se skautem sem zažil spoustu dobrodružství, různých akcí, získal jsem spoustu zážitků, které mě posunuly dopředu. Skauting vám něco dá pouze tehdy, když mu něco dáte vy. Skauting pouze vyžaduje zapálení pro věc a čas. Za to na oplátku dostanete zážitky, které doma u počítače nebo u televize nenajdete. Zážitky, které si ponesete celý život a neskutečně vás obohatí a pomůžou vám se

- 23 -

stát lepším člověkem. Takovým dosavadním vyvrcholením mého skautského života, které mě napumpovalo a nastartovalo k dalšímu působení ve skautu, byla možnost navštívit loňské skautské Jamboree. Tam sem se o skautingu dověděl spoustu nových věcí a měl jsem možnost poznat, jak fungují skautské organizace i v jiných zemích. Na Jamboree by se měli vodit nováčci. Tam by nasáli tu energii, kterou by moli využít k dalšímu působení ve skautu. Na Jamboree jsem taky ale přišel i na to, že skauting v České republice je tak o 20 let a možná i o víc pozadu oproti skautingu třeba v Anglii nebo v USA. Je to hlavně způsobeno tím, že u nás byla skautská činnost několikrát pozastavena kvůli nacistům a později také kvůli komunistům. Ted je ovšem velmi složitá otázka jestli je to dobře nebo špatně, že je skauting v České republice ještě téměř „ v plenkách“. Na jednu stranu je to velmi dobře, protože jsme si zachovali skautské tradice a skauting u nás je ještě v takové „nezkažené“, čisté formě. Stále ještě žijeme v souladu s přírodou. Chodíme do přírody, stanujeme tam a tak. Třeba takoví američtí skauti mají střediska, do kterých na tábory jezdí. Jsou to normální klasické zděné nebo dřevěné budovy, kde mají veškerý komfort. Občas se dokonce stává, že si pro děti dojíždějí rodiče a berou si své děti na noc domů. Pokud se vrátím hodně do minulosti, tak mám strýce, který je taky skaut a má něco přes osmdesát let. svůj první tábor zažil ve třicátých letech minulého století. Když jednou vyprávěl o svých zážitcích, zjistil jsem, že to kdysi bylo úplně o něčem jiném. Tehdy lidi měli ke skautingu úplně jiný přístup. Má doma poschovávané různé ústřižky z časopisů, zápisky z táborů. Ale kolik je dneska takových lidí? Kolik lidí dělá něco podobného dnes? Doba se mění a mění se i přístup ke skautingu. Skauting byl zakázaná organizace, ale i přesto se našli lidi, kteří se tajně scházeli. Dnes když máme demokracii, tak nám přijde docela normální se takhle scházet, jezdit na tábory a podobně. Nežijeme tím tak jako kdysi. Nevím co bych navrhnul na to aby se to zlepšilo, ale určitě by nebylo od věci dělat víc rádcovských kurzů, různých akcí kde by se scházeli skauti z různých středisek. Masové akce podobné jamboree, kde by člověk mohl nasát tu atmosféru. Protože když je člověk zavrtaný jen v tom svém středisku a nemá srovnání s jinými středisky a nesetkává se s ostatními skauty, neuvědomuje si kolik skautů vlastně je. Já jsem si až na Jambree uvědomil, v kolika zemích skaut existuje. Kolik těch skautů je. Ani si nedokážete představit co to byla za atmosféra, když jsme všichni najednou obnovovali svůj skautský slib. Dneska je nedostatek schopných rádců, kteří by dokázali mládež vtáhnout a zasvětit do krás skautingu a proto možná ubývá nových skautů. Děcka odejdou, protože je to nebaví. Když si šáhnu do svědomí tak musím říct že taky nejsem stoprocentní. Ale pokouším se dělat vše co je v mých možnostech abych se pokusil členy si něčím získat. Zjišťuji, že se musím přizpůsobovat nové době a nemůžu s nimi chodit jen do přírody. Chcete navštěvovat i různé moderní poutače pro mládež. Různé lanové centra, teď se mi členové svěřili, že by chtěli někdy navštívit i třeba nějakou počítačovou hernu a podobně. Prostě pokud se chceme přiblížit dnešní mládeži, musíme vymýšlet pořád nějaký akčnější program, kterým si je získáme. Musíme být daleko vynalézavější. Kdysi jsme byli vděční za každou hru, kterou jsme s rádcem hráli. Dnes členi vyžadují akční hry, nejlépe nějaké bojovky. Z toho všeho vyplývá, že by se mělo dát víc výchově nových rádců. Pořádat pro ně semináře, kde by získali inspiraci. Úspěch rádce totiž tkví v tom, že ze členů vychová další schopné rádce a skauty, kteří do skautu nebudou chodit, ale budou ho žít. ___________________________________-

16 - Junák a moderní technologie Osnova:

1. 2. 3. 4.

Úvod. Junák kdysi, v očích lidí. Otevření se světu. Modernizace a zvýšení atraktivity.

- 24 -

5. Nábory nováčků. 6. Závěr. Už je za námi ten čas, kdy být skautem znamenalo být především silný, čestný a otužilý zálesák. ( Neříkám že jsem toto období přímo zažila. To jsem vyčetla z knížek pana Foglara… ) Proč nyní v očích některých lidí jsou skauti jen postavami z dávných dob? A to skauting existuje teprve ( už ) 100 let… Ještě než jsem začala chodit do oddílu, několikrát jsem pročetla všechny ‚foglarovky‘. Ty knížky plné dobrodružství, nadšených mladých hochů a vynalézavého Rikitana mi daly představu o přátelství a skautingu ještě dřív, než jsem se k němu přímo dostala. Mirek Dušín a jeho kamarádi byli jednoduše vzorem pro hodně mladých lidí. Jenže je tomu tak i dnes? Žijeme v uspěchané době, ve které ne každý má čas schovávat se v lese nebo si hrát se zápalkami, jak leckdo tvrdí. Skauting přece není o tom schovávání nebo hraní si, ale to asi moc lidí nevidí. A proč nevidí? Neukrýváme se náhodou v těch lesích i před veřejností? Učíme se různým dovednostem – využijeme je ale i jinde než výpravách? A když pomáháme přírodě nebo lidem, neměli bychom dát o sobě pořádně vědět? Vždyť skauting je na celém světě a přesto se o něm píše méně než například o J. Rowlingové. Proč nás teda není více vidět? A navíc i nováčků ubývá… Jak tomu ale zabránit? Co takhle modernizace? Žijeme přece v období vědy a techniky, tak by to mohlo být jedním ‚lákadlem‘. Budují se například nové klubovny plně vybavené moderními vymoženostmi. Je možné ale představit si schůzku v počítačové místnosti a nebo v posilovně? Podle toho, co jsem slyšela to u nás možná i hrozí. Jenže co naše staré skautské zásady a metody předávání znalostí dál? Toho se např. já odmítám vzdát… Samozřejmě nechci tím říct, že bych počítače odsuzovala, ale pokud bychom na nich snad někdy měli pracovat, tak jen s mírou a spíš výjimečně. Vždyť máme přírodu! Další moderní pomůckou, o které se poslední dobou dost mluví, je GPS navigátor. Asi šikovná věcička, která nahrazuje lidskou práci (jako všechny věci). Co ale naše práce s mapou a buzolou, základní znalost na jakoukoli výpravu? GPS-ka nejvýš jako doplněk pro případ ztracení se… Ale slyšela jsem o zajímavé aktivitě s použitím právě GPS-ky – geocaching – hledání ukrytých pokladů podle souřadnic z internetu. Řekla bych, že to může být bezva hra pro aktivní starší skautky a skauty (například jako část celoroční hry). Sama jsem se už přihlásila a plánuju najít taky nějakou tu ‚kešku‘. Zpátky ale k technice. Poněkud levnější by bylo rozšířit skautskou činnost o ježdění na kole. Jiné oddíly určitě také pořádají výlety na kole stejně jako my. Je to sice velká zodpovědnost jet se světluškami někam na kole, ale za ten zážitek to myslím stojí. Je přece tolik krásných míst, které se dají navštívit právě ‚kolmo‘. A zrovna na takovéhle zážitky by se mohli ‚nalákat‘ nováčci. Členská základna totiž bohužel stále klesá. Rodiče pro své děti hledají nějaké místo, ‚kroužek‘, kde by získalo kamarády a nezpustlo někde na ulici. Skautský oddíl je na tohle myslím ideální – kamarádů může nabídnout nepočítaně. Jak dát teda o sobě rodičům vědět? Ať žije nábor! ( a podobné akce… ) Například vytvořit dětské odpoledne v parku, den otevřených dveří klubovny s dobrým programem, pořádání sbírky a nebo standartní nábor ve školách. Bez nových členů by to každý oddíl mohl zabalit. My každý rok na jaře vybíráme peníze na sbírku pro boj proti rakovině. Nazývá se Květinový den, protože za přispění od nás lidé dostanou žlutou kytičku. Nebo loni na podzim jsme uspořádali jinou sbírku, Postavme školu v Africe, která měla taky úspěch. Pokaždé jsme samozřejmě v kroji, aby lidé věděli, že jsme skauti. Nebo při příležitosti vernisáže výstavy 100 let skautingu jsme takové hravé odpoledne uspořádali i my. Když se rodiče s dětmi dostatečně pokochali na výstavě a už chtěli odejít, zdrželi jsme jejich děti u různým soutěžím. Takhle si děti mohly vyzkoušet, pochod pozpátku se zrcátkem, luštění šifer, házení oříšků do košíků, malé lanové aktivity nebo jak daleko doběhnou po zatočení se kolem vlastní osy. Nebo mohly obyčejně malovat po chodníku.

- 25 -

Vzniklo opravdu moc hezkých obrázků i se skautskou tématikou. Když si to tak zpětně uvědomuju, měli jsme tam někde vystavit i ceduli o našem oddílu. Vernisáž a hry nakonec dopadly dobře, pár nováčků nám opravdu přišlo. Pokud by někdo chtěl být hodně akční, může třeba připravit velkou ‚úkolovku‘ ve svém městě. Samozřejmě pro širokou veřejnost. Takové úkoly jako kde bydlí nejstarší občan města nebo kolik topolů stojí okolo cesty do klubovny se můžou stát výzvou pro jednotlivá družstva. Když děti i rodiče zjistí, že se ve skautském oddíle vždycky najde veselá hra nebo nová dovednost, úspěch s náborem máte zaručen… Na světě je tolik dětí, ze kterých by mohli být výborní skauti. My je jen musíme najít. Chce to dát hlavy dohromady a pořádně popřemýšlet. Všechno totiž jde, když se chce. Snad teda někdo najde inspiraci a uspořádá třeba to sportovní odpoledne pro děti. A co se týče nových technických vymožeností – s mírou, jednoduše s mírou.

