Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Bohemia centralis, Praha, 27: 443–455, 2006

Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Hoverflies (Syrphidae, Diptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area Libor Mazánek1 a Luboš Beran2 1

Katedra zoologie a antropologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, tř. Svobody 26, Olomouc, Česká republika; e-mail: [email protected] 2 Správa CHKO Kokořínsko, Česká ulice 149, CZ - 276 01 Mělník, Česká republika; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. Survey of the species of the family Syrphidae (Diptera) of the Kokořínsko PLA (Czech Republic) is presented. During the years 2000–2005 there were collected 507 specimens belonging to the 96 Hoverfly species. Cheilosia laticornis Rondani, 1857 was recorded from Bohemia for the first time. The sympatric occurrence of the species Sphegina verecunda Collin, 1937 and S. clavata (Scopoli, 1763) in the Czech Republic is documented. Records of Pelecocera tricincta Meigen, 1922 and Microdon analis (Macquart, 1842) from the Czech Republic are commented. Some other records of rare or vulnerable species are mentioned with a resultant recommendation for conservation in the studied area. ▒ Key words: faunistics, Czech Republic, biodiversity, conservation, biomonitoring

Úvod a historie výzkumu Čeleď pestřenkovitých je jedna z nejpočetnějších a nejatraktivnějších čeledí dvoukřídlého hmyzu. Ze světa je známo zhruba 6000 druhů pestřenek ve 180 rodech (Vockeroth et Thompson 1987). Z České republiky je dosud známo 400 druhů, přičemž na území Čech bylo dosud zjištěno 378 druhů (Mazánek, 443

BOHEMIA CENTRALIS 27

v přípravě). Vzhledem k dosaženým znalostem o této čeledi lze považovat udávaný počet druhů z ČR za téměř konečný. Dospělci pestřenek se živí stejně jako většina ostatních much pylem a nektarem z květů různých druhů rostlin a většinou nemají určující ekologické nároky. Zato ekologie a biologie jejich larev je v porovnání s ostatními čeleděmi dvoukřídlých až neskutečně pestrá. Největší skupina pestřenek (podčeleď Syrphinae a tribus Pipizini) je velmi užitečná svými dravými larvami, které jsou nejvýkonnějšími hubiteli mšic. Druhy podčeledi Milesiinae mají larvy většinou saprofágní, vázané na nejrůznější vlhká až akvatická stanoviště. Pozornost si zasluhují zejména taxony se saproxylickými larvami (triby Milesiini, Xylotini a rod Brachyopa). Larvy rodu Cheilosia a některých dalších rodů jsou fytofágní a některé i mykofágní, někdy s významnou vazbou na vzácné a chráněné druhy rostlin (rody Eumerus, Merodon). U tribu Eristalini a u většiny rodů tribu Chrysogasterini jsou larvy vázány na různé akvatické biotopy bohaté na rozkládající se organické látky. Zajímavá je dále specializace myrmekofilních larev rodu Microdon a larev rodu Volucella žijících většinou v hnízdech vos a čmeláků. Souhrn ekologických nároků jednotlivých druhů a aktuálních poznatků o biologii evropských druhů s odkazy na příslušnou literaturu podává např. Speight (2003), Röder (1990) a Barkemeyer (1994). Díky rozsáhlé biologické diverzitě larev jsou pestřenky v přírodě všudypřítomné a svým výskytem indikují kvalitu nejrůznějších biotopů. U mnoha druhů vázaných na ohrožené biotopy lze doložit alarmující úbytek. Ten je nejvýraznější u saproxylických druhů, které jsou na území Evropy obecně považovány za jednu z nejohroženějších skupin bezobratlých (Speight 1989). Dále si ochranu zasluhují druhy vázané svým vývojem na ohrožené a vzácné druhy rostlin a druhy s vysokými a specifickými nároky na kvalitu ohrožených akvatických, stepních popř. horských až vysokohorských biotopů. Do seznamu zvláště chráněných druhů pestřenek České republiky (Mazánek et Barták 2005) bylo zařazeno celkem 120 druhů pestřenek. Přesto nebylo možno zařadit všechny ohrožené druhy nebo druhy indikující biotopy, které se obecně považují za ohrožené. Pro porovnání např. v sousedním Německu je do Červené knihy (Jedicke 1997) zařazeno celkem 323 druhů pestřenek. Cílený faunistický průzkum pestřenek CHKO Kokořínska v minulosti pravděpodobně prováděn nikdy nebyl. Jediný zaznamenaný publikovaný údaj o nálezu pestřenky v CHKO Kokořínsko uvádí Vimmer (1912, 1913). V jeho seznamech je uveden nález druhu Temnostoma vespiforme s citovanou lokalitou „Kokořín“. Jiný materiál z Kokořínska než citovaný nález nebyl ve sbírce Vimmera uložené v Národním muzeu nalezen. Další starší sbírkový materiál z příležitostných sběrů na Kokořínsku nám není znám, pouze v roce 1993 odchytil příležitostně několik druhů na Kokořínsku první autor příspěvku.

