PŘÍLOHY
Příloha č. 1 Zřizovací výnos CHKO Výnos Ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 25. 5. 1970 čj. 8908/70 - II/2 o zřízení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, okresy Havlíčkův Brod, Chrudim, Svitavy Východočeský kraj ) a okres Žďár nad Sázavou ( Jihomoravský kraj ) Ministerstvo kultury v dohodě ze zúčastněnými ústředními úřady a orgány a po projednání s Jihomoravským a Východočeským krajským národním výborem stanový podle § 8 odstavce 2 a § 9 zákona číslo 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody: Článek 1) Vymezení a poslání oblasti 1) Území vymezené v příloze tohoto výnosu se prohlašuje za chráněnou krajinnou oblast Žďárské vrchy ( dále jen oblast ). 2) Posláním oblasti je ochrana krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků, aby tyto hodnoty vytvářely vyvážené životní prostředí: k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, sídlištní struktura oblasti, urbanistická skladba sídlišť, místní zástavba lidového rázu i monumentální nebo dominantní díla. Článek 2) Podmínky ochrany 1) Oblast je chráněna podle zákona číslo 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody. 2) V oblasti není dovoleno: a) zavádět do volné přírody nové rostlinné nebo živočišné druhy, b) vypalovat, jakož i odstraňovat křoviny, trávu, plevel a rákos, mýtit a vyřezávat živé ploty a křoviny mimo oplocené pozemky a veřejné sady, c) pást dobytek, kde by to narušovalo soudržnost vegetačního krytu, pokud ministerstvo kultury z těchto zákazů nepovolí vyjímku podle § 11 odstavce 2 zákona číslo 40/1956 Sb. 3) Stromy, které rostou mimo les a na něž se vztahuje vyhláška číslo 89/1956 Sb. o ochraně stromů rostoucích mimo les, ve znění vyhlášek číslo 154/1968 Sb. a číslo 142/1969 Sb. , považují se za registrované podle § 4 odstavce 1 písmene d) této vyhlášky. 4) V ostatním se zákazy uvedené v § 11 odstavce 1 zákona číslo 40/1956 Sb. omezují podle § 11 odstavce 2 téhož zákona takto: 1. Vodní, lesní a zemědělské hospodářství, průmysl, doprava, výstavba a rekreace se provádějí v souladu s posláním oblasti: za tím účelem jsou upravovány hospodářskými a územními plány a územními rozhodnutími, vypracovanými, kontrolovanými a revidovanými v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. Odvětvové územní generely, vycházející ze zásad schválených územních plánů, musí být zpracovány rovněž v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody (článek 4 ). 2. Součinnost s příslušným orgánem státní ochrany přírody je nutná také při projektové přípravě báňských, průmyslových, inženýrských, zemědělských, bytových a občanských staveb, včetně objektů sloužící hromadné rekreaci, sportu a turistice, pokud mají být situovány mimo intravilány obcí.
3. Lesní hospodářské plány, hospodářskotechnické a meliorační úpravy pozemků a změny plošných vztahů pastvin, luk, rolí a sadů a udržování stavu zvěře na únosné míře, jakož i používání pesticidů mimo sídliště, je třeba s příslušným orgánem státní ochrany přírody projednat. 4. Umísťování chat, táboření, zřizování stanových rekreačních táborů, autokempingů a jiných rekreačních nebo sportovních zařízení se dovoluje jen na místech, která k tomu vyhradil orgán územního plánování v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody a podle okolností také s orgány vodního a lesního hospodářství a s orgány zemědělskými: pokud takováto zařízení mají povahu staveb podle zákona číslo 87/1958 Sb. o stavebním řádu, řídí se jejich výstavba také ustanovením bodu 6 písmene f) tohoto článku. 5. Průzkumy a výzkumy dotýkající se krajiny nebo přírodních poměrů v oblasti nutno předem ohlásit příslušnému orgánu státní ochrany přírody, který je eviduje a navzájem koordinuje tak, aby nedocházelo k časovým a místním střetům nebo k neúměrnému poškozování chráněných hodnot. 6. Jde-li však: a) o geologický nebo hydrologický průzkum anebo o těžbu nerostných surovin mimo již provozované lomy, b) o těžbu rašelin, c) o archeologické výkopy, d) o užívání lesních nebo zemědělských pozemků k jiným účelům, e) o změnu hranic lesního a zemědělského půdního fondu, odnímání pozemků lesnímu nebo zemědělskému hospodářství a zalesňování nelesních půd, f) o stavební práce všeho druhu (báňské, průmyslové, zemědělské, inženýrské, bytové a občanské), včetně demolic, g) o umísťování skládek a deponování odpadků mimo místa již dříve k tomu určená, anebo o zavážení lomů a pískoven, h) o umísťování informačních, reklamních a jiných podobných zařízení mohou příslušné orgány (článek 5 ) vydat povolení jen v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. V intravilánech obcí je však dohoda nutná jen k demolicím nebo takovým stavebním pracem, kterými se mění vnější vzhled dosavadních staveb nebo terénu, nebo které nejsou v souladu se schválenými územními plány (toto omezení se nevztahuje na intravilán města Hlinska - kromě čtvrti Betlém, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou I). Není-li pro sídliště územní plán schválen, mohou příslušné orgány (článek 5) vydat povolení pro veškeré stavby přesahující svou výškou dvě podlaží jen v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. Článek 3) Ochranné pásmo V obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří celý jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí, jako by leželo v oblasti (článek 5 odstavec 2 a 3 ). Vymezení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Chráněná krajinná oblast se nachází v kulminační a pramenné oblasti Českomoravské vrchoviny ve fytogeografickém regionu Žďárských vrchů. Jádro území tvoří Žákova hora, Devět skal, Velké Dářko a Ranská rašeliniště.
Hranici chráněné krajinné oblasti tvoří silnice mezi Žďárem nad Sázavou a Novým Městem na Moravě. Z Nového Města pokračuje po silnici směrem jižním přes Novou Ves na Křídla, odkud směřuje na sever kolem kóty 666 m (Olešná) až na křižovatku se silnicí z Nového Města do Olešné, odkud probíhá přes obce Divišov, Rovné až ke křižovatce se silnicí z Bystřice nad Pernštejnem do Jimramova. Odtud hranice sleduje silnici směrem severním přes Lhotu, Míchov, Jimramovské Pavlovice, Jimramov, Borovnici, Sádek, Oldříš na Cerkytly, odkud hranice vede západním směrem po státní silnici Hlinsko a Rváčov až do Trhové Kamenice. V Trhové Kamenici se hranice prudce stáčí směrem jižním po silnici přes Údavy až do Žďírce nad Doubravou, kde se stáčí k jihozápadu po silnici přes osadu Nové Ransko až k odbočce na Slavětín, odtud směrem jižním opět po silnici přes obec Slavětín do Havlíčkovy Borové. Z Havlíčkovy Borové sleduje silnici směrem jihovýchodním až na křižovatku se silnicí do Malé Losenice. Odtud postupuje po silnici přes Malou a Velkou Losenici, Sázavu, Matějov do Nového Veselí, kde se hranice napojuje na Veselský potok. Hranici tvoří pravý břeh potoka až k silničnímu můstku na silnici Sazomín - Vatín severně od Sazomína. Od tohoto mostku pokračuje hranice na sever přes obec Vatín až do města Žďár nad Sázavou, kde se hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy uzavírá. Rozloha území chráněné krajinné oblasti činí asi 715 km2 (465 km2 Jihomoravský kraj, 250 km2 Východočeský kraj ). Vymezení je provedeno podle map 1: 50000 (M 33-80 D, M 33-81 C, M 33-92 B, M 33-93 A ).
Příloha č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Trhová Kamenice
Borová u Poličky
Svobodné Hamry Rváčov u Hlinska Holetín
Pustá Rybná Březiny Oldříš u Poličky
Raná u Hlinska Vojtěchov u Hlinska Kladno u Hlinska Oldříš Hlinsko v Čechách Možděnice Dřevíkov Kocourov u Slavíkova Údavy Všeradov Stan u Hlinska Vítanov Stružinec Srní u Hlinska
Telecí Sádek u Poličky Staré Ransko Vojnův Městec Český Herálec Cikhaj Kocanda
Studnice u Hlinska Hamry u Hlinska Blatno u Hlinska Jeníkov u Hlinska Dědová Kameničky Filipov Krouna Rychnov Čachnov Svratouch Rovný
Herálec na Moravě Moravské Křižánky Moravská Svratka Slavětín u Oudoleně Havlíčkova Borová Peršíkov Oudoleň Radostín u Vojnova Městce Hluboká u Křížové Škrdlovice Karlov Polnička Samotín Sněžné Fryšava po Žákovou horou Kadov u Sněžného Blatiny Tři Studně České Křižánky
Pohledec Maršovice u Nového Města Nové Město na Moravě Vojtěchov u Lísku Zubří u Nového Města n.M. Nová Ves u N. M. Olešná na Moravě Lhota u Lísku Rovné Kundratice u Rozsoch Divišov Dlouhé na Moravě Křídla Vepřová Malá Losenice Račín u Polničky Stržanov Světnov Sklené u Žďáu n.S. Počítky Vlachovice u Rokytna Velká Losenice Zámek Žďárr Sázava u Žďáru n.S. Najdek na Moravě
České Milovy
Dolní Hamry Město Žďár Lhotka u Žďáru n.S. Vysoké Veselíčko u Žďáru n.S. Jiříkovice u Nového Města
Krásné nad Svratkou Podlesí u Sněžného
Radňovice Rosička
Horní Studenec Kohoutov u Žďírce n.D. Chlum u Hlinska Benátky u Žďírce n.D. Krucemburk Žďírec nad Doubravou Košinov
Lačnov u Korouhve Krátká
Zalíbené Vortová Chlumetín
Kuklík Daňkovice Líšná
Spělkov Matějov Borovnice u Jimramova Budeč u Žďáru n.S. Česká Mez Nové Veselí Petrovice u Nového Města Slavkovice Vatín
Svratka Lhoty Česká Cikánka Moravská Cikánka Pustá Kamenice Františky Rokytno na Moravě
Javorek Nový Jimramov Vřišť Odranec Koníkov Studnice u Rokytna Roženecké paseky
Brezí nad Oslavou Jimramov Jimramovské Pavlovice Věcov Míchov
Příloha č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Dářská rašeliniště Kód: CZ0614053 Rozloha: 390,4373 ha Nadmořská výška: 608–651 m n. m. Poloha: Rašeliniště se nachází asi 8 km severozápadně od Žďáru nad Sázavou, mezi obcemi Radostín, Škrdlovice, Karlov, Vojnův Městec a Polnička, v blízkosti rybníka Velké Dářko. Ekotop: Geologie: Podložím sníženiny v Dářské brázdě jsou vápnité glaukonitické pískovce a slínovce křídového výběžku Dlouhé meze České křídové tabule, s kvarterními písčitými a jílovými překryvy. Geomorfologie: Plochá sníženina Dářské brázdy v nadmořské výšce 618–623 m n. m. Reliéf: Ploché rozvodí s bifurkací vod do řek Sázavy a Doubravy. Pedologie: Rašeliniště vzniklo překrytím starších slatinných vrstev, vytvořených zarůstáním mělkého preboreálního jezera kyselou vrchovištní rašelinou rašeliníko-suchopýrovou s příměsí dřevin. Vrstva organozemě (rašeliny) zde dosahuje až 326 cm. Krajinná charakteristika: Plochá rašelinná sníženina s lesním porostem rašelinných borů přecházejícím v dříve těžené části v mozaiku sukcesních stadií rašeliništních společenstev, mokřadů a ostřicových porostů s dřevinnými nálety. Z podstatné části zalesněno. Biota: V centrální části vymezeného území (NPR Velké Dářko) převládají blatkové bory (L10.4), které jsou obklopeny rašelinnými a podmáčenými smrčinami (L9.2). Rašelinné brusnicové bory (L10.2) se vyskytují zejména v NPR Radostínské rašeliniště. Zde zastoupené biotopy: V1C, M1.7, M1.1, R2.3, T2.3B, L10.2. V lesním komplexu se na místech lesních pramenišť a podél potoků ojediněle vyskytují říční a typické jasanovo-olšové luhy (L2.2). Na místech po bývalé těžbě rašeliny se vyvinula primární sukcesní stádia směřující k okolnímu klimaxu. Tato jednotka přechází na okrajích rašeliniště v nevápnité mechové slatiniště (R2.2), které často tvoří mozaiku se společenstvem podhorských a horských smilkových trávníků (T2.3). Na minerálně silnějších půdách na opuce, a to pod Radostínským kopcem a na severním břehu rybníka Malé Dářko se vyskytují střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9). Na svazích na intenzivněji využívaných loukách je častá vegetace mezofilních ovsíkových luk (T1.1), místy v mozaice s širokolistými suchými trávníky (T3.4). Méně zastoupené jsou tužebníková lada (T1.6) a vlhké pcháčové louky (T1.5). V litorálních porostech vysokých ostřic (R2.3, M1.7, V1C) Velkého a Malého Dářka je hojná makrofytní vegetace s bublinatkou jižní (V1B). V případě letnění Velkého Dářka zde bývají cenné porosty vegetace letněných rybníků (M2.1). Maloplošně jsou vyvinuty mezofilní bylinné lemy (T4.2). Kvalita a význam: Nejrozsáhlejší a nejhlubší rašeliniště na Českomoravské vrchovině, jediná lokalita blatkového boru v regionu. Rašeliniště typu přechodového vrchoviště, v němž se zachovala rašeliništní společenstva s porostem borovice blatky a řada chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Významná lokalita vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis). Zranitelnost: Lokalita byla v minulosti výrazně ovlivněna těžbou rašeliny. Intenzivní těžba probíhala od 30. let 19. st., v malé míře pokračovala až do 70. let 20. st. Výjimečně se s těžbou především pro zahrádkářské účely v malém množství setkáváme i dnes. Lesnické meliorace jsou v současné době největším degradačním faktorem podmáčených smrčin mimo jádrové území stávající NPR Dářko. Tendence odvodňovat je ze strany majitelů lesních pozemků stále