17 - Má Junák co říci mladé generaci? (Písemná úvaha) Obsah:1,Úvod s tématem Každá společnost má na člověka nějaký vliv. Některé kroužky víc a některé míň. Skaut si myslím, že hodně ovlivňoval mladou generaci za doby před válkou. V té době lidé museli táhnout za jedem provaz.A taky neexistovali takové moderní prostředky jako teď(mobily, počítače, Mp3…).Rok od roku se vytvářejí nové a nové možnosti zábavy a já si myslím, že tomu bude i do budoucna. Ale přece jenom někde ta hranice musí být, jak to asi bude za takových pár desítek let? Čím dál více dětí sedí u počítače, televize, poslouchají hodiny MP3…..,chce to ale pohyb. Děti v dnešní době nejsou tak silné, odolné…Hodně dětí chodí do skautu jen krátkou chvíli a moc dlouho tam nevydrží.Skaut je příprava do života. Učí se samostatnosti, vznikají nové přátelství, dobrodružství, legrace,učí se odvaha,…..atd. Od skautu prostě každý něco očekává.Podle mého mínění by mělo být více dobrodružných spisovatelů jako Foglar, Foglarovky by se měly více propagovat, když se zamilují do takových dobrodružství, které můžou zažít i ve skautu, např. na táboře, tak je to na dobré cestě. Čím mladší dítě uslyší takové dobrodružství, tím je to lepší. Mládež v pubertě už asi moc nenalákáte do skautu, ikdyž i takové děti, se podle mě ještě najdou.Ono ta puberta s každým jinak cloumá..Šikana, vydíráni, zločin-tohle má vliv na člověka. Jestliže rodiče byli skauti, tak by měli vést také své děti do skautu. Horší to mají děti, kteří mají rodiče nějaké problematické. Především rodiče nás svým chováním ovlivňují. Až budu velká, taky bych své děti vedla do skautu. Každý přece chce mít samostatné děti, zdravé….Hlavně musíme umět děti přesvědčovat a inspirovat je. Každý má svůj sen, cíl a hrdě si za tím jdeme.I já si jdu za svým cílem.Ještě jednou se zamyslím nad otázkou: Má Junák co říci mladé generaci? Nesmíme moc povídat, ale konat skutky.Více se zviditelňovat v médiích, mít lidi rád a pomáhat jim. Jsem přesvědčená, že Junák má co říci dnešní mladé generaci. Mě Junák ovlivnil, a myslím si, že každého, kdo chodil do skautu ovlivní.Věřím, že bude stále víc a víc skautů a skautek přibývat, rozšíří naši základnu a bude čím dál víc šťastných mladých lidí.

18 - Má Junák co říci mladé generaci? Osnova: 1. Co je pro děti důležitější než Junák? 2. Jak děti zaujmout 3. Co všechno Junák nabízí 4. Zamyšlení nad ideologií skautingu - 26 -

Na úvod bych chtěla zdůvodnit proč jsem si vybrala právě tohle téma. Odpověď je velice prostá J. Zkrátka otázku proč je nás v oddíle pořád méně a méně a proč mnoho mých mladších bratrů a sester skaut opustilo, jsem si pokládala už mnohokrát. Začala jsem také přemýšlet nad tím, proč už nevznikají nové družiny vlčat a světlušek hlavně v době, kdy už vlastně v oddíle žádná družina světlušek ani neexistovala.. Podle mě je hlavní problém v tom, že dnešní mládež vůbec netuší, co si vlastně pod pojmem skaut nebo skauting představit. Jak můžou vědět,co všechno to obnáší a co všechno skaut zahrnuje, když o tom nikde neslyšeli? A i kdyby slyšeli, jak je přesvědčit o tom, že právě Junák je pro ně lepší než hry na počítači? Nebo že taková družinová schůzka je mnohem zajímavější než nekonečný seriál, který právě běží v televizi? A co internet? To je přece to nejlepší,co může být, nebo snad ne?.. No, osobně proti internetu nebo televizi coby zdrojům informací nic nemám, ale nic se nemá přehánět, však to všichni známe. Organizace by měla pomoct dětem, aby se nestaly závislé na internetu, televizi a počítači. Děti by měly být v kontaktu s jinými dětmi, například hraním kolektivních her, nebo konáním různých kolektivních činností. Také je podstatné, aby se u mladších dětí rozvíjela jejich kreativita a nadání. Například malování nebo hraní na jakýkoli hudební nástroj. Dětem takovéto činnosti pomohou mnohem více než ono zmiňované sledování televize. Děti by se měly naučit spolupracovat se svými vrstevníky a navzájem se tolerovat a to je žádná počítačová hra nenaučí. Zmiňuji se o tom, protože z vlastní zkušenosti vím, že děti dnes mají velké problémy s tím, aby se k sobě chovaly slušně. Tady má tedy Junák rozhodně co říci mladé generaciJ. Ale jak tedy děti v Junáku udržet? No nejprve tedy musíme děti do skautu nalákat. Mám jeden příklad jak jsme to udělali my: Připravili jsme si prezentaci a fotky z táborů apod. a šli jsme navštívit místní základní školu. Děti se seznámily s tím,co je hlavní náplní organizace a zaujalo je to. Ještě jsme pak uspořádali den otevřených dveří v klubovnách, kde mohli přijít i rodiče s dětmi (mimochodem dnes máme díky tomu družinu malých světlušek)…samozřejmě nejen díky tomu. Především je podle mého názoru důležité, aby dítě navštěvování skautu bavilo. Dítě by hlavně nemělo být rodiči nuceno k navštěvování, aniž by bylo dotázáno rodiči, zda chce skaut navštěvovat. Dále je hodně důležité, aby takové vlče nebo světluška měli dobrý vztah se svým rádcem družiny a těšili se na něj. Rádce by se měl také snažit o to, aby v družině měly děti mezi sebou dobré vztahy. Protože teprve pak budou s radostí chodit na schůzky a poslušně vykonávat všechny pokyny, které jim rádce udělí. Skautské schůzky by měly probíhat pro děti zábavným a atraktivním způsobem. Například s hudebním doprovodem. Taky je dobré děti hecovat, pobízet je k lepším výkonům a chválit je za to, když se jim něco podaří nebo si připraví nějaký program na schůzku. Cítí se pak lépe a družina se pro něj stává jeho druhá rodina. Členství v Junáku jim pak zajišťuje mnoho neopakovatelných a skvělých zážitků, které časem ocení. Např. každoroční letní tábory, kde mají děti možnost velkého sportovního vyžití a spoustu zábavy. Mohou si vyzkoušet, co všechno zvládnou a to prostřednictvím lovu bobříků anebo taková noční hlídka je někdy taky dobrá zkouška výdržeJ. Společné posezení u večerního táboráku, kde se povídá a zpívá za doprovodu kytary, služby v táborové (polní) kuchyni a především každodenní probouzení do krásné přírody a hurá na rozcvičku:D..Kde jinde tohle dneska zažijete? Osobně na skautský tábor nedám dopustit, je to pro mě obrovské odreagování a odpočinek od všeho, co mě čeká doma v ,, normálním “ světě. A taky se děti naučí žít trochu samostatně, na místě, kde s nimi nejsou rodiče aby jim se vším pomáhali a pořád je kontrolovali. Tábor je pro ně jednoznačně přínosná věc. Junák ale také nabízí mnoho dalších užitečných věcí. Děti se vzdělávají, učí se, jak se správně chovat v krizových situacích, kde všude číhá nebezpečí a jak se proti němu bránit. Důležitá pro život je také zdravověda, která je součástí každých závodů. Když už jsme u těch závodů, tak ty jsou pro

- 27 -

mládež taky velmi atraktivní a navíc užitečné. Obsahují znalosti z přírody, různé dovednosti a taky orientaci v terénu, to vše je možné v pozdější době využít. Organizace také nabízí možnosti mezinárodních setkání na velkolepých akcích typu Jamboree nebo Orbis, kde mohou děti poznávat mnoho kultur a zvyky také jiných států světa. Během takových akcí navazují přátelství, které je pro ně velkým přínosem a mohou si pak třeba dopisovat v cizím jazyce a tím pádem se v něm zdokonalovat. Ovšem nesmíme zapomínat na skautskou ideologii. Krásnými myšlenkami, které jsou zahrnuty ve skautském zákoně, slibu atd., se řídí každý skaut ( i když si to neuvědomuje a nezná zrovna všechny zákony nazpaměť), protože celý život ho k tomu vedou ostatní a je to prostě v něm. Pokud se někdo věnuje skautingu několik let, nejsou mu pak lhostejní lidé kolem něj, snaží se pomáhat a dělat něco užitečného, zbytečně nedevastuje přírodu a vidí plno krásných věcí, které se snaží zachovat. Vždycky se má na koho obrátit, protože skautem zůstane na celý život a všichni jsme přece bratři a sestryJ. Junák je kombinací zábavy, vzdělání, přátelství a především dlouhé cesty poznávání mnohého. Cesty, na které každý správný skaut hledá nejvyšší pravdu a lásku. A tyto hodnoty zůstanou pořád stejně cennými i přes všechny vymoženosti moderní doby. Můj závěr je tedy takový, že Junák má a vždycky bude mít co nabídnout, všem a v každé době…

