Vydání 7. • červenEC 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Rozhovor:
Karel Hegner, Lubomír Glos
2
smile úvodník
smile dobrůtkárna
Drazí přátelé, léto klepe na dveře a s ním i spousta skvělých aktivit a akcí. Proto vás chceme pozvat na Letní otevřené sklepy do neoveských sklepních uliček. Věřte, že to bude stát za to. Taky se vám chceme pochlubit, že ve spolupráci se Studiem hedvábné péče z Břeclavi poskytneme tak trochu esoterické zázemí plné zážitků a dobrodružství našim dětem z Dětského domova Hodonín skoro na týden! Nejenom, že si užijí pobyt v léčivé pyramidě, vyšlápnou si „Bosou nohou“ ze Schrattenbergu do Valtic, pomůžou s koníky na ranči Podluží, omrknou rybáře, provětrají kola na Soutok, ale budeme i kolektivně vařit a grilovat. Dostali jsme pozvání i na letiště do Kunovic, tak uvidíme, jak to za těch pár dní stihneme... Bude to zážitek i pro nás, jak zvládnout víc než desítku dětí od tří do 18 let! Naštěstí na nás dohlédnou vychovatelé z domova . Jestli se chcete připojit nápadem či jinak, budeme samozřejmě rádi a vděčni. Mějte krásný červenec a nezapomeňte se 5.7. stavit na vínečko do Moravské Vaše Smile by horse
Pyramida Studia Hedvábné péče v Moravské Nové Vsi
Tentokrát bez receptu, ale zato s vřelým doporučením – navštivte rodinný pivovar v Moravském Žižkově! Mooooc dobré pivečko přímo od zdroje. A vždy nějaký speciálek k tomu, o kuchyni ani nemluvě http://www.pivovar.in/
smile Srdcaři U koníků proběhla velmi milá brigáda. Ruku k dílu přiložili naši kamarádi – světe, drž se – z hospody! Milí přátelé, kteří s koníky nemají v podstatě nic společného. Mají „jenom“ dobrá srdce. Z celého srdce děkujeme Irči a jejím dětem, Alči, Jance, Mirkovi, Liborovi, Martinovi, Markovi a Ivanovi.
3
smile Povídání
Povídání habrové Dobrý den. Jaro se nás usmívá ze všech stran, přijde léto, podzim a pak se zima zeptá... A my v klidu otočíme kolečkem a zapne se plynový kotel... nebo si spokojeně přihodíme do krbu habrové polínko. Habr je strom, který v lese rozhodně nepřehlédneme, ačkoli je vzrůstem menší než například dub, jasan nebo buk, ve skutečnosti je to pořádný „tvrďák“. Ale o tom až za chvilku. Habr nás na první pohled upoutá nádherně hladkou šedočernou kůrou, kterou si strom ponechává i do vysokého věku. Někdo si jej občas splete s bukem. Dorůstá do výšky kolem 25 metrů a nepatří mezi dlouhověké stromy, žije zhruba do 150 let. Kmen má svalcovitý, když se jej dotknete, opravdu se vám může zdát, že hladíte zatnutý sval. Habr je vůbec zvláštní strom. Můžeme jej potkat jako normální jednokmenný strom, ale protože velmi dobře snáší sestříhávání, vysazuje se také jako živý plot, a zůstává tak v keřové podobě. Do třetice jej lze vidět růst i ve formě tzv. pařeziny. Habr se odpradávna využíval jako palivové dřevo. Stromy se pokácely, z pařezů vyrazily nové výhony a ty se po určitém čase opět vytěžily. A tak to šlo stále dokola. Typický pařezinový les s převahou habru nalezneme na Pálavě, na jejím severozápadním svahu. Z jednoho pařezu vyrůstají tři nebo i pět kmínků. Habr kvete před rašením listů, listy jsou střídavé, podlouhle oválné, zašpičatělé, dvakrát pilovité. Plodem je malý oříšek (k jídlu ale není), usazený v trojlaločném křidélku, které mu umožňuje rozlétnout se do světa a najít vhodné místo k vyklíčení. Habr je v lese důležitá zápojná dřevina, opadem svého listí se vydatně podílí na tvorbě humusu a zkvalitňování půdy. Tak jako snad všechny stromy, keře a byliny, i habr se používal v lidovém lékařství. Trojlistý obal jeho plodu se využíval k tzv. vyčištění krve a proti ledvinovým kamenům. Jeho kůrou se barvila vlna. Dnes už se pro léčebné účely nesbírá, ale to neznamená, že to nemůžete zkusit, habr je strom naprosto netoxický, a když už tak budete bloumat po lese, můžete se kochat nejen jeho krásou. Habr je opravdu pořádný tvrďák, z našich stromů má nejtvrdší dřevo a zároveň dřevo nejvýhřevnější, proto je odpradávna tak oblíben. Jeho dřevo nás zahřeje dokonce dvakrát, dost těžce se štípe už za mokra a za sucha to vůbec stojí za to. Takže o pořádné zapocení rozhodně není nouze. Oproti jiným tvrdým dřevům habrové není vůbec trvanlivé, strom uschlý nastojato i ležící kmen rychle podléhají zkáze. Stačí jedna, dvě sezóny a je po něm. Barva dřeva je šedo až hnědobílá, bez lesku, dobře se lepí a moří, napodoboval se jím eben. Pro svou tvrdost a hustotu je dřevo předurčeno k výrobě různých čepů, klínů, rukojetí, částí i celých těl hoblíků, šroubů a palic, součástek hudebních nástrojů (kladívka klavírů) atd. Soustružník jej ocení, řezbář prokleje. Krásný, elegantní a přitom tvrdý jako kámen, takový je habr. No a příště se podíváme třeba na ty olšové ruce... Vzhůru do lesů a pozdravujte komárky Filip Šumbera
