BEJLOMORKY ČESKÉHO KRASU (Cecidomyiidae, Diptera)

Bohemia centralis 22: 51-81, 1993

BEJLOMORKY ČESKÉHO KRASU (Cecidomyiidae, Diptera)

Die Gallmücken des Böhmischen Karstes (Cecidomyiidae, Diptera)

Marcela SKUHRAVÁ a Václav SKUHRAVÝ

Bejlomorky jsou drobní, většinou 2 až 3 mm velcí komárci, jejichž larvy žijí v rostlinných pletivech a působí na rostlinách vznik novotvarů - hálek. Z palearktické oblasti je popsáno přes 2000 druhů (SKUHRAVÁ, 1986), na území Československa bylo zjištěno více než 500 druhů (SKUHRAVÁ, 1987 b). Kromě hálkotvorných druhů zahrnuje čeleď Cecidomyiidae i druhy mykofágní, saprofágní a další druhy, jejichž způsob života není dosud objasněn a jsou nesprávně označovány jako volně žijící druhy (SKUHRAVÁ, SKUHRAVÝ, BREWER, 1984). Historie Na území dnešní chráněné krajinné oblasti Český kras, vyhlášené v roce 1972 a zaujímající plochu 131 km2, nebyl až do roku 1957 proveden soustavný průzkum složení fauny bejlomorek. Do té doby bylo odsud známo z náhodných nálezů jen 18 druhů bejlomorek. Nejstarší doložený nález hálky bejlomorky z oblasti Karlštejnska, a to druhu Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) působící houbovitou hálku na Rorippa sylvestris pochází z roku 1871. Hálku, kterou nalezl na lokalitě Srbsko K. POLÁK, dostal k určení E. Baudyš a nález později uveřejnil (BAUDYŠ, 1926).

51

V letech 1910 až 1946 bylo na území dnešní CHKO Český kras zjištěno celkem 18 druhů bejlomorek (včetně Dasineura sisymbrii). Jde celkem o 25 nálezů, které byly publikovány ve dvou příspěvcích E. BAYEREM (1910, 1912) a v šesti příspěvcích E. BAUDYŠEM (1916, 1921, 1923, 1926, 1939 a 1946). Hálky byly zjištěny různými botaniky na osmi lokalitách, a to v Budňanech, Karlštejně, na Kodě, u Královské studánky, u Srbska, Sv. Jana pod Skalou, Tetína a na Velké hoře u Karlštejna (viz tabulku 1.). Většinu hálek bejlomorek nalezl E. BAUDYŠ a J. KLIKA. Ostatní sběratelé, většinou botanici (K. POLÁK, F. ČELAKOVSKÝ, A. VIMMER, B. NĚMEC,K. KAVINA, a S. PRÁT) nalezli každý jeden nebo dva druhy bejlomorek. V roce 1957 byl v rámci plánovitého faunistického výzkumu bejlomorek na území Československa proveden průzkum na lokalitě Karlštejn, jehož výsledky byly zahrnuty do souborné publikace o fauně bejlomorek středních Čech (SKUHRAVÁ, 1979). Tehdy bylo v okolí Karlštejna zjištěno 38 druhů bejlomorek, z nichž jen dva druhy -Craneiobia corni a Dasineura tiliae (= D. tiliamvolvens) byly známé z předchozího období. V roce 1989 až 1991 byl proveden soustavný výzkum fauny bejlomorek na 9 lokalitách - maloplošných chráněných územích - CHKO Český kras z iniciativy a za finanční podpory Správy CHKO Český kras, jehož výsledky předkládáme v této práci. Po stručné metodice je uveden přehled lokalit, na nichž byl proveden výzkum složení fauny bejlomorek. Pak následuje přehled zjištěných druhů bejlomorek a přehled hostitelských rostlin, na nichž byly zjištěny hálky bejlomorek. Samostatnou kapitolu tvoří možnost využití hálek jako bioindikátorů změn v krajině. Závěrem je podrobně probráno pět druhů bejlomorek, které zasluhují zvláštní pozornost jako mizející a vzácné druhy fauny Československa.

Metodika Na každé lokalitě byly na různých biotopech sbírány hálky všech bejlomorek, které byly nalezeny na trase dlouhé 1 až 2 km. Hálky byly determinovány podle základního díla zoocecidologické literatury - H.BUHRA (1964 - 1965), popř. C. HOUARDA (1908 - 1909), larvy podle determinačního klíče MÓHNA (1955) a MAMAEVA - KRIVOŠEJNY (1965), imága podle určovacích tabulek v díle RÜBSAAMENA-HEDICKEHO (1925 - 1939) a SKUHRAVÉ(1977). Část hálek byla zpracována do herbáře, část materiálu byla uložena do 75 % alkoholu k dalšímu studiu morfologických znaků larev a imág. Nomenklatura taxonů bejlomorek je upravena podle Skuhravé (1986), nomenklatura taxonů hostitelských rostlin podle díla EHRENDORFOVA (1973).

Přehled lokalit U každé lokality je uvedena nadmořská výška, krátká charakteristika a datum sběru. Číslo na konci v závorce odkazuje na polohu v mapce (obr. 1.).

52

Obr. 1. Mapka CHKO Český kras s vyznačenými lokalitami, na nichž byl v letech 1989 až 1991 proveden výzkum bejlomorek: 1 - Loděnice - Na Černidlech; 2 - Radotínské údolí; 3 - Černá rokle; 4 - Kulivá hora; 5 Karlické údolí; 6 - Karlštejn; 7 - Zlatý kůň; 8 - Lom na Kobyle; 9 - Klonk.

Černá rokle, NPP, 220 - 300 m n.m.: dolní část Kosořského potoka pod vesnicí Kosoř s teplomilnými a suchomilnými společenstvy; 21.9.1991 (3). Karlické údolí, PR, 240 - 270 m n.m.: údolí Karlického potoka od Roblína ke Karlíku se submediterránními a submontánními prvky; 22.9.1991 (5). Karlštejn, 370 m n.m.: dubohabrové háje a teplomilné doubravy; 22.9.1957; 22.10.1989 (6). Klonk, NPP, 340 m n.m.: skály nad údolím Suchomastského potoka; 3.10.1991 (9). Kulivá hora, PR, 386 m n.m.: lesostep mezi Třebotovem nad Švarcavou a Roblínem; skalní a travnaté stepi, lesostep; 22.9.1991 (4). Loděnice - Na Černidlech, 376 m n.m.: okraj dubohabrového lesa a porost lýkovce Daphne cneorum při okraji tohoto lesa; 12.5.1990 (1). Lom na Kobyle, PP, 431 m n.m.: opuštěný lom s xerotermním porostem; 3.10.1991 (8). Radotínské údolí, PR, 250 m n.m.: xerotermní prosty mezi obcí Cikánka a Zadní Kopanina; 21.9.1991 (2).

53

Zlatý kůň, NPP, 475 m n.m.: okolí Koněpruských jeskyň; xerotermní stráně s porostem Eryngium campestre; 3.10.1991 (7).

Přehled zjištěných druhů bejlomorek Na území CHKO Český kras bylo zjištěno v období od roku 1871 do roku 1991 celkem 90 druhů bejlomorek, jejichž larvy působí hálky na 64 druzích hostitelských rostlin. Z nich 39 druhů bejlomorek (43%) je vázáno svým vývojem v larválním stadiu na 27 hostitelských dřevin a 51 druhů bejlomorek (57%) na 37 hostitelských bylin. Do roku 1957 bylo zjištěno na území dnešní CHKO Český kras jen 18 druhů, 72 druhů bejlomorek jsme zjistili při výzkumu v letech 1957 - 1991.