19 - Jaký skaut byl, jaký je a jaký bude skaut Onova:1) Uvedení do děje 2)Příprava programu 3)Počítač jako nepřítel skautu 4)Ubývání členů 5) Počítač jako přítel skautu 6)Tábory 7)Budoucnost skautu Vybral jsem si toto téma, protože si myslím, že je velice aktuální. Kdo by si snad myslel, že ne ať se jen rozhlédne kolem sebe, pochopí že skaut se od doby co vznikl změnil, troufám si říct od základů. Dříve chodilo do skautu nespočet dívek a kluků různého věku a různých zájmů. Dnes máme velké problémy s rozšiřováním našeho oddílu a získáváním nových nováčků. Proč tomu tak je? Proč se toho tolik změnilo? Ale skaut má v dnešní době i mnoho výhod oproti minulosti, které se však můžou velice snadno a rychle změnit v nevýhody. Kdo neví o čem právě mluvím, ať čte dál a pochopí co jsem myslel těmito slovy. Nyní bych se chtěl zabývat programem na schůzkách a programem celkově. Dříve, když rádce řekl na konci schůzky svému podrádci, nebo jakémukoliv jinému členovi své družiny, ať připraví program, tak ten se toho zhostil jinak než dnes (mluvím obecně samozřejmě i dnes jsou takoví, kteří to pečlivě promýšlí), musel si vyhledat nějakou knihu a v ní pečlivě hledat a hledat a pročítat stovky stránek, dokud nenašel tu pravou hru pro svou družinu. Tím pádem začal s připravováním programu o nějaké ty dny dřív a nenechával si to na poslední chvíli, a poté když nadešla schůzka měl všechno do puntíku připravené. V dnešním uspěchaném světě si mnoho z nás řekne: „Vždyť mám ještě čas a schůzka je až za týden.“ Prostě pořád to odkládá a odkládá, až příjde jednoho dne po škole domů a pak si uvědomí, že už je dnes vlastně schůzka a on ani ještě nepřemýšlel nad programem, který měl pro tuto schůzku připravit a na internetu na jistých stránkách si na rychlo vyhledá hry, které potřebuje a nebo si řekne, že dnes můžou vlastně zahrát fotbal a schovku. Dochází pak k tomu, že se pořád hrají jedny a ty samé hry. Myslím si, že řešením pro tuto situaci by bylo to, aby člen nebo podrádce dostal za úkol né připravit program, ale spíše aby se pokusil vymyslet nějakou novou, akční, napínavou hru, která se tu ještě v družině nehrála, je jedno jestli stolní nebo venkovní hlavně ,aby to co možná nejvíce zabavilo celou družinu. Fantazii se meze

- 28 -

nekladou. Hlavně, ať to není zase schovka nebo fotbal. Chápu, že by to bylo časově velmi náročné a do nekonečna by se nedali vymýšlet pořád nové a nové hry, ale zkusit by se to alespoň mohlo. Dalším velkým problémem, který lidi odrazuje od skautu a vymýšlení programu jsou počítačové hry a počítač obecně. Jen si tak říkám, aby výpravy v budoucnu nevypadaly tak, že se družina sejde ve tři hodiny odpoledne a půjdou do nějaké kavárny, kde si zahrají nějakou hru spolu a potom se zase rozejdou do svých domovů. Vlivem počítačových her dochází i dokonce k tomu, že někteří členové chodí na schůzky pozdě, někdy i o patnáct minut. Tento problém se asi nedá vyřešit jinak, než tím, aby si ten, kdo příjde pozdě dal kliky. Dalo by se to sice řešit i tak, že by ten, kdo by věděl, že příjde později napsal rádci sms, ale každý samozřejmě nenosí pořád u sebe nepřetržitě mobil. Takže by to bylo nerealizovatelné. Myslím si že dříve tento problém nenastával, neboť zdaleka všichni neměli doma počítač. A tím pádem, když se doma nudili tak už se nemohli dočkat až zase ve skautu uvidí svoje kamarády, popovídají si s nimi, co je nového atd… Nyní bych chtěl navázat na problém s předešlého odstavce. Jestliže si ten, kdo si měl připravit program na schůzku, program nepřipravil, ať už z důvudu, že na to neměl čas nebo na to zapomněl nebo se na to prostě vykašlal. Tak dochází k tomu že z dlouhého nedělání neboli nudy se začnou většinou členové bavit o různých počítačových hrách a to pak dopadne tak, že se jen sedí a čeká až někdo příjde s bodovkou. Poté se zařve pokřik a jde se domů. Důsledek je to, že někteří členové už toho mají pak plné zuby a jednoduše po nějaké době ze skautu odejde a tak ubývá členů. Proto si myslím že by si rádce měl pro jistotu připravit nějaký provizorní program, kdyby si ten co měl připravit program nepřipravil, aby se jen nesedělo a nic nedělalo, ale aby se hrálo cokoliv třeba jen schovku nebo i obyčejný fotbal. Prostě hlavně aby se něco dělalo. Abychom jen nemluvili o negativních vlivech počítačů. A vyzvedli i jejich pozitivní stránky pro skaut tak si myslím, že jedna z nejlepších výhod je domlouvání programu s jinými členy. Dnes už se nemusí rádce scházet s podrádcem a domlouvat si program na schůzku nebo na výpravu. Stačí si zapnout například icq a přeně si dohodnout co kde jak, no prostě přesný plán a harmonogram. Další výhodou je, že si můžeme na táboře natáčet různé akce a pak si z toho pomocí programů na střih udělat krásné vzpomínkové video plné zážitků a radostných vzpomínek, které jsme na táboře prožili. Nyní bychom se ale měli zamyslet nad budoucností táborů. Dříve si myslím, že místo na stanování nebyl problém sehnat. Když skaut začínal bylo plno míst pro tábor a pro stanování vůbec. Dnes se však všude kácejí stromy a tak se bojím ať jednoho dne nejsou tábory v nějakých velkoměstech , protože už nezbyde jiného místa. Neříkám, že si skaut jednou za čas nemůže místo do lesa zajít na výpravu do města, dnes už ano, ani neříkám, že by se měli skauti vyhýbat počítačům. Skauti by měli zůstat takoví jací jsou. Skaut byl, je, ale bude???

20 - Skautská idea v běžném životě... osnova: 1.O práci. 2.Skautská idea očima obyčejného člověka. 3.Skaut očima skauta a skautky. 4.V mých očích. 5.Větrné mlýny?? Tuhle práci jsem se pokoušela rozebrat z více pohledů. Za prvé člověka, který do skautu nechodil a neví o co jde, za druhé skauta a skautky, které znám a za třetí můj pohled na skautskou ideu.

- 29 -

Skautská idea, co si pod tím představí obyčejný člověk, kterýho nikdy neovlivnil skaut?? Zeptala jsem se na to pár lidí okolo sebe, kteří nikdy do skautu nechodili. Názory se v mnoha věcech shodovaly, ale i lišily. První člověk mi řekl: "Podle mého to jsou nositelé morálních hodnot a "dobra" ve společnosti. Nevím, jak to chodí uvnitř, ale co vím, tak se učí různých věcem, jak přežít v přírodě, jak se orientovat, aby se neztratili a další potřebné věci, jak se vyznat v "necivilizovaném" světě. Ale tohle přece není všechno v co skauti věří. Skaut je hodně o komunikaci s lidmi, vztahu k sobě samému. Druhý kamarád mi řekl: " Je to přenesení skautských hodnot do reálného života, pomáhání ostatním a dělaní dobrých skutků." "Ale co je to skautská hodnota??" zeptala jsem se. Chvíli uvažoval a pak odpověděl: "Základní společenská pravidla (slušnost, pomoci člověku v nouzi aj.), ochrana přírody, idea bratrství a přátelství." tenhle názor už je mi bližší, ale pořád jde vidět, že kamarád nikdy nepronikl do skautu. Lidé okolo nás berou skaut spíše jako povinnost se nějak chovat, něco se učit. Ovšem my to cítíme zcela jinak, nás baví chodit do skautu, naučit se chovat k přírodě, poznávat lidi se stejnými nebo podobnými zájmy, rozvíjet se, žít naplno. Lidé si myslí, že je skaut o běhání v přírodě, rozdělávaní ohňů, hraní her, ale tohle vůbec není pravda. V druhé fázi mě zajímalo, co mi na to řekne skaut. Jaké jsou rozdíly v chápání skautské ideje mezi různými skauty z různých středisek a chápání téhle problematiky mez skauty a skautkami?? Skaut si myslí, že se skautské ideje od běžného života hodně liší a doslova se dodržovat nedají. Náznaky tam určitě jsou, jako slušnost k ostatním lidem, pomoc tomu, kdo to potřebuje nebo nedělat nepořádek v přírodě, ale to už má zažité i člověk, který do skautu nechodí. Prostě se nic nedá přehánět, takže nějaká izolace také není řešením. Asi to je tím, že si vybíráme svoje okolí, které nás za to nebode odsuzovat. Moje zkušenosti jsou v tomto dobré, protože mám kolem sebe spoutu skautů a vždycky, když bylo potřeba, tak jsme se za sebe postavili nebo si pomohli s problémy. Skautka mi odpověděla: "V životě to není tak lehké a horší je něco udělat než jen o tom mluvit. Myslím si, že je nejlepší střed, prostě v jaké situaci si myslím, že to zvládnu, bych měla zabojovat." Položím si tedy asi tu hlavní otázku: Co je vůbec pro mě skautská idea?? Snad skautský zákon?? Slib?? Denní příkaz?? Nebo heslo?? Pro mě je to směsice věcí, které jsem ve skautě zažila, naučila se ať už nevědomým nebo bezděčným způsobem, slyšela, v některých případech i viděla, to všechno se mi uložilo v paměti a podle nich teď reaguji a ovlivňují můj pohled na svět. Ano, je pravda, že se řídím skautským zákonem, příkazem i heslem, ale kompromisy se musí dělat i tady. Za prvé zákon podle prvního, druhého, čtvrtého, pátého, šestého a osmého zákona se řídím asi na 98%, ale třetí a sedmý zákon je někdy těžké dodržovat. Pomáhat jiným, to se lehce řekne. Někdy nabídnu pomoc staršímu člověku, který nese tašku a on se na mě podívá a řekne, že nechce pomoc. Někteří lidé už ztratili důvěru mladým lidem, protože zprávy, které denně běží v televizi je hodně ovlivňují. Mladí lidé chodí po domech a okrádají důchodce. Pomáhat si nechají jen lidé z blízkoho okolí, protože ví, že mohou věřit. Ano, víra je v těhle případech důležitá. Pro mě je ovšem nejtěžší dodržovat desátý zákon, skautka je čistá v myšlenkách, slovech i skutcích. Tohle je podle mě nejtěžší zákon pro dodržování mládeží. Udržet totiž myšlenky a někdy i slova, je velice těžké. Záleží to na charakteru a temperamentu člověka. Za druhé podle hesla: "Buď připraven." Heslo se určitě dodržuje i mnoho jiných lidí nejen skauti. Většina lidí si to ani neuvědomuje, ale tímto heslem se řídí. Otázka zněla jestli si nepřipadám jako při boji s větrnými mlýny. Rozhodně ne, možná to je lidmi, kteří se okolo mě pohybují, protože to jsou z větší části skauti, ale pokud poznám nového člověka. Hodně často se mě ptají a co tam děláte, jak to probíhá. Mají zafixovanou myšlenku, že skaut běhá po lesích, kde hraje hry, zapaluje ohně, ale tohle přece není skaut. Jednu chvíli jsem se něktyrým lidem styděla říct, že jsem skautka, ale v téhle době je to právě naopak. Všichni kdo mě znají to o mě ví, je to jedna z prvních věcí, kterou o sobě řeknu. Někteří reagují překvapeně, protože možná nevypadám na skauta zevnějšku, ale uvnitř mám

