Přímé daně EU. Nina Sanandaji Listopad České vydání

Přímé daně EU Nina Sanandaji Listopad 2012 České vydání

Přímé daně EU budou evropským ekonomikám brzdou, nikoliv pomocí Nima Sanandaji, Captus

New Direction – The Foundation for European Reform je eurorealistický think-tank se sídlem v Bruselu, založený na myšlence volného trhu. Je zasvěcený k přeměně Evropské unie. Je přidružený k frakci Evropských konzervativců a reformistů (EKR). New Direction se snaží prosazovat politiky a hodnoty v souladu s Pražskou deklarací EKR z roku 2009, aby pomohl řídit Evropskou unii na vyšší úrovni a aby ovlivňoval názory vlád a klíčových rozhodovatelů členských zemí EU a ostatních. Byl založen v roce 2010 pod patronací baronky Thatcherové, aby zpochybnil převládající ortodoxii EU a podpořil reformní úsilí v Evropě. Klade zvláštní důraz na transatlantické vztahy, vztahy s Indií a ostatními demokraciemi. New Direction nenese žádnou odpovědnost za fakta či názory vyjádřené v této publikaci nebo za jejich následné využití. Veškerou odpovědnost nese autor této publikace. Captus je nezávislý švédský think-tank založený na myšlence volného trhu, který podporuje myšlenky svobody a pravidelně publikuje o celé řadě témat. Nima Sanandaji je člen správní rady Captusu. Napsal sedm knih zabývajících se tématy jako je podnikání, kariérní příležitosti žen a inovace v IT sektoru. Tato publikace byla vydána za  finanční podpory Evropského parlamentu. Evropský parlament neodpovídá za obsah této publikace.

Listopad 2012 České vydání: eStat.cz 2013 ISBN: 978-2-87555-009-5 Vydavatel a držitel autorských práv: New Direction Foundation Rue d‘Arlon 40, 1000 Brusel, Belgie Telefon: +32 2 808 7847 Email: [email protected] www.newdirectionfoundation.org

Strana 4

NEW DIRECTION

Obsah Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2. Daně a snižování dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 3. Daně a ekonomický výstup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 4. Vliv přímých daní EU na ministerstva financí členských zemí EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 5. Vliv daně z letectví na podnikání a zaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 6. Přesun ekonomické aktivity mimo Evropu z důvodu CO2 daní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 7. Přesun finančních transakcí mimo Evropu z důvodu „Tobinových daní“ . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 8. Závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Knihy a studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20



Články v médiích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

NEW DIRECTION

Strana 5

Shrnutí Tak jako je mnoho členských států EU nuceno snížit veřejné výdaje, aby vyrovnaly své rozpočty, vysocí evropští politici navrhují zavést nové přímé daně EU, aby zajistili zvýšení příjmů Evropské unie. Německá a francouzská vláda se spojily na podporu společné daně z finančních transkací. Tato zpráva způsobila pád evropského bankovnictví a burz. Následně přišla v září 2011 Evropská komise s návrhem nové daně z finančních transakcí, navzdory opozici mnohých členských států EU a navzdory skutečnosti, že zbytek světa odolává tomuto evropskému modelu formou globální daně. V říjnu 2012 Evropská komise navrhla, že skupina jedenácti členských států pokročí kupředu společnou daní z finančních transakcí, poté co se nepodařilo dosáhnout dohody se všemi členskými státy. Ostatní oblasti, které byly již dříve vytipovány pro případné zavedení daně EU, jsou: emise oxidu uhličitého, domácí letectví a široká škála finančních aktivit Podle komisaře pro rozpočet Janusze Lewandovského, by tyto daně neměly žádný vliv na ministerstva financí členských zemí EU. Tato studie tvrdí, že nové daně na úrovni EU by významně zatížily křehké evropské ekomoniky, a proto by mělo být od těchto návrhů upuštěno a měl by být zachován současný systém financování EU prostřednictvím příspěvků od členských zemí EU. Toto jsou konkrétní argumenty proti zavedení nových daní na evropské občany:

• Celková daňová zátěž je v mnoha členských státech EU už tak vysoká, že výrazně snižuje pobídky pro práci, vzdělávání a podnikání. Studie Evropské centrální banky zjistila, že 14 zemí EU mají daňové sazby v blízkosti vrcholu Lafferovy křivky, což je bod, za nímž vyšší daně snižují hospodářský výkon natolik, že dochází i  ke  snížení daňových příjmů. Znamená to, že každé další euro vybrané na  daních by mělo na hospodářství velmi výrazný dopad.



•V  šechna odvětví, na která by se měly přímé daně EU vztahovat, jsou vysoce mobilní. Čím více je základ daně mobilní, tím víc příjmů se ztratí, pokud se daň zvyšuje. Důvodem je to, že mobilní daňové základy, jako jsou investice nebo finanční transakce, opouštějí země s vysokými daněmi. I když se jen malá část finančních služeb odstěhuje do center jako je New York nebo Singapur, následky mohou být drastické. Například ve Velké Británii a Irsku představují finanční služby 10% HDP.



• Z avedení některých z  těchto typů daní se v  minulosti prokázalo jako likvidační. Když byla zavedena transakční daň na obchody na burze v roce 1984 ve Švédsku, výsledkem bylo přesunutí velkého objemu obchodů do New Yorku a Londýna. Tato nákladná politika byla opuštěna v roce 1991.



•D  aně z letectví byly nedávno zrušeny po jejich zavedení v Nizozemí a Dánsku, protože měly nepříznivý vliv na jejich hospodářství. Cestující jsou samozřejmě velmi mobilní. Proč by si spotřebitel zvolil let s mezipřistáním v zemi EU s daní z letectví, pokud by měl možnost podobné volby v zemi bez této daně?

Strana 6

NEW DIRECTION

Závěr Výzkumy a zkušenosti ukazují, že nejlepší způsob, jak dosáhnout snížení dluhu, je politika rozhodných a trvalých snížení výdajů a vymanutí hospodářství z dluhů. Zvýšení daní nejenom že nepřispěje ke snížení dluhů, ale bude také překážkou dlouhodobého hospodářského růstu, který nyní čelí hrozbě dalšího poklesu. Zavedení navržených přímých daní v EU by přišlo členské státy EU na vysokou cenu v době, kdy nižší, ne vyšší zdanění je zapotřebí k podpoře růstu v mnohých členských státech EU.

