Příprava osobního strážce na situace profesní obrany v souvislosti s automobilem

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Příprava osobního strážce na situace profesní obrany v souvislosti s automobilem

Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeněk Maláník

Vypracoval: Marian Pešek Aplikovaná sportovní edukace bezpečnostních sloţek

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţitých zdrojů.

V Brně dne 2. května 2011

Poděkování Chtěl bych poděkovat panu Ing. Zdeňkovi Maláníkovi za pomoc při vedení diplomové práce.

Obsah Úvod …………………………………………………………..…........... 6 TEORETICKÁ ČÁST 1.

Základní terminologie a právní prostředí upravující problematiku ochrany osob…………………………………………..... 9 1.1

Obecné pojmy…………………………………………………......… 9

1.2.

Základní právní ustanovení regulující jednání osobního stráţce…… 11

2.

Historie a současné pojetí ochrany osob…………………………...… 15 2.1.

Vybrané kapitoly z historie poskytování ochrany osob………......… 15

2.2.

Současné pojetí osobní ochrany…………………………………...... 20

2.2.1. Formy ochrany osob……………………………………...…………. 20 2.2.2. Poskytovatelé ochrany osob…………………………………...…… 21 3.

Charakteristika osobního strážce, logistické a další podmínky pro výkon činnosti……………………………………...…. 25 3.1.

Osoba stráţce……………………………………………………...… 25

3.2.

Materiální výbava osobního stráţce…………………………...……. 31

3.3.

Klient………………………………………………………...……… 39

4.

Nejčastější zásady při používání vozidla v rámci ochrany osob…..... 43 4.1.

Plánování tras přesunu…………………………………………...…. 43

4.2.

Zajištění a příprava vozidla………………………………………..... 45

4.3.

Nástup, obsazení a výstup z vozidla……………………………..… 48

4.4.

Základní taktické zásady a dovednosti při řízení vozidla…………... 53

PRAKTICKÁ ČÁST 5.

Základní rizikové situace řešené při používá vozidla v rámci ochrany osob……………………………………………….... 59 5.1.

Rizikové situace vznikající bez souvislosti s chráněnou osobou…... 60

5.1.1. Konfliktní situace v dopravě…………………………………..…... 60 5.1.2. Omezování přístupu do vozidla……………………………….…… 66 5.2.

Rizikové situace vzniklé v přímé souvislosti s chráněnou osobou... 72

5.2 1. Ohroţení klienta neozbrojenou osobou……………………………... 72 5.2.2. Ohroţení klienta potenciálně ozbrojeným útočníkem…………….… 78 6.

Závěr..………………………………………………………………..… 83 Seznam použité literatury…………………………………………….. 86 Resumé

Úvod Problematika osobních stráţců nebo osobní ochrany je mezi většinovou populací obestřena jistým tajemstvím. Kusé informace objevující se v televizních příbězích nebo v článcích periodik nejsou sto přinést informace o skutečné podstatě profese osobních stráţců. Média si pochopitelně vyberou pouze část z mnoha činností, které musí stráţce vykonávat a tuto, ještě mnohdy idealizovanou, nabídnou divákovi, čtenáři, který si potom vytváří vlastní, ne zcela skutečnosti odpovídající, představu o profesi osobního stráţce. Pojem osobní ochrana nelze přesně exaktně vymezit, jedná se spíše o umění vtělených

předpokladů,

neomezené

trpělivosti,

vytrvalosti,

sebeovládání,

flexibility a fyzických, technických a taktických dovedností umoţňující úspěšně vykonávat tuto profesi. Osobní zájem o problematiku a z toho plynoucí potřeba utřídit známé poznatky z literatury a informace získané od několika konkrétních osobních stráţců a snaha přiblíţit skutečnou podstatu profese osobních stráţců, byly hlavní motivací pro vznik diplomové práce. S ohledem na specifika problematiky ochrany osob a na moţnosti uplatnění stráţců v podmínkách České republiky, byla stanovena hypotéza: “Může jeden osobní strážce úspěšně plnit úkoly ochrany osob v souvislosti s automobilem, v podmínkách České republiky?“ Cílem diplomové práce je seznámit s problematikou přípravy osobního stráţce na řešení situací profesní obrany v souvislosti s automobilem. Specifikovat a analyzovat základní rizikové situace, do kterých se můţe při plnění úkolů s vyuţitím automobilu stráţce dostat a vyhodnotit jejich moţné řešení pomocí technik profesní obrany z pozice jednoho osobního stráţce. Na vybraných situacích demonstrovat jejich úspěšné řešení pomocí technik profesní obrany. Vytvořit základní metodické doporučení k řešení vybraných rizikových situací.

6

Obecný nedostatek relevantních zdrojů k tématu, jemuţ se věnuje diplomová práce, je částečně nahrazován literaturou zahraniční, zejména autorů ze Spojených států amerických a Velké Británie, kde mají agentury zabývající se ochranou osob z pohledu soudobých dějin tradici a jejich postupy a metody ochrany osob, jsou jedny z nejpropracovanějších. Rozdílná historická zkušenost a společensko ekonomické klima však má za následek, ţe poznatky, metody a postupy prezentované uvedenými agenturami, nelze bezezbytku převzít a aplikovat v podmínkách České republiky, ale je nutné provést jejich modifikaci. Dalším zdrojem nemohly být ani odborné publikace popisující metody a formy provádění ochrany osob v státním sektoru v rámci České republiky, které nejsou z logiky věci běţně dostupné. Posledním moţným zdrojem jsou zkušenosti osobních stráţců, kteří se o ně ovšem velmi neradi dělí. Informačními zdroji pro diplomovou práci byla tedy dostupná literatura českých autorů, zahraničních autorů, přednášky vedoucího diplomové práce a osobní zkušenosti aktivních stráţců zabývajících se problematikou ochrany osob. Informace od těchto profesionálů se podařilo získat pouze díky osobní dlouholeté známosti a pod podmínkou jejich anonymity. Pokud jde o metodologické hledisko. Byl metodou kompilace získán dostupný relevantní materiál a získané informace byly po oblastech uspořádány. Metodou analýzy byla zpracována zejm. kapitola 3 a 4. K tvorbě konkrétních závěrů uvedených v kapitole 5 byla pouţita metoda syntézy. Struktura diplomové práce odpovídá zadání a je členěna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je tvořena čtyřmi kapitolami. První kapitola je věnovaná základní terminologii a právnímu prostředí upravujícímu problematiku ochrany osob. Neboť ujasnění si základních pojmů a legislativních mantinelů umoţní snáze se orientovat v problematice. V druhé kapitole je krátce pojednáno o historii a současném pojetí ochrany osob. Kapitola má přiblíţit skutečnost, ţe v současnosti jiţ ochrana osob není pouze výsadou politiků, ale můţe se týkat prakticky kohokoliv (ochrana svědků). Současně kapitola nastiňuje různé formy ochrany osob. Třetí kapitola se zabývá charakteristikou osobního stráţce a logistickými a dalšími podmínkami pro výkon činnosti. Charakteristika osobního

7

stráţce je rozebrána z hlediska jeho mentálních předpokladů, fyzické způsobilosti a odborných dovedností. Dále je popsáno doporučení pro výběr výstroje a výzbroje osobního stráţce, a poslední část kapitoly je věnována chráněné osobě, co by významnému článku v procesu osobní ochrany. Ve čtvrté kapitole jsou popsány nejčastější zásady při pouţívání vozidla v rámci ochrany osob. Zásady se týkají oblastí: plánování tras přesunu, zajištění a přípravy vozidla, nástupu, obsazení a výstupu z vozidla a nutných dovedností vyuţitelných při řízení vozidla. Právě znalost a dodrţování uvedených zásad je stěţejní podmínkou pro řádný výkon profese osobního stráţce. Neboť jejich znalostí a dodrţováním lze eliminovat velkou skupiny rizik souvisejících s pouţíváním automobilu v rámci ochrany osob. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, ţe dodrţování uvedených zásad lze povaţovat za největší část profesní obrany osobního stráţce. Praktická část je tvořena jednou kapitolou.

V rámci kapitoly jsou

specifikovány základní rizikové situace, jeţ mohou vznikat v souvislosti s pouţíváním automobilu v rámci ochrany osob

a je provedeno vyhodnocení

jejich moţného řešení pomocí technik profesní obrany z pozice jednoho osobního stráţce. Na základě specifikace základních rizikových situací a moţností jejich řešení, je vytvářeno základní metodické doporučení k přípravě osobního stráţce na řešení rizikových situací v souvislosti s automobilem. Vzhledem k neexistenci relevantních statistických údajů, týkajících se útoků na chráněné osoby, byly specifikovány základní rizikové situace vznikající v souvislosti s pouţíváním automobilu v rámci ochrany osob a vyhodnocení těchto situací

z hlediska

moţného řešení jedním osobním stráţcem pomocí technik profesní obrany, bylo učiněno na základě studia dostupné relevantní literatury zabývající se uvedenou problematikou a na základě zkušeností získaných od osob osobní ochranu provádějících. Vytvoření základního metodického doporučení pro přípravu osobního stráţce na řešení rizikových situací v souvislosti s automobilem, bylo provedeno na základě analýzy teoretických poznatků získaných studiem dostupné relevantní literatury a praktických poznatků získaných od osob osobní ochranu provádějících.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1.

Základní terminologie a právní prostředí upravující problematiku ochrany osob Pro správné pochopení tématu zpracovávaného v rámci diplomové práce je

nutné, si v samém počátku ujasnit stěţejní pojmy, týkající se problematiky osobní ochrany osob. V první podkapitole jsou vysvětleny obecné pojmy vztahující se ke zpracovávanému tématu. Druhá podkapitola je věnována výkladu právních norem regulujících vlastní výkon profese osobního stráţce.

1.1.

Obecné pojmy Upřesnění obecných pojmů s přihlédnutím ke specifikám problematiky

osobních stráţců. Osobní stráţce Osobní stráţce, osobní ochránce, bodyguard. I přes několik málo výjimek, se v soukromé sféře v České republice jedná většinou o muţe vykonávající na základě smluvní dohody, obvykle fyzickou ochranu ţivota, zdraví, materiálních a osobnostních hodnot chráněné osoby (klienta). Osobní stráţce v prvé řadě hájí oprávněné a právnímu stavu neodporující zájmy klienta. Hlavním jeho cílem je vţdy preventivní jednání. Tedy takové jednání, které v samém počátku eliminuje nebo sniţuje na minimum moţná rizika vyplývající z útoku na chráněnou osobu. V případě selhání preventivních opatření a následné hrozbě, nebo přímém útoku na sebe nebo na chráněnou osobu, provádí osobní stráţce taková opatření, která jsou způsobilá zmařit přípravu, nebo jiţ probíhající útok na klienta. Cílem těchto opatření je v prvé řadě eliminovat nebezpečí hrozící klientovi. Pokud je moţné toto nebezpečí eliminovat evakuací, je to vţdy lepší varianta, neţ se pouštět do otevřeného střetu s útočníkem. 9

Profesní obrana Profesní obranu můţeme definovat jako obranné jednání, v rámci kterého pracovníci určité profese, s obranou nebo ochranou přímo související (stráţní soukromých bezpečnostních agentur, příslušníci Policie České republiky), primárně chrání nebo brání zájmy někoho jiného. Profesní obranu lze dále rozdělit na dvě kapitoly. A to obranu státu, resp. jeho zájmů (územní zřízení, veřejný pořádek, vymahatelnost práva aj.). Touto obranou bývají obvykle pověřování pracovníci státních rozpočtových sloţek (Police ČR, tajné sluţby, vězeňská sluţba, justiční stráţ apod.). Druhou kapitolou profesní obrany je tzv. obrana obchodních zájmů nebo téţ obchodního úspěchu. Pracovníci převáţně různých soukromých bezpečnostních agentur chrání primárně majetek druhé osoby. Tito pracovníci vykonávají svou činnost na základě smluvního vztahu mezi nimi a osobou nebo firmou, kteří si je najali, obvykle jsou nazýváni klientem. Výkon činností osobních stráţců, jejichţ náplní práce velmi často bývá mimo výše uvedené i ochrana ţivota a zdraví klienta, nebo jeho blízkých, spadá téţ pod profesní obranu, avšak je pouze její malou součástí (Maláník, 2010). Sebeobrana Sebeobranu lze chápat jako jednání člověka, který tímto chrání nebo brání primárně sebe nebo své blízké. Předmětem ochrany je v tomto případě ţivot, zdraví, osobní zájmy a hodnoty, svoboda. Motivace k takovému jednání, bývá z lidské přirozenosti vyšší, neţ je obvyklé v případě jednání v rámci profesní obrany. Profesní obrana a sebeobrana se mohou vzájemně prolínat a doplňovat. Obranné prostředky Technické prostředky zkonstruované primárně k ochraně ţivota a zdraví. Zbraň Prostředek zkonstruovaný k útoku na ţivot a zdraví člověka.

10

Chráněná osoba Osoba, které je poskytována ochrana, ať uţ na základě zákonné povinnosti, rozhodnutí oprávněného orgánu, nebo na základě smluvního vztahu mezi ní a osobním stráţcem. V oblasti ochrany osob, v rámci soukromého sektoru, je chráněná osoba obvykle nazývána klientem. Riziková situace Situace, která ze své povahy můţe vyústit, nebo uţ vyústila v ohroţení zákonem chráněných zájmů chráněné osoby.

1.2.

Základní právní ustanovení regulující jednání osobního strážce Jednání osobních stráţců je regulováno mnoha právními normami. Mezi

základní normy patří vybraná ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., zákona č. 141/1961 Sb. a samozřejmě Ústava České republiky. V čl. 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je uvedeno, ţe není porušením základních lidských práv, jestliţe byl někdo zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Nutná obrana Zákon č. 40/2009 Sb. v § 29 uvádí, ţe nutnou obranou se rozumí čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok, na zájem chráněný trestním zákonem, přičemţ jednání v nutné obraně není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu chráněnému trestním zákonem. V případě osobního stráţce je zřejmé, ţe probíhající nebo bezprostředně hrozící útok na ţivot nebo zdraví klienta nebo jeho samého, je útokem na zájem chráněný trestním zákonem.

11

Je důleţité uvést, ţe jednání, kterým je odvraceno nebezpečí, musí být směřováno vůči útočníkovi. V tomto případě, obránce odvracející útok, chrání zájmy, které chrání trestní zákon, nejedná tedy proti účelu tohoto zákona, ale naopak ve shodě s ním. Následek vzniklý jednáním obránce v rámci nutné obrany, můţe být závaţnější neţ ten, který hrozil ze strany útočníka. Účelem nutné obrany je umoţnit občanům ochranu vlastních zájmů, ale i zájmů jiných osob nebo společnosti a státu.

Dále je třeba uvést, ţe osoba jednající v nutné obraně není

zákonem limitována ve výběru a pouţití obraných prostředků. Jediné omezení těchto prostředků je dáno přiměřeností resp. jejich zjevnou nepřiměřeností (Šámal, Púry, Rizman 1998). V souvislosti s výkonem profese osobního stráţce je důleţitá okolnost, kdy není nutná obrana přípustná. A to v tom případě, ţe je prováděn výkon oprávněné pravomoci úřední osoby. V praxi by se jednalo např. o situaci, kdy by policejní orgán prováděl oprávněný sluţební zákrok (zadrţení podezřelého ve smyslu ust. § 76 odst. 1 zákon č. 141/1961 Sb.) vůči osobě klienta. Osobní stráţce se v takovém případě musí vyvarovat jednání, kterým by jakýmkoliv způsobem znemoţňoval nebo mařil provedení tohoto zákroku. Krajní nouze Zákon č. 40/2009 Sb. v § 28 uvádí, ţe krajní nouzí je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, přičemţ toto jednání není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliţe bylo moţno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závaţný nebo ještě závaţnější neţ ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. Krajní nouzí je označován stav, kdy je moţné ochránit zájem, který chrání trestní zákon, jen tím, ţe se obětuje jiný takový zájem. K činu v krajní nouzi je oprávněn zásadně kaţdý, tedy nejen ten, jehoţ zájmy jsou ohroţeny. Podstatné je, ţe jednání v krajní nouzi můţe být namířeno proti komukoli (na rozdíl od jednání v nutné obraně), vyjma proti tomu, kdo sám jedná v krajní nouzi, nebo v rámci oprávněného výkonu pravomoci úřední osoby (Šámal, Púry, Rizman, 1998).

12

V praxi osobního stráţce, by se za jednání v krajní nouzi povaţovalo, např. poškození majetku druhé osoby (plot u domu, zaparkované vozidlo) vozidlem řízeným osobním stráţcem v okamţiku, kdy by se stráţce při jízdě vozidlem vyhýbal nebezpečně jedoucímu vozidlu, ohroţujícímu vozidlo s chráněnou osobou – klientem. Neposkytnutí pomoci Zákon č. 40/2009 Sb. v § 150 odst. 1 uvádí: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví nebo jiného váţného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta.“ V praxi můţe nastat kolize mezi představami klienta a osobního stráţce o tom, jak jednat v případě, ţe byl klient napaden útočníkem, který byl následovně spolehlivě eliminován osobním stráţcem. V případě, ţe k uvedené situaci dojde např. při ochraně např. státního činitele, který bývá obklopen větším mnoţstvím osobních stráţců, je zcela v souladu s taktikou ochrany osob a současně ustanovením § 150 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., ţe část ochránců se věnuje pouze chráněné osobě, kterou se snaţí dostat mimo dosah nebezpečí, bez ohledu na to, v jakém stavu se nachází zneškodněný útočník, kterému je poskytována eventuální potřebná pomoc zbylými členy ochranného týmu.

Problém můţe

nastat, kdyţ chráněnou osobu doprovází pouze jeden osobní stráţce. Po zdařilém zneškodnění útočníka bude jistě osobní stráţce řešit, zda evakuovat klienta, protoţe zneškodněný útočník mohl být součástí vícečlenného týmu, jehoţ další příslušníci se mohou snaţit úspěšně dokonat útok. Coţ bude velmi pravděpodobně i přání platícího klienta, nebo zda se půjde přesvědčit, v jakém stavu je zneškodněný útočník, a případně mu i potřebnou pomoc poskytnout. Pomoc při řešení uvedené situace nám nepřináší ani komentované vydání trestního zákoníku, kde se k uvedené problematice uvádí, ţe k trestní odpovědnosti by nestačilo, pokud by se porucha zdraví jevila jako méně významná, např. jen jako ublíţení na zdraví, ač ve skutečnosti by šlo o váţnou poruchu zdraví. Rozhodující totiţ není, zda osoba ve skutečnosti váţnou poruchu zdraví utrpěla, ale ţe se to tak jevilo svými příznaky. Co se povahy potřebné

13

pomoci týče, je v literatuře uvedeno, ţe touto pomocí je třeba především rozumět takovou pomoc, která je zapotřebí k odvrácení nebo sníţení nebezpečí smrti ohroţené osoby. Přičemţ z dalšího výkladu vyplývá, ţe samotné vyrozumění zdravotnické záchranné sluţby, bez dalšího poskytnutí potřebné pomoci, v určitých případech, můţe být nedostatečné ve smyslu jednání v souladu s ust. § 150 zákona č. 40/2009 Sb. (Šámal, P. a kol. 2010). V kolizi s tímto výkladem ustanovení o neposkytnutí pomoci, však stojí faktická neexistence právní normy nařizující občanům znalosti první pomoci, nebo jiných ţivot zachraňujících úkonů. Znalost právních norem regulujících výkon jakékoli činnosti je velice důleţitým předpokladem pro její úspěšné vykonávání. V profesi osobních stráţců platí toto tvrzení dvojnásob. Osobní stráţce ve veřejném sektoru nemá z hlediska práv vůči dalším osobám jakékoliv mimořádné postavení. Jeho práva jsou určována právními normami, vztahujícími se na kteréhokoliv jiného občana. Z tohoto tvrzení vyplývá, ţe osobní stráţce, nemá ţádná mimořádná práva a je při pouţití zbraně, obranných prostředků nebo v případě jakéhokoliv jiného jednání, povinen dodrţovat právní normy, jako kterýkoliv jiný občan. Právě proto by měla být znalost minimálně uvedených právních norem nezbytným minimem pro výkon profese osobního stráţce.