- 30 -

srdce zapálené pro "skautování". Skaut mě hodně ovlivnil v chování k ostaním lidem a hlavně k sobě samé. Už od malinké světlušky mi kladli na srdce aspoň jeden dobrý skutek denně. Přes týden jsme dělaly dobré skutky a každou schůzku jsme kreslily obrázky dobrých skutků, které jsme udělaly. Potom je naše vedoucí poslal do časpisu. Někdy se naše dobré skutky i otiskli a to jsme z toho měly ještě větší radost. V této době když udělám dobrý skutek, nemusím ho posílat nikde do časopisu, stačí mi ten pocit. Vím, že jsem někomu pomohla, mám z toho radost. Ale nejvíc mě potěšila reakce jedné babičky ve vlaku. Naše družina jela z výpravy a sedíme v kupé, povídáme si, co jsme všechno na výpravě zažily a jak se těšíme na další. Asi po hodině za námi přijde starší paní a řekne nám: "Holky já vás poslouchám od té doby, co jste nastoupily do vlaku a vy jste neřekly ani jedno sprosté slovo. Dnešní mládež je v tomhle hrozná, ale vy jste úplně jinačí." Začala si s námi povídat, ale na další zastávce vystupovala, což nás dost mrzelo. Ale v té chvíli jsme si uvědomily, že skaut nás vážně naučil i ten 10. zákon skautka je čistá v myšlenkách, slovech i skutcích.

21 - Čekatelská práce Proč máme pocit, že skut potřebuje zatraktivnit? Jsme atraktivní organizací, problém je prezentace našemu okolí, to jak vystupujeme a jakou nálepku nám naše okolí přisuzuje. Mnoho lidí nás vidí jako žebravou organizace, která se účastní různých sbírek. Pak padají i hlášky stylu: „Jak potřebujete peníze na nové plachty, šak děláte sbírky, z toho nic nemáte?“ Ale o tomhle skaut přece není. Proč nás někteří vidí jen takto, když děláme i spoustu jiných věcí? Je to proto, že zde jsme nejvíc vidět. Pokud chceme Junák zmodernizovat, nabízí se nám tato možnost, kdy bychom skauting u nás udělali více kosmopolitním. Mladá generace nevidí zábavu ve zkoumání přírody a hledání tajemných zákoutí, kde se podněcuje naše fantazie. Ale jezdí po koncertech, do města do obchodu, různých srazích a počítačových veletrzích. Můžeme tudíž zredukovat výlety do přírody a vymýšlení témat výprav, neboť to už dnes nikoho nenadchne. Moderním aktivitám by se mohly otevřít dveře. Teď přichází otázka, zda můžeme tímto Junák poškodit. Vždyť máme v zákoně důležitý bod: „Skaut je ochráncem přírody.“ Neměli bychom se od ní obracet, příroda má být naším vzorem. Vždyť kdo jiný, než skauti táboří v přírodě, sedávají u ohně s kytarou a užívají si odreagování od technologií, které přináší běžný život. Odproštění se od televize a internetu musí přijít každému vhod. Dalším důležitým bodem zákona je osmý bod: „Skaut je veselé mysli.“ Měli bychom být optimisté, vždyť která jiná organizace nabízí najednou outdoorové sporty jako je bola, ultimade fresbee, či všem skautům notoricky známý softbal. Svým členům můžeme také nabídnout zajímavá setkání jak s jednotlivými osobnostmi, tak i masová setkání všech skautů, jako je jamboree či evropská setkání a setkání celorepubliková, nebo jen oblastní. Všechny tyto akce přispívají k rozvíjení osobnosti jednotlivéhop člověka a tudíš celého skautingu. Pestrá historir, která nám ukazuje správné charaktery, takové, které by nám měly být vzorem, jak statečností, tak oddaností vlasti i svým bližním. Oddanost vlasti ovšem mnozí dnešní skauti zanedbávají, je to škoda. I vlastenectví by se mělo nejen u mladé generace pěstovat. Právem jsme na své předky Junáky hrdí. Pokud jsme na své předky hrdí, udělejme jim laskavost, a neveďme Junák po špatné cestě modernizace. Pokud jsme byli schopní vychovat úžasné charaktery v minulosti, měli bychom to dokázat i dnes. Stojíme-li pouze o kvantitu, ano, modernizace je nutná. Pořádání schůzek na diskotékách, nebo jen tak na nějakém chatu na internetu by mělo být na denním pořádku. Abychom měli stejně členů jako v minulosti, musíme zaujmout v procentech více mladých než dřív. Měli bychom slevit s nároků na znalosti a obecně charaktery. Zamysleme se, dětí je čím dál tím míň a možných aktivit stále víc, nedivme se tedy tomu, že členská

- 31 -

základna se nám zužuje. Neboť skauting není pro panenky, které nevidí nic jiného, než svůj obličej v zrcátku a drsné týpky, kteří sedí od úsvitu do noci na počítači. Hleďme více na kvalitu našich členů a berme si náměty v historii, vždyť již existujeme sto let, a trochu je upravme pro současnost. Podle mne Junák, pokud má být zajímavý, nesmí se změnit jeho podstata, a tím i jeho nevšednost a zajímavost. Nesmíme slevovat ze svých nároků. Důležité je, abychom zaujali ty správné charaktery dnešní mladé generace. Abych se mohla dívat na tuto problematiku objektivněji, ptala jsem se i svých přátel „neskautů“ na jejich názor, čím je Junák nezajímavý. Vyšlo najevo, že spousta lidí ani netuší, co jako skaut všechno můžeš zažít, že existují letní a zimní tábory, nebo již dříve zmiňovaná setkání. Nedokáží si představit, co všechno jako výchovná organizace můžeme nabídnout. I s ohledem na to, že nejsme pouze českou organizací. Informuje své okolí lépe o tom, co děláme, jak probíhaly akce a jaké zážitky jsme si přivezli. Každou akci shrňme a informujme o ní své okolí. Konejme akce i pro veřejnost, kde jim můžeme ukázat naši celou pravou tvář a nikoli jen útržky, z které dostanou nesprávný dojem o tom, co děláme. Nesmíme se zaleknout toho, že našich členů ubývá a proto měnit něco, co už sto let funguje. Netvrdím, že se nemáme dál vyvíjet, ale nedělat změny, kterých bychom poté mohli litovat, neboť by skauting zevšedněl. Stále hleďme na kvalitu vykonané práce, kvantita by mohal ublížit. Umožňujme dětem mít spoustu neopakovatelných zážitků o kterých budou rády a s nadšením skautům vlastní hovořit. Vždyť oni sami jsou tím největším tahačem nových členů mezi naše řady.

22 - Práce s dětmi Osnova: 1. úvod 2. práce s dětmi na schůzkách 3. práce s dětmi na oddílovkách 4. problém s docházkou na oddílové akce 5. celoroční hra 6. letní tábor Když jsem jako malá chodila do skautu, vůbec jsem neměla ponětí, jaké to rádci mají těžké s vedením. Přišla jsem na to teprve tento skautský rok, kdy jsem měla poprvé vést družinku světlušek. Práce s dětmi na schůzkách, by měla zahrnovat jak hry logické, poučné, pohybové, tak i zábavné. A to je to nejhlavnější. Když nějaká hra děti nebaví, tak to nebaví ani vás. I kdyby to byla vaše nejoblíbenější hra. Ale naopak kdybyste hráli hru, co vás nikdy nebavila, a ty děti ano, tak vás svým nadšením strhnou. Taky bychom měli rozšiřovat jejich znalosti. Znalosti o skautingu, přírodě, vztazích apod. Potom by schůzky měly být především bezpečné. Pozor na elektrické spotřebiče a nebezpečné nástroje, jako jsou lana a nože. Zvlášť větší pozornost by měla být při vaření, jak v klubovně, tak i v přírodě. Naše schůzky se světluškami jsou obyčejné a jednoduché, ale přece jen to holky baví. I když třeba hrajeme obyčejnou honičku, tak se u toho nasmějeme a vyblbneme. Taky nechávám světluškám prostor, někdy příjdou na schůzku a řeknou, že mají svou vlastní hru. Já si myslím, že je to dobré, i pro jejich budoucnost. Stávají se tak z nich samostatní lidé, a také se připravují na to, že jednou budou taky vést svou družinku.