4
smile Rozhovor
Doc. Mgr. Karel Hegner se narodil 5. 12. 1954 ve čtyři hodiny ráno v olomoucké porodnici. Jeho otec, rodák ze Staré Břeclavi, vystudovaný inženýr, byl v Olomouci bankovním úředníkem, maminka pocházející z Čech pod Kosířem (okres Prostějov) pracovala rovněž jako úřednice. Karel Hegner má dvě sestry a dvě děti, dcera vystudovala hru na violu a syn je zemědělským inženýrem. Mládí prožil Karel Hegner s rodiči převážně v Havířově, v roce 1970 začal studovat operní zpěv na Státní konzervatoři v Ostravě a ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po absolutoriu (1981) působil v divadle Radost, navázal spolupráci s Brněnskými madrigalisty, účinkoval ve slavné opeře Chameleon v Huse na provázku, vystupoval v HaDivadle atd. Od roku 1988 po deset let trvala jeho spolupráce s populárním lidovým zpěvákem Jožkou Černým, s nímž natočil mnoho televizních pořadů a hudebních nahrávek; se slováckým folklórem vycestovali taky do USA. Jako oblíbený moderátor uvedl Karel Hegner bezmála dvě stovky hudebních pořadů v České televizi. V současné době také pravidelně účinkuje s cimbálovou muzikou primáše Aleše Smutného a s kapelou Gentleman Band Lednice. Baví ho i spolupráce s vyhlášeným amatérským divadlem v Ořechově u Brna. Po roce 1991 se Karel Hegner plně vložil do výuky zpěvu na Divadelní fakultě JAMU, a to jak činoherců, tak zejména adeptů muzikálového herectví, což se mu úspěšně daří. V roce 2011 se habilitoval na docenta v oboru dramatických umění. Gentleman života, muzikálu i folklóru Karle, fascinuje mne žánrové rozpětí tvých hudebních zájmů – od folklóru přes dechovku k jazzu a muzikálu. Netluče se to navzájem? Snažím se vždy nalézt tu správnou interpretační formu daného žánru. Není to jednoduché a výsledek potvrzují pouze posluchači - zda to je či není přijatelné. Posluchač je vždy tím hlavním arbitrem. Na Divadelní fakultě brněnské JAMU vyučuješ zpěvu studenty muzikálového herectví. Vím, že tě mají v úctě a oblibě a že dokonce vzniká odborná práce o metodě tvé výuky. Prozradíš nám, v čem vězí její tajemství? To tajemstvím se snad nikdy ani já sám nedozvím, ale mým hlavním mottem je přirozenost pěveckého, a samozřejmě také mluvního projevu. Snad všichni oceňujeme všechno, co je přirozené, nenásilné a člověku blízké. A faleš dokáže odhalit téměř každý z nás. Velkou výhodu mají ti, kteří tu přirozenost projevu nemusí hledat, ale je jim dána do vínku: lidově tomu říkáme talent. Můžeš jmenovat několik absolventů, kteří dělají
5
smile rozhovor
radost tobě i divákům? Je pravda, že radost mi dělají všichni naši absolventi, i když jsem se přímo nepodílel na jejich rozvoji. Byl jsem ovšem součástí komise, která rozhodovala o jejich přijetí na JAMU, a většinou jsme si potvrdili, že náš výběr byl správný. A tak fandím dnes již slavným osobnostem, jejichž růst jsme sledovali během jejich studia na naší vysoké škole. Patří mezi ně například Roman Vojtek, Alenka Antalová, Jitka Čvančarová, Helenka Dvořáková, Petr Štěpán, Robert Jícha, Vendulka Příhodová a další . Všechno ti padne: džínsy stejně jako lidový kroj nebo žaket, viděl jsem tě jako „Krále slunce“ Ludvíka XIV., určitě ti slušela i vojenská uniforma. K šarmu presidenta Masaryka ti chybí už jen jízda na koni. Zkoušel jsi to? Na koni jsem do loňského roku nikdy neseděl, natož abych cválal. Ale při natáčení malé role v seriálu Znamení koně se mi podařilo na Valašsku přesvědčit jednoho majitele koně, abych si na jeho krasavce mohl sednout, a spatřit tak svět z výšky koňského hřbetu. Krásný pocit, ale respekt. Fotografii přikládám. 1. května jsme tě viděli na pódiu v Moravské Nové Vsi v pořadu s cimbálovou muzikou a orchestrem Melody gentleman. Ale prý tě tady lidi potkávají i jindy…? Ano, je to možné, protože na místním hřbitově jsou pochováni moji rodiče - a má sestra Maruška Benadová v Moravské bydlí. Potkávat mě mohli lidé v těchto končinách již před padesáti lety, kdy jsem rok co rok, každé prázdniny, trávíval léto u tety v Týnci. Ale trochu jsem se změnil a můj vlasový přeliv získal světlejší odstín. Jo, to byly časy. Ptal se Miroslav Plešák