NEW DIRECTION

Strana 7

1. Úvod V době, kdy mnohé členské státy EU chtějí snížit veřejné výdaje, Evropská komise přichází s myšlenkou přímých daní v EU. Plány na zavedení daně v celé EU navrhnul také Herman Van Rompuy, předseda Evropské rady.1 V současné době představují vnitrostátní bezhotovostní převody ze členských států EU drtivou většinu příjmů Unie. 12% příjmů pochází z DPH a cel, ale tyto daně jsou vybírány nepřímo prostřednictvím národních vlád, protože EU v současnosti nemá formální pravomoc k výběru daní.2 Nicméně komisař EU pro rozpočet Janusz Lewandowski se toto snaží změnit. Věří, že je správná doba k zavedení přímých daní EU. Tvrdí, že národním vládám by se ulevilo. Lewandowski řekl, že: „dveře se otevřely, abychom přemýšleli o příjmech, které by si nenárokovala ministerstva financí“. K tomu řekl, že vedoucí představitelé v několika hlavních městech, jako je Berlín, tento záměr podporují.3 Lewandowski přišel s  představou přímých daní EU v srpnu 2010, jež byla zaNejenom že jsou přímé daně EU nepopulární mezi měřena na  emise oxidu uhličitého, finárodními přestaviteli, ale jsou rovněž nesmyslné, nanční transakce a vnitrostátní leteckou protože by poškodily perspektivu hospodářského přepravu, což jsou oblasti, ze kterých by mohla EU zvýšit své příjmy. 4 Během něrozvoje v Evropě. Daně by uškodily volnému kolika hodin poté, co byly Lewandowsképohybu zboží, kapitálu a osob, což je základní pilíř ho poznámky zveřejněny ve Financial Tispolupráce EU. mes Deutschland5, kritizoval tuto myšlenku mluvčí německého ministerstva financí. Zdůvodnil, že „požadavek na  zavedení daně EU je v  rozporu s  pozicí zdůrazněnou německou vládou v  její koaliční smlouvě“6. Lewandowského mluvčí pak poznamenal, že komisař se chystá odjet na cestu po hlavních evropských městech, aby tuto myšlenku prodiskutoval i s národními lídry. Mluvčí dodal, že by byl „překvapen“, pokud by měl někdo námitky.7 Netrvalo však dlouho a ozvala se kritika z dalších členských států EU. Britský ministr financí lord Sassoon vyjádřil názor, že „zdanění je v působnosti členských států a mělo by se stanovit na národní úrovni“, zatímco Pierre Lellouche, francouzský ministr pro evropské záležitosti, řekl, že „tato myšlenka evropské daně je naprosto nemístná“.8 Polsko a Belgie byly jediné země, které otevřeně podpořily novou daň EU, zatímco švédský předseda vlády se připojil ke svému britskému protějšku, k silné opozici vůči přímým daním EU.9 Evropská komise se zřejmě rozhodla zavést daň EU tak či onak. V říjnu 2010 navrhnul evropský komisař pro finanční plánování a rozpočet Algirdas Šemeta ještě další novou daň – tentokrát se zaměřením na finanční činnosti. Spíše než zdanění všech druhů kapitálových pohybů (jakou by daň z finančních transakcí byla), tato daň by měla být vyměřena jen ze zisku a z odměn finančních institucí.10 V létě roku 2011 předseda Evropské komise José Manuel Barroso požadoval, aby větší část rozpočtu EU byla pokrývána z „vlastních zdrojů“, tj. z daní placených přímo do Bruselu. Hlavní důraz byl kladen na finanční sektor. Barroso šel tak daleko, že napadl vlády EU, které se postavily proti těmto opatřením, pro předsudky a Pavlovův reflex.11 V srpnu 2011 změnila německá vláda svůj postoj a spolu s francouzskou vládou podpořila daně z finančních transakcí.12 Tato zpráva způsobila pád evropského bankovnictví a burz cenných papírů.13

Strana 8

NEW DIRECTION

Už před létem 2011 přišla Komise s plánem na zavedení daně EU na CO2 v roce 2013. Nová daň by měla být ve shodě s legislativou, která dává Komisi větší pravomoc nad zdaněním energie a snižuje možnosti členských států EU, aby prováděly svoji vlastní politiku.14 V průběhu roku 2012 tlak na zavedení přímých daní EU pokračoval. Nedávno, v říjnu 2012 Evropská komise navrhla, aby skupina 11 členských zemí pokročila se zavedením společné daně z transakcí. Poté co se nepodařilo získat podporu na zavedení daně v celé EU, přesunula se pozornost směrem do těch částí Unie, kde k tomu není tak velký odpor.15 Jak ukazuje tato zpráva, nejen že jsou přímé daně EU nepopulární u mnoha národních lídrů, ale jsou i nesmyslné, protože by poškodily vyhlídky hospodářského rozvoje v Evropě. Daně by poškodily volný pohyb zboží, kapitálu a osob, což je pilíř spolupráce v EU.

2. Daně a snižování dluhu V současné době sužují členské země EU, jako jsou Řecko, Španělsko a Velká Británie, rekordní úrovně vládního dluhu. Jak se zvyšují míry zadlužení, klesá důvěra investorů ve vládní bonitu. Vzhledem k tomu, že věřitelé požadují vyšší rizikové prémie, dochází k tlaku na zvýšení úrokových sazeb, což zhoršuje dluhovou zátěž. Jak potom mohou evropské národy dosáhnout snížení dluhů? V  nedávné publikaci Evropské centrální banky byla tato problematika rozebrána za  pomocí dat za  období 1985–2009. Vědci identifikovali faktory, které velkou měrou výrazně rozhodují o snížení veřejných dluhů, které byly inciovány v zemích EU. Zjistili, že hlavní snížení veřejných dluhů jsou poháněny „rozhodným a trvalým (spíše než nevýrazným a krátkodobým) úsilím o fiskální konsolidaci zaměřeným na snižování vládních výdajů“ a že „stabilní reálný HDP také zvyšuje pravděpodobnost zásadního snížení zadluženosti“ tím, že napomůže zemím najít jejich cestu ven ze zadlužení.16 Naopak bylo zjištěno, že zvyšování daní „spíše nepřispěje k výraznému a trvalému snížení zadlužení“. Vědci zjistili, že existuje pozitivní zpětná vazba na snižování výdajů, které samo o sobě pomáhá dosáhnout dlouhodobého růstu.17 Další nedávná studie, „Velké změny ve  fiskální politice: Daně versus utráceÚspěšné pokusy o vyrovnání rozpočtu jsou ní“, zkoumá fiskální stimuly a  fiskální založeny téměř výhradně na snížení vládních úpravy v zemích OECD v leteech 1970 až výdajů, zatímco ty neúspěšné značně spoléhají 2007. Studie ukazuje, že fiskální stimuly postavené na  daňových škrtech „s  větší na zvyšování daní. pravděpodobností zvýší růst než ty, které jsou postaveny na  zvyšování výdajů“. Úpravy založené na výdajových škrtech (spíše než na zvyšování daní) spíš snižují dluhy ve srovnání s těmi, založenými na  daňových škrtech. Navíc, úpravy na  výdajové straně s  menší pravděpodobností přispějí k  recesi ve srovnání s úpravami na straně daní.18 Ekomomové v American Enterprise Institut došli k podobným závěrům v analýze 21 OECD zemí za období 37 let. Píší, že „úspěšné pokusy o vyrovnání rozpočtů záleží téměř výhradně na snížení veřejných výdajů, zatímco ty neúspěšné do značné míry závisí na zvyšování daní“.19

NEW DIRECTION

Strana 9

Moderní ekonomická literatura jasně ukazuje, že nejlepší strategií k řešení krize je snižování výdajů spíše než zvyšování daní. Vysoké daně narušují ekonomické chování tím, že vytvoří rozkol mezi nabídkou a poptávkou; transakce, které by se jindy uskutečnily, jsou znehodnoceny uloženou daní. Zejména v otevřených ekonomikách s významnou mobilitou kapitálu vedou vysoké daně ke stagnaci, zatímco příznivá daňová polita může podpořit rychlý růst. Daně mění motivace jednotlivců ke kumulaci kapitálu (jak fyzického, tak v lidské formě) a tím ovlivňují růst sazeb.20 Daně – a zvýšené veřejné výdaje – vytlačují soukromé investice. Na druhou stranu nižší daně podporují soukromé investice.21 Zvláště daně a úroveň veřejných výdajů mají vliv na ekonomické chování v dlouhodobém horizontu jak jednotlivců, tak firem. Pracovní etika a osobní stimuly – snaha o kariérní rozvoj, vysokoškolské vzdělání nebo podnikání – může být ovlivněna daňovými sazbami (v kombinaci s veřejnými prostředky).22 I v krátkodobém horizontu může zvýšení daní vést v ekonomice ke snížení pracovní doby. K tomu může dojít snížením motivací k pracovním přesčasům anebo snížením motivací nezaměstnaných k hledání pracovních příležitostí. Existují však další dopady, které lze očekávat, avšak nejsou zřejmé okamžitě. Fyzická osoba, která podepsala smlouvu a pracuje 40 hodin týdně, ve většině případů smlouvu nezruší, i když dojde ke zvýšení daní. Tento efekt obvykle vyjde najevo, když je obnovována smlouva. Vyšší daně ovlivní zaměstnance a odbory tím, že mají tendenci ke snížení pracovní doby na úkor vyšších mezd. Daně rovněž mohou ovlivnit průměrný věk pro vstup a výstup z trhu práce, což opět potvrzuje vliv na dlouhodobá rozhodnutí jednotlivců. Vzhledem k  tomu, že dopady se projevují v  dlouhodobém horizontu, vykazují studie, ve  kterých jsou různé země porovnávány na základě odlišných daňových politik, větší vliv míry zdanění ve srovnání s krátkodobými studiemi zaměřenými na stejné země.23 Například analýza zaměřená na vývoj v OECD zemích v letech 1956 až 2004 zjistila, že většina změn pracovní doby se dá vysvětlit daňovými sazbami v různých zemích.24 Aby se evropské ekonomiky vymanily z dluhů, musí se vyhnout vysokým daním, které snižují odměnu za práci, vzdělání a podnikání. Nicméně v hledáčku Evropské komise je v současné době snižování daňové konkurenceschopnosti v rámci EU a posílení pravomoci EU ve formě přímých daní. Tyto přístupy nejsou správné, obě tato opatření by vedla k vyšším daňovým sazbám. Tak jako už má řada evropských zemí velmi vysoké daňové zatížení, další zvyšování daní výrazně sníží hospodářskou aktivitu a globální konkurenceschopnost evropských zemí.