14

2.

Historie a současné pojetí ochrany osob První podkapitola je věnována historii ochrany osob. Ze studia dostupné

literatury jsem nabyl dojmu, ţe toto téma není ve své úplnosti pravděpodobně nikde zpracováno. Současně je tak obsáhlé a časově neohraničené, neboť se prolíná se celým obdobím lidských dějin, ţe jeho důkladné zpracování by bylo nad rámec této diplomové práce. V této kapitole je uveden pouze ilustrativní historický výběr nejznámějších předchůdců současných osobních ochránců. Druhá podkapitola se zabývá současným pojetím ochrany osob. Zejména jejím členěním a to z hlediska forem ochrany osob a z hlediska poskytovatele ochrany osob.

2.1.

Vybrané kapitoly z historie poskytování ochrany osob Přesné počátky ochrany důleţitých osobností nelze přesně určit. Je velice

pravděpodobné, ţe uţ při utváření hierarchického postavení jednotlivých osob v rámci lidské civilizace se vybraní jedinci museli starat o zajištění své bezpečnosti. Lze předpokládat, ţe k tomu k tomuto zajištění byli vyuţíváni mimo jiné i vybraní válečníci, které bychom mohli povaţovat za předchůdce dnešních osobních stráţců. Rozhodně ne první osobní stráţci, ale jedni z prvních, u kterých je konkrétněji historicky doloţena jejich existence jsou příslušníci

Pretoriánské

gardy (obr. 1). Tato garda byla zřízena prvním císařem římské říše známým jako Gaius Julius Caesar Octavianus, krátce po jeho vítězství v občanské válce nad bývalým spojencem Markem Antoniem. Historický název pretoriánů pochází z období pozdní římské republiky, kdy si vojevůdci začali kolem sebe drţet tzv. "skupiny přátel" (později pojmenované cohortes praetoriae), z nichţ se pravděpodobně v průběhu občanských válek postupně vyvinuly jednotky osobních stráţců.

15

Hlavními povinnostmi pretoriánů bylo drţet stráţ v císařském paláci, doprovázet a chránit císaře a členy jeho rodiny, popřípadě i potlačovat nepokoje v Římě. Oděv pretoriána byl tvořen normální římskou tógou, v jejíchţ záhybech ukrýval opasek se zbraněmi. Zbraň byla ukryta s ohledem na starou římskou tradici, která zakazovala přítomnost ozbrojených vojenských jednotek uvnitř „posvátné hranice města Říma“ (Kolouch, 2004).

Obr. 1.

Pretoriánská garda římského císaře Gaius Julius Caesar

Octavianus, rytina v mramoru, datováno 1. st., neznámý autor. I středověká Evropa měla své předchůdce osobních stráţců. Byli jimi rytíři. Rytíři tvořili "svobodnou" skupinu v rámci tehdejší společnosti. Původně slouţili výhradně králi nebo císaři. Jejich skutky byly určovány vůlí panovníka a svou vlastní morálkou a ctí. Rytíř vţdy jednal statečně a nesobecky, bránil spravedlnost, ochraňoval slabé a nemilosrdně potíral jakýkoliv projev bezpráví a lţi. Nezachovat se čestně a ztratit čest bylo pro něj nemyslitelné. Raději ztratil ţivot, neţ aby ţil s touto pohanou. (Flaitingr 2003). Největším materiálním bohatstvím rytíře byl bezpochyby jeho kůň. Rytířova zbroj byla tvořena mečem, kopím a doplněna byla o přilbici o ochranný štít. Teprve později se rytíři vybavovali tělovým ochranným brněním. Ne kaţdý z rytířů byl členem

16

panovníkovi osobní druţiny. Pouze těm nejlepším se dostávalo té výsady, ţe se mohli osobně podílet na ochraně svého pána. Jinými předchůdci dnešních osobních stráţců byl samurajové (obr. 2). Samurajové původně tvořili součást japonské aristokracie. Výchova a vzdělání samurajů byly podřízeny duchu Bunchu itchi ("Pero a meč dohromady"). Smysl této výchovy spočíval ve čtení a opisování převáţně čínských klasiků a cvičení se v šermu. Postupem doby přijali samurajové i určitý druh morálního zákona, který kladl důraz na smysl, čest, hrdinství, pohrdání smrtí a absolutní oddanost svému pánu. Smysl ţivota a smrti s mečem se odráţel v běţném jednání a ten, kdo byl s to rezolutně akceptovat smrt v kterémkoliv okamţiku svého ţivota, byl mistrem meče. Samuraj byl především ochráncem práv a sluţebníkem svého pána při prosazování spravedlnosti a jeho zájmů, a to i kdyţ uţ předem věděl, ţe při tom zemře. Je zajímavé, ţe samotné slovo samuraj je odvozeno od kořene, který znamená "slouţit" (Flaitingr 2003).

Obr. 2. Japonský samuraj ve zbroji, datováno kolem roku 1860 (foto: Felice Beato).

17

Soudobá historie bezpečnostních agentur a osobních stráţců se týká období od druhé poloviny 19. století a je spjata s vládní organizací Secret Service, jejímţ úkolem byla uţ od roku 1846 ochrana hlavy Spojených států amerických. Jako poslední výrazný mezník v provádění ochrany osob je v literatuře uváděn atentát na prezidenta Spojených států amerických J. F. Kenedyho, který byl 22. listopadu 1963 smrtelně zasaţen střelou z pušky Carcano M91/38 (obr. 3). Závěry, týkající se provádění ochrany osob, byly zvratem v dosavadním způsobu zajišťování bezpečnosti chráněných osob. Osobní stráţci se do té doby soustředili na typické útočníky s maloráţními pistolemi a atentátník – odstřelovač pouţívající dalekonosnou pušku byl spíše výjimečný. Atentát na prezidenta Kennedyho se stal počátkem éry „střelců ze zálohy“, kteří jsou schopni fundovaně zacházet s moderními střelnými zbraněmi, propracovaně taktizovat a zvládat sloţité plánování. Jako odpověď na novou formu páchání atentátů bylo na ochranu exponovaných osob zařazováno více stráţců, co by lidských štítů. (Ơ Connor, 1999).

Obr. 3. Prezident Kennedy, s manželkou , Jacqueline

a texaským

guvernérem Johnm Connally v otevřené prezidentské limuzíně těsně před atentátem. V doprovodném vozidle si lze povšimnou stojícího agenta Secret Service (tajné služby zajišťující ochranu prezidenta) neznámý autor 22. listopad 1963.

18

Tehdy nastoupený trend je patrný do současné doby, čehoţ si bylo moţné povšimnout při návštěvě významných státníků, jako byl např. v dubnu 2009 Barack H. Obama (obr. 4) nebo v dubnu 2010 Dmitrij Medveděv v České republice.

Obr. 4. Ilustrační foto, současné pojetí ochrany významných státníků. Prezident USA, Barack H. Obama v doprovodu Agentů Secret Service (muži v černých brýlích), nedatováno.

Ze soukromých bezpečnostních sluţeb má delší historii snad jenom americká detektivní agentura Pinkerton, zaloţená v roce 1850 v Chicagu Allanem Pinkertonem. Věhlas a odbornost agentů Pinkertonu dosáhl tak daleko, ţe jim byla mimo jiné svěřena ochrana amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Agentura

současně

udrţovala

těsné

styky

se

šerify

Spojených

států,

spolupracovala se Scotland Yardem a francouzskou Sureté. Heslo We Never Sleep /Nikdy nespíme/, bylo vytištěno na všech vizitkách a plakátech s obrázkem otevřeného oka. Agentura ve své činnosti pokračovala aţ do roku 1983, kdy ukončila svou činnost (Drvota, 2006).

19

Z historie jednoznačně vyplývá, ţe profese osobních stráţců není profesí několika posledních desetiletí, ale má dlouhou historii. Přesto, ţe pojetí, metody, formy a vybavení osobních stráţců se během historie měnily a vyvíjely, tak poţadavky na morální vlastnosti stráţců zůstaly podobné a během historie se měnily minimálně.

2.2.

Současné pojetí ochrany osob Na současné pojetí ochrany osob lze určitě nahlíţet z více hledisek. Je

pochopitelné, ţe kaţdý, kdo se o zmiňovanou problematiku zajímá, můţe mít různý názor na to, jak pojímat ochranu osob. Tento názor můţe být výsledkem studia příslušné literatury, výsledkem vlastních zkušeností, nebo můţe být utvořen kombinací těchto hledisek. Na základě studia odborné literatury a i informací získaných přímo od osob zabývajících se touto problematikou prakticky, v soukromé sféře, je vhodné vnímat současné pojetí ochrany osob ze dvou základních hledisek. První hledisko je určováno formami ochrany osob a druhé hledisko poskytovatelem uvedené ochrany.

2.2.1.

Formy ochrany osob První hledisko je určováno formami ochrany osob, kam lze zařadit

materiálně technickou ochranu a osobní ochranu. Materiálně technické pojetí ochrany osob Za materiálně technickou ochranu osob lze povaţovat veškeré materiální prostředky, které se podílí na pasivní ochraně osoby. Tímto jsou myšleny jak prostředky osobní ochrany, jako např. osobní balistické doplňky (různé druhy neprůstřelných vest, balistická deka apod.), tak prostředky, které zajišťují ochranu osoby jako součást jiných prostředků, např. neprůstřelná skla v domě, ve vozidle, ale i stavebně-technická řešení vztahující se k domu nebo bytu ( výška oken nad

20

zemí, mříţe v oknech, umístění vstupních otvorů do domu, zdi okolo domu). Do této kapitoly dále patří veškeré elektronické a mechanické zabezpečovací systémy, které monitorují a zabezpečují dům nebo jiné podobné objekty nebo vozidla. Dalšími jsou osobní elektronické hlásiče ohroţení, které pokud jsou v kombinaci s GSM modulem, tak mohou fungovat také jako lokátory. Jako poslední co do výčtu, nikoliv důleţitosti, lze uvést speciální dopravní prostředek. Nejčastěji se bude jednat o osobní motorové vozidlo upravené pro potřeby ochrany osob. Upravené vlaky nebo letadla jsou vskutku výsadou pouze jednotlivců v rámci celého světa, proto tyto dopravní prostředky lze zanedbat. Osobní ochrana Druhá z forem ochrany osob je osobní ochrana. Tato forma, pokud má být účinná, musí být vţdy navázána na předchozí formu nazvanou materiálně technická, coţ samozřejmě platí i opačně. Neboť sebelepší technické vybavení nebude nejspíš účinné bez vlivu lidského faktoru a ani „špičkový“ osobní stráţce si obvykle nevystačí pouze sám se sebou. O této formě pojednává celá práce. Ţádná z uvedených forem ochrany osob nezajišťuje sama o sobě maximální bezpečnost. Tuto však nelze v reálném ţivotě zajistit ţádnými prostředky. Skutečně ohroţené osoby však mohou rizika výrazně sníţit vhodnou kombinací uvedených forem.

2.2.2.

Poskytovatelé ochrany osob Druhé, neméně významné hledisko, je určováno poskytovatelem ochrany

osob. Tímto můţe být tzv. státní sektor tvořený jednotlivými sloţkami Policie ČR a specializovaným útvarem Armády ČR, nebo tzv.

soukromý sektor

reprezentovaný různými více či méně kvalitními bezpečnostními agenturami nebo jednotlivci. Záměrně není druhé hledisko určováno příjemcem ochrany, neboť jak můţe státní sektor poskytovat ochranu soukromým osobám, tak stejně můţe

21

soukromý sektor poskytovat ochranu osobám veřejně činným ve státních, např. vládních institucích. Ochrana osob v rámci státního sektoru Ochrana osob v rámci státního sektoru pokrývá široké pole osob, kterých se můţe týkat.

Právní rámec

výkonu ochrany osob je tvořen

v obecné

a nejzákladnější rovině Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod a dále zejména zákony upravujícími činnost jednotlivých ozbrojených sborů, vykonávajících v rámci svých činností i ochranu osob. Vlastní ochrana poté můţe být prováděna na základě zákonné povinnosti (vybraní ústavní činitelé), nebo na základě rozhodnutí oprávněného orgánu (ochrana svědků). Asi nejznámější oblastí je ochrana trvale chráněných ústavních činitelů České republiky nebo osob, kterým je po dobu jejich pobytu na území České republiky poskytována ochrana podle mezinárodních dohod. Poskytovatelem této sluţby je Ochranná sluţba Policie ČR. Působnost tohoto útvaru při poskytování ochrany vybraným osobám je určována zejména § 48 a § 49 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a dalšími mezinárodními úmluvami a interními akty řízení vydávanými Policejním prezidiem ČR (Policie.cz, 2010). Další oblastí je ochrana pracovníků zastupitelských úřadů České republiky v zahraničních oblastech, kde existuje zvýšené riziko útoku na tyto pracovníky nebo úřady. Ochrana osob je v tomto případě vykonávána Útvarem rychlého nasazení Policie ČR, nebo Jednotkou speciálních sil AČR ČR (Haladová, 2009). Neméně důleţitou oblastí poskytování ochrany osob v rámci státního sektoru je ochrana osob resp. svědků a dalších osob, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné váţné nebezpečí. Tato ochrana je poskytována Policií ČR za eventuelní spolupráce Vězeňské sluţby ČR. Rámec této ochrany je určován zejm. zákonem č.

137/2001 Sb. O zvláštní

ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. Obdobný institut je téţ zakotven v § 50 zákona č.

273/2008, kde se hovoří o poskytování

22

krátkodobé ochrany ohroţeným osobám. Na rozdíl od poskytování ochrany osobám podle zákona č. 137/2001 Sb. O zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, není v tomto případě ze strany poskytovatele poţadována existence trestního řízení. Poskytovatelem je opět Policie ČR. Společným jmenovatelem ochrany osob v rámci státního sektoru je rozhodně značné materiální a personální zabezpečení. Další velkou devizou této oblasti ochrany osob, je tzv. legislativní podpora, která je mnohdy tvořena, tak říkajíc na míru, konkrétním společenským potřebám. Dále je třeba připomenout, ţe poskytovatelé ochrany osob, kteří reprezentují státní moc, se při své práci mnohdy mohou opírat o informace získané dalšími státními orgány, při výkonu své pravomoci, kde se jedná zejména o data a informace z různých, státními organizacemi zpracovávaných, evidencí a databází. Ochrana osob v rámci soukromého sektoru Oblast ochrany osob v soukromém sektoru je reprezentována mnohými soukromými bezpečnostními agenturami, společnostmi nebo jednotlivými osobními ochránci. Právní rámec výkonu činností soukromých ochránců nebo bezpečnostních agentur je tvořen v obecné a nejzákladnější rovině Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Dále je určován jako koncesovaná ţivnost zákonem č. 455/1991 Sb. ve znění pozdějších novel a doplňků a dalšími právními předpisy upravujícími okolnosti zřizování, vedení a plnění náleţitostí vyplývající z podnikání v této koncesované ţivnosti. Pro vlastní výkon ochrany osob je neopominutelný zákon č. 40/2009 Sb. a to zejména ustanovení § 28 a § 29 tohoto zákona, kde se pojednává o institutu krajní nouze a nutné obrany. Specifickou činností ochrany osob v soukromém sektoru je výkon ochrany osob na území jiného státu. Obvykle se jedná o země se značně nestabilní vnitřní situací, kdy firmy zde působící, si přes agentury najímají ozbrojené ochránce tzv. kontraktory.

23

Porovnání Rozdílů mezi tzv. soukromými nebo státními organizacemi zajišťujícími ochranu osob je několik. Za rozhodující lze povaţovat materiální, personální, finanční a zejména legislativní výhody organizací tzv. státních. V souvislosti s výhodou, kterou lze nazvat legislativní, tj. zákonná zmocnění a opatření upravující pravomoci související s výkonem ochrany, je však třeba zmínit i legislativní povinnost, ochranu poskytovat konkrétním osobám, coţ se v určitých případech můţe jevit jako značná nevýhoda, tzn. nemoţnost vybrat si klienta.

Současně tato povinnost státní sloţky ochranu poskytovat, mnohdy

přináší i různě diferencovanou ochotu klienta spolupracovat a podřizovat se omezením s jeho ochranou souvisejících. Na rozdíl od státního sektoru, klientela v soukromém sektoru není určována legislativními předpisy, ale je otázkou svobodné volby a obchodního vztahu, coţ můţe mít mnohdy pozitivní vliv na výkon ochrany osoby.

24

3.

Charakteristika osobního strážce, logistické a další podmínky pro výkon činnosti Slovní spojení osobní stráţce vykouzlí v myslích mnoha lidí představu

vysokého, urostlého, opáleného muţe s holou hlavou a černými brýlemi na očích, nebo na temeni hlavy, oblečeného nejspíš v koţené bundě a jeansech nebo špatně padnoucím obleku. Výrazný na něm bude nezbytný arogantní a sebevědomý výraz v obličeji, dávající veškerému okolí najevo: „pozor jsem tady.“ Pokud má ještě křivě srostlý nos zlomený z pouličních bitek a jizvu v obličeji, je jeho image téměř dokonalá. Je téměř jisté, ţe pokud takového muţe potkáme ve společnosti rádoby celebrit, nebo nějakého ne příliš bystrého „podnikatele“ pohybujícího se na hranici legálních aktivit, tak se nebude jednat o skutečně profesionálního stráţce. V oblasti osobní ochrany, prováděné na profesionální úrovni, není takto výrazné image k dobru věci. Významní a mocní lidé, najímající si osobní stráţce preferují spíše konzervativní zjev, slušné, neokázalé, ale důrazné vystupování a schopnost přizpůsobit se prostředí, tedy nezpůsobovat rozruch samotnou svou přítomností. První podkapitola je věnována osobnostní a fyzické charakteristice osobního stráţce. V druhé podkapitole je popsáno materiální vybavení vhodné pro osobního stráţce, přičemţ je samostatný prostor věnován vozidlu pouţívanému v procesu osobní ochrany. Třetí podkapitola pojednává o moţná někdy opomíjenému tématu v oblasti osobní ochrany, ale o to důleţitějšímu, a tím je osoba klienta.

3.1.

Osoba strážce Následující podkapitola je věnována osobě stráţce, a to zejména jeho

osobnostním předpokladům, fyzické způsobilosti, taktickým dovednostem a zdravotnickým znalostem a dovednostem.