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156 Jeďte s Kosem ! za svým nosem
e-mail:
[email protected], facebook.com/PrincExpres
6
smile Dravci
Raroh velký aneb Dravec nad zlato.... ...a tak přemýšlím nad tím, o kterém dravci vám mám něco pěkného napsat. Existuje jich mnoho druhů, už jsem psala o poštolce, sově, orlovi i luňácích....Chtělo by to něco výjimečného, neboť je to můj desátý článek... hm.....tak který z nich je tak unikátní a vzácný? Je to jasné, tentokrát to bude povídání o rarohu velkém, protože on jím skutečně je. Raroh velký, slovensky sokol rároh, latinsky Falco cherrug je opravdu skvělým lovcem, to mi dá za pravdu snad každý sokolník, který měl tu možnost s ním lovit nebo lovu s ním alespoň přihlížel. Je to velký sokolovitý dravec se světlou hlavou a hnědou svrchní částí, spodní část má světlou, skvrtnitou a má méně výrazný černovous oproti sokolům. Mladí ptáci mají skvrnění na spodku těla jemnější. Má širší křídla a delší rýdovací pera než sokol stěhovavý, proto svoji kořist loví na zemi, ale je schopen lovit i ve vzduchu. Při útočném letu je pomalejší v porovnání se sokolem stěhovavým, chybějící rychlost nahrazuje svou velkou obratností. Zajímavostí je, že dokáže létat i v noci. Sokolnické cvičení rarohů při měsíčním svitu má zcela výjimečné kouzlo. Existuje několik dalších poddruhů rarohů. Jsou rozšířeni od lesostepních oblastí jižního Ruska a Ukrajiny po jihovýchodní Sibiř, sever Mongolska a Čínu a Tibet a na jihu po Irán a centrální Turecko. Malá evropská polupalce je soustředěna do jihovýchodní Evropy. Na území České republiky se ve volné přírodě vyskytuje sporadicky, hnízdí jenom na jižní Moravě, a to v poměrně malém počtu. Z okolních zemí hnízdí nejvíce párů v Maďarsku a na Slovensku, něco málo v Rakousku, pak ještě v Bulharsku, Rumunsku, Chorvatsku a Moldavské republice. Velice ojedinělá hnízdění byla zaznamenána v Polsku a v Německu. Větší část ptáků se na zimu stahuje jižněji, zimují v severozápadní Africe. Hnízdí v listnatých a smíšených lesích, loví v otevřené krajině. V minulosti byl místně potravně vázán na kolonie syslů obecných, slovensky syseľ pasienkový ( Lat. Spermophyllus citellus ), hlavně v době hnízdění. Hnízdo si nestaví , ale využívá hnízda jiných druhů nebo obsazuje skalní a stromové dutiny. Jejich hlavní potravou jsou holubi a v zimě havrani. Obecně loví ptáky do velikosti koroptve a také savce častěji než sokol. Tak asi jako u všech dravců je jeho predátorem člověk. Za potenciální ohrožující faktory lze považovat vyrušování a pronásledování, úhyny na vedeních vysokého napětí a kontaminaci potravních řetězců. A proč je raroh velký tak atraktivním dravcem?... ptáte se. Odpovídám, že kvůli jeho loveckému mistrovství. Samozřejmě to musí být raroh cvičený šikovným sokolníkem. A řeknu vám, že ne každý sokolník chce lovit právě s ním, protože jeho výcvik klade vysoké nároky také na osobnost sokolníka. Když jsem se na lov s rarohem ptala našeho pana ředitele Jiřího Hrotka, odpověděl mi zcela
jednoznačne, cituji: „ Osobně nedám na rarohy jako lovce dopustit, neboť jsem s nimi lovil na Ruzyňském letišti v rámci biologické ochrany letištního prostoru a byli mnohem účinnější než například sokoli stěhovaví nebo jestřábi lesní. Sami přihlížející myslivci prohlásili, že je raroh spolehlivější než brokovnice! Po výstřelech z brokovnice se hejno racků zvedlo, popolétlo o 200 metrů dál a zase si v poklidu sedlo na letištní plochu. Kdežto po vypuštění raroha rackové zmizeli jako pára nad hrncem a objevili se až po několika hodinách. Raroh velký je dravec pozoruhodně inteligentní, který může zpočátku působit dojmem malé dravosti, protože se nevrhá hned po tom, co se hýbe, jako například jestřáb, ale svou kořist si pečlivě vybírá. Když sokolník udělá jakoukoliv chybu při výcviku, hned toho využije ke svému prospěchu,...a tak si sokolník bláhově myslí, že trénuje dravce a zatím raroh cvičí sokolníka! „Tento dravec je vzácný, protože je chytrý, ale i velmi učenlivý. Takže, když je sokolník při práci s ním důsledný, je to dravec k nezaplacení. Dokáže ulovit mnohem větší kořist, než je on sám. Vycvičit ho správně k lovu je asi pro každého sokolníka velká výzva. V arabském světě je mnohem víc používán než u nás, například k lovům dropů v poušti. Dodnes se těší velké oblibě arabských šejků, kteří dobře vytrénovaného raroha umí ohodnotit a „ vyvážit zlatem nebo několika velbloudy“. Jako