aktuální, což dokládají desítky kilometrů prohlubovaných kanálů v ochranném pásmu NPR a okolí. Odvodnění je zvláště nebezpečné pro vážku jasnoskvrnnou, která by ztratila potřebný ekosystém. Vzhledem k blízké rekreační lokalitě dochází k narušování ochranného režimu vstupem neukázněných návštěvníků a sběrem lesních plodin, je žádoucí usměrnění rekreační činnosti. Management: Eliminovat výsadby nepůvodních druhů dřevin, sledovat a eliminovat vliv odvodnění okolních navazujících partií a sledovat a eliminovat vliv zemědělské činnosti, zejména eutrofizace lokality vlivem hnojení. Vegetace: Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.4 Blatkové bory L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L9.2A Rašelinné smrčiny L9.2B Podmáčené smrčiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.7 Vegetace vysokých ostřic M2.1 Vegetace letněných rybníků R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R3.1 Otevřená vrchoviště R3.3 Vrchovištní šlenky T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
Rozloha (ha) 0.5193 0.1163 32.3968 54.3688 0.9336 2.5594 96.4356 33.9126 4.4593 2.9754 0.0395 7.7412 24.0198 4.4412 0.6706 6.5461 11.3872 1.3207 7.2780 4.1926 0.2803 1.6103 0.4652 0.7488 0.6997 8.6939 0.1542 0.0174 9.4086 2.3283 31.5659 2.7162 6.5693 0.0805 24.2530
Štíří důl - Řeka Kód: CZ0614059 Rozloha: 92.5992 ha Nadmořská výška: 569–610 m n. m. Poloha: Výrazně zaříznuté Z-V. jdoucí údolí Štírového potoka mezi Malým Dářkem a údolní nivou Doubravy asi 1,5 km jz. od obce Vojnův Městec, včetně luk v jv. části břehových partií rybníka Řeka nacházejících se bezprostředně sz. směrem pod obcí Hluboká a údolní nivy říčky Doubravy asi 1,5 km jz. od obce Vojnův Městec. Lokalita se nachází ve fytogeografickém regionu Hornosázavská pahorkatina. Ekotop: Geologie: a) část Řeka: Geologickým podložím území jsou vápnité glaukonitické pískovce a slínovce výběžku Dlouhé meze České křídové tabule, s albit-chloritickými břidlicemi a fylity vítanovského souvrství hlinecké zóny. b) část Štíří důl: Geologickým podložím území jsou vápnité slínovce a prachovce křídového výběžku Dlouhé meze překryté mělkými hlinitými pararendzinami, ve spodinách s vyšším obsahem štěrku. Geomorfologie: Hornosázavská pahorkatina. Reliéf: a) část Řeka: Ploché dno široce rozevřeného údolí s meandrujícím tokem Doubravy a rybníkem Řeka v geomorfologickém okrsku Dářské brázdy na kontaktu s Henzličkou v nadmořské výšce 553–556 m. b) část Štíří důl: Výrazně zaříznuté údolí Štírového potoka v plochém reliéfu geomorfologického okrsku Dářské brázdy v nadmořské výšce 560–620 m. Pedologie: a) část Řeka: Na údolních sedimentech vznikly vrstvy slatinné rašeliny vykliňující k okrajům na organozemní pseudogleje. b) část Štíří důl: Na prudkých svazích se ojediněle vyskytují i suťové nevyvinuté půdy, přecházející do humusem obohacených kambizemí na bázích svahů. V úzké údolní nivě potoka jsou na sedimentech vytvořeny pseudogleje, u rybníčku v dolní části území zbahnělé gleje. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex slatinných luk a ostřicových mokřadů nad rybníkem, doprovázený dřevinnými porosty, vyniká bohatým výskytem řady chráněných a ohrožených druhů organismů (PR Řeka) a údolí zaříznutého potoka lemované fragmenty přírodě blízkých lesních a lučních společenstev (PR Štíří důl) a) část Řeka: Plochá mokřadní sníženina s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety a rybníkem. b) část Štíří důl: Prudké zalesněné svahy úzkého údolí spadající k zařezávajícímu se Štírovému potoku. Biota: Bezlesá enkláva na stráních údolí Štírového (též Štířího) potoka pod hrází Malého Dářka. Jižně orientované svahy údolí hostící populaci hořečku jsou zarostlé mozaikou porostů svazu Arrhenatherion (T1.1 Mezofilní ovsíkové louky) a Violion caninae (T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky). Vzhledem k opukovému podkladu (vápnité slínovce) a orientaci stráně jsou ve vegetaci hojněji zastoupeny i některé druhy svazu Bromion erecti. Stráně byly v minulosti využívány jako pastviny, poté byly mnoho let bez obhospodařování. V současné době je snaha stráně vypásat ovcemi a následně kosit nedopasky. Přesnější údaje o historii ochranářského managementu viz publikované práce (Růžička et Zabloudil 1996, Zabloudil 1997) a V. Zabloudil – správa CHKO Žďárské vrchy. V roce 2003 proběhla na přelomu května a června na lokalitě pastva ovcí s ručním pokosením nedopasků. Na počátek listopadu 2003 (po přemrznutí) je plánováno vyhrabání stařiny. Z dalších významných druhů
se na lokalitě vzácně vyskytuje pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Dále se jedná o nevápnitá mechová slatiniště tvořící převážně as. Sphagno warnstorfiani-Eriophoretum latifolii, v přechodech ojediněle vytváří vyhraněné společenstvo as. Valeriano dioicae-Caricetum davallianae. Břehy rybníka Řeka lemují rozsáhlé porosty vysokých ostřic a mokřadní vrbiny. Kolem meandrujícího toku Doubravy jsou vytvořeny břehové porosty, přecházející v roztroušené dřevinné nálety na loukách, inklinující ke svazu Salicion cinereae. Slatiniště přechází v střídavě vlhké bezkolencové louky, místy ve vlhké pcháčové louky či tužebníková lada. Na stráni navazující na vlhké louky převažují mezofilní ovsíkové louky a smilkové trávníky, které vykazují tendence přechodu k ovsíkovým loukám a mezofilním bylinným lemům. Vysoké mezofilní a xerofilní dřeviny se vyskytují pouze maloplošně na mezích na opukových stráních. Na stanovišti lesního typu bohaté jedlové bučiny žindavové převažují změněné smrkové porosty (X9A) – (asi 80letá smrková monokultura) s lokálně různou příměsí jedle bělokoré (Abies alba) a s nepatrným zastoupením javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a buku lesního (Fagus sylvatica). V části území jsou částečně zachovány květnaté bučiny (L5.1) až roklinové javořiny svazu TilioAcerion (suťové lesy /L4/). V úžlabině potoka se vyskytuje fragment podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (údolní jasanovo-olšové luhy /L2.2/) a v těsné blízkosti Štírového potoku pobřežní vegetace potoků (M1.5). Na skalnatém poloostrůvku u rybníka je vytvořen drobný lesík s různověkým porostem s převahou břízy bělokoré, borovicí lesní a smrkem. V rybníčku ve spodní části území se rozmnožuje kuňka ohnivá (Bombina bombina). Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) byl nalezen v oblasti zrašelinělé slatinné louky v údolní nivě Doubravy (R2.1, R2.2, R2.3) v bultech ostřice prosové (Carex panicea) a ostřice rusé (C. flava), kde vytváří populaci mnoha kolonií o celkové velikosti asi 10m2, kde byl zaznamenán i výskyt dalších cenných mechorostů: Calliergon giganteum, Sphagnum contortum, Amblystegium radicale, Campylium stellatum, Dicranum bonjeanii, Drepanocladus polygamus, Fissidens adianthoides, Plagiomnium elatum, Plagiomnium ellipticum, Plagiothecium ruthei, Scorpidium cossonii a Tomentypnum nitens. Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) se vyskytuje ve fragmentu údolního jasanovo-olšového luhu (L2.2) v nivě Štírového potoka, která je netypická rovnocenným zastoupením olše lepkavé (Alnus glutinosa), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a smrku ztepilého (Picea abies). Kvalita a význam: Na lokalitě je zachován (v rámci CHKO Žďárské vrchy ojedinělý) komplex slatinných lučních společenstev. Velmi významná lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) v kraji Vysočina. Lokalita je vysoce významná, protože přítomná populace tohoto mechu patří k největším recentně známým v ČR. Regionálně velice významná lokalita šikouška zeleného (Buxbaumia viridis). Jedna z nejpočetnějších populací hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: Pro zachování cenných společenstev území a populací ohrožených druhů nutné jednosečné sklízení luk společně s redukcí náletů. Pro nelesní společenstva: zapojování drnu při absenci nebo nedostatečném obhospodařování. Možnost splachů z okolních polních kultur. Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus): v současné době nebyly na lokalitě pozorovány žádné vlivy, jež by nějakým způsobem ovlivňovaly přítomnou populaci druhu. Situace by se mohla změnit pouze v případě, že by došlo ke změně stávajícího vodního režimu, intenzívním obhospodařováním s hnojením slatinných luk a rybníku. Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis): výskyt druhu není v současné době ohrožen. Situace by se mohla změnit, pokud by v budoucnosti došlo k těžbě porostu spojené s odtahováním padlých kmenů. V takovém případě by bylo nutné zajistit ponechání padlých kmenů v korytě
potoka samovolnému rozkladu. V místě výskytu druhu je nutné zamezit případnému provádění holosečí. Management: Pouze pro nelesní společenstva: Pokud se podaří zajistit, pokračovat ve stávajícím obhospodařování pastvou ovcí s následnou podzimní sečí a výrazným vyhrabáním. Zpočátku po vysemenění hořečků lokalitu pokosit a velmi intenzivně vyhrabat (nebát se výrazného narušení drnu). Později, po stabilizaci populace, je možno podzimní seč nahradit též pastvou. Vegetace: Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.7 Vegetace vysokých ostřic R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce T4.2 Mezofilní bylinné lemy V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
Žákova hora Kód: CZ0610401 Rozloha: 39.0273 ha Nadmořská výška: 726–810 m n. m. Poloha: Lesní komplex asi 1,5 km severovýchodně od obce Cikháj.
Rozloha (ha) 1.7872 0.2475 0.1432 0.4599 0.1405 8.3922 1.4784 0.1249 0.2003 4.5642 0.3141 8.8510 0.0800 17.4188 7.4434 2.5909 2.3241 1.2310 0.0863 0.0010 0.3189 12.8015 0.4246 5.2512 1.9256 0.4947 1.8087 0.3949 8.8866
Ekotop: Geologie: Podloží je budováno migmatity a dvojslídnými rulami svrateckého krystalinika s vložkami amfibolicko-biotitických rul a amfibolitů. Geomorfologie: Významný bod Devítiskalské vrchoviny; nadmořská výška 726–810 m. Reliéf: Mírně zvlněné svahy převážně JZ expozice s částí plochého návrší hřbetu Žákovy hory. Pedologie: Na svahových zvětralinách jsou vytvořeny mezotrofní kambizemě přecházející ve vrcholové části s pomístními balvanitými pokryvy v oligotrofní kambizemní podzoly. V okolí ojedinělých pramenišť a zamokřených úpadů jsou zastoupeny gleje a pseudogleje. Krajinná charakteristika: Zachovalý segment pralesovitých jedlobučin a bučin; jedna z „osmistovek“ centrálního hřebene Žďárských vrchů. Biota: Vrchol Žákovy hory je ovlivňován vrcholovým fenoménem a sníženiny stékáním a hromaděním studeného vzduchu. Lesní společenstva území náleží ke květnatým bučinám podsvazu Eu-Fagenion, asociací Dentario enneaphylli-Fagetum a Festuco altissimaeFagetum. Na humusem obohacených suťových fragmentech k nim přistupují prvky svazu Tilio-Acerion, zpravidla v návaznosti na ojedinělá prameniště svazu Cardaminion amarae. Na minerálně chudém podkladu na temeni Žákovy hory zasahují do území acidofilní smrkové bučiny blízké asociaci Calamagrostio villosae-Fagetum. Největší plochy acidofilních i květnatých bučin se nachází v NPR Žákova hora, kde se dochovaly zbytky jedlobukového pralesa. Mechorost Dicranum viride byl prozatím (2008) nalezen v území na kůře 10 buků. Celková velikost populace byla odhadnuta na 750 cm2, jedná se tedy o poměrně početnou populaci. Kvalita a význam: Výjimečně zachovalý, již od roku 1933 chráněný segment přirozených pralesovitých lesních společenstev bohatších stanovišť vyšších poloh Žďárských vrchů je biotopem řady organismů, které již z okolních převážně smrkových porostů vymizely. Důležitý objekt vědeckého výzkumu zákonitostí vývoje lesa (na cca 15 ha). Národní přírodní rezervace Žákova hora (kód 537) na výměře 38,10 ha. Zranitelnost: Potenciální nebezpečí představuje změna dřevinné skladby při obnově porostů mimo NPR ve prospěch jehličnanů. Další nebezpečí hrozí při zvyšování podílu listnatých dřevin, zde zejména buku lesního (Fagus sylvatica), použitím provenienčně cizí populace. Nutno využít místní populaci buku. Management: Jádrové území NPR (původní pralesovitá rezervace) ponechání přirozenému vývoji, v rozšířené části NPR postupné přiblížení se přirozené dřevinné skladbě. V ostatních porostech hospodaření převážně podrostním způsobem s využitím přirozené obnovy a s doplněním chybějících přirozených dřevin – jedle, buk, javor klen, jilm.