444

Libor Mazánek a Luboš Beran: Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Metodika a materiál Sběr byl prováděn především v letech 2000 až 2003 a 2005 do žlutých misek, smykem a individuálním odchytem na zvláště chráněných územích a dalších vybraných lokalitách v zájmovém území CHKO Kokořínsko (viz seznam lokalit). Získaný směsný materiál ze sběrů byl smrcen a ukládán do 70% alkoholu nebo byl smrcen standardně octanem etylnatým a preparován na sucho. Pestřenky ze směsného lihového materiálu selektovala Mgr. Jana HorsákováNerudová. Vyselektovaný lihový materiál pestřenek byl determinován většinou přímo v lihu převážně podle srovnávací sbírky prvního autora a klíčů Veen (2004), Stubbs et Falk (2002) a mnoha dalších klíčů jednotlivých rodů, které doporučuje Speight (2003). Samičky z rodů Sphaerophoria, Pipizella, Eumerus a podrodu Heringia (Neocnemodon) nelze dle dosavadních klíčů uspokojivě určit do druhů. Jedinci obtížní na determinaci (převážně z rodu Cheilosia) byli spolu s jedinci význačných druhů (faunisticky nebo ochranářsky) převedeni z lihového materiálu přes octan a dokladováni standardní preparací na sucho dle Vockerotha (1966). V seznamu druhů je uveden veškerý revidovaný materiál včetně neurčených jedinců. Jména druhů vycházejí z checklistu (Holinka et Mazánek 1997) s přihlédnutím k současnému pojetí druhů ve Fauna Europaea (Speight 2005). V případě použití odlišného nyní platného jména je odpovídající jméno užité v checklistu uvedeno v závorce za jménem. Tučně jsou vyznačena čísla lokalit výskytu dle přehledu lokalit. Status druhu je převzat z Červené knihy České republiky (Mazánek et Barták 2005). Veškerý dosud nepublikovaný materiál uvedený v této zprávě je uložen ve sbírce prvního autora. Přehled lokalit V této části je uveden seznam a popis jednotlivých lokalit. Údaje jsou řazeny následovně: číslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování, kde čtyřmístný kód je základním kódem pole (Buchar 1982, Pruner et Míka 1996), který je doplněný třídílným kódem odpovídajícím trojnásobnému rozdělení základního pole na 4 pole (tzn. základní pole je rozděleno na celkem 64 polí), kategorie (PR – přírodní rezervace, PP – přírodní památka) a název případného maloplošného zvláště chráněného území, lokalizace a popis lokality. Lokality jsou řazeny abecedně. 1 – Blatce, 5553-211, PP Prameny Pšovky, ostřicové mokřady v SZ části PP Prameny Pšovky (Pod Rovení); 2 – Blíževedly, 5352-342, PP Ronov, Ronov; 3 – Blíževedly, 5352342, PP Ronov, vrchol Ronova; 4 – Deštná, 5453-313, PP Deštenské pastviny, stráně a křoviny v PP Deštenské pastviny; 5 – Deštná, 5453-314, PR Mokřady horní Liběchovky, kosená rákosina a ostřicový mokřad u menší tůně V od Deštné; 6 – Dubá, 5453-314, PR 445