raritu mohu uvést, že se také v této části světa konají soutěže krásy právě s rarohy. Sokolnictví vzniklo kolem 2000 let před Kristem na území dnešního Kazachstánu a Mongolska a do Evropy se postupně přesunulo přes přední Indii a blízky východ. Do oblastí, kde dnes leží naše krásná vlast, se dostalo vpádem Hunů. Jejich vůdce Attila měl prý na svém štítu vyobrazeného sokola. Do Podunajské nížiny sokolnictví přinesly maďarské kmeny, které hledaly zalétlého sokola Raroha, kterému říkaly Turul – posvátný pták Maďarů. Tento mytologický pták podle legendy ve snu oplodnil princeznu Emeši a jejímu synovi Álmosovi ukázal cestu z asijských stepí až na práh nové domoviny, odkud kočovné kmeny do Karpatské kotliny dovedl Álmosův syn Arpád. Vidíte, jak je vzácný i z hlediska historie?...a pro nás je ctí, že si můžete raroha velkého, i když je jich v naší přírodě jako šafranu a v dálném světě se za něj platí zlatem, prohlédnout u nás v lednickém parku zblízka. Máme jich pět, těší se dobrému zdraví, každý den navolno létají a spolupracují se svými sokolníky. Vy je na našich ukázkách uvidíte také v akci při útoku na kličkujíci kunu, nebo při lovu makety holuba. Naše Emeše je krásná raroží samička a je jenom na Vás, co v ní uvidíte....jestli bájnou princeznu, ohroženého dravce nebo posvátneho Turula. PS: Ráda bych se vám, milí čtenáři, omluvila za novinářskeho šotka, který se objevil v mém minulém článku Zlatooký král a způsobil, že se namísto dekagramů objevily v textu jenom gramy při uvádení váhy kostí a peří. Je to velká chyba, protože se obecně u všech dravců uvádí, že peří, kostra a vnitřnosti tvoří zhruba jednu třetinu celkové hmotnosti. Tak ještě jednou se omlouvám, já už si toho skřítka nějak uhlídám. Andrea Dušinská
7
smile koně
Islandský kůň Island, tento drsný ostrov je kolébkou islandského koně již od 9. století. Po roce 871 n. l. se na tento ostrov přemístili norští vystěhovalci, kteří si na svých lodích přivezli norské poníky a fjordlingy, postupem času se na ostrov začali přivážet koně se Skotska, Irska a ostrova Man. Vesměs všichni tito koně byli spíš malého vzrůstu. Jejich postupným křížením vznikl islandský kůň. Tento kůň patří mezi nejstarší a nejčistší plemena díky obyvatelům ostrova Island, kteří od roku 930 zakázali chov cizích plemen koní, aby zachovali čistou formu islandských koní. Roku 1879 byly poprvé zahájeny v hlavní plemenářské oblasti Skagafjördur vlastní chovné programy islandského koně. Tento chovatelský program byl založen především na kvalitě vysoce hodnocených pěti chodů, kterými se islandský kůň vyznačuje. Islandský kůň byl až do poloviny dvacátého století jediným dopravním prostředkem na ostrově Island. I přes vybudování silnic a zavedení mechanizace si tento malý, leč velmi silný a vytrvalý kůň dokázal zachovat své stálé využití. Odolnost tohoto plemene měla významnou roli před druhou světovou válkou, kdy se začal islandský kůň vyvážet do Británie, aby zde pracoval v uhelných dolech. Život na ostrově Island je jak pro jeho obyvatele, tak pro islandské koně velmi náročný. Časté dešťové srážky, tvrdá zima a nedostatek potravy naučily toto plemeno žít skromně. Díky těmto podmínkám se z něj stal odolný kůň. Islandský kůň není náročné plemeno. Nejčastěji se chová polodivoce pouze na pastvě. Jako doplňkové krmení v nejkrutějších zimních obdobích se na ostrově používá sleď, kterých je na Islandu dostatek. Povaha Islanďana je příjemně klidná. Vyznačuje se ochotou k práci, radostí z pohybu i z přítomnosti člověka. Islandský kůň je, i přes svoji malou postavu a výšku 125 až 134 cm, řazen mezi koně, nikoliv poníky. Hlava islandského koně má velmi hrubé rysy. K poměru těla je delší a dosti těžká. Čelist je mohutná. Krk
je poměrně malý, avšak výborně nesený a zdobený hustou a pevnou hřívou, plece jsou strmé. Hřbet koně je dlouhý, hrudník vždy hluboký. Záď je sice skloněná, ale velmi silná a svalnatá. Nohy jsou u tohoto plemene sice krátké, zato se vyznačují silnými klouby a pevnými kopyty. Ačkoli Islanďan není na pohled ušlechtilý a svou výškou patří pouze do kategorie poníků, jeho perfektní stavba těla umožňuje nošení těžkých nákladů na dlouhé vzdálenosti. Je schopen bez problémů nosit dospělého člověka. V dnešní době je u tohoto malého plemene povoleno 15 typů barev a kombinací, včetně strakáčů pibalda a skewbalda. Na jihu ostrova se nachází hřebčín Kirkjubaer, který svůj chov zaměřuje pouze na chov ryzáků s bílou hřívou a ohonem. Islandští koně jsou všestranným plemenem. Vynikají silou v zápřahu, ale i jezdeckými vlastnostmi. Jak zde již bylo zmíněno, tito koně jsou výjimeční svými pěti chody. Těchto pět chodů představuje krok (fetgangur), klus (brokk), cval
