Bejlomorkovití (Cecidomyiidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Bohemia centralis, Praha, 27: 411–418, 2006

Bejlomorkovití (Cecidomyiidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Gall midges (Cecidomyiidae, Diptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area Marcela Skuhravá Bítovská 1227/9, CZ - 140 00 Praha 4, Česká republika; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. In total, 63 species of the family Cecidomyiidae were found in the Kokořínsko Protected Landscape Area. Gall midges are associated with 48 species of host plants, of which 25 are woody plants and herbaceous plants. Majority of species belongs to common species widely distributed in the Czech Republic. Sterraulus corneolus (Rübsaamen, 1899) associated with Carex sp. is a new record for the Czech Republic. Dasineura daphnes (Kieffer, 1901) causing galls on Daphne cneorum is a rare species the population of which survives in the Kokořínsko PLA. Three species are included in the Red list of Threatened Species in the Czech Republic: Dasineura daphnes, Lasioptera arundinis and Contarinia coryli. ▒ Key words: Cecidomyiidae, Diptera, Czech Republic, Bohemia, Kokořínsko, faunistics, new record, threatened species

Úvod a historie výzkumu Čeleď Cecidomyiidae s 525 druhy (Skuhravá 1997a, b, 2004a) je jednou ze dvou druhově nejpočetnějších čeledí dvoukřídlých v České republice (Chvála 1997). Patří do ní jak druhy fytofágní, tak i dravé (zoofágní) a mykofágní. Larvy fytofágních bejlomorek podněcují na rostlinách vznik novotvarů, zvaných hálky 411

BOHEMIA CENTRALIS 27

(cecidie). Dospělé bejlomorky žijí velice krátce, často jen několik hodin. Naproti tomu hálky vyvolané jejich larvami na různých orgánech hostitelských rostlin lze v přírodě najít od jara do podzimu, hálky druhů vyvíjejících se ve větvích stromů a keřů dokonce po celou zimu (Skuhravá et al. 1984). Hálka má vždy určitý a charakteristický tvar (Skuhravá et Skuhravý 1992), takže podle hálky lze určit, který druh bejlomorky je za ni odpovědný. Většina hálek zůstává na hostitelské rostlině po celé vegetační období. Výskyt hálek tak svědčí (indikuje) i dlouho po výletu imág o přítomnosti druhu na lokalitě. Protože hálky jsou většinou útvary velmi nápadné, je mnoho údajů o jejich výskytu od starších badatelů z počátku 20. století, v některých zemích Evropy dokonce již z druhé poloviny 19. století. Proto lze bejlomorky a jejich hálky využít jako bioindikátory dlouhodobých změn v přírodě. Do roku 1957 se nikdo ze známých cecidologů (E. Baudyš, E. Bayer), ani dipterologů (F. Kowarz a A.Vimmer) výzkumem bejlomorek na území Kokořínska nezabýval. V rámci soustavného faunistického výzkumu čeledě Cecidomyiidae jsme provedli v roce 1957 výzkum na lokalitě Březinka, kde jsme zjistili značně vysoký počet – celkem 33 druhů hálkotvorných bejlomorek. V dalších letech jsme se do oblasti Kokořínska několikrát vrátili a prozkoumali několik dalších lokalit. Výsledky výzkumu bejlomorek vyskytujících se v oblasti Kokořínska jsou uveřejněny v souborné práci z oblasti středních Čech (Skuhravá 1979), výsledky výzkumu bejlomorek vyvíjejících se na rákosu získané v rámci Mezinárodního biologického programu v souborné práci (Skuhravá et Skuhravý 1981). Metodika a materiál Výskyt bejlomorek jsme na lokalitách sledovali obvyklou metodou, a to sběrem hálek na hostitelských rostlinách při pomalém procházení různých biotopů většinou v délce několika kilometrů. Nasbíraný materiál (části rostlin s hálkami) jsme při exkurzi ukládali do připravených igelitových sáčků, a to každý druh hostitelské rostliny s hálkami do samostatného sáčku. Doma jsme nasbíraný materiál určili podle dostupných klíčů na hálky (Houard 1908–1909, Buhr 1964–1965), část materiálu jsme herbarizovali (herbářové položky jsou důležitý dokladový materiál a slouží také pro případné pozdější ověření správnosti určení hostitelských rostlin), další část rostlin jsme instalovali do chovných zařízení pro získání imág z hálek a zbytek rostlin s hálkami a larvami jsme uložili do epruvet s 75% alkoholem pro pozdější morfologická studia. Obvyklé entomologické metody sloužící k masovému odchytu imág hmyzu, např. smýkání, různé druhy pastí s tekutinami a také zemní pastě, nejsou příliš vhodné k získávání imág bejlomorek, protože jejich drobná slabě sklerotizovaná těla (některé druhy jsou jen 0,5 mm dlouhé) s dlouhými tykadly a nohami a s jemnými křídly jsou velkými, statnými a silně sklerotizovanými druhy hmyzu 412