Mokřady horní Liběchovky, každoročně kosený ostřicový mokřad Z od asfaltové cesty přecházející nivu do rekreačního střediska Vrabcov (1 km Z od Rozprechtic); 7 – Dubá, 5453323, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad mezi Rozprechticemi a Vrabcovem asi 500 m Z od Rozprechtic; 8 – Houska, 5553-214, PP Černý důl, ostřicové mokřady v PP Černý důl (zasahují i do pole 212); 9 – Chodeč, 5553-313, PP Na oboře, západní stráň v PP Na oboře; 10 – Chodeč, 5553-314, PP Na oboře, prostřední stráň v PP Na oboře; 11 – Chodeč, 5553-314, PP Na oboře, stráně v PP Na oboře; 12 – Chodeč, 5553-314, PP Na oboře, východní 2 stráně v PP Na oboře; 13 – Janova Ves, 5553-341, Janova Ves, zahrada domu čp. 8 v Janově Vsi; 14 – Janova Ves, 5553-342, PR Kokořínský důl, ostřicový mokřad u Ladčina pramene v Kokořínském dole; 15 – Jestřebice, 5553-233, PR Kokořínský důl, mokřad J od Vojtěchova; 16 – Kokořín, 5553-324, okolí Kokořína (Vimmer 1912, 1913); 17 – Kokořín, 5553-342, -324, -322, -233, PR Kokořínský důl, Ladčin pramen až Pokličky, podél červené turistické cesty; 18 – Kokořín, 5553-324, PR Kokořínský důl, tůň Kačírek v Kokořínském dole (zasahuje i do pole 413); 19 – Litice, 5352-212, PR Vlhošť, Malý Vlhošť; 20 – Litice, 5352-212, PR Vlhošť, sedlo mezi Vlhoštěm a Malým Vlhoštěm (rozvolněné bory, pískovcové skály); 21 – Litice, 5352-434, PP Pod Hvězdou, prameniště, tůňky a mokřady v PP Pod Hvězdou; 22 – Medonosy, 5552-222, stráň nad vepřínem; 23 – Mšeno, 5553-233, PR Kokořínský důl, okolí Mšenských pokliček; 24 – Nebužely, 5653-122, stráně v okolí cesty s lokalitou hořečku nahořklého (Gentianella amarella) asi 900 m ZJZ od kostela v Nebuželích; 25 – Nedamov, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad mezi silnicí, Liběchovkou a Nedamovským potokem asi 500 m SZ od Panské Vsi; 26 – Olešno, 5553-231, PR Kokořínský důl, okolí potoka Žebrák nad Vojtěchovem; 27 – Olešno, 5553231, PR Kokořínský důl, smyk na stráni za penzionem „V údolí“ ve Vojtěchově; 28 – Tuhanec, 5452-232, PR Kostelecké bory, bory v PR Kostelecké bory; 29 – Truskavna, 5553314, PP Stráně Truskavenského dolu, hrany skal Truskavenského dolu s lesostepní vegetací; 30 – Truskavna, 5553-321, okolí jeskyně Klemperka; 31 – Tubož, 5553-211, PP Prameny Pšovky, vodní biotopy na okraji obce; 32 – Tupadly, 5552-243, PR Mokřady Dolní Liběchovky, ostřicový mokřad jižně od motelu Svatý Kryštof; 33 – Tupadly, 5552-421, PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřad s ostřicí latnatou (Carex paniculata) nad Tupadly; 34 – Vysoká u Mělníka, 5653-121, PP Mrzínov, stepní stráně a křoviny v PP Mrzínov. Použité kódy: CEU – středoevropské COS – kosmopolitní EUA – euroasijské EUR – evropské EUS – eurosibiřské HOL – holarktické PAL – palearktické SBB – subboreální (sev. a stř. Evropa) VU – vulnerable, druh vyžadující pozornost LB – leg. Luboš Beran

LM – leg. Libor Mazánek HN – leg. Jana Horsáková-Nerudová RR – leg. Rudolf Rozkošný SV – leg. Slavomír Valda Af – afidofágní larva Aq – saprofágně akvatická larva Fy – fytofágní larva My – myrmekofilní larva Ni – nidikolní larva Sa –saprofágní larva nespecifická Xy –saproxylická larva