(stökk) a dva typy mimochodu - pomalý skeid a rychlý tölt. Na Islandu lidé milují různé koňské soutěže a přehlídky. V dnešní době je zde více než 40 jezdeckých klubů, které sdružuje Národní asociace spolu se Zemědělskou společností Islandu. Každoročně organizují přehlídky, setkání, svody a klasifikace hřebců islandských koní. V městě Reykjavík se běhají největší rovinové dostihy tohoto plemene. Nejedná se o klasické dostihové závody, nýbrž klusácké dostihy pod sedlem. Plemeno islandského koně bylo u nás poprvé představeno roku 2001 na výstavě Kůň v Pardubicích. Tito malí vytrvalci byli předvedeni německými jezdci z jezdecké školy Lipperhof. Neuvěřitelným číslem bylo, když každý jezdec držel v ruce sklenici plnou napěněného piva, jel velmi rychlým závodním mimochodem a ani jednomu z nich neukápla ani kapka. Zdroj: Konicci.cz Foto Petr Schalek
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309
8
smile Cestopisy
Krásný a tajuplný Island aneb exotika trochu jinak
Úvod: Jsme na Islandu první den. V malém městečku Selfoss je Atlantský oceán na dohled. Je kolem osmé hodiny večer. Prší a fouká silný vítr. Do dřevěné komfortní chatky k nám doléhají útržky moderní hudby, křik a smích. „Co se může dít venku v takovém nečase?“ – vybíhám zvědavě, chráněna stromy a pláštěnkou, po úzké cestičce kousek za kemp. Nastalý výjev je k neuvěření: obrovské, dobře udržované travnaté sportoviště a na něm desítky mladých lidí: dívky hrají fotbal, několik skupin se věnuje atletice a úplně vzadu hoši hrají volejbal. Kašlou na počasí, nefňukají a umí si užívat radosti ze života. Dnes tu budou ještě dlouho, v letních měsících je světlo téměř do půlnoci. Zažívám zvláštní pocit: RESPEKT. Při poznávání mentality ostrovanů se mi pak opakovaně vrací. Proč právě Island? Záleží na tom, jaké máte priority. Je-li to směs zvídavosti, touhy po novém, nebojácnosti z trochy nepohodlí, pak jste vhodní adepti. Nesmí vám být líto peněz a musí sloužit zdraví. Výbava na cestu je
v podstatě jednoduchá – mít hlavně dobré boty a oblečení do deště. Záložní oblečení, nějaké prádlo a hygienické potřeby. Vše ostatní se dá koupit, Islanďané jsou posedlí platební kartou. Cesta. Z Brna do Prahy autobusem Student Agency - moderním a se stevardem. Do Berlína, (berlínské letiště nás zklamalo, měli by si zařídit dotaci z EU, aspoň na ty záchodky…) teď už jiným busem. Odtud už letecky do Keflavíku. V kempu v Selfossu jsme kolem třetí hodiny ráno. Cestou z letiště září nocí jako diamanty v dáli roztroušené skleníky.
9
smile Cestopisy
Poznávání může začít! Po vynikající domácí snídani necítíme únavu a plnými doušky nasáváme vlhký atlantský vzduch. Je začátek srpna, u nás skoro čtyřicítky, tady deset stupňů. Příjemná změna. Svítí slunce a otepluje se. Autobus, do kterého dáváme svá zavazadla, nás pak čeká na různých místech našich procházek. Základní barvy krajiny jsou černá a zelená. Vyvřelé čedičové horniny a na nich tráva, mech a stromy. Zimní nánosy sněhu je drží na nízkém vzrůstu. Kam oko dohlédne, na pastvinách samé ovce a koně. Islandský kůň je zvláštní otužilá sorta, která nemůže žít nikde jinde na světě. Míjíme farmy, vzdálené od sebe desítky kilometrů. Sousedské vztahy mají jinou podobu než u nás: vzájemně si pomáhají, aby přežili. Cestou na jižním pobřeží zahlédneme v dáli vrcholek sopky Hekla a pod světo-
vytryskne pára, bublá bahno. Na černých kamenech se můžeme ohřát. Po výšlapu se koupeme v přírodní laguně s termální vodou, což je soutok horké a chladnější říčky. Paráda! Počasí zase chvíli zlobí, ale já si lebedím na teplém místečku a nic mě nerozhází! Lidé kolem se domlouvají snad všemi světovými jazyky. Přírodní krásy tohoto jedinečného ostrova nelze popsat v krátkém článku. Obdivovali jsme také gejzíry, z nichž největší Strokkur, chrlí vodu každých pět minut až do výše dvaceti metrů. K tomuto unikátnímu prostředí patří stejně zvláštní flóra a fauna. Typickými islandskými ptáky jsou papuchalkové, špatní letci, kteří jsou loveni k přípravě místní pochoutky. Islanďané se živí především lovem ryb. Všelijaké mořské příšery obohacují zdejší jídelníček a připravují je opravdu velmi chutně.