25

Je nad veškerou pochybnost, ţe pouze optimální souhrn výše uvedených vlastností a schopností a ještě něco navíc, je nutným předpokladem pro vznik kvalitního osobního stráţce. Mentální předpoklady Přirozená inteligence je vlastnost, která by měla být jedním ze základních předpokladů pro práci osobního stráţce. Dále uvádí, ţe pro tuto práci jsou vhodní inteligentní, vysoce schopní jedinci, oplývající jednak velkou silou, ale na druhé straně jemnou a kultivovanou myslí doplněnou o velikou osobní kázeň (Mádl, 2000). Osobní kázeň a trpělivost, vlastnosti nevlastní lidskému pokolení, ale osobní stráţce je musí mít vybroušené a přijaté za své. Vţdyť čekání je jedna z činností, která zaplňuje většinu času osobního stráţce. Kdo nikdy nestál na místě déle jak hodinu, neumí si představit, jak tato činnost, či spíše zdánlivá nečinnost, ubírá fyzické ale i psychické síly. Z prostředí osobních stráţců vyplynul nutný předpoklad ještě jedné, trochu nenápadné vlastnosti a tou je spolehlivost. Právě spolehlivost je vlastnost, kterou bude asi většina klientů po stráţci vyţadovat, a to po celou dobu trvání smluvního vztahu. Moţná právě z tohoto důvodu bude pro mnoho klientů spolehlivost důleţitější neţ znalost např. několika sebeobranných systémů nebo jemná a kultivovaná mysl. Zkušení osobní stráţci říkají, ţe musí umět regulovat své přirozené fyzické potřeby. Ať je to potřeba stravy, tekutin, spánku, ale i potřeba toalety. V praxi se prý drţí pravidla, kdyţ můţeš, tak jez, pij, ale i jdi (na toaletu). Jejich fyziologické potřeby jsou po letech praxe tak naučené, ţe je moţné je vykonávat, v určité míře, ne, dle potřeb těla, ale dle potřeb sluţby (Maláník, 2010). Napříč další literaturou zabývající se problematikou osobních ochránců, se dále lze dočíst, ţe osobní ochránce by měl být klidný a trpělivý avšak rozhodný a důrazný. Měl by být pohotový, s rychlými reflexy přičemţ by si měl zachovávat schopnost neustálého vyhodnocování situace, spolu se schopností analytického a logického uvaţování. Měl by být ve své práci důkladný a ke klientovi loajální. S tímto názorem se nedá neţ souhlasit. Nikde se však nehovoří o tom, ţe osobnostní předpoklady by měly být rozšířeny o ten nejdůleţitější, který lze

26

nazvat „srdce a cit“ osobního stráţce. Tento pojem je moţné chápat, jako „srdce a cit“ pro práci osobního stráţce. Ideální kombinace shora uvedených osobnostních předpokladů, nebude osobnímu ochránci nic platná, v případě, ţe nebude mít cit pro řešení situací, souvisejících s výkonem profese osobního stráţce. Nadrilované postupy a metody se zhroutí jako domeček z karet v případě, ţe se situace se začne vyvíjet způsobem, na který při výcviku nebylo pamatováno. Současně je třeba si uvědomit, ţe mnoţství scénářů a jejich jednotlivých variant je tak různorodé, ţe není moţné se ani na všechny připravit. Taktéţ „srdce“ osobního stráţce,

který

je

ochoten

řešit

vzniknuvší

situace

z přesvědčení

a s odhodláním je podstatným předpokladem jeho úspěšného působení. Jeden z osobních stráţců, který se ochraně osob věnuje mnoho let, vţdy tvrdil, ţe je vnitřně připraven za svého klienta nasadit zdraví a ţivot. Tato duševní připravenost je pro většinu běţné populace nepochopitelná a nejspíše by o pravdivosti jeho slov většina lidí pochybovala. Během několika posledních let a na pozadí konkrétních událostí, mohu odpovědně konstatovat, ţe nemluvil do větru a jeho avizovaná připravenost je skutečná. To však neznamená, ţe je tento postoj pochopitelný, nebo se s ním lze dokonce ztotoţnit. Na námitky, ţe ţádný cizí člověk nestojí za to, abych za něho poloţil svůj ţivot, nebo obětoval zdraví, stráţce odpovídal, ţe pokud je jeho klient ochoten platit mu více neţ sto tisíc korun měsíčně, tak rozhodně neočekává, ţe při nějakém problému, kdy bude stráţce nebo klient ohroţen, tak stráţce uteče jako první, aby si zachoval zdraví nebo ţivot a nechá klienta v ohroţení. Dále tento stráţce argumentoval tím, ţe v branţi, je sice veliká konkurence, ale těch opravdu dobrých stráţců je málo, avšak klientů ochotných dobře zaplatit svému osobnímu stráţci ještě méně. V případě, ţe by svého klienta zklamal, tak má téměř jistotu, ţe doma (myšleno v České republice) uţ ţádný opravdu zajímavý „kšeft“ neseţene. Pokud se zmiňujeme o mentální způsobilosti osobního stráţce, je vhodné do této způsobilosti zařadit i poţadavky na oblékání a s tím související znalost společenského chování. Není potřeba, aby byl člověk vášnivý čtenář GuthaJarkovského na to, aby pochopil, co je společenské chování. Nejde o nic víc, neţ o porozumění základním společenským pravidlům, osvojení si základních návyků

27

týkajících se hygieny, přiměřeného projevu své osobnosti a příslušného způsobu oblékání. Zajisté vysokého bankovního úředníka nepotěší, kdyţ se jeho osobní stráţce přiblíţí do kanceláře v maskáčovém oděvu, plně ozbrojen a se strništěm na tváři. Na druhé straně ani stráţce nosící černý společenský oblek doprovázejíc klienta po přímořské pláţi, v plné letní sezóně, není to pravé. Zároveň ale platí, ţe pokud má osobní stráţce lepší oděv neţ jeho klient, je to stejným proviněním a nezvládnutím přípravy jako oděv výrazně horší nebo nevhodný situaci. Fyzická způsobilost Podle Mádla (2000), Thompsona (2005) by osobní stráţce neměl trpět ţádnými vrozenými vadami nebo indispozicemi. Srdeční vada, atopický ekzém, astma, alergie všeho druhu, chronický zánět močového měchýře, diabetes a další nemoci nebo zdravotní obtíţe mohou být příčinami, kvůli kterým můţe být výkon profese osobního stráţce výrazně omezen nebo dokonce znemoţněn. Proti tomuto názoru lze namítnout, ţe současnými lékařskými poznatky, lze omezení způsobená některými vrozených vadami, jako jsou různé druhy alergií, nebo např. atopický ekzém, výrazně eliminovat, nebo dokonce zcela potlačit, a proto není nutné adepty na profesi osobního stráţce, trpícími určitými zdravotními problémy, ihned vyřazovat z výběru. Fyzický vzrůst a svalová dispozice není stěţejním kritériem pro výběr stráţce. Je jasné, ţe pokud klient měřící 190 cm, bude obklopen stráţci vysokými 170 cm, tak nejenom, ţe to bude působit trochu komickým dojmem, ale i v případě

ohroţení

odstřelovačem

bude

klient

nejspíše

velmi

snadno

identifikovatelným cílem (Mádl 2000). V této souvislosti je třeba uvést, ţe to není jenom výška, co můţe z klienta dělat snadný cíl. Jiný etnický původ, výrazně odlišná tělesná konstituce, ale i pohlaví klienta. V ochraně osob, zjišťované celými týmy ochránců se doporučuje, aby mezi ochránci pohybujícím se v těsném okolí chráněné osoby, byli pracovníci vzhledově podobní chráněné osobě (oděv, výška, etnický původ, pohlaví).

28

Osobní stráţce se můţe dostat do situace, ţe bude muset prokázat svou fyzickou kondici, např. kdyţ chráněná osoba je náruţivý běţec lesním terénem nebo plavec v přírodních vodních plochách. Stejně tak je moţné, ne-li pravděpodobné, ţe bude muset prokázat svou schopnost vypořádat se s dotěrným nebo agresivním útočníkem, a proto je nutné, aby byl přiměřeně fyzicky zdatný a ovládal techniky profesní obrany. V tomto případě je spíše na závadu, pokud se osobní stráţce dlouhodobě věnuje konkrétnímu úpolovému sportu. Jeho návyky vzniklé ze sportovního boje, mohou být v praktické bojové situaci, v určitých případech, spíše omezující neţ prospěšné (boj podle pravidel, konkrétní sportovní oděv). Na pomezí mentálních předpokladů a fyzické způsobilosti je tak prostá záleţitost, jako je základní hygiena. Je třeba si uvědomit, ţe v určitých situacích tráví osobní stráţce s klientem v těsné blízkosti významnou část dne. V případě, ţe by osobní stráţce byl původem nepříjemného tělesného pachu nebo měl smrdutý dech, bude to nejspíš i přes jeho jiné nesporné kvality, důvod k ukončením smluvního vztahu. To samé platí o mastných vlasech, špinavých uších, zaţloutlých zubech, okousaných nehtech a špinavém oblečení (Lonsdale, 1995). Odborné dovednosti Odborné dovednosti osobního stráţce lze povaţovat za oblast dovedností s nejširším záběrem. Tyto dovednosti v sobě kloubí osobnostní předpoklady, fyzickou způsobilost, zkušenosti a poţadují ještě něco navíc.

Rozhodně se

nejedná pouze o dovednosti vztahující se k samotnému řešení krizové situace při napadení, ale tyto dovednosti zahrnují celou plejádu znalostí a postupů řešení získaných i z jiných odvětví. Základ odborných dovedností je tvořen postupy a znalostmi, jak předcházet vzniku rizikových situací. Právě schopnost předcházet vzniku rizikových situací je absolutní základ práce osobního stráţce, prevence a zase prevence je zaklínadlo, které by mělo být vštěpováno kaţdému začínajícímu osobnímu stráţce. Další důleţitou dovedností je schopnost správného vyhodnocení situace, a na základě

29

vyhodnocení i zvolení správné taktiky výkonu osobní ochrany. Automaticky se předpokládá, ţe kvalitní osobní stráţce umí střílet z běţně dostupných a pouţívaných střelných zbraní, dovede zacházet v boji, ale i v práci s noţem a nebude mu dělat problém pomocí technik ze sebeobranných systémů zpacifikovat agresivního útočníka. Dovednosti výše uvedené, však nemůţou osobnímu stráţci nikdy stačit. Ten musí mít navíc všeobecný kulturně společenský přehled, umět se orientovat v politické, ekonomické a sociální situaci v prostředí, kde působí. Nutná je také znalost práva a legislativy ovlivňující způsob a formu provádění ochrany. O znalosti etikety, společenského vystupování, případně diplomatického protokolu, pokud to je nutné, snad netřeba ani hovořit. Mezi odborné dovednosti je zahrnována i znalost a schopnost v praxi pouţít techniky sebeobrany a profesní obrany. Z povahy práce osobního stráţce vyplývá prvořadý úkol ochránit klienta. Pokud dojde k rizikové situaci, ze které se lze dostat staţením se, tak je vţdy nejlepší tento způsob řešení. Osobní stráţce, který by si chtěl v tomto případě dokazovat jaký je chlap a přistoupil by na hru (souboj) útočníka, tak se můţe dostat do situace, kdy útočník je pouze tzv. předvoj, který má zaměstnat stráţce tak, aby klient zůstal k dispozici dalším útočníkům. Pochopitelně, ţe mohou nastat situace, kdy bude nutné, aby je stráţce řešil obrannými technikami. Přitom je třeba mít na paměti, ţe osobní stráţce není pouliční rváč, jehoţ hlavní technikou jsou rozmáchlé údery a kopy vedené s cílem co nejvíce protivníkovi ublíţit. Právě naopak techniky pouţívané stráţcem by měli být co moţná nejdiskrétnější, neokázalé, nezanechávající evidentně viditelné poranění, avšak důrazné a účinné tak, aby vyřadili útočníka z boje, ale ne likvidační. Coţ ocení jednak inteligentní klient, který si zajisté nepřeje, aby jeho stráţce zbil do bezvědomí opilého člověka, který do něho vrazí na ulici. Současně to moţná ocení i stráţce v případě, ţe při jeho zásahu přijde útočník k váţnému zranění a celá událost bude mít dohru u soudu. (Maláník, 2010). Co se týká zdravotnických znalostí a dovedností měl by osobní stráţce znát základní postupy kardiopulmonální resuscitace, umět zastavit krvácení, měl by

30

být schopen vypořádat se s příznaky šokových a traumatických stavů a se zraněními vzniklými střelnými, bodnými nebo sečnými zbraněmi. Určitě nikdo nepoţaduje, aby měl osobní stráţce hluboké medicínské znalosti, avšak znalost a schopnost poskytnout základní první pomoc je absolutně nezbytná. Pokud osobní stráţce „operuje“ na území tzv. vyspělých států, lze předpokládat, ţe v případě zranění klienta, bude kvalifikovaná rychlá zdravotnická pomoc na místě určitě do patnácti minut od zavolání, takţe hlavním cílem osobního stráţce poskytujícího první pomoc, bude udrţet klienta při ţivotě do příjezdu kvalifikované zdravotnické pomoci. Samotná, byť i dobře prováděná první pomoc osobním stráţcem, nemusí být vţdy dostatečná. Můţe se stát, ţe zraněný klient, bude navíc trpět např. problémy se srdcem, můţe být nositelem různých alergií, trpět diabetem nebo jinými omezeními danými prodělanými nemocemi nebo zraněními v minulosti. Toto jsou informace, včetně znalosti krevní skupiny klienta, kterými by měl osobní stráţce disponovat, aby je mohl eventuelně předat zdravotníkům, kteří na jejich základě upraví způsob a formy poskytovaní zdravotnické pomoci. (Thompson, 2005) Souhrn shora uvedených předpokladů, schopností, dovedností a umění uvést tyto do praxe tak, aby byly ku prospěchu osobního stráţce, a zejména jeho klienta bude značit, ţe osobní stráţce je skutečný profesionál.

3.2.

Materiální výbava osobního strážce Materiální výbavu osobního stráţce je vhodné rozdělit do třech stěţejních

celků. Prvním je výstroj, druhým je výzbroj a obranné prostředky a třetím je dopravní prostředek pouţívaný v rámci ochrany osob. Je třeba si uvědomit, ţe kvalitní a drahé vybavení osobního stráţce nemůţe nikdy nahradit potřebné znalosti a dovednosti. Současně však i skvěle vycvičený a mentálně odhodlaný stráţce nemůţe svůj potenciál plně rozvinout bez příslušného materiálního vybavení. Výstroj

31

Ze zkušeností osob zabývajících se problematiku osobní ochrany, je jednou z nejméně oblíbených, ale zato často prováděných činností, čekání. Čekáním v tomto případě není myšlena, volná zábava, nebo sezení v předsálí na ţidli, či dokonce polehávání na otomanu. Čekání osobního stráţce je mnohdy spojeno se stáním na místě, nebo s minimálním pohybováním se na omezeném prostoru. S ohledem na uvedené skutečnosti je více neţ vhodné, aby osobní stráţce věnoval dostatek pozornosti výběru oděvních součástek a obuvi. Co se oděvních součástek a obuvi týče, mělo by být jeho prioritou kvalita a pohodlí, které oděv a obuv přináší. Najít na trhu kvalitní a pohodlnou, v případě kombinace s oblekem, i společensky přijatelnou obuv se můţe stát časově náročným trávením volného času. Někteří osobní stráţci si z toho důvodu nechávají šít obuv na zakázku. Poněkud vyšší částka za obuv je bohatě kompenzována pohodlím při nošení a časovou úsporou při shánění. (Maláník, 2010). Osobní stráţce by měl mít několik souprav kvalitního oblečení, vhodných pro určité příleţitosti. Dobře šité, nejlépe na zakázku, obleky z přírodních materiálů, minimálně denní a společenštější večerní. Sportovně volnočasový oděv, jako jsou plátěné nebo bavlněné kalhoty, tričko s límečkem a vhodná svrchní bunda (Mádl, 2000). Opravdu kvalitní a pohodlné oblečení je sice drahá, ale nezbytná záleţitost Tak nenápadná součást oděvu, jako je spodní prádlo a ponoţky, můţe při špatném výběru způsobit svému nositeli jiţ po několika málo hodinách hotová muka. Stráţce, který má na sobě těsné spodní prádlo, nebo škrtící ponoţky, nejhůře se syntetickým materiálů, se po určité době začne určitě věnovat více svému nepříjemnému pocitu, neţ zajišťování bezpečí pro svého klienta. Je pravděpodobné, ţe pro začínajícího osobního stráţce bude investice to kvalitního oblečení rozhodně vhodnější, neţ investice do drahé a dobře vypadající osobní zbraně. Pochopitelně, ţe není dobré podceňovat výběr osobní zbraně, ale v případě omezených finančních prostředků, je lepší omezit svůj výběr zbraně čistě na funkční spolehlivost a vhodnost nošení a větší finanční částku investovat do kvalitního oděvu.

32

Při výběru dalšího vybavení osobního stráţce je třeba si uvědomit, ţe stráţce není tramp, který si všechny své nástroje a potřeby pro přeţití sbalí do batohu a vyrazí. Určitě existuje mnoho různých nástrojů,

nářadí, potřeb pro přeţití

a jejich doplňků a k nim mnoho situací, které nelze řešit bez jejich vlastnictví. Osobní stráţce si svou výbavu nosí obvykle při sobě, nemívá ţádné tašky nebo jiná zavazadla, protoţe potřebuje volné ruce. Tato skutečnost eliminuje riziko, ţe by se vybavil mnoţstvím zbytečného haraburdí. Jako minimální součást výbavy by mohl být: Komunikační prostředek. Dříve to bývaly různé vysílačky, které jsou dnes nahrazovány mobilními telefony. Pracovní nářaďový nůţ. Přestoţe tyto nástroje obsahují obvykle, kleště, noţe, různé šroubováky, otvíráky a další součásti, jsou skladné (dají se připevnit třeba na opasek) a praktické. Malá, ale výkonná svítilna. V současnosti jsou pouţívány různé druhy svítilen, kde zdrojem světla bývají výkonné a úsporné led diody. Při výčtu materiálních vybavení osobního stráţce nelze zapomenout, na specifický doplněk jeho image, a tím jsou sluneční brýle. Jejich hlavní funkcí je zabránit oslnění, mohou ovšem i poslouţit jako ochrana proti dráţdivým látkám pouţívaným v různých pepřových a jim podobných sprejích. Další neméně důleţitou funkcí je to, ţe částečně anonymizují svého nositele a neumoţňují určit, kam se dívá. Obecně jsou velmi oblíbené brýle s polarizujícími skly, které velice dobře filtrují ostré odlesky vznikající odrazem slunečního záření například od mokrého povrchu vozovky, vodní hladiny. Přitom však propouštějí dostatek světla, zostřují kontrasty a zachovávají věrnost barev. Prvky osobní balistické ochrany jsou specifickou skupinou výstroje osobního stráţce. Mezi tyto prvky řadíme balistické přilby, štíty, panely, deky. Pro potřeby osobní ochrany budou nejčastěji pouţívány balistické (neprůstřelné) vesty. Balistická vesta je doplňkový prostředek zvyšující šanci osoby na přeţití při zásahu střel z palných zbraní. Na trhu jsou k dispozici dvě základní skupiny vest. Vesty pro skryté nošení a pro svrchní nošení. Ve velmi výjimečných případech lze

33

uvaţovat o pouţití vesty pro svrchní nošení, která svou větší plochou pokrývá větší část těla a odolá střele z výkonnějších nábojů, pouţívaných převáţně v dlouhých zbraních. (Petris, 2001). Pokud si to situace bude ţádat, pouţije osobní stráţce pro sebe a pro klienta spíše vestu pro skryté nošení. Tyto vesty se nosí pod oděvem a poskytují dostatečnou ochranu ţivota při útoku z většiny standardních krátkých zbraní. Daní za zvýšenou šanci na přeţití je osobní nepohodlí spojené s nošením vesty. Princip ochrany balistické vesty spočívá v zachycení střely nebo střepiny po zásahu. Doprovodným efektem zachycení je však průhyb materiálu z něhoţ je vesta vyrobena a tím i předání části energie střely lidskému tělu, coţ můţe mít za následek zhmoţdění vnitřních orgánů nebo i zlomení kostí. Za účelem zmírnění tohoto traumatu (šokového otisku) se pouţívá antišoková vloţka. Tato vloţka se obléká pod balistickou vestu a jejím účelem rozloţit kinetickou energii střely na větší plochu těla čímţ se sníţí tlak střely na konkrétní orgány v těle a tím i riziko jejich poškození. (Petris, 2001). Při řízení vozidla nebo během přepravy ve vozidle, pokud si to situace vynutí, je vhodné pouţít doplňkový prvek osobní balistické ochrany, a tím je balistická přikrývka. Přikrývkou je moţné rozvinout a tím výrazně zvýšit ochranu osádky vozidla nejen proti střelám z běţných palných zbraní, ale i proti střepinám vznikajícím při střelbě a proti střepinám z roztříštěného skla. (Mádl, 2000). Výzbroj Kaţdý profesionální osobní stráţce se časem sám přesvědčí, ţe moţnost pouţití palné zbraně (dále jen zbraně) při práci je dosti nepravděpodobná. Přesto je výcvik v pouţití zbraně neodlučitelnou součástí všeobecného výcviku osobních stráţců. Kvalitní a profesionální osobní stráţce asi nepotřebuje být světovým přeborníkem v různých střeleckých disciplinách, ale měl by mít určitě jistý stupeň dovednosti v pouţívání zbraní, stejně jako znalosti různých typů zbraní vhodných pro práci osobního stráţce, znalosti o způsobu jejich nošení, přechovávání a legálnosti pouţití (Lonsdale, 1995).