Seznam zjištěných druhů V tomto seznamu jsou uvedeny všechny druhy pestřenek zjištěné na území CHKO Kokořínsko. U každého druhu jsou uvedeny tyto údaje: rozšíření druhu, 446


způsob života larev a kategorie ohrožení v ČR (vše viz kapitola Metodika a materiál) a dále následuje seznam lokalit, na kterých byl druh zjištěn s datem nálezu, počtem kusů a jménem autora nálezu. Anasimyia interpuncta (Harris, 1776) – SBB, Aq. Jako jediný druh z rodu se dosud pravidelně vyskytuje v okolí vegetací zarůstajících stojatých vodních ploch bažin, mrtvých ramen řek, rybníků apod. Významný indikační druh. 26 – 16.V.2005, 1 ♀, LM. Baccha elongata (Fabricius, 1775) – EUR, Af. 15 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 23 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Brachypalpoides lentus (Meigen, 1822) – EUR, Xy. Jeden z mála saproxylických druhů, který se ještě dosti pravidelně vyskytuje i v zachovalých kulturních lesích s přestárlými stromy (rodů Fagus, Picea). 3 – 30.V.2000, 1 ♂, HN et RR. Brachypalpus laphriformis (Fallén, 1816) – EUR, Xy. VU. Druh vázaný na zachovalé staré až přestárlé listnaté lesy, je ohrožen intenzivním lesním hospodářstvím. 2 – V.2003, 2 ♂♂, LB. Brachypalpus valgus (Panzer, 1798) – EUR, Xy. VU. Jako předešlý druh je vázán na zachovalé staré až přestárlé listnaté lesy, který by splňoval i kritéria ohroženého druhu, protože byl prokázán jeho výrazný úbytek po celé Evropě v důsledku intenzivního lesního hospodářství. 2 – V.2003, 4 ♂♂, LB. Dasysyrphus hilaris (Zetterstedt, 1843) – EUR?, Af. Areál výskytu tohoto druhu je nutné zrevidovat, protože dříve nebyl odlišován od několika podobných druhů. 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Dasysyrphus pauxillus (Williston, 1887) – HOL, Af. 28 – V.2003, 1 ♂, LB. Dasysyrphus venustus (Meigen, 1822) – HOL, Af. 7 – 16.V.2005, 1 ♀, LM; 15 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 20 – V.2003, 1 ♀, LB. Dasysyrphus venustus/hilaris – EUR?, Af. Jeden z nově popisovaných druhů, který bude popsán v rámci probíhající revise skupiny druhů kolem D. venustus (Doczkal, osobní sdělení). 18 – 29.V.2000, 1 ♀, HN et RR. Didea alneti (Fallén, 1817) – HOL, Af. VU. Význačný druh pestřenky zachovalých acidofilních bučin a jehličnatých lesů. Často se sice dosud vyskytuje i v kulturních smrčinách, ale pro svojí velkou užitečnost si tento druh ochranu zasluhuje. 20 – V.2003, 1 ♂, LB. Didea intermedia Loew, 1854 – EUA, Af. VU. Druh jehličnatých lesů, který je svým larválním vývojem zřejmě vázán na mšice borovic. Jinak pro něj platí to, co pro předešlý druh. 20 – V.2003, 1 ♂, LB; 21 – V.2003, 1 ♂ 1 ♀, LB; 28 – V.2003, 1 ♂ 2 ♀♀, LB. Epistrophe flava Doczkal et Schmid, 1994 – EUS, Af. 21 – V.2003, 1 ♀, LB. Epistrophe nitidicollis (Meigen, 1822) – HOL, Af. 33 – 15.V.2005, 2 ♀♀, LM. Episyrphus balteatus (De Geer, 1776) – PAL, Af. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♂ 1 ♀, LB; 6 – 21.VIII.2002, 1 ♀, LB; 7 – V.2003, 1 ♀, LB; 10 – 23.VII.2002, 1 ♀, LB; 11 – 24.VII.2001, 1 ♀, LB; V.2003, 1 ♀, LB; 14 – V.2003, 1 ♂, LB; 21 – V.2003, 1 ♂ 1 ♀, LB; 32 – V.2003, 1 ♂, LB; 33 – 15.4.–10.10.2000, 1 ♀, LB; 34 – IV.–X.2002, 1 ♂ 3 ♀♀, LB. Eristalis pertinax (Scopoli, 1763) – EUR, Aq. 21 – V.2003, 2 ♂♂, LB; 4 – 16.V.2005, 1 ♀, LM. Eristalis tenax (Linnaeus, 1758) – COS, Aq. 10 – 23.VII.2002, 2 ♀♀, LB; 28 – V.2003, 1 ♂, LB. Eumerus strigatus (Fallén, 1817) – PAL (zavlečen do Nearktu a Austrálie), Fy. 10 – 23.VII.2002, 1 ♀, LB; 33 – 15.V.2005, 1 ♂, LM. Eumerus tricolor (Fabricius, 1798) – EUA, Fy. VU. Druh sušších křovinatých původních trvale využívaných pastvin. Ve střední Evropě má severní hranici svého rozšíření a je ohrožen omezováním extenzivní pastvy, se kterým zřejmě ubývá i jeho živná rostlina. Není vázán na žádnou využívanou rostlinu, proto si zasluhuje ochranu. 11 – V.2003, 1 ♂, LB. 447