svobodnou matkou je takřka výsadou. Nepodvádějí na daních a hlavně nekradou! Např. ve sklenících je samoobsluha: natrháte si rajčata, zvážíte a požadovaný obnos hodíte do kasičky. Jak by to dopadlo u nás? Všichni obyvatelé by se vešli do města velikosti Brna. Historicky je zajímavý první parlament světa AlÞing, řeč, příbuzná norštině, láme jazyk. Oblékání je moderní, ale praktické, (teplé svetry s norskými vzory), alkohol pijí až přes víkend, mají vynikající zpěváky (Björk), architekty a spisovatele (např. Halldór Laxness, nositel Nob.ceny). Ale to už je na další povídání. Závěr: Jste-li trochu dobrodruzi, s cestou na Island neváhejte. Odměnou vám budou zážitky, na které nezapomenete do konce života!
známou sopkou Eyjafllajökull (kvůli její erupci před několika lety byl dokonce omezen letecký provoz) se projdeme u vodopádu Seljalandsfoss. A další nádherné vodopády: Gljúfrafoss, kaskádovité na řece Skógá vyúsťují v monumentální šedesátimetrový Skógafoss. V němém úžasu pozorujeme tu krásu, řev padající vody je ohlušující. A než se vzpamatujeme, jsme u městečka Vík, kde vstoupíme na černou sopečnou pláž s čedičovou jeskyní. Nedbáme upozornění, že vlny Atlantiku mohou být nebezpečné. Přivalí se taková, že nás nejbližší celé zalije včetně drahé techniky. Jak se hodí teplo v autobuse a náhradní oblečení! Geotermální oblast Landmannalaugar. Pohádkově barevné území na okraji lávového pole, uprostřed divokých hor. Při pěší túře kolem nás každou chvíli
Westmannské ostrovy a pozorování velryb. Několik nás odvážných vyjíždí z ostrova Heymay na nevelké lodi. Uvidíme je? Nadšení sráží vichr a houpání plavidla. Snad v sobě udržíme oběd! Navlékáme se do kombinéz, které oceníme na otevřené palubě. Vypadáme a pohybujeme se jako kosmonauti. Organizátoři zaměřují hejno velryb. Jen ať nevplavou pod tu naši bárku! S výkřiky nadšení pozorujeme asi sedm obrů, předvádějících se v celé kráse. Vyfoukaní a unavení jdeme odpočívat do podpalubí. Zatímco po dvou kinedrylech cítíme sladký útlum, naproti mladí Italové odevzdaně zvrací do sáčků. Inu mořská nemoc se nesmí podceňovat! Islandská mentalita. Místní lidé jsou tolerantní, dobře jazykově vybavení, milí a vstřícní. Milují děti a být
PS: V poslední době i u nás pořád prší, o větru ani nemluvě. Neskuhrám na počasí, s úsměvem sundávám pršiplášť a jdu se projít. Už víte, na koho jsem si vzpomněla? RNDr. Eva Šupinová (
[email protected]) Foto Petr Schalek
10
smile rozhovor
PAN VINAŘ – Lubomír GLOS z Moravské Nové Vsi dukce - Produkce vína výhradně z vlastních vinic - Produkce vína výhradně z produkce hroznů z ČR - Členství ve Svazu vinařů ČR - Inovace ve vinohradnictví - Inovace ve vinařství - Zapojení podniku do výzkumné práce - Hygiena podniku - Zapojení podniku do agroturistiky - Mediální výstupy vinařství - Kvalita marketingové strategie podniku - Kvalita webové prezentace - Koncepčnost rozvoje firmy - Zapojení podniku do spolkové, osvětové a vzdělávací činnosti Na základě bodového hodnocení vybere komise vítěze soutěže Vinařství roku.