Marcela Skuhravá: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

poškozena do té míry, že nelze určit příslušnost takových jedinců ani do kategorie rodu. Některé větší druhy bejlomorek se silněji sklerotizovaným tělem, hlavně kladélkem, mohou zůstat v pastech z velké části zachovaná a lze je určit podle porušených zbytků. Nomenklatura čeledi Cecidomyiidae je upravena podle Skuhravé (1986, 1989) a Gagného (2004), zoogeografické hodnocení podle Skuhravé (1987, 1994a, b, 1997c) a stupeň ohrožení podle Skuhravé (1994a, b, 2005a). Přehled lokalit Lokality jsou seřazeny abecedně podle názvu obce nebo její části, dále následuje kód pole pro faunistické mapování doplněný detailním třímístným kódem, kategorie a název chráněného území (PP – přírodní památka, PR – přírodní rezervace) a stručná charakteristika biotopu. 1 – Březinka, 5553-321, okolí obce Březinka, smíšené porosty; 2 – Deštná, 5453-314, PR Mokřady horní Liběchovky, rákosina; 3 – Dubá, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad; 4 – Chodeč, 5553-313, PP Na oboře, západní stráň v PP Na oboře; 5 – Chodeč, 5553-313, PP Na oboře, východní stráň v PP Na oboře; 6 – Kokořín, 5553-324, PR Kokořínský důl, hrad a okolí hradu Kokořín, okraje lesních porostů; 7 – Kokořínský důl, 5553-324, PR Kokořínský důl, mokřady v nivě Pšovky; 8 – Medonosy, 5552-222, rákosiny s ostřicemi severně od Medonos v nivě Liběchovky; 9 – Olešno, mokřad s porostem rákosu; 10 – Truskavna, 5553-314, stráně Truskavenského dolu s lesostepní vegetací; 11 – Tubož, 5553-211, PP Prameny Pšovky, olšina v nivě Pšovky nad Zámeckým rybníkem; 12 – Lhotka, 5653, NPP Holý vrch (mimo CHKO Kokořínsko), Holý vrch; 13 – Želízy, 5552-423, PR Mokřady dolní Liběchovky, rákosina a olšina.

Seznam zjištěných druhů U každého druhu je za jménem bejlomorky uvedena hostitelská rostlina, na níž larvy vytvářejí hálku charakteristického tvaru, a typ rozšíření zkratkami (EU – druh evropský, ES – eurosibiřský, HO – holarktický). Tučné číslo odkazuje na popis lokality v přehledu lokalit; u nově zjištěných druhů za číslem následuje datum sběru, počet ulovených jedinců (F – samice, M – samec), a jméno sběratele. V případě, že jde o publikované údaje, je za číslem lokality pouze citace autora nebo autorů s datem uveřejnění příslušné práce. Arnoldiola libera (Kieffer, 1909) – Quercus robur, Q. petraea; EU. 11 – (Skuhravá 1979). Asynapta thuraui Rübsaamen, 1893 – Calamagrostis epigeios; EU. 6 – (Skuhravá et Skuhravý 1960). Blastodiplosis artemisiae (Kieffer, 1901) – Artemisia vulgaris; EU. 7 – (Skuhravá 1979). Cecidomyia pini (De Geer, 1776) – Pinus sylvestris; EU. 7 – (Skuhravá 1979). Contarinia coryli (Kaltenbach, 1859) (=Diplosis corylina F. Löw, 1878) – Corylus avellana; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Ohrožený druh. 413