Eumerus sp. – 28 – V.2003, 1 ♀, LB. Eupeodes bucculatus (Rondani, 1857) – EUA, Af. 33 – 15.4.–10.10.2000, 1 ♀, LB. Eupeodes corollae (Fabricius, 1794) – PAL (+Afrotrop. reg.), Af. 13 – 30.VI.2002, 1 ♂, SV. Fagisyrphus cinctus (Fallén, 1817) – EUA, Af. 14 – V.2003, 1 ♂, LB; 21 – V.2003, 2 ♂♂ 1 ♀, LB; 28 – V.2003, 1 ♂ 1 ♀, LB; 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Helophilus pendulus (Linnaeus, 1758) – EUS, Aq. 5 – 18.VI.2002, 1 ♀, LB; 7 – V.2003, 1 ♀, LB; 21 – V.2003, 1 ♀, LB. Heringia (Neocnemodon) pubescens (Delucchi et Pschorn-Walcher, 1955) – SBB, Af?. 7 – 16.V.2005, 1 ♀, LM; 15 – 14.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM; 23 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 26 – 14.V.2005, 1 ♂, LM. Heringia (Neocnemodon) sp. – 21 – V.2003, 1 ♀, LB. Chalcosyrphus nemorum (Fabricius, 1805) – HOL, Xy. Jeden z mála dosud častých saproxylických druhů vlhkých listnatých lesů a olšin. Významný indikační druh. 15 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 18 – 29.V.2000, 1 ♂, HN et RR; 26 – 14.V.2005, 1 ♂, LM. Cheilosia albitarsis (Meigen, 1822) – HOL, Fy. 7 – 16.V.2005, 2 ♀♀, LM; 15 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 27 – 14.V.2005, 1 ♂, LM. Cheilosia barbata Loew, 1857 – SBB, Fy?. 8 – 23.V.2002, 1 ♂ 1 ♀, LB. Cheilosia flavipes (Panzer, 1798) – EUS, Fy. 15 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia frontalis Loew, 1857 – SBB, Fy?. 7 – 16.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia chloris – EUS, Fy. 6 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 7 – 16.V.2005, 2 ♀♀, LM. Cheilosia illustrata (Harris, 1780) – EUS, Fy. 8 – 23.V.2002, 1 ♂, LB; 17 – 14.VIII.1993, 2 ♂♂, LM; 18 – 29.V.2000, 1 ♂, HN et RR. Cheilosia impressa Loew, 1840 – EUS, Fy. 32 – 9.V.2002, 1 ♂, LB. Cheilosia laticornis Rondani, 1857 – EUA (západ), Fy. Vyskytuje se lokálně prakticky po celé Evropě od jižního Švédska až po horské oblasti jižní Evropy včetně Severní Afriky a centrální Asie. Speight (2003) udává, že poslední dobou zřejmě expanduje na sever. Znám již z Moravy, první nález tohoto druhu v Čechách. 4 – 16.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia lenis Becker, 1894 – CEU, Fy. 34 – IV.–X.2002, 1 ♀, LB. Cheilosia nigripes (Meigen, 1822) – PAL, Fy?. 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia pagana (Meigen, 1822) – HOL, Fy. 15 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 28 – V.2003, 2 ♂♂, LB. Cheilosia cf. urbana (Meigen, 1822) – EUR, Fy. 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia vernalis (Fallén, 1817) – PAL, Fy. 20 – V.2003, 1 ♂, LB. Cheilosia vicina (Zetterstedt, 1849) – EUS, Fy?. 33 – 15.V.2005, 1 ♀, LM. Cheilosia sp. V tomto nejpočetnějším rodě pestřenek dosud panuje značný taxonomický chaos (Speight 2003) a determinace samiček některých druhů je nejistá. – 34 – IV.–X.2002, 1 ♀, LB. Chrysogaster coemiteriorum (Linnaeus, 1758) – PAL, Aq?, VU. Druh vázaný na ohrožené mokřadní biotopy údolních bažinatých luk a močálů. 5 – 18.VI.2002, 1 ♂, LB; 31 – 31.V.2000, 1 ♀, HN et RR. Chrysogaster solstitialis (Fallén, 1817) – EUR (+ Severní Afrika), Aq. 4 – 21.VIII.2002, 2 ♀♀, LB; 5 – 18.VI.2002, 2 ♀♀, LB; 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♀, LB; 21 – 30.V.2002, 2 ♂♂, LB. Chrysotoxum bicinctum (Linnaeus, 1758) – HOL, Af?. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♀, LB. Chrysotoxum cautum (Harris, 1776) – PAL, Af?. 10 – 15.V.2005, 3 ♂♂ 1 ♀, LM; 33 – 15.V.2005, 1 ♂, LM. Chrysotoxum festivum (Linnaeus, 1758) – PAL, Af?. 33 – 15.V.2005, 1 ♀, LM. Leucozona lucorum (Linnaeus, 1758) – HOL, Af. 19 – 30.V.2000, 1 ♂, HN et RR. 448


