Přímé propojení. Pomocí aplikace Přímé propojení kabelem lze získat přístup ke sdíleným složkám jiného počítače,

Přímé propojení Přímé propojení kabelem: Pomocí aplikace Přímé propojení kabelem lze získat přístup ke sdíleným složkám jiného počítače, dokonce i když počítač není připojen k síti. Je-li však tento počítač připojen k síti, můžete s jeho pomocí rovněž získat přístup k této síti.

Např. přenosný počítač lze pomocí kabelu propojit s pracovním počítačem a sítí. Nápověda MS - Windows 95

I. Bylo šest hodin odpoledne. Lépe řečeno, bylo šest hodin večer. Byla už tma a pozdní podzimní chlad zalézal za nehty. Larry se táhnul po chodníku domů s dvěma igelitkami plnýma jídla, kterým se ucha napínala tak, že stačilo málo, aby se přetrhla. Pod nohama mu praskalo zažloutlé listí spadlé z okolních dubů. Šel ztěžka a z úst mu stoupala pára, skoro funěl. Při jeho tělesné konstrukci nic neobvyklého. Už dávno se vzdal myšlenky, že díky nějaké kůře nebo aktivnímu sportu, by měl figuru atleta nebo gymnasty. Bylo mu to jedno a smířil se s tím, že už to jinak nebude. Pomalu se valil po chodníku k činžovnímu domu, kde už pár let bydlel. Vstoupil do dveří, udělal pár kroků, vyšel dva schody, vlevo v bok, a kreditní kartou odemknul dveře svého bytu. Špičkami nohou si vyzul boty, vstoupil do bytu a dveře za sebou pomalu zavřel. Uff,

Napsal: Free Wodack 10.2.2002

konečně byl doma. Na čele mu od námahy vyrazily krůpěje potu. Ještě, že bydlel v přízemí. Chodbičkou prošel bokem, protože čelně by ji neprošel. Jeho byt byl dost malý. Skládal se z malé místnosti sloužící jako obývací pokoj a ložnice zároveň, potom z kuchyňky se stolem, dvěmi židlemi, lednicí a linkou, a konečně z chodbičky a sociálního zařízení. Larry vstoupil do kuchyně, upustil tašky a sundal si bundu, kterou přehodil přes židli. Otevřel lednici a začal do ní vybalovat obsah tašek, který neměl nic společného s racionální výživou. Uzené šunka, tlačenka, hotová šiška houskového knedlíku, plechovka s hovězím ve vlastní šťávě, pizza, olivy, atd. Na stůl vedle lednice si odložil malou svačinku: šest obložených chlebíčku zabalených v bílém papíře, vlašský salát v kelímku, čtyři housky a bramborové lupínky se šunkou. Když naházel potraviny do regálů lednice, zavřel ji a otočil se k lince. Zmačkané igelitky položil na vrchol pyramidy přetékajícího odpadkového koše, ze které se vzneslo hejno malých mušek. Vzal mikrovlnou konvici, napustil do ní vodu na kávu a zapnul ji. Do sklenice, kterou nikdy nevymýval, nasypal rozpustnou kávu a čekal až začne voda vřít. Mezi tím vytáhnul ze dřezu, který byl plný špinavého nádobí, ten nejčistší talíř. Došel ke stolu a naskládal na něj chlebíčky. Zamaštěný papír hodil na pyramidu koše. Papír sklouznul a se žuchnutím dopadnul na zem. Rychle, protože se voda už v konvici vařila klokotem, ještě jednou zalovil ve dřezu a vytáhnul lžičku,


kterou pak zabodnul do kelímku s vlašákem. Zalil si a osladil kávu, a pomalu si začal delikatesy přenášet do vedlejšího pokoje. Vchod do pokoje nebyl přímo z kuchyňky, ale z chodbičky. Na pokoji bylo na první pohled patrné, že bydlí dlouho sám. Místnost byla kdysi dávno vybílena. Vedle dveří u delší ze stěn ležela velká tmavá postel s úložným prostorem, která by pojala i dva lidi. Na protější stěně se rozkládal tmavý sektorový nábytek, který mohl být před pěti lety moderním. Skříň, skříňka, stolek, malá knihovna. Už se přesně nedalo určit jakou barvu měl nábytek původně. Když nebyl zaprášený, tak byl děsně upatlaný. Na skříni stály dva květináče se seschlými zažloutlými torzy bývalých květin. Na posteli se válely různé části oblečení spolu s obaly od bonbónů, čokolád, brambůrků a bůh ví, čeho ještě. Podobný svinčík byl i na koberci kolem postele, a na lustru visely ponožky. Jedinou dominantou pokoje byl homeputer. Monitor a klávesnice, se nacházely na stolku, zbývající části byly pod ním. Též už se u něho nedala určit původní barva. Prostě byl tmavý. Homeputer, jak je z názvu patrné byl universální domácí počítač. Vlastně víc než počítač. Byla to televize, rádio, telefon, fax, počítač a ještě spousta dalších zařízení v jednom. Larry obložil postel svou svačinkou, vyhrabal spod oblečení na posteli ovladač a zapnul homeputer do televizního módu. Na obrazovce monitoru se objevila reklama na dovolenou na Kanárských ostrovech, "kterou si můžete objednat a místa rezervovat Napsal: Free Wodack 10.2.2002