34

Ať uţ se osobní stráţce rozhodne, zda bude pracovat se zbraní nebo bez, tak většinou stejně o této skutečnosti rozhoduje povaha smlouvy s klientem a riziko a povaha hrozby napadení klienta. V případě profesionálních stráţců (pracujících např. pro tzv. hvězdy showbusinessu), pohybujících se převáţně v davech fanoušků, je asi vhodnější pracovat bez střelné zbraně. Přeci jenom, kdo se někdy ocitl v divokém davu fanoušků, ví jak těţké je ohlídat si své věci. Natoţ, aby stráţce hlídal klienta, sebe a ještě svou zbraň. Nehledě na tu skutečnost, ţe moţnost pouţití střelné zbraně proti osobě nacházející se v davu je z valné většiny situací zcela vyloučena. Existují také osobní stráţci pracující pro státníky či reálně ohroţené podnikatele, kteří si zbraň neodkládají ani na chvíli, dokonce ani v době, kdyţ si nošení zbraně situace nutně nevyţaduje. Osobní stráţce se téţ můţe setkat s typem klienta, jehoţ poţadavkem bude práce bez zbraně. Jsou situace, kdy takový poţadavek bude asi oprávněný, např. při doprovázení dětí do školy (v případě, ţe nejsou známy indicie nasvědčující připravovaného únosu). Současně se však tento poţadavek můţe vztahovat paušálně na veškerou práci vykonávanou pro klienta. V této situaci pak jiţ jen záleţí na samotném stráţci, zda po vyhodnocení situace bude za těchto podmínek pro klienta pracovat. (Maláník, 2010, Lonsdale, 1995) Pokud se osobní stráţce rozhodne pro nošení zbraně, měl by si pak vybrat takovou, aby co nejlépe vyhovovala a byla pouţitelná pro výkon jeho profese. Při výběru zbraně by si měl dotyčný jedinec uvědomit několik faktů a dát na ně víc, neţ na jakákoliv doporučení či nízkou cenu. Pistole či revolver musí být především zbraní spolehlivou, vhodnou pro skryté nošení a dlouhodobé uţívání. Navíc by měla mít jednoduchý design splňující ergonomické poţadavky, účinnou ráţi schopnou zastavit útočníka, adekvátní kapacitu zásobníku odpovídající potřebám pouţívání. Vhodný je téţ protikorozní matný povrch. Ráţe zbraně musí být dostatečná, ale přiměřená charakteristice práce, jako nejvhodnější, co se týče výkonu, se jeví ráţe v rozmezí 9 mm a 45 ACP (Lonsdale, 1995). V případě, ţe osobní stráţce pouţívá dvě zbraně, tzn. jednu jako hlavní a druhou záloţní, bude poţadavek na zbraň rozšířen na nutnost shodné ráţe

35

u obou zbraní. Stejně tak v případě, ţe osobní stráţce pracuje v týmu, je vhodné aby, všichni stráţci pouţívali stejný typ zbraní, se shodnou ráţí, nejlépe od jednoho výrobce (Havel, 1995). Oblíbené a velmi často pouţívané jsou např. pistole Glock. Obranné prostředky Mezi obranné prostředky osobního stráţce patří bezpochyby nůţ. Rozšířeným typem je zavírací nůţ, který jde otevřít jednou rukou. Nůţ stráţci slouţí nejen jako obranný prostředek ale téţ jako pracovní nebo záchranářský nástroj. Dalším dobrým pomocníkem se můţe stát obranný sprej, patřící do kategorie neletálních chemických obranných prostředků. Jako dráţdivé látky se nejvíce pouţívají tři osvědčené druhy, a to: Oleoresin Capsicum, označovaný jako OC

Chloracetafenon,

označovaný

jako

CN

a

Chlorbenzalmalondinitril,

označovaný jako CS. Tyto látky jsou účinné i proti osobám pod vlivem alkoholu, či jiných omamných a psychotropních látek (drog), tedy osob, se kterými bývá problematická domluva. Jejich pouţití je dále moţné proti agresivním zvířatům (Střelecká revue, 2002). Naproti informacím z literatury existuje praktická zkušenost, ţe i opakovaný zásah obranného CS spreje do obličejové části osoby pod vlivem drog, nebyl pro ní dostatečnou motivací, aby přestala páchat společensky závadovou činnost. V poslední době se hojně rozšířeným prostředkem pro sebeobranu stává teleskopický obušek. Osobní stráţce jej můţe pouţít jako prostředek, kterým si udělá prostor při potřebě průchodu davem, můţe s ním eliminovat útočníka drţícího např. nůţ. Ideálně ho lze pouţít jak ve sloţeném, tak v rozloţeném stavu k úderům, k tlakům na citlivá místa, nebo co by prostředek k provádění pák. Doplňkovým příslušenství obušku můţe, být svítilna, patka na rozbíjení skleněných výplní, zrcátko a další doplňky.

36

Při výběru výstroje a výzbroje, kaţdý osobní stráţce časem zjistí, ţe je třeba si pro svou potřebu vybrat součástky, které skutečně potřebuje vzhledem k okolnostem, za kterých vykonává svou práci. Není moţné být vţdy připraven na vše a nosit s sebou veškeré myslitelné vybavení. Praxe a jeho zkušenosti jej naučí, jaké materiální vybavení mu bude nejlépe vyhovovat. Opět platí, ţe není vhodné přehnaně šetřit na vybavení, protoţe to málo co u sebe bude mít, musí fungovat na 100 %. Osobní motorové vozidlo Přeprava klienta osobním motorovým vozidlem v rámci provádění jeho ochrany, je častá činnost osobních stráţců. V případě, ţe osobní stráţce vykonává činnost s klientem, ke kterému nejsou známy ţádné konkrétní indicie týkající se nebezpečí jeho ohroţení, nebudou na vozidlo kladeny ţádné specifické nároky. Výběr vozidla bude převáţně záleţitostí dohody mezi klientem a osobním stráţcem, o tom zda bude při přepravě uţíváno vozidlo klienta či jeho stráţce. Ne vţdy je v tomto případě vhodná velká černá limuzína. Takové vozidlo můţe vzbuzovat publicitu samo o sobě. Pokud se navíc pohybuje v místech, kde určité skupiny obyvatel nemají pochopení pro movité lidi, můţe se stát, ţe samo vozidlo se stane předmětem neadresného útoku (házení kamení, poškrábání na parkovišti, propíchané pneumatiky apod. bez ohledu na to kdo sedí uvnitř, nebo komu patří. Ideální bude vozidlo zapadající do prostředí, neokázalé a v dokonalém technickém stavu. Pokud je klient reálně ohroţen, nebo to přímo vyţaduje a je to v jeho moţnostech, bude vhodné k jeho přepravě pouţít upravené vozidlem s balistickou ochranou. Na vozidlo pouţívané pro přepravu klientů tzv. vyšší třídy je dle Mádla (2010) vhodná limuzína, doprovázená tzv. doprovodným vozidlem. Tato vozidla musí projít úpravami spočívajícími v odstranění airbagů (stačí malý cílený náraz a klient, stejně tak jeho stráţce je zcela zaměstnán aktivovanými airbagy), odpojení zařízení odpojující elektrický obvod a palivo při nárazu (vozidlo by po nárazu nemohlo pokračovat z místa napadení). Dále musí být samo o sobě dosti masivní (aby v případě nutnosti bylo způsobilé prorazit barikádu z jiných vozidel), musí mít výkonný, obvykle benzinový motor, upravený – zesílený

37

podvozek a brzdy (balistická ochrana zvyšuje hmotnost vozu). Důleţitou součástí je i ochrana chladiče (sebelepší vozidlo s poškozeným chladičem je nepouţitelné). Samostatnou kapitolou je balistická ochrana, která můţe pokrývat prakticky celé vozidlo od podvozku přes dveře, kapotu, střechu a pochopitelně okna (obr. 5). Součástí balistické ochrany jsou i pneumatiky umoţňující určitý dojezd na prostřelné nebo jinak poškozené pneumatice.

Obr. 5. Vozidlo BMW řady 5 (r.2005) Skla vozidla splňují normy pro balistickou ochranu stupně B4, což znamená, že mají schopnost ochránit posádku před přímou palbou z pistole ráže .44 Magnum. Při zkouškách na tento stupeň ochrany se provádí sada tří přímých výstřelů na auto ze vzdálenosti pěti metrů s rozptylem 120 mm (foto Nastoupil, 2005). Mohou nastat situace, ţe k přepravě klienta ohroţeného klienta bude pouţíváno pouze jedno vozidlo a to ještě bez balistické ochrany. V tom případě, je nejvhodnější vozidlo typu SUV, se zvýšeným podvozkem, dostatečně výkonným motorem a mohutnější konstrukcí. Velikost vozidla však nesmí být na úkor jeho moţností rychlé akcelerace a manévrovacích schopností (Maláník, 2010). Je vhodné, pokud jsou vozidla pouţívaná pro přepravu chráněných osob, vybavena elektronickými zařízeními umoţňujícími monitorovat vozidlo i v době,

38

kdy není ve vozidle přítomna posádka. V současnosti jsou na trhu různá elektronická zařízení, která nejen lokalizují odcizené vozidlo, ale jsou schopna dát majiteli (např. na mobilní telefon) zprávu, ţe s vozidlem je manipulováno (je otevřen motorový prostor, dveře). Současně jsou tato zařízení schopna pořizovat obrazový a zvukový záznam uvnitř, ale i v bezprostředním okolí vozidla (Nováková, 2006). Tato zařízení najdou jistě uplatnění v případě, ţe osobní stráţce musí opustit vozidlo, které zůstane stát na nezabezpečeném prostoru (např. na ulici bez jakéhokoliv dohledu). Výstroj, výzbroj, obranné prostředky a motorové vozidlo, jsou nutným materiálním vybavením osobního stráţce. Při jejich výběru musí mít stráţce na paměti slova: funkčnost, kvalita, pohodlí, přiměřenost.

3.3.

Klient I osobnost klienta a jeho vztah ke skutečnosti, ţe se uzavřením smluvního

vztahu s osobním stráţcem stává chráněnou osobou, se významnou měrou podílí na skutečnosti, zda bude poskytovaná ochrana úspěšná či nikoliv. Kaţdý profesionální osobní stráţce by se měl zajímat o to, pro koho vlastně pracuje. Pouze poznání klienta mu umoţní kvalifikovaně posoudit hrozbu, proti které ho musí chránit, a stanovit vhodnou formu a taktiku provádění ochrany. Mohou nastat situace, kdy jeden stráţce je schopný splnit poţadavky klienta na pokrytí jeho ochrany, ale se změnou velikosti aktuálnosti nebo konkrétnosti hrozby bude stejnou práci úspěšně zvládat pouze celý ochranný tým. Pod pojmem hrozba si však nesmíme představovat pouze fyzický útok na klienta. Škála jednání, které můţe klientovi hrozit, je daleko širší, přechází od jiţ zmiňovaného fyzického útoku na klienta, přes ohroţení bezpečnosti jeho rodiny, aţ po útok na jeho majetek nebo narušení jeho soukromí a duševní pohody. Konkrétní typy hrozeb můţe obecně zařadit do několika hlavních skupin: slovní útoky, házení předmětů (např. vajíčka, kameny), napadení údernými

39

zbraněmi (obušek, basebalová pálka, boxer), napadení bodnými či sečnými zbraněmi (nůţ, dýka, meč), napadení střelnými zbraněmi (z blízka, ze zálohy), útok vedený vozidlem nebo na vozidlo, útok vedený výbušninou. Existuje ale ještě jedna hrozba, která nepřichází zvenčí, ale souvisí přímo s osobou klienta, a tím je jeho zdravotní stav. Problémy se srdcem, alergie, diabetes či kardiovaskulární choroby, můţou být pro klienta mnohdy nebezpečnější neţ vyhroţující anonym (Thompson, 2005). Kvalifikované posouzení hrozby je moţné pouze na základě vyhodnocení informací týkajících se klienta. Mnohdy se však jedná o velice citlivé a osobní informace. Osobní nacionálie klienta a jeho rodiny. Zdravotní stav a ţivotní styl klienta. Zlozvyky a kriminální minulosti klienta. Rizikového chování klienta (př. nelegální hazardní hry, styky s prostitutkami). Majetkové poměry klienta případně ekonomická situace jeho firmy. Seznam obchodních partnerů, známých a přátel. Hrozby, jimţ čelil v minulosti. Výčet poţadovaných informací není pochopitelně dogmatický a uzavřený, poţadavky na informace ze strany osobního stráţce se mohou lišit, podle konkrétní situace (Lonsdale, 1995). Je zřejmé, ţe se ve výše uvedených informacích jedná o údaje, které většina klientů nebude ochotna sdělovat cizímu člověku – osobnímu stráţci. Lze však předpokládat, ţe s rostoucím konkrétním rizikem bude ochota klienta ke spolupráci stoupat. Stejně tak, jako by měl klient svému stráţci sdělit dostatek informací pro odpovědné vyhodnocení rizika, měl by respektovat i omezení doporučená mu osobním stráţcem. V ideálním případě, by omezení klienta stanovená osobní stráţcem měla být co nejmenší. Samozřejmě jiná omezení při stejné hrozbě se

40

budou týkat mediálně známé osoby a jiná úspěšného podnikatele veřejnosti prakticky neznámého. V případě, ţe stráţce bude mít odůvodněný pocit, ţe ze strany klienta mu není poskytována potřebná sounáleţitost, bude jen na jeho zváţení, zda v daném případě zůstane ve smluvním vztahu. Je třeba si uvědomit, ţe nedostatek informací o klientovi, můţe způsobit špatné vyhodnocení hrozby, a jeho neochota této hrozbě předejít změnou ţivotního stylu, nebo různým osobním omezením, se můţe stát nebezpečnou i pro samotného stráţce. Vztah klienta a osobního stráţce je dvoustranný a lze předpokládat, ţe kaţdý klient, který si najímá osobního stráţce, předpokládá u něho mimo odborných znalostí

a

dovedností

i

dodrţování

základních

společenských

norem

a profesionální chování. Existuje řada věcí, kterých by se měl profesionální osobní stráţce vyvarovat. Některé mohou způsobit napětí mezi ním a klientem, jiné mohou být i důvodem rozvázání smluvního vztahu. Přesto, ţe mnoho osobních stráţců se k smluvnímu vztahu s klientem propracovává přes doporučení další osoby, musí si sami od samého začátku budovat důvěru klienta. Stráţce musí být opatrný na veškeré své jednání a snaţit se tuto důvěru nenabourat. Jako u všech zaměstnání a speciálně to platí pro práci osobního stráţce, je značně neprofesionální zvát si na své pracovní místo nebo do sluţby u klienta své přátele. Stejně tak v případě, ţe stráţce vykonává sluţbu u klienta v jeho objektu, mělo by pro něho být zapovězené pouţívání klientova telefonu, počítače, kopírky a dalšího vybavení v kanceláři či domě. Stejně tak není vhodné půjčování si knih a DVD z klientovy knihovny, či volně vyuţívat jídla nebo pití z ledničky v klientově kanceláři či domě (Lonsdale, 1995). Stráţce si musí sám zorganizovat svůj ţivot a přizpůsobit jej své práci tak, aby

nemusel

vyuţívat

moţností,

naskytnutých

se

v různých

situacích

souvisejících s výkonem sluţby a nezavdával tak zbytečné příčiny pro osobní konflikty v pracovním vztahu. Dalšími chybami, kterých by se měl stráţce vyvarovat, jsou jakékoliv důvěrnosti s přáteli, rodinnými příslušníky či hosty klienta. Je moţné, ţe při

41

dlouhodobém kontraktu se vyvine určitý vztah mezi stráţcem a klientovou rodinou, zvláště mezi dětmi, pokud se jeho ochranná činnost týká i dětí. Podstatné je, aby stráţce znal hranice mezi přátelstvím a přílišnou důvěrností. Pokud stráţce pracuje pro klienta delší dobu a stává se tak známou tváří v jeho domě či kanceláři, je běţné, ţe si s ním klientovi přátelé či obchodní partneři občas vymění pár slov nebo zapředou hovor. Rozhodně to však není pro stráţce signál, aby usiloval o navázání těsnějších styků nebo dokonce přátelství. Výjimkou by snad mohla být situace, ţe by se z těchto osob mohli do budoucnosti stát další klienti osobního stráţce. Avšak i v tomto případě vstupuje stráţce na tenký led, a to v případě, ţe jeho nový kontrakt by měl být na úkor kontraktu stávajícího. Rozhodně je neprofesionální ukončovat ze své strany kontrakt z důvodu navázání jiného, a to ještě v případě, ţe nový je navázán s obchodním partnerem nebo přítelem stávajícího klienta. Překročením přijatelných mezí můţe být pozvání klientových přátel na domácí grilování, na tenis apod., poţádání obchodních partnerů o odbornou pomoc, nebo pozvání klientovi sekretářky na schůzku. Stráţce rovněţ můţe mít finanční potíţe, ale poţádat o vyřešení problému některého z klientových právníků je velmi špatným krokem (Lonsdale, 1995). Stráţce by si zkrátka měl udrţet svůj profesionální postoj za jakýchkoliv okolností, svůj vlastní ţivot řešit mimo práci a nevyuţívat klientových kontaktů – pokud ten ovšem sám pomoc nenabídne. Ač to moţná na první pohled není zřejmé, tak osoba klienta a jeho vztah k vlastnímu ohroţení je významným činitelem v procesu poskytování osobní ochrany. Nedostatek informací o klientovi a jeho motivaci pro angaţování osobního stráţce, můţe být pro stráţce výraznou překáţkou pro reálné zhodnocení hrozby a z toho plynoucí správné nastavení forem ochrany. Coţ můţe mít za následek nejen řádné nesplnění úkolů osobního stráţce, ale můţe se to pro něho stát i rizikem ohroţujícím jeho další existenci.

42

4.