3. Daně a ekonomický výstup Na efekt daňových sazeb na daňové výnosy lze nahlížet ze dvou různých perspektiv. Aritmetický efekt jednoduše říká, že když se zvýší daňové sazby, zvýší se stejnou měrou daňové výnosy; pří snížení daňových sazeb to samozřejmě platí stejně. Ekonomický efekt nicméně uznává, že nízké sazby daně mají pozitivní vliv na práci, zaměstnanost a ekonomický výstup. Když se zvyšují daňové sazby, mizí daňová základna kvůli nízkým pobídkám k ekonomické aktivitě. Když je daňové zatížení nízké, dominuje aritmetický efekt: zvýšení daně z příjmů z 5% na 10% pravděpodobně povede ke zdvojnásobení výnosů, protože jednotlivci mají stále silnou motivaci pracovat, pokud si mohou ponechat 90% svých příjmů.

Strana 10

NEW DIRECTION

Pokud se ovšem daň z příjmů zvedne ze 40% na 80%, nedá se čekat zdvojnásobení výnosů, protože tato změna podstatně sníží motivaci pracovat. V případě takovéto změny se mnozí rozhodnou pracovat méně hodin, budou pracovat méně usilovně kvůli rozvoji své kariéry, budou se méně soustřeďovat na studia, která vedou k dobře placeným zaměstnáním v budoucnu – někteří se dokonce rozhodnou pracovat na černém trhu, kde se dá daním zcela vyhnout. Lafferova křivka – pojmenovaná po americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi – říká, že daňové výnosy budou nulové jak při nulové sazbě daně, tak při sazbě daně 100%; důvodem je, že při stoprocentním zdanění nezbývá žádná motivace k práci. Daňová základna – aktivita, která se dá zdanit – je hluboce ovlivněna daněmi. V určitém bodě mezi těmito dvěma extrémy začne být daňová sazba natolik vysoká, že každé další vybrané euro povede k nulové nebo negativní změně v daňových výnosech. Tento bod představuje vrchol teoretické Lafferovy křivky25. Je obtížné kvantifikovat, kde přesně se vrchol Lafferovy křivky nachází. Studie, nedávno publikovaná Evropskou centrální bankou, se pokouší najít tento bod pro národy EU-14. Studie zjistila, že tyto národy mohou zvýšit výnosy z příjmových daní v průměru o 8% a z kapitálových daní o 1% před dosažením vrcholu Lafferovy křivky26. V Dánsku a ve Švédsku – které mají nejvyšší daně z průmyslových národů – bylo zjištěno, že veřejný sektor by mohl ve skutečnosti zvýšit příjmy snížením spíše než zvýšením daní. U výnosů z daně z příjmů se dá očekávat, že je změny v daňových sazbách neovlivní v obou zemích.27 Jak by se měly tyto závěry interpretovat? Cílem ekonomické politiky by neměla být pouze maximalizace daní, protože se tak děje na úkor občanů a firem platících daně. Vrchol Lafferovy křivky přichází, když mají daně velmi významný vliv na ekonomický výstup. Příkladem toho je výzkum, který zkoumal, jak zvýšení daňových sazeb ovlivňuje švédskou ekonomiku, a který prokázal, že na každou dodatečně vybranou švédskou korunu mohou připadat ztráty efektivity až ve výši 1–3 další koruny.28 Abychom ilustrovali efekt daní a Lafferovy křivky předpokládejme, že daně v dané zemi činí 50% a dodatečné zvýšení daní o 1 euro povede ke ztrátám v efektivitě odpovídajícím 2 eurům. Jednoduchý aritmetický efekt je, že bylo vybráno jedno euro navíc. Nicméně protože se ekonomika zmenšila o 2 eura a daňová sazba je 50%, vede to ke snížení daňových výnosů o 1 euro, což vyruší původní navýšení daňových výnosu. Příjmy veřejného sektoru se v tomto případě, který reprezentuje vrchol Lafferovy křivky, nezmění a zároveň vyšší daně podstatně zmenší ekonomický výstup.

Fakt, že ekonomiky EU-14 se nacházejí blízko vrcholu Lafferovy křivky, ukazuje, že dosáhly bodu, kde další zvýšení daní povede k významnému omezení ekonomického výstupu. Je zde dostatečný důvod ke snižování spíše než ke zvyšování daní.

Nyní předpokládejme, že daně jsou místo toho ve  výši 45% a  že dodatečně vybrané 1 euro povede k souvisejícím ztrátám efektivity ve  výši 1,5 eura. Pokud byly daně zvýšeny o 1 euro, výnosy veřejného sektoru se zvýší pouze o 0,325 eura. Je to způsobeno tím, že se ekonomický výstup snížil o 1,5 eura, z čehož 45% odpovídá 0,675 eura.

Pokud by jediným důvodem ekonomické politiky byla maximalizace daní, dalo by se zvýšení daní obhájit. Nicméně je nutno podotknout, že při zvýšení příjmů veřejného sektoru o  0,325 eura přišel soukromý sektor o 1,825 eura (1 euro dodatečného zdanění plus 55% z 1,5 eura, což se rovná 0,825 eura). Zvýšení daní by bylo rozumnou politikou, jen kdyby každé euro vydané veřejným sektorem mělo hodnotu téměř 6 eur vydaných soukromým sektorem.

NEW DIRECTION

Strana 11

Fakt, že ekonomiky EU-14 se nacházejí blízko vrcholu Lafferovy křivky, ukazuje, že dosáhly bodu, kde další zvýšení daní povede k významnému omezení ekonomického výstupu. Je zde dostatečný důvod ke snižování spíše než ke zvyšování daní. Zpráva Evropské centrální banky o Lafferově křivce dochází k závěru, že snížení daní z příjmů v ekonomikách EU-14 by v průměru bylo samofinancováno až do výše 54%. To znamená, že pokud by se daně snížily o 1 euro, klesly by příjmy veřejného sektoru jen o 0,46 euro. Snížení kapitálových daní by bylo samofinancováno ze 79%, což znamená, že snížení daní o  1 euro by vedlo ke  snížení daňových příjmů jen o 0,21 eura. Výzkumníci vysvětlují, že snížení daní není „zadarmo“, ale „podstatná část by byla zaplacena zvýšením výkonnosti ekonomiky v důsledku tohoto snížení daní.“29

Závěr tedy zní, že evropské ekonomiky se nacházejí v bodě, kde snížení daní povede k významnému zvýšení ekonomické výkonnosti, kdežto zvýšení daní by vedlo k významným ztrátám výkonnosti.