pomocí Vašeho homeputeru na adrese hmpt://kanarske.ostrovy ...". Larry přepnul na jiný kanál. Dávali tam dokument o letadlech druhé světové války, což mu celkem vyhovovalo. Natáhnul se na břicho na postel, která pod jeho vahou dlouze a těžce zasténala. Přisunul si talíř s chlebíčky a cpal je do sebe na dvě polknutí. Stejně skončil i vlašák s houskami. Pak rozdělal pytlík s brambůrky a začal je do sebe ládovat nezapomínaje při tom sledovat televizi. Asi tak by strávil celý večer, než by šel ulehnout. Cpal by se, a při tom sledoval nějaké bezduché obrázky. Když mu oči náhodou sklouzly na displej hodin, zmačkal rychle poloprázdný sáček a vymrštil se takovou prudkostí, kterou by u něho nikdo neočekával. Byl ten správný čas, za deset minut sedm. Posadil se na okraj postele tak, aby dosáhnul k homeputeru, a začal horečně něco vyťukávat umaštěnýma prstama do klávesnice. Zmocňovalo se ho napětí a vzrušení. Za chvíli se objevilo na monitoru velkými písmeny: "JSTE SAMI? PŘIJĎTE SI POPOVÍDAT SE SVÝM PŘÍTELEM NEBO PŘÍTELKYNÍ!" spolu s obrázkem šťastně se smějící dvojice, muže a ženy. Z nabídek REGISTRACE, SEZNAMKA,PŘIHLÁSIT zvolil PŘIHLÁSIT. Zadal jméno BYSTROZRAKY a heslo DLOUHY. Tato kombinace mu připadala velice vtipná vzhledem ke své postavě. Na obrazovce se objevil seznam diskusních skupin a jejich účastníků. Netrpělivě listoval seznamem, byl čím dál nervóznější. Je tady! Pocítil obrovskou úlevu a uspokojení, hned se zapojil do diskuzní skupiny:


Bystrozraky: Ahoj, lidi! Jak se máte? Sky: Zdar, Bystrozraku! Máme se dobře zuziak: fafr: a kto? som strasne zvedava marsi: Ahoj všem. Lidičky Chanel: Ahoj Wyky, no nestíham..... fafrndel: ?????? zuziak: wyky:celkom fajn,ked vas vsetkych vidim... zuziak: fafrndel.kto mi tu kavu urobi?? marsi: já chci taky cafíčko řekl Mikeš:) Loreen: Tanita, tu sme si vsetci ozaj rovni. No nie je to fajn? Monique -> Bystrozraky: Jéé, ahóój! Jak jsi měl celý den? To jsem ráda, že jsi tady.

Monique! To bylo to co hledal. Předevčírem se poprvé přihlásil a včera se setkal s Monique. Byla z hlavního města, a byla strašně fajn. Už si včera stačili říci o sobě skoro všechno. Kolik jim je, kde pracují, a spousty dalších věcí. Larry samozřejmě před ní tajil, jak doopravdy vypadá. Buď to zapovídal nebo si něco prostě vymyslel. Larry pracoval v bance jako úředník. Vyřizoval reklamace zákazníků. Ze všech možných koutů státu mu přicházely elektronické zprávy, které musel zpracovat. Každou reklamaci musel prověřit. Na neoprávněné reklamace odepisoval zdůvodnění, proč k té či oné transakci došlo. Při oprávněných reklamacích psal omluvné dopisy a posílal požadavky na opravu do výpočetního střediska. Písemná reklamace byla velká vzácnost. Za svého působení v bance je Larry viděl pouze v archivu. Napsal: Free Wodack 10.2.2002

Monique byla televizní hlasatelkou na statním televizním kanálu. Tento týden měla volno, ale příští už bude zase pracovat a Larry se nemohl dočkat, až si bude prohlédnout na obrazovce. Je svobodná a určitě je krásná.