Contarinia heraclei (Rübsaamen, 1889) – Heracleum sphondylium;EU. 1 – (Skuhravá 1979). Contarinia petioli (Kieffer, 1898) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Contarinia populi (Rübsaamen, 1917) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Contarinia steini (Karsch, 1881) – Melandrium album; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Contarinia tiliarum (Kieffer, 1890) – Tilia platyphyllos, T. cordata; ES. 6 – (Skuhravá 1979). Dasineura crataegi (Winnertz, 1853) – Crataegus laevigatus; EU. 11 – (Skuhravá 1979). Dasineura daphnes (Kieffer, 1901) – Daphne cneorum; EU. 12 – (Skuhravá, 1994a,b). Kriticky ohrožený druh. Dasineura fraxinea (Kieffer, 1907) – Fraxinum excelsior; EU. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura fraxini (Bremi, 1847) – Fraxinus excelsior; EU. 6 – (Skuhravá 1979). Dasineura hyperici (Bremi, 1847) – Hypericum perforatum; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Dasineura kellneri (Henschel, 1875) (=Cecidomyia laricis F. Löw, 1878) – Larix decidua; EU. 7 – (Skuhravá 1979). Dasineura mali (Kieffer, 1904) – Pyrus malus; HO. 6 – (Skuhravá 1979). Dasineura medicaginis (Bremi, 1847) (= Cecidomyia ignorata Wachtl, 1884) – Medicago sativa; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura plicatrix (Loew, 1850) – Rubus caesius; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Dasineura populeti (Rübsaamen, 1889) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Dasineura pteridis (Müller, 1871) (Cecidomyia filicina (Kieffer,1889) – Pteridium aquilinum; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura ranunculi (Bremi, 1847) – Ranunculus acris; ES. 11 – (Skuhravá 1979). Dasineura rosae Bremi, 1847 (Cecidomyia rosarum Hardy, 1850; Wachtliella rosarum) – Rosa canina; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura tortilis (Bremi, 1847) (= Cecidomyia alni F. Löw, 1877) – Alnus glutinosa; EU. 6 – (Skuhravá 1979). Dasineura trifolii (F. Löw, 1874) – Trifolium repens; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura urticae (Perris, 1840) – Urtica dioica; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Dasineura violae (F. Löw, 1880) – Viola tricolor; EU. 1 – (Skuhravá 1979). Dicerura iridis (Kaltenbach, 1874) – Iris sp.; EU. 10 – 1.8.2000, 1M, leg. L.Beran. Didymomyia tiliacea (Bremi, 1847) (= Hormomyia reaumuriana F. Löw, 1878) – Tilia platyphyllos, T. cordata; ES. 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Geocrypta galii (Loew, 1850) – Galium mollugo; ES. 11 – (Skuhravá 1979). Giraudiella inclusa (Frauenfeld, 1862) – Phragmites australis; EU. 6 – (Skuhravá & Skuhravý 1960, Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979, Skuhravá et Skuhravý 1981). Harmandiola cavernosa (Rübsaamen, 1899) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979). Harmandiola globuli (Rübsaamen, 1889) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Harmandiola populi (Rübsaamen, 1917) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Harmandiola tremulae (Winnertz, 1853) (= Diplosis loewii Rübsaamen, 1892) – Populus tremula; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Hartigiola annulipes (Hartig, 1839) – Fagus sylvatica; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979).