Vegetace: Stanoviště/Biotop L5.4 Acidofilní bučiny L5.1 Květnaté bučiny L9.2B Podmáčené smrčiny R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa
Rozloha (ha) 21.6017 11.8869 0.0455 0.0850 5.4049 0.0034
Ransko Kód: CZ0610412 Rozloha: 263.9209 ha Nadmořská výška: 542–654 m n. m. Poloha: Lesní komplex asi 1 km jižně od města Ždírec nad Doubravou. Ekotop: Geologie: Ranský masiv tvoří v oblasti ojedinělé bazické hlubinné vyvřeliny, především olivinická a amfibolicko-pyroxenická gabra, peridotity, troktolity a anortozity, místy se značným sulfidickým zrudněním. Překryty jsou eluviálními jílovitohlinitými až jílovitými zvětralinami. Geomorfologie: Masiv Ranského Babylonu je součástí Bítešské vrchoviny. Reliéf: Od kryoplanačně modelovaných mrazových srubů Ranského Babylonu spadají táhlé svahy převážně jižních expozic do údolí Doubravy. Na svazích jsou místy vytvořeny drobné skalní výchozy a rozvlečené balvanité pokryvy, přecházející do plochých terénních sníženin podmáčených četnými vrstevními a suťovými prameny odtékajícími do levostranných přítoků Doubravy. Údolí potoků jsou mělká, plochá, s četnými prameništi. Nadmořská výška 540– 673 m. Pedologie: Spektrum půd je vcelku široké, od kambizemí přes pseudogleje až po gleje v podmáčených depresích. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex rozmanitých lesních ekosystémů ranského masivu s autochtonními populacemi lesních dřevin a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Lesní komplex v mírně až středně zvlněném terénu. Biota: V území jsou na mírných svazích a na bohatším gabrovém podloží nejvíce plošně zastoupeny květnaté bučiny L5.1, na hřbetech s chudšími kamenitými půdami jsou zachovány fragmenty společenstev acidofilních bučin Luzulo-Fagion (L5.4). Na bohatších zamokřených stanovištích jsou velkoplošně zachovány říční a typické údolní jasanovo-olšové luhy L2.2 (Carici remotae-Fraxinetum). Na podmáčených a oglejených typech stanovišť se místy nachází podmáčené smrčiny L9.2 a ojediněle i lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.4. Z ohrožených rostlinných druhů lze mimo početné populace bledule jarní (Leucojum vernum) dále uvést lilii zlatohlavou (Lilium martagon), oměj pestrý (Aconitum variegatum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), řeřišnice trojlistou (Cardamine trifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a další. Kvalita a význam: Ve výjimečném rozsahu jsou zde zachovány prameništnía potoční jasanové olšiny, hostící nejbohatší populace bledule jarní (Leucojum vernum) na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: Lesní lokalita a zejména její okolí je nejvíce ohrožena lesním hospodařením a lesnickými melioracemi, které jsou zhoubou společenstev pramenišť a drobných potoků. Optimální podmínky pro pěstování smrku a využití této dispozice lesníky jsou příčinou plošné degradace bučin, olšin (i borů na hadcích), v posledních letech je patrná snaha o zvýšení zastoupení buku a o rozmanitější prostorovou výstavbu porostů. Z nepůvodních dřevin byl místy vysazen modřín opadavý. Značné škody na porostu způsobovaly nadměrné stavy jelení zvěře. Lesní komplex je zpřístupněn poměrně hustou sítí lesních zpevněných cest.
Vegetace: Stanoviště/Biotop L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L9.2B Podmáčené smrčiny T1.5 Vlhké pcháčové louky V4B Makrofytní vegetace vodních toků – stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami
Rozloha (ha) 105.7157 6.2275 74.5750 37.7051 2.6425 0.0540 0.0024
36.9989
Louky u Černého lesa Kód: CZ0615014 Rozloha: 19.0841 ha Nadmořská výška: 563–581 m n. m. Poloha: Konventní rybník a údolní niva SV-V 0,1-1 km od zámku ve Žďáru nad Sázavou, ve fytogeografickém regionu Žďárské vrchy. Ekotop: Geologie: Geologickým podložím území jsou sillimaniticko-biotitické a migmatitizované ruly strážeckého moldanubika s vložkami amfibolitů a holocénními i pleistocénními překryvy a s kvarterními překryvy, na nichž vznikly organozemní gleje, pseudogleje, až zbahnělé gleje. Geomorfologie: Křižanovská vrchovina. Reliéf: Údolní niva meandrujícího Stržského potoka přecházející do Konventního rybníka na okraji geomorfologického okrsku Světnovské sníženiny v nadmořské výšce 570–580 m. Krajinná charakteristika: Údolní niva s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety v mokřadech a rybníkem. Hranice lokality jsou v podstatě shodné s PP Louky u Černého lesa včetně ochranného pásma (celková rozloha 27,99 ha). Biota: Na lokalitě je vytvořen komplex společenstev vegetace vysokých i nízkých ostřic svazů Caricion gracilis, Caricion rostratae, Caricion lasiocarpae a Caricion fuscae (M1.7), přechodového rašeliniště (R2.3), vlhkých tužebníkových lad (T1.6), s fragmenty rákosin eutrofních stojatých vod (M1.1), vlhkých pcháčových luk (T1.5), podhorských smilkových trávníků bez jalovce (T2.3B), mokřadních vrbin (K1), křovitých vrbin hlinitých a písčitých náplavů (K2.1), mokřadních olšin (L1) a břehových porostů údolních jasanovo-olšových luhů (L2.2B). Z cenných druhů cévnatých rostlin byly na lokalitě zaznamenány: oměj vlčí mor žláznatý (Aconitum vulparia), ďáblík bahenní (Calla palustris), ostřice přioblá (Carex diandra), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), mochna bahenní (Potentilla palustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), bublinatka jižní (Utricularia australis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z významných živočišných druhů zde byly pozorovány: skokan hnědý (Rana temporaria), s. zelený (R. kl. esculenta), ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis), rosnička zelená
(Hyla arborea), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), lejsek šedý (Muscicapa striata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek černý (Neomys anomalus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr vousatý (M. mystacinus) aj. Srpnatka fermežová (Drepanocladus /Hamatocaulis/ vernicosus) byla nalezena na rašelinné louce v údolní nivě nad rybníkem (R2.3) přecházející v porosty vysokých ostřic svazu Caricion lasiocarpae (M1.7). Celková plocha populace je cca 0,5 m2. Kvalita a význam: V CHKO Žďárské vrchy ojediněle zachovaná údolní niva s meandrujícím vodním tokem a řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Významná lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus vernicosus). Zranitelnost: V rámci druhové lokality, ne však bezprostředně ale v blízkosti výskytu srpnatky fermežové (Drepanocladus vernicosus, dochází k zarůstání sušší části louky zejména tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a náletovými dřevinami. Populace druhu by mohla být ohrožena změnou stávajícího vodního režimu, přirozenou sukcesí luk bez odpovídajícího managementu.
Pod Kamenným vrchem Kód: CZ0612139 Rozloha: 12.1247 ha Nadmořská výška: 590–628 m n. m. Poloha: Rybník a přilehlé louky asi 1 km severozápadně od obce Polnička. Ekotop: Geologie: Podložím území jsou sillimaniticko-biotitické a migmatitizované ruly strážeckého moldanubika. Geomorfologie: Lokalita je součástí geomorfologického okrsku Henzlička. Reliéf: Lokalita se nachází na plochém dnu mírně svažitého údolí s prameništi a drobnými vodními toky napájejícími rybník. Lokalita leží v nadmořské výšce 600–620 m. Pedologie: Na kvarterních zvětralinách vznikly organozemní gleje. Krajinná charakteristika: Jedná se o enklávu zrašeliněných luk s roztroušenými dřevinnými nálety v mokřadní sníženině mezi lesy s rybníkem. Součástí lokality je PR Pod Kamenným vrchem. Biota: Rozsáhlý luční komplex s mozaikou rašelinných společenstev, vlhkých pcháčových luk a tužebníkových lad, přecházející v mokřadní ostřicové porosty se sekundárními rákosinami kolem rybníka a smilkové porosty sušších okrajů území (biotopy R2.2, R2.3, T1.5, T1.6, T2.3B, M1.7, V1G, periodicky M2.1). Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) periodicky roste ve vegetaci letněných rybníků (M2.1). Rostliny: puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), masnice vodní (Tillaea aquatica), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), ostřice dvoudomá (Carex dioica), o. přioblá (C. diandra), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mochna bahenní (Potentilla
palustris), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Živočichové: skokan ostronosý (Rana arvalis), s. hnědý (R. temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), linduška luční (Anthus pratensis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), pěvuška modrá (Prunella modularis), zalétají čáp bílý (Ciconia ciconia), č. černý (C. nigra), netopýr vodní (Myotis daubentonii) aj. Kvalita a význam: V CHKO Žďárské vrchy významný výskyt puchýřky útlé (Coleanthus subtilis) na rybnících horní Sázavy. Dále v rámci CHKO Žďárské vrchy rozsáhlý komplex rašelinných luk s bohatým zastoupením chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů vyhlášený jako přírodní rezervace Pod Kamenným vrchem. Zranitelnost: Potenciální ohrožení představuje možné intenzívní obhospodařováním rybníka bez občasného letnění, změna stávajícího vodního režimu rašelinných luk a jejich přirozenou sukcesí bez odpovídajícího managementu. Management: Občasné letnění (1x za 3–5 let), resp. postupné napouštění hladiny v jarním období. Optimální je režim klasického plůdkového rybníka.
Borová u Poličky Kód: CZ0533685 Rozloha: 0.0378 ha Nadmořská výška: 596–596 m n. m. Poloha: Římskokatolický kostel v obci Borová u Poličky v severozápadní části Hornosvratecké vrchoviny. Ekotop: Původně gotický kostel sv. Markéty, přestavěný v 17. století, v údolí Černého potoka ve výšce 580 m n. m. Sídlem letní kolonie jsou půdní prostory (věž a nadlodí) po rekonstrukci a výměně střešní krytiny v roce 2000. Biota: Letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Kvalita a význam: Regionálně významná letní kolonie vrápence malého. Druhá největší letní kolonie vrápence malého ve východních Čechách Zranitelnost: Vzhledem k provedené rekonstrukci se nepředpokládají zásahy v době rozmnožování, kolonie může být ojediněle ovlivněna rušením.
Management: Střechy a půdní prostory budov, kde sídlí letní kolonie netopýrů, jsou v mnoha případech ve stavu vyžadujícím rekonstrukci. To platí i pro velkou část lokalit soustavy NATURA 2000. Při zachování určitých zásad je však možné rekonstrukci provést tak, aby daná lokalita zůstala pro netopýry atraktivní a aby nedošlo k narušení jejich rozmnožovacího cyklu. Při rekonstrukci střech a půdních prostorů je nezbytné: 1) vhodně načasovat stavbu (úpravy je možné provádět v období od září do března, kdy se netopýři na lokalitě nevyskytují) 2) zabránit budování tzv. půdních vestaveb 3) použít vhodnou střešní krytinu, aby nedošlo ke změně mikroklimatu v půdním prostoru 4) zachovat vletové otvory, na které jsou netopýři zvyklí (je nutno posoudit individuálně v konkrétních případech, existují možnosti, jak zabránit přístupu holubů na půdu a přitom zachovat otvory vhodné pro netopýry) 5) v případě ošetřování trámů přípravky proti dřevokazným houbám a hmyzu je nezbytné použít látky, které nejsou toxické pro netopýry. Z hygienického hlediska je vhodné každoročně na podzim uklidit trus nahromaděný pod kolonií netopýrů. Pro usnadnění úklidu je možné umístit na podlahu velkou igelitovou fólii, kterou lze po sezóně sbalit a trus na vhodném místě vysypat.
Žďár nad Sázavou – garáže Kód: CZ0613700 Rozloha: 0,0187 ha Nadmořská výška: 565 m n. m. Poloha: Zámecký areál rodu Kinských, 2,5 km severně od centra města Žďár nad Sázavou. Ekotop: Jednopodlažní objekt garáží v bývalém hospodářském dvoře v jižní části zámeckého areálu. Půda se sedlovou střechou se třemi volnými vikýři nad čtyřmi garážemi. V nadmořské výšce 566 m. Biota: Letní kolonie netopýrů. Kvalita a význam: Významná letní kolonie netopýra brvitého (Myotis emarginatus). Jediná letní kolonie tohoto druhu na Českomoravské vrchovině. Zranitelnost: V dlouhodobém horizontu je plánována rekonstrukce objektu. Je třeba zajistit průchodnost vletových otvorů, nepoužívat čpivé barvy ve střešních prostorách. Případnou rekonstrukci provést v zimním období, v době nepřítomnosti netopýrů. Management: Při rekonstrukci střech a půdních prostorů je nezbytné: 1) vhodně načasovat stavbu (úpravy je možné provádět v období od září do března, kdy se netopýři na lokalitě nevyskytují), 2) zabránit budování tzv. půdních vestaveb, 3) použít vhodnou střešní krytinu, aby nedošlo ke změně mikroklimatu v půdním prostoru,
4) zachovat vletové otvory, na které jsou netopýři zvyklí (je nutno posoudit individuálně v konkrétních případech, existují možnosti, jak zabránit přístupu holubů na půdu a přitom zachovat otvory vhodné pro netopýry), 5) v případě ošetřování trámů přípravky proti dřevokazným houbám a hmyzu je nezbytné použít látky, které nejsou toxické pro netopýry. Z hygienického hlediska je vhodné každoročně na podzim uklidit trus nahromaděný pod kolonií netopýrů. Pro usnadnění úklidu je možné umístit na podlahu velkou igelitovou fólii, kterou lze po sezóně sbalit a trus na vhodném místě vysypat.