Závěr tedy zní, že evropské ekonomiky se nacházejí v bodě, kde snížení daní povede k  významnému zvýšení ekonomické výkonnosti, kdežto zvýšení daní by vedlo k významným ztrátám výkonnosti. Dá se tedy očekávat, že růstový potenciál se sníží, pokud by byly nové přímé daně EU zavedeny navíc ke stávajícím daním.

4. Vliv přímých daní EU na ministerstva financí členských zemí EU Lewandowski prohlásil, že zvažované přímé daně EU „by neměly vliv na ministerstva financí“.30 Je zajímavé, že je důraz kladen na to, jaký vliv to bude mít na ministersva financí (a veřejný sektor), nikoliv na ekonomiku jako celek (včetně privátního sektoru). Je pro Evropskou komisi nepodstatné, jak by byli novými daněmi dotčeni občané a podniky? Komisař by pravděpodobně nepoužil stejnou poznámku, pokud by se snažil o zvýšení současných daní z práce a kapitálu. Tak proč by mělo zůstat bez odezvy, pokud prosazuje přidání dodatečné úrovně zdanění EU? Za prvé, je jasné, že alternativa existuje: členské země EU by vybíraly zvýšené daně namísto EU. Vzhledem k tomu, že alternativa ke zdanění EU je zdanění členskými zeměmi EU, je tvrzení že daně EU „nebudou mít vliv na ministerstva financí“ očividně nepravdivé. Za druhé, jak již bylo zmíněno, daně z kapitálu a práce jsou v mnoha členských zemích EU již tak vysoké, že další jejich zvýšení by bylo za cenu nižší hospodářské produkce.

Zmíněná studie Evropské centrální banky odhaduje, že daně z kapitálu ve 14 zemích EU jsou v průměru 33% a že snížení by bylo financováno z vlastních zdrojů v míře 79%. Jednoduchý výpočet ukazuje, že každé další státem vybrané euro v rámci zvýšených daní by stálo přibližně 2,4 eura v privátním sektoru.31 Toto snížení daňového základu ve svém důsledku sníží daňové příjmy o 0,79 eura za každé navíc vybrané, takže stát v čistém vybral pouze 0,21 eura. Pokud by se měly čisté příjmy zvýšit o 1 euro, musela by se zvýšit daň z kapitálu o 4,8 eura, což by zlikvidovalo bohatství v hodnotě 11,5 eur.32 Zdanění práce se ve 14 zemích EU odhaduje v průměru ve výši 41% a samofinancování na úrovni zhruba 54%. Jednoduchý výpočet ukazuje, že zvýšení daňové sazby o 1 euro by znehodnotilo majetek privátního sektoru

Strana 12

NEW DIRECTION

v ekonomické hodnotě 1,3 eura.33 Pokud bychom zvýšili čisté příjmy o 1 euro, daň z práce by se musela zvýšit o 2,2 eura, čímž by se zlikvidovala ekonomická hodnova ve výši 2,9 eur, jak by se zmenšil základ daně.34 Spíše než o zvýšení existujících typů zdanění kapitálu a práce se Evropská komise snaží zavést nové a neobvyklé daně, možná proto, že by v případě zvyšování „tradičních“ typů daní musela čelit mnohem větší kritice. Finanční transakce – vezměme jen jeden příklad – v současné době nejsou v Evropě zdaněny. Vzhledem k tomu, že je zde relativně málo mezinárodních precedensů, na  základě kterých by bylo možné odhadnout dopad těchto daní, je poměrně obtížné odhadnout jejich možné dopady. Daně s delší historií umožňují ekonomům propočítat, do jaké míry může být snížení daně financováno vlastními zdroji. Toto není případ žádné z nových daní, které navrhuje Evropská komise. Různé daně mají různé dopady na ekonomiku. Například není náhoda, že několika evropským zemím se nedaří zvýšit příjmy zvýšením daně z kapitálu, přestože jejich daně z příjmů stále ještě nedosáhly vrcholu Lafferovy křivky.35 Práce je často zdaněna mnohem více než kapitál, avšak kapitál je mobilnější, protože se dá snadno přesunout do jiných zemí. Čím víc je základ daně mobilnější, tím větší vliv na něj budou daně mít. Nicméně i když různé daně ovlivní ekonomiku různými způsoby, jejich dopady se pořád sčítají. Pro výzkumné pracovníky je snazší prověřit, jak zvýšení daně A (která je již zavedena) ovlivní ekonomiku. Ale je mylné se domnívat, že ekonomika zůstane nedotčena, pokud nové příjmy budou dosaženy zavedením nové daně B, pokud je daň A na svém horním limitu. Daň z letectví, kterou Lewandowski uvedl jako možnou přímou daň EU, je toho dobrým příkladem. Letecké společnosti v  Evropě již podléhají korporátním daním, daním z  energií, kapitálu a daním z příjmu.36 Navrhované daně z letectví by se přidaly ke všem ostatním daním, a protože jako další možné přímé daně EU, které Komise navrhla, jsou daně z emisí oxidu uhličitého, daně z finančních transakcí a finančních aktivit, všechny tyto daně by také zatížily letecké společnosti jak přímo, tak i nepřímo. Pokud by daně takto neměly negativní kumulativní dopady, byla by to pro politické činitele jednoduchá cesta, jak se vyvarovat problémům s vysokým zdaněním. Celková daňová zátěž by se mohla jednoduše zvýšit zavedením škály různých daní. Ve skutečnosti není možné zabránit negativním dopadům daní pouhým zavedením různých daní v jejich horní úrovni. Dokazuje to skutečnost, že existuje silná korelace mezi velikostí vlády a ekonomickým růstem. V nově zveřejněném průzkumu Andrease Bergha a Magnuse Henreksona byl tento jev podrobně prozkoumán. Dokázali, že když se zvýší velikost vlády o 10%, poklesne meziroční tempo růstu v rozsahu 0,5% až 1%.37 I když se to na první pohled jeví jako malý úbytek, je potřeba si uvědomit, co reálně snížení meziročního tempa růstu o 0,75% znamená. Vezměme například imaginární ekonomiku se 100 eury a s 30% úrovni zdanění: pokud se zvýší daňová sazba na 40%, roční tempo růstu by se snížilo řekněme ze 2,5% na 1,75%, během 30 letého období by nastalo toto: Namísto ekonomického růstu v hodnotě 210 eur po 30 letech (jak by tomu bylo v nižší sazbě daně) by byl růst pouze 168 eur. Celá ekonomika by byla o 25% výše v případě nižší daňové sazby. Kromě toho, daňové příjmy by byly jen nepatrně vyšší při sazbě daně 40% (vygenerovala by 67 eur) ve srovnání s 30% sazbou (63 eur). Jak již bylo zmíněno, tvrzení komisaře pro rozpočet, že nově navržené daně EU „by neměly vliv na ministerstva financí“ nemá příliš velkou logiku. Toto tvrzení je nepravdivé v neposlední řadě proto, že všechny návrhy se vztahují na relativně mobilní základy daně – což je fakt, který vytvoří dodatečné související problémy.