Bystrozraky -> Monique: Docela to ušlo. Práce mi šla od ruky. Žádný vážný problém se dnes neobjevil. Bystrozraky -> Monique: Celý jsem se těšil, až se s Tebou zase setkám. Monique -> Bystrozraky: Nepovídej! Taky jsem se těšila. Už jsem se tu dost nudila.

Ještě dlouho si spolu vyprávěli své zážitky. S každou větou si byli blíž a blíž. Larry se stal na ní závislý. A když ji poprvé uviděl na televizní obrazovce, myslel, že se pomine. Přistihnul se, jak se prsty dotýká monitoru v místech, kde měla tvář. Byla opravdu krásná. Měla na krátko ostříhané blond vlasy. Jasně modré oči. Její stálý usměv ji zdobil jako drahokam korunovační klenoty. Larry se rozhodnul, že se Monique nesmí nikdy říct, jak vypadá. To by byl konec. On ji nechtěl ztratit, chtěl s ním dopisovat pomocí homeputeru do skonání světa, a mít ji jen pro sebe. Konečně měl něco, na čem mu záleželo. Každý den, když přišel z práce a pak čekával doma, byl stále netrpělivější. Psal jí různé věci. Znali se už opravdu dokonale, ale zatím se nikdy neviděli.

II.


Bylo šest hodin večer. Právě si přivolala výtah, aby vyjela do svého luxusně vybaveného bytu ve druhém patře moderního domu v hlavním městě. Správná čtvrť a krásné vybavení bytu se pro ni postupem času stalo zlatou klecí. Otevřela dveře svou čipovou kartou a vešla do haly. Už dlouho jí tu nikdo nevítal. Její perská kočka se ani nenamáhala přesvědčit, zda se její paní vrátila celá. „Měla jsem si raději pořídit psa," pomyslela Monique. Odkopne lodičky, které byly pro ní pracovní obuví a nesla svůj nákup do lednice. Čerstvá zelenina, exotické ovoce, nízkotučné mléko, sýry a něco málo makrobiotických polotovarů. Stačí je jen dát do nitra mikrovlnné trouby a za pár vteřin byl pokrm hotov. Vysoká vyživovací a nízká kalorická hodnota zaručeny, navíc velké množství vitamínů a esenciálních látek. Za okamžik se bytem rozléhaly tiché tóny Vivaldiho kytarových koncertů a Monique pomalu odložila elegantní šaty od módního návrháře, který ji právě oblékal. Pro ni to však byly jen velice pohodlné montérky. V koupelně si napustila vodu. Hm, ta nová technika je velice příjemná. Domácí počítač napojený na vanu znal její oblíbenou teplotu a složení vody, a tak stačilo přidat jen koupelovou pěnu. Vstoupila do vody, která ji krásně zaplavila a pohladila po unavených údech, a pěna ji uzavřela do své konejšivé náruče. Zavřela oči a nechala se unášet tóny hudby a jemnými vlnkami, které ji obklopovaly.


Po chvíli se pomalu osušila, oblékla si župan, a odešla z koupelny. V hale míjí Eleonoru, která jen měkce zamňouká, aby se připomněla, že dnes ještě nedostala nic dobrého k snědku. Monique minula dveře od ložnice, pracovny a vešla do obývacího pokoje. Tam na speciálním stolku zhotoveném na míru ležel poslední model homeputeru. Zapnula přístroj do TV módu a na monitoru se objevila reklama na dovolenou na Kanárských ostrovech. Lze si ji vybrat, objednat i zaplatit pouhým tiskem několika kláves. Přepíná, Kanárské ostrovy už zná, stejně jako Maledivy, Jižní Ameriku, Mexiko, Aljašku, Nový Zéland, Indii, Jihoafrickou republiku a Arabské emiráty. A všude to bylo stejné, lidé ji poznávali a blahopřáli jí k úspěšné kariéře. Zvedla se a odešla si pro sklenici minerální vody a misku salátu z mořských plodů. Nikdy jí tato jídla moc nechutnala, ale zdravá výživa, která se v posledních letech stala jedním z nejvyznávanějších náboženství, si to žádá . Žádná tučná jídla, vlastně maso vůbec, bílou mouku či plnotučné mléčné výrobky. Jak moc se jí stýskalo po babiččině nedělním koláči se spoustou cukru a lahodným sněhem. Cestou do kuchyně přepnula homeputer do záznamníkového módu.