Milý pane Glosi, nedávno se vám dostalo prestižního ocenění. Přibližte jej našim čtenářům. Naše vinařství bylo oceněno titulem Vinařství roku v kategorii malé vinařství, které uděluje Svaz vinařů České republiky ve spolupráci s Národním vinařským centrem a Vinařským fondem. Osobně mně byla předána cena Viléma Krause, která se uděluje pro významnou vinařskou osobnost s celoživotním přínosem v oboru vinařství. Podniky soutěžící o titul Vinařství roku vyhodnocuje nezávislá komise odborníků na základě daných kritérií, která jsou přesně stanovena: - Úspěch vinařství v systému Národní soutěže vín a Salonu vín. - Úspěch vinařství na zahraničních soutěžích podporované Vinařským fondem - Účast v aktuálním ročníku Salonu vín ČR - Aktivní účast na některém domácím nebo zahraničním vinařském veletrhu - Zapojení do bioprodukce - Zařazení do systému integrované pro-
Je vůbec nějaké ocenění zadostiučiněním za celoživotní práci? (Nebo co je vám adekvátní odměnou?) Každá pochvala a ocenění člověka potěší a je také velkým zadostiučiněním, že každá důsledná a poctivá práce se vyplácí, i když to mnohdy nepoznáte v peněžence. To ale není podstatné, pokud je to přínosem i pro druhé, kteří mají zájem zkušeností a výsledků práce využít pro pokrok a rozvoj vinařství nejen v naší obci, ale i republice. Já vás pořád vidím jenom pracovat! Jak pan Glos odpočívá? Je potřeba držet se hesla „práce šlechtí člověka“. Musí to však být práce, která vás baví, přináší potěšení, uspokojení a obohacuje člověka. Pokud se chcete odreagovat od neřestí a špinavostí, kterými vás denně zaplavuje televize, rozhlas, noviny a celé dění v našem státě, tak i práce ve vinohradě může být velmi příjemným odpočinkem. Ve vinici máte možnost povykládat si s jednotlivými keři révy, jak se o ně staráte, jestli je dobře ošetřujete a poznáte to na tom, jakou úrodu vám pak přinesou, jestli dobrou nebo malou, jestli krásné zdravé hrozny, nebo špatné, ze kterých dobré víno ani udělat nejde. Jste velmi výrazná, dominantní a upřímná osobnost. Jak to vnímá vinařské okolí?
Absorbuje vaše názory? Je to potřeba brát tak, že lidé jsou různí. Někteří velmi vstřícně přijímají výsledky práce, zkušenosti a rady druhých, jiní si všechno vyslechnou a nakonec si to udělají po svém a je tu ještě skupina, která pro lenost, nebo i neschopnost nezmění své zažité návyky. Za těch 18 let, co mám tu čest, neustále inovujete, zkoumáte, zkoušíte... K čemu jste dospěl? Jaké je teda to nejlepší? Ve všech oborech lidské činnosti se svět vyvíjí a jde stále kupředu. Proto i ve vinařství je velmi důležité sledovat světový vývoj a všechny nové poznatky uplatňovat v našem vinařství a tlačit je stále na vyšší úroveň. Nejde jen o jejich uplatnění, ale i vyzkoušení a přizpůsobení našim podmínkám. Nejsou to jen jednotlivé záležitosti, ale soubor mnoha problémů a opatření, které naše vinohradnictví i vinařství musí řešit. Vzhledem k tomu, že máme náš podnik nasměrovaný na vysokou kvalitu vín, hledáme všechny cesty, jak takového cíle dosáhnout. Z mnoha opatření je potřeba zmínit alespoň některá. Je to zkoušení odrůd doposud u nás nepěstovaných a některých nových odrůd, které by mohly být zajímavé pro naše odběratele. Máme vyšlechtěny dvě povolené odrůdy: Cabernet Moravii a Fratavu, které mají původ v Moravské Nové Vsi. Dále pracujeme na šlechtění nových moštových a stolních odrůd, které by se daly pěstovat s omezenou chemickou ochranou nebo i bez chemie. Postřiky ve vinicích směřujeme k ochraně životního prostředí a při tom k získání co nejkvalitnějších hroznů. Kvalita vína se formuje již ve vinici, a to nás vede ke zvýšení počtu keřů ve výsadbách až na 9000 ks na hektar, při velmi krátkém řezu. Sníží se tím zatížení keřů, které se projeví větší kvalitou vín. Při zpracování hroznů a výrobě vína se snažíme omezit používání povolených přídatných látek, aby tak zůstalo nenapodobitelným přírodním nápojem a nestalo se průmyslovým uniformním výrobkem. Je potřeba mít na paměti, že víno dělají kvasinky a bakterie, a ne vinař. Ten jeho vývoj jen usměrňuje a nesprávným zá-
11
smile Music zone
Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
[email protected] www.smilebyhorse.cz