Vatín Kód: CZ0613338 Rozloha: 45.0469 ha Nadmořská výška: 550–574 m n. m. Poloha: Soustava 8 rybníků v nejjižnějším cípu CHKO Žďárské vrchy, 1 km j. od Žďáru nad Sázavou. Ekotop: Geologie: Biotické a sillimaniticko-biotické pararuly místy migmatické. Geomorfologie: Soustava osmi rybníků nacházející se v ploché pánvi na bezejmenném levostranném přítoku Oslavy. Reliéf: Kaskáda rybníků se nachází v dlouhé údolní sníženině obklopené zemědělsky využívanou půdou. Pedologie: Na lokalitě převažují zejména hydromorfní půdy tj. pseudogleje až gleje. Krajinná charakteristika: Průměrná velikost rybníků je přibližně 2 ha, nejmenší má rozlohu 0,5 a největší okolo 4 ha. Okolí tvoří převážně vlhké, ale i kulturní louky. 3., 4. a 5. rybník soustavy přiléhají k lesu. Litorály jsou pouze slabě vyvinuté. Na hrázích výsadby dubů. Rybníky jsou až na 3. rybník soustavy, který je obklopen lesem, dobře osluněné. Všechny rybníky jsou průtočné. Pramen toku je asi 3,5 km nad prvním rybníkem soustavy. Rybníky byly v roce 1995 obnoveny z prostředků programu MŽP – Program revitalizace říčních systémů. V současné době je celková rozloha vodních ploch cca 17 ha. Povodí zaujímá plochu asi 30 ha. Biota: Základní charakteristika: Rybníky s úzkým pásem litorálních porostů s šíří do 1m. Porosty jsou špatně vyvinuté, převažuje rákos obecný (Phragmites australis), méně časté jsou vysoké ostřice nebo přesličky. Plošně rozsáhlejší porosty rákosu obecného se vyskytují u 1., 2., 3. a 8. rybníku soustavy. Návodní strana hrází je opatřena velkou vrstvou kamenného záhozu – makadam. V horní části soustavy se dochovalo několik menších olšin a vrbin. Charakteristika ve vztahu k chráněnému fenoménu: Litorály jsou špatně vyvinuté s převahou rákosu obecného, patrná je ruderalizace, na vodních plochách nebyl zaznamenán významnější výskyt makrofytní vegetace (M1.1, M1.7, V1F). Pod kamenným záhozem u hrází se ukrývá řada dospělců. Kvalita a význam: Jedna ze dvou lokalit výskytu kuňky ohnivé (Bombina bombina) v CHKO Žďárské vrchy. Jedná se o výskyt na severní hranici rozšíření v této oblasti. Zranitelnost: Rybářské obhospodařování – pozdní napouštění v jarních měsících, hnojení, tlak rybí obsádky. Myslivost – chov polodivokých kachen.
Management: Obecně preferuje kuňka obecná větší a hlubší nádrže než kuňka žlutobřichá. Optimálním stanovištěm se jeví nádrž amoebovitého tvaru s nepravidelně tvarovaným dnem, v němž se hlubší místa střídají s mělčinami. Maximální hloubka do 1,5 m; tam, kde to není možné, stačí 0,5 m. Kubatura nemusí být omezená, nejmenší možný objem se kryje s objemem běžné koupací vany (minimální varianta). 1) Tůně lze vytvářet v kterékoli roční době. Vhodné je ne příliš vlhké jaro, kdy se dobře naplňují vodou, avšak okolní půda není příliš zbahnělá. Tůňky lze vytvářet na vlhkých loukách či ve vlhkých lesích buď ručními nástroji (rýč, lopata, krumpáč, rycí vidle, kolečko) či trhavinou. Nejlepší je však bagr a buldozer, případně v kombinaci s manuálními nástroji. Pokud je podmáčené místo zarostlé náletovými dřevinami, je nutné je z větší části odstranit. Pro bohatý rozvoj řas, jimiž se živí pulci, je potřeba osluněné nádrže (nástroje: pila ruční či motorová, sekera, příp. křovinořez). 2) Po dohodě s vlastníky či uživateli lomů vytvořit či obnovit tůně v lomech a pískovnách v takových místech, která nebudou v dohledné době odtěžována či naopak zalesňována, jež nebudou zasypávána komunálním odpadem a tůně nebudou zarybňovány. 3) Nutná je obnova zazemňovaných tůní, jež je potřeba občas oživovat či asanovat. Interval je obtížné stanovit. Zpravidla 5 let. Asanace se prování a) pokryje-li vodní vegetace převážnou část plochy hladiny b) na hladinu dopadá slunce jen minimálně c) tůň z jakýchkoli důvodů ztrácí vodu. 4) Pokud je rybník zarybněn nebo dojde k jeho zarybnění, je nutno vytvořit takový biotop, aby zde žáby i pulci nacházeli dostatek úkrytů. Tzn. např. hráz vyskládat hrubými kameny, břeh ponechat mělký (sklon alespoň 1:5 minimálně z osluněné strany a nechat jej zarůst litorálem, dno pokrýt pařezy, případně na dně rybníka ponechat padlé stromy atp.).
Dívka Kód: CZ0613809 Rozloha: 27.8330 ha Nadmořská výška: 554–600 m n. m. Poloha: Rybníky Mikšovec a Dívka severně od obce Hamry nad Sázavou, asi 2 km západně od Žďáru nad Sázavou v CHKO Žďárské vrchy. Ekotop: Geologie: Podloží lokality tvoří svorové ruly, pararuly až migmatity krystalických vápenců, erlánů, kvarcitů a amfibolitů. Geomorfologie: Území se nachází se v geomorfologickém celku Křižanovská vrchovina, v okresku Henzlička a Veselská sníženina. Reliéf: Mikšovec je spíše mělčí, dobře prosluněný rybník o velikosti cca 1,3 ha. Rybník je obklopen několika remízky, hrází přiléhá k lesu. Rybník Dívka je rozsáhlejší (velikost cca 6,3 ha), rovněž dobře osluněný. Rybníky Mikšovec a Dívka jsou propojeny v soustavě; leží na drobných pravostranných přítocích Sázavy, pramenících nedaleko v Pilském lese. Pedologie: Gleje a organogenní půdy. Krajinná charakteristika: Rybníky jsou situovány do volné, zemědělsky využívané krajiny. Na západní hranici lokality navazují převážně smrkové porosty lesního komplexu Pilského lesa. Biota: Rybníky Mikšovec a Dívka mají poměrně dobře vyvinutý, avšak díky intenzivním rybníkářskému hospodaření úzký litorální pás. Litorální porosty jsou tvořeny rákosinami
(M1.1) s rákosem obecným (Phragmites australis) a orobincem širolistým (Typha latifolia) a porosty vysokých ostřic (M1.7) s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a ostřicí měchýřkatou (Carex vesicaria). V břehových porostech se vtroušeně vyskytují vrby a olše. Kvalita a význam: Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu kuňky ohnivé (Bombina bombina) v CHKO Žďárské vrchy. Zranitelnost: Vysoká hustota rybí obsádky silně negativně ovlivňuje vajíčka a larvální stádia kuňky ohnivé. Také zhoršující se kvalita vody v souvislosti s intenzivním rybníkářským hospodařením negativně ovlivňuje populace kuňky ohnivé. Management: Obecně preferuje kuňka obecná větší a hlubší nádrže než kuňka žlutobřichá. Optimálním stanovištěm se jeví nádrž amoebovitého tvaru s nepravidelně tvarovaným dnem, v němž se hlubší místa střídají s mělčinami. Maximální hloubka do 1,5 m; tam, kde to není možné, stačí 0,5 m. Kubatura nemusí být omezená, nejmenší možný objem se kryje s objemem běžné koupací vany (minimální varianta). 1) Tůně lze vytvářet v kterékoli roční době. Vhodné je ne příliš vlhké jaro, kdy se dobře naplňují vodou, avšak okolní půda není příliš zbahnělá. Tůňky lze vytvářet na vlhkých loukách či ve vlhkých lesích buď ručními nástroji (rýč, lopata, krumpáč, rycí vidle, kolečko) či trhavinou. Nejlepší je však bagr a buldozer, případně v kombinaci s manuálními nástroji. Pokud je podmáčené místo zarostlé náletovými dřevinami, je nutné je z větší části odstranit. Pro bohatý rozvoj řas, jimiž se živí pulci, je potřeba osluněné nádrže (nástroje: pila ruční či motorová, sekera, příp. křovinořez). 2) Po dohodě s vlastníky či uživateli lomů vytvořit či obnovit tůně v lomech a pískovnách v takových místech, která nebudou v dohledné době odtěžována či naopak zalesňována, jež nebudou zasypávána komunálním odpadem a tůně nebudou zarybňovány. 3) Nutná je obnova zazemňovaných tůní, jež je potřeba občas oživovat či asanovat. Interval je obtížné stanovit. Zpravidla 5 let. Asanace se provádí a) pokryje-li vodní vegetace převážnou část plochy hladiny, b) na hladinu dopadá slunce jen minimálně, c) tůň z jakýchkoli důvodů ztrácí vodu. 4) Pokud je rybník zarybněn nebo dojde k jeho zarybnění, je nutno vytvořit takový biotop, aby zde žáby i pulci nacházeli dostatek úkrytů. Tzn. např. hráz vyskládat hrubými kameny, břeh ponechat mělký (sklon alespoň 1:5 minimálně z osluněné strany a nechat jej zarůst litorálem, dno pokrýt pařezy, případně na dně rybníka ponechat padlé stromy atp.).
Staviště Kód: CZ0613333 Rozloha: 3.3901 ha Nadmořská výška: 586–650 m n. m. Poloha: Staviště se nachází při jižním okraji CHKO Žďárské vrchy. Lokalita zahrnuje úsek od nádrže Staviště (1km v. od Žďáru nad Sázavou) směrem proti proudu až asi 1 km nad obec Lhotka (4 km sv. od Žďáru nad Sázavou). Ekotop: Geologie: Svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami krystalických vápenců, erlánů, kvarcitů a amfibolitů.
Geomorfologie: Potok Staviště pramení asi 2 km nad obcí Lhotka, uprostřed lesního komplexu Bratroňovice. Zpočátku teče na jih, poté se stáčí k západu, protéká vodárenskou nádrží Staviště, a ve Žďáru nad Sázavou se vlévá do řeky Sázavy, jejímž je levostranným přítokem. Reliéf: Koryto potoka protéká cca 200 m širokou údolí nivou. Okolní krajina je jen mírně zvlněná bez výraznějších kopců. Pedologie: Okolí toku lemuje mozaika naplavených fluvizemí a glejů. Krajinná charakteristika: Tok je částečně napřímený, zejména v úseku nad a pod obcí Lhotka. V části nad Lhotkou byl tok v roce 1996 revitalizován z prostředků programu MŽP – Program revitalizace říčních systémů. Do toku bylo vloženo několik příčných prahů a provedena byla doprovodná výsadba zeleně, která je však v současné době zcela začleněná mezi ostatní náletové dřeviny na břehu. Dále po proudu má již Staviště přirozené vinutí. Staviště v okolí Lhotky protéká kulturními a polokulturními loukami, dále protéká asi 1 km úsekem lesa Bartošky, poté vlhkými nivními loukami, před nádrží Staviště opět asi 0,5 km úsekem lesa, a pod přehradou intravilánem města Žďáru nad Sázavou. Biota: Regulovaný tok Staviště nad Lhotkou protéká kulturními loukami, břehy potoka jsou porostlé hustě zapojeným náletem olší a bříz. Těsně nad obcí se nachází část přirozeného toku vedoucího přes částečně udržované vlhké nivní louky typu vlhkých pcháčových luk (T1.5) a tužebníkových lad (T1.6), částečně i malou olšinou (L2.2). Pod Lhotkou opět pokračují vlhké louky (T1.5), dosti degradované s dominantní chrasticí rákosovitou, kosené v místech kam dosáhne těžká mechanizace. Břehy potoka lemují v tomto úseku jednotlivě stromové vrby. V lesním úseku se částečně zachovaly porosty olšin (L2.2), které jsou doplněny ve vlhku špatně prosperujícími výsadbami smrků a borovic (X9A). Další nelesní úsek je opět představován vlhkými nivními loukami s dominantní chrasticí rákosovitou. Louky jsou nekosené, břehy lemují olše a vrby. Nejde však o zapojené porosty, nýbrž o jednotlivé stromy v linii podél toku. Charakteristika ve vztahu k chráněnému fenoménu: Horní část toku je silně zastíněna náletovými dřevinami, v dolním úseku dochází k částečnému zastínění nekosenou vegetací vysokých trav – chrastice rákosovité. Kvalita a význam: Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu vranky obecné (Cottus gobio) v CHKO Žďárské vrchy. V některých částech toku byla populace vranky obecné srovnatelná s populací pstruha obecného (Salmo trutta), který je do toku uměle dosazován rybáři. Zranitelnost: Rybářské obhospodařování – vysazování pstruha ve velkém množství. Budování nové celoobecní ČOV ve Lhotce, jejíž zaústění bude do potoka Staviště. Případně další nešetrné zásahy do toku, např. stavění příčných prahů apod. Management: Ochrana vranky obecné je v přímé souvislosti s trvalou kontrolou čistoty vod a se zamezením necitlivých technických zásahů do koryt toků a jejich substrátu. Je třeba: - vyvarovat se především zahlubování a zpevňování koryt, a také těžby štěrku, - uchovat v toku klid v průběhu března až dubna, kdy dochází k rozmnožování a vývoji raných stadií vranek, - je-li část lokality poškozena nevhodnými úpravami, tyto uvádět do přírodě bližšího stavu (především tvorbou rozmanitého dnového substrátu s převahou omletých kamenů a štěrku), - důsledně dodržovat předepsaný průtokový režim při odběru vody z toku. Rozhodně nesmí docházet k výstavbě nepřekonatelných migračních bariér a tvorbě vzdutí, jež by zabraly plochu stávajících proudných úseků.
Z rybářského pohledu je na většině území možné ponechat stávající hospodaření s přihlédnutím k velikosti a početnosti nasazovaných lososovitých ryb tak, aby nevyvíjely na vranky příliš silný predační tlak.