NEW DIRECTION

Strana 13

5. Vliv daně z letectví na podnikání a zaměstnanost Nyní se zaměříme na otázku, jak navržená daň z letectví ovlivní ekonomiku a životní prostředí. Chceme-li najít odpověď, musíme se zaměřit na Velkou Británii, kde tato daň existuje od roku 1994. Když byla tato daňová povinnost zavedena, šlo o stejnou sazbu pro všechny cestující odlétající z britských letišť, bez ohledu na cestovní třídy. Postupem času se daň zvýšila a byla strukturována na čtyři „pásma“, představující délku cesty.38 Před zavedením čtyřpásmového systému predikovala výzkumná publikace, že zdvojnásobení daně by mělo „neblahý dopad na zvýšení emisí oxidu uhličitého, i když jen v menší míře, protože jsou redukovány relativními cenovými rozdíly podle doby do prázdnin“. Daň rovněž snížila cestovní ruch z a do Velké Británie. Zdvojnásobení daně by snížilo počet příletů o 163 000 osob v roce 2010. Autoři studie došli k závěru, že „je nepravděpodobné, že by daň z letectví mohla podstatně změnit emise z letectví“.39 Když byl čtyřpásmový systém zaveden, zazněla kritika faktu, že systém diskriminuje některé turistické destinace ve srovnání s jinými. Lety z Londýna do Karibiku jsou zdaněny více než lety na Havaj, přestože jde o mnohem delší let. Politické aspekty zdá se vytvořily tuto asymetrickou daňovou politiku.40 Po prostudování důkazů, že daň z letectví narušila ekonomiku Velké Británie, stojí za povšimnutí, že některé další evropské země, jako je Francie, Německo, Nizozemsko a Dánsko, také zavedly daně z letectví. V Nizozemsku a Dánsku byly daně zrušeny krátce po jejich zavedení, částečně z důvodu jejich nepříznivých dopadů na ekonomiku.41 Existují některé argumenty, které hovoří ve prospěch daní z letectví, jako je vytvoření daňové neutrality vůči ostatním formám transportu či kompenzace externalit, které letectví vytváří, jako je hluk a znečištění ovzduší.42 Ale zároveň omezení cestování zvýšením daní zdá se zpomalilo hospodářský rozvoj. Rozvoj a vzestup informačních technologií a globalizace vedla spíše ke zvýšení než ke snížení poptávky po osobních jednáních. Důvodem zdá se je, že klíčové aspekty obchodních transakcí se stále musí dojednávat tváří v tvář, informační technologie zůstávají jako doplněk než jako náhrada osobních jednání. To vysvětluje, proč se službám postavených převážně na znalostech daří ve velkých městech, kde existuje velký trh pro experty z různých oblastí.43 Velikost trhu částečně závisí na tom, jak snadno lze cestovat; dvě města, která jsou blízko sebe a jsou propojena rychlou a efektivní dopravou, můžeme považovat za jednotný trh. Pokud je však doprava obtížná, budou obě města nadále fungovat jako samostatné trhy. Doprava má také vliv na to, jak snadně lze vést obchody mezi jedním a druhým městem. To je důležité nejen pro přepravu zboží (která by sama o sobě mohla být ovlivněna daní EU na letectví), ale také pro lidi – tj. spotřebitele. Čím snazší je pro odborníky v celé Evropě se osobně setkávat, tím více lze očekávat, že evropská ekonomika bude vzkvétat. Bylo by proto dobré zavést daňovou neutralitu snížením celkových daní na cestování a pracovat na zvýšení konkurenceschopnosti spíše než jí být překážkou systémem regulací a komplikovaným daňovým systémem, který diskriminuje jednu destinaci vůči druhé. Cestující, již z jejich definice, patří mezi nejmobilnější základy daně. Pokud některé země zavedou daň z letectví a jiné nikoliv, letecká přeprava se odstěhuje ze země s vysokým zdaněním do sousedství s nízkou daní. Proč volit mezipřistání v zemi s daní z letectví, když je možné mezipřistání provést v zemi bez daně?

Strana 14

NEW DIRECTION

Pohyb turistů a dalších návštěvníků je také velmi mobilní a citlivý na politiku, která má na svědomí zvyšování cen. Letečtí dopravci a letiště sama o sobě vytvářejí mnoho pracovních míst, z nichž některá by mohla zaniknout v případě zavedení daní z letectví. Nejen návštěvníci, ale také dopravci by si mohli snadno zvolit zemi mimo EU, aby se vyhnuli dani z letectví. V tomto kontextu se není třeba divit, že Dánsko zrušilo daň z letectví. Letiště v Kodani je pracoviště pro většinu zaměstnanců v Dánsku. Kromě 2 000 zaměstnanců, kteří jsou na letišti zaměstnáni, dalších 22 000 jednotlivců a 500 společností zde pracují a poskytují různé služby.44 Vláda má proto mnoho důvodů pro podporu rozvoje letiště, v neposlední řadě tato ekonomická aktivita vytváří podstatný daňový příjem. Cestovní ruch v EU má roční obrat téměř 600 miliard eur, odhadem 5% z celkového HDP Unie. Také zaměstnává okolo deseti milionů lidí, což reprezentuje 5% celkové zaměstnanosti.45 Navíc mnoho ze zaměstnanců v cestovním ruchu jsou relativně mladí, což naznačuje, že zaměstnání v tomto odvětví je důležitým vstupním bodem na trh práce. Průmysl rychle roste a zároveň čelí silné konkurenci ze zemí mimo EU.46 Neexistují žádné aktuální odhady, jak moc by daň EU na letectví omezila cestovní ruch. Ale i kdyby se cestovní ruch snížil v důsledku daně z letectví jen o 0,5%, dopad by byl významný. Jednoduchý výpočet ukazuje, že by to mělo za následek ztrátu 3 miliard eur obratu a ztrátu 50 000 pracovních míst. Protože cestování je nedílnou součástí ekonomických aktivit, je zřejmé, že přímá daň EU z letectví by měla skutečně negativní vliv na ministerstva financí členských států EU, v neposlední řadě tím, že by snížila konkurenceschopnost důležitých odvětví cestovního ruchu.

6. Odsun ekonomické aktivity z Evropy kvůli daním z emisí CO2 Jako u letectví byly předneseny environmentalistické argumenty na podporu daní z emisí oxidu uhličitého. Je nicméně jasné, že daně z emisí oxidu uhličitého zasáhnou konkurenceschopnost evropských ekonomik a evropští výrobci a dopravní firmy budou čelit ještě vyšší daňové zátěži než v současnosti. Bylo prokázáno, že daně z CO2 vedou k přesunu výroby pryč ze zemí, které je zavedly. To vede nejen ke snížení ekonomické aktivity, ale také k selhání této politiky z environmentálního hlediska. V posledních letech zkoumali výzkumníci mnoho mechanismů zpětné vazby, které kompenzovaly efekt klimatických politik, jako je daň z oxidu uhličitého. Občas se dokonce ukazuje, že tyto politiky vedou ke zvýšení emisí skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, místo k jejich snížení. Jeden z takových mechanismů je „přelévání uhlíku“, kdy striktní daně nebo regulace v jedné zemi vedou k přesunu emisí do jiné země s méně tvrdou regulací. OECD odhaduje, že zvýšení nákladů o jedno procento v určitých odvětvích může vést ke snížení výroby v Evropě v rozsahu 3–4%.47 „Přelévání uhlíku“ může také nastat v důsledku takových faktorů, jako jsou zahraniční dovolené, pomocí nichž přesouvají lidé svou spotřebu do zemí s nižšími environmentálními daněmi. Studie stanovily emise oxidu uhliči-

NEW DIRECTION

Strana 15

tého ve Švédsku přibližně na šest tun na obyvatele a rok. Nicméně když započítáme efekt mezinárodního obchodu a spotřeby, může se toto číslo až zdvojnásobit v závislosti na použitých předpokladech.48 Další zaznamenaný fenomén je „efekt odrazu“, kdy energetické úspory v Evropě vedly k nižším cenám za energie a tím ke zvýšené spotřebě v zemích jako je Čína. Tvůrci politik, kteří se snaží redukovat emise skleníkových plynů jako je oxid uhličitý, se snaží vyhnout efektu odrazu za pomoci uzavírání mezinárodních dohod. V praxi se však mnoho zemí zdráhá zavádět politiky tak přísné, nebo alespoň blížící se politikám diskutovaným a zaváděným v Evropě. Proto silný efekt odrazu přetrvává. Odhaduje se, že efekt odrazu může do roku 2030 vyrovnat většinu vlivu potenciálních úspor energií.49 Průzkum, který se snaží sumarizovat efekty přelévání, efekty odrazu a další mechanismy zpětné vazby, dochází k závěru, že „agregátní mechanismus reakce na politiky způsobuje, že současné klimatické politiky jsou mnohem méně efektivní, než se obecně předpokládá. Ve skutečnosti různá opatření obsahují jisté riziko opačného účinku a ve skutečnosti mohou emise oxidu uhličitého zvýšit.“50

Bezpochyby budou také podniky v Evropě – již tak zatížené vysokými daněmi – čelit obzvláště těžkým časům v globální konkurenci, pokud budou ještě muset platit vyšší daně z oxidu uhličitého než ostatní národy. Daně se zcela jistě sčítají.