Melanogaster nuda (Macquart, 1829) – EUR, Aq (Sa). Relativně hojný druh různých neutrálních až zásaditých mokřin, močálů a okrajů zarostlých rybníků i toků. Druh má indikační význam. 6 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 7 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 16.V.2005, 3 ♂♂, LM; 15 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Melanogaster parumplicata (Loew, 1840) – EUR, Aq (Sa)?. VU. Nehojný druh, vázaný larválním vývojem na podmáčené porosty mokřadů a břehové porosty vodních ploch. 4 – 16.V.2005, 2 ♂♂ 1 ♀, LM; 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♀, LB; 18 – 29.V.2000, 1 ♀, HN et RR; 21 – 30.V.2002, 1 ♀, LB. Melanostoma mellinum (Linnaeus, 1758) – HOL, Af. 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♀, LB; 21.VIII.2002, 1 ♀, LB; 7 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 21.VIII.2002, 1 ♂, LB; 9 – 30.VII.2002, 1 ♀, LB; 10 – 23.VII.2002, 1 ♂ 3 ♀♀, LB; 12 – 17.V.2002, 4 ♀♀, LB; 23.VII.2002, 3 ♀♀, LB; 15 – 14.V.2005, 3 ♀♀, LM; 21 – 21.VI.2000, 1 ♂, LB; 22 – 1.VIII.2000, 1 ♀, LB; 23 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 24 – 21.VIII.2000, 1 ♀, LB; 25 – 30.VII.2002, 1 ♀, LB; 26 – 14.V.2005, 1 ♂ 2 ♀♀, LM; 27 – 14.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM; 32 – 9.V.2002, 3 ♀♀, LB; 34 – 5.VII.–1.VIII.2000, 1 ♀, LB; 13.VII.–17.XII.2001, 1 ♂ 2 ♀♀, LB; IV.–X.2002, 3 ♂♂ 11 ♀♀, LB. Melanostoma scalare (Fabricius, 1794) – PAL (+ Orientální a Afrotropický region), Af. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♀, LB; 12 – 17.V.2002, 1 ♂, LB; 15 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 23 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 24 – 21.VIII.2000, 1 ♀, LB; 28 – V.2003, 1 ♂, LB; 32 – 9.V.2002, 1 ♀, LB; 34 – IV.–X.2002, 4 ♂♂ 2 ♀♀, LB. Meliscaeva cinctella (Zetterstedt, 1843) – EUR (+ Severní Afrika), Af. 17 – 14.VIII.1993, 1 ♂ 1 ♀, LM; 28 – V.2003, 1 ♂, LB. Merodon equestris (Fabricius, 1794) – COS, Fy. Druh se rozšířil obchodem s okrasnými cibulovinami, na kterých může škodit. 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Microdon cf. analis (Macquart, 1842) (M. eggeri Mik, 1897) – EUA, My. VU. Druh s lokálním výskytem preferující přestárlé listnaté a jehličnaté lesy s neodklízeným dