Příručka pedagogické intervence Aspergerův syndrom (AS) a vysokofunkční autismus ve školním prostředí
Příručka pedagogické intervence
Aspergerův syndrom (AS) a vysokofunkční autismus ve školním prostředí
2 |Stránka
Elaine Taveau je zakladetelka a prezidentka organizace ASPERGER AIDE FRANCE. Je uznávaným odborníkem ve Francii přes problematiku Aspergerova syndromu. Pomáhá podporovat, informovat a vzdělávat rodiny, zdravotnické pracovníky a také ty, kteří se stali obětí mezery v chápání tohoto konkrétního syndromu.
Příručka vznikla díky spolupráci organizace Pomoc lidem s Aspergerovým syndromem pro Francii (Asperger Aide France), Školní inspekce departementu Landes (Inspection Académique des Landes) a Ústřední rady departementu Landes (Conseil Général des Landes). Jejím cílem je poskytnout pedagogům informace o Aspergerově syndromu.
Z francouzského originálu přeložila: Veronika Křížová – studentka PdF a ESF MU, dobrovolník Mise naděje z.s., www.misenadeje.cz
Grafická úprava: Šárka Souchopová llustrace: Vítek Souchop, 6 let, www.jsemvitek.cz
1. vydání, 2016
3 |Stránka
Obsah
Úvodní slovo .....................................................................5 Co je to Aspergerův syndrom? ..........................................6 Co je pro Aspergerův syndrom typické? ...........................8 Silné stránky, které je nutné zdůraznit, a slabé stránky ................................................................10 Jak usnadnit integraci ve školním prostředí? ..................12 Jak dítěti pomoci s organizací práce? .............................14 Jak dítěti s Aspergerovým syndromem pomoci s učením? ...........................................................15 Specializovaná pomoc pro děti s Aspergerovým syndromem.....................................................................17 Poznámky .......................................................................18
4 |Stránka
Úvodní slovo Vážení, dostává se Vám do rukou přizpůsobený překlad dobré praxe ve formě Příručky pedagogické intervence – Aspergerův syndrom (AS) a vysokofunkční autismus ve školním prostředí, která má za cíl: Zvýšit povědomí o Aspergerově syndromu i vysokofunkčním autismu a změnit způsob vnímání, aby pedagogičtí pracovníci lépe porozuměli chování a reakcím u dětí postižených. Prostřednictvím navržených pedagogických strategií pomoci pedagogům a asistentům pedagoga úspěšně pracovat se žáky s Aspergerovým syndromem.
Touto cestou děkuji paní Taveau, která udělila souhlas s překladem poskytnutého francouzského originálu. Dále bych poděkovala neziskové organizaci Mise naděje z. s. za přeložení příručky. Přeji si, aby příručka byla nápomocna všem, kteří můžou pomoci více osvětlit danou problematiku nejen ve školním prostředí České republiky.
Šárka Souchopová, 2016
5 |Stránka
1
CO JE ASPERGERŮV SYNDROM ?
Aspergerův syndrom, velmi podobný vysokofunkčnímu autismu, je postižení neurologického původu doprovázené vrozenou genetickou poruchu. V roce 1944 byl objeven rakouským psychiatrem Hansem Aspergerem a roku 1994 oficiálně uznán Světovou zdravotnickou organizací. Pro postiženou osobu jsou charakteristické problémy s porozuměním sociální komunikací a dorozuměním obecně, a s interakcí s okolím. Poměrně značná neschopnost zachytit vnitřní a vnější sociální projevy vede k tomu, že lidé s Aspergerovým syndromem nerozumí chování a úmyslům ostatních, a nejsou schopni je ani předvídat.
Např.: Už při prvním setkání s neznámým člověkem dokážeme odhadnout jeho věk, společenské postavení, a ihned vyčteme z výrazu jeho tváře, zda je šťastný, nahněvaný nebo smutný. Lidé s Aspergerovým syndromem postrádají tuto přirozenou schopnost rozluštit „neviditelný sociální jazyk“ a přeložit ho.