Nemůžeme s  jistotou říci, zda mechanismy zpětné vazby, jako jsou daně z oxidu uhličitého, ve  svých cílech kompletně selžou, nebo budou prostě jen méně účinné, protože výsledek pravděpodobně závisí na tom, jaké politiky budou realizovat národy mimo Evropu – jako je Írán, Čína nebo Venezuela; národy, které nejsou tolik ochotné snížit své emise a  mohou soutěžit s  Evropou tím, že nezavenou environmentální daně.

Nicméně je jasné, že daně z oxidu uhličitého, stejně jako ostatní, kterými jsme se zabývali, mají také mobilní daňový základ, kde se produkce i spotřeba mohou přesunout mimo Evropu kvůli vysokým daním. To nejen že snižuje účinnost environmentální daně, ale také osvětluje ekonomické náklady takové daně. Stejně jako u daně z letectví by přímé daně EU z oxidu uhličitého měly negativní vliv na ministerstva financí – a ekomomiky – členských zemí EU. Existuje tady také pochybnost o tom, že by podniky v evropských zemích – již zatížené vysokými daňovými sazbami – byly schopné čelit v mimořádně drsné době globální konkurenci, a to zejména pokud mají platit vyšší daně z oxidu uhličitého než v jiných zemích. Daně se skutečně sčítají.

7. Přesun finančních transakcí mimo Evropu z důvodu „Tobinových daní“ Lewandowski poukázal na to, že „daň z transakcí může přinést velké množství peněz“, zatímco ostatní navrhované přímé daně EU „přispějí pouze menší částí ke 140 miliardám eur, které ročně utratíme“.51 To jsou další signály, že nadnárodní transakční daň je zvažována zákonodárci EU. Na konci roku 2009 vyzvala Evropská rada Mezinárodní měnový fond, „aby zvážil plnou škálu možností pro obnovení ekonomické a sociální spolupráce mezi finančními institucemi a společností, včetně pojistného, fondů

Strana 16

NEW DIRECTION

pro řešení problémů, kontingentního kapitálu a globální daně z finančních transakcí“.52 Zavedení globální daně se zdá být jako velmi nereálné, ale je zde stále možnost, že přímá daň EU bude uvalena na zdanění finančních transakcí. Jaké dopady by taková daň měla? Myšlenka daně z  transakcí byla poprvé představena laureátem Nobelovy ceny Daň z finančních transakcí, která by nebyla za  ekonomii Jamesem Tobinem v  roce implementována celosvětově, by jednoduše 1970. Tobin věřil, že zavedením daně přesunula obchodování ze země, které daň zavedla. na měnové obchody by se snížilo spekulativní obchodování, což by vedlo k větší stabilitě měnového kurzu. Tato daň má však několik nedostatků. Její zavedení je velmi obtížně proveditelné a investory by vedla k hledání daňových úniků, vytvořila by ekonomickou nerovnováhu. Navíc by pokles měnových toků mohl poškodit fungování trhů, což by vedlo ke špatné likviditě na některých měnových trzích. Daň by také mohla snížit „hedging“ – cenný nástroj firem jako pojistka proti pohybu měn. Jak nedávno zdůraznil The Economist, daň z finančních transakcí, která by nebyla implementována celosvětově, by jednoduše přesunula obchodování ze země, která ji zavedla.53 Neexistuje žádný silný empirický důkaz, že daň z finančních transakcí by dosáhla svého cíle – omezení volatility. Když byla daň z transakcí zavedena ve Švédsku na burze v letech 1984–1991, ve skutečnosti vedla ke zvýšení volatility a ke dramatickému snížení likvidity domácího trhu, poté co se obchod přestěhoval do New Yorku a Londýna.54 Ve skutečnosti může být teoretický předpoklad, že by daň z finančních transakcí Finanční transakce jsou především mobilní základ snížila volatilitu zvýšením transakčních daně. Pokud by EU zavedla daň z finančních nákladů, dost dobře mylný. V  USA bylo transakcí, finanční transakce by se jednoduše snížení provizí v roce 1975 – které vedlo ke  snížení spíš než ke  zvýšení transakčpřesunuly mimo evropská centra jako je Londýn. ních nákladů – spojeno se snížením volatility akciových výnosů.55 Obecný pokles transakčních nákladů, který byl pozorován na trzích zahraničních měn od 70. let, byl také spojen s výrazným poklesem volatility a zvýšením objemu obchodů.56 Kromě toho, jak poukázal ekonom Ingrid Werner, „účastníci finančních trhů jsou New York a Singapur by těžily z daně EU z transakcí, geniální, pokud jde o  vytváření nových přičemž Evropa by ztrácela. nástrojů pro obcházení daní. Proto musí být daňová legislativa neustále aktualizována, aby udržela krok s  inovacemi finančního trhu, a já předpokládám, že výsledkem bude, že se efektivní daňový základ v průběhu času pravděpodobně ještě sníží.“57

NEW DIRECTION

Strana 17

I kdyby byla daň z finančních transakcí zavedena globálně a politikům by se ji podařilo zcela prosadit a vyhnuli by se tím přesunům daňového základu, neexistuje žádný způsob, jak zjistit, zda-li by to snížilo nebo zvýšilo volatilitu na finančím trhu. Náklady by byly přeneseny na podniky, které již nyní platí vysoké daně a nízká likvidita na finančních trzích by narušila růst úspěšných firem. Ve skutečnosti si musíme uvědomit, že finanční transakce jsou obzvlášť mobilní daňové základy. Pokud by EU zavedla daň z finančních transakcí, finanční transakce by se jednoduše přesunuly mimo evropská centra jako je Londýn. Stejná logika platí pro daň z finančních aktivit, která by – mnohem bezprostředněji než daň z finančích transakcí – měla dopad na finanční instituce, jako jsou banky, tím, že by zdanila jejich zisky a provize spíše než obchod. Londýn a další evropská finanční centra nemají velké přirozené konkurenční výhody ve finančních vypořádáních, které by přetrvávaly dlouho po zavedení daně EU na finanční aktivity či transakce. Obchod by se rychle přesunul do finančních center nezatížených takovými překážkami, případně by mohlo hrozit v budoucnu ještě větší množství právních předpisů a zdanění. Vzhledem k tomu, že finanční aktivity a transakce se mohou snadno přesunout do alternativních lokalit, dlouhodobý globální růst by byl pravděpodobně silně ovlivněn daní EU z finančních transakcí. Transakce by se jednoduše přesunuly z Londýna například do Singapuru nebo do New Yorku. Nicméně Evropa by čelila významnému snížení ekonomické aktivity, poklesu dobře placených pracovních míst a poklesu daňových příjmů. Kromě toho by museli evropští politici zatížit finanční činnosti a transakce celou řadou dalších regulací a daní, aby zabránili obchodníkům obcházet finanční daně. Není třeba zmiňovat, že tyto regulace a daně by pravděpodobně dodatečně způsobily další deformace. V letech 1984–1991 těžil Londýn z transakční daně uložené na burze cenných paZavedením přímé daně EU by byly členské státy EU pírů ve Švédsku, jelikož se velká část obekonomicky znevýhodněny. Takový krok by chodních aktivit přesunula do  zámoří.58 neomezil pouze ekonomický růst a nezrušil Stejným způsobem by New York a Singapur těžil z daně EU z transakcí nebo daně pracovní místa, ale rovněž by ovlivnil schopnost EU z aktivit, zatímco by Evropa tratila. Fiministerstev financí vybírat daně. nančí služby tvoří 6% HDP EU, téměř čtyřikrát více než zemědělství. Ve Velké Británii a Irsku tvoří podíl služeb 10% HDP a v Lucembursku plných 26% HDP.59 I když jen malý podíl finančních služeb migruje do zámoří mimo EU, ekonomický dopad může být výrazný. Opět, zavedení přímé daně EU by ekonomicky znevýhodnilo členské země EU. Takový krok by neomezil pouze ekonomický růst a nezlikvidoval pracovní místa, ale také by měl vliv na schopnost ministerstev financí vybírat daně.