Bíb: „ Ahoj zlatíčko, tady máma, dnes Ti to v televizi moc slušelo, zavolej nám, kdy přijdeš." Bíb: „Ahoj teto Moni, stýská se mi po Tobě. Přijď už zase k nám." Bíb: „Monique, tady máma, zlato doufám, že pravidelně bereš vitamíny. Právě jsem mluvila s paní Newtonovou a její dceři vypadávají vlasy, prý z nedostatku vitamínu E."


Bíb: „čau sestro, koukej se stavit, chci Ti ukázat svůj nový homeputer. To budeš mrkat, jak ta mašinka šlape." Bíb: „Ahoj Moni, tady Andrea, ozvi se, kdy se sejdeme."

Přešla zpět do obývacího pokoje, odložila misku a sklenici na pracovní desku stolu vedle homeputeru a pohlédla z okna. Celé město bylo tak krásně osvětlené, zadívala se na nebe plné hvězd a přemýšlela, kdy byla naposledy šťastná. Za okamžik potlačila tuto nebezpečnou myšlenku a usedla k homeputeru. Nasadila si sluchátko a mikrofonem a vyťukává na klávesnici telefonní číslo svého bratra. Musela dát dobrou noc své neteři a říci jí, jak moc na ní myslí, a že už se brzy půjdou podívat do zoo na ta nová medvědí miminka. „Ahoj, to jsem já, jak se má moje zlatíčko? Ještě jste ji neuložili, viď? Dáš mi ji na moment? Ahoj miláčku, tady teta Moni, ... ano, mám Tě ráda, ... to víš, že půjdeme, ... ano, podíváme se i na opičky. Jsi hodná holčička? Dobře, tak Ti posílám velkou pusinku a ..." „To jsem já, zastavím se v sobotu kolem druhé, vezmu malou na odpoledne do zoo a vy si můžete s Martou vyrazit třeba do kina. ... Vtipálku, já vím, Pánbůh mi to vynahradí na dětech. Čau." Sundala si sluchátko a přepnula přístroj na jiný program. Viděla svou tvář v předtočeném záznamu. Vypadala profesionálně a soustředěně , jak dlouhou to tak ještě


bude ... Trvalo jí dostat se nahoru. Dokázala to, ale kolik z jejich přítelkyň trávily své dny přípravou polévek a kašiček pro své děti, které se kolem nich batolily. Miloval jejich upatlané prstíčky na své pleti a moderních šatech, jejich obtisky sladkých dlaní na své tváři. Opravdový lidský dotyk bezelstný a plný chuti objevovat nebo obejmout tetičku, která nikdy nezapomněla přinést dárek. Monique vypnula televizní režim a připojila na HMPT-stránku, která se pro ni stala v poslední době čím dál častěji únikem. Na monitoru se objevuje velkými písmeny: „JSTE SAMI? PŘIJĎTE SI POPOVÍDAT SE SVÝM PŘÍTELEM NEBO PŘÍTELKYNÍ!" spolu s obrázkem šťastně se smějící dvojice, muže a ženy. Přihlásila se, zadala heslo ELVÍRA, jméno zůstalo stejné. Kdo by předpokládal, že úspěšná televizní hvězda tráví osamělé večery před obrazovkou homeputeru? Zapojila se do diskuzní skupiny a hledala nějaké známé jméno. Zuziak, Mars, Loreen ani Sky ji nepřitahovala. Bystrozraký! Hmm, známá jméno, a poslala mu tedy zprávu:

Monique -> Bystrozraky: Jéé, ahóój! Jak jsi měl celý den? To jsem ráda, že jsi tady. Bystrozraky -> Monique: Docela to ušlo. Práce mi šla od ruky. Žádný vážný problém se dnes neobjevil. Bystrozraky -> Monique: Celý jsem se těšil, až se s Tebou zase setkám.


Příjemná slova, přesně to potřebovala, to jí chybělo. Někdo, kdo by jí čekal až se vrátí, pro koho by mohla uvařit některý z jídel podle tajných receptů své babičky. Někoho, kdo by ji měl rád. Monique -> Bystrozraky: Nepovídej! Taky jsem se těšila. Už jsem se tu dost nudila.