Údolí Chrudimky Kód: CZ0533301 Rozloha: 6.3788 ha Nadmořská výška: 617–660 m n. m. Poloha: Řeka Chrudimka protéká sz. cípem CHKO Žďárské vrchy. Lokalita zahrnuje horní tok řeky Chrudimky nad Hamerskou přehradou (3 km j. od Hlinska v Čechách) směrem k obci Kameničky a dále až k Filipovu. Ekotop: Geologie: Středně zrnité dvojslídné migmatity, písčité slepence. Geomorfologie: Povodí říčky náleží do celku Železných hor a podcelku Sečská vrchovina. Reliéf: Řeka Chrudimka pramení asi 1 km severně od obce Filipov ve vlhkých slatinných lukách. Protéká jak širokými plochými údolími, tak i úzkohlubokými zaříznutými. Pedologie: Půdy v okolí toku tvoří zejména gleje, pseudogleje v zregulovaných částí toku i luční kultizemě. Krajinná charakteristika: Tok je částečně napřímený, v úseku nad obcí Kameničky, dále po proudu má již přirozené vinutí. V části nad Kameničkami byl tok v roce 1995 revitalizován z prostředků programu MŽP – Program revitalizace říčních systémů. Do toku bylo vloženo několik příčných prahů a provedena byla doprovodná výsadba zeleně. Chrudimka nad i pod Kameničkami protéká kulturními nebo vlhkými nivními loukami. Lokalita je přerušena rybníkem Groš, který je v současné době značně znečištěn komunálními odpadními vodami. Dále pokračuje dvěma větvemi, jedna vede od odtoku z požeráku rybníka a druhá navazuje za bezpečnostním přepadem rybníka na jeho obtokovou strouhu. První větev vede nekosenými vlhkými loukami, druhá dosti zaříznutým lesním údolím. Po soutoku se střídají úseky, kde řeka protéká lesem s úseky vlhkých luk, lesní úseky převládají. Biota: Základní charakteristika: V horní části řeka protéká kulturními či obhospodařovanými vlhkými loukami, kolem regulované části byly provedeny výsadby olší, níže pod Kameničkami tvoří doprovodnou dřevinnou vegetaci především stromové vrby, místy i olše. Luční porosty vlhkých pcháčových luk (T1.5), bezkolencových luk (T1.9) nebo tužebníkových lad (T1.6) v úseku pod rybníkem Groš jsou převážně nekosené, břehy jsou místy lemovány stromovými vrbami a olšemi. V lesních úsecích řeka protéká jehličnatými monokulturami, částečně se zachovaly břehové porosty vrb a olší. Charakteristika ve vztahu k chráněnému fenoménu: V horní části je tok dobře prosluněný díky koseným loukám a nahodilé stromové vegetaci na březích. Kořeny stromů a nedokosené pásy při okraji toku poskytují dobré úkrytové možnosti. Naopak lesní úseky v dolní části toku jsou dosti zastíněné, místy dokonce zaříznuté do úzkých údolí. Kvalita a význam: Nejvýznamnější lokality výskytu mihule potoční (Lampetra planeri) v CHKO Žďárské vrchy. Zranitelnost: Rybářské obhospodařování. Budování nové celoobecní ČOV V Kameničkách, jejíž zaústění bude do řeky Chrudimky. Nešetrné pročišťování toku, odstraňování jemných náplavů a vytváření příčných migračních překážek.
Management: Ochrana stabilních populací druhu je zaměřena především na ochranu larválních stadií. Je nutné: - zachovat toky, v nichž se mihule vyskytují, ve stavu umožňující jejich dlouhodobou existenci, - ochránit především stanoviště, jež představují vhodné náplavy sedimentu, v nichž se vyskytují minohy na většině významných lokalit ve velkém počtu, - zachovat migrační kontinuum, případné stávající příčné stavby postupně zprůchodnit, - zajistit dostatečný průtok vody korytem, aby nedocházelo k vysychání náplavů, a proto musí být upraveny případné podmínky odběru vody z toku (např. při provozu MVE), - pravidelně kontrolovat kvalitu vody, - eliminovat dlouhodobá znečistění vody ohrožující existenci druhu v trvale vodnatých oblastech kupříkladu výstavbou komunálních čistíren odpadních vod. V žádném případě nesmí docházet k: - negativním úpravám koryta v extravilánu, - zahlubování i zpevňování koryta a těžbě jemných náplavů, - pozměňování okolí toků včetně břehových porostů s výjimkou případů, kdy došlo k jeho nedávnému poškození (vykácení stromů) a je zapotřebí uvést jej do stavu vhodnějšího pro biotop. Ve vybraných případech je možné lokálně vytvořit vhodná stanoviště za pomoci rozvolnění regulovaných narovnaných partií toku pomocí ručních nástrojů a lehké techniky. Kusy dřeva napadané do toku je v něm možné ponechat. Rybářské hospodaření musí při plánování počtu vysazovaných dravců (především pstruha obecného) brát v zřetel potenciální možnost predačního tlaku na mihuli potoční.
Niva Fryšávky Kód: CZ0613009 Rozloha: 35.3296 ha Nadmořská výška: 632–713 m n. m. Poloha: Niva Fryšávky s přirozeně meandrujícím tokem JZ od Kuklíku. Ploché dno údolí levostranného přítoku Bílého potoka J od Kuklíku – U Mrkosovy lávky. Ekotop: Geologie: Převážná část území je budována krystalickými břidlicemi zejména rulami, svory, migmatity a jejich zvětralinami. V údolích vodních toků jsou uloženy čtvrtohorní říční usazeniny. Geomorfologie: Reliéf: Členitá vrchovina s velkou vertikální členitostí. Reliéf tvoří tektonická kra, jejíž povrch byl modelován a rozčleněn již v třetihorách. Po další tektonické činnosti se do kry zařízla Svratka i Fryšávka. Pedologie: Kyselé kambizemě na svahovinách rul a granulitů, časté jsou primární pseudogleje. Podél toku jsou vyvinuty typické gleje. Krajinná charakteristika: Otevřená údolní niva kolem řeky Fryšávky; vodní tok protéká v přirozeném korytě, lemovaný kvalitními břehovými porosty s převahou olše lepkavé, v nivě vlhké a podmáčené louky.
Biota: Kolem Fryšávky a Bílého potoka, které lemují porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa) a o. šedé (A. incana), se vyvinuly vlhké pcháčové louky sv. Calthion. Pcháčové louky na nekosených vlhkých místech přechází v tužebníková lada, v sušších místech je střídají mezofilní ovsíkové louky, místy s přechody k podhorským a horským smilkovým trávníkům. Na lučních prameništích se ojediněle zachoval biotop nevápnitých mechových slatinišť s výskytem zábělníku bahenního (Potentilla palustre) a suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium). Na lokalitě se vyskytuje řada vzácných rostlinných i živočišných druhů. Z rostlinných druhů zde byly nalezeny: rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), zábělník bahenní (Potentilla palustre), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z živočišných druhů pak zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), chřástal polní (Crex crex), ťuhýk obecný (Lanius collurio), skorec vodní (Cinclus cinclus), ledňáček říční (Alcedo atthis), bohatá fauna motýlů – především modrásek bahenní (Maculinea nausithous). Kvalita a význam: Zachovaný úsek údolní nivy Fryšávky s přírodě blízkými lučními společenstvy s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Početná populace modráska bahenního (Maculinea nausithous). Zranitelnost: Změnami vodního režimu, absencí obhospodařování, nadměrným hnojením a chemickým ošetřováním luk, přirozenou sukcesí dřevinných náletů resp. zalesňováním v údolní nivě. Management: Pravidelné kosení luk s vyklizením hmoty a ponecháváním střídavě lokalizovaných částí totenových luk pro nerušený vývoj populace modráska bahenního a dalších druhů.
Údolí Svratky u Krásného Kód: CZ0613010 Rozloha: 96.5330 ha Nadmořská výška: 516–600 m n. m. Poloha: Řeka Svratka a přilehlé louky v úseku Mrhov-Krásné-Spělkov-Borovnice. Svratka tvoří zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. Ekotop: Geologie: Převážná část území je budována krystalickými břidlicemi zejm. rulami, svory, migmatity a jejich zvětralinami. V údolích vodních toků jsou uloženy čtvrtohorní říční usazeniny. Geomorfologie: Území je součástí celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Žďárské vrchy. Reliéf: Členitá vrchovina s velkou vertikální členitostí, 503–813 m n. m. Reliéf tvoří tektonická kra, jejíž povrch byl modelován a rozčleněn již v třetihorách. Po další tektonické činnosti se do kry zařízla řeka Svratka i Fryšávka. Pedologie: Půdní podklad tvoří kyselé kambizemě na svahovinách rul a granulitů, časté jsou primární pseudogleje. Podél toku jsou vyvinuty typické gleje.
Krajinná charakteristika: Přirozený meandrující tok řeky Svratky lemovaný břehovými porosty olše, v nivě vlhké louky. Na přilehlých prudších svazích louky, místy s kamenicemi a rozptýlenou zelení. Na levém břehu strmé svahy lesnatého masívu Žákoviny. Biota: Řeku Svratku lemují porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa), v kamenitém korytě je pěkně vyvinutá makrofytní vegetace (V1). V ploché nivě se střídají mezofilní ovsíkové louky (T1.1) a vlhké pcháčové louky (T1.5) s přechody k aluviálním psárkovým loukám (T1.4). Na svazích jsou místy přechody k podhorským a horským smilkovým trávníkům (T2.3). Na nekosených vlhkých místech převažují tužebníková lada (T1.6) nebo porosty vysokých ostřic (M1.7). Kvalita a význam: Zachovaný úsek údolní nivy Svratky s přírodě blízkými lučními společenstvy s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. V nivě přežívají lokální populace modráska bahenního (Maculinea nausithous). Zranitelnost: Absencí obhospodařování, nadměrným hnojením a chemickým ošetřováním luk v nivě řeky, přirozenou sukcesí dřevinných náletů resp. zalesňováním v údolní nivě.
Ratajské rybníky Kód: CZ0534055 Rozloha: 20.4137 ha Nadmořská výška: 596–603 m n. m. Poloha: Soustava tří rybníků s mokřady a přilehlými slatinnými loukami asi 500 m sv. od města Hlinsko, na Blatenském potoce (pravostranný přítok Chrudimky) v široce rozevřeném údolí, ve fytogeografickém regionu Sečská vrchovina. Ekotop: Geologie: Podloží budované fylitickými břidlicemi a svorovými fylity okraje hlinecké zóny je překryto kvarterními písčitohlinitými sedimenty. Geomorfologie: Lokalita se nachází v geomorfologickém okrsku Kameničské vrchoviny. Reliéf: Široce rozevřené údolí se třemi rybníčky na pravostranném přítoku Chrudimky leží v nadmořské výšce 590 – 600 m. Pedologie: Na kvartérních sedimentech jsou vytvořeny místy zrašelinělé pseudogleje a zbahnělé gleje. Krajinná charakteristika: Plochá sníženina s rybniční soustavou a přilehlými mokřadními loukami s dřevinnými nálety. Biota: V území jsou zastoupeny zrašelinělé mezotrofní až slatinné louky přecházející v mokřadní ostřicová společenstva a litorální společenstva rybníků. Kolem rybníků a vodoteče jsou rozšířeny břehové porosty a na loukách místy dřevinné nálety tvořené vesměs olší lepkavou (Alnus glutinosa), břízou bělokorou (Betula pendula) a vrbou ušatou (Salix aurita). Z cenných druhů cévnatých rostlin byly na lokalitě zaznamenány: kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), blatouch bahenní (Caltha palustris ssp. procumbens), ostřice Davallova (Carex davalliana), o. přioblá (C. diandra), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. blešní (C. pulicaris), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis ssp. hieracioides), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe),
hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec bahenní (Pedicularis palustris), v. lesní (P. sylvatica), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mochna bahenní (Potentilla palustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata). Z významných živočišných druhů zde byly pozorovány: modrásci z přílohy NATURA – modrásek očkovaný (Maculinea telejus), m. bahenní (M. nausithous), píďalky Orthonama vittata, Scopula ternata, Hydrionema ruberata, můry Mythimna pudorina, M. comma, Polymixis gemmea, Orthosia opima, Protolampra sobrina, Diarsia dahlii, obojživelníci čolek horský (Triturus alpestris), č. obecný (T. vulgaris), skokan hnědý (Rana temporaria), s. zelený (R. kl. esculenta), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), ptáci bekasina otavní (Gallinago gallinago), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška luční (Anthus pratensis), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) aj. Mechorost srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus) byl nalezen na zrašelinělých slatinných loukách (R2.3) nad Dolním Ratajským rybníkem. V současné době není populace dostatečně reprezentativní – jak početně, tak kvalitativně, proto bylo upuštěno od původního návrhu na vyhlášení EVL pro ochranu tohoto druhu. Byly zde nalezeny také další cenné druhy mechorostů Calliergon giganteum a Sphagnum contortum. Drepanocladus (Hamatocaulis) vernicosus se zde vyskytuje ve smíšených porostech s druhem Drepanocladus polycarpos na celkové ploše 22x3 m, populace druhu byla odhadnuta na 0,775 m2. Kvalita a význam: Jediná recentně známá lokalita s výskytem modráska očkovaného (Maculinea teleius) v CHKO Žďárské vrchy. Na lokalitě se vyskytuje společně s modráskem bahenním (M. nausithous). Součástí EVL je PP Ratajské rybníky. Zranitelnost: Druhy modrásků M. teleius a M. nausithous se vyznačují velmi podobnými ekologickými nároky a na lokalitě nacházejí dostatek živných rostlin (Sanguisorba officinalis) na který jsou potravně vázané housenky. Při šetrném managementu lokality (zejména vhodné době kosení) nehrozí riziko zániku populací modrásků. Lokalita se nachází mezi dvěma chatovými koloniemi v blízkosti města Hlinsko. V současné době směřuje do této oblasti výstavba nových rodinných domků (zejména směrem k nalezišti druhu Drepanocladus (Hamatocaulis) vernicosus – v roce 2003 byla louka přiléhající k místu výskytu uvedeného mechu sečena za použití traktoru až do vzdálenosti 15 m od břehu rybníka, čímž došlo ke zničení části mechového patra). Pro zachování biotopů T1.9 a R2.3 v odpovídající kvalitě je nutné zajistit zvýšenou ochranu před vnějšími zásahy vedoucími ke zničení, změně vodního režimu nebo trofických poměrů. Při případném vyhrnování značně zaneseného Dolního Ratajského rybníka je nutné zabránit ohrožení či zničení luk, včetně lokality výskytu druhu nevhodným uložením bahna a mechanickým poškozením /udusáním/ těžkou technikou. Management: Rašelinné a bezkolencové louky jsou každoročně ručně koseny v rámci managementu MZCHÚ PP Ratajské rybníky (zajišťuje CHKO Žďárské vrchy). V rámci realizace plánu péče PP Ratajské rybníky dochází na části rašelinných luk k jednosečnému sklízení s redukcí dřevinného náletu a k vyklízení hmoty z území. Od roku 2005 je ponecháván vždy pruh (10x20m) nepokosné vegetace (z důvodu kladení vajíček modrásků), který se kosí až během září. Louky mimo hranice MZCHÚ jsou každoročně koseny (1-2x) strojově (v rámci obhospodařování zemědělským subjektem). Pro podporu a případné další rozrůstání populace Drepanocladus (Hamatocaulis) vernicosus na lokalitě by bylo vhodné rozšířit tuto činnost, zejména sečení (ale ruční nikoliv za použití těžké techniky) i na oblast výskytu tohoto druhu mechu.