414


Iteomyia capreae (Winnertz, 1853) – Salix caprea; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979). Jaapiella cirsiicola Rübsaamen, 1915 – Cirsium arvense; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Jaapiella knautiae Rübsaamen, 1917 – Knautia arvensis; EU. 11 – (Skuhravá 1979). Jaapiella schmidti (Rübsaamen, 1912) – Plantago lanceolata; EU. 1 – (Skuhravá 1979). Jaapiella veronicae (Vallot, 1827) – Veronica chamaedrys; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Kiefferia pericarpiicola (Bremi, 1847) (= Asphondylia pimpinellae F. Löw, 1874) – Pimpinella saxifraga; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Lasioptera arundinis Schiner, 1854 – Phragmites australis; EU. 7 – (Skuhravá 1979), 8 – (Skuhravá et Skuhravý 1981), 9 – (Skuhravá et Skuhravý 1981), 13 – (Skuhravá et Skuhravý 1981). Ohrožený druh. Lasioptera calamagrostidis Rübsaamen, 1893 – Calamagrostis epigeios; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979). Lasioptera carophila F. Löw, 1874 – Pimpinella saxifraga; EU. 7 – (Skuhravá 1979). Lasioptera hungarica Möhn, 1968 – Phragmites australis; EU. 2 – (Skuhravá et Skuhravý 1981), 7 – (Skuhravá et Skuhravý 1981), 9 – (Skuhravá et Skuhravý 1981), 13 – (Skuhravá et Skuhravý 1981). Lasioptera rubi (Schrank, 1803) – Rubus idaeus; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Macrodiplosis pustularis Bremi, 1847) (= Diplosis dryobia F. Löw, 1877) – Quercus robur, Q. petraea; EU. 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Macrodiplosis roboris (Hardy, 1854) (Macrodiplosis volvens Kieffer, 1895) – Quercus robur, Q. petraea; EU. 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Mikiola fagi (Hartig, 1839) – Fagus sylvatica; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979). Ozirhincus tanaceti (Kieffer, 1889) – Tanacetum vulgare; ES. 7 – (Skuhravá 1979). Physemocecis hartigi (Liebel, 1892) – Tilia platyphyllos, T. cordata; EU. 11 – (Skuhravá 1979). Putoniella pruni (Kaltenbach, 1872) (=Diplosis marsupialis F. Löw, 1889) – Prunus spinosa; EU. 6 – (Skuhravá 1979). Rabdophaga heterobia (Loew, 1850) – Salix triandra; ES. 1 – (Skuhravá 1979). Rabdophaga rosaria (Loew, 1850) – Salix alba; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 7 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Rabdophaga salicis (Schrank, 1803) – Salix cinerea, S. aurita; ES. 11 – (Skuhravá 1979). Rabdophaga terminalis (Loew, 1850) – Salix fragilis; ES. 6 – (Skuhravá 1979). Rondaniola bursaria (Bremi, 1847) – Glechoma hederacea; EU. 6 – (Skuhravá 1979). Schizomyia galiorum Kieffer, 1889 – Galium mollugo; ES. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Spurgia euphorbiae (Vallot, 1827) (= Cecidomyia capitigena Bremi, 1847; Bayeriola capitigena Bremi, 1847) – Euphorbia cyparissias; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979). Sterrhaulus corneolus (Rübsaamen, 1899) – Carex sp.; EU. 3 – 16.5.2002, 1F, leg. L.Beran, 4 – 4.8.2000,1F, leg. L.Beran, 5 – 17.5.2002, 1F, leg. L. Beran. Nový druh pro ČR. Thurauia aquatica Rübsaamen, 1899 – Carex sp.; EU. 3 – 16.5.2002, 1F, leg. L. Beran. Zygiobia carpini (F. Löw, 1874) – Carpinus betulus; EU. 1 – (Skuhravá 1979), 6 – (Skuhravá 1979), 11 – (Skuhravá 1979).

415


Diskuse Fauna čeledi Cecidomyiidae CHKO Kokořínsko je poměrně bohatá – 63 zjištěných druhů tvoří téměř 13 % fauny této druhově početné čeledi celé České republiky. Bejlomorky jsou vázané na 48 druhů hostitelských rostlin, z nichž 25 jsou dřeviny a 23 byliny. Většina zjištěných druhů patří k hojným druhům listnatých hájů. Druh Sterrhaulus corneolus, jehož larvy se vyvíjejí pod pochvami ostřic, je novým druhem fauny ČR. Počtem zjištěných druhů lze faunu bejlomorek Kokořínska srovnat se souborem druhů zjištěným v rezervaci Koda v CHKO Český kras, liší se však výrazně druhovou skladbou (Skuhravá et Skuhravý 1993, 1994). Bohatší fauna bejlomorek – 107 druhů – byla objevena v CHKO Český ráj (Skuhravá 1977), 112 druhů v CHKO Křivoklátsko (Skuhravá 1975), 121 druhů v Národním parku Podyjí (Skuhravá 2005b) a dokonce 147 druhů v Národním parku a biosférické rezervaci Pálava (Skuhravá 1998). Počet zjištěných druhů bejlomorek je ovlivněn přírodními podmínkami, hlavně bohatostí vegetace, metodami sběru, počtem prozkoumaných lokalit, intenzitou výzkumu a individuálními možnostmi badatele. Ze zoogeografického hlediska patří 54 % bejlomorek k druhům evropským a 45 % k druhům eurosibiřským. Pouze Dasineura mali má holarktické rozšíření, avšak svým původem patří k druhům evropským. Většina druhů bejlomorek vyvíjející se v hálkách na dřevinách (např. na buku, dubu, jasanu, vrbách, lipách, osikách, maliníku, ostružiníku, hlohu) patří k obecně rozšířeným druhům. Během roku se zpravidla vyvíjí jediná generace. Imága se objevují brzy na jaře v době rašení pupenů, listů a květů hostitelských dřevin. Larvy se kuklí v hálkách a imága vyletují po kuklení buď přímo z hálek na dřevinách nebo z půdy, kde některé druhy přezimují ve stadiu larvy. Samice po kopulaci kladou vajíčka na rašící orgány a zpravidla ještě téhož dne samci i samice odumírají. Z vajíček se líhnou larvy, které začínají sát rostlinné tekutiny, tím dráždí pletiva k bujení a na rostlinném orgánu se vytváří hálka. Některé druhy vyvíjející se na bylinách mají dvě nebo i více generací do roka, jiné mají jen generaci jedinou. K zajímavým druhům patří Dasineura daphnes, Cecidomyia pini a Dasineura violae. Larvy bejlomorky Dasineura daphnes se vyvíjejí v hálkách na vegetačním vrcholu Daphne cneorum. Je to vzácný a vymírající druh, který se vyskytoval jen na několika lokalitách v Evropě na začátku 20.stol. Izolované živé populace tohoto druhu přežívají v České republice u Lhotky těsně mimo CHKO Kokořínsko a na lokalitě Loděnice-Na Černidlech v CHKO Český kras (Skuhravá et Skuhravý 1993). Byly zjištěny také v Alpách v severní Itálii (Skuhravá et al. 2001). Larvy Cecidomyia pini žijí v pryskyřici na jehličnatých stromech a vytvářejí na jejich jehlicích bílý zámotek, v němž se larva kuklí. Je to velmi vzácný druh, známý jen z několika lokalit v Evropě a ze 4 lokalit v ČR (Skuhravá 1986, 1979). Larvy Dasineura violae působí hálky na violce 416