- 32 -

Práce s dětmi na oddílovkách je těžší než na schůzkách. Sejde se tam více lidí a uhlídat všechny je těžké. Hlavně když jdeme někam ven. Může být třeba škaredé počasí a všude mokro. Nebo se malí můžou někam zatoulat.. Malí se do programu s velkýma snaží zapojit. Sice jim to někdy nejde, protože věci, které mají udělat ještě neznají, ale jinak se snaží celkem obstojně. V naší družince chození na oddílové akce je trochu problém. Buď světlušky rodiče nepustí, protože jsou ještě malé nebo někam jedou, například za babičkou. Taky důvod může být v tom, že nejsou ze strany větších dostatečně motivování k tomu, aby chodily na akce oddílu nebo se bojí navázat nové kontakty, mají strach ze setkání s novými lidmi. A když se rozhodnou dojít na jednu z akcí nebo je rodiče pustí a akce se moc nepovede nebo se jim nezdála být dobrá (nudí se tam), je možné, že na další akci už nepříjdou z obavy, že všechny akce dopadnou stejně tak jako tahle. Naše letošní celoroční hra spočívá v tom, že děti jsou rytíři, a snaží se pomocí draků stát se vévodou. Draka můžeme získat za docházku na akce a za zkoušky rytíře na schůzce. Příklad zkoušky rytíře: Zkouška rytíře Uwaina Legenda: Rytíř Uwain, se spuštěným hledím, pomocí kopí brzy vyhodil svého soupeře ze sedla. Hra: Soutěží vždy jeden hráč. Ten si vezme do ruky klacek. Jeho úkolem je nejdříve se 10x otočit kolem své osy a potom shodit klackem plechovku, která je položena na kůlu, vzdáleném asi 10 metrů od startu. Stopuje se čas od začátku točení. Hodnocení: ŽLUTÝ DRAK – do 30 sekund (1 čtvereček) MODRÝ DRAK – do 20 sekund (2 čtverečky) Tahle hra holky z mé družinky baví, kvůli tomu chodí do skautu rády. Mně osobně se hra zdá být taky hodně dobrá už jen z toho důvodu, že to baví holky a že nemusím vymýšlet tolik aktivit pro ně, jako bych je musela připravovat, kdybych hru dělala sama. A ještě k tomu se dozvím nové rady a další postupy pro vedení družinky a pro připravování her, bodovek a jiných užitečných věcí. Do celoroční hry také zapadá Himalájský štít. Každý člen má nalepený v zápisníku kopec, a vedle něho seznam zkoušek. Zkoušku děláme celý týden (ani jednou nesmíme vynechat, jinak musíme začít se zkouškou znovu), a po týdnu se můžeme se svou „vlaječkou“(která je zapíchnutá na nástěnce v klubovně) posunout o jedno políčko dál. Příklad zkoušky na Himalájský štít: Vyčistit si ráno i večer zuby. Vyskákat denně 100 schodů snožmo (možno i na jednom schodu a vždy se vracet). Letní tábor musí být na nějaké téma, jinak by to nikoho nebavilo a nemělo by to, jak se říká hlavu ani patu. To téma musí být jako osnova, které se rádci a vedoucí drží po celou dobu tábora. Aby děti věděly, na co se mají připravit a jak to asi bude probíhat, jestli si mají z domu přivést nějaké pomůcky (oblečení, obutí, šňůrky atd.) Proto se vždy naši schopní rádci párkrát sejdou a vymyslí nějaké zajímavé téma, a potom i program, které by všechny děti bavil. Připraví si potřeby a naplánují, do jakých skupin rozhodí děti, kdo bude mít jakou družinku, rozdělí si funkce, jak to na táboře bude vypadat, co si pod tím představují,… Mně osobně se nejvíce líbil letní tábor s Pirátskou tématikou. Vedoucí nás rozdělili do čtyř skupin, byla jsem jedna z pěti členek týmu. Náš úkol spočíval v tom, že jsme se měli stát piráty, kteří plnili různé úkoly. Na to jsme potřebovali pirátské oblečení, které jsme si měli vyrobit doma. A tak jsem se připravila na bojovky a na pirátské

- 33 -

úkoly. Můj celkový dojem z tohoto táboru byl dobrý, protože vedoucí tuhle akci měli propracovanou a připravenou.

23 - Schůzka Dlouho jsem přemýšlela o čem mám psát tuto práci. Pak jsem šla na schůzku, a už jsem měla jasno. Mým tématem je práce s dětmi na schůzkách. Nebo-li jak vést schůzku, aby bavila všechny členy, i ty na program náročné. A koho hlavně? Schůzka by měla bavit samotného rádce. Na začátek je velmi nutné znát členy své družiny. Protože každý človíček se narodil s jiným charakterem (cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik). Například družina Kuřátek. Jsou to skvělé světlušky, ale každá z nich má jinou představu, jak by měla jejich schůzka probíhat. Některá vyžaduje hodně her, pohybu a smíchu, jiná zas mít u sebe neustale svou nejlepší kamarádku. Nebo mít zážitky, se kterými by se mohla chlubit ve škole či doma. Další si chce třeba jen popovídat o svých problémech a šťastných chvílích ve škole. Jen diky těmto informacím se program na schůzku vyrábí mnohem lépe. Ovšem stále to nestačí. Také je dobré znát chování dítěte v určitém období svého života (ať vím co od daných vrstevníků mohu očekávat). Vlčata a světlušky (6-1 1 let). Do jejich života vchází škola a ještě skauting. V tomto období mají velkou a zatím moc nevyvinutou paměť. Na schůzce dlouho nevydrží u jedné činnosti. Vyžadují střídání pohybu s klidem a aktivitami uvnitř v klubovně a bavenou v přírodě. Toto je společná charakteristika. Holky a kluci do jedenácti let mají velmi rozdílné koníčky. Například taková světluška vydrží dlouho sedět na místě a jenom si malovat, ale vlče by udělalo pastelkou jednu čárku a už by vymýšlelo co by kde by vyvedlo. Nebo při akční hře, světlušku to baví jen chvíli, přitom vlče by se od hry nedalo odtrhnout. Skauti a skautky (12-15 let). V tomto věku dítě prožívá období zvané puberta. Puberta to znamená velká změna. Z chlapce na mže, z dívky na neodolatelně krásnou slečnu. V této fázi života jsou zájmy dívek a chlapců častokrát stejné. Chlapci se mezi sebou předhánějí a mají potřebu ukázat ostatním, že oni jsou ti nejlepší. Zvýší se jim potřeba soutěživosti. Mají potřebu někam patřit a větší zájem o sličné slečny. Dívky - z malého ošklivého káčátka se stávají neodolatelní, překrásné bílé labutě. Mají potřebu mít kolem sebe co nejvíc kamarádek, s nimi mohou trávit svij volný čas, který věnuji hlavně nakupování a možnosti se setkávat s novými kluky. Mají velký zájem o to, aby vypadaly co nejlépe. Častokrát si mysli, že snědly veškerou moudrost světa, a že svět se točí jenom kolem nich. Jednoduše skautky a skauti jeví o sebe větší zájem, jsou soupeřivější, mají svůj vlastní názor a od dospělých lidí se liší snad jen tím, že nemají tolik zkušeností jako oni. Pro dobrou schůzku by měl rádce shánět nové a nové zkušenosti. Hledat nové hry a nové způsoby, jak naučit členy co nejvíc, tak aby je to bavilo a hodně si toho zapamatovali. Jedním ze způsobů je: 1.INTERNET- je spousta internetových stránek na kterých může rádce najít tisíce nejrůznějších způsobů, jak vést schůzku akčně a velice zábavně. Nebo třeba jen nápadité a velice chytlavé hry-(vww.hranostaj.cz). Nebo 2.KNIHOVNA — kde je mnoho dobrých knih. Jedna z takových knížek je kniha Hry. Autor této knihy je Miloš Zapletal. Popisuje nejrůznější hry na nejrůznější místa, tak aby hry pochopil každý. Další možnost je 3.NECHAT SI PORADIT od staršího rádce, který má zkušenosti s tím, jak vytvořit dobrý program schůzky a dovede poradit. Ještě jednou perličkou na závěr jsou problémoví členi nebo třeba jen fyzicky postižení a nezvládají všechny činnosti jako ostatní. Co s tím? Je-li člen postižený, že nezvládá běh je nutné program nachystat tak, aby byl běh omezen. Stejné je to u problémových děti, které jsou víc hyperaktivní, extrovertní a mají velkou potřebu někomu velet (dokonalý cholerik). V takovém případě je nejlepší jim svěřit nějakou dlouhodobou činnost, o které si budou myslet,

- 34 -

že je velmi důležitá a musí ji dělat jen zodpovědný člověk. Například kronikář, musí se starat o to, aby byly všechny zápisy (při této činnosti může velet ostatním členům). Pokud rádcovi stále nejdou vést schůzky i když splnil vše, co jsem napsala, tak to není chyba v programu schůzky a ani ve členech, ale v něm samém.(Třeba je hodné agresivní, příliš introvertní nebo naopak extrovertní atd. . .) Ale to už je psaní o něčem jiném, a to zase příště. ..

24 - Skautská idea v běžném životě Hned na začátku se seznámíme s body, o kterých budu psát. Ať máte aspoň představu o čem budou následující písmenka. 1. co je to „běžný život“ 2. proč se chováme ve skautu tak a mimo něj jinak 3. co je skautská idea a jak se projevuje v životě 4. celkové shrnutí práce 1. Co je to „běžný život“ Setkala jsem se s dvěma pohledy na to, co považuje skaut za běžný život. První z nich je, že skaut považuje jako svůj běžný život všechno dění mimo skaut. Třeba že si jde někam sednou s neskautskými přáteli. Druhý je, že skaut běžný život nevede. Skautem jsme po celý život a tedy v každé situaci a tím pádem nemůžeme vést běžný život. Budu psát o druhé možnosti. Když jsme skautem pořád , tak se řídíme skautskou ideou aniž bychom to nějak vnímali. Ovládá to naše podvědomí a pokud jsme v tom vychovávání, tak se nám to tam vytetuje a my už se tím řídíme. Skautskou ideou se neřídí jen skauti, ale spousta normálních „civilistů“, kteří vlastně o tom, že je to nějaká skautská idea ani neví. Jsou to vlastně věci z běžného života a zahrnují vlastnosti, které by měl mít „dobrý prototyp člověka“. Skautskou ideu tudíž používáme v „běžném životě“ běžně. Ať už máme nejrůznější pohledy nato, jaký vede skaut běžný život. A běžný život je u každého skauta jiný, jako u jiných lidí. Každý člověk je jiný a záleží pouze na něm jak se k životu staví. Každý jsme jen malíři a je jen na nás jakými barvami si vybarvíme život! 2.. Proč se chováme ve skautu tak a mimo něj jinak Někteří lidé si myslí, že skaut je jen odreagování, něco jako třeba judo nebo nějaký jiný kroužek, který organizuje škola. Ale to je omyl. Skauting je životní styl, člověk se skautingu musí úplně oddat, aby si mohl hrdě říkat skaut či skautka. Neznamená to, že musí prosedět celý den ve skautské klubovně, neznamená to, že nechybí na žádné skautské akci. Vždyť i skaut má svůj soukromý život. A tady nastává dělení na skauty, kteří skautingem žijí a ty, kteří po odchodu z klubovny už na skauting ani nevzpomenou až do další schůzky. Teď vyvstává otázka, co je lepší, jestli člověk, který je ve skautu skoro pořád, ale když vyjde ven, tak to nejde poznat, že by ke skautským ideálům přičichl, nebo člověk, který sice není na všech akcích, ale zastává ideály i po dobu svého civilního života? Ten první člověk je jenom povrchní odlesk skauta, který si na skauta jen hraje, skautské myšlenky mu nepřirostli k srdcí a skauting bere jen jako odreagovaní nebo jako z nouze ctnost, protože nemá nic jiného na práci. Je to jen pozér, který nemůže předat ostatním nic, z toho, co uznává skaut duší. Nebo se za to, že chodí do skauta, stydí. Takový člověk by se nad sebou měl zamyslet a udělat si v hlavě jasno, co je mu přednější… 3. Co je skautská idea a jak se projevuje v životě Když se nás zeptá mladší skautský člen, ale i někdo mimo skautské dění, co je to skautská idea, co mu odpovíme? Mno je to náš zákon, slib, příkaz… Něco čím se řídíme, je to hlavní myšlenka skautingu, který tímto rozvíjíme po svém… Prvotní myšlenka skautingu byla výchova nové generace k tomu, aby byli „dobří“, aby vlastnosti kladných pohádkových postav. Tato myšlenka trvá dodnes, ale dnes jsou mnohem

- 35 -

větší požadavky a tato myšlenka se musí vyvíjet vpřed, jelikož dnešní doba jde kupředu. Je mnohem těžší naladit mladé lidi na tuto vlnu. Být veselé mysli, chránit přírodu, ochraňovat slabší, být slušný, zdvořilý, mluvit pravdu. Když se tak zamyslím, v dnešní době není opravdu jednoduché toto dodržovat. Do života se nám staví mnoho překážek tohle dodržovat. Některé body jsou ale alespoň pro mě jednouché dodržet. Být veselé mysli no přece to je naprosto dokonalá věc. Dobrá nálada sice vždycky všechno nevyřeší, ale naštve tolik lidí ( hlavně ty co se nám snaží znepříjemnit naši cestu pohodový životem ) , že je dobré si ji udržet. Být pravdomluvný. Tak tohle se mnohdy nevyplácí, i když je to šlechetná vlastnost. S pravdou bychom se měli naučit správně nakládat a vědět kdy ji použít, abychom si nenabili nosánek;). Ochrana přírody, tak tohle prosím jen do určitých mezí. Ano i když nás třeba hodně štvou určité věci tak i přes to zasahovat v mezi zákona. Mě například strašně moc štve, že se zabíjí kosatky a delfíny údajně na nějaké výzkumy, přitom pravda je někde úplně jinde. Nejradši bych nějak zasáhla, ale myslím, že v tomhle se nedá nic dělat. Bohužel. Co ale na ochranu přírody můžeme udělat je pořádat různé eko akce na vyčištění přírody od nežádoucích odpadků. Takto bych mohla rozebrat každou část zákona a věnovat se všem myšlenkám skautingu. Myslím si ale, že pro toho kdo to bude číst by to bylo zdlouhavé a všichni víme jak bychom se měli chovat a tyto věci. Takže jsem jen něco nastínila. 4. Celkové shrnutí práce Toto téma asi bylo jeho autorem myšleno trochu jinak, ale to bych nebyla já abych neodbočila od tématu. Takže se omlouvám, ale tohle je už moje pojetí tématu. Jsou to nějaké moje postřehy a názory na skautskou ideu v běžném životě. Pokud se někomu nelíbí, tak si hold asi názorově nesedíme. Ale i to se stává. Každý jsme hold jiný a moje moto je: Narodil ses jako originál, tak neumírej jako kopie!!! Takže nehodlám kopírovat něčí styl a nebudu se snažit psát názory, se kterými nesouhlasím jen proto, abych třeba tuto práci nemusela psát znovu a vám se nějak zalíbila. Takže jestli se stane, že budu muset psát tuto práci znovu, tak počítejte s tím, že napíšu zase své názory a ne něco co budete chtít slyšet;) Děkuji vám za vaši pozornost a trpělivost, že jste vydrželi číst tyto písmenka až do konce. Co vás nezabije to vás posílí. Tak jako mě při psaní této práce. Přeji krásný zbytek dne a příjemné počtení dalších prací na čekatelky.

25 - Skautský zákon jak ho vidím já a jak ho dodržuji Napadla mě otázka, jak já dodržuji skautský zákon v běžném životě a jak ho chápu? Podle mě je v skautském zákoně hodně věcí které když budeme dodržovat tak by jsme nemuseli mít žádné problémy v životě. Přečetl jsem si ho. U každého bodu jsem se zastavil a prošel si jej a zamyslel jsem se jestli ho dodržuji tak jak bych ho měl dodržovat nebo jestli jej porušuji. Začal bych hned od prvního bodu - skaut je pravdomluvný. Pod tímto si představuji že by jsme my skauti ale taky všichni lide měli být pravdomluvní a ne lhát, stejně se na to určitě příjde že jsme lhali. Já se to pokouším dodržovat, sice někdy taky lžu, ale snažím se co nejméně. Dalším bodem skautského zákona je skaut je věrný a oddaný. Pod tímto si představuji že by každý dobrý skaut měl být věrný třeba kamarádům, rodině a ti kteří jsou věřící by měli být věrni taky pánu bobu. Pod slovem oddaný si představuji to že bych měl skautům věřit a že bych se měl snažit o to aby oni mohli věřit i mi. Tak věrný se snažím byt všem, co si to zaslouží například rodině, bohu atd. ale určitě bych nebyl věrny nějakým lidem, kteří mají špatné úmysly a oddaný to si netroufám říct. Jak je poznáš? - 36 -

Třetím bodem je skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Tento bod vidím tak že mou bych mel pomáhat všem lidem kteří pomoc potřebuji a prospěšný třeba tím že se budu starat o přírodu okolo nás nebo když se třeba sestra bude trápit z úkolem tak že se jí pokusím sním pomoc, nebo když třeba uvidím nějakého staršího člověka v autobuse tak jej pustím.Pomůžu doma s pomýváním nebo vysáváním a dalšími domácími pracemi. Toto když mám příležitost tak se snažím dodržovat, ale určitě bych mohl pomáhat všem víc, než dělám tedˇ. Následujícím bodem je že skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Tohle si představuji tak že bych byl schopen v případě potřeby nabídnout pomocnou ruku ,potom budou se i oni ke mně přátelsky chovat a v případě potřeby mi pomohou. Bratrem každého skauta, skautu je na světě hodně a všichni dodržuji stejný zákon jako já takže když potkám cizího skauta tak bych mu měl podat pomocnou ruku a dat mu najevo že zde není sám pak on se bude ve tvém městě cítit jako doma. Tohle si myslí že je důležité být přítelem všech lidí dobré vůle, protože když ty budeš něco potřebovat tak ti určitě podají pomocnou ruku a bratrem každého skauta je taky dobře když jste někde pryč kde to neznáte a nějaký skaut vám poradí kde co je atd. Pátým bodem je skaut je zdvořilý, podle mě by každý skaut měl byt zdvořilý hlavně doma o mnoha lidech si myslíte že jsou zdvořilí ale když překročí, prah vlastního domova na zdvořilost zapomínají. Je přece jednoduché říct prosím nebo děkuji, je lehké udělat nějaké maličkosti. Zdvořilé způsoby vždy těší a přitahují lidi. Otevřeš - li ženě dveře, nabídneš místo v tramvaji, vstoupí - li návštěva pozdravíš první dospělé lidi - to vše jsou znaky zdvořilého člověka. Já se snažím být zdvořilý ke všem lidem jak je to možné ale určitě jsem i někdy drzý a to bych neměl to vím. Dalším bodem je skaut je ochráncem přírody a cenných výtvoru lidských o tomhle si myslím že by skaut měl ochraňovat přírodu a neničit ji a znečišťovat měl by se umět v přírodě chovat například být v lese potichu ať neplaší zvířata a další podobné věci, ochrance cenných výtvoru lidských , skaut by nemel níčit žádné sochy náhrobky a různé památky jako třeba kostely, hrady a zámky tím že po nich stříká sprejem a vytváří grafity nebo jinak.Já se snažím chovat k přírodě co nejšetrněji přiznávám že v lese někdy jak jdeme s rodinou na procházku tak hulákám ale určitě bych nikdy neničil žádné soch náhrobky a jiné památky. Sedmým bodem skautského zákona je skaut je poslušný rodičů představeným a vůdcům. Já si myslím že je to myšleno tak že skaut by měl byt poslušný rodičům že by jim měl pomáhat a ne je zlobit tím že budu odmlouvat atd. měl bych jim pomáhat ve všem, co se dá. K představenému by jsme se měli chovat vždy zdvořile jako je například starosta, kněz, papež nebo prezidentovi no a vůdcům třeba ve skautu když něco vůdce zadá nějaký úkol tak ho poslechneme a nejdeme dělat něco jiného. Tento bod si o sobě myslím že dodržuji dobře sice někdy rodiče moc neposlouchám a zlobím ja vím že bych to neměl ale snažím se co nejméně. Dalším bodem je skaut je veselé mysli.Myslím si o tom tohle že by to neměl být žádný zamračený mrzoun ale člověk veselé povahy co kolem sebe šíří dobrou náladu. Tak tenhle bod nevím jestli dodržuju ale snažím se, pořad to nejde se smát a šířit dobrou náladu. Devátý bod je skaut je hospodárný. Pod tímto si představuji že být spořivý a šetrný, nemusí znamenat jen šetřit peníze. Častěji to znamená vědět jak peníze rozumně použít a pečlivě se starat o věci, které peníze stojí. O své šaty, knihy, domov. Tak tento bod dodržuji si myslím dostatečně snažím se byt hospodárný ale sice dost často hraji na počítači a to žere asi dost eletrického proudu. Posledním čili desátým bodem skatského zákona je skaut je čistý v myšlenkách slovech i skutcích tohle si představuji tak že skaut by neměl myslet na žádné špatné úmysly třeba přemýšlet nad tím co rozbije nebo jak podvádět, slova skautu by neměly navádět ostatní k tomu aby něco špatného provedli, a ve skutcích že skaut ty špatné věci provádí třeba že něco rozbije schválně nebo někoho mlátí atd. Toto se snažím dodržovat pokud je to možné