8. Závěry Zavedení přímých daní v EU by drasticky zvýšilo daňové zatížení členských zemí EU a jejich občanů. Ověřili jsme mnoho relevantních důvodů, abychom zabránili takové politice. A jak vyplývá z moderních výzkumů – založených na základě evropských a OECD zkušeností – snížení dluhu lze nejlépe dosáhnout rozhodnými a trvalými

Strana 18

NEW DIRECTION

škrty ve výdajích a vyvedením ekonomiky z dluhu za pomocí růstu. Bylo zjištěno, že zvýšení daní je překážkou výrazného a trvalého snížení dluhů. Vzhledem k tomu, že snížení veřejného sektoru může zvýšit dlouhodobý růst, zvýšení daní vede k opačnému efektu. Daňové škrty mohou spíš zvýšit růst než nárůst výdajů, protože daně mají na ekonomiku mnohem hlubší vliv. Nejen že sníží pobídky pro produktivní aktivity, jako je práce, vzdělání a podnikání, ale také vytěsní soukromé investice. Bylo prokázáno, že daňové sazby v některých členských zemích EU jsou již tak vysoké, že by další zvyšování zlikvidovalo značnou část jejich hospodářských hodnot. V některých případech by mohl být jejich dopad tak silný, že by zvýšení daní dokonce ani nezvýšilo veřejné výnosy. Komisař pro rozpočet Janusz Lewandowski tvrdí, že zvažované přímé daně EU by neměly žádný vliv na ministerstva financí. Toto tvrzení je prokazatelně nesprávné, protože bylo dokázáno, že daně se sčítají. Pokud je např. letecká společnost již zatížena velmi vysokými korporátními, energetickými, kapitálovými daněmi a daněmi z příjmů, pak nová daň z letectví by měla extrémně škodlivé účinky. Čím mobilnější je základ daně, tím větší ztráty na daňových příjmech budou, pokud se daně zvýší. To platí zejména pro otevřené ekonomiky, které zavádějí vyšší daně než jejich globální konkurenti, a proto je to relevantní i pro evropské ekonomiky. Jak je uvedeno v této zprávě, finanční transakce, finanční aktivity, letectví a dokonce emise oxidu uhličitého reprezentují mobilní daňové základy. To jsme viděli u Švédska, které přišlo o velký podíl svého obchodu poté, co zavedlo daň z obchodování na burze v letech 1984–1991; a bylo vidět, jak daň z letectví snížila cestování z a do Velké Británie; a bylo vidět, jak různé mechanismy zpětné vazby snižují účinnost daní z oxidu uhličitého. Je tedy očividně nesprávné tvrdit, že navrhované daně EU z finančních transakcí, letectví a oxidu uhličitého by neměly vliv na ministerstva financí. Všechny navrhované daně budou mít významný vliv na hospodářskou činnost, zlikvidovaly by pracovní místa a poškodily by evropské podniky. Nejen že by měly vliv na ministerstva financí, ale také by ovlivnily občany členských zemí EU.

Opět, zavedení přímé daně EU by ekonomicky znevýhodnilo členské země EU. Takový krok by neomezil pouze ekonomický růst a nezlikvidoval pracovní místa, ale také by měl vliv na schopnost ministerstev financí vybírat daně.

Zatímco daň z letectví a emisí oxidu uhličitého by mohly vést k přínosům pro životní prostředí, zkušenost ukázala, že daň z  finančních transakcí by se mohla zcela minout účinkem. Nejen že by daň z  finančních transakcí mohla zapříčinit ztráty v obchodování a pracovních příležitostí a špatnou úvěrovou likviditu Evropy, ale možná by spíš zvýšila než snížila

volatilitu na finančních trzích. Vlády členských zemí EU tak mají dostatek důvodů, aby kritizovaly myšlenku přímých daní EU. EU v současné době potřebuje nižší daně, nikoli zavedení nových daní na mobilní daňové základy. Evropská komise by měla jít příkladem členským zemím EU tím, že se rozhodne ke snižování výdajů EU, než aby usilovala o zavedení nových daní.

NEW DIRECTION

Strana 19

Použitá literatura Knihy a studie Alesina, AF, Ardagna, S, Perotti, R & Schiantarelli, F 2002, ‘Fiscal Policy, Profits, and Investment’, American Economic Review, vol. 92, pp. 571ff. Alesina, AF & Ardagna, S 2010, ‘Large Changes in Fiscal Policy: Taxes Versus Spending”, NBER Working Paper No. 15438. Aliber, RZ, Chowdhury, B & Yan, S 2003, ‘Some evidence that a Tobin tax on foreign exchange transactions may increase volatility’, European Finance Review, vol. 7, pp. 481ff. Barker, T, Dagoumas, A & Rubin, J 2009, ‘The macroeconomic rebound effect and the world economy’, Journal Energy Efficiency, vol. 2, no. 4, pp. 411ff. Bergh, A & Henrekson, M 2010, Government Size and Implications for Economic Growth, American Enterprise Institute Press. Blanchard, O & Perotti, R 2002, ‘An Empirical Characterisation of the Dynamic Effects of Changes in Government Spending and Taxes on Output’, The Quarterly Journal of Economics, vol. 117, no. 4, pp. 1329ff. Carlsson-Kanyama, A, Getachew, A, Peters G & Wadeskog, A 2007, ‘Koldioxidutsläpp till följd av Sveriges import och konsumtion—beräkningar med olika metoder’, KTH, TRITA-IM 11. Ecorys, Teknologisk Institut, Cambridge Econometrics, CES info and Idea Consult 2009, ‘Study on the Competitiveness of the EU tourism industry – with specific focus on the accommodation and tour operator & travel agent industries’, Within the Framework Contract of Sectoral Competitiveness Studies – ENTR/06/054. Freshfields Bruckhaus Deringer 2011, ‘European Commission proposes a new CO2 tax and an amended energy tax’, April. Fölster, S & Nyström, J 2010, ‘Climate policy to defeat the green paradox’, Ambio, vol. 39, no. 3, pp. 223ff. Hansson, Å 2009, Vad kostar beskattning – analys av den samhällsekonomiska kostnaden av beskattning, Confederation of Swedish Enterprise. Heinemann, F 2008, ‘Is the Welfare State Self-destructive? A study of Government Benefit Morale’, Kyklos, vol. 61, no. 2, pp. 237ff. Jones, C & Seguin, P 1997, ‘Transaction costs and price volatility: Evidence from commission deregulation’, American Economic Review, vol. 87, pp. 728ff. Keen, M & Strand, J 2006, ‘Indirect Taxes on International Aviation’, IMF Working Paper WP/06/124. King, RG & Rebelo, S 1990, ‘Public Policy and Economic Growth; Developing Neoclassical Implications’, Journal of Political Economy, vol. 98, no. 5, pp. 126ff. Mayor, K & Tol, RSJ 2007, ‘The impact of the UK aviation tax on carbon dioxide emissions and visitor numbers’, Economic and Social Research Institute Dublin, working paper FNU-131. Nickel, C, Rother, P & Zimmermann, L 2010, ‘Major public debt reductions: Lessons from the past, lessons for the future’, European Central Bank Working Paper Series, 1241. Ohanian, L, Raffo, A & Rogerson, R 2008, ‘Long-term changes in labor supply and taxes: Evidence from OECD countries, 1956–2004,’ Journal of Monetary Economics, vol. 55, no. 8, pp. 1353ff. OECD 2008, The economics of climate change mitigation: Policies and options for the future.