trojbarevné (Viola tricolor). V minulosti byl tento druh velmi hojný, v rámci faunistického výzkumu této čeledi byl zjištěn na 110 lokalitách ze 670 lokalit prozkoumaných (Skuhravá 1994a,b). Postupně tento druh z přírody vymizel. V posledních několika letech jsme hálky této bejlomorky vůbec nenašli ani při usilovném hledání. Tři druhy bejlomorek ulovené do zemních pastí patří ke vzácným druhům nejen fauny České republiky, ale i Evropy. Larvy dvou druhů, Sterrhaulus corneolus a Thurauia aquatica, se vyvíjejí pod pochvami ostřic, a larvy Dicerura iridis pod listovými pochvami kosatce. Sterrhaulus corneolus je nový druh fauny České republiky, známý jen ze dvou lokalit v Evropě. Druh Dicerura iridis byl zjištěn na jediné lokalitě na Moravě (Podivín, 1968, leg. R. Rozkošný) a na čtyřech lokalitách v Evropě. Druh Thurauia aquatica byl nalezen na pěti lokalit v Čechách a čtyřech lokalitách v severozápadní Evropě. Tři druhy bejlomorek zjištěné na území CHKO Kokořínsko patří k ohroženým druhům na základě analýzy dlouhodobých změn v populační dynamice bejlomorek v České republice (Skuhravá 1994a,b). Jsou to Dasineura daphnes, Lasioptera arundinis a Contarinia coryli. Jsou zařazeny do publikace Farkač et al. (2005a): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Literatura Buhr H. (1964–1965): Bestimmungstabellen der Gallen (Zoo- und Phytocecidien) an Pflanzen Mittelund Nordeuropas. 2 Vols. – Gustav Fischer, Jena, 1572 pp. Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. [Red list of Threatened Species in the Czech Republic. Invertebrates]. – Praha, Příroda, 760 pp. Gagné R. J. (2004): A Catalog of the Cecidomyiidae (Diptera) of the World. – Mem. Entomol. Soc. Washington, 25: 1–408. Houard C. (1908–1909): Les Zoocécidies des Plantes d´Europe et du Bassin de la Méditerranée. 2 Vols. – A. Hermann et Fils, Paris, 1247 pp. Chvála M. (1997): Check List of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republics. –Karolinum – Charles University Press, Prague, 130 pp. Skuhravá M. (1975): Bejlomorky Křivoklátska (Cecidomyiidae, Diptera). [Die Gallmücken des Gebietes Křivoklát (Cecidomyiidae, Diptera)]. – Bohemia centralis, Praha, 4: 84–95. Skuhravá M. (1977): Bejlomorky Českého ráje (Cecidomyiidae, Diptera). [Die Gallmücken des Gebietes Český ráj (Böhmisches Paradies) (Cecidomyiidae, Diptera)]. – Bohemia centralis, Praha, 6: 143–158. Skuhravá M. (1979): Bejlomorky středních Čech (Cecidomyiidae, Diptera). [Die Gallmücken Mittelböhmens (Cecidomyiidae, Diptera)]. – Bohemia centralis, Praha, 8: 125–165. Skuhravá M. (1986): Family: Cecidomyiidae, pp. 72–297. – In: Soós Á. & Papp L. (editors): Catalogue of Palaearctic Diptera, Vol. 4. – Hungarian Academy of Sciences, Budapest, Akadémiai Kiadó and Elsevier, Amsterdam, 441 pp. Skuhravá M. 1987: Analysis of areas of distribution of some Palaearctic gall midge species (Cecidomyiidae, Diptera). – Cecidologia Internationale 8: 1–48. Skuhravá M. (1989): Taxonomic changes and records in Palaearctic Cecidomyiidae (Diptera). – Acta Entomol. Bohemoslov. 86: 202–233.

