CHKO České středohoří

CHKO České středohoří rok vyhlášení: 1976 rozloha: 1 063 km2 sídlo správy: Litoměřice oficiální web: http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz

http://www.ochranaprirody.cz

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie 1 – třetihorní vulkanické horniny (čediče, fonolity, tufy) 2 – třetihorní sedimenty (písky, jíly) 3 – druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce)

1 7

2

4 3 56

4 – proterozoické horniny assyntsky zvrásněné, s různě silným variským přepracováním (břidlice, fylity, svory až pararuly) 5 – vulkanické horniny zčásti metamorfované, proterozoické až paleozoické (amfibolity, diabasy, melafyry, porfyry) 6 – ortoruly, granulity a velmi pokročilé migmatity v moldanubiku a proterozoiku 7 – kvartérní sedimenty

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie Nejcharakterističtější prvky reliéfu Českého středohoří, vulkanické kužely a kupy, jsou tvořeny horninami vulkano-sedimentárního komplexu třetihorního stáří (40–16 milionů let zpátky, tj. eocén až oligocén). Neovulkanismus je vázán na oherský (ohárecký) rift: vulkanicko-tektonickou zónu vzniklou v důsledku alpínských horotvorných pochodů. K projevům aktivity této zóny patří i pokles podkrušnohorských sedimentárních pánví s největšími výskyty hnědého uhlí v ČR a výzdvih Krušných hor podél výrazného zlomového svahu. Dnes známá vulkanická tělesa vznikala v několika etapách z povrchových (exploze, efuze) i podpovrchových (lakolity, žíly) tvarů. I tak dramatické tvary jako Milešovka (837 m, nejvyšší vrchol Českého středohoří) nebo Bořeň vznikly podpovrchovým vulkanismem (lakolity). Převažují středně bazické horniny, zejména autometamorfované bazaltoidy, olivinické nefelinity, bazanity, tefrity a jejich pyroklastika.

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie

Bořeň

Milešovka (Donnersberg – „Hromová hora“)

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie Podloží neovulkanitů tvoří až 900 m mocné mořské a brakické křídové sedimenty (97–85 milionů let zpátky, cenoman-turon-coniak-santon), především vápnité jílovce, slínovce (opuky), jílovité vápence a pískovce. V podloží druhohorních sedimentů jsou horniny krystalinika Českého masivu. Podél litoměřického zlomu běží hranice mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí krystalinika. Na povrch vychází zejména v oblasti Porta Bohemica (České brány) a v Oparenském údolí. Ve stejné oblasti jsou výchozy starých vulkanitů (ryolity) permokarbonského stáří. Na Mostecku a na Lounsku zasahují do Středohoří třetihorní pánevní sedimenty. Charakteristické jsou zejména tvrdé a pestře zbarvené porcelanity, vzniklé vypálením při zemních požárech organické (uhelné) složky.

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie

Porta Bohemica

CHKO České středohoří Geologie a geomorfologie Ve čtvrtohorách sedimentovaly spraše a terasové štěrkopísky, postupující zahlubování vodních toků dalo vzniknout hlubokým údolím (Porta Bohemica, Oparenské údolí). Vynikajícím fenoménem Českého středohoří jsou rozsáhlá suťová pole, z velké části nelesní, vzniklá mrazovým zvětráváním v pleistocénu. Evidováno je přes 300 sutí. Blešenský vrch

CHKO České středohoří Vodstvo Hlavním tokem CHKO je Labe, jež zde vytváří hluboké kaňonovité údolí. Protože podélná osa Českého středohoří je na tok Labe téměř kolmá, většinu CHKO odvodňují pobočky jeho hlavních přítoků: Bíliny, Ohře, Ploučnice a Úštěckého potoka. Značná aridita území se odráží v malém výskytu vodních ploch; nejvýznamnější jsou Žernosecké (Píšťanské) jezero (90 ha), vzniklé těžbou štěrkopísku v nivě Labe, a rybník Chmelař u Úštěka (76 ha).

CHKO České středohoří Klima Ačkoli většina území Českého středohoří patří mírně teplé klimatické oblasti, místní klima je výrazně variabilní. Roli hraje jednak výrazný klimatický gradient jihozápad-severovýchod (srážkový stín Krušných hor), jednak nadmořská výška. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 °C (Ústí nad Labem) a 5,1°C (vrchol Milešovky). Roční srážkové úhrny se pohybují mezi 450 mm (Lounsko) a >800 mm (okolí České Kamenice). Známá meteorologická observatoř na Milešovce vykazuje pouhých 564 mm.