Je velmi důležité, aby osoby s Aspergerovým syndromem žily v kolektivu se zdravými lidmi, ať už ve škole nebo v zaměstnání, a naučily se sociální komunikaci. Využívají k tomu stejnou metodu, jakou používáme k učení cizího jazyka nebo jakou neslyšící člověk potřebuje k osvojení znakové řeči. Počet lidí s Aspergerovým syndromem je ve Francii odhadován na 250 000. V minulosti ve většině případů byli tito lidé diagnostikování chybně, někteří nebyli diagnostikováni vůbec. Navíc s nimi často není adekvátně zacházeno. Univerzity ani francouzská medicína se nezabývají diagnostikou tohoto syndromu. Děti a dospívající s Aspergerovým syndromem jsou mnohdy chybně přiřazeni do tříd pro žáky s mentálním postižením, nebo do zařízení pro osoby s duševním nemocněním nebo s poruchami chování, která nekorespondují s jejich potřebami. Osoby s Aspergerovým syndromem se učí nápodobou a naprosto přesně imitují chování druhých, proto na jejich rozvoji mají zásadní vliv lidé z jejich blízkého okolí. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby tito lidé žili v kolektivu s lidmi bez postižení (ve škole, v zaměstnání apod.), a naučili se díky tomu sociální komunikaci. Využívají k tomu stejnou metodu, jakou používáme k učení se cizího jazyka nebo jakou neslyšící potřebuje k osvojení znakové řeči.
6 |Stránka
Skutečné kompetence lidí s Aspergerovým syndromem zůstávají ve většině případů neznámé. Pokud se jim dostane včasné diagnózy a mohou navštěvovat běžná školská zařízení, ve kterém je jim poskytnuta vhodná péče, jsou schopni být plnohodnotnou součástí společnosti. Stejně jako všichni lidé jsou i lidé s poruchou autistického spektra jedineční, takže tato příručka poskytuje jen základní všeobecné rady.
7 |Stránka
2
CO JE PRO ASPERGERŮV SYNDROM TYPICKÉ ?
Hlavní obtíž, kterou žáci s Aspergerovým syndromem pociťují, spočívá v porozumění abstraktním a implicitním formám vyjadřování v běžných mezilidských vztazích:
Je pro ně složité zachytit neverbální projevy a porozumět reakcím jiných osob. Společenské konvence, podle kterých se řídí náš přístup k druhým, nezahrnují automaticky a přirozeně do vzorce chování.
Navíc mají tyto děti „rozdrobený“ způsob vnímání okolního prostředí:
Nejprve si všímají detailů, ale už stěží si poskládají ucelený obraz: své okolí vnímají jako velké puzzle, často s chybějícími dílky. Různé sociální situace chápou stejným způsobem a rozlišují mezi nimi opožděně a neobratně.
Potíže při interakci s druhými:
Ne vždy chápou chování a reakce druhých. Velmi těžce snáší projevy škádlení nebo dokonce hádání, a často se stávají „obětními beránky“. Pokouší se znovu navázat kontakt s ostatními, ale často nevhodným způsobem.
Silný odpor vůči změnám a omezená schopnost zvládat stavy úzkosti:
Jen u malého procenta se vyskytují problémy s chováním. Domněnka, že se děti s Aspergerovým syndromem odmítají podřizovat pravidlům, je mylná, ale někteří mohou reagovat přemrštěně a mít záchvaty vzteku nebo pláče, kterými vyjadřují svou úzkost v případě náhlých neočekávaných změn. S takovými změnami si nedokáží samy poradit, nechápou jejich význam a nejsou schopny požádat o pomoc.
Omezené a často neodbytné zájmy:
Nadšení pro konkrétní věc a časté mluvení o ní hraničí až s posedlostí.
8 |Stránka
Potíže se soustředěním a roztříštěná pozornost:
Děti s AS jsou velmi citlivé na různé podněty - světlo, hluk, vůně, barvy apod., což může vést k jejich snadnému odvádění pozornosti od výuky. Rozkouskované vnímání a fixace na detail jsou dalšími faktory, se kterými je třeba počítat. Schopnost soustředit se je velmi proměnlivá. Buď je dítě koncentrované, chování je bez potíží a učení mu jde dobře, nebo se zdá duchem nepřítomné, ztrácí sebevědomí a tím i šikovnost při školní práci.
Problémy s motorikou:
Děti s Aspergerovým syndromem jsou často neobratné a málo ohebné. Nedaří se jim ve sportovních aktivitách, v kreslení ani ve psaní.
Problémy s pochopením příkazů a formulací problémů:
Pokud dětem s Aspergerovým syndromem explicitně a konkrétně nevysvětlíme, co od nich očekáváme, stěží se toho samy dovtípí, neboť velmi často chápou věci doslovně.