Nejčastější zásady při používání vozidla v rámci ochrany osob Některé povinnosti osobního stráţce, související s běţnou přepravou klienta

motorovým vozidlem (např. odvoz na nákup, do zaměstnání, na schůzku s přáteli), mohou být jednoduchými nenáročnými, téměř rutinními činnostmi. Přesto je třeba mít na paměti, ţe při reálné hrozbě útoku je klient při přepravě vozidlem zvlášť zranitelný, a proto je třeba klást důraz na dodrţování alespoň základních bezpečnostních zásad. Principem těchto zásad, je jako v celé problematice ochrany osob, zmenšení moţných rizik vyplývajících z ohroţení klienta. Níţe uvedené zásady nejsou dogmatické, ani jejich výčet není vyčerpávající. Stejně tak platí, ţe ne vţdy je moţné se všech drţet. Pokud je to nutné, jednotlivé zásady se modifikují přiměřeně konkrétním situacím.

4.1.

Plánování tras přesunu Podle Mádla (2000) je přesun ve vozidle jedním z nejrizikovějších momentů

pro klienta a jeho stráţce. Kvalifikovaná příprava a průzkum trasy, dodrţování základních zásad, obrana před sklouznutím do rutiny a neustálá pozornost osobního stráţce významně přispívá ke sníţení rizika při přesunu. Z pohledu osobního stráţce lze trasy rozdělit do třech skupin s odlišnými moţnosti jejich plánování, přípravy a průzkumu a s odlišným rizikem vyplývajícím z těchto přesunů. Trasy nepravidelné, včas dopředu ohlášené klientem. Trasy pravidelné a opakující se. Trasy náhlé, předem klientem neohlášené.

43

Z povahy jednotlivých situací vyplývá i obecné riziko vznikající klientovi v případě jeho ohroţení. Varianta pravidelně se opakují trasy (jízdy do zaměstnání, na pravidelná setkání aj.), skýtá největší potenciál pro případného útočníka. Útočník v tomto případě zná čas přesunu, místo počátku a konce trasy, a po několikerém sledování nebo vzhledem dopravním podmínkám zná i předpokládanou trasu, včetně tzv. uzlových bodů (uzlové body, jsou místa, která musí vozidlo při přesunu z jednoho místa, do druhého, vţdy projet, bez ohledu jakou trasu zvolí řidič - místo nástupu, místo výstupu, jediný most v okolí, jediný tunel aj.). Z toho důvodu, by měla být přípravě na uvedenou cestu s klientem věnována zvýšená pozornost. Příprava na cestu s klientem má tři základní body. Výběr trasy. Průzkum trasy. Zpracování plánu. Výběr trasy Při výběru trasy stráţce musí počítat s tím, ţe nejkratší trasa nemusí být nutně nejrychlejší, a uţ vůbec ne nejbezpečnější. Stráţce musí vzít v úvahu, hustotu provozu v konkrétní denní době, přihlédnout k plánovaným dopravním omezením a uzavírkám (oprava vozovek, lokální lidové slavnosti). Dále by měl znát, které ulice projíţděné na trase jsou jednosměrné, kde se nachází místa s omezenou rychlostí. Významnou skutečností je téţ pokrytí GSM signálem, jsou místa, odkud se případné pomoci mobilním telefonem,

nedovolá. V případě

zdravotních komplikací klienta, by měl znát umístění zdravotnických zařízení na trase. Hlídané objekty (soudní areály, stanice PČR), můţe vyuţít v okamţiku, kdy se cítí být sledován, nebo hrozí útok na vozidlo. Zvýšenou pozornost musí věnovat průjezdu uzlovými body, mít připravené náhradní trasy při výskytu nepředvídaných komplikací. Ideální je, pokud má stráţce nebo klient zajištěné místo k parkování na konci trasy, a nemusí jej sloţitě hledat (Mádl, 2000, Thomposon, 2005).

44

Průzkum trasy Průzkum trasy slouţí stráţci k ověření průjezdnosti vybrané trasy, ujasnění informací, s nimiţ je počítáno při výběru trasy a upřesnění časového harmonogramu trasy. Je nutné vybranou trasu projet v čase naplánovaného přesunu. Pokud to okolnosti dovolí, je vhodné vybranou trasu projet typově shodným vozidlem, které bude pouţito při jízdě s klientem (Mádl, 2000, Thomposon, 2005). Zpracování plánu trasy Plán trasy by měl mít stráţce zpracovaný písemně, zavedený do mapy, včetně všech důleţitým míst, zmiňovaných ve výběru trasy. Zvýrazněny mají být uzlové body, nájezdy na náhradní trasy. V plánu trasy by měl být zohledněn i časový harmonogram trasy. Z důvodu ochrany klienta by zpracovaný plán neměl nést ţádná data umoţňující identifikaci klienta (Mádl, 2000, Thomposon, 2005). Plánování trasy přesunu je nezbytnou součástí výkonu osobní ochrany osob. Řádně naplánovaná trasa, v rámci které jsou dodrţena doporučená důleţitá pro eliminaci rizik, skýtá menší ohroţení klienta, ale i stráţce neţ trasa neplánovaná. Pomineme-li riziko ohroţení, tak plánování trasy téţ eliminuje moţnost, ţe vozidlo s klientem zůstane stát někde v dopravních zácpách, nebo blokováno lokálními uzavírkami, či bude bloudit po neznámých objíţďkách.

4.2.

Zajištění a příprava vozidla Jako je vozidlo nezbytným pomocníkem pro kaţdodenní činnosti spojené

s přepravou osob, tak můţe být téţ nebezpečnou pastí. Vozidlo pouţívané v rámci ochrany osob by nikdy nemělo zůstat bez dohledu. V případě cíleného poškození vozidla se toto můţe stát nejen okamţitě nepojízdné, ale v horším případě, můţe stráţce zjistit nefunkčnost některých součástí vozidla aţ během jízdy, kdy však jiţ můţe být pozdě. Můţe se jednat

45

o poškození hadiček brzdové soustavy, uvolnění šroubů upevňujících kolo, ucpání tlumiče výfuku, znečištění paliva v nádrţi, ale i o instalaci nástraţného výbušného systému. Vozidlo, můţe být téţ náhodně ukradeno nebo poškozeno náhodným jednáním nesouvisejícím s klientem. Nabourání vozidla na parkovišti, jeho vykradení, ukradení kol, součástek z motorového prostoru, zrcátek, čelního skla. To všechno jsou záleţitosti, které sice klienta přímo neohroţují na zdraví nebo na ţivotě, ale i tak jsou velmi nepříjemné (Mádl, 2000, Thomposon, 2005). Ideální je, pokud klient nebo stráţce, podle toho, kdo je majitelem vozidla, má k dispozici zabezpečenou garáţ, nebo alespoň hlídané garáţové státní. Dalšími vhodnými doplňky jsou elektronické a mechanické zabezpečovací prostředky. Zabezpečující automobil před krádeţí, ale i před neoprávněnou manipulací. Součástí elektronických zabezpečovacích prostředků, jsou samozřejmě tzv. tiché hlásiče napadení vozidla, které pomocí SMS zprávy informují určenou osobu, ţe s vozidlem je manipulováno. Není výjimkou, ţe elektronické zabezpečovací prostředky jsou doplněné záznamovým zařízením, pořizujícím jak zvukový, tak obrazový záznam, zevnitř i z vně vozidla. Fotografie pořizované v určitém intervalu, mohou být navíc zasílány určené osobě formou MMS zpráv. (Nováková, 2006). Je pochopitelné, ţe v případě, ţe ochranu klienta zajišťuje pouze jeden osobní stráţce, není v jeho silách doprovázet klienta a ještě osobně hlídat vozidlo. V těchto případech není od věci zajistit si dopředu parkovací vhodné parkovací místo. Pokud klient jede např. na schůzku s obchodním partnerem, která se uskuteční v určitém hotelu, je vhodné dopředu si zajistit parkovací státní u předmětného hotelu. Finanční pozornost hotelovému detektivovi, nebo portýrovi můţe být vhodný prostředek, k tomu, aby vozidlu, kterým přijede osobní stráţce s klientem byla věnována zvýšená pozornost. Pokud je osobní stráţce nucen vykonat s klientem předem nepřipravenou cestu, v rámci které bude muset řešit parkování na nezajištěném místě, je vţdy vhodné zvolit si takové parkovací místo, které je v záběru průmyslových kamer, ať provozovaných obecními či městskými úřady nebo soukromými společnostmi. Velice často se lze s pracovníky oddělení

46

bezpečnosti jednotlivých soukromých společností, za určitých podmínek, domluvit, ţe v rámci běţného výkonu sluţby, mohou část pozornosti věnovat i zaparkovanému vozidlu. Vhodnými parkovacími místy jsou téţ parkoviště, těsně přiléhající k policejním sluţebnám. Někdy i jednotlivé policejní sluţebny mají svá stavebně oddělená parkovací místa. Potom uţ záleţí pouze na kontaktech a šikovnosti osobního stráţce, zda bude moci vyuţít takového zabezpečeného parkovacího stání. Za připravenost motorového vozidla odpovídá osobní stráţce. To bez ohledu, zda je majitelem vozidla nebo vozidlo patří klientovi. Samozřejmě za předpokladu, ţe klient stráţci umoţní přípravu vozidla. Před kaţdým pouţitím by mělo být vozidlo alespoň pohledově zkontrolováno. V případě, ţe bylo nehlídané a okolnosti nasvědčují tomu, ţe hrozba útoku není vyloučena, je vhodné provést i pyrotechnickou prohlídku vozidla. Základní pyrotechnickou prohlídku můţe provést sám osobní stráţce, který je seznámen s problematikou nástraţných výbušných systémů. Důkladné prověření vozidla je však nutné svěřit odborníkům, vybaveným patřičným technickým vybavením a k přepravě vyuţít jiné vozidlo. Dalšími úkony, prováděnými před pouţitím vozidla, je dotankování paliva, kontrola a případné doplnění provozních kapalin, kontrola nahuštění pneumatik, kontrola povinné výbavy vozidla. V podstatě se jedná o běţné úkony, které by měl provádět kaţdý řidič motorového vozidla před jízdou. Vozidlu pouţívanému v rámci ochrany osob je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Sebelépe pancéřované moderní vozidlo, které stálo v noci na nehlídaném místě, skýtá téměř stejné riziko, jako vozidlo, kterékoliv jiné. Nemusí to být pouze hrozba instalace nástraţného výbušného systému do vozidla, ale propíchané pneumatiky, rozbitá skla, nebo poškrábaný lak, co můţe klient vnímat velmi negativně. Je tedy na osobním stráţci, aby posoudil vhodný způsob zabezpečení klientova vozidla, coţ bývá nedílnou součástí výkonu jeho profese.

47

4.3.

Nástup, obsazení a výstup z vozidla Nástup do vozidla a výstup z vozidla, patří k situaci, která vyţaduje

součinnost mezi osobním stráţcem a klientem. Při nástupu a výstupu klienta by měl stráţce svou činnost zkoordinovat tak, aby klient v ţádném okamţiku nezůstal nechráněn. V případě jednoho stráţce se však jedná o téměř nesplnitelný úkol. Nástup do vozidla Nástup klienta a jeho osobního stráţce do vozidla probíhá obvykle takovým způsobem, ţe znalému pozorovateli, je na první pohled jasné, ţe se jedná o klienta a jeho osobního stráţce. Další moţností je nástup klienta a stráţce do vozidla takovým způsobem, kdy není patrné, ţe se jedná mezi osobami o vztah klient – osobní stráţce (Maláník, 2010). Nástup klienta do vozidla v doprovodu jednoho osobního stráţce. Klient spolu s osobním stráţcem přichází obvykle k pravé zadní části vozidla. Během příchodu, stráţce monitoruje okolí a vyhodnocuje případná rizika. Těsně před vozidlem stráţce předchází klienta a dálkovým ovládáním odemyká dveře vozidla a otevírá dveře klientovi, v té chvíli stojí k němu čelem, tělem brání zavření dveří a přivření klienta. (obr. 6). Klient nastupuje do vozidla, stráţce svým tělem chrání klienta ze strany, odkud nemá vizuálním přehled a odkud není klient chráněn jiným způsobem. Levou ruku má přiloţenou na horním rámu dveřního otvoru vozidla (ochrana klientovi hlavy před úderem o rám otvoru), pravou rukou blokuje nechráněnou část klientova těla a posléze jí zavírá dveře vozidla (obr. 7). Po usednutí klienta stráţce obchází kolem zadní části vozidla a nasedá na místo řidiče.

48

Obr. 6. Klient přichází k vozidlu, strážce stojí čelem ke klientovi, tělem brání zavření dveří a přimáčknutí klienta (foto autor, 2011).

Obr. 7. Klient nastupuje do vozidla. Levá ruka strážce mírní případný úder klientovi hlavy o horní část rámu dveřního otvoru (foto autor, 2011).

49

Obsazení vozidla Chráněné osoby z řad vládních činitelů, včetně prezidenta České republiky, můţeme téměř vţdy vidět ve vozidle na sedadle diagonálně za řidičem. Obecně známou výjimkou byl tzv. první porevoluční prezident Václav Havel, který velmi často seděl na místě spolujezdce řidiče. Usazování chráněných osob na místo diagonálně za řidičem, tedy na krajní pravé sedadlo vzadu, je odůvodněno statistikami o dopravních nehodách, ze kterých vyplývá, ţe toto místo je nejbezpečnější (Mádl, 2000). Dalším důvodem je skutečnost, ţe při přistavení vozidla k místu nástupu, nebo výstupu chráněné osoby je toto místo diagonálně za řidičem, ve velké většině případů nejblíţe k chodníku, či prostoru kam se vystupuje, nebo nastupuje. Chráněná osoba tedy nevystupuje do vozovky. V případě nasazení jednoho osobního stráţce, který současně plní funkci řidiče, je o jeho umístění rozhodnuto. Pokud by byl ve voze přítomen ještě jeden stráţce, usedá na místo spolujezdce řidiče. Nejbezpečnější a z hlediska taktiky nejvhodnější místo pro chráněnou osobu, však nemusí být u klienta nejoblíbenější. Proto je nutné, aby stráţce klienta poučil o významu výběru tohoto místa ve vozidle. Pokud se klient i přes toto poučení rozhodne pro jiné místo, musí to stráţce respektovat. Výstup z vozidla Výstup klienta a jeho osobního stráţce z vozidla probíhá obvykle takovým způsobem, ţe znalému pozorovateli je na první pohled jasné, ţe se jedná o klienta a jeho osobního stráţce. Další moţností, je výstup klienta a stráţce z vozidla takovým způsobem, kdy není patrné, ţe se jedná mezi osobami o vztah klient – osobní stráţce (Maláník, 2010). V případě výstupu klienta z vozidla je vhodné zvolit takové místo zastavení, aby klient nevystupoval do vozovky nebo do místa se zvýšeným pohybem chodců. Výstup klienta z vozidla, v doprovodu jednoho osobního stráţce. Stráţce – řidič zastaví vozidlo na vhodném místě. Po vizuální prohlídce okolí vystupuje z vozidla a přechází ke dveřím, u kterých sedí klient. Klient by do té doby neměl sám vystupovat. Stráţce pootevírá dveře klienta, a monitoruje okolí (obr. 8).

50

V případě, ţe situací vyhodnotí opět jako bezpečnou, otevírá dveře klientovi a ten vystupuje z vozidla. Stráţce během výstupu klienta sleduje směr, odkud není klient při vystupování chráněn dveřmi, nebo jeho tělem. Rukou, drţí dveře, aby při samovolném zavření nepřivřeli klienta. (obr. 9). Před uzavřením dveří se stráţce pohledem přesvědčí, zda ve vozidle klient nezapomněl některé osobní věci (mobilní telefon, aktovku), pro které by jej mohl klient následně poslat zpět (obr. 10). Po uzavření dveří a uzamčení vozidla odchází klient doprovázen stráţcem. Stráţce obvykle chodí vedle, nebo těsně za klientem, vzhledem k okolnostem nebo přání klienta. Vhodné, je, aby se stráţce pohyboval na straně klienta, kde klient nenese aktovku a současně, aby stráţce v případě tasení zbraně, netasil tzv. klientovi přes záda (obr. 11). Pokud si situace nevyţádá jiné řešení.

Obr. 8. Klient vystupuje z vozidla. Strážce pootevírá dveře současně vizuálně monitoruje okolí vozidla. (foto autor, 2011).

51

Obr. 9. Klient vystupuje z vozidla. Strážce drží dveře, aby nepřivřely klienta (foto autor, 2011).

Obr. 10. Strážce zavírá dveře vozidla a pohledem kontroluje, zda si klient nezapomněl něco ve vozidle (foto autor, 2011).

52

Obr. 10. Strážce doprovází klienta po jeho pravé straně, kde nemá klient zavazadlo, současně může tasit pravou rukou zbraň, bez ohrožení klienta (foto autor, 2011). Nástup a výstup z vozidla, patří mezi rizikové momenty v procesu ochrany obecně, v případě jednoho osobního stráţce se toto riziko ještě zvyšuje, protoţe jeden stráţce nemůţe pokrýt všechny směry, odkud by mohl mířit útok. Dodrţování základních doporučení ověřených praxí však můţe potenciální rizika alespoň částečně eliminovat.

4.4.

Základní taktické zásady a dovednosti při řízení vozidla Zásad bezpečného řízení vozidla v souvislosti s osobní ochanou je mnoho.

Jiné zásady budou platit v případě přesunu prezidenta republiky v tzv. oficiální koloně vozidel, jehoţ bezpečnost je zajišťována sloţkami Policie ČR, jiné v případě přepravy bohatého podnikatele v zemích třetího světa, kde jej chrání výrazně ozbrojení kontraktoři a jiné zásady budou platit v případě přepravy klienta s niţším profilem ohroţení, který jede na pracovní schůzku a jehoţ bezpečnost je zajišťována jedním stráţcem.