Eremiola onobrychidis (BREMI, 1847)

Velká hora

Tetín

Sv. Jan pod Skalou

Srbsko

Koda

Karlštejn

Budňany

Druhy bejlomorek:

Královská studánka

Tabulka 1. Přehled druhů bejlomorek zjištěných na území dnešní CHKO Český kras v letech 1871 – 1946

•

Contarinia cybelae GAGNÉ, 1972

•

Contarinia loti (DE GEER, 1776)

•

Contarinia melanocera KIEFFER, 1904

•

•

Contarinia onobrichidis KIEFFER, 1895

•

Craneiobia corni (GIRAUD, 1863)

• • •

Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890)

• • • •

Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847)

• •

Dasineura silvestris (KIEFGFER, 1909)

•

Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803)

•

Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803)

• • •

Macrolabis pilosellae (BINNIE, 1877) Mikiola fagi(HARTIG, 1839) Mikomya coryli (KIEFFER, 1901)

•

•

Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872)

•

Wachtliella stachydis (BREMI, 1847)

•

54

•

Obr. 2. Počet druhů bejlomorek zjištěný na jednotlivých lokalitách v roce 1957, 1989 1991. Zjištěné druhy bejlomorek uvádíme v abecedním pořadí. U každého druhu je uvedena krátká charakteristika způsobu života, druh hostitelské rostliny a čeleď, do níž patří. Dále jsou uvedeny lokality, na nichž se druh bejlomorky na území CHKO Český kras aktuálně vyskytuje. Uvádíme rovněž i starší nálezy včetně autorů a data uveřejnění. Na konci odstavce je po pomlčce uvedena klasifikace druhu bejlomorky z hlediska početnosti (frekvence) aktuálního výskytu na území celého Československa, kde byl výzkum výskytu bejlomorek proveden na 1008 lokalitách, a to podle SKUHRAVÉ (1982): I.: II.: III.: IV.: V.: VI.:

druh ojediněle se vyskytující, zjištěný na 1 až 16 lokalitách druh řídce se vyskytující, zjištěný na 17 až 48 lokalitách druh středně rozšířený, zjištěný na 49 až 112 lokalitách druh hojně se vyskytující, zjištěný na 113 až 240 lokalitách druh velmi hojně se vyskytující, zjištěný na 241 až 496 lokalitách druh obecně rozšířený, zjištěný na 497 až 1008 lokalitách.

Hranice I. - VI. skupiny frekvence jsou odvozeny z prvních šesti členů geometrické řady s kvocientem „2" a koeficientem „a": 2°.a + 21.a + 22.a + 23.a + 24.a + 25.a zjednodušeně: a + 2a + 4a + 8a + 16a + 32a = 63a (součet)

55

Hraniční hodnoty jednotlivých skupin jsou odvozeny ze součtu hodnot všech předchozích členů této řady. Koeficient „a" se liší podle počtu zkoumaných lokalit. Při výzkumu celého Československa na 1008 lokalitách má „a" hodnotu vypočtenou ze součtu prvních šesti členů geometrické řady a = (počet zkoumaných lokalit)/63 = 16 Po dosazení do uvedených šesti členů geometrické řady získáme po úpravě hranice jednotlivých skupin frekvence: 1. skupina 2. skupina 3. skupina 4. skupina 5. skupina 6. skupina počet lokalit, na nichž byl druh zjištěn 1 - 16 17 - 48 49 - 112 113 - 240 241 - 496 nad 497 Na konci kapitoly jsou zjištěné druhy bejlomorek uvedené ve dvou tabulkách podle hostitelských druhů rostlin: Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách; Tabulka 3. Bejlomorky na bylinách. Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách Fagus sylvatica L.

Mikiola fagi (HARTIG, 1839) Hartigiola annulipes (HARTIG, 1839)

Quercus robur L.

Macrodiplosis dryobia (F. LÖW, 1877)

Q.petrae (MATT.) LIEBL.

Macrodiplosis volvens KIEFFER, 1895

Q.pubescens WILLD.

Arnoldiola libera (KIEFFER, 1909)

Quercus cerris L.

Janetia cerris (KOLLAR, 1850)

Acer pseudopiatanus L.

Dasineura irregularis (BREMI,1847) Drisina glutinosa GIARD, 1863

Acer campestre L.

Dasineura rubella KIEFFER, 1896 Dasineura tympani (KIEFFER, 1909)

Fraxinus excelsior L.

Dasineura acrophila (WINNERTZ, 1853) Dasuieura fraxinea KIEFFER, 1907 Dasineura fraxini (BREMI, 1847)

Carpinus betulus L.

Contarinia carpini KIEFFER, 1897 Aschistonix carpinicolus RÜBSAAMEN, 1917 Dasineura ruebsaameni (KIEFFER, 1909) Zygiobia carpini (F. LÖW, 1874)

Ulmus laevis Pall.

Physemocecis ulmi (KIEFFER, 1909)

Alnus glutinosa GAERTN.

Dasineura tortilis (BREMI, 1847)

Tilia cordata MILL.

Dasineura thomasiana (KIEFFER, 1888)

T. platyphyllos SCOP.

Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803) Didymomyia tiliacea (BREMI, 1847) Physemocecis hartigi (LIEBEL, 1892)

56

Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách - pokračování Crataegus oxyacantha L. Salix aurita L., S. caprea L. S. cinerea L. S. viminalis L. Populus tremula L. Corylus aveliana L.

Cornus sanguinea L. Prunus spinosa L. Rosa canina L. Rubus idaeus L. Rubus caesius L. Malus sylvestris MILL. Pyrus communis L.

Dasineura crataegi (WINNERTZ, 1853) Dasineura clavifex (KIEFFER, 1891) Dasineura rosaria (H. LOEW, 1850) Dasineura marginemtorquens (H. LOEW, 1850) Dasineura populeti (RÜBSAAMEN, 1889) Mikomya coryli (KIEFFER, 1901) Contarinia coryli (KALTENBACH, 1859) Contarinia cybelae (GAGNÉ, 1972) Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872) Dasineura tortrix (F. LÖW, 1877) Wachtliella rosarum (HARDY, 1850) Lasioptera rubi (SCHRANK, 1803) Dasineura plicatrix (H. LOEW, 1850) Dasineura mali (KIEFFER, 1904) Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847)

Tabulka 3. Bejlomorky na. bylinách - pokračování Achillea miilefolium L.

Rhopalomyia miliefolii (H. LOEW,1850)

Artemisia vulgaris L.

Rhopalomyia foliorum (H. LOEW, 1850) Blastodiplosis artemisiae (KIEFFER, 1901) Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Dasineura bupleuri (WACHTL, 1883) Lasioptera calamagrostidis (RUBS., 1893) Asynapta thuraui RÜBSAAMEN, 1893 Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Clinodiplosis cilicrus (KIEFFER, 1889) Loewiola centaurea (F. LÖW, 1875) Macrolabis sp. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Bayeria capitigena (BREMI, 1847) Dasineura capsuiae KIEFFER, 1901 Geocrypta galii (H. LOEW, 1850) Schizomyia galiorum KIEFFER, 1889 Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 Contarinia gei KIEFFER, 1909 Dasineura glechomae (KIEFFER, 1889) Rondaniola bursaria (BREMI, 1847) Macrolabis heraclei (KALTENBACE, 1862) Cystiphora sanguinea (BREMI, 1847)

Asperula synanchica L. Bupleurum falcatum L. Calamagrostis epigeios (L.) ROTH. Campanula rapunculoides L. Centaurea cyanus L. Centaurea jacea L. Ghaerophyllum aromaticum L. Daphne cneorum L. Euphorbia cyparissias L. Galium mollugo L. Genista tinctoria L. Geum urbanum L. Glechoma hederacea L. Heracleum sphondyiium L. Hieracium sp.

Macrolabis hieracii RÜBSAAMEN, 1917

57

Tabulka 3. Bejlomorky na. bylinách - pokračování Macrolabis pilosellae (BREMI, 1847) Hypericum perforatum L. Lamium maculatum L. Lathyrus sp.

Lotus corniculatus L. Malachium aquaticum L. FRIES. Medicago sativa L.

Onobrychis vicifolia SCOP. Ssp. Sativa

Dasineura hyperici (BREMI, 1847) Contarinia lamiicola RÜBSAAMEN, 1915 Dasineura lamii (KIEFFER, 1909) Dasineura lathyri (KIEFFER, 1909) Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890) Lathyromyza schlechtendali (KIEFFER, 1886) Dasineura silvestris (KIEFFER, 1909) Contarinia loti (DE GEER, 1776) Macrolabis stellariae (LIEBEL,1889) Contarinia medicaginis KIEFFER, 1895 Dasineura medicaginis (BREMI, 1847) Jaapiella medicaginis (RÜBSAAMEN, 1912)

Ononis spinosa L. Phragmites communis TRIN. Pimpinela saxifraga L. Plantago lanceolata L. Polygonum amphibium L. Rorippa sylvestris (L.) BESS. Stachys sylvatica L. Stellaria sp. Tanacetum vulgare L. Taraxacum offcinale WEB. Urtica dioica L. Veronica chamaedrys L.

Contarinia onobrichidis KIEFFER, 1895 Bremiola onobrychidis (BREMI, 1847) Asphondylia ononidis F. LÖW, 1873 Lasioptera hungarica MOHN, 1968 Keifferia pericarpiicola (BREMI, 1847) Jaapiella schmidti (RÜBSAAMEN, 1912) Wachtliella persicariae (LINNÉ, 1767) Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) Wachtiiella stachydis (BREMI, 1847) Macrolabis sp. Ozirhincus tanaceti (KIEFFER, 1889) Cystiphora taraxaci (KIEFFER, 1888) Dasineura urticae (PERRIS, 1840) Jaapiella veronicae (VALLOT, 1827)

Viola canina L.