Byli si velmi blízcí. Cítila, že se mu může svěřit se svými zážitky. Občas se dotkla prsty monitoru, bezděky hladila imaginární tvář, která psala ta krásná slova. Věděla, že mu na ní zaleží. Jeho občasné bezelstné otázky napovídaly, že se do jejího světa nehodí. Ale těch úžasných mužů v oblecích od Armaniho v super rychlých a bezpečných elektromobilech řízených palubním počítačem už poznala dost. Ti všichni milovali jen sami sebe, své obleky, mobily, luxusní byty či vily a samozřejmě svou blond přítelkyni s modrýma očima a ideálními mírami, kterou jim ostatní kolegové v klubu záviděli, protože je znají z televizní obrazovky. Možná i ze svých snů. Monique s Larrym trávily spolu příjemné chvíle a ona se těšila domů. Ano, naučila se svému bytu říkat domov. Někdo tam čekal, i když jen jako depeše na obrazovce homeputeru. Psali si už dlouho, ale nikdy jí nenapsal, jak vypadá. Jednou se její otázce šikovně vyhnul připomínkou na Cyranna de Bergerac či Fantoma opery, za krásnými slovy se skrývá děsivá tvář. Vždy ji dokázal rozesmát ...


III. Napadnul sníh. Ve výlohách se objevily vánoční motivy. Prodávali se kýčovité figurky Santa Klause, který prozpěvoval "Rolničky, rolničky, ...", a další ozdoby typické pro vánoční atmosféru. Na ulici byla spousta spěchajících lidí s balíčky i balíky v rukou. Korunu všemu chaosu dodávali koledy a jiné vánoční zpěvy, které vyhrávaly z reproduktorů u každého obchodu. Larry chodil po městě a vybíral dárek pro Monique. Měl v hlavě přesně představu, co jí koupí, ale zatím mu nic nebylo dost dobré. Spíše se loudal, než spěchal. Lidi kolem sebe vnímal, jak pomatené šílence. Letošní vánoce byly jiné, než kdykoli předtím, a Larryho zaplavila radost. Nasával vánoční ovzduší s purpurou a jeho city se něžně rozplývali nad tou nádherou. Procházel se ještě hodně dlouho, než vešel do jednoho zapadlého starožitnictví, kde našel, co hledal. Starou barokní šperkovnici z leštěného mahagonového dřeva, vykládanou perletí a ještě něčím černým, co nedokázal pojmenoval. Líbila se mu a tak ji koupil. Vrátil se domů z hřejivým pocitem u srdce. O pár dnů později dárek pečlivě zabalil a odeslal poštou. Těšil se z toho, jakou bude mít Monique radost. Časově to naplánoval tak, aby balíček došel těsně před štědrým dnem. A vyšlo mu to. Na ten den skutečně už nikdy nezapomněl. Bylo to dvacátého druhého prosince.


Jako obvykle seděl večer Larry u Homeputeru a čekal, až se Monique připojí do sítě.

Monique -> Bystrozraky: Ahoj ty Rošťáku jeden! Dnes mi přišel balíček. Nevíš o tom náhodu něco? Bystrozraky -> Monique: Ahoj Monique. Já? Jak bych mohl? :))) Monique -> Bystrozraky: Moc hezký dárek. Moc se mi líbí. Děkuji. :-x Bystrozraky -> Monique: Jsem rád, že se Ti líbí. Monique -> Bystrozraky: Ale já pro Tebe nic nemám. Jsem ostuda. Ledaže ... Bystrozraky -> Monique: Co, ledaže ... Monique -> Bystrozraky: Měla bych tu něco, co jsem si chtěla nechat jako překvapení. Bystrozraky -> Monique: Tak jsem s ním, jsem nedočkavý. Monique -> Bystrozraky: Na jaře příštího roku podnikáme takové turné po různých městech. A jednou z našich zastávek je i Tvoje město. Zařídila jsem to. Monique -> Bystrozraky: To jsem ale šikovná holka. Co Ty na to?

Larry byl jak ochrnutý. Odkrvoval se mu mozek, těžkly ruce i nohy a hlavu jako kdyby vůbec neměl. Co teď! Tomu říkám dárek!

Monique -> Bystrozraky: Halóó! Co se děje? Nemáš radost? Bystrozraky -> Monique: To víš, že mám radost.

Larry lhal. Vůbec si nedokázal představit, co bude dělat. Má jí to říci hned?

Bystrozraky -> Monique: Už víš, kdy to bude přesně?


Monique -> Bystrozraky: Nevím to přesně, nemám tu u sebe rozpis, ale je to někdy v půli května.