53

Následně uváděné zásady a poţadované dovednosti byly vybrány s ohledem na moţnosti jednoho stráţce, který plný současně i funkci řidiče chráněné osoby. Za základní zásady, které je vhodné, jako minimální, dodrţovat ve většině nastíněných situací lze povaţovat zásady uváděné Mádlem (2000).  Stráţce by se měl hlavně řídit zdravým rozumem a současně se pokusit přemýšlet jako potenciální útočník.  Před nasednutím klienta, by vozidlo mělo být připraveno k okamţitému odjezdu, bez dalších předodjezdových úkonů (nastavování zrcátek, startování, montáţ navigace apod.).  Řidič by měl styl jízdy upravit tak, aby co nejméně zastavoval (dojezdy na semaforech, uvíznutí v kolonách, stání na ţelezničních přejezdech, udrţování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly).  Za jízdy by mělo být vozidlo zevnitř uzamčeno, okna uzavřena.  Během jízdy by si měl řidič stále udrţovat přehled o dění před a za vozidlem.  Za jízdy by se měl řidič věnovat pouze řízení, ne diskusi s klientem, poslouchání hudby, telefonování, kouření.  Řidič by měl neustále předvídat vznik moţných rizikových situací a současně i ve své mysli tyto situace řešit (př. „kdyby teď nastala tato situace, tak bych udělal toto“). Dalším důleţitým aspektem při řízení vozidla jsou konkrétní dovednosti, kterými by měl řidič – osobní stráţce disponovat. Mezi tyto dovednosti lze zařadit:  Umění defenzivní jízdy. Coţ je způsob řízení vozidla, s předvídáním moţných dopravních situací a reakcí na ně. Defenzivní by se dal nazvat plynulý a neagresivní styl řízení. Naučení se defenzivního stylu řízení, je spíše záleţitost povahy, neţ vypilovaného řidičského umění.  Umění ofenzivní jízdy. Ofenzivní způsob jízdy je styl promyšleného agresivního řízení, který má za cíl, pomocí vozidla, zneškodnit

54

eventuelní útočníky, nebo uniknout ohroţení. Za ofenzivní jízdu lze povaţovat manévry vozidlem mající za cíl vytlačit jiné vozidlo ze silnice, projet zátaras na silnici a jiné obdobné manévry (Thompson, 2005)  Dovednost provést s vozidlem obrat ve tvaru „U“, „J“ nebo „Y“. Tyto obraty se provádí s vozidlem v případě, ţe vozidlo s chráněnou osobou je ve směru jízdy blokováno překáţkou, kterou nelze objet nebo prorazit a současně je touto situací ohroţena posádka vozidla. Pokud je moţné ujet zpět, provádí řidič obrat s vozidlem a ujíţdí ve směru příjezdu. Obrat ve tvaru písmene „U“ obnáší otočení vozidla do protisměru řízeným smykem (obr. 11). Obrat ve tvaru písmene „J“ je prováděn z počátečního couvání, ze kterého se vozidlo řízeným smykem otáčí do směru couvání svou přední částí (obr. 12). Obrat ve tvaru písmene „Y“ je prováděn couváním proti směru jízdy, otočením se kolmo ke směru jízdy odjezd proti původnímu směru jízdy (Mádl, 2000).  Dovednost překonat s vozidlem zvýšenou překáţku. Tuto dovednost vyuţije řidič – stráţce, kdyţ je nutné překonat vozidlem chodníkový obrubník nebo nástupní ostrůvek. Manévr se provádí tím způsobem, ţe řidič najíţdějící na překáţku pod úhlem cca 45°, těsně před ní přibrzdí, čímţ přední část vozidla poklesne a okamţitě se setrvačností začne vracet do původní polohy, v tom okamţiku řidič přidá plyn, coţ mu spolu s pohybem přední části vozidla vzhůru, umoţní snadnější nájezd. Poté musí jednotlivými koly postupně najíţdět na překáţku, tak aby nezůstal spodní částí vozu tzv. viset na překáţce.  Znalost forem sledování a schopnost provést kontrasledování. Technik jak provést kontrasledování, tedy zjištění, zda je vozidlo s chráněnou osobou sledováno je mnoho. Příkladem lze uvést, průjezd křiţovatky na červený signál stůj, opakované objíţdění kruhového objezdu, nebo jízda v křiţovatce jiným směrem, neţ který je signalizován směrovými světly vozidla.

55

Obr. 11. Obrat vozidla ve tvaru písmene „U“ (Lonsdale, 1995).

Obr. 12. Obrat vozidla ve tvaru písmene „J“ (Lonsdale, 1995).

Při provádění jak ofenzivní tak defenzivní jízdy uvádí Thompson (2005) doporučení, eliminující ohroţení posádky vozidla.  Únikové akce s vozidlem je nutné provádět vţdy směrem od hlavního proudu dopravy.  Jestliţe je nutné volit mezi neovladatelným smykem a kontrolovaným vyjetím z vozovky, je vhodnější vyjet z vozovky.  Jestliţe je nutné do něčeho narazit, je lepší vybrat si měkčí objekt neţ tvrdší (lépe do stojícího vozidla, neţ do betonové zdi). 56

 Jestliţe je nutné do něčeho narazit, je lepší vybrat si objekt pohybující se ve stejném směru jako vozidlo s chráněnou osobou, neţ objekt stojící nebo pohybující se v protisměru.  Jestliţe je nezbytné do něčeho narazit, je lepší najet do překáţky pod ostrým úhlem. V souvislosti se základní taktickými zásadami a dovednostmi při řízení vozidla, je třeba zmínit jednu podstatnou okolnost, a tou je osoba řidiče vozidla. Většina autorů dostupné literatury (Thompson, 2005; Mádl 2000; Ơ Connor; 1999, Motl, 2010) uvádí, ţe řidičem vozidla převáţejícího chráněnou osobu je osobní stráţce, nebo řidič začleněný do týmu osobních stráţců. V literatuře byl nalezen pouze jeden autor, a tím je Lonsdale (1995), který připouští variantu, ţe řidičem, by v případě, kdy je k dispozici pouze jeden osobní stráţce, mohl být i samotný klient. Nezbytnou podmínkou je samozřejmě, ţe o to sám poţádá a předpokladem je, kdy by řídil vlastní automobil. Toto řešení zdůvodňuje faktem, ţe jediný osobní stráţce, který současně plní funkci řidiče, má řízením zaměstnané obě ruce, a pozornost, na činnosti související s řízením, coţ omezuje jeho moţnosti okamţité fyzické ochrany a současně i moţnosti důkladného sledování a vyhodnocování signálů rizikových situací. K této variantě se vyjadřovalo několik osobních stráţců, kteří se této profesi věnují mnoho let. Ţádný z nich nesouhlasil s moţností, ţe by klient, byl řidičem vozidla a osobní stráţce pouhým pasaţérem. S odůvodněním, ţe klient, co by speciálně nevyškolený řidič, nezná zásady řízení vozidla v krizových situacích, neumí adekvátně reagovat na vzniklé rizikové situace a jeho instruování osobním stráţcem, v případě potřeby rychlé reakce, je neúčelné a velice zdlouhavé, prakticky v daný okamţik nic neřešící. Existuje však i ojedinělý názor, ţe mohou v určitých případech nastat situace, kdy osobní stráţce můţe bez obav svěřit řízení chráněné osobě – klientovi. V případě, ţe nejsou známy konkrétní informace o cíleném ohroţení klienta a nebezpečí, které mu můţe hrozit, vyplývá spíše z běţného způsobu ţivota, potaţmo z obecných rizik souvisejících s pohybem na silnici a klient o to sám ţádá, není důvod mu nevyhovět a nechat jej řídit. Argumenty, které uvádí

57

Lonsdale (1995) lze povaţovat za rozumné a podporující variantu, ţe klient můţe být i řidičem. Taktických zásad a dovedností vhodných při řízení vozidla a chráněnou osobou je více. Za stěţejní zásadu, je třeba povaţovat, jako v mnoha oblastech lidského konání, pouţívání zdravého rozumu a předvídavosti. Mnoho taktických zásad a konkrétních dovedností se lze mechanicky naučit. Pokud však stráţce není schopen řídit se zdravým rozumem, tak mu bude většina naučených dovedností téměř k ničemu.

58

PRAKTICKÁ ČÁST 5.

Základní rizikové situace řešené při používání vozidla v rámci ochrany osob V souvislosti s pouţíváním vozidel v rámci poskytování fyzické ochrany se

osobní stráţce, potaţmo jeho klient mohou dostávat do různých konfliktních situací, které lze nazvat rizikovými a kde osobní stráţce bude muset reagovat takovým způsobem, aby vzniklou situaci vyřešil ke spokojenosti své a svého klienta. Způsob řešení rizikové situace stráţcem, by měl být vţdy s důrazem na prevenci a na minimalizací ohroţení klienta. K situacím, které jiţ musí řešit pomocí technik profesní obrany, je nutné přistoupit s důrazem, promyšleností a v souladu s právními normami. Základní rizikové situace řešené při pouţívání vozidla v rámci ochrany osob byly rozděleny do dvou kategorií. První kategorii tvoří rizikové situace vyvolané náhodnými nebo běţnými událostmi v silničním provozu. V druhé kategorii jsou uvedeny vybrané rizikové situaci vzniklé cíleným jednáním útočníka. Variant a způsobů ohroţení chráněné osoby přepravované vozidlem je mnoho, pro tuto práci byly vybrány varianty ohroţení, které lze povaţovat za nejobvyklejší, tedy mimo útok vedený pomocí nástraţného výbušného systému. Jednotlivé kategorie rizikových situací jsou v první řadě obecně popsány. V rámci podkapitol jsou jiţ popsány konkrétní situace, s řešením odpovídajícímu zásadám profesní obrany prováděné v rámci ochrany osob. Následně je kaţdá situace vyhodnocena, včetně popisu pouţité konkrétní techniky sebeobrany, nebo profesní obrany (totoţná technika můţe být jednou pouţita v rámci profesní obrany, podruhé v rámci sebeobrany). Na závěr podkapitoly se shrnuto obecné metodické doporučení k řešení jednotlivých rizikových situací.

59

5.1.

Rizikové situace vznikající bez souvislosti s chráněnou osobou Za rizikové situace vznikající bez přímé souvislosti s chráněnou osobou, lze

povaţovat situace vyvolané náhodnými nebo běţnými událostmi souvisejícími se silničním provozem, nebo samotným uţíváním motorového vozidla. Podstatným rysem těchto situací, je okolnost, ţe objektem útoku v těchto případech bude nejspíš osobní stráţce, co by řidič vozidla. Pokud se objektem útoku stane současně i klient, tak s největší pravděpodobností nikoli z povahy svého postavení chráněné osoby, ale spíše vzhledem k okolnosti, ţe se v určitý čas nachází na určitém místě. V rámci podkapitol byly vytvořeny dvě reálné modelové situace. K první situaci byly přiřazeny dvě moţné varianty vývoje situace s ohledem na reakci útočníka. Jednání stráţce v rámci profesní obrany bylo zvoleno s přihlédnutím ke specifikám profesní obrany osobního stráţce.

5.1.1.

Konfliktní situace v dopravě Řidič – osobní stráţce převáţející klienta ve vozidle, zastavil v koloně

vozidel. Ve zpětném zrcátku si všiml, ţe z dalšího vozidla, stojícího za ním, vystoupil muţ, který na něho předtím při souběţné jízdě dělal agresivní posunky a jde směrem k vozidlu, kde sedí stráţce s klientem. Stráţce si je vědom, ţe s řidičem tohoto vozidla, měl při průjezdu křiţovatkou spor o přednost v jízdě. Ze situace se vyvíjí riziková situace směřující k ohroţení spíše stráţce neţ klienta. Stráţce nemůţe situaci vyřešit objetím kolony a újezdem pryč nebo couváním. Současně vzhledem k dopravní situaci nepředpokládá, ţe se kolona v nejbliţších okamţicích rozjede. Stráţce si odepne bezpečnostní pás, pohmatem zkontroluje na opasku zbraň a obranné prostředky (teleskopický obušek, slzný sprej). Sdělí klientovi, ţe bude vystupovat z důvodu vyřešení situace a poţádá jej, aby se po jeho vystoupení ve voze uzamkl. Stráţce vystoupí z vozu, zavře dveře 60

a stojí u dveří. Pohledem kontroluje agresivního řidiče, zda nemá v rukách nebo někde na těle viditelně zbraň. Při jeho příchodu, zvedne ruce na úroveň prsou, dlaně směřují dopředu, prsty vzhůru, palce proti sobě, ruce jsou otevřeny (obr. 13). Čímţ signalizuje, útočníkovi a případným svědkům, ţe nemá v ruce zbraň a nechce se pouštět do fyzického konfliktu. Současně mu tato pozice umoţňuje pohotový nástup do sebeobranných technik, nebo tasení zbraně.

Toto gesto

sebejistě doplní slovní omluvou, za způsobení nepříjemností v dopravě a dovětkem, ţe by se rád vyvaroval fyzického střetu. Není moţné, aby z hlasu stráţce zazníval strach nebo nejistota. Zvednuté a předpaţené ruce, současně plní funkci vymezovače prostoru, stráţce nesmí před útočníkem ustupovat a drţet si tím bezpečnou vzdálenost, musí být stále u vozidla, kde je klient. Útočník přijde ke stráţci na vzdálenost jeho cca 1,5 metru (obr. 13). Stráţce neustále sleduje pohyby Útočníka, tak aby mohl reagovat na jakýkoliv jeho výpad nebo útok. Sleduje zejména jeho ruce. Jakékoliv sahání do kapes bundy, kalhot nebo do příručního zavazadla musí být pro stráţce známka zvyšujícího se rizika, neboť musí počítat s variantou, ţe má ukrytou zbraň. V tomto okamţiku lze předpokládat dvě základní varianty dalšího směřování situace. Varianta A. Útočník se zastaví před stráţcem na vzdálenost delší, neţ je vzdálenost vymezená stráţcovými paţemi. Nepokračuje v pohybu k němu, ruce má prázdné, nevšímá si osoby ve vozidle. Stráţce zopakuje svou omluvu a přání neřešit situaci fyzicky konfrontačním způsobem. Útočník se spokojí se slovními nadávkami a výhruţkami a stráţcovo sebejisté, ale neagresivní chování, pro něho bude dostatečným signálem, aby se nepouštěl do fyzického střetu.

61

Obr. 13. Strážce (muž v černých brýlích) zvednutými pažemi s dlaněmi otočenými vně, signalizuje útočníkovi, ale i případným svědkům, že nemá v ruce zbraň a nechce se pouštět do konfliktu. Poloha paží mu současně umožňuje nástup do sebeobranné techniky, nebo tasení zbraně (foto autor, 2011).

Varianta B. Útočník nereaguje na slovní vyjádření stráţce. Stále postupuje chůzí proti němu, a slovně mu vyhroţuje fyzickou újmou. V okamţiku, kdy vstupuje do nebezpečné zóny stráţce (zóna, jejíţ narušení stráţce vnímá jako vlastní ohroţení, jedná se o vzdálenost, na kterou je schopen provádět sebeobranné techniky bez přemístění) má jiţ levou paţí napřaţenou k úderu (typický úder pouličních rváčů, úder na pomezí boxerského přímého úderu a boxerského úderu tzv. háku) a blíţí ke stráţci, bez ohledu na jeho paţe vymezující prostor. Vzhledem k tomu, ţe útočník si nevšímá klienta ve vozidle, a chystaný útok provádí beze zbraně, připravuje se stráţce na řešení situace sebeobrannými technikami. Odpověď na takto vedený útok, musí být rázná a důrazná. Vhodné je před provedením vlastní sebeobranné techniky hlasitě zvolat např. „nepřibliţujte se, stůjte“ (částečně do

62

odvede útočníkovu pozornost a současně dává okolí najevo, kdo je útočník a kdo napadený). V okamţiku kdy je útočník na vzdálenost cca 1,5 metru a snaţí se pravou rukou uchopit stráţce v oblasti límce bundy a levou paţi má napřaţenou k úderu, současně s okamţikem, kdy je jeho přední dolní končetina zatíţena vahou těla došlápnutím na zem, provádí stráţce kop do holeně (špičkou boty, v případě tuhé obuvi, bříšky chodidla v případě měkké obuvi). Kop je ideálně směřován do vnitřní strany holenní kosti, nebo lýtkového svalu (obr. 14). Po této sebeobranné akci stráţce, bude útočník pravděpodobně paralyzován vlastní bolestí a upustí od dalšího napadání. Pokud útočník bude schopen sám odejít, stráţce nasedne ke klientovi do vozidla a pokračuje ve výkonu sluţby. Můţe se však stát, ţe se paralyzovaný útočník sesune k zemi, kde se bude svíjet v bolestech. V tom případě by stráţce měl, i kdyţ je to proti zásadám osobní ochrany, odsunout útočníka mimo vozovku. V případě, ţe by útočník zůstal leţet po této akci na vozovce a byl zraněn nebo dokonce zabit projíţdějícím vozidlem, mohla by tato skutečnost způsobit stráţci problémy se zákonem. Po vyřešení obranné situace můţe stráţce zavolat na tísňovou linku policie, představit se a oznámit jim skutečnost, ţe byl na určitém místě napaden osobou, která řídila motorové vozidlo uvedené registrační značky s dodatkem, ţe neţádá zákrok policistů, protoţe situaci vyřešil vlastními silami. Policisté na tísňové lince asi nebudou mít radost z tohoto oznámení, ale při případném prošetřování této události, bude záznam na tísňové lince dokladem, ţe se stráţce nevyhýbá spolupráci s policií na eventuelním prošetřování události.

63

Obr. 14. Strážce provádí tzv. koncový kop zdola (foto autor, 2011).

Vyhodnocení varianty A Stráţce svým chováním dokázal udrţet rizikovou situaci ve fázi před vznikem fyzického konfliktu.

Z hlediska zásad profesní obrany prováděné

v rámci ochrany osob se v tomto případě jedná o ideálně vyřešenou rizikovou situaci. Taktický vhodné verbální řešení situace umoţnilo stráţci, nepouštět se do rizikového fyzického střetu s útočníkem. Z hlediska klienta, byla situace vyřešena k jeho spokojenosti, nedošlo k jeho ohroţení ani k omezení jeho naplánovaného programu. Tato situace neskýtá budoucí rizika z ní plynoucí. Vyhodnocení varianty B Jednání útočníka stráţce musel řešit pomocí sebeobranných technik. Vhodně zvolil sebeobranou techniku - důraznou avšak neokázalou a současně schopnou vyřešit rizikovou situaci. Porušení zásad ochrany osob, při odtaţení útočníka z vozovky, lze povaţovat za opodstatněné, vzhledem k moţným komplikacím jaké by stráţci mohlo způsobit následné vyšetřování policie při případném zranění útočníka projíţdějícím vozidlem.

64

Aktuální ohroţení klienta v souvislosti s rizikovou situací bylo zanedbatelné. Ohroţení se týkalo osobního stráţce. Situace byla řešitelná jedním osobním stráţcem, za předpokladu jeho dostatečné pozornosti a znalosti obranných technik. Popis sebeobranné techniky Koncový kop zdola. Zdrojem kinetické energie je oblast podkolení části dolní končetiny. Zásahovou zónou je vnitřní část holenní kosti a lýtkový sval. Úderovou plochou můţe být špička tvrdé obuvi, nebo bříška prstů v případě měkké obuvi. Technika je diskrétní avšak velice důrazná. V určitých případech můţe dojít ke zlomení holení kosti a souvisejícímu šoku z bolesti (Novák, Špička 1994). Základní metodické doporučení k řešení uvedené situace Obecné doporučení pro osobní stráţce k řešení těchto situací spočívá ve vyhnutí se nutnosti řešit je v rámci fyzického konfliktu. Udrţení situace v oblasti prekonfliktní, tedy v oblasti před započetím fyzické agrese je známkou vyspělosti, dostatečného sebevědomí a profesionality osobního stráţce. Je třeba mít na paměti, ţe klient neplatí osobního stráţce, za to, aby stráţce vyuţil kaţdé moţné příleţitosti a dokázal sobě, útočníkovi a klientovi, jak bravurně zvládá techniky z bojových systémů. Komunikovat s útočníkem, eventuelně přiznat svou chybu na vzniklé situaci, byť to tak ani nemusí být, je lepší neţ se pouštět do nejistého výsledku v rámci fyzického konfliktu, a to jenom proto, aby stráţce neztratil před klientem tvář, nebo potrestal nevhodné verbální chování útočníka. Pokud není vyhnutí fyzickému řešení situace, je vhodné pouţít techniky neokázalé, diskrétní, ale účinné. Poţadavek na techniky, neokázalé a diskrétní nesmí být na úkor účinnosti techniky a její schopnosti eliminovat útočníka. Úderové techniky nebo kopy na genitál útočníka, jeho holeň, vnitřní stranu stehna, pro něho mohou být dostatečným upozorněním, na to, aby přehodnotil svůj plán, řešit fyzickou cestou nepříjemnost, ke které došlo v rámci běţného silničního provozu. Důraz na techniky neokázalé je zdůvodněn především moţností, ţe osoba, která útok vyprovokovala, navíc podá na stráţce, (v té době ještě neznámého pachatele) trestní oznámení za ublíţení na zdraví, napadení nebo 65

cokoli jiného. Případní svědci, poté budou vypovídat, ţe viděli, nebo slyšeli pouze spor dvou muţů, avšak nikoliv vzájemné se napadání. V případě, ţe došlo k situaci, kterou stráţce řešil pomocí technik profesní obrany, je vhodné o této skutečnosti informovat Policii ČR, alespoň na linku 158. A to i přesto, ţe útočník, který situaci způsobil, mezitím odjel. Pokud v rámci sebeobranné akce dojde ke zranění útočníka, je vhodné, aby stráţce na něho ještě podal trestní oznámení pro své napadení a celou událost prošetřila policie. Mohlo by se totiţ stát, ţe trestní oznámení podá útočník po několika dnech. Po poradě se svými právníky zároveň upraví sled událostí tak, aby jejich průběh byl pro něho příznivý. Při následném vyšetřování jiţ stráţce, co by podezřelý, bude mít více starostí s vysvětlením celé situace. A skutečnost, ţe sám událost neohlásil, na něho v průběhu vyšetřování nebude vrhat dobré světlo. Současně je třeba mít na paměti, ţe mnohá města jsou hustě protkána průmyslovými kamerami, jejichţ záznam můţe slouţit, co by důkaz v trestním řízení, coţ můţe být pro stráţce, při zvládnutí taktiky řešení obranné situace, výhodou. Mnoho konfliktních a následně i rizikových situací vzniklých v rámci běţného silničního provozu je způsobeno pouze nevhodnou komunikací a přebytkem arogance. Tuto myšlenku by měl mít stráţce na paměti, neţ začne pomocí konkrétních technik profesní obrany, fyzicky řešit některé situace, které ve finále, ani nemusí skončit fyzickým střetem. Samozřejmě můţe narazit na osobu, která nebude jeho verbálním argumentům přístupná. Potom samozřejmě, pokud si to situace vynutí, musí stráţce přistoupit k řešení pomocí technik profesní obrany – v případě, ţe bude napaden klient, nebo pomocí sebeobrany – v případě, ţe bude napaden on sám (v obou případech, se můţe jednat o totoţnou obrannou techniku).

5.1.2.

Omezování přístupu do vozidla Řidič – osobní stráţce přichází s klientem k vozidlu. Stráţce si všiml, ţe o

dveře jejich vozidla je opřený neznámý, pravděpodobně opilý muţ. Stráţce

66

předejde klienta tak, aby byl mezi ním a muţem opřeným o vozidlo. Klient zůstává v pozadí. Opřený muţ má ruce v kapsách (signál pro stráţce, aby zvýšil pozornost, neboť muţ můţe mít v kapse ukrytou zbraň), na příchod stráţce nereaguje. Stráţce jej vyzývá, aby opustil místo u vozidla s tím, ţe potřebují nastoupit. Během hovoru, k muţi opřeném o vozidlo, si stráţce udrţuje bezpečný odstup a stále sleduje jeho ruce (známé pravidlo - ruce zabíjejí). Zjevně opilý muţ na výzvu stráţce nikterak nereaguje. Stráţce se snaţí uchopit muţe za paţi, z důvodu, aby mu začal věnovat pozornost (obr. 15).

Obr. 15. Strážce se snaží komunikovat s mužem blokujícím vstup do vozidla. Úchop za paži má být výzvou, aby muž začal strážci věnovat pozornost (foto autor, 2011).

Pouţití technik profesní obrany, včetně technických obranných prostředků, by v tento okamţik bylo zbytečně invazivní. Stráţce se snaţí situaci vyřešit verbálně. Opilý muţ se náhle snaţí svou pravou uchopit stráţce za klopu bundy (obr. 16). Na základě této reakce, začíná stráţce řešit situaci technikami profesní obrany. Poodstupuje vzad a současně nasazuje muţi páku na prsty, tzv. průlom prstů shora (obr. 17a). Podstatou účinku páky, je pevné uchopení prstů (obr. 17b) a tah vpřed – k sobě, dolu (obr. 18). Stráţce stahuje muţe na zem mimo vozidlo. Na zemi se 67

můţe zběţně pohmatem přesvědčit, ţe uvedený muţ nemá u sebe zbraň, kterou by je mohl ještě ohrozit.

Následně stráţce nastupuje s klientem standardním

způsobem do vozidla a odjíţdí. Během provádění obranné techniky, musí stráţce stále sledovat nejen uvedeného muţe, ale i okolí. Mohlo by se stát, ţe opilý muţ se pouze snaţí odvést stráţcovu pozornost od skutečných útočníků připravených v pozadí.

Obr. 16. Muž u vozidla se náhle snaží svou pravou uchopit strážce za klopu bundy (obr. 16) (foto autor, 2011).

68

Obr. 17a. Páka na prsty, tzv. průlom prstů shora (foto autor, 2011).

Obr. 17b. Páka na prsty, tzv. průlom prstů shora, detailní záběr úchopu prstů (foto autor, 2011).

69

Obr. 18. Po nasazení páky na prsty, strážce provádí úkrok vzad a stahuje muže na zem (foto autor, 2011). Vyhodnocení situace Vzniklou situaci se stráţce snaţil řešit v souladu se zásadami ochrany osob verbální formou. V okamţiku, kdy se muţ pokusil stráţce uchopit za klopu kabátu, je to pro stráţce jednoznačný signál, ţe situaci jiţ musí řešit technikami profesní obrany. V tomto případě je dostatečná, mírnější technika, páky na prsty, která je způsobilá fungovat i na osoby pod vlivem alkoholu. Pouţití technik úderů nebo kopů by v dané situaci bylo nepřiměřené a asi zbytečné. Páka na prsty je dostatečně účinnou technikou, která nemá zraňující účinek. To je, jeden z důvodů proč pouţití této techniky neskýtá budoucí rizika. Během řešené situace je důleţitém, aby stráţce věnoval pozornost i okolí, odkud by mohl přijít eventuální útok na klienta. Aktuální ohroţení klienta v souvislosti s rizikovou situací bylo zanedbatelné. Ohroţení se výrazně netýkalo ani osobního stráţce. Situace byla řešitelná jedním osobním stráţcem, za předpokladu jeho znalosti obranných technik.

70

Popis sebeobranné techniky Průlom prstů shora. Dostatečně účinná neletální sebeobranná technika. Pro řádné provedení je třeba navázat pevný kontakt (úchop) s prsty končetiny, na kterou bude páka prováděna. Úchop provést takovým způsobem, aby umoţňoval páčení. Poté s ústupem a tahem vpřed za současného prolamování prstů shora, strhnout osobu k zemi. Účinek páky je moţné zesílit pomocí druhé ruky obránce. (Jindřich, Müller, 1980). Základní metodické doporučení k řešení uvedené situace Obecná metodika pro osobní stráţce k řešení těchto situací spočívá jako v předchozím případě, ve vyhnutí se nutnosti, řešit je v rámci fyzického konfliktu. Udrţení situace v oblasti prekonfliktní, tedy v oblasti před započetím fyzické agrese je známkou vyspělosti, dostatečného sebevědomí a profesionality osobního stráţce. V okamţiku reálného ohroţení stráţce nebo klienta je však nutné k situaci přistoupit z hlediska profesní obrany a přiměřenou sebeobrannou technikou situaci vyřešit jiţ v zárodku. Přiměřená sebeobranná technika můţe být tasení zbraně a střelba, techniky tvrdých úderů a kopů, ale měkké techniky jako jsou páky nebo tlaky na citlivá místa, záleţí na konkrétní situaci, kterou je potřeba posuzovat individuálně. Během řešené situace si stráţce musí hlídat celé okolí, je vyloučeno, aby svou pozornost soustředil pouze na konkrétní osobu a nevěděl, co se děje v okolí.

Při omezování přístupu k vozidlu, by měl stráţce volit techniky profesní obrany, které budou dostatečné pro splnění cíle. Je více neţ zbytečné provádět techniky úderů nebo kopů tam, kde postačí jednoduchá, ale účinná páka. Samozřejmě za předpokladu, ţe situace není vyvolána jenom proto, aby odvedla stráţcovu pozornost od jiného, skutečného útoku.

71

5.2.

Rizikové situace vzniklé v přímé souvislosti s chráněnou osobou Veškeré situace, které vznikají s jasným účelem poškodit klienta, vzhledem

k tomu, ţe se jedná právě o tuto konkrétní osobu je nutné povaţovat za rizikové situace vzniklé v přímé souvislosti s chráněnou osobou. Objektem útoku bude ve valné většině případů klient. Můţe se stát, ţe se útočník pokusí odstranit osobního stráţce, co by překáţku pro jeho útok. V tom případě, se stane objektem útoku i stráţce. Povaha řešené situace z pohledu osobního stráţce můţe kolidovat mezi rovinou profesní obrany a sebeobrany. Do kategorie rizikových situací, s cíleným ohroţení ochráněné osoby byly zvoleny situace pokrývající typické případy, se kterými se osobní stráţce a jeho klient mohou setkat. Jedná se o situace související s vystupováním z vozidla. Rizikové situace související s vystupováním klienta z vozidla skýtají rizikový potenciál uţ ze své podstaty. Kvalifikovaný útok provedený na vystupujícího klienta je pro stráţce velice těţce řešitelnou situací. V rámci kapitoly byly vytvořeny dvě reálné modelové situace. První situace se zabývá ohroţením klienta neozbrojenou osobou. Ve druhé situaci je nastíněno ohroţení klienta potenciálně ozbrojenou osobou. Jednání stráţce v rámci profesní obrany je zvoleno s přihlédnutím k specifikám profesní obrany osobního stráţce.

5.2 1. Ohrožení klienta neozbrojenou osobou Řidič – osobní stráţce převáţející klienta ve vozidle, zastavil vozidlo a klient se chystá vystoupit z vozidla. Stráţce vypne motor a přejde ke dveřím vozidla, u kterých sedí klient. Klient pod dohledem stráţce vystupuje z vozidla (obr. 19). Stráţce, zamyká dálkovým ovládáním vozidlo, monitoruje okolí a 72

zaujímá standardní pozici za klientem (obr. 20). V okamţiku, kdy stráţce zpozoruje neozbrojenou osobu, jejíţ chování vyhodnotí jako přípravu útoku na klienta, nebo jiţ jako útok, provádí tzv. předstoupení klienta a reaguje na útok. Předstoupení se provádí tím způsobem, ţe stráţce vykročí na úroveň před klienta a dalším krokem jej předstoupí. Současně jednou paţí, kterou nepouţívá ke střelbě, navazuje kontakt s klientem např. za jeho rukáv nebo paţi. (obr. 21a, 21b). Význam tohoto kontaktu spočívá v tom, ţe jím dává klientovi na vědomí, ţe vzniká nestandardní situace, a aby s ním mohl popřípadě manipulovat při potřebě přemístění. Je velmi vhodné, pokud to okolnosti dovolí, s klientem komunikovat o tom, co se děje. Postačí upozornění „pozor“, aby klient soustředil pozornost na vzniklou situaci. V okamţiku, kdy je útočník v zásahové zóně stráţce a zdvihá paţi k útoku provádí, stráţce přímý kop do oblasti útočníkova trupu (obr. 22). Poté co je bezprostřední útok eliminován, stráţce evakuuje klienta na bezpečné místo. Tímto místem můţe být, jak vhodná budova v bezprostředním okolí, tak i klientovo vozidlo, v tom případě by ovšem měl následovat okamţitý odjezd z místa útoku. Jakmile je klient evakuován na bezpečné místo, mimo dosah útočníka, měl by stráţce zavolat na tísňovou linku policie, představit se a oznámit jim skutečnost, ţe byl on, nebo jeho klient napaden útočníkem. Vhodné je uvést místo, čas a popis útočníka. Pokud mezi útokem a oznámením na tísňovou linku policie neuběhne delší doba, je moţné ţe policisté na místě, nebo v jeho okolí jej ještě zastihnou. Pozn. Experimentálně jsem ověřil, ţe dojezdová doba hlídek Policie ČR v Praze, v tzv. širším centru, bývá do 1 min..

73

Obr. 19. Klient za asistence strážce vystupuje z vozidla. Strážce vizuálně monitoruje prostor, odkud není klient chráněn. Strážce pravou rukou drží dílec bundy, aby jej mohl případně odhrnout a rychle tasit zbraň (foto autor, 2011).

Obr. 20. Strážce zaujímá standardní místo vpravo za klientem. Strážce, opět pravou rukou drží dílec bundy, aby jej mohl případně odhrnout a rychle tasit zbraň - zvyk vypěstovaný během mnoha let služby (foto autor, 2011).

74

Obr. 21a. Strážce tzv. předstoupil klienta a postavil se mezi něho a hrozbu – potenciálního útočníka (foto autor, 2011).

Obr. 21b. Strážce tzv. předstoupil klienta a postavil se mezi něho a hrozbu – potenciálního útočníka. Z tohoto pohledu vnímá situaci útočník (foto autor, 2011).

75

Obr. 22. V okamžiku kdy je útočící útočník v zásahové zóně strážce a zdvihá paži k útoku, provádí strážce přímý kop do oblasti útočníkova trupu (foto autor, 2011).

Vyhodnocení Jednání útočníka, musí stráţce řešit pomocí technik profesní obrany. Vhodně zvolená, účinná sebeobranná technika, přímý kop. Umoţňuje stráţci vymezit si bezpečný prostor, ze kterého jej nebo klienta nemůţe neozbrojený útočník

ohrozit.

Jednoduchost

techniky,

minimalizuje

rizika

způsobená

nesprávným provedením. Informování klienta o skutečnosti, ţe se běţná situace vyvíjí nestandardně, je nutné vzhledem k aktivaci jeho pozornosti a spolupráci na řešení situace. Stráţce by měl klienta vţdy dopředu informovat o základních rizikových situacích, které mohou řešit a v souvislosti s tím i o způsobu spolupráce, jaký očekává při jejich řešení. Aktuální ohroţení klienta v souvislosti s rizikovou situací bylo řešitelné jedním osobním stráţcem za předpokladu jeho dostatečné pozornosti a znalosti obranných technik. Reálné ohroţení klienta bylo mírné.

76

Popis techniky profesní obrany Přímý kop. Vhodný kop pro vymezení bezpečného prostoru obránce. Během kopu musí stojná noha stát bezpečně na zemi celou plochou chodidla. Závěr kopu je třeba provést s prudkým výdechem. Při kopu přesahujícím 90° je třeba více zvednout koleno kopající nohy, neţ při komu pod úhlem menším 90°. Zásahovou zónou jsou svislé plochy na těle protivníka. Úderovou plochou je vţdy pata obuvi. Technika je při správném provedení účinná a technicky nenáročná (Müller, 1973). Základní metodické doporučení k řešení uvedené situace Z hlediska zásad osobní ochrany se jedná o špatně vyhodnocené informace týkající se vzniku rizikové situace z důvodu, ţe stráţce musel pouţít fyzické řešení situace pomocí technik profesní obrany. Základní zásadou osobní ochrany je neustálé vyhodnocování rizik a předcházení vzniku rizikových situací. Pro vlastní řešení vzniklé situace je bez významu, zda k ní došlo z důvodu nedostatku informací, kterými stráţce disponoval od klienta, nebo proto, ţe špatně vyhodnotil signály nasvědčující chystanému útoku, či zanedbal základní taktická doporučení pro provádění ochrany osob. Základní metodické doporučení pro osobní stráţce k řešení těchto situací, spočívá v evakuaci klienta. V případě, ţe evakuace - vyhnutí se útoku jiţ není moţné, musí osobní stráţce jednat v mezích profesní obrany. Na přímo hrozící nebo jiţ probíhající útok, musí reagovat dostatečně důrazně, avšak přiměřeně situaci. Z hlediska profesní obrany osobního stráţce je stěţejní skutečnost, ţe útočník by se nikdy neměl dostat přímo ke klientovi. Techniky profesní obrany pouţité stráţcem musí být schopné eliminovat útočníka, současně však musí splňovat legislativní podmínky nutné obrany. V případě probíhajícího nebo hrozícího útoku, nemusí stráţce klást důraz na obranné techniky neokázalé a diskrétní. Účelné jsou techniky, které spolehlivě zamezí útoku v mezích poţadovaných zákonem. Vzhledem k okolnosti, ţe stráţce je pouze jeden a současně vykonává i funkci řidiče, lze úspěšně vyřešit tuto situace pouze za předpokladu, ţe stráţce včas odhalí a reaguje na rizikovou situaci, ovládá techniky profesní obrany a útočník bude pouze jeden a neozbrojen střelnou zbraní.

77

V případě, ţe je klient aktuálně ohroţen jednáním útočníka, jiţ není vhodné, aby se stráţce snaţil vzniklou situaci řešit verbálně. V tuto chvíli musí pouţít techniky profesní obrany způsobilé eliminovat útok v co nejkratším čase. Během obranného jednání stráţce musí celou dobu sledovat své okolí a nevázat se pouze na útočníka.

5.2.2. Ohrožení klienta, potenciálně ozbrojeným útočníkem. Řidič – osobní stráţce převáţející klienta ve vozidle, zastavil vozidlo a klient se chystá vystoupit z vozidla. Stráţce vypne motor a přejde ke dveřím vozidla, u kterých sedí klient. Klient pod dohledem stráţce vystupuje (obr. 19). Stráţce, zamyká dálkovým ovládáním vozidlo, monitoruje okolí a zaujímá standardní pozici za klientem (obr. 20). V okamţiku, kdy stráţce zpozoruje osobu, přicházející ke klientovi, z jejíhoţ chování vyvozuje, vzhledem k jejímu verbálnímu projevu (nadává klientovi a hrozí mu zabitím), ţe hrozí potenciálně riziková situace. Provádí tzv. předstoupení klienta s jeho upozorněním na hrozící nebezpečí a je připraven reagovat na útok (obr. 21a, 21b). Útočník v ten okamţik kříţem sahá svou pravou rukou do vnitřní části bundy, přičemţ není zřejmé z jakého důvodu. Pro stráţce musí být tento pohyb jednoznačným signálem zvýšeného rizika. Adekvátním řešením je tasit svou zbraň a následně slovně útočníka vyzvat, ať pomalu vyndá ruku z bundy (obr. 22). Pokud by útočník měl v ruce zbraň, kterou by namířil na stráţce, potaţmo na klienta, nezbylo by stráţci nic jiného, neţ střílet jako první. Pokud útočník ruku z bundy vyndal, ale stráţce má stále podezření, ţe má u sebe zbraň, musí evakuovat klienta, do nejbliţšího bezpečného prostoru. Během evakuace je nevyhnutelné, aby stráţce byl po celou dobu čelem k útočníkovi se zbraní v pohotovostní poloze. Klient je během evakuace kryt tělem stráţce (obr. 21b). V případě, ţe by stráţce čekal na tasení své zbraně, aţ do doby, kdy palnou zbraň uvidí v ruce útočníka, neměl by jiţ šanci situaci jiným způsobem řešit. V okamţiku, kdy je klient na bezpečném místě mimo dosah útočníka, měl by stráţce zavolat na tísňovou linku policie, představit se a oznámit jim skutečnost, ţe byl on, nebo jeho klient napaden útočníkem ozbrojeným palnou 78

zbraní. Vhodné je uvést místo, čas a popis útočníka. Pokud mezi útokem a oznámením na tísňovou linku policie neuběhne delší doba, je moţné, ţe policisté na místě, nebo v jeho okolí jej ještě zastihnou. Pozn. Experimentálně jsem ověřil, ţe dojezdová doba hlídek Policie ČR v Praze, v tzv. širším centru bývá do 1 min.