Dasineura affinis (KIEFFER, 1886)

Arnoldiola libera (KIEFFER, 1909) Bílé larvy žijí v malých jamkách naspodu listu dubu Quercus robur L. a Q. petraea (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Larvy brzy opouštějí hálky, které rychle zasychají a vypadají jako tmavé zahnědlé skvrny. Lokalita: Karlštejn (1989). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Aschistonyx carpinicolus RÜBSAAMEN, 1917 Žlutobílé larvy žijí v nepravidelně sřasených listech habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh.

58

Asphondylia ononidis F. LÖW, 1873 Solitérní oranžová larva žije ve zduřelém květním nebo listovém pupenu jehlice Ononis spinosa L. (Fabaceae). Lokalita: Černá rokle. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Asynapta thuraui RÜBSAAMEN, 1893 Oranžové larvy žijí uvnitř stébla třtiny Calamagrostis epigeios (L.) ROTH. (Poaceae). Lokalita: Karlštejn (1989). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Bayeria capitigena (BREMI, 1847) Oranžové larvy žijí pospolitě mezi zduřelými listy v kulovité hálce na vegetačním vrcholu pryšce Euphorbia cyparissias L. (Euphorbiaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Blastodiplosis artemisiae (KIEFFER, 1901) Oranžová larva žije ve zduřelém květním pupenu pelyňku Artemisia vulgaris L. (Asteraceae). Lokalita: Černá rokle. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Bremiola onobrychidis (BREMI, 1847) Bílé larvy žijí v úkrojkách listů vičence Onobrychis viciifolia SCOP. (Fabaceae), složených podle střední žilky. Lokalita: Budňany (BAYER, 1912). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Clinodiplosis cilicrus (KIEFFER, 1889) Růžovooranžové larvy žijí fytosaprofágně v rozkládajících se rostlinných tkáních (SKUHRAVÁ, 1973). Lokalita: Karlštejn (1957) v úboru Centaurea cyanus L. (Asteraceae). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Contarinia carpini KIEFFER, 1897 Bělavé larvy žijí ve ztlustlých záhybech listu mezi dvěma postranními žilkami habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Radotínské údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Contarinia coryli (KALTENBACH, 1859) (Syn. C. corylina F. LÖW, 1878) Bílé larvy žijí pospolitě ve zduřelých deformovaných samičích jehnědách lísky Corylus avellana L. (Corylacae) Lokalita: Karlštejn (1957, hojně; 1989, hojně). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Contarinia cybelae GAGNÉ, 1972 (C. coryli KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí v záhybu listu lísky Corylus avellana L. (Corylaceae).

59

Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1923); Klonk. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Contarinia gei KIEFFER, 1909 (Contarinia geicola RÜBSAAMEN, 1917) Bílé larvy v deformovaných listech kuklíku, Geum urbanum L. (Rosaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Contarinia lamiicola RÜBSAAMEN, 1915 Bílé skákavé larvy v hálce na vegetačním vrcholu hluchavky Lamium maculatum L. (Lamiaceae). Lokalita: Karlické údolí. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Contarinia loti (DE GEER, 1776) Žlutavé larvy žijí ve zduřelém květním pupenu štírovníku Lotus corniculatus L. (Fabaceae). Lokality: Srbsko a Tetín (BAUDYŠ, 1926). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Contarinia medicaginis KIEFFER, 1895 Žluté larvy žijí ve zduřelých květních pupenech tolice vojtěšky, Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokalita: Kulivá hora. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 Oranžovorůžové larvy žijí v mnohakomůrkovité houbovité hálce na lodyze kru-činky Genista tinctoria L. (Fabaceae). Lokalita: Královská studánka (BAUDYŠ, 1926). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující a mizející druh. Viz závěrečnou kapitolu. Contarinia onobrychidis KIEFFER, 1895 Žluté larvy žijí ve zduřelém nerozkvétajícím květním pupenu vičence Onobrychis viciifolia SCOP. (Fabaceae). Lokalita: Srbsko (BAUDYŠ, 1921, 1926; VIMMER, 1925). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Oranžovožluté larvy žijí v tvrdých hálkách na listech svídy Cornus sanguinea L. (Cornaceae). Lokality: Karlštejn, Tetín (BAUDYŠ, 1926; BAYER, 1910); Karlštejn, 1957, dost hálek roztroušeně (SKUHRAVA, 1979); 1989: nalezena jediná hálka; Lom na Kobyle, 1991: nalezen jediný list s několika hálkami. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující a mizející druh. Viz závěrečnou kapitolu. Cystiphora sanguinea (BREMI, 1847) (C hieracii F. LÖW, 1874; C. pilosellae KIEFFER, 1892) Narůžovělé larvy v puchýřovitých hálkách na listech jestřábníku Hieracium sp. (Asteraceae).

60

Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh; v posledních letech mizející druh. Cystiphora taraxaci (KIEFFER, 1888) Oranžové larvy v puchýřovitých hálkách na listech smetanky lékařské, Taraxacum officinale WEB. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, od 1960 postupně mizející. Dasineura acrophila (WINNERTZ, 1853) Bělavé larvy žijí pospolitě ve zduřelém úkrojku listu jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae), složeném podle střední žilky. Lokality: Černá rokle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - III. skupina frekvence: druh středně rozšířený, po roce 1960 postupně mizející. Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Bělavé larvy žijí v hálce na vegetačním vrcholu zvonku Campanula rapunculoides L. (Campanulaceae). Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1923), Koda (BAUDYŠ, 1926). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura affinis (KIEFFER, 1886) Oranžové larvy žijí ve svinutém okraji listu violky Viola canina L. a V. odorata L. (Violaceae). Lokality: Karlické údolí, Radotínské údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Oranžové larvy žijí v houbovité hálce na lodyze mařinky Asperula cynanchica L. a Asperula glauca (L.) BESS (Rubiaceae). Lokality: Velká hora u Karlštejna (BAYER, 1912), Koda (BAUDYŠ, 1926). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura bupleuri (WACHTL, 1883) Oranžová larva žije ve svinutém okraji listu prorostlíku Bupleurum falcatum L. (Apiaceae). Lokalita: Koněprusy (leg. V. SKUHRAVÝ 10.8.1974). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura capsulae KIEFFER, 1901 Oranžové larvy žijí pospolitě v dutině tvrdé tobolkovité hálky na vegetačním vrcholu pryšce Euphorhia cyparissias L. (Euphorbiaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura clavifex (KIEFFER, 1891) Oranžové larvy žijí v palicovitě ztlustlém vegetačním vrcholu vrb Salix caprea L., Salix aurita L. a Salix cinerea L. (Salicaceae).

61

Lokality: Karlštejn (1957), Loděnice. -IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura crataegi (WINNERTZ, 1853) Oranžové larvy působí hálku na vegetačním vrcholu hlohu Crataegus oxyacantha L. (Rosaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Radotínské údolí, Loděnice. - V. skupina frekvence: velmi hojně rozšířený druh. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Růžové larvy mezi zduřelými listy na vrcholu lodyhy lýkovce Daphne cneorum L. (Thymelaeaceae), tvořícími kulovitou hálku. Lokalita: Loděnice (V. - VI. 1987, leg. A. JANSOVÁ - PEŠKOVÁ). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Viz kapitolu na konci práce. Dasineura fraxinea KIEFFER, 1907 Bělavé larvy v okrouhlé puchýřovité hálce na čepeli úkrojku listu jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae). Larvy mají velmi rychlý vývoj a brzy opouštějí hálky, které zasychají a vypadají jako tmavé skvrny. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1989), Klonk, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura fraxini (BREMI, 1847) Oranžové larvy žijí v hálkách na úkrojkách listů jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae), tvořených zduřelou částí střední žilky. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura glechomae (KIEFFER, 1889) Oranžové larvy žijí v hálkách na vegetačním vrcholu popence Glechoma hederacea L. (Lamiaceae). Lokalita: Karlické údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura hyperici (BREMI, 1847) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálce na vegetačním vrcholu třezalky Hypericum perforatum L. (Hypericaceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - VI. skupina frekvence: dříve zcela obecně rozšířený druh; v posledních 10 letech ze všech biotopů postupně mizí. Dasineura irregularis (BREMI, 1847) (Dasineura acercrispans KIEFFER, 1888) Bělavé larvy se vyvíjejí v deformovaných listech na vegetačním vrcholu javoru klenu, Acer pseudoplatanus L. (Aceraceae). Lokality: Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura lamii (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech hluchavky Lamium maculatum L. (Lamiaceae). 62

Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura lathyri (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy se vyvíjejí ve zduřelých úkrojkách listů hrachoru Lathyrus pratensis L. (Fabaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890) Hálka na vegetačním vrcholu Lathyrus vernus (L.) BERNH. (Fabaceae). Lokality: Koda a Tetín, 17.4.1914, leg. L. ČELAKOVSKÝ (BAUDYŠ, 1916). Problematický druh; bude třeba se pokusit hálku na Lathyrus vernus na lokalitách znovu najít a determinovat. Sasineura mali (KIEFFER, 1904) Červené larvy žijí ve zduřelém svinutém okraji listu jabloně Malus sylvestris MILL. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura marginemtorquens (BREMI, 1847) Oranžové larvy ve stočených okrajích listů vrby Salix viminalis L. (Salicaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: druh řídce rozšířený. Dasineura medicaginis (BREMI, 1847) (D. ignorata WACHTL, 1884) Oranžové larvy žijí v cibulkovitých hálkách tvořených listovými pupeny tolice vojtěšky Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokality: Kulivá hora, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura plicatrix (H. LOEW, 1850) Bělavé larvy žijí ve sřasených listech ostružiníku Rubus caesius L. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí, Zlatý kůň. V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura populeti (RÜBSAAMEN, 1889) Bělavé larvy se vyvíjejí ve stočených okrajích listů osiky Populus tremula L. (Salicaceae), hlavně na mladých jedincích. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847) Bělavé larvy žijí ve stočených okrajích listů hrušně Pyrus communis L. (Rosaceae). Lokalita: Královská studánka (BAUDYŠ, 1926). - Dříve III. skupina frekvence středně rozšířený druh; nyní patří k mizejícím druhům. V roce 1990 a 1991 jsme prohlédli mnoho keřů a nenašli jsme ani jedinou hálku.

63

Dasineura rosaria (H. LOEW, 1850) Solitérní oranžová larva žije uprostřed růžičkovité hálky na vegetačních vrcholech různých druhů vrb, hlavně Salix caprea L., Salix aurita L. a Salix cinerea L. (Salicaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Loděnice (1991, staré hálky). - Dříve VI. skupina frekvence - obecně rozšířený druh, nyní patří k ustupujícím až mizejícím druhům. Dasineura rubella KIEFFER, 1896 Bělavé larvy se vyvíjejí ve sřasaných listech na vegetačním vrcholu javoru babyky, Acer campestre L. (Aceraceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Kulivá hora, Lom na Kobyle, Radotínské údolí. I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura ruebsaameni (KIEFFER, 1909) Bělavá larva žije v drobné puchýřovité hálce na čepeli listu habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokalita: Karlické údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura silvestris (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech hrachoru Lathyrus sylvestris L. (Fabaceae). Lokalita: Sv. Jan pod Skalou (BAUDYŠ, 1923). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) Oranžové larvy se vyvíjejí v bílé houbovité hálce na lodyze, listových a květních stopkách i ve květech rukve Rorippa sylvestris Bess. a barborce Barbarea vulgaris R. Br. (Brassicaceae). Lokalita: Srbsko, leg. K. POLÁK 1871 (BAUDYŠ, 1926). Dasineura thomasiana (KIEFFER, 1888) Bělavé larvy žijí v nerozvíjejících se listových pupenech a ve sřasených listech lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803) (D. tiliamvolvens RÜBSAAMEN, 1889) Oranžové larvy se vyvíjejí ve ztlustlých svinutých okrajích listů lípy Tilia pla-typhyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Sv. Jan pod Skalou a Karlštejn (leg. S. PRÁT) (BAUDYŠ, 1916), Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: dříve středně rozšířený druh, v poslední době výrazně ubývající druh. Dasineura tortilis (BREMI, 1847) (Dasineura alni F. LÖW, 1877)

64

Oranžové larvy žijí v hálce tvořené zduřelou částí čepele listové olše Alnus glutinosa (L.) GAERTN. (Betulaceae), jež je složena podle střední žilky. Lokality: Klonk, Radotínské údolí. - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh; v posledních letech postupně ubývá. Dasineura tortrix (F. LÖW, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v deformovaných lístkách na vegetačním vrcholu trnky Prunus spinosa L. (Rosaceae). Lokalita: Karlické údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura tympani (KIEFFER, 1909) Průsvitná larva žije v parenchymatické hálce na listu javoru babyky Acer campestre L. (Aceraceae). Larva brzy hálku opouští, pak hálka rychle zasychá a na listě zůstává tmavá okrouhlá skvrna. Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1989), Klonk, Lom na Kobyle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura urticae (PERRIS, 1840) Bílooranžové larvy žijí pospolitě v bradavkovité hálce na listech kopřivy Urtica dioica L. (Urticaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989), Klonk, Radotínské údolí. - VI. skupina frekvence: dříve obecně rozšířený druh, v posledních letech ustupující druh. Didymomyia tiliacea (BREMI, 1847) (Didymomyia reaumuriana F. LÖW, 1878) Bělavá larva žije v tlustostěnné dřevité hálce na listu lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Karlštejn (1957, 1989), Klonk. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech ustupující druh. Drisina glutinosa GIARD, 1893 Bílá larva je přisedlá v jamce naspodu listu javoru klenu, Acer pseudoplatanus L. (Aceraceae). Larva list brzy opouští, hálka zasychá a na listě zůstává okrouhlá zaschlá skvrna. Lokality: Karlické údolí, Klonk. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Geocrypta galii (H. LOEW, 1850) Oranžové larvy působí bradavkovité zduřeliny na lodyze různých druhů svízelů, hlavně na Galium mollugo L. (Rubiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Lom na Kobyle, Zlatý kůň. - VI. skupina frekvence: dříve obecně rozšířený druh, v posledních letech výrazně ustupující druh. Hartigiola annulipes (HARTIG, 1839) Bělavá solitérní larva žije v ochlupené nebo lysé válcovité hálce na horní straně listu buku Fagus sylvatica L. (Fagaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. 65

Jaapiella medicaginis (RÜBSAAMEN, 1912) Růžové larvy žijí v přehnutých úkrojkách listů tolice vojtěšky Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokalita: Zlatý kůň. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech výrazně ubývající druh. Jaapiella schmidti (RÜBSAAMEN, 1912) Oranžové larvy žijí pod plodovými šupinami jitrocele Plantago lanceolata L. (Plantaginaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytují druh, v posledních letech ustupující druh. Jaapiella veronicae (VALLOT, 1827) Oranžové larvy žijí v ochlupených hálkách na vegetačním vrcholu rozrazilu Veronica chamaedrys L. (Scrophulariaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989), Klonk, Kulivá hora. - VI. skupina frekvence: obecně rozšířený druh. Janetis cerris (KOLLAR, 1850) Oranžovočervené larvy se vyvíjejí v kotoučovité hálce na čepeli listu dubu ceru, Quercus cerris L. (Fagaceae). Lokalita: Karlštejn, NPR, 29. 9.1976, leg. P. Moucha. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Viz poznámky v závěrečné kapitole. Kiefferia pericarpiicola (BREMI, 1847) (Kiefferia pimpinella F. LÓW, 1874) Červené larvy žijí ve zduřelých plodech bedrníku Pimpinella saxifraga L. a Pimpinella major (L.) HUDS. (Apiaceae). Lokality: Zlatý kůň, Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh; nyní postupně ubývající druh. Lasioptera calamagrostidis RÜBSAAMEN, 1893 Oranžové larvy žijí pod pochvou listovou třtiny Calamagrostis epigeios (L.) ROZH. (Poaceae). Lokalita: Karlštejn (1989, leg. Jan SKUHRAVÝ.) - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Lasioptera hungarica MÖHN, 1968 Oranžové larvy jsou mykofágní a žijí pospolitě v černém myceliu uvnitř neporušeného stébla rákosu Phragmites communis TRIN. (Poaceae). Lokalita: Klonk. - II skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Lasioptera rubi (SCHRANK, 1803) Oranžové larvy žijí v kulovité hálce na prýtu maliníku Rubus idaeus L. a ostru-žiníku Rubus caesius L. (Rosaceae).

66

Lokality: Karlštejn (1957; 1989), Loděnice (staré hálky, 1990). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh, v posledních letech silně ustupující až mizející druh. Lathyromyza schlechtendali (KIEFFER, 1886) Bělavé larvy se vyvíjejí ve svinutých neztlustlých okrajích úkrojků listů hrachoru Lathyrus pratensis L. (Fagaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Loewiola centaureae (F. LÖW, 1875) Žluté larvy žijí v puchýřovité hálce na listu chrpy Centaurea jacea L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Macrodiplosis dryobia (F. LÓW, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálkách tvořených na dolní stranu přehnutým okrajem laloku listu dubu Quercus robur L. a Quercus petrsea (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Kulivá hora (na Quercus pubescens WILLD.). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Macrodiplosis volvens KIEFFER, 1895 Bělavá larva žije ve stočeném okraji listu dubu Quercus robur L. a Quercus petrasa (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Kulivá hora (na Quercus pubescens WILLD.). - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující, nyní ustupující druh. Macrolabis heraclei (KALTENBACH, 1862) (M. corrugans F. LÓW, 1877) Bělavé larvy žijí ve sřasených listech bolševníku Heracleum sphondylium L. (Apiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Klonk. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Macrolabis hieracii RÜBSAAMEN, 1917 Bělavé larvy žijí ve zduřelých lístečkách na vegetačním vrcholu jestřábníku Hieracium sp. (Asteraceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Macrolabis pilosellae (BINNIE, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálce na vegetačním vrcholu jestřábníku Hieracium pilosella L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (leg. J. KLIKA) (BAUDYŠ, 1939). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Macrolabis stellariae (LIEBEL, 1889) Bělavé larvy se vyvíjejí v defomovaném vegetačním vrcholu křehkýše Malachium aquaticum (L.) MOENCH. (Caryophyllaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Macrolabis sp.

67

Bělavé larvy se vyvíjejí ve sřasených úkrojkách listů krabilice Chaerophyllum aromaticum L. (Apiaceae). Lokality: Karlické údolí, Klonk. Macrolabis sp. Zaschlý vegetační vrchol ptačince Stellaria sp. (Caryophyllaceae). Lokalita: Karlické údolí. Mikiola fagi (HARTIG, 1839) Bělavá larva se vyvíjí v zašpičatělé hálce na horní straně listu buku Fagus sylva-tica L. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1926), Karlštejn (1989), Karlické údolí. - IV. skupina frekvence, hojně se vyskytující druh. Mikomya coryli (KIEFFER, 1901) Bělavá larva je přisedlá naspodu listu lísky Corylus avellana L. (Corylaceae). Larvy brzy list opouštějí, okrouhlé části listu v místě jejich sání, potom rychle zasýchají a na listech jsou zřetelné jako okrouhlé zaschlé skvrny. Lokality: Královská studánka (BAUDYŠ, 1923), Černá rokle. - IV. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Ozirhincus tanaceti (KIEFFER, 1889) Oranžové larvy žijí ve zduřelých nažkách vratiče Tanacetum vulgare L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Physemocecis hartigi (LIEBEL, 1892) Bělavé larvy žijí v parenchymatických hálkách na listech lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Larvy mají rychlý vývoj, hálku brzy opouštějí a na listech zanechávají okrouhlou zaschlou skvrnu. Lokalita: Klonk. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Physemocecis ulmi (KIEFFER, 1909) Bělavá larva žije v parenchymatické hálce na listu jilmu Ulmus laevis PALL. (Ulmaceae). Po opuštění jsou na listě zaschlé okrouhlé skvrny. Lokalita: Klonk. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872) (Putoniella marsupialis F. LÖW, 1889) Oranžové larvy žijí pospolitě v taštičkovitých hálkách na žilkách listů trnky Prunus spinosa L. (Rosaceae). Lokality: Karlštejn (leg. S. PRÁT) (BAUDYŠ, 1916), Kulivá hora. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech ustupující až mizející druh. Rhopalomyia foliorum (H. LOEW, 1850) Bělavá larva žije v drobné hálce na listu pelyňku Artemisia vulgaris L. (Asteraceae). Lokalita: Radotínské údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Rhopalomyia millefolii (H. LOEW, 1850)

68

Žlutavá larva žije v zduřelém postranním pupenu řebříčku Achillea millefolium L. (Asteraceae). Lokalita: Radotínské údolí. - II skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Rondaniola bursaria (BREMI, 1847) Bělavá larva se vyvíjí v ochlupené válcovité hálce na horní straně listu popence Glechoma hederacea L. (Lamiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Schizomyia galiorum KIEFFER, 1889 Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech svízele Galium mollugo L. (Rubiaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Wachtliella persicariae (LINNÉ, 1767) Bílooranžové larvy žijí ve svinutých chrupavčitě ztlustlých okrajích listů rdesna Polygonum amphibium L. (Polygonaceae). Lokalita: Klonk. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech je zřetelné jeho postupné ubývání až mizení. Wachtliella rosarum (HARDY, 1850) Oranžové larvy žijí pospolitě v dutině hálky tvořené zduřelým podél střední žilky přehnutým úkrojkem listu růže Rosa canina L. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957), Kulivá hora, Lom na Kobyle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: dříve velmi hojný druh, v posledních letech ubývající druh. Wachtliella stachydis (BREMI, 1847) Oranžové larvy v deformovaných listových pupenech nebo v deformovaném vegetačním vrcholu čistce - Stachys sylvatica L. (Lamiaceae). Lokality: Tetín (BAUDYŠ, 1923), Velká hora u Karlštejna (BAUDYŠ, 1939). -I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Zygiobia carpini (F. LÓW, 1874) Bělavá larva ve zduřelině na střední žilce listu habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Bejlomorky jako bioindikátory změn v krajině V posledních padesáti letech došlo, v současné době dochází a v budoucnosti je nutno počítat s tím, že bude docházet ke značným změnám ve složení ekosystémů, a to jak jejich rostlinné složky, tak i ve složení živočišných společenstev vázaných na rostlinná společenstva. Těchto změn si biologové všimli nejprve podle úbytku, postupného mizení 69

až úplného vymizení zvláště některých velmi nápadných druhů hmyzu či nápadných zástupců jiných živočišných skupin. Tyto druhy tvoří asi 85 -90 % všech živočichů, z nichž některé skupiny pro svou nenápadnost, řídký výskyt (dokonce často velmi časově omezený) jsou rovněž ovlivněny nepříznivými faktory působícími v přírodě, ale na nichž dlouhodobé změny v jejich výskytu,nejsou tak patrné. K těmto nenápadným druhům hmyzu patří velká skupina dvoukřídlého hmyzu (Diptera), zastoupená v ČR a SR více než 6000 druhy, z nichž jen některé mohou pro své vlastnosti sloužit jako bioindikátory změn v krajině a v ekosystémech. K takovým druhům je možné řadit i bejlomorky. K bioindikaci však nelze použít imága, která jsou pro svou nepatrnou velikost a obtížnou určitelnost nevhodná; lze využít hálky, působené jejich larvami, jež jsou specifické pro jednotlivé hostitelské druhy rostlin. Předností hálek je okolnost, že zůstávají na rostlinách v přírodě po dobu až čtyř měsíců, takže prakticky po celou vegetační dobu vypovídají o výskytu či absenci určitého druhu bejlomorky na určité rostlině určitého biotopu. Hálky bejlomorek nepodávají jen svědectví o výskytu (přítomnosti, presenci) druhu na lokalitě, ale podle množství hálek na lokalitě lze kvantifikovat i údaje o místním výskytu (abundanci) druhu bejlomorky na lokalitě, a tím poskytují údaje o kvantitativním zastoupení v jednotlivých letech. Oblast středočeského krasu leží mezi průmyslovou pražskou aglomerací na jedné straně a berounsko-zdickou aglomerací na straně druhé. Jde o krajinu intenzivně hospodářsky obdělávanou, s rozsáhlými lány polí, s menšími pásy luk v údolních nivách a s rozsáhlými částmi porostlými lesy a křovinami, jež jsou většinou vyhlášeny jako maloplošná chráněná území, i když často hlavní důvody ochrany byly nikoliv biologického, ale geologického charakteru. U bejlomorek, jejichž výzkum na území ČR a SR provádíme téměř 40 let, došlo k největším změnám ve složení polní fauny bejlomorek. Populace řady druhů bejlomorek, které se vyskytovaly na plevelných rostlinách v 60tých letech tohoto století, se postupně snižovaly a často úplně vymizely v souvislosti s vymizením jejich hostitelských rostlin v důsledku odlišného způsobu hospodaření a používáním pesticidů. Tak např. zcela vymizely dříve velmi hojné hálky bejlomorky Dasineura violae na macešce rolní, Viola arvensis, hálky bejlomorky Cystiphora sonchi na mléči Sonchus arvensis, výrazně ubylo populace bejlomorky Cystiphora taraxaci na smetance Taraxacum officinale, téměř vymizely kdysi hojné hálky na jeteli působené larvami bejlomorky Dasineura trifolii a další. Podobný ústup, snižování populační hustoty u některých druhů bejlomorek i postupné mizení je možné pozorovat i u některých druhů bejlomorek vázaných na dřeviny, např. druhu Dasineura acrophila na jasanu, Dasineura pyri na hrušni, Dasineura rosria na vrbách. Květnaté louky byly přeměněny na travopolní systémy s několika hlavními druhy trav. Dříve hojné druhy bejlomorek, vázané na hostitelské rostliny bohatých společenstev, byly vytlačeny do okrajových pásů lesních okrajů a k zamokřeným břehům potoků, kam těžká mechanizace nemůže proniknout. To se týká např. druhů Dasineura sanguisorbae na totenu Sanguisorba offcinalis, bejlomorky Dasineura ranunculi, jejíž larvy působí hálky na pryskyřníku, a druhu Dasineura sisymbrii, jehož larvy tvoří hálky na různých hostitelských rostlinách čeledě Brassicaceae.

70

Mizející a vzácné druhy bejlomorek K ustupujícím až mizejícím druhům bejlomorek patří téměř čtvrtina druhů zjištěných při výzkumu v oblasti CHKO Český kras: 21 druhů bejlomorek, tj. 24 %. Jde o druhy, které před 10 až 15 lety patřily většinou k hojným až velmi hojným druhům. V současné době je jejich výskyt řídký, neustále se snižuje a často lze tyto druhy jen velmi obtížně v přírodě najít. Jde o 10 druhů bejlomorek vázaných na hostitelské druhy bylinné a 11 druhů bejlomorek, vázaných na dřeviny. Na bylinách jsou to tyto druhy bejlomorek: Contarinia melanocera na kručince, Cystiphora sanguinea na jestřábníku, Cystiphora taraxaci na smetance, Jaapiella medicaginis na tolice vojtěšce, Jaapiella schmidti na jitroceli, Kiefferia peicarpiicola na miříkovitých rostlinách, Dasineura hyperici na třezalce, Dasineura urticae na kopřivě, Geocrypta galii na svízeli, Wachtliella persicariae na rdesnu. Na dřevinách patří k ustupujícím a mizejícím druhům tyto druhy bejlomorek: Craneiobia corni na svídě, Dasineura acrophila na jasanu, Dasineura pyri na hrušni, Dasineura rosaria na vrbě, Dasineura tiliae a Didymomyia tiliacea na lípě, Macrodiplosis volvens na dubu, Putoniella pruni na trnce, Dasineura tortilis na olši, Lasioptera rubi na ostružiníku a maliníku, Wachtliella rosarum na růži. K výrazně ustupujícím druhům fauny bejlomorek ČR a SR patří zejména dva druhy bejlomorek, a to Craneiobia corni, jehož larvy působí vznik tvrdých silnostěnných hálek na listech svídy Cornus sanguinea, a bejlomorky Contarinia melanocera, jejíž larvy tvoří hálky na kručince Genista tinctoria. Populace druhu Craneiobia corni na území CHKO Český kras ještě přežívá ve velmi nízké populaci, hálky bejlomorky Contarinia melanocera nebyly na tomto území od roku 1926 znovu zjištěny. Ke vzácným druhům na území CHKO Český kras lze počítat bejlomorku Janetia cerris z dubu ceru, Quercus cerris , bejlomorku Contarinia cybelae z listů lísky, Corylus avellana a bejlomorku Dasineura daphnes, jejíž larvy přeměňují v hálky vegetační vrcholy chráněné rostliny - lýkovce Daphne cneorum. Zajímává je absence hálek bejlomorky Oligotrophus szepligetii na javoru tatarském Acer tataricum. Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Hálky této bejlomorky na listech svídy Cornus sanguinea jsou známé z území dnešních Čech již od poloviny minulého století, kdy je zjistil KIRCHNER (1855) v okolí Českých Budějovic. Později hálky objevil v Kyselce u Bíliny HIERONYMUS (1890). V období 1910 až 1946 byly hálky zjištěny BAYEREM, BAUDYŠEM a ČERNÍKEM na 50 lokalitách na různých místech v Čechách a na Moravě (viz obr.) Při plánovitém výzkumu bejlomorek na území ČR a SR, provedeném na 1003 lokalitách, jsme hálky Craneiobia corni zjistili na 26 lokalitách, které dokládají aktuální výskyt tohoto druhu na našem území.

71

Obr. 3. a 4. Hálky bejlomorky Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) na listech svídy Cornus sanguinea L., a to při pohledu na horní stranu listu (3) a dolní stranu listu (4).

72

Ze zoogeografického hlediska patří bejlomorka Craneiobia corni ke kolinním druhům, vyskytujícím se hlavně ve stupni pahorkatin, zasahuje do nížin i do stupně podhorského, od 124 m n.m. u Lely na jižním Slovensku až do nadmořské výšky 830 m u Vyšehradu v pohoří Žiar. Na Slovensku dosahuje C. corni maxima svého rozšíření ve výškovém stupni 300 až 500 m (SKUHRAVÁ, 1991). V roce 1925 zjistil hálky Craneiobia corni J. KLIKA na lokalitách Karlštejn a Tetín a předal je k určení E. BAUDYSOVI, který hálky determinoval a nálezy publikoval (BAUDYŠ, 1926). V roce 1957 jsme zjistili hojný výskyt hálek C. corni na listech svíd v porostech na Velké hoře a v oblasti Královy studně. V roce 1989 byl při soustavném průzkumu bejlomorek na úbočí Plešivce nalezen jediný list s několika hálkami C. corni.

Obr. 5. Výskyt bejlomorky Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) na území Československa: bílé kroužky - výskyt v letech 1855 - 1967 podle starších autorů; černé kroužky - aktuální výskyt. Přerušovaná čára vymezuje oblast s ročním průměrem 30μg/m3 S02.

Obr. 6. Analýza výskytu Craneiobia corni podle jednotlivých výškových stupňů; vlevo podle údajů starších autorů, vpravo podle aktuálního výskytu.

73

Na základě rozboru dat o výskytu Craneiobia corni v minulosti i přítomnosti na území Československa lze konstatovat, že jde o mizející druh naší fauny, který v uplynulých 80ti letech prakticky vymizel z oblasti středních, severních a severovýchodních Čech a aktuálně se vyskytuje v oblasti střední a jižní Moravy a na Slovensku. Zdá se, že se ještě udržuje nízká populace druhu na některých místech v oblasti Karlštejnska, které se tak tedy stává refugiem tohoto druhu ve středních Čechách. Není vyloučeno, že mizení tohoto druhu má svou příčinu i ve znečištění životního prostředí. Jak ukazuje mapa, tento druh téměř vymizel z oblastí, kde roční průměr oxidu siřičitého je vyšší než 30 /μg/m3. Contarinia melanocera KIEFFER, 1909 Hálky bejlomorky Contarinia melanocera byly v prvé polovině tohoto století zjištěny jen na 4 lokalitách v Čechách, a to v Batíně u Libáně (BAYER, 1912), v Prokopském údolí (BAUDYŠ, 1923), v Loretě u Jičína a u Karlštejna (BAUDYŠ, 1926). Na Moravě byl druh zjištěn na 28 lokalitách především ve střední části - v širším okolí Brna. Hálky Contarinia melanocera byly do roku 1946 zjištěny na 32 lokalitách v Čechách a na Moravě.

Obr. 7. Hálky bejlomorky Contarinia melanocera KIEFFER 1904 na kručince barvířské, Genista tinctoria L.

74

Při soustavném výzkumu bejlomorek na území Československa byly hálky Contarinia melanocera zjištěny pouze na 26 lokalitách, z toho i na jedné lokalitě na východním Slovensku (Uloža). Při výzkumu bejlomorek na území Českého krasu v roce 1957 a v letech 1989 až 1991 nebyly hálky tohoto druhu nalezeny. Hálky bejlomorky Contarinia meanocera nebyly od roku 1925 v okolí Prahy a na Karlštejnsku znovu nalezeny a druh nebyl rovněž znovu zjištěn v oblasti střední Moravy, kde podle nálezů E. Baudyše patřil k poměrně hojným druhům. Na základě rozboru horizontálního a vertikálního výskytu Contarinia melanocera na základě údajů BAYERA, BAUDYŠE i našich vlastních se zdá, že jde o druh mizející, který ustupuje do vyšších nadmořských poloh, kde má zřejmě vhodnější podmínky pro svůj vývoj a přežití. Viz obr.

Obr. 8. Výskyt Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 na území Československa: bílé kroužky - výskyt podle údajů starších autorů, černé kroužky - aktuální výskyt.

Obr. 9. Analýza výskytu bejlomorky Contarinia melanocera podle jednotlivých výškových stupňů; vlevo podle údajů starších autorů, vpravo podle aktuálního výskytu

75

Janetia cerris (KOLLAR, 1850) Jihoevropská dřevina dub cer, Quercus cerris L. dosahuje na jižní Moravě a jižním Slovensku severní hranice svého rozšíření z oblasti jižní Evropy. Tam také dosahují severních hranic svého rozšíření druhy bejlomorek vázané svým vývojem na tuto hostitelskou rostlinu (SKUHRAVÝ, SKUHRAVÁ, 1971; SKUHRAVÁ, 1980; SKUHRAVÁ, 1987 a). Zjištění hálek Janetia cerris v roce 1976 na lokalitě Karlštejn P. MOUCHOU je velmi zajímavé. Jde buď o zavlečení tohoto druhu se sazenicemi nebo o samovolný přenos imág vzdušnými proudy, jejich uchycení a úspěšný vývoj na hostitelské rostlině na této lokalitě. Jde o extraareálový výskyt druhu Janetia cerris, podobně jako výskyt tohoto druhu u Poděbrad, Mladé Boleslavi (BAUDYŠ, 1923) a v Průhonickém parku (SKUHRAVÁ, 1979). Contarinia cybelea GAGNÉ, 1972 Larvy tohoto druhu bejlomorky žijí v záhybech listu lísky Corylus avellana L. Druh byl popsán pouze podle hálky a larvy, a to velice stručně. Není vyloučeno, že patří k jinému, možná dosud nepopsanému rodu. Jde o velmi vzácně se vyskytující druh, známý z Evropy jen z několika málo nálezů. V Československu byl zjištěn na čtyřech lokalitách, a to u Karlštejna, Homole u Vraného, u Lokte a v Arboretu Mlyňany. V roce 1991 byly hálky této bejlomorky nalezeny po téměř 70 letech od posledního zjištění na lokalitě Klonk. V případě, že se jedná o přežívající, dostatečně početnou populaci tohoto druhu, mohl by se materiál z této lokality stát východiskem pro řešení rodové příslušnosti tohoto druhu. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Druh Dasineura daphnes patří k velmi vzácným evropským druhům bejlomorek. Je znám jen z několika málo zemí: z Francie, Velké Británie, Rakouska, Itálie, Ruska a Polska. Na území Československa byl zjištěn jen na 3 lokalitách, a to na střední Moravě: na Malém Kosíři u Drahanovic (BAYER, 1946); v Bosonohách u Brna a u Zlobic u Kuřimi (BAUDYŠ, 1947). V roce 1981 nalezl ing. VINŠ hálky Dasineura daphnes v porostech lýkovce Daphne cneorum na lokalitě Holý vrch u Kokořína a v roce 1987 zjistila hálky této bejlomorky dr. JANSOVÁ-PESKOVÁ při výzkumu porostů Daphne cneorum na lokalitě Loděnice - Na Černidlech. Dasineura daphnes je druh bejlomorky, která je popsaná pouze podle samce. Samice dosud není známá. Vzhledem k tomu, že se během roku vyvíjí pouze jediná generace - jde o monovoltinní druh, je jen velmi obtížné získat chovem imága obou pohlaví. Proto jsme požádali vedení správy CHKO Český kras, aby nám dovolili instalovat v roce 1988, 1989 a 1990 Morickeho misky k odchytu imág Dasineura daphnes líhnoucích se z půdy v místech, kde se vyvíjely jejich larvy v hálkách. Přesto, že byly Morickeho misky instalovány v porostech Daphne cneorum ve třech po sobě následujících letech,

76

nepodařilo se nám získat touto metodou imága obou pohlaví, potřebná k doplňujícímu popisu druhu. Na lokalitě Loděnice - Na Černidlech se udržuje poměrně vysoká populace bejlomorky Dasineura daphnes. Je otázka, zda výskyt hálek této bejlomorky na terminálních částech výhonků lýkovce nepřispívá k množení a uchování hostitelské rostliny na lokalitě. Bejlomorka Dasineura daphnes tím, že vytváří hálky na vegetačních vrcholech lýkovce, přispívá k odnožování své hostitelské rostliny. Absence Oiigotrophus szepligetii KIEFFER, 1900 na Acer tataricum L. V některých případech jsou významná i negativní zjištění. Týká se to i druhu Oligotrophus szepligetii KIEFFER, 1909, jehož larvy tvoří hálky na javoru tatarském, Acer tataricum L., jihoevropské dřevině, která dosahuje hranic svého rozšíření (z jižní Evropy) na jižním Slovensku. Hálky této bejlomorky jsme nalezli ve velkém množství na exemplářích Acer tataricum v Arboretu Mlyňany (SKUHRAVA, SKUHRAVÝ, 1986). Bylo by překvapivé, kdyby byly hálky tohoto druhu nalezeny i na několika keřích Acer tataricum na Kulivé hoře u Roblína. Jde o extraareálový výskyt Acer tataricum, na němž nebyl zjištěn výskyt bejlomorky (na rozdíl od Janetia cerris a dubu ceru).

Význam chráněných krajinných oblastí pro záchranu druhového bohatství živočichů Na území CHKO Český kras zaujímají člověkem každoročně obdělávané plochy více než polovinu její veškeré plochy. Na těchto plochách bude stále pokračovat snižování druhového bohatství rostlin i živočichů. U nás se tvrdí, že k tomuto stavu došlo jen vlivem likvidace mezí a vznikem rozsáhlých lánů polí. Ke snižování druhové rozmanitosti dochází i v okolních státech jako je Německo a Rakousko, kde také nemají žádné meze a kde zmizely přechodné zóny mezi lesem a polem, protože pole jsou z ekonomického hlediska a v důsledku používání malých obratných strojů obdělávána až téměř do lesa. Tím větší význam mají v CHKO rozsáhlé lesní komplexy, které tvoří základ diverzity druhů do budoucna; důležité jsou i poměrně malá chráněná území o rozloze několika arů či hektarů. Chtěli bychom zde na základě našich zkušeností upozornit na to, že tato území, jež byla vyhlášena za chráněná z geologického hlediska (mezinárodní hranice mezi silurem a devonem, pragem a silurem), mají na svých odlišných vrstvách i odlišnou floru a na ní vázaný hmyz. Nemají tedy jen význam geologický, ale i význam botanický a zoologický. Domníváme se, že by měla být výměra některých těchto lokalit rozšířena, protože zvláště druhy hmyzu potřebují k tomu, aby přežily a rozmnožovaly se, rozsáhlejší biotop. Jde většinou o lesnato-křovinaté porosty s minimálním hospodářským (ekonomicko-těžebním) významem, avšak velice důležité z hlediska ekologického. Tato místa vyznačující se značnou diverzitou fauny se mohou stát zdrojem, odtud se budou šířit druhy hmyzu do okolí.

77

Souhrn výsledků 1.

Na území dnešní CHKO Český kras bylo v letech 1871 - 1946 zaznamenáno 25 nálezů hálek, jež patří 18 druhům bejlomorek.

2.

V letech 1989 - 1991 byl na 9 lokalitách (chráněných územích) proveden soustavný výzkum této čeledi, k němuž byly přiřazeny i druhy bejlomorek zjištěné na lokalitě Karlštejn v roce 1957.

3.

Celkem bylo na území CHKO Český kras zjištěno 90 druhů bejlomorek, které jsou vázané na 64 hostitelských druhů rostlin: 39 druhů bejlomorek (43 %) je vázáno na 27 druhů dřevin a 51 druhů bejlomorek (57 %) na 37 druhů bylin. Druhová diverzita bejlomorek v oblasti Českého krasu je vysoká - zahrnuje téměř pětinu z celkového počtu bejlomorek zjištěných na území ČR a SR.

4.

Každý druh bejlomorky je hodnocen nejen z hlediska aktuálního výskytu, je přihlédnuto i ke starším údajům. Každý druh je klasifikován z hlediska frekvence celkového výskytu na území ČR a, SR, což umožňuje vytypovat ustupující a mizející druhy bejlomorek z fauny ČR a SR.

5.

K ustupujícím a mizejícím druhům bejlomorek patří 21 druhů vyskytujících se na území CHKO Český kras, tedy téměř čtvrtina druhů zde zjištěných.

6.

Hálky bejlomorek zůstávají na rostlinách v přírodě po dobu dvou až čtyř měsíců a mohou být použity jako bioindikátory změn v přírodě. Ukázalo se, že došlo k výrazným změnám ve složení lučních i polních biocenóz a ke změnám ve výskytu bejlomorek vázaných svým vývojem na dřeviny a keře.