Nedostatek sebeúcty:
Děti s Aspergerovým syndromem se těžko smiřují s vlastními chybami, neúspěchy a prohrami.
9 |Stránka
3
SILNÉ STRÁNKY, které je nutné zdůraznit , a SLABÉ STRÁNKY
Děti s Aspergerovým syndromem představují pro všechny pedagogy velkou výzvu, a to kvůli jejich nečekaným nebo nepřiměřeným reakcím. Ve skutečnosti pokud dobře rozumíme módu jejich chování, mohou být děti s Aspergerovým syndromem vzornými žáky:
Pokud jim jasně vysvětlíme pravidla a povinnosti, respektují je. Jsou vytrvalí, velmi spolehliví a puntičkářští. Jsou otevření, čestní, upřímní, nesoudí druhé. Mají pozitivní a srdečnou povahu, která pramení z jejich naivity. Vyznačují se loajalitou a velkým smyslem pro spravedlnost. Často u nich pozorujeme vysokou inteligenci a určité intelektuální schopnosti. Mají excelentní paměť - především vizuální, která jim umožňuje vytvářet si vlastní „banku vzpomínek“, ze které neustále čerpají. Pokouší se reprodukovat situace, které už zažily, a kompenzovat tak potíže s porozuměním sociálním pravidlům. Všímají si detailů. Mají encyklopedické znalosti o věcech, které je baví. Často mají nadání v oblasti přírodních věd, zvláště v matematice, informatice a aritmetice. Nejlépe se učí prostřednictvím nápodoby.
Navzdory velkému množství silným stránek je hlavním nedostatkem dětí s Aspergerovým syndromem jejich malá sebeúcta, způsobená problémy v mezilidských vztazích, a jejich negativní hodnocení okolím. Je proto důležité co nejvíce vyzdvihovat jejich přednosti, aby byl umožněn jejich další růst a rozvoj. Je rovněž nutné brát ohledy na jejich nedostatečný emoční vývoj, ve kterém jsou vrstevníci v průměru o 3 roky napřed. Navíc jsou značně citlivé na hluk, silné osvětlení ad. podněty, které odvádí jejich pozornost. Děti s Aspergerovým syndromem chápou vše, co řekneme, doslovně, proto není vhodné říci např., že během vyučování se nesmí mluvit, protože je pravděpodobné, že dítě nebude chtít promluvit ani ve chvíli, kdy je vyvoláno.
10 | S t r á n k a
Častý problém nedostatku slovní zásoby pro popsání pocitů, neschopnost rozlišovat mezi jemnými nuancemi emocí, a náchylnost k depresím mohou ještě více zkomplikovat integraci lidí s Aspergerovým syndromem v pracovním či jiném kolektivu. Jejich schopnost komunikovat se bude postupně zlepšovat, ale musíme být trpěliví. Jeden člověk s Aspergerovým syndromem svůj život popsal jako „pomalé stoupání do kopce, které ho jednou dovede až na vrchol.“
11 | S t r á n k a
4
JAK USNADNIT INTEGRACI VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ?
Dítě s Aspergerovým syndromem upřímně touží zapadnout do kolektivu a mít kamarády, pouze neví, jakým způsobem toho docílit. Je nutné mu poskytnout nástroje, které mu pomohou, protože učení se sociálním návykům je rozhodující pro jeho integraci i další vývoj. Pro dosažení úspěchu potřebuje přesný rámec, ucelené vedení, preciznost a strukturu. Bohužel postrádá schopnost kritického uvažování, a proto může lehce podlehnout negativním vlivům z okolí nebo se stát obětním beránkem.
Hned na začátku školního roku je důležité informovat všechny žáky, pedagogy a ostatní pracovníky o tom, jakým způsobem se handicap dítěte projevuje, a jak k němu přistupovat. Klíčem k úspěchu je především upozornění na problémy dítěte s vnímáním konkrétních a abstraktních věcí (využijte k tomu Kapitoly 1 a 2, uveďte konkrétní případy) srozumitelné vysvětlení problematiky dětem ve třídě, a snaha o tolerantní jednání a přijetí do kolektivu (vyzdvihněte silné stránky dítěte – především paměť, specifické zájmy, encyklopedické znalosti v určité oblasti, čtení a slovní zásobu).
Dítěti s Aspergerovým syndromem je nutno předložit modely chování (hlavně vůči spolužákům), umožnit mu je převzít, a zároveň ho krok po kroku učit ostatním sociálním konvencím. Těžkou zkoušku pro něj představují i chvíle volna a přestávek - ocitá se sám mezi ostatními dětmi ve spoustě hluku, který nesnese kvůli své přecitlivělosti. Dohodněte se proto s dítětem na signálu, kterým by vám dokázalo diskrétně naznačit, že potřebuje pomoc - např. v případě, že čelí posměchu nebo konfliktu se spolužákem. Občas mu umožněte, aby čas přestávky strávilo o samotě a mohlo si tak lépe odpočinout.
Další nutností je pro něj porozumět, jak a proč reagovat na chování ostatních. V případě, že mluvilo hanlivě, necitlivě nebo s nedostatkem taktu, je nutné mu vysvětlit, proč byly jeho reakce nevhodné a jaká odpověď by byla na místě.
12 | S t r á n k a
JAK ŘEŠIT NĚKTERÉ MIMOŘÁDNÉ SITUACE: Situace č. 1: Děti s Aspergerovým syndromem mohou být přehnaně úzkostlivé, dokonce až vzteklé, v případě, že:
nerozumí pokynům; nastane nenadálá změna v okolí nebo zažívají novou neznámou situaci; jsou obklopeni přílišným hlukem; spolužáci se jim vysmívají; nedokážou přijmout své chyby a omyly, protože kvůli svému smyslu pro perfekcionismus nesprávně ohodnocují samy sebe.
V takovýchto případech je nutné poskytnout dětem pomoc, protože samy si neporadí. Pedagog musí k dítěti přistupovat s klidem a trpělivostí a mluvit na něj uklidňujícím hlasem. Při hledání příčiny problému nesmíte situaci dramatizovat, ale ani bagatelizovat nebo zcela popřít důvody pro její vznik. Prvně je nutné dítě uklidnit a ujistit v řešení, protože se nachází pro něj ve velmi obtížné situaci. Pouze mu vyjasněte okolnosti např. tím, že přeformulujete zadaný pokyn, aby vyzněl jasně a konkrétně, poskytněte mu tiché místo na uklidnění nebo učiňte přítrž posměškům od spolužáků. Pokud dokážete správným způsobem zvládat takové krizové situace, jejich výskyt se rychle snižuje. Situace č. 2: Děti s Aspergerovým syndromem mají „vrtkavou povahu“. Ze dne na den, někdy i z hodiny na hodinu, se může radikálně změnit jejich postoj k učení. Buď se soustředí na výklad a pečlivě pracují, nebo je probíraná látka nezajímá a jsou roztržití. V případě těch „špatných dnů“ je proto lepší soustředit se na opakování nebo dobře známé aktivity a počkat, až dítě znovu projeví zájem o učení.
13 | S t r á n k a
5
JAK DÍTĚTI POMOCI S ORGANIZACÍ PRÁCE ?
Dítě někdy nemusí pochopit, co od něj žádáme, především pokud k vyjadřování používáme metafory, přenesené významy, nebo jsou-li naše pokyny nedostatečně konkrétní. Je potřeba, abychom mu vše vysvětlili jasně, přesně a jednoduše. Úkol mu můžeme napsat (v krátkých větách) nebo předvést vizuálně (plánek, příklad). Zvláště u malých dětí je praktické používat vizuální pomůcky pro vysvětlení toho, co se bude dít (různě barevné polepky, piktogramy, schémata apod.). Je důležité pravidelně ověřovat, zda dítě porozumělo pokynům. Je vhodné k němu přijít a zeptat se ho, protože dítě si často o pomoc neřekne. Pomáháme mu však výhradně v případě, že pomoc opravdu potřebuje. Dítě s Aspergerovým syndromem má obtíže se zvládáním změn, např. špatně snáší nečekané úpravy učebního plánu. Pokud v předstihu neví, co ho čeká, upadá do stavu úzkosti. Je proto nezbytné mu k učení a dalšímu rozvoji zajistit stabilní a strukturované prostředí, ve kterém nehrozí žádné neočekávané události. Je nutné připravit mu rozepsaný a vizuálně přijatelný přesný harmonogram práce a rozvrh na celý den. Protože dítě nemá pojem o čase, rozvrh používá podle potřeby kdykoliv během dne, a slouží mu i jako záchytný bod. Doba vyhrazená pro učení nebo práci musí být přesně stanovena, např. pomocí hodin, aby dítě vědělo, kolik času má na splnění daného úkolu. Změna programu nebo vyučujícího musí být dítěti sdělena a vysvětlena s dostatečným předstihem. Tuto změnu je zapotřebí písemně a vizuálně zaznamenat do jeho rozvrhu, aby se na ni mohlo připravit. Dítě s Aspergerovým syndromem má velké problémy se soustředit - je často přehnaně citlivé na zvukové podněty ze svého okolí (např. zvuk na zem spadlého pera ho odvádí od výkladu pedagoga). Pro pedagoga je těžké udržet jeho pozornost a rychle ji ztrácí, pokud není zadání práce včas vysvětleno. Výhodné je proto posadit dítě do přední lavice, pečlivě zvážit všechny okolnosti, které by mohly jeho pozornost narušovat, a oddálit všechny vizuální podněty (okno, chodba, hluk, intenzivní světlo, příliš těsný tělesný kontakt s jiným člověkem). V případě, že je dítě roztržité, mu může pedagog pomocí předem domluveného znamení naznačit, aby se znovu soustředilo na zadaný úkol. Při plnění úkolů ve škole je dítě s Aspergerovým syndromem často pomalejší než ostatní spolužáci. Má potíže s psaním a kvůli špatné orientaci v prostoru a čase se tyto problémy mohou ještě prohloubit, proto potřebuje na vypracování úkolů nebo psaní písemné práce mnohem více času. Dlouhou dobu mu zabere jen samotné porozumění zadání, poté příprava a plánování pracovního postupu, řešení a formulace myšlenek. Někdy je proto vhodné umožnit dítěti, aby práci dokončilo během přestávky. U některých dětí s Aspergerovým syndromem se mohou vyskytovat např. dyspraxie, hyperaktivita, epilepsie nebo vysoce nadprůměrná inteligence.
14 | S t r á n k a
6
JAK DÍTĚTI S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM POMOCI S UČENÍM ?
Nezájem o skupinové aktivity: děti s Aspergerovým syndromem jsou ve společnosti „ztracené“ a špatně chápou ústní pokyny, které nejsou jasně vysvětleny. Kvalitní práce jsou schopny, pokud jim požadavky vysvětlíte přesně a důkladně.
Problémy ve vztazích s ostatními: kvůli svému handicapu se mohou děti s Aspergerovým syndromem zdát arogantní, nebo naopak až příliš nesmělé.
Malé sebevědomí se projevuje i ve schopnosti přijmout své školní výsledky (známky apod.), kritiku nebo přímou konfrontaci se svými chybami.
Děti s Aspergerovým syndromem se velmi rychle unaví, protože během vyučování se v podstatě učí dvě věci zaráz - jednak pobírají látku vysvětlovanou učitelem, jednak se snaží vnímat a přebírat normy chování od spolužáků.
Problémy s přijetím společenských norem chování ve třídě: dítěti s Aspergerovým syndromem je nutné vše pečlivě zdůvodňovat, neboť automaticky nechápe všechny příčiny a nutnosti. Když tedy např. vyrušuje ostatní při vyučování, musíme mu vysvětlit pravidla chování. Pokud se dítě chová jinak než ostatní, můžeme mu pomoci získat schopnost pozorovat druhé tak, aby mohlo lépe hodnotit jejich chování a určovat, co dělají správně a co je hodno nápodoby.
Velmi fundované znalosti v určitém oboru, kterým jsou téměř posedlí: dítěti s Aspergerovým syndromem nejvíce pomůže, když se spřátelí se spolužákem, který má stejné zájmy. Svými znalostmi si může u ostatních vybudovat respekt, a tím posílit své vlastní sebevědomí.
Reprodukování učiva: díky schopnosti mechanicky reprodukovat naučené vzorce, i přesto, že přesně nerozumí jejich logice, dokážou děti s Aspergerovým syndromem vyřešit bez problému nejrůznější úkoly, především v oblasti matematiky (aritmetika a obecně výpočty). Přesto je zapotřebí dětem přiblížit význam jednotlivých číslic, protože je vnímají příliš abstraktně. Pomáhá opět co největší konkretizace za použití příkladů např. z oblasti jejich zájmu. Jemná motorika, grafomotorika: děti s Aspergerovým syndromem většinou nebývají manuálně zručné a mají potíže s koordinací i s jemnou motorikou. Z toho důvodu potřebují ihned od počátku osvojování si psaní pečlivý dozor, který s nimi bude procvičovat psaní čar, vlnovek, a poté i písmen. Děti by měly pravidelně procvičovat psaní i během vyučování.