Strana 20

NEW DIRECTION

Rankka, M, Ydstedt, A & Johansson, F 2010, Far och flyg! Hur resor förändrar världen, Timbro. Rogerson, R 2009, ‘Market Work, Home Work, and Taxes: A Cross-Country Analysis,’ Review of International Economics, vol. 17, no. 3, pp. 588ff. Sussman, G 1999, ‘Urban Congregations of Capital and Communications: Redesigning Social and Spatial Boundaries’, Social Text, vol. 17, no. 3, pp. 35ff. Trabandt, M & Uhlig, H 2010, ‘How far are we from the slippery slope? The Laffer curve revisited’, European Central Bank Working Paper Series no 1174. Umlauf, SR 1993, ‘Transaction taxes and the behavior or the Swedish stock market’, Journal of Financial Economics, vol. 33, pp. 227ff. Werner, IM 2003, ‘Comment on ‘Some Evidence that a Tobin Tax on Foreign Exchange Transactions may Increase Volatility’’, European Finance Review , vol. 7, pp. 511ff.

NEW DIRECTION

Strana 21

Články v médiích Airlines magazine 2010, ‘The German Aviation Tax, will it last?’, 2010-10-01. Bloomberg 2011, ‘European Banks Fall as Merkel, Sarkozy Propose Financial Tax’, 2011-08-17. Daily Mail 2010, ‘Now Brussels wants to tax Britons directly with EU-wide levies on banks and air travel’, 2010-08-10. EU Observer 2010, ‘Brussels feels time is right to suggest EU tax’, 2010-08-09. EU Observer, 2012, ‚EU commission tables financial tax for 11 states‘, 2012-10-24. EurActiv.com 2010, ‘Commission backs €24bn ‚Financial Activities Tax‘‘, 2010-10-07. Financial Times Deutschland 2010, ‘Brüssel plant Europasteuer’, 2010-08-09. eTurboNews 2009, ‘Britain‘s Air Passenger Duty Tax: A disaster for the Caribbean’, 2009-11-23. European Council 2009, ‘‘EUCO 6/09’ from the General Secretariat of the Council to Delegations’, 2009-12- 11. Radio Sweden 2010, ‘Sweden and Britain say no to ‚EU tax‘‘, 2010-11-26. Reuters 2010, ‘Brussels preparing proposals for EU-wide tax’, 2010-08-09. Reuters 2011, ‘Sarkozy, Merkel push tax plan, closer economic coordination’, 2011-08-16. The City UK 2011, ‘Key Facts About EU Financial and Professional Services’. The Economist 2009, ‘Gordon Brown and the Tobin tax’, 2009-11-12. The Guardian 2010, ‘Treasury states its opposition to EU direct taxation proposal’, 2010-08-09. The Guardian 2011, ‘‚Tobin Tax‘ called for by EU in seven-year blueprint’, 2011-06-30. The Sunday Times 2009, ‘Herman Van Rompuy, front-runner for presidency, wants EU-wide tax’, 2009-11- 17. The Wall Street Journal 2010, ‘The Right Way to Balance the Budget’, 2010-12-29.

Strana 22

NEW DIRECTION

Poznámky 1 The Sunday Times 2009. 2 EU Observer 2010. 3 Ibid. 4 Daily Mail 2010, EU Observer 2010 and The Guardian 2010. 5 Financial Times Deutschland 2010. 6 Reuters 2010. 7 Ibid. 8 The Guardian 2010, EU Observer 2010. 9 EU Observer 2010, Radio Sweden 2010. 10 EurActiv.com 2010. 11 The Guardian 2011. 12 Reuters 2011. 13 Bloomberg 2011. 14 Freshfields Bruckhaus Deringer 2011. 15 EU Observer 2012. 16 Nickel, Rother & Zimmermann 2010. 17 Ibid. 18 Alesina & Ardagna 2010. 19 The Wall Street Journal 2010. 20 Viz například: King & Rebelo 1990. 21 Blanchard & Perotti 2002; Alesina, Ardagna, Perotti & Schiantarelli 2002. 22 Viz například: Heinemann 2008. 23 Viz například: Rogerson 2009. 24 Ohanian, Raffo & Rogerson 2008. 24 Lafferova křivka (viz níže) je široce uznávaný a často používaný teoretický nástroj pro ilustraci, že musí existovat optimální daňová sazba mezi dvěma extrémy, a to nula a 100%. V prvním případě nemá stát žádný příjem, ve druhém nemá (budoucí) příjem proto, že lidé přestanou pracovat. V důsledku toho zde musí existovat minimálně jeden bod mezi těmito dvěma extrémy, za nímž další zvyšování daní povede ke druhému případu a smrští ekonomiku. Nicméně je velmi obtížné stanovit tento bod a způsob jeho stanovení je předmětem kontroverzních diskusí mezi ekonomy.

26 Trabandt & Uhlig 2010.

NEW DIRECTION

Strana 23

27 Ibid. 28 Hansson 2009. 29 Trabandt & Uhlig 2010. 30 The Guardian 2010. 31 0.79/0.33 = 2.4. 32 1/0.21=4.8; 4.8*2.4=11.5 33 0.54/0.41 = 1.3. 34 1/0.46=2.2; 2.2*1.3=2.9 35 Trabandt & Uhlig 2010. 36 Ten ovlivňuje mzdy, možnost přilákat zahraniční odborníky a motivaci zaměstnanců k tvrdé práci. 37 Bergh & Henrekson 2010. 38 Airlines magazine 2010, eTurboNews 2009. 39 Mayor & Tol 2007. Contrary to aviation taxes, emission taxes were found to reduce emissions. 40 eTurboNews 2009. 41 Airlines magazine 2010. 42 Keen & Strand 2006. 43 Viz například: Sussman 1999. 44 Rankka, Ydstedt & Johansson 2010. 45 Viz například: Ecorys, Teknologisk Institut, Cambridge Econometrics, CES info and Idea Consult 2009. 46 Ibid. 47 OECD 2008. 48 Carlsson-Kanyama, Getachew, Peters & Wadeskog 2007. 49 Barker, Dagoumas & Rubin 2009. 50 Fölster & Nyström 2010. 51 Reuters 2010. 52

European Council 2009.

53

The Economist 2009.

54

Umlauf 1993.

55

Jones & Seguin 1997.

56

Aliber, Chowdhury & Yan 2003.

57

Werner 2003.

58

Umlauf 1993.

59

The City UK 2011.orm

Strana 24

NEW DIRECTION

NEW DIRECTION

Strana 25

Strana 26

NEW DIRECTION

NEW DIRECTION

Strana 27

November 2012 © 2012 New Direction – The Foundation for European Reform Publisher and copyright holder: New Direction – The Foundation for European Reform Rue d‘Arlon 40 1000 Brussels, Belgium Phone: +32 2 808 7847 [email protected] České vydání: eStat.cz