- 37 -

někdy myslím jak něco provést sestře a nebo tak něco ale určitě bych nikoho nešikanoval to vím jistě. Takhle vidím skautský zákon já a myslím že jsou v něm důležité body které bychom měli dodržovat a když ne tak se o to alespoň pokusit. Já se ho taky pokouším dodržovat ale jak sem řekl už mockrát mohl bych ho dodržovat víc. Osnova: 1-Zamyšlení nad tématem 2-Skautský zákon 3-jak ho vidím

26 - SkautskYý ZAkon Obsah: 1.Skaut je pravdomluvny 2.Skaut je verny a oddany 3.Skaut je prospesny a pomaha jinym 4.Skaut je pritelem vsech lidi dobre vule a bratrem kazdeho skauta 5.Skaut je zdrvorily 6.Skaut je ochrancem prirody a cennyh vytvoru lidskych 7.Skaut je poslusnyý rodicu , predstavenych a vudcu 8.Skaut je vesele mysli 9.Skaut je hospodarnyý 10.Skaut je cisty v myslenkach ,slovech i skutcich 1.Tento bod zakonu vyjadruje ze skaut nema podvadet,vymyslet a lhat 2.Tento bod vyjadruje ze neutika od problemu a pratel v kazde době situaci 3.Tento bod vyjadruje ze skaut ma byt vstricny a samotneho ho napadne pomahat jinym 4.Tento bod vyjadruje ze skaut se ma pratelit s kazdym kdo je v nitru dobry 5.Tento bod vyjadruje ze skaut se nema posmívat,delat naschvaly na ucet jinych 6.Tento bod vyjadruje ze skaut nenici prirodu a majetek druhych ani svuj 7.Tento bod vyjadruje ze skaut neodmlouva rodicum, starsim uznava jejich vytky a pokarani 8.Tento bod vyjadruje ze skaut mysli pozitivne 9. Tento bod vyjadruje ze skaut si vazi vseho (pr: penez, obleceni, jidla a vseho potrebneho 10. Tento bod vyjadruje ze skaut dodrzuje vsechny body skautskeho desatera Vypracoval: p.s. – originál je skutečně na plné dvě stránky – tady šetříme papírem.

- 38 -

27 – Problémy v oddíle Myslím, že největším problémem našeho oddílu je účast na schůzkách. Dalším problémem muže také být nepřipravenost rádců či podrádců na schůzkách i když to není tak rozšířené. Neúčast na schůzkách 1. Neúčast na schůzkách můžu osobně dosvědčit,například na schůzce Ježků bývá plný počet členů velmi vzácný obvykle bývají tři až pět členů.Důvodem této neúčasti bývá často nová hra popřípadě internet.V tom horším případě to jsou známky ve škole. 2. Náprava neúčasti: 1. Náprava těchto důvodů může být lehká.V případě špatných známek by mohlo být doučování,ve kterém by se vlčata či skauti mohli doučovat různým předmětům.Podle mého názoru by učení dosáhlo mnohem většího výsledku než doma poněvadž by žáci stejných ročníků mohli porovnávat své vědomosti a tak by brali učení jako opravdovou hru a ne jako nudné učení doma v pokojíku kde se většinou špatně učí. 2. Avšak s těmi počítači to je určitě horší.Odstranit skauty od internetu je otázka připravené schůzky.jestli-že je schůzka dobře připravena tak to členy bavit bude.Ovšem když bude schůzka špatná a členy bavit nebude tak si začnou říkat:“Na co bych tam chodil vždyť se stejně můžu vymluvit na to,že mě bolelo v krku nebo na něco jiného!.Jenže už si neuvědomují že hry které měl daný člověk připraveny už nemusejí vyjít jen proto že je na schůzce málo lidí. Na internetu jsem našel pár informací o závislosti na počítačích vypadají asi nějak takto: • Závislost na počítačích i. Když přijdete domů, nesnažíte se ani vyzout, převléci se, ale hned zapínáte počítač a stahujete poštu. ii. Pokud žádná nepřichází, zkoušíte to znovu a znovu. Když ani po půlhodině nic, pošlete si z jiné e-mailové adresy vlastní a můžete jít spokojeně dělat něco jiného: e-mailový klient funguje. iii. Samozřejmostí je, že vaše webová stránka má každý měsíc nový design, protože při surfování přicházíte na nové nápady. iv. Nejvhodnější doba pro vás je asi 3:00 hod. ráno, když nejsou zahlcené linky a vy můžete spokojeně surfovat. v. Nepříteli s modemem se pomstíte scriptem, který mu každou půlhodinu pošle mail s půlmegovou přílohou. Zkopírováno z: vi. Z vašeho platu jde 50% na telefon. http://www.vyvial.cz/n vii. Podvojnou stanici vám zrušili po týdnu, kdy si sousedi soustavně ezaraditelne/pc_zavisl stěžovali na nemožnost volat. ost.php viii. Když se vás někdo na něco zeptá, odpovídáte zpravidla:"Najdeš to - bez gramatických chyb na wéwéwétečkaněcotečka..." ix. Dopisy na papír píšete zcela výjimečně, protože je to ztráta a plýtvání informacemi. x. Poslední peníze utratíte za nové číslo časopisu Internet. xi. Na záchod už téměř nechodíte a u počítače je láhev s močí xii. Většinu přátel takový člověk ani neviděl protože je zná z multiplayerových her xiii. 2. Nepřipravenost vedoucích na schůzku 1. O nepřipravenosti jsem se mohl osobně přesvědčit,když na schůzce byly velké problémy s bývalým Rádcem,který na schůzku chodil úplně nepřipravený.Pokaždé když přišel tak se pokaždé hrála jediná hra a to „Na spáleného“.Mám veliké štěstí že jsem nemusel - 39 -

bývat na těchto „jednobarevných schůzkách“,poněvadž by to nebavilo ani mě.Toto jednání mi popisovali moji kamarádi na mých schůzkách .

28 – Skautská idea v běžném životě Osnova:

Já a skauting moje vize moje začátky (vstup do skauta + první kroky) Přehled mého skautování Co dělám pro svou vizi Než jsem poznal skautský život, rád jsem si žil ve svém fantasy světě. Rád jsem se vtěloval do hlavních hrdinů slavných filmů. Například do Old Shatterhanda, Vinetoua a dalších. Líbila se mi totiž jejich zaujetí pro lepší svět a touhu pomáhat všem, kdo pomoc potřebují, jsem u nich obdivoval.Nevím, jak to popsat přesně, ale kdesi někde v mém nitru bylo prázdno. Uvědomil jsem si, že pomáhat ostatním má pro mě větší cenu než kdejaký poklad a že bych se chtěl připojit ke svým hrdinům. Né, že bych byl přímo jimi, ale chtěl bzch být sám sebou a stát majestátně vedle nich. Kdybychom si všichni pomáhali a snažili si porozumět dříve, než po sobě začneme střílet ve válkách, pomohlo by to utvořit lepší život na Zemi. Několik let jsem o tom přemýšlel a rozhodl jsem se, že probudím toho svého hrdinu v sobě a budu se snažit být jak již zmíněný Old Shatterhand. Snažil jsem se najít organizaci, spíše lidi co by nějak sdíleli mé vize a pomohli mi je naplnit a nebo mě k nim alesspoň nasměrovat a dát mi příležitost. Někdy v té době jsem se dozvěděl o skautingu. Musím se přiznat, že mou pozornost si nezískal hned, ale postupem času jsem došel k názoru, že právě skauting by mohl být to vodítko co mě nasměruje. Víc jsem neváhal a šel do toho. Postupem času jsem se nauřil spoustu věcí, které mi pomohly k začlenění mezi kolektiv,abych si nepřipadal jako cizinec, který o skautingu nemá žádné ponětí. Potkal jsem v té době skauta, který mi byl vzorem. Nebyl to přímo hrdina, ale tehdy jsem kdesi v nitru věděl, že chci být jako on. Všichni mu říkali „Skopy“ a vypadal, jako pravý, nefalšovaný Old Shatterhand. Když se teď, po 7. letech skautováním, ohlížím po svých stopách můžu s radostí říct 2 věci. „Byl to úspěch, dokonce jsem si vyplnil to prázdné místo ve svém nitru.“ Skaut mi změnil nejen život, ale svým způsobem i mě a to tak, jak jsem chtěl. Uvědomil jsem si, že skauting se stal mou součástí, naše středisko se stalo mou 2. rodinou a získal jsem spoustu báječných přátel. Snažím se jít příkladem pro ty, kteří jsou na tom stejně jako Já, než jsem poznal Skauting na vlastní kůži. Chci jim pomoct jejich vnitřní hrdiny probudit a nechat se jimi naplnit. Věřím, že každý svého hrdinu může „pustit z okovů“ a nechat ho páchat jen samou dobrotu. Prot se jim snažím nadhodit i vizi, kterou jsem měl na začátku i já sám. Chtěl bych, aby ji se mnou sdílelo více lidí, jenže ne všichni ji sdílejí stejně. Někteří ji vidí jen v tom, že přijdou na schůzky a na pár akcí, tím to pro ně končí. Pro mě to tím jenom začíná. Snažím se svou vizi uplatnit i v běžném životě. Například tím, že podržím dveře mamince s kočárkem, pustím staršího člověka v autobuse na své místo, aby si odpočinul a další různé „dobré skutky“. Podle mě to zanechává nejen dobrý dojem, a pocit skvělého dne, kterým jsem mohl usnadnit život sobě i ostatním, ale je to i malý krůček k lepšímu světu pro nás pro všechny. Lidi jsou rádi, když jim někdo pomůže, hlavně když se nejedná vždy o jen o jejich nejbližší. Pro mě totiž Skauting není jen kroužek a různé akcičky pro zpestření dlouhé chvíle. Je to pro mě způsob života, který jsem chtěl a dosáhl jsem ho. Pomohl mi stát se mým vysněným Old Shatterhandem. Tohle je má vize, kterou jsem si díky Skautingu a přáte, kteří mi pomáhali a obklopují mě splnil. Díky všem. -

29 - Historie skautingu http://nakolisku.net/historie-skautingu - 40 -

Protože znění i formát této písemné práce jsou identické s uvedeným webem, šetříme raději papír (i když obsahově jde o dobrou práci – pouze o autorství si dovolím pochybovat)