15 | S t r á n k a
Porozumění čtenému textu: protože mají děti s Aspergerovým syndromem problémy s porozuměním čteného slova, je vždy nutné se přesvědčit, že pochopily písemné zadání. Četba jako taková pro ně nepředstavuje problém, protože významy slov znají. Potřebují pomoc pouze s porozuměním celkového obsahu věty a s její interpretací. Občas můžeme mít dojem, že dítě rozumí tomu, co čte, nicméně nesmíme tak vyvozovat pouze z faktu, že dítě pojem dokáže zopakovat. Vždy je nutné se přesvědčit, že významu slova porozumělo dítě do hloubky. Během čtení tedy musíme dítěti poskytnout speciální péči. Důraz na dobrou výslovnost je nezbytný pro následné vysvětlení významu slov, vět, odhalení jejich skrytého významu nebo dvojsmyslností v textu. Pedagog se musí vždy ujistit, že dítě skutečně porozumělo pokynům. Může se tak ujistit pomocí názorných příkladů nebo problém ztvárnit pomocí náčrtu, popřípadě vypracovat začátek cvičení a dítě navést správným směrem.
Vyjadřovací schopnost: v případě slohových cvičení a porozumění textu opět vyvstává problém odlišení podstaty sdělení od nepotřebných detailů. Děti s Aspergerovým syndromem se mohou v přečteném textu snadno ztratit, protože nedokážou problém vidět v celé šíři, a díky tomu pro ně není snadné formulovat své stanovisko. Navíc často nerozumí samotnému zadání úkolu a nechápou, co se od nich očekává, na co se mají zaměřit, a co mohou ponechat stranou. Společně s vámi se pokusí porozumět obsahu článku a najít podstatné výroky (červeně podtrhněte důležité body, modře detaily). Problém s vyjadřováním myšlenek mají i v případě psaní slohových cvičení. Jejich práce opakují jeden motiv dokola a mají přímou linii bez opravdového začátku nebo konce. Dítěti musíme pomoci sestrojit určitý strukturovaný model, kterého se bude při psaní slohu přidržovat: úvod, zápletka, rozuzlení (teze, antiteze, syntéza). Dítěti lze připravit texty k dalšímu procvičování.
16 | S t r á n k a
7
SPECIALIZOVANÁ POMOC PRO DĚTI S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM
Pedagogové nebo asistenti pedagoga by měli podstoupit speciální zaškolení pro práci s dětmi s Aspergerovým syndromem. Měli by být dostatečně informovaní, aby děti dokázali individuálně doprovázet v průběhu celého školního roku, ulehčit jejich integraci a odstranit problémy spojené s procesem učení. Hlavní úkoly pedagogů a asistentů pedagoga jsou:
podpora sociálních dovedností dítěte a větší flexibility při plnění školní práce a při
dalších aktivitách; pomoc s osvojením základních společenských pravidel; doprovázení dítěte a navazování přátelství; naučit dítě kontrolovat výbuchy hněvu nebo frustraci; rozvíjení potenciálu dítěte v oboru, o který se zajímá, zvyšování jeho motivace, nadání a vědomostí; připravení speciálního programu na rozvoj jemné motoriky; nabání dítěte k porozumění myšlenek a záměrů druhých; pomoc dítěti s překonáním citlivosti na sluchové a hmatové podněty.
Nejdůležitější je, aby dítě s Aspergerovým syndromem mělo k dispozici individuální podporu ze strany pedagogů i rodičů. Rovněž je vhodné, aby se do vzdělávání dítěte zapojili další odborníci, orientující se v problematice Aspergerova syndromu. Individuální konzultace jsou vhodné u logopeda a psychologa zabývajícího se behaviorální terapií. Společně by se měli zaměřit na porozumění významu slov, procvičování sociálních situací, komunikaci s ostatními a na vyjadřování emocí a jejich pochopení. V případě, že má pedagog u dítěte podezření na výskyt Aspergerova syndromu, měl by se obrátit na rodiče dítěte, aby se obrátili na organizaci poskytující pomoc lidem na danou problematiku, nebo konzultovat se školským poradenským zařízením.
17 | S t r á n k a
POZNÁMKY:
18 | S t r á n k a