Obr. 22. Útočník, který vyhrožuje klientovi zabitím a současně si sahá pod bundu, musí být strážcem vyhodnocen jako vysoce rizikový, tasení zbraně strážcem je rozhodně adekvátní odpověď.

Vyhodnocení Pokud útočník slovně vyhroţuje klientovi zabitím a tuto výhruţku doplní pohybem paţe do bundy na místo, kde bývá nošena palná zbraň, je zcela odůvodněné tasení zbraně ze strany osobního stráţce. Přesto, ţe útočník nemusí sahat po zbrani, je v současné době mezi námi mnoho lidí, kteří střelnou zbraň nosí, a mezi nimi i část, která je ochotna ji pouţít. Stráţce musí počítat právě s touto alternativou a být připraven na její řešení. V případě, ţe by zaváhal a čekal na to, aţ uvidí, pro co vlastně útočník sahal, můţe být pozdě na jakoukoliv ochranu. Vzhledem k reakční době, která musí proběhnout, aby mohl stráţce

79

reagovat, není moţné, aby tasil zbraň a úspěšně ji pouţil v okamţiku, kdy na něho, potaţmo klienta uţ útočník míří v horším případě i střílí. Řešení takto vyhrocené situace by bylo spíše dílem náhody, ne zodpovědného přístupu k osobní ochraně. Situaci stráţce musí řešit pomocí technik profesní obrany, s pouţitím zbraně. Jakýkoliv jiný postup by v případě, ţe útočník vytáhne palnou zbraň, nechával na jeho straně nepřiměřenou a neopodstatněnou výhodu. Aktuální ohroţení klienta v souvislosti s rizikovou situací bylo řešitelné jedním osobním stráţcem za předpokladu jeho dostatečné pozornosti a znalosti obranných technik. V případě, ţe by útočník byl ozbrojen palnou zbraní, byl odhodlán ji pouţít, nepoutal na sebe pozornost (verbálním projevem) a tzv. nesignalizoval pouţití zbraně, není tato situace v ţádném případě řešitelná jedním osobním stráţce. Popis techniky profesní obrany. Technika předstupování klienta a tasení zbraně proti hrozbě útočníka se v různých modifikacích provádí ve většině sfér osobní ochrany bez rozdílu, zda se jedná o soukromou nebo státní sféru. Předstoupení před chráněnou osobu je moţné provádět ve statické poloze, ale i za pohybu. Princip spočívá v přesunu stráţce (krokem ve statické poloze, zrychlením kroku v pohybu) na úroveň chráněné osoby a následným úkrokem před ní. Během předstoupení si stráţce pomáhá paţí, kterou nedrţí zbraň a ramenem vytvořit prostor před klientem. Paţí, která stráţci vymezovala prostor, uchopí chráněnou osobu za rukáv, nebo paţi a tzv. ji nabalí na sebe. Toto nabalení mu umoţní s schráněnou osobou lépe manipulovat např. při přesunu, pod palbou, na bezpečné místo. Součástí předstoupení bývá tasení zbraně stráţcem a letmé zamíření směrem k útočníkovi. Předstoupení provedené odlišným způsobem uvádí Mádl (2000), který jej nazývá pokročilým způsobem skládání chráněné osoby. Stráţce při zpozorování nebezpečí, které přichází zepředu, vytahuje zbraň a míří zpoza klienta. Současně, loktem paţe, ve které drţí zbraň, jej stahuje dozadu za sebe. Při této akci můţe klientovi i nastavit koleno a celým pohybem se současnou palbou jej stahovat k zemi a zakrýt polovičním zalehnutím nebo zasednutím 80

Metodické doporučení k řešení specifikované situace. Při, byť i potenciálním ohroţení klienta palnou zbraní, se automaticky předpokládá, ţe jej stráţce bude krýt vlastním tělem, nebo se bude snaţit jiným způsobem eliminovat moţnost zásahu klienta střelbou. Mezi varianty patří strţení klienta na zem a jeho následné přikrytí vlastním tělem (Mádl,2000), nebo technika kříţového uchopení klienta za rameno a jeho vychýlení rotací, čímţ se dostane mimo předpokládanou dráhu střelby. Vhodnost tzv. krycích technik je závislá jednak na osobě klienta a jednak na ochotě stráţce vstoupit do dráhy eventuální střely. Hrozba pouţití zbraně stráţcem, jako odpověď na eventuelní pouţití palné zbraně útočníkem, se jeví jako jediné vhodné řešení. Připravit se o výhodu, moţnosti pouţít důraznějších, nebo alespoň vyrovnaných obranných prostředků (zbraň) vůči útočníkovi, který můţe mít připraven k útoku, jak teleskopický obušek, tak chladnou zbraň či stejně jako stráţce palnou zbraň, je

krajně

nezodpovědné. Dalším důleţitým okamţikem v případě ţe, riziko stále nepominulo je evakuace klienta. Je zcela vyloučeno, aby se stráţce při evakuaci klienta do bezpečného prostoru, otočil zády

k útočníkovi

a s pohledem upřeným

k bezpečnému prostoru, tam utíkal s klientem. Stálý oční kontakt s útočníkem je nevyhnutelný, je pouze na stráţci a na konkrétní situaci, zda bude ustupovat s klientem za svými zády, nebo provede staţení se krytím klienta přední částí těla s hlavou vytočenou k útočníkovi. Obě varianty jsou moţné i v případě, ţe by stráţce prováděl evakuaci klienta pod tzv. krycí palbou. Stráţce ještě nesmí zapomínat udrţovat kontakt s klientem, ideálně haptický kontakt za paţi, nebo za oděv. V případě evakuace klienta, je ještě jedna velice důleţitá okolnost, na kterou začínající osobní stráţci zapomínají, a to je komunikace s klientem. Je třeba si uvědomit, ţe samotná hrozba potenciálního ohroţení střelnou zbraní je pro necvičeného klienta silným emocionálním rozrušením, v jehoţ důsledku se můţe začít chovat iracionálně. Ať uţ bude paralyzován a neschopný pohybu, či bude mít tendenci provádět nesmyslné pohyby, nebo nebude schopen vůbec

81

vyhodnotit situaci. Z toho důvodu musí stráţce dávat jasné srozumitelné povely a ještě jej tlakem nebo tahem paţe směrovat k místu ústupu. Popisovaná situace je velmi riziková, její řešení jedním osobním stráţcem je moţné pouze za předpokladu, malé profesionality a připravenosti útočníka a značné profesionality stráţce, který včas odhalí a reaguje na rizikovou situaci a je vybaven palnou zbraní, kterou je schopen patřičně ovládat i v rámci stresové situace. Vyřešení popisované situace jedním osobním stráţcem, v případě odhodlaného útočníka, bude spíše dílem náhody, přející připraveným, neţ důsledkem kvalitního výcviku osobního stráţce. Veškeré rizikové situace vznikající v přímé souvislosti s chráněnou osobou jsou situacemi, na jejichţ řešení by se uţ mělo podílet více osobních stráţců. Pokud má stráţce hodnověrné indicie, ţe jeho klient je konkrétně ohroţen. Neměl by v tomto případě přistoupit na variantu jednoho osobního stráţce. I velice schopný osobní stráţce nemůţe zabránit odhodlanému a připravenému útoku na klienta. Pokud se klient nenechá přesvědčit, aby v tomto případě přijal více stráţců, bude ohroţen nejen ţivot klienta, ale i stráţce.

82

Závěr Diplomová práce pojednává o problematice osobních stráţců s ohledem na jejich moţnosti řešení rizikových situací vzniklých v souvislosti s pouţíváním automobilu v procesu osobní ochrany.

Práce je pojata takovým způsobem, aby

poskytla kvalifikovaný vhled do profese soukromých osobních stráţců, vykonávané v podmínkách v zohledňujících specifika České republiky. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Kapitoly jsou členěny s logickou posloupností, směřující k naplnění cíle diplomové práce a k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy stanovené v Úvodu práce. Teoretická část přináší základní informace týkající se problematiky osobní ochrany a pojednává o konkrétních osobnostních a materiálních předpokladech týkajících se osobního stráţce. Součástí první části je taktéţ specifikace základních situací vznikajících v souvislosti s pouţíváním vozidla v procesu ochrany osob a základní zásady jejich řešení. Poznatky získané kompilací a následnou analýzou, uvedené v teoretické části diplomové práce, poskytují dostatečné východisko pro kvalifikovanou specifikaci a analýzu základních situací profesní obrany, které můţe jeden osobní stráţce řešit v procesu ochrany osob, prováděné v souvislosti s automobilem. Posouzení a vyhodnocení nejvhodnějších technik profesní obrany, vyuţitelných v rámci profesní obrany osobního stráţce při plnění úkolů souvisejících s automobilem, bylo provedeno metodou syntézy poznatků získaných kompilací a následnou analýzou shromáţděného materiálu. Vyhodnocením páté kapitoly (praktické části) diplomové práce byly stanoveny konkrétní, dále uvedená, metodická doporučení, vyuţitelná osobními stráţci, při řešení obdobných situací:

83

Stráţce by si měl vţdy počínat tak, aby se vyhnul nutnosti, řešit rizikovou situaci. Prevence je zlaté pravidlo problematiky ochrany osob. Pokud se stráţce, spolu s klientem mohou dostat z rizikové situace evakuací. Je evakuace ta nejvhodnější technika profesní obrany. Stráţce by měl, pokud není přímo ohroţen klient, udrţet rizikovou situaci ve fázi před vznikem fyzického konfliktu. Takticky vhodná verbální nebo poziční komunikace, mu můţe pomoci udrţet rizikovou situaci ve fázi prekonfliktní. Nemusí vůbec dojít k rizikovému fyzickému střetu mezi stráţcem a potenciálním útočníkem. S hlediska profesní obrany prováděné v rámci ochrany osob, se v tomto případě jedná o nejvhodnější formu řešení potenciální rizikové situace. V případě, ţe si riziková situace ţádá řešení konkrétními technikami profesní obrany a není bezprostředně ohroţeno zdraví nebo ţivot klienta, je vhodné pouţít techniky profesní obrany, nezanechávající zbytečné stopy na těle útočníka. Vhodné jsou různé formy pák nebo tlaků na citlivá místa. Tyto techniky mají ještě další výhody a těmi jsou diskrétnost a neokázalost. Pokud situace spěje do fáze, ţe by mohl být ohroţen, ţivot nebo zdraví stráţce, či klienta (neozbrojeným útočníkem), poţadavek na diskrétnost a neokázalost technik profesní obrany ustupuje do pozadí. V těchto případech musí stráţce pouţít důrazné a okamţitě působící techniky, kterými útočníka eliminuje takovým způsobem, aby je nemohl dále ohrozit. Vhodnými technikami mohou být techniky kopů (přímý kop, kyvadlový kop), které vymezí bezpečný prostor před stráţcem. V okamţiku, kdy je klient ohroţován, útočníkem, který vysílá signály, ţe by mohl být ozbrojen palnou zbraní, musí stráţce počítat právě s touto alternativou a být připraven na její řešení. V případě, ţe by zaváhal a čekal na to, aţ uvidí, čím je vlastně útočník ozbrojen, můţe být pozdě na jakoukoliv ochranu.

Jedinou moţnou reakcí na popsanou situaci je okamţité tasení

vlastní zbraně. Vzhledem k reakční době, která musí proběhnout, aby mohl stráţce reagovat, není moţné, aby tasil zbraň a úspěšně ji pouţil v okamţiku, kdy na něho, potaţmo klienta uţ útočník míří v horším případě i střílí. Řešení

84

takto vyhrocené situace by bylo spíše dílem náhody, ne zodpovědného přístupu k osobní ochraně. Na základě uvedených skutečností, lze zodpovědně konstatovat, ţe v rámci profesní obrany, v procesu řešení rizikových situací, neexistuje jedna nejvhodnější technika vyuţitelná osobní stráţcem. Mohou existovat pouze metodická doporučení, jakými druhovými technikami profesní obrany (kopy, páky, neletální obranné prostředky, zbraň) řešit typově podobné rizikové situace (vyhroţování, útok beze zbraně, ozbrojený útok). Kaţdá se situace je ze své podstaty jiná a konkrétní technika profesní obrany proveditelná v rámci jedné situace, nemusí být v případě totoţné situace řešené za jiných okolností vůbec vhodná. Analýza teoretické a praktické části diplomové práce přináší odpověď na hypotézu zmíněnou v úvodu diplomové práce: “Může jeden osobní strážce úspěšně plnit úkoly ochrany osob v souvislosti s automobilem, v podmínkách České republiky?“ Za předpokladu, ţe ohroţení klienta bude vycházet pouze z obecných hrozeb vyskytujících se v rámci běţného ţivota, můţe jeden osobní stráţce úspěšně plnit úkoly ochrany osob v souvislosti s automobilem, v podmínkách České republiky. Ohroţení klienta způsobené útokem připravených, odhodlaných a náleţitě vybavených útočníků nebo i jednoho útočníka (zbraně, logistické vybavení, zkušenosti, plánovaná akce), bude samozřejmě mimo moţnosti řešení jedním osobním stráţcem. Jeden, byť i vybavený a vycvičení stráţce nemůţe adekvátně reagovat na útok vedený současně více osobami nebo na útok provedený palnou zbraní z dálky. Poznatky a závěry uvedené v diplomové práci mohou být vhodným, relevantním informačním zdrojem pro zájemce o profesi osobního stráţce, neboť tuto profesi popisují z hlediska její skutečné podstaty. Současně uvedené poznatky a závěry odpovídají specifikám České republiky a jsou výsledkem nejen studia odborné literatury, ale praktickými zkušenostmi skutečných osobních stráţců.

85

Seznam použitých zdrojů Literatura: HAVEL, Vladimír. Defenzivní střelba : jak se bránit krátkou palnou zbraní. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1995. 91 s. ISBN 80-206-0463-4. JINDŘICH, Ivan; MÜLLER, Jiří . Příručka sebeochrany : Páky, jejich mechanismus, nácvik a pouţití. Vydání 1. Praha : Naše vojsko, 1980. 259 s. 28053-80. LONSDALE, Mark V. Bodyguard : a practical guide to VIP protection. Los Angeles : S.T.T.U., 1995. 308 s. ISBN 0939235064 MÁDL, Josef. Bodyguard : novodobý Samuraj. 1. vydání. Praha : Hubertlov Bohemia, 2000. 351 s. ISBN 80-902755-3-2. MÜLLER, Jiří, et al. Příručka sebeochrany QS - 1. I. vydání. Praha : Naše vojsko, 1973. 336 s. ISBN 28-061-73. NOVÁK, Jindřich; ŠPIČKA, Ivan. Příručka sebeochrany MC - 1. Bratislava : Akadémia PZ SR , 1994. 245 s. ISBN 80-88751-17-6. Ơ CONNOR, Richard. Bodyguardi : svět ochrany důleţitých osobností. Olomouc : Books, s.r.o., 1999. 192 s. ISBN 80-7242-049-6. ŠÁMAL, Pavel; PÚRY, František; RIZMAN, Stanislav : Trestní zákon. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998, 1347 s. ISBN 80-7179-162-8. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, 2011 s. ISBN 978-80-7400-178-9 THOMPSON, Leroy. Manuál bodyguarda : Profesionální techniky ochrany osob. 1. vydání. Frýdek - Místek : Alpress, s.r.o., 2005. 358 s. ISBN 80-7362-078-2.

Internetové zdroje: DRVOTA, Jiří. Agentura Pinkerton. Český rozhlas : Leonardo [online]. 17.12.2006, 0, [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: . FLAITINGR, Leoš. Rytíři a bojovníci. Nová Akropolis : Zrcadlo kultury [online]. 2003, [cit. 2011-04-16]. Dostupný z WWW: .

86

HALADOVÁ, Olga. Army.cz : Ministerstvo obrany [online]. 22.10.2009 [cit. 2011-04-17]. Zpravodajství. Dostupné z WWW: . KOLOUCH, Alexandr. Římská armáda - Praetoriánská garda. Antika : armáda [online]. 14.10.2004, 0, [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: . NASTOUPIL, Marek. Autoweb [online]. 2.9.2005 [cit. 2011-04-20]. Články o autech. Dostupné z WWW: . Obranné spreje. Střelecká revue [online]. 2002, 6, [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: . Petris [online]. 2001 [cit. 2011-04-20]. Balistické vesty pro skryté nošení. Dostupné z WWW: . Policie.cz [online]. 2010 [cit. 2011-04-16]. Útvar pro ochranu ústavních činitelů. Dostupné z WWW: .

Vysokoškolské kvalifikační práce: MOTL, Radek. Řešení základních obranných situací osobním stráţcem v automobilu [online]. [s.l.], 2010. 72 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Katedra gymnastiky a úpolů. Dostupné z WWW: . NOVÁKOVÁ, Hana. Význam a vyuţití mikroprocesorů jako prvků pro elektronickou ochranu osobních motorových vozidel. Zlín, 2006. bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky. Dostupné z WWW: http://dspace.knihovna.utb.cz/bitstream/handle/10563/1807/nováková_2006_bp.p df?sequence=1

Legislativní dokumenty: Česko. Zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2001, 2001, 56, 137, s. 3386-3392. Dostupný také z WWW: .zákon 273/2008 Sb. 87

Česko. Zákon ze dne 2. října 1991 o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, 87, s. 2122-2160. Dostupný také z WWW: .

88

Resumé Diplomová práce pojednává o přípravě osobního stráţce na řešení situací profesní obrany, vzniklých v souvislosti s pouţíváním automobilu. Cílem práce, je seznámit s problematikou přípravy jednoho osobního stráţce na situace profesní obrany. Zhodnotit, zda je v podmínkách České republiky, jeden osobní stráţce schopen plnit úkoly vyplývající z jeho profese a na konkrétních rizikových situacích demonstrovat jejich úspěšné řešení. Při zpracování práce byly pouţity metody kompilace dostupných relevantních informací, jejich analýzy a následné syntézy, s důrazem na splnění poţadavků, kladených na cíle diplomové práce. Výsledkem práce je specifikace základních podmínek nutných, pro úspěšný výkon osobní ochrany, realizované v soukromém sektoru v podmínkách České republiky. Analýza základních rizikových situací souvisejících s vyuţíváním automobilu. Posouzení a vyhodnocení vhodných technik profesní obrany, realizovaných osobním stráţcem při řešení těchto situací. Diplomová práce by měla zájemce o profesi osobního stráţce,

seznámit

s problematikou osobní ochrany a ukázat moţnosti řešení rizikových situací technikami profesní obrany, s přihlédnutím ke specifikám této profese a podmínkám České republiky.

89

Resumé The dissertation is about preparing bodyguard to solve situations of profession defenses, in connection with using car. The dissertation is oriented to identification with problems of the preparing one bodyguard to the situation of profession defenses. To determinate, if one bodyguard is able to complete the missions resulting from his profession and demonstrate successful resolution of concrete risk situations in conditions of the Czech Republic. There were used methods of compilation available relevant information, theirs analysis and synthesis, in the dissertation. There were focused on performance requirements of the dissertation. The result of the dissertation is specifications of primary conditions, which are necessary for successful service of bodyguards, realized in private sector in conditions of the Czech Republic.

The analysis of primary risk situation

connected with exploitation car. The Appreciation and the evaluation of the technics of profession defenses are realized by bodyguard during solving these situations. The dissertation should to apprise interested persons about profession the bodyguard with problems of personal protection and to show the possibilities of solving risk situation of the technics of profession defenses, with consideration to specificities of these profession and conditions in the Czech Republic.

90

91