7.

Jako příklady ustupujících a mizejících druhů jsou podrobně probrány druhy Craneiobia corni a Contarinia melanocera,

8.

Ke vzácným druhům bejlomorek patří Janetia cerris, Contarinia cybelae a Dasineura daphnes.

9.

Na exemplářích javoru tatarského, Acer tataricum L., které byly zjištěny na Kulivé hoře u Roblína, nebyly zjištěny hálky bejlomorky Oligotrophus szepligetii.

Zusammenfassung 1. Auf dem Territorium des heutigen Landschaftsschutzgebiets Český kras (Böhmischer Karst) wurden in den Jahren 1871 - 1946 18 Gallmückenarten registriert. 2. In der Periode 1989 - 1991 wurde hier eine planmassige Erforschung der Gallmückenfauna an 9 Fundorten (Naturschutzgebieten) durchgeführt. 3. In dem Landschaftsschutzgebiet Český kras wurden insgesamt 90 Gallmückenarten an 64 Wirtspflanzen festgestellt: 39 Arten (43 %) an 27 Gehöltzarten und 51 Arten (57 %) an 37 Wildpflanzen. Die Gallmückendiversität ist ziemlich hoch, sie

78

umfasst fast ein Fünftel der Gallmückenarten, welche auf dem Gebiet der ganzen Tschechisch und Slowakisch Republik festgestellt wurden. 4. Jede Gallmückenart ist nicht nur von Gesichtspunkt des aktuellen Vorkommens, sondern auch vom Gesichtspunkt der alteren Vorkommensangeben bewertet. Jede Gallmückenart ist vom Gesichtspunkt der Vorkommensfrequenz klassifiziert - das heißt an der Basis ihres Vorkommens in der ganzen Tschechisch und Slowakisch Republik. Das ermöglicht die zurückweichenden und verschwindenden Gallmückenarten zu bestimmen. 5. Zu den zurückweichenden und verschindenden Arten gehören 21 Gallmuckenarten des Landschaftsschutzgebietes Český kras, das ist fast ein Viertel der hier vorkommenden Gallmückenarten. Als Beispiele sind zwei Arten - Craneiobia corni und Contarinia melanocera angeführt. 6. Zur seltenen Gallmückenarten gehören Janetia cerris, Contarinia cybelae und Dasineura daphnes. 7. Die Gallen der Gallmücken verbleiben an ihren Wirtspflanzen in der Natur ziemlich land - zwei bis vier Monate - und deshalb können sie als Bioindikatoren der Naturveränderungen dienen.

Literatura BAUDYŠ E., 1916: Ein Beitrag zur Verbreitung der Fallen in Böhmen. Verh. zool. - bot. Ges. Wien: 49 - 136. BAUDYŠ E., 1921: Zpráva o vyskytnutí se škůdců za rok 1920. Čas. Čs. Spol. Ent. 18:55 58. BAUDYŠ E., 1923: Fauna Čechosloveniae I. Zoocecidie nové pro Čechy IV. Čas. Čs. Spol. Ent. 20: 56 - 67, 90 - 105. BAUDYŠ E., 1926: Druhý příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách. Sborník Vys. školy zeměd. v Brně, Fak. Hosp.: 1 - 105. BAUDYŠ E., 1939: Třetí příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách. Sborník ent. odd. Nár. Muz. v Praze, 17: 71 - 80. BAUDYŠ E., 1946: Čtvrtý příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách Acta Ent. Mus. Nat. Pragae, 24: 175 - 208. BAYER E., 1910: Les zooceécidies de la Boheme. Marcellia, 9: 63 - 158. BAYER E., 1912: Příspěvky k poznání českých hálek. Sborník Klubu přírodovědeckého v Praze (1911): 1 - 39. BUHR H., 1964 - 1965: Bestimmungstabellen der Gallen (Zoo - und Phytocecidien) an Pflanzen Mittel - und Nordeuropas. 2 díly, Jena, 1572 str.

79

EHRENDORFER F., 1973: Liste der Gefasspfianzen Mitteleuropas. G. Fischer, Ver-lag Stuttgart, 318 str. HOUARD C., 1908 - 1909: Les Zoocécidies des Plandes ďEurope et du Bassin de la Méditeranée. 2 díly. Paris, 1247 str. MAMAEV B. M., KRIVOŠEJNA N. P., 1965: Ličinki gallic. Nauka, Moskva, 276 str. MARŠÁKOVÁ - NĚMEJCOVÁ M., MIHÁLIK Š. a kol., 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha, 474 str. MÖHN E., 1955: Beiträge zur Systematik der Larven der Itonididae (= Cecidomyiidae, Diptera). 1. Teil: Prricondylinae und Itonidinae Mitteleuropas. Zoologica, Stuttgart, 38: 247 str. RÜBSAAMEN R. H., HEDICKE H., 1925 - 1939: Die Zoocecidien, durch Tiere erzeugte Pflanzengallen Deutschlands und ihre Bewohner. Die Cecidomyiiden (Gallmücken) und ihre Cecidien. Zoologica, Stuttgart, 29 (77): 1 - 350. SKUHRAVÁ M., 1973: Monographie der Gallmückengattung Clinodiplosis KIEFFER, 1894 (Cecidomyiidae, Diptera). Studie ČSAV, Praha, 17: 1 - 86. SKUHRAVÁ M., 1977: 21. čeleď: Bejlomorkovití, Cecidomyiidae, str. 116 - 150. In: J. DOSKOČIL a kol.: Klíč zvířeny ČSSR. Academia, Praha, 373 str. SKUHRAVÁ M., 1978: Chorologie und Ökologie eineiger Gallmückenarten (Cecidomyiidae, Diptera). Dipterologica bohemoslovaca, Bratislava, 1: 303 - 309. SKUHRAVÁ M., 1979: Bejlomorky středních Čech (Cecidomyiidae, Diptera). Die Gallmücken Mitelbohmens (Cecidomyiidae, Diptera). Bohemia centralis, Praha, 8: 125 165. SKUHRAVÁ M., 1980: Verbreitungsareal einiger europäischer Gallmückenarten (Cecidomyiide, Diptera). Acta Univ. Carolinae, Biol. 1977: 403 - 416. SKUHRAVÁ M., 1982 a: Fytofágní bejlomorky (Cecidomyiidae, Diptera) jako model plánovitého faunistického výzkumu. Zprávy Čsl. zool. spol. (17 - 18): 35 - 56. SKUHRAVÁ M., 1982 b: The use of faunal data in zoogeographic studies. Fol. Fac. Sc. Nat. Univ. Purk., Biol. 74, 23 (7): 127 - 131. SKUHRAVÁ M., 1986: Family Cecidomyiidae. In: Catalogue of Palaearctic Diptera, Vol. 4: 72 - 297. SKUHRAVÁ M., 1987 a: Analysis of areas of distribution of some Palaearctic gall midge species (Cecidomyiidae, Diptera). Cecidologia Internationale, 8: 1 - 48. SKUHRAVÁ M., 1987 b: Cecidomyiidae. In Check list of Czechoslovak Insects. II. Diptera. Acta faunistica entomologica Musei nationalis Pragae, 18: 69 - 81. SKUHRAVÁ M., 1991: Gallmücken der Slovakei (Cecidomyiidae, Diptera). Zoogeographie der Gallmücken. Zbor. Slov. Nár. Múz., Prír. Vedy, 37: 85 - 178.

VI.

SKUHRAVÁ M., SKUHRAVÝ V., 1986: Gall midges (Cecidomyiidae, Diptera) on trees and shrubs of the Arboretum Mlyňany. Folia dendrologica, 13: 357 - 375.

80

SKUHRAVÁ M., SKUHRAVÝ V., BREWER J. W., 1984: Biology of Gall Midges: 169 - 222. In: Ananthakrishnan T. N. (editor): Biology of Gall Insects. Oxford + IBP Publishing Company, New Delhi, Bombay, Calcutta, 362 pp. SKUHRAVÝ V., SKUHRAVÁ M., 1971: Die Gallmücken (Cecidomyiidae, Diptera) an der Zerreiche (Quercus cerris L.). Marcellia, 37: 75 - 101. VIMMER A., 1925: Larvy a kukly dvojkřídlého hmyzu středoevropského se zvláštním zřetelem na škůdce rostlin kulturních. Česká grafická unie, Praha, 348 str.

ADRESA AUTORŮ: RNDr. Marcela Skuhravá CSc. RNDr. Václav Skuhravý CSc. Bítovská 1227 145 00 Praha 4 - Michle

81

82