Vegetace: Stanoviště/Biotop L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů R2.3 Přechodová rašeliniště T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
Rozloha (ha) 0.2959 0.0931 1.2224 3.0960 2.7835 8.1968 0.1240 0.8405 0.7897 2.3433
Babínský rybník Kód: CZ0613318 Rozloha: 39.1012 ha Nadmořská výška: 559–570 m n. m. Poloha: Plochá sníženina v okolí rybníků Babín a Matějovský asi 1 km ZSZ od obce Budeč. Ekotop: Geologie: Podloží budované sillimaniticko-biotitickými migmatitizovanými a granitizovanými pararulami strážeckého moldanubika je překryto čtvrtohorními písčitojílovitými sedimenty a vrstvou organozemě (rašeliny). Geomorfologie: Veselská sníženina v pramenné oblasti řeky Oslavy s jezerními a říčními neogenními usazeninami, zbytky třetihorních zvětralin. Reliéf: Rybníky Babín a Matějovský v nadmořské výšce 560–580 m n. m. Pedologie: Převažují gleje a organogenní půdy. Krajinná charakteristika: Plochá rašelinná sníženina zčásti narušená dřívější těžbou s rybníky, mokřady, rašelinnými lesy a loukami s dřevinnými nálety. Biota: Fragmenty rašeliniště, v části po dřívější těžbě rašeliny (v uplynulých 20 letech) došlo k následné změně vegetace – převážně třtinové porosty s dřevinnými nálety především olše lepkavé s vytvářením typických vzdušných kořenů (pneumatofory). Revitalizací byla vytvořena mozaika drobných vodních plošek a mokřadů ve sníženinách a na bývalých odvodňovacích příkopech - rybníky, mokřady, vlhké louky, smilkové porosty, mokřadní vrbiny, rašelinné brusnicové bory. Úseky, které nebyly těžbou zasaženy, jsou porostlé vysokými ostřicemi, orobincem, puškvorcem a rákosem obývané ondatrou pyžmovou. Uměle vytvořené ostrůvky jsou vhodným biotopem pro vodní ptactvo. Biotopy V1C, M1.1, M1.7, M2.1, R2.2, R2.3, K1, T1.4,T1.5, T1.6, T2.3B, L10.2. Charakteristika bioty ve vztahu k chráněnému fenoménu: fragmenty rašeliniště s mokřady kolem mělkých vodních tůní a rybníků ( R2.3, M1.7, V1C). Kvalita a význam: Jedna ze dvou lokalit vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis) v CHKO Žďárské vrchy. Stabilní populace s vysokým počtem jedinců (Holuša 2003).
Zranitelnost: Sukcesí fragmentů rašeliniště dřevinnými porosty. Sekundární luční biotopy vyžadují pravidelné kosení a odstraňování hmoty, jinak hrozí opětné zarůstání třtinou křovištní apod. Mokřadní biotopy jsou závislé na zachování vodního režimu. Vlastní rybník nesmí mít vysokou rybí obsádku a po spuštění by měl být vždy rychle napuštěn, aby nedošlo k úhynu larválních stádií vážky jasnoskvrnné. Management: Ve vymezených lokalitách je nutné zamezit odvodňování a těžbě rašeliny, v osídlených rybnících je nutno zamezit intenzivnímu hospodaření (výrazné snížení rybích osádek). Vodní režim je nutno zachovat v nezměněném stavu i v širším okolí, je možno uvažovat tvorbu drobných tůněk i v okolí vymezených lokalit.
Příloha č. 4 Potenciální lesní biocenózy v CHKO Žďárské vrchy Díky většinou minerálně chudému a kyselému podloží výrazně v oblasti převládají biocenózy oligotrofní řady A a oligotrofně mezotrofní meziřady A/B. Pouze na bohatších podkladech (gabra, amfibolity, bohatší odrůdy rul) se ostrůvkovitě uplatňují biocenózy mezotrofní řady B s ojedinělými přechody do mezotrofně nitrofilní meziřady B/C až eutrofně nitrofilní řady C. Zcela výjimečně na bázických horninách (krystalické vápence, hadce, bohatší opuky) se jeví přechody do mezotrofně bázické meziřady B/D až eutrofně bázické - kalcifilní řady D. Podle diferenciace vlhkostního režimu substrátu v oblasti převládají biocenózy normální hydrické řady (n), velmi významně jsou zastoupena společenstva zamokřené hydrické řady (z) i mokré řady (m) s významným podílem rašeliništních biocenóz (t). Jen v nepatrné míře jsou zastoupeny (zejména na skalách) biocenózy omezené hydrické řady (o). Rámec trvalých ekologických podmínek, daný určitým vegetačním stupněm, určitou trofickou a hydrickou řadou označujeme jako skupina typů geobiocénů. Na tento rámec je vázána i určitá přírodní (potenciální) biocenóza a od ní vývojově pocházející a změněné biocenózy. a) skupiny typů geobiocénů omezené hydrické řady: 5 A o: PINETA PICEOSA INFERIORA (smrkové bory nižšího stupně) (sv. Dicrano-Pinion) Pouze ostrůvkovitý výskyt na migmatitových a rulových skalách s nevyvinutými půdami. Rozvolněné porosty Pinus sylvestris s příměsí Picea excelsa, Sorbus aucuparia a Betula verrucosa. V podrostu acidofilní druhy - Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, bohatě vyvinutá synusie mechů a lišejníků, mezi nimiž se vyskytují i druhy horské. Pěkná ukázka přírodě blízkého stavu společenstva je zachována v PP Milovské Perničky. Specifickým společenstvem z okruhu této skupiny jsou hadcové bory, v CHKO Žďárské vrchy rovněž výjimečné (oblast Ranska, nevýrazně i u Třech Studní). Specifickým druhem, vázaným na mělké hořečněté pararendziny, je na Ransku Asplenium cuneifolium. Zdejší borovice je považována za zvláštní ekotyp. b) skupiny typů geobiocénů normální hydrické řady: 5 A n: FAGETA PICEOSO-ABIETINA (smrkojedlové bučiny) (sv. Luzulo-Fagion, as. Calamagrostio villosae-Fagetum) Souvislejší výskyt zejména ve vrcholových částech Žďárských vrchů na silně kyselých kambizemích a kambizemních podzolech - celkově cca 8 % oblasti. Přirozené dřevinné patro tvoří Fagus sylvatica a Abies alba, přidružuje se Picea excelsa. V druhově velmi chudém podrostu dominují acidofilní druhy Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, ze submontanních druhů se přidružuje zejména Polygonatum verticillatum. Všeobecně přeměněno na smrkové monokultury, přírodě blízká ukázka snad pouze v maloplošné PP Vlčí kámen u Koníkova. 5 A/B n: ABIETI-FAGETA INFERIORA (jedlové bučiny nižšího st.) (sv. Luzulo-Fagion, převod na asociace nejasný, částečně snad Luzulo-Fagetum a Calamagrostio villosaeFagetum a podsvaz Galio-Abietinion) Do této skupiny je řazena podstatná část CHKO (43 % území). Souvisle zaujímá svahy různých expozic na horninách svrateckého krystalinika a moldanubika, na jejichž hlubokých svahovinách jsou vyvinuty kyselé kambizemě, případně kambizemě pseudoglejové. V přirozeném dřevinném patře jsou spoludominantní Abies alba a Fagus sylvatica, přidružuje se Picea excelsa. V bylinném podrostu se kromě acidofilních druhů již uplatňují některé druhy středně náročné - např. Senecio fuchsii, Maianthemum bifolium, ze submontanních druhů např. Prenanthes purpurea. I zde ve zbylých lesích převládají smrkové monokultury,
velkoplošně přeměněno na louky a pole. Typický zbytek přírodě blízkého společenstva se nepodařilo v CHKO vymezit. 5 B n: ABIETI-FAGETA TYPICA (typické jedlové bučiny) (podsvaz Eu-Fagenion, as. Dentario enneaphylli - Fagetum a Fegusto-Fafetum) Ostrůvkovitý výskyt na minerálně bohatším podloží, celkově jen cca 5 % oblasti. Půdním typem jsou kambizemě typické, var. kyselá až nasycená. V přirozeném dřevinném patře opět spoludominují Fagus sylvatica a Abies alba, kromě Picea excelsa se na těchto živnějších stanovištích přidružuje i Acer pseudoplatanus. Synusie bylinného podrostu je druhově podstatně bohatší, než předešlých stg. Acidofilní a oligotrofní druhy téměř chybějí, významně se uplatňují především mezofyty - např. Galium odoratum, Milium effusum, Senecio fuchsii, nastupují i druhy s nitrofilní tendencí - např. Mercurialis perennis,Dentaria enneaphyllos. Z druhů submontanních se zde vyskytují především Prenanthes purpurea a Festuca altissima. Zbytky přírodě blízkých společenstev jsou zachovány např. v NPR Žákova hora a NPR Ransko, ostrůvkovitě i jinde. 5 B/C n: ACERI-FAGETA INFERIORA (javorové bučiny nižšího stupně) (sv. Tilio Acerion, as. Lunario-Aceretum) Skupina je vázána především na humózní minerálně bohaté kambizemě typické - nasycené, většinou silně kamenité. V CHKO pouze nepatrný výskyt (necelé 1 % oblasti). V přirozeném dřevinném patře přistupují k Fagus sylvatica náročné listnáče Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, vzácněji Ulmus glabra. V bylinném podrostu se výrazně uplatňují kapraďorosty (např. Dryopteris filix-mas, Phegopteris dryopteris) a nitrofilní byliny Mercurialis perennis, Geranium robertianum, ze submontanních druhů především Lunaria rediviva. Pěkná ukázka přírodě blízkého společenstva této skupiny je zachována v PP Peperek. c) skupiny typů geobiocenů na střídavě zamokřených stanovištích: 5 A z: PICEETA ABIETINA SPHAGNOSA (rašeliníkové smrčiny s jedlí) (sv. Piceion excelsae, as. Mastigobryo-Piceetum) Skupina souvisle zaujímá ploché sníženiny se silně kyselými pseudogleji a rašelinnými gleji. Byla vymezena na ploše, zaujímající 20 % CHKO. V přirozeném dřevinném patře byly spoludominantní Picea excelsa a Abies alba, přidružovala se Alnus glutinosa, Fagus sylvatica sem zasahoval jen okrajově. Právě v této skupině si lze představit těžiště přirozeného rozšíření smrku ve Žďárských vrších. V podrostu se významně uplatňují Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, humikolní mechorosty Polytrichum commune, Sphagnum sp., diferenciální hodnotu má výskyt jatrovky Bazzania trilobata. Právě na stanovištích této skupiny se nejčastěji vyskytují montanní a submontanní druhy Blechnum spicant, Huperzia selago a Lycopodium annotinum. V současnosti zde převládají dobře vzrůstné smrkové monokultury, častá je přeměna na louky a po odvodnění i na pole. Ukázka přirozeného lesního společenstva této skupiny nebyla v CHKO vymezena - všeobecně chybí Abies alba. 5 A/B z: ABIETI-PICEETA EQUISETI (přesličkové jedlové smrčiny) (sv. Piceion excelsae, as. Calamagrosio villosae-Piccetum, částečně snad i as. Luzulo pilosae-Abietetum ze sv. Fagion) Skupina je rovněž vázána na široké sníženiny s pseudogleji a pseudoglejovými kambizeměmi, byla vymezena na 16 % plochy CHKO. K spoludominantním Picea excelsa a Abies alba okrajově přistupoval Fagus sylvatica. V bylinném podrostu se vyskytují kromě Calamagrostis villosa vlhkomilné druhy (Equisetum sylvaticum, Luzula pilosa, Festuca gigantea aj.) i mezofyty (Oxalis acetosella, Galium rotundifolium, Senecio fuchsii aj.). V
současnosti převážně smrkové monokultury a louky, po odvodnění i pole. Ukázka přirozeného lesního společenstva s Abies alba není v CHKO zachována. 5 B/C z: ACERI-FAGETA ALNI (javorová bučina s olší) (velmi příbližně as. Aceri-fagetum ze sv. Fagion a as. Carici remotae-Fraxinetum ze sv. Alno-Ulmion) Pouze maloplošný výskyt (2 % CHKO) v širších okolích pramenišť a potoků na glejových půdách, vyvinutých na bohatších horninách. Přirozené dřevinné patro tvořily Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, Alnus glutinosa a Alnus incana. V druhově bohatém bylinném podrostu se uplatňují především vlhkomilné druhy s nitrofilní tendencí Petasites albus, Stellaria nemorum, Lysimachia nemorum, dále Carex remota, Chrysosplenium alternifolium, Chaerophyllum hirsutum, typická je účast montaních a submontaních druhů - Leucojum vernum, velmi vzácně Cicerbita alpina. Přírodě blízké ukázky jsou zachovány v NPR Ransko, částečně i v oblasti Žákovy hory. d) skupiny typů geobiocénů trvale zamokřených stanovišť se stagnující vodou: 5 A t: PINI-PICEETA TURFOSA (rašeliništní borové smrčiny) (sv. Dicrano-Pinion, as. Vaccinio uliginosi-Pinetum) Sníženiny se ztíženým odtokem, kde se na nepropustném podloží vytvářejí organozemě přechodová a vrchovištní rašeliniště. Pouze ostrůvkovitý výskyt zejména v západní polovině CHKO (celkem jen 1 % území). Dřevinné patro tvoří Pinus sylvestris, Picea excelsa a Betula pubescens. V podrostu rašeliništní druhy - Vaccinium uliginosum, Oxycoccus palustris, Andromeda polifolia, Molinia coerulea, Drosera rotundifolia, Sphagnum sp. aj. Některé části těchto rašelinišť lze považovat za primární bezlesí, které zaujímá as. Andromedo polifoliaeSphagne-tum magellanici ze sv. Sphagnion medii. Většina těchto rašelinišť byla v minulosti do jisté míry dotčena těžbou rašeliny a odvodněním. Ukázka přírodě blízkých až přirozených společenstev je zachována např. v Krejcarském lese. 5 A t: PINETA UNCINATAE (rašeliništní blatkové bory) (sv. Sphagnion medii, as. Pino rotundatae-Sphagnetum) Centrální části rozlehlých rašelinišť, v CHKO Žďárské vrchy zřejmě jen v NPR Dářko. Dřevinné patro tvoří Pinus rotundata, okrajově sem zasahuje Pinus sylvestris, často vytvářející s předešlým druhem křížence, Picea excelsa a Betula pubescens. V podrostu rašeliništní a acidofilní druhy - Vaccinium uliginosum, V. myrtillus, V. vitis-idaea, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Sphagnum sp., Aulacomnium palustre aj. 5 A/B-B m: PICEI-ALNETA (smrkové olšiny) (podsvaz Alnenion glutinoso incanae, as. Piceo-alnetum, směrem k nižším okrajům Žďárských vrchů sv. Alnion glutinosae, as. Carici elongatae-Alnetum) Ostrůvkovitý výskyt ve sníženinách a na mírných svazích s prameništi s glejovými půdami celkově jen 2 % území CHKO. Na více méně trvale zamokřených glejích se slabší vrstvou rašeliny jsou dominantní Alnus glutinosa a A. incana, vtroušenou dřevinou je Picea excelsa. V druhově bohatém podrostu dominují druhy mokřadní - Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Caltha palustris, Carex elongata aj., přistupují druhy acidofilní - Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa aj., vzácně i druhy montanní a demontanní - Cicerbita alpina, Leucojum vernum, Circaea alpina aj. V současnosti většinou zalesněno olšovými porosty, částečně přeměněno na louky. Přírodě blízká až přirozená společenstva této skupiny jsou zachována např. v PR Olšina u Skleného.