To měl ještě dost času. Pokusí se s tím něco udělat. Říci ji to nesmí. Ale, co zbývá za varianty. Horečně přemýšlel, potil se a zvedal se mu žaludek. Zbytek konverzace už vnímal jako v tranzu. Na závěr si popřáli šťastné a veselé a ukončili spojení. Když skončil, posadil se postel, vzal si hlavu do dlaní a přemýšlel. Byl zoufalý. To byl jeho konec, o kterém věděl, že jednou musel přijít, přesto ho zastihnul úplně nepřipraveného. Když ulehnul, dlouho se převaloval, než usnul. Druhý den do práce nešel, protože měl celé svátky až do druhého ledna nového roku dovolenou. Zabalil si pár věcí a nějaké drobné dárky do batohu a vyrazil na tranzibus, kterým odjel za svými rodiči, ostatně jako každé vánoční svátky. Celou cestu přemýšlel o Monique a o setkání s ní. Začal pomalu vymýšlet svůj plán. Larry pocházel z vesnice, které měla skoro dva a půl tisíce obyvatel. Tam chodil do školy, tam žili jeho rodiče. Bylo to asi dvě stě padesát kilometrů od města, kde teď bydlel, na úpatí hor. Když odcházel do města zanechal tam spoustu kamarádů, které během svátků rád navštěvoval, protože si pořád měl s nimi, co vyprávět. Většinou zašli do místní hospůdky, kde vzpomínali na rošťárny, které společně prováděli. Bývalo mu vždycky mezi nimi dobře. Téměř si připadal, jako by se nikdy neodstěhoval.


Ve čtyři odpoledne vystoupil z trazibusu na náměstí a spěchal za rodiči. Když zazvonil u dveří, přišla mu otevřít maminka. „To jsou k nám hosti! Kdyby nebyly ty svátky, tak bychom Tě vůbec neviděli. Ty se taky neozveš", vytkala mu, ale byla ráda, že ho vidí. „Ani jsme Tě nečekali." Larry ji vzal lehce za předloktí, nahnul se k ní a políbil ji na tvář. "Ahoj, rád Tě vidím, mami." „Pojď dál. Nemáš hlad?" zeptala se ho starostlivě a zavedla ho do kuchyně. „Sundej si ten batoh a posaď se ke stolu." Larry si sundal batoh, který opřel o stěnu a posadil se. „Ne, díky nemám hlad. Snad později." Matka se otočila a udiveně na něho pohlédla: „Nejsi nemocný. Není Ti něco?" „Ne, jsem v pohodě. Jen prostě nemám hlad," řekl a doufal, že odvrátí podezření a raději se díval do rohu místnosti, aby na něm nic nepoznala. Ale matka věděla své. Znala svého syna moc dobře na to, aby nepoznal, že se něco děje. Přesto na něho nenaléhala, protože věděla, že by to nemělo cenu. Stejně by jí nic neřekl pokud by sám nechtěl. Proto, aby odvedla pozornost, raději řekla: „Táta je na zahradě. Krmí ten drobotinu. Nechceš se na něho podívat?"


„Dobrý nápad," odpověděl s úlevou Larry. Zastavím se za ním, a pak se půjdu podívat za klukama." „Tak běž. A nezapomeň, kdy se máš vrátit domů! Ne aby si tam s nimi byl až do rána!" zavelela s rukama v bok. „Neboj, vždyť mě znáš," pokusil se ji smířlivě uchlácholit. „No, právě!" Larry za sebou zavřel dveře a vyšel na zahradu, kde zastihnul otce, jak dává králíkům do kotců seno. Popřál mu šťastné a veselé, pochválil nové přírůstky a zeptal se, jak se vede. Nic nového se nedozvěděl, tak se rozloučil a šel. Kluky našel tam, kde přepokládal. V oblíbené pivnici. S velkými ovacemi ho přivítali, plácali ho po ramenech a přáli hezké svátky. Posadil se k nim a objednal si pivo. Bylo jako křen, popil se a dal se se svými kamarády do družného hovoru. Probralo se všechno možné. Vzpomínky na klukovská léta, nové vtipy, kdo s kým, jak, kdy, kde a proč. Debatu přerušila až hostinská, která se domáhala zaplacení. Nikomu se nechtělo, ale byly tři ráno. Nezbývalo jim, než se rozejít a zároveň si domluvili další schůzku jejich debatního kroužku.


Larry se doplížil za tmy k rodičům s elegancí baletícího slůněte. Pomaličku a potichoučku se vplížil do hostinského pokoje, kde měl rozestlanou postel, tam se svalil jak špalek a okamžitě usnul. V poledne ho probrala vůně bramboráku linoucí se z kuchyně. Posadil se, zívnul a protřel si oči. Převléknul se, umyl se a opatrně v kročil do kuchyně. Matka si ho velitelsky změřila pohledem, prostřela stůl, nalila do talíře česnečku a spolu s mísou bramboráku ji položila na stůl. Od té doby začali pro Larryho svátky. Odpoledne se nazdobil stromeček. Po slavnostní večeři skládající se bramborového salátu, řízků a zmrzlinového poháru se rozbalovaly dárky a všichni projevovaly nadšení a radost nad tím, co dostávali. Další dny Larry propendloval mezi rodiči a kamarády. Cítil se dobře. Na chvíli zapomněl i na svůj největší osudový problém. Ale nebylo mu dopřáno, aby mu uniknul poslední den v roce. Na Silvestra o půl noci si většina lidí na světě dává své novoroční předsevzetí. Tehdy na Larryho dolehla jeho noční můra. Rozhodnul se že se změní, a že proto udělá vše, co bude v jeho silách. Byl pevně rozhodnutý, že udělá něco, co by od sebe už nikdy nečekal.