sahem může i pokazit. K tomu, aby se ve víně projevilo to, co v něm krásného a dobrého je, potřebuje hlavně klid a čas. A pokud mu to vinař nedopřeje, tak se z vína stane jen žbrunda. Je mnoho lidí, kteří mívají problémy s větším množství síry ve vínech. Z toho důvodu omezujeme její používání a zavádíme výrobu vín s minimálním množstvím síry a vyrábíme tak, jak se víno v dřívějších dobách dělalo. Dále je naší snahou prodloužení uchovatelnosti našich vín, jak je to běžné ve vyspělých vinařských státech. A otázka, jaké je to nejlepší – to, které chutná většině a ne jen jednomu, anebo které vinař prohlásí za to nejlepší, často jen proto, aby se ho co nejrychleji zbavil. Na co jste pyšný a na co naopak ne? Moravská Nová Ves nebyla nikdy významnou vinařskou obcí. Tento stav se podařilo změnit spoluprací skupiny zapálených vinařů, kteří usilovnou prací, vzděláváním a prezentací svých vín velkou měrou přispěli k tomu, že se dnes o Moravské Nové Vsi ví. Se 150 hektary vinic, kvalitním vínem, vinařskými akcemi a příjemným prostředím se tak řadí mezi významné obce na Moravě. Za tím vším však stojí spousta dobrovolné a usilovné práce mnoha vinařů a pracovníků, kteří v tomto oboru pracovali. Intenzivní rozvoj vinařství u nás začal po roce 1962, kdy byl založen Československý svaz zahrádkářů. Hlavní podíl na tom mělo školení, přednášky, instruktáže a výstavy vín, které podnítili lidi k výsadbám vinic a stále se zlepšující výrobě vína. Touto činností se získalo také dostatek finančních prostředků na zakoupení usedlosti, kterou si v roce 2003 přivlastnila určitá skupina občanů, z nichž velká část se ani na činnosti spolku nepodílela a dodnes, aniž by jim to bylo nemorální, tento majetek využívá k vlastnímu prospěchu. Velmi prospěšným bylo zde vybudování lisovny hroznů Družstevních sklepů Hodonín, kde vinaři měli možnost prodat vypěstované hrozny a nemuseli je vozit do Velkých Bílovic nebo Mutěnic. Snahou po roce 1990 bylo vybudovat zde vinařské družstvo, které by mohlo těchto nebo dalších objektů využívat na výkup a zpracování hroznů. Že by to bylo prospěšné pro všechny spoluobčany, nedovedli pochopit vedoucí pracovníci zemědělského podniku, kterým byl milejší osobní prospěch než užitek pro obec a naše vinaře. Vysokou úroveň vinařství od roku 2003 se snaží udržovat Vinařský spolek, širokou a intenzivní činností vzdělávací, propagační, kulturní zvyšuje návštěvnost obce. Má tak velký podíl na dobré prezentaci a vysoké úrovni vinařství v Moravské Nové Vsi, a to je také významným přínosem pro všechny spoluobčany. Svým podílem k tomu přispívají i zde vypěstované odrůdy vinné révy a všechny dosažené úspěchy na různých výstavách, jak u nás v republice, tak v zahraniční, a ocenění, která zdejší vinaři za svou úspěšnou anebo prospěšnou činnost získávají. V každé z těchto uvedených činností je část mé iniciativy, nápadů a práce. K tomu, aby dnešní úrovně bylo dosaženo, bylo v každém období důležité získat podporu a spolupráci všech, kteří se do této činnosti měli ochotu zapojit. Je potřeba si uvědomit, kolik různých věcí, statků a vynálezů nám naši předci tady zanechali a my je dnes využíváme. Proto by se měl každý snažit, aby také po něm tady něco užitečného zůstalo, ne jen ostuda, mastný flek a trochu smradu. Co má ve vašem životě hodnotu největší? Člověk je na světě jen jednou. Žije v určitém státě, krajině a místě. Není tu sám, ale i spousta dalších, které je potřeba respektovat. Velmi špatné je, když se někdo uzavře sám do sebe nebo jen pro svou rodinu. To pak neprospívá společnosti, se kterou žije, ani jemu samotnému. Pokud si to člověk všechno uvědomí, najde cesty, jak to změnit. Lidi je možné zařadit zhruba do tří skupin. Jedni, kteří tlačí pokrok kupředu, druzí se jen vezou a třetí většinou jej brzdí. Jestli chceme, abychom žili stále lépe a spokojeni, je potřeba káru pokroku neustále tlačit dopředu. K tomu se snažím směřovat veškeré úsilí, myšlenky, nápady i práci. Věřím, že je to prospěšné nejen pro mne, rodinu , ale i celou společnost. Jestli se někteří chovají, myslí, uvažují jinak, je nutno je také respektovat. Od přírody nejsou všichni lidé stejní, ale jsou také božím stvořením.
Z celého srdce děkujeme:: SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Ranč Podluží
IČ: 29369541 ev.č.: MK ČR E 21411
Redaktor: Regina Lanová
[email protected] tel: +420 725 113 100
tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
... vždy něco navíc! . • slo h y . . i
sy
FSETOV ÉHO TIS KU HAŘSKÉ ZPRACO VÁNÍ
p vy • t i s k o á r zp
je • výroční a d
ZNÍ KNI
a, 697 0 1 Tel.: 518 Kyjov 614 14 GSM E-mail: i brána: 702 291 3 nfo@tis 7 karnaky 34 jov.cz
y
y • kat h i n K a
•
Grafické studio
Digitáln í tisk k ale n d á ř
Havlíčk ova 182 /33
e
A PRECI
• z p rav o
EXKLUZ IVNÍ KVALIT BAREVN A ÉHO O
Ofsetov ý tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs k zpracov é ání