e) skupiny typů geobiocénů přechodně až trvale zamokřených stanovišť s tekoucí vodou: 4-5 B/C 4-5: FRAXINI-ALNETA SUPERIORA (jasanové olšiny vyššího stupně) (částečně sv. Alno-Ulmion, podsv. Alnenion glutinoso-incanae as. Stellario-Alnetum glutinosae, Carici remotae-Fraxinetum) Skupina zaujímá užší potoční nivy s oglejenými nivními půdami až gleji, celkově cca 2 % plochy CHKO. Přirozené dřevinné patro tvoří Alnus glutinosa, A. incana, Fraxinus excelsior, přidružují se Salix fragilis. V druhově pestrém bylinném podrostu se uplatňují vlhkomilné, mokřadní i lesní druhy - Carex remota, Carex sylvatica, Festuca gigantea, Chaerophyllum hirsutum, Petasites albus, Urtica dioica, Stellaria nemorum aj. V současnosti většinou luční porosty, částečně pole, přírodě blízká lesní společenstva, se zachovala jen ojediněle ve formě rozšířených břehových porostů. 5 B 4-5: SALICETA FRAGILIS (vrbiny vrby křehké) Inverzní mrazové kotliny s meandrujícími toky. Na štěrkovitých nivních půdách je dominantní dřevinou Salix fragilis, přidružují se Alnus incana a Alnus glutinosa a další druhy vrb. V podrostu vlhkomilné až mokřadní druhy - např. Baldingera arundinacea, Filipendula ulmaria aj. V současnosti většinou přeměněno na louky. V CHKO jen ostrůvkovitý výskyt - např. navrhovaná PR Meandry Svratky pod Křižánkami.
Příloha č. 5 Původní druhy dřevin v CHKO Žďárské vrchy a jejich přirozená stanoviště borovice blatka – na podmáčených rašelinných půdách. Světlomilná dřevina borovice lesní – na extrémně suchých a na podmáčených (rašelinných) půdách. U nás na hadcích a skalních výchozech v řídkých (světlých) porostech či jako pionýrská dřevina. Světlomilná dřevina jedle bělokorá – na půdách se stejnoměrnou a přiměřenou půdní vlhkostí po celou vegetační dobu i na půdách podmáčených (ne však hlubokých rašelinných). Vyžaduje půdy hluboké s vyšším obsahem živin (někde má optimum na vápencích). Snáší dlouhotrvající hluboký stín smrk ztepilý – značně náročný na půdní vlhkost, snáší i nadbytečnou vlhkost a stagnující vodu bažin a rašelinišť. Na půdu má nízké nároky (menší nároky na živiny a hloubku půdy než jedle), na vápencových horninách ustupuje buku. Světlomilná dřevina snášející v mládí zástin. jalovec obecný – snáší zcela vysychavé a mělké půdy i nadbytek vláhy a rašeliniště. Absolutně nenáročný na půdu. Daří se mu dobře tam, kde je vyvinuta vrstva surového humusu. Velmi světlomilná dřevina. U nás – skály, slunné svahy tis červený – Vyžaduje vláhu (když ne půdní, tak alespoň vzdušnou), neroste na mělkých a chudých půdách. Snáší výjimečně silné zastínění po celý život, roste však dobře také na volném prostranství na plném osvětlení. bříza bílá – Pionýrská, silně světlomilná dřevina. Převažuje na kyselých horninách. Vyskytuje se na extrémních stanovištích. Snáší nedostatek i nadbytek půdní vláhy. bříza pýřitá – Světlomilný druh. Vyžaduje hladinu spodní vody téměř na povrchu půdy. Roste na slatiništích a rašeliništích. Chybí na vápencích buk lesní – Dřevina snášející i silný zástin. Na příznivých stanovištích tvoří monocenózy. Neroste na suchých pískách, těžkých nepropustných jílech, bažinatých a rašelinných půdách. Nejlépe roste na hlubokých půdách bohatých vápníkem. Má střední nároky na vláhu v půdě. Vyžaduje dostatek srážek a dostatečnou relativní vlhkost vzduchu (zvláště přes léto). dub letní – světlomilná dřevina (náročnější na světlo více než dub zimní). 2 ekotypy – lužní (značné nároky na vláhu, snáší i záplavy) a lesostepní (na mělkých, silně vysýchavých půdách, spodní voda však musí být v dosahu kořenů). Nejlépe roste na hlubokých a hlinitých půdách. dub zimní – Světlomilná dřevina. Má listy nejen po obvodu, ale i uvnitř koruny. Roste v podmínkách značného nedostatku vláhy, vydrží na podkladech v létě silně vysýchavých. Nesnáší stoupnutí hladiny spodní vody na půdní povrch. Roste na chudých, kyselých a mělkých půdách, ale vyskytuje se i na vápencích. Snáší skalnaté podklady. hrušeň polnička – Světlomilná dřevina, snášející sucho, rostoucí na živnějších podkladech. Nejčastěji roste v pláštích lesů,lesostepích a výslunných křovinatých stráních. jabloň lesní – Světlomilná dřevina, snášející slabé zastínění. Má střední nároky na vláhu a vyrovná se i se suššími podklady. Roste na různých horninách, obyčejně na živnějších půdách s dostatkem humusu, snáší i mírně kyselé půdy. Roste v okrajích lesů a křovinatých stráních. jasan ztepilý – V mládí vyžaduje zastínění, v dospělosti pak je světlomilný. 3 ekotypy – lužní (dostatek vláhy po celý rok), horský (dostatek vláhy po celý rok) a vápencový (snáší nedostatek vláhy). Nesnáší stagnující vodu, záplavy snáší jen krátkodobě. Vyžaduje hluboké, humózní a svěží půdy, dává přednost půdám obohaceným dusíkem. Nesnáší zasolené půdy a neroste na zrašeliněných podkladech. Nesnese mrazové kotliny. javor klen – Dřevina snášející střední zástin. Nároky na půdní a vzdušnou vlhkost jsou značné. Bývá vázán na vlhká stanoviště – prameniště či náplavy říček, nesnáší však stagnující vodu a nevydrží záplavy. Potřebuje vysoké srážky a vysokou vzdušnou vlhkost (hluboká údolí, severní svahy). Roste na hlubokých, humózních (často obohacených dusíkem), čerstvých půdách s vysokým obsahem skeletu. Ve vápencových oblastech roste na úpatí skal na sutích, bohatých na splavený humus a zároveň dostatečně vlhkých.