IV. Napsal: Free Wodack 10.2.2002

Blížili se vánoce, to míval Monique spoustu práce. Všude po ulicích se valily davy nákupchtivých lidí a slavnostní nálada se jaksi vypařila. Neměla tenhle předvánoční shon ráda, ale snaha udělat radost svým blízkým, které občas nechtíc zanedbávala, ji přesto vždy znovu a znovu nutila dárky, které by je potěšily nejvíce. Letos však vše vnímala trochu jinak. Shon v práci už ji tolik netrápil. Na jaře ji čeká jen turné propagující jeden nový pořad její TV, a pak vyprší její smlouva a ona už, ví, že ji neprodlouží. Rozhodla se změnit svůj život. Když však zprávu o tom psala svému homeputerovému příteli, nevypadalo to, že má radost. Spíše naopak. Byl zmatený a vylekaný, ale to se spraví. Dostala od něho nádherný dárek, barokní šperkovnici, měla ji na nočním stolku a v ní svůj nejcennější předmět. Stařičkou křišťálovou kouli, kterou když zatřepete, tak krásná krajina uvnitř zapadá sněhem. Její sněhová koule. Jak často do ní hleděla, a hledala odpovědi, které nepřicházely. Její mysl se opět vrátila k Larrymu. Ano už zná i jeho jméno, bylo na kartičce, která přišla společně s truhličkou. Měla jej ráda, bez něho si už nedokázala představit svůj život. Byla si jistá, že ji má také rád. Jediné, co ji děsilo, byl pocit, že jí něco skrývá. Doufala však, že po jejich setkání na jaře se vše vyřeší. Už jen pár týdnů, jen přežít ta věčná neupřímná přání všeho dobrého do Nového roku od rivalů a od lidí, kteří si jí jinak ani nevšimnuli. Sama rozeslala přání, která každoročně vyráběla jen několika nejbližším přátelům. Pokusí se je všechny během Napsal: Free Wodack 10.2.2002

svátků navštívit a napravit zameškané chvíle v průběhu roku. Se svým plánem o odchodu se nikomu nesvěřila, ani své nejlepší přítelkyni. Ani Beáta by nepochopila, proč „zahazuje svou slibnou kariéru" kvůli někomu, o kom nemohla na sto procent říci, že existuje. Ale pro ni ano, pro ni existoval. Musel! A už tu byly vánoce. Snad jediným mínusem bylo, že Larry odjel a neměl možnost se připojit do sítě. Moc jí chyběly jejich společné rozhovory i mlčení. S ním bylo krásné i mlčet. Jeho život byl opravdový a její nový život bude stejný. Štědrý den proběhl jako obvykle. Dovezla všechny dárky do domu svých rodičů, kde je po klasickém kaprovi a bramborovém salátě (ovšem bez majonézy samozřejmě) společně s rodiči a bratrovou rodinou rozbalili. Milovala vánoce už jako dítě a milovala je teď znovu, protože věděla, jak dárky vykouzlí v očích její neteře malé jiskrné hvězdičky štěstí. To byl pro ní nejkrásnější okamžik celých svátků, rozzářené oči malé holčičky, která rozbaluje své vánoční dárky v pokoji provoněném jehličím. Maminku potěšila novým parfémem a baby kabelkou od Hermese, tatínek dostal, jako každý rok, svou oblíbenou kolínskou a nějakou novu součástku do svého homeputeru (ještě, že se mohla s výběrem v této oblasti obrátit s důvěrou na svého bratra). Bratrovi a jeho ženě koupila výlet do silvestrovské Paříže, budou spolu sami. Monique pak bude se svou neteří sledovat pohádky a odpočívat.


Malá Karolínka dobře věděla, od koho byla sněhová koule, přesně taková, jakou má teta Moni. Ježíšek přeci nezapomněl. Rozeběhla se k tetičce: „Podívej, podívej, mám stejnou kouzelnou křišťálovou kouzly jako Ty!" To byly kouzelné chvíle. Zbytek svátků utekl ve společnosti přátel, jejich dětí a Karolínky jako voda.