30 - Junák - Byrokracie Osnova: I. Úvod: Úvodní slovo II. Obsah: 1. Původní myšlenky skautingu 2. Organizace 3. Problémy 4. Organizovat či neorganizovat? III. Závěr: Shrnutí Téma byrokracie v Junáku jsem si vybral záměrně, jelikož vidím, jak je celkové dění ve středisku zavedenou byrokracií ovlivněno a dle mého osobního názoru se tímto celá organizace posouvá trochu jiným směrem, než je čistý a původní záměr skautingu samotného. Myšlenky a cíle skautingu se zaměřují zejména na rozvoj osobnosti, čímž je myšleno poznávání sebe sama - poznat a zvyšovat hranice svých možností, učení se novým dovednostem, spolupráce s kolektivem, mít možnost poznat spoustu nových věcí. Zkrátka jde o to, pomocí určitého programu, který „aplikují“ vedoucí na svých skautech docílit zábavy a zároveň i vzdělání, které je v dnešní době potřeba, protože víme, že dnešní moderní doba vede mládež spíše k sezení u počítače, či hůře - až k drogám a kriminalitě a většinou je to jen z důvodu, že se mládež neumí jiným způsobem zabavit, nebo nemají místo ani kolektiv, kam by mohli patřit a něco dokázat. Skauting je tedy prospěšná organizace, která opravdu vede mládež ke „zdravým“ lidským hodnotám. Tou základní a nejpodstatnější částí skautingu je právě práce s dětmi a členy vůbec. Je velice důležité správně volit program, který opravdu povede ke zdokonalování osobností a o celkovou motivaci a zábavu. Právě toto učení a vzdělávání mladých lidí je tou nejdůležitější činností celého skautingu. Junák, jako organizace sama o sobě, ovšem musí podléhat zákonům a předpisům naší republiky, což v podstatě znamená, že nic nejde tak jednoduše, jak se na první pohled zdá. Celá činnost Junáka se ovšem netočí jen kolem vzdělávání mladých lidí, ale v pozadí celého tohoto dění je i velké papírování. Aby organizace fungovala tak, jak má, musí být zajištěna i po té „papírové“ stránce. Musí nakládat s penězi, majetkem, musí mít přehled o svých členech… Zkrátka všechno by mělo být papírově podloženo, což je v zásadě v pořádku, jestliže nechceme porušovat zákony naší země. Organizace Junák má svou strukturu, aby se „zjednodušila“ komunikace mezi všemi složkami Junáka. Tato struktura vypadá takto: Výkonná rada Junáka → Krajská rada Junáka (KRJ)→ Okresní rada Junáka (ORJ)→ Základní organizační jednotka (středisko) Výkonným orgánem celé organizace je právě výkonná rada Junáka. Pod ni spadají krajské oblasti, které jsou zastoupeny (organizovány) krajskou radou Junáka. Kraje se skládají z okresních částí, které jsou zastoupeny okresní radou Junáka. A pod okresy již spadají samotné základní jednotky Junáka, což jsou střediska. Ty zaštiťují oddíly. A až tady se pocelé této dlouhé cestě dostáváme k tomu nejdůležitějšímu s čím pracujeme - dětem a skautům celkově. Na celé této byrokratické stránce organizace vidím problém. Ačkoliv chápu, že z důvodu, aby tato organizace mohla vůbec fungovat, tak musí splňovat podmínky, které jí dává zákon, tak mám pocit, že právě kvůli této byrokratické stránce se organizace samotná vzdaluje od samotné myšlenky skautingu (chápu-li skauting jako určitou svobodu, hravost a poznávání v té původní „čisté“ formě, která není svázána přepisy a povinnostmi). Problém vidím v tom, že lidi, kteří mají tu největší zodpovědnost - vést své svěřence, připravovat pro ně program a vzdělávat je, tak jsou zatíženi papírováním, které v podstatě

- 41 -

brzdí jejich činnost, ubírá jim čas a někdy i motivaci. Vezmu-li v ukázku práci střediska, které se stará o své oddíly, tak bych se pokusil popsat obě strany tohoto fungování: 1. Vedení oddílů (dětí) - vedoucí připravují vhodný program pro své děti. Program vymýšlejí tak, aby uspokojili zájmy mladých dětí a vhodnou formou jim přinesli zábavu a vzdělání, nové zážitky, radosti, vědomosti a zdokonalení. Nutno k tomuto podotknout, že vedoucí většinou bývají buď studenti, nebo pracující lidi, takže jsou omezení svým volným časem. 2. Organizace střediska - vedení střediska musí mít přehled o činnosti svých oddílů. Musí zajišťovat registraci, kterou odvádí vyšším jednotkám, musí hospodařit s financemi a majetkem, dle právních norem. Musí být v kontaktu s nadřazenou jednotkou (KRJ). Musí hlásit akce, provádět vyúčtování akcí, dotací… Jako organizační jednotka musí i jednou za rok vypracovat daňové přiznání… A opět, i zde tyto funkce zaštiťují lidi, kteří jsou většinou zaměstnaní a tyto nutné povinnosti jen ubírají čas a energii, kterou jim stejně nikdo nenahradí. Chci zde poukázat na to, že více času a nervů stráví člověk papírováním a nutnými formalitami, než aby se místo toho věnovat právě výchově dětí. Papírování se tak stává ve střediscích „nutným zlem“ a tato papírová válka skauty spíše demotivuje. A jak má pak člověk s radostí pracovat s dětmi, když nakonec musí stále myslet na to, jestli nezapomněl vyplnit nějaké papíry, jestli bude všechno v pohodě, anebo jestli se někde najde nějaká chyba a budou problémy? Vím, že organizace má obrovské množství členů a že musí být stanovena určitá pravidla. Ale myslím, že přílišnou byrokracií se vzdalujeme od jednoduchosti a stěžujeme fungování právě lidem, kterým bychom měli vycházet nejvíce vstříc - vedoucím, kteří pracují s dětmi. Ze své vlastní zkušenosti vím, že pro člověka, který se staral o vedení dětí a pak přešel do vedení střediska, kde na to zůstal sám s ostatními vedoucími, je právě byrokracie obrovským problémem. Vyznat se v potřebných předpisech, vypisovat správné formuláře, najít člověka, který zvládá účetnictví a zaučí se ve vyhláškách, které stanovuje naše organizace, účastnit se rad, a řešit plno problémů, které ke statutárním funkcím náleží, je obrovský problém a velká zátěž. Kdyby se člověk měl věnovat pouze této stránce věci, tak by to asi nebyl až takový problém. Ale vzhledem k tomu, že dnes plno lidí má svých vlastních starostí plnou hlavu, chodí do práce, musí se starat o rodinu, případně má ještě i jiné záliby, tak je velice těžké ve volném čase zvládat i tuto byrokratickou stránku celé organizace. Často mě napadala myšlenka, že nejjednodušší věc by asi byla, odejít z organizace jako takové. Neřešit žádné povinnosti jako např. registrace, účtování, formuláře, rady. Prostě odejít. Domluvit se se všemi členy, že kdo chce, tak se budeme scházet v určitý den a zachováme tak schůzky. Že program bude pokračovat, ale že to nebude zaštiťovat žádná organizace. Že z nás bude zkrátka jen parta nadšených lidí. A právě tohle je, podle mě, základ skautingu. Že skauting je v té nejniternější podstatě parta lidí, kteří jsou nadšení a kteří s radostí chtějí ukazovat dalším zvědavým lidem, co všechno nabízí skauting. Bohužel, v tomto případě by byl problém s přijetím takovéto skupiny lidí mezi „organizovanou“ část Junáka. Např. kdyby se tato parta „neorganizovaných skautů“ chtěla zúčastnit např. Svojsíkova závodu. Tohle by už nebylo možné, protože organizace pracuje jen s „vlastními“ lidmi. Takže nakonec tady můžeme rozdělit lidi na ty, kteří zaplatí členský poplatek a ty, kteří ho nezaplatí. Kdo poplatek zaplatí, stává se registrovaným skautem. Organizaci nezajímá, že ten člověk se třeba vůbec o skaut nezajímá, že ho do skautu „strčili“ rodiče. Pro organizaci je to člen jako každý jiný. A kdyby se stalo, že bychom tady měli skupinu lidí, kteří třeba byli skauti, ale odešli z organizace jako takové. Nadále by ale žili skautským životem a vedli by k tomu i další lidi. Možná, že by měli daleko více času na to, věnovat se dětem a jejich rozvoji, možná by si

- 42 -

daleko více uvědomovali tu podstatu skautingu, která by mohla pramenit i z jejich svobody. Ovšem problém by byl v tom, že pro organizaci Junák by tito lidé zkrátka nebyli její vlastní členové a tudíž ztrácejí nárok na to, účastnit se jejích vlastních soutěží. Vypadá to, že organizaci nezáleží na tom, jestli člověk žije skautským způsobem či nikoliv. Připadá mi, že pracuje jen se skutečností: zaplatil - je člen, nezaplatil - není člen. Z mého úhlu pohledu mi zkrátka přijde, že organizace se hodně upnula na tvoření a zdokonalování organizace samotné. Že přehlíží některé důležité věci a vzdaluje se od prapůvodní jednoduchosti a krásy skautingu - že člověk je skautem v srdci a nedělá z něj skauta to, že zaplatí členský poplatek. Závěrem bych chtěl shrnout to, o čem jsem zde psal. Chtěl jsem poukázat na problém toho, že cíl výchovy mládeže je značně zkomplikován byrokratickým faktorem organizace. Vedoucí starající se o děti mají už tak dost práce s přípravou vhodného programu a byrokracie této organizace tuto podstatnou práci s výchovou ještě více komplikuje, nehledě na to, že všichni odvádíme tuto práci bez nároku na nějakou odměnu (neberu-li v potaz radost dětí). Takže myslím, že cílem celé organizace by mělo být co největší zjednodušení celého byrokratického řízení organizace. Uvědomme si, že schopných členů stále více ubývá a těžko se nám budou shánět noví členové schopní převzít funkce, bude-li je čekat tolik předpisů a papírování. Svým laickým okem nedokážu určit, co přesně se dá zjednodušit a chápu, že organizace jako taková, je ve své podstatě velice potřebná, protože zajišťuje určité zázemí. Ale jak jsem zmínil výše, cíl skautingu je vzdělávat mladé lidi a ukázat jim určitou životní cestu, kterou jim ukáží jejich vedoucí. A právě těm by měla organizace vyjít nejvíce vstříc.

- 43 -