javor mléč – Dřevina snášející zástin. Nároky na vlhkost půdy a vzduchu jsou vysoké. Snáší relativně vysokou hladinu vody v půdě. Vyžaduje živné, hluboké, vlhké a dusíkem bohaté půdy, které mohou mít vysoký podíl skeletu. jeřáb ptačí – Světlomilná dřevina, v mládí snášející zástin. Pionýrská dřevina. Roste na vysýchavých půdách (a skalách), ale nevadí mu ani nadbytek půdní vláhy. Roste na nejrozmanitějších druzích půd, nejvíce mu však vyhovují půdy kyselé. Daří se mu na silně skeletovitých půdách až po balvanité sutě. Vydrží i na půdách se silnou vrstvou surového humusu i na půdách zrašeliněných. Špatně snáší zasolení. jilm horský – Snáší silný zástin, zejména v mládí. Má značné nároky na vláhu, proschnutí vody v letním období nesnáší. Je náročný na výživnost půdy. Vyhovují mu minerálně silné, hluboké, svěžý až vlhké půdy, obohacené dusíkatými látkami. Snese značnou příměs skeletu. Roste na prameništích, suťových stráních a na půdách s blízkou hladinou spodní vody. V nižších polohách roste na vlhkostně příznivějších stinných svazích a v údolích. lípa malolistá – Stín snášející dřevina na vlhkostně příznivých stanovištích (skalnaté lokality se vyznačují alespoň vysokou vzdušnou vlhkostí). Střední nároky na půdu – skeletovité, dusíkem obohacené půdy, středně hluboké až mělké, různě strmé svahy. Nesnáší zasolení. lípa velkolistá – Snáší zastínění (je světlomilnější než l. srdčitá). Středně náročná na půdu – hluboké živné půdy na bázích svahů, skeletovité rankerové půdy a rendziny. Lesostepní typ se vyrovná i s nedostatkem vláhy, ale jen na živných horninách (vápenec, čedič, andezit). Nesnáší zasolení. olše lepkavá – Dřevina náročná na světlo, jen v mládí se může přizpůsobit zastínění. Má maximální nároky na vláhu v půdě a vyskytuje se i na stanovištích s hladinou půdní vody trvale na půdním povrchu. Snáší záplavy. Špatně snáší výkyvy v hladině spodní vody. Nejlépe roste na humózních, mokrých půdách, dostatečně provzdušněných (=proudění vody). Nesnáší kyselé půdy, a tak na rašeliništích a vrchovištích jen živoří. olše šedá – Světlomilná dřevina. Co do potřeby vody je přizpůsobivá. Snáší záplavy a kolísání hladiny spodní vody. Je nenáročná na půdu. Obvyklými stanovišti jsou náplavy bystřin (často štěrkovité) a břehy horských potoků. Na silně kyselých a rašelinných půdách sice vydrží lépe než olše lepkavá, ale roste slabě. Daří se jí i na jalové zemi, pokud je půda kyprá a se silným podílem skeletu. střemcha obecná – Snáší zástin. Vyžaduje dostatek půdní vláhy a dává přednost polohám s vysokou hladinou spodní vody. Roste na půdách bohatých živinami. Kyselé a zrašeliněné půdy nesnese. Přizpůsobí se krátkým záplavám. topol osika – Velmi světlomilná dřevina. Nejlépe se jí daří na půdách s vysokou hladinou proudící spodní vody a na čerstvých půdách, snáší však i nedostatek vláhy na mělkých suchých podkladech a roste pak slabě až keřovitě. Při dostatku živin snáší i stagnující vodu. Záplavy jí nesvědčí. Je nenáročná na půdu, roste na nejrůznějších podkladech od černozemí přes písky a sutě až po rašelinné půdy. Snáší i jisté zasolení půdy, i když za cenu omezeného vzrůstu. třešeň ptačí – Světlomilný druh, snášející jen slabý zástin. Zastíněné části koruny nekvetou, chřadnou a usychají. Náročná na vláhu v půdě, nesnese půdy v létě vysychající. Nevydrží zabahnění ani záplavy. Není náročná na vzdušnou vlhkost. Roste dobře na hlubších a živných půdách (i skeletnatých). Vyskytuje se hojněji na vápencových podkladech. Velmi kyselé a zrašeliněné půdy nesnese. vrba jíva – Druh velmi náročný na světlo, snáší jen slabé boční zastínění. Roste na relativně suchých stanovištích. Špatně se přizpůsobuje nadbytečnému množství vody v půdě. Vydrží pohyblivou vodu a jen dočasné zamokření. Na místech se spodní vodou trvale u půdního povrchu neroste. Lhostejná ke složení půdy – kyselé půdy až vápence. Dobře se jí daří na propustných podkladech s velkým podílem skeletu. vrba křehká – Silně světlomilná dřevina, nesnášející ani boční zástin. Snese krátkodobé záplavy během vegetační doby. Vyrovná se s kolísáním hladiny spodní vody a snese i trvalý pokles hladiny spodní vody. Hůř snáší stojatou vodu a s tím špatné provzdušnění půdního profilu. Přirozeně roste u proudících vod. Nenáročná na půdu – snese i mělké chudé půdy. bez černý – Snáší silné zastínění, zvlášť v mládí. Přizpůsobí se různému vodnímu režimu – snese nadbytek vláhy, ale extrémně suchá stanoviště nikoliv. Nejlépe se mu daří na silně
humózních, dusíkem obohacených půdách. Přizpůsobuje se ale i kyselým a vápnitým podkladům. bez hroznatý – Stín snášející dřevina, vyžadující dostatek vláhy, ať už půdní, nebo srážkové. Roste hlavně na kyselých podkladech, zejména na silně humózních půdách. brslen evropský – Upřednostňuje vlhké, živné a zásadité, často vápnité půdy, hojný je i na půdách kamenitých, písčitohlinitých, hlubokých. Dobře snáší stín, vyhýbá se vysýchavým podkladům. Daří se mu hlavně na humózních půdách na bázích suťových svahů. hloh jednosemenný – Světlomilná a teplomilná dřevina odolná k suchu. Roste většinou na neutrálních až bazických půdách. Biotopy – lesní okraje a světliny, křovinaté stráně, pastviny, meze. hloh obecný – Většinou roste na svěžích, živinami bohatších půdách, na silikátových a bazických horninách. Biotopy – lesní okraje a světliny, lužní a mezofilní lesy, pobřežní křoviny, meze. hloh tuholistý – Světlomilný a teplomilný druh, zpravidla na neutrálních až bazických podkladech. Typickými stanovišti jsou křovinaté stráně, meze, pastviny, lesní okraje, kamenité svahy, apod. hloh velkoplodý – Roste na silikátových i bazických podkladech, častěji na hlubších a svěžích půdách. Typická stanoviště jsou křovinaté stráně, lesní okraje, pobřežní křoviny, pastviny, meze, remízky, apod. kalina obecná – Dobře snáší zastínění. Vyžaduje značnou půdní vlhkost. Roste zejména na hlubších humózních půdách. krušina olšová – Stín snášející dřevina. Vyskytuje se na vlhkých místech a snáší i nadbytečnou vláhu a stagnující vodu. Roste obvykle na kyselých podkladech, často na píscích a zrašelinělých půdách, ovšem setkáme se s ní i na neutrálních až zásaditých půdách lužních lesů. líska obecná – Je světlomilná, ale snáší i střední zástin. Nemá zvláštní nároky na vláhu a roste i na vysýchavých podkladech a v oblastech na srážky chudých. Je skromná v požadavcích na půdu, ale přece jen se vyhýbá nejchudším půdám. Nesnáší rašelinu a zabahněné půdy. lýkovec jedovatý – Roste na čerstvých, vlhkých, humózních, živinami bohatých půdách. Má vyšší nároky na vzdušnou vlhkost. V nižších polohách se chová jako stínomilný, ve vyšších polohách jako světlomilný keř. růže podhorská – Typickými stanovišti jsou lesní okraje a světliny, meze, pastviny, remízky a úvozy cest. růže polní – Upřednostňuje vápencová podloží. Roste v křovinných společenstvech, na mezích, pastvinách, úvozech, lesních okrajích, ale i v břehových porostech. růže převislá – Snáší zástin a roste i v uzavřených lesních porostech. Je náročná na půdní vláhu a roste v oblastech s vyššími srážkami nebo podél vodních toků. Kyselé a chudé půdy snáší jen v případě, že jsou dosti humózní. růže Sherardova – Roste na sušších, mírně kyselých až neutrálních půdách. Typickými stanovišti jsou výslunné kamenité a skalnaté svahy, zarostlé sutě, lesní pláště a pobřežní křoviny. růže šípková – Je světlomilná, sucho a teplo snášející dřevina s nepatrnými nároky na kvalitu půdy řešetlák počistivý – Je světlomilná dřevina. Je mrazuvzdorná, neboť pozdě raší. Snáší dobře vysýchavé kamenité podklady s mělkou půdou. Roste zejména na vápencích a jiných živných podkladech. Nalezneme jej především v houštinách a pobřežních křovinách. srstka obecná – Snáší silný zástin. Dosti náročná na vláhu, výrazně suchým stanovištím se vyhýbá. Roste na humózních půdách, často silně kamenitých, hlavně na bázích svahů. Subnitrofilní dřevina. trnka obecná – Světlomilný druh, dobře snášející nedostatek vláhy. Snese kyselé podklady, ale upřednostňuje živné půdy. vrba košíkářská – Roste u vody (většinou na naplaveninách) a vyžaduje hlubší, těžší a živnější půdy. Snáší dobře záplavy i stagnující vodu nebo zbahnělé půdy. Nesnáší půdy suché nebo rašelinné.
vrba nachová – Upřednostňuje půdy minerálně bohatší, s větším podílem skeletu. Vyskytuje se na rozmanitých podkladech, hlavně na štěrcích. Odolává dobře záplavám, ale snáší i sušší biotopy. Roste podél vodních toků, na okrajích mokřadů a rašelin i na suchých stráních. vrba pětimužná – Upřednostňuje vlhké, kyselé, často rašelinné půdy. Je to světlomilná dřevina. Roste na okrajích bažinných a rašelinných luk. vrba popelavá – Snáší stagnující vodu a záplavy. Roste i ve slabém zástinu. Nevyskytuje se na kyselých horninách a v chladnějších oblastech. Roste v nižších polohách podél vodních toků, u tůní nebo slepých ramen řek, na okrajích luhů, zamokřených loukách a slatinách, ponejvíce na hlubších a živnějších půdách. vrba trojmužná – Roste na živinami bohatších, hlubších, těžších a dostatečně vlhkých půdách u proudící vody. Neroste na příliš kyselých podkladech. Snáší stagnující vodu. Je světlomilná. Nesvědčí jí sucho. vrba ušatá – Snáší slabé zastínění. Nároky na půdu má skromné. Roste na minerálně chudých půdách s kyselým humusem vznikajících na kyselých horninách. Vyhýbá se vápencovým podkladům. Je to dřevina chladnomilná, navazuje na rozšíření vrby popelavé. Roste na kyselých, mokrých až rašelinných loukách, okrajích vrchovišť, podél toků a světlinách vlhkých lesů. zimolez černý – Snáší hluboký stín. Je dosti náročný na půdní vláhu a vyšší vzdušnou vlhkost (= blízkost toků). Roste často na kyselých horninách v silně humózních půdách. zimolez obecný – Snáší silné zastínění, i když obvykle obsazuje slunná místa. Přizpůsobuje se i polohám s dočasným nedostatkem vláhy. Roste převážně na živných podkladech, často na vápencích. klikva bahenní – Roste v podmáčených smrčinách, vrchovištích, přechodových rašeliništích i slatinách. Roste na kyselých, živinami velmi chudých, ale vodou dostatečně zásobených půdách. kručinka barvířská – Mělké, často kamenité půdy, alkalické až kyselé, chudé na dusík. Spíše světlomilný a teplomilný druh. Typickými stanovišti jsou lemy cest a lesů, chudé louky, pastviny, paseky, skalnatá místa, apod. kručinka německá – Roste na půdách převážně lehkých, zpravidla kyselých. Typickými stanovišti jsou lesní lemy, vřesoviště a pastviny. kyhanka sivolistá – Roste na kyselých, živinami velmi chudých, ale vodou dostatečně zásobených půdách. Vyskytuje se na vrchovištích a rašelinných ladech. maliník obecný – Roste na různých geologických podkladech, na půdách písčitých i hlinitých, mírně vlhkých až vlhkých, mírně kyselých až slabě alkalických, humózních s dobrou zásobou dusíku. Keř prosvětlených lesů, lesních světlin, okrajů a kamenitých hald. mateřídouška vejčitá – Druh sušších společenstev na různých podkladech, většinou však chudších, s půdami silně kyselými až zásaditými, málo humózními, mělkými. Roste na pastvinách, mezích, okrajích cest, slunných svazích. lilek potměchuť – Roste na půdách vlhkých až mokrých, živných, humózních, s neutrální reakcí, hlinitých i písčitých. Roste v pobřežních křovinách, zarostlých sutích a lomech, pasekách, apod. ostružiník běloplstnatý – Roste na silikátových i bazických podkladech. Obsazuje lesní okraje, křoviny, paseky, lomy a okraje cest. ostružiník sivý – Vyhledává půdy slabě humózní, minerálně středně bohaté, mírně kyselé až alkalické, často vápenaté, čerstvě vlhké, nebo vlhké až zaplavované. Roste v prosvětlených vlhkých lesích, vrbinách, zarůstá průseky, okraje cest, rumiště, úhory, ploty, vlhké skály, apod. Často roste v úvalech velkých řek. ostružiník křovitý (Rubus fruticosus) – Zahrnuje spoustu volně se křížících druhů „ostružiníku“. Roste v křovinách, lesích, na okrajích lesů, v pobřežních houštinách, u cest a na mezích. ostružiník srstnatý – Snáší zastínění a rozmanité typy půd, zpravidla čerstvě vlhké a humózní. Roste zejména v bukových a smrkových lesích, lesních okrajích a pasekách. vlochyně bahenní – Roste v sušších partiích vrchovišť, na přechodových rašeliništích, v rašelinných borech a porostech blatky a kleče, na kyselých, živinami chudých půdách.
vřes obecný – Výrazně světlomilný druh vázaný na kyselé podklady, zejména písky a rašeliny. Snese jak silně vysýchavé půdy výslunných skalek a písčin, tak podmáčené půdy rašelinišť. vrba rozmarýnolistá – Roste na slatinných až rašelinných loukách a v rašelinných březinách. Světlomilná dřevina. Častěji se vyskytuje na silikátových horninách. vrba slezská – Snáší různé geologické podklady. Upřednostňuje kamenité a čerstvě vlhké půdy. Je to světlomilná dřevina, ale snese i mírný zástin. Chladnomilný druh, indikátor inverzních poloh. Roste podél menších vodních toků, ve stržích, soutěskách, druhotně na pasekách a podél cest. (Studnice) brusnice borůvka – Druh acidofilních lesů, lesních pasek, vřesovišť, pastvin, skalek, okrajů rašelinišť, horských luk, apod. Vyskytuje se na kyselých, živinami chudých, humózních, nepříliš vysýchavých půdách. brusnice brusinka – Druh acidofilních lesů, lesních pasek, vřesovišť, pastvin, skal, písčin, rašelinišť, apod. Roste na kyselých, živinami chudých, humózních až rašelinných, písčitých nebo i kamenitých půdách.
Druhy dřevin pravděpodobně původní: čilimníkovec černající – Spíše světlomilný keř. Půdy kamenité až hlinité, sušší i svěží, ale chudé dusíkem, častější na kyselých, ale i bazických horninách. Osídluje lemy lesů a křovin, lesní světliny, skalnaté svahy, okraje lomů, okraje komunikací a cest. hloh podhorský – Typická stanoviště jsou světlé lesy, lesní okraje, křovinaté svahy, remízky a meze. hloh prostřední – Typickými stanovišti jsou křovinaté stráně, meze, remízky, okraje cest. jmelí bílé – Poloparazit vyskytující se do 5 LVS. Najdeme ji především na javorech, jabloních, topolech (mimo topol černý), olších, lípách, vrbách, borovicích a jedlích. Na ostatních dřevinách jen vzácně. ostružiník přícestní – Roste v lesních okrajích, příkopech, podél cest, křovinách, někdy i stinných lesích, častý na druhotných stanovištích s ruderální tendencí. Upřednostňuje půdy mezotrofní, dobře zásobené dusíkem. ostružiník sivofialový – Roste na lesních světlinách, pasekách, na okrajích silnic a cest, v průsecích, na půdách slabě humózních, minerálně chudších, kyselých až mírně kyselých, čerstvě vlhkých. růže plstnatá – Nejčastěji obsazuje meze a pastviny na výsluní i v polostínu, okraje lesů a remízků, křoviny, někdy i štěrbiny skalních výchozů. Roste na mělkých i hlubokých půdách, kamenitých až hlinitopísčitých, není náročná na podklad. svída krvavá – Ekologicky přizpůsobivá dřevina. Vyhovuje jí plné osvětlení a vydrží i značné zastínění. Roste na lokalitách dobře vláhou zásobených i na vysýchavých stanovištích. Vyskytuje se na velmi rozmanitých podložích. Roste v pobřežních křovinách, ve smíšených lesích, lesostepích i na skalnatých stráních. vrba červenavá – Spontánní kříženec vrby bílé a křehké. Roste podél vodních toků. Ekologickými vlastnostmi je podobná rodičům.
Druhy dřevin v okolí se vyskytující, pravděpodobně nepůvodní: barvínek menší – Vyžaduje vlhké, živné, humózní, zásadité, písčitohlinité půdy. Snáší dobře zastínění. Vytváří kompaktní porosty. Velmi často zplaňuje ze záměrných výsadeb. růže vinná – Nejčastěji roste na suchých výslunných stráních, lesních okrajích, hlavně na bazických podkladech. Ekologicky plastický druh. Nejčastější výskyt má v křovinných společenstvech.