V. První pracovní den nového roku práci nešel hned domů, jako to dělal vždycky. Měl dost času a tak rozhodnul, že se půjde podívat do jednoho fitness centra, jak to tam vypadá. Když se přiblížil k budově, byl slyšet cinkot kovu a kov a steny lidí, z kterých byla slyšet námaha a síla. Otevřel dveře a vstoupil do haly, kde bylo rovnoměrně rozmístěno načiní, různé kladky a stroje, které připomínaly více zařízení mučící, než posilovací. Vůbec netušil k čemu všemu by to mohlo sloužit. V protějším rohu haly byl barový pult, kde se podávaly iontové nápoje a jiné svalosily. Za barem stála dívka, která obsluhovala jednotlivé borce. Někteří byli opravdu úctyhodní. Larry se propletl mezi načiním k baru. V posilovně moc lidí nebylo a celkem si Larryho nevšímali. Měli svého až až. "Dobrý den", oslovil opatrně dívku. "Dobrý den. Co byste si přál?" odpověděla mu dívka s úsměvem. Byla štíhlá a dobře stavěná. Určitě využívala posilovnu, kdy mohla.


Larry na prázdno polknul. "Mám takovou prosbu. Chtěl bych začít chodit k Vám cvičit, ale nevím, jak na to. Myslíte, že by mi tu někdo mohl poradit?" "Dnes tu zrovna trenér není, bude tu až ve středu v tuto dobu", řekla dívka a natočila do sklenice iontový nápoj dalšímu zákazníkovi. "To nevadí, já tu stejně dnes nemám s sebou věci na převlečení. Takže ve středu." Otočil a měl se k odchodu. "Ještě moment! Jaký druh tréninku jste měl na mysli?" Zarazil se. To byla otázka na tělo, ale mohl ji čekal. Znejistěl s rozpaky se zeptal: „Proč to potřebuje vědět?" „Aby Vám už na středu mohl trenér přichystat program a jednotlivé cviky," odvětila mu se samozřejmostí. „Aha. No, víte... Necítím se dobře a chtěl bych trochu shodit," dodal s rozpaky. „Já mu to povím a on Vám to na středu připraví. Jak se jmenujete?" Vzala si tužku a papír, zvedla hlavu a naklonila se k němu, aby lépe slyšela. „Larry. Larry Stone." Dívka si zapsala jeho jméno. „Tak přijďte ve středu ve stejnou dobu. Bude tu trenér, a bude se Vám věnovat." „Děkuji Vám. Nashledanou," řekl zdvořile. „Nashledanou," opětoval pozdrav dívka.


Rychle se otočil, odcházel. Když byl u dveří, zaslechl čísi hlas, jak říká dívce u pultu: „Zase jedno novoroční předsevzetí. Jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží." Když zavíral za sebou dveře, ulevilo se mu. Tak, a první krok měl za sebou. Ten nejdůležitější. Večer se mu poprvé stalo, že se u homeputeru Monique nedočkal. Seděl tam a tupě zíral do monitoru, který na něho mrkal nové a nové řádky. Bylo mu to líto, ale na druhé straně se to stalo poprvé a Monique k tomu mohla různé důvody. Třeba se jí mohlo něco stát, pomyslel jsi Larry. Při této myšlence se otřásl a pokusil se ji raději zahnat. Představoval si, co asi bude dít ve středu až přijde do posilovny. Rozhlédnul se kolem sebe po místnosti. Při pohledu na špínu a nepořádek, kterého obklopovali, jej zamrazilo. Pravý horní roh zdobila pavučina a obrovským pavoukem, který z toho všeho okolo celkem dobře profitoval. Sem přece by mohl Monique nemohl pozvat. To by si mohl rovnou podepsat ortel. Znovu se podíval na zářící monitor. Odpojil se z diskuzní skupiny, spustil si nástroj pro vyhledávaní s síti, ve kterém do kolonky VYHLEDAT zadal SLUŽBY V DOMÁCNOSTI. Za chvíli se mu zobrazil seznam firem s jejich ceníky. Jména podniků ho celkem nezajímala. Nějakou dobu si prohlížel jednotlivé odkazy, a pak vyplnil objednávku. Potřebovalo to tu vymalovat a uklidit. Najednou vstal a sundal z lustru ponožky. Napsal: Free Wodack 10.2.2002

Pokračování příště ...


Přímé propojení. Pomocí aplikace Přímé propojení kabelem lze získat přístup ke sdíleným složkám jiného počítače,

Recommend Documents