CHKO České středohoří Vegetace a flóra Floristicky mimořádně bohaté území, zejména s výborně vyvinutými teplomilnými společenstvy (relikty staroholocénních černozemních stepí, skalní stepi, bílé stráně). Lesnatost poměrně malá (29 %), v lesní vegetaci převažují dubohabřiny, suťové lesy a teplomilné doubravy, na vlhčím severovýchodě i bučiny.

CHKO České středohoří Černozemní a skalní stepi Např. NPR Oblík, NPR Raná, NPR Lovoš, NPP Jánský vrch, PR Kalvárie, PR Čičov, PP Radobýl…

http://mujweb.cz/www/Horstt

Raná z Oblíku Oblík


Stipa zalesskii, S. smirnovii, S. dasyphylla… Helictotrichon desertorum


Astragalus exscapus

Viola ambigua

CHKO České středohoří Černozemní a skalní stepi

Iris aphylla (ssp. aphylla, novakii, fieberi)

Lactuca perennis

CHKO České středohoří Černozemní a skalní stepi

Erysimum crepidifolium Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiaceae

CHKO České středohoří Bílé stráně NPP Bílé stráně, PP Lužické šípáky aj.

Cirsio pannonici-Seslerietum calcariae, Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati

CHKO České středohoří Bílé stráně NPP Bílé stráně

Coronilla vaginalis

Sesleria caerulea

CHKO České středohoří Skály a sutě NPP Borečský vrch, PP Plešivec, PR Kamenná hůra


Jak fungují ventaroly Ventaroly jsou výrony vlhkého teplého vzduchu, vázané na podzemní prostory různého typu (pukliny, sutě). Fungují díky komínovému efektu a tepelné stabilitě sutí a skalních masivů – lehčí teplý vzduch stoupá v zimě vzhůru, těžší studený vzduch v zimě stéká dolů a vytváří protipól ventrol, tzv. ledové jámy.

ventarola

ledová jáma

http://www.hasina.cz/naucna_stezka.htm


Saxifraga rosacea

Ceterach officinarum


borečka vzácná (Targionia hypophylla)

CHKO České středohoří Babinské louky PP Babinské louky, PR Hradišťanská louka

CHKO České středohoří Babinské louky PP Babinské louky, PR Hradišťanská louka

Adenophora liliifolia

Tephroseris aurantiaca

CHKO České středohoří Fauna bezobratlí měkkýši:

Truncatellina claustralis

Druhově bohatá oblast, výborně vyvinutý suťový fenomén (submediteránní drobnička jižní – Truncatellina claustralis), na sutích i refugia světlomilných glaciálních reliktů (zrnovky Pupilla sterri, P. triplicata), v suchých trávnících xerotermní druhy. V Labi u Litoměřic se vyskytoval zubovec říční (Theodoxus fluviatilis), dnes asi vyhynulý čistomilný druh velkých řek (naposledy 1943).

CHKO České středohoří Fauna bezobratlí měkkýši: Nechybí zde druhy se mediteránním rozšířením, obývající vyprahlé skalní stěny a suché stepní stráně. Příkladem je žitovka obilná (Granaria frumentum), vyskytující se např. na vápnitých jílovcích a pískovcích u Lovosic. Dalšími stepními druhy jsou např. západoevropský prvek suchomilka ladní (Xerolenta itala), nebo páskovka žíhaná (Cepea vindobonensis) – např. NPP Bílé stráně). Na stinných patách sutí jsou refugia chladnomilných druhů: např. vrásenka pomezní (Discus ruderatus), jinde vázaná na horské lesy, nebo vrkoč horský (Vertigo alpestris).

CHKO České středohoří Fauna bezobratlí denní motýli: Poslední české vitální populace stepního okáče skalního (Chazara briseis), dále okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon), o. ovsový (Minois dryas), modrásek východní (Pseudophilotes vicrama), m. ligrusový (Polyommatus damon) – u něj poslední populace v Čechách.

CHKO České středohoří Fauna bezobratlí brouci: Stepní relikty až endemity, např. střevlík Harpalus cisteloides ssp. hurkai (Raná). Demontánní prvky v chladných sutích, např. střevlík Pterostichus negligens.

Pavouci Významná refugia v sutích na stepích, např. stepní skálovka česká (Haplodrassus bohemicus).

CHKO České středohoří Fauna obratlovci

obojživelníci: vedle běžných mlok skvrnitý, skokan štíhlý a blatnice skvrnitá. plazi: vedle běžných druhů ještěrka zelená a užovka podplamatá.

CHKO České středohoří Fauna obratlovci

ptáci: „lesostepní“ strnad zahradní, pěnice vlašská, ojediněle linduška úhorní. savci: stepní prvek bělozubka bělobřichá.

CHKO České středohoří

Recommend Documents