417

BOHEMIA CENTRALIS 27 Skuhravá M. (1994a): The zoogeography of gall midges (Diptera: Cecidomyiidae) of the Czech Republic I. Evaluation of faunistic researches in the 1855–1990 period. – Acta Soc. Zool. Bohem. 57 (1993): 211–293. Skuhravá M. (1994b): The zoogeography of gall midges (Diptera: Cecidomyiidae) of the Czech Republic II. Review of gall midge species including zoogeographical diagnoses. –Acta Soc. Zool. Bohem. 58: 79–126. Skuhravá M. 1997a: Cecidomyiidae, pp. 25–30. – In: Chvála M. (editor): Check List of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republics. – Karolinum-Charles University Press, Praha, 130 pp. Skuhravá M. 1997b: Faunistic records from the Czech Republic. 67. Diptera: Cecidomyiidae. – Klapalekiana 23: 119–120. Skuhravá M. (1997c): Gall midges (Diptera, Cecidomyiidae) of the Czech and Slovak Republics as members of zoogeographical units in the Palaearctic Region. – In: Vaňhara J. & Rozkošný R. (eds): Dipterologica bohemoslovaca, Vol. 8. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biol. 95: 149–171. Skuhravá M. (1998): Cecidomyiidae. – In: Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds): Diptera of Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, I. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol. 99: 57–70. Skuhravá M. (2004): Faunistic records from the Czech and Slovak Republics: Diptera. Cecidomyiidae, pp.324–331. Dipterologica bohemoslovaca, Vol. 11. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol. 109: 321–346. Skuhravá M. (2005a): Cecidomyiidae (bejlomorkovití), pp. 255–258. – In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. [Red list of Threatened Species in the Czech Republic. Invertebrates]. – Praha, Příroda, 760 pp.]. Skuhravá M. (2005b): Cecidomyiidae. – In: Barták M. & Kubík Š. (eds): Diptera of Podyjí National Park and its Environs. – Česká zemědělská univerzita v Praze, 432 pp. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1960): Bejlomorky. – ČSAZV, SZN, Praha, 270 pp. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1992): Atlas of Galls induced by Gall Midges. – Praha, Czechoslovakia, 34 pp., xxx Plates, 210 Photos. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1993): Bejlomorky Českého krasu (Cecidomyiidae, Diptera). [Die Gallmücken (Cecidomyiidae, Diptera) des Böhmischen Karstes]. – Bohemia centralis, Praha, 22: 51–81. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1994): Výzkum bejlomorek (Cecidomyiidae, Diptera) v rezervaci Koda v Chráněné krajinné oblasti Český kras. [Untersuchungen der Gallmücken (Cecidomyiidae, Diptera) im Naturschutzgebiet Koda im Landschaftsschutzgebiet Böhmischer Karts]. – Bohemia centralis 23: 109–120. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1981): Die Gallmücken (Cecidomyiidae, Diptera) des Schilfes (Phragmites communis Trin.). – Studie ČSAV, 3, 150 pp. Skuhravá M., Skuhravý V. et Brewer J.W. (1984): Biology of gall midges, pp. 169–222. – In: Ananthakrishnan T.N. (editor): Biology of Gall Insects. – Oxford + IBH Publishing Company, New Delhi, Bombay, Calcutta, 362 pp. Skuhravá M., Skuhravý V. et Hellrigl K. 2001: Gallmückenfauna (Cecidomyiidae, Diptera) des Südtirols – ein Beitrag zur Gallmückenfauna Italiens. – Gredleriana, Veröff. Nat. Hist. Mus. Südtirol (Acta biol.), 1 (2001): 83–132.

Recenzoval prof. RNDr. Milan Chvála, DrSc.

418

Bejlomorkovití (Cecidomyiidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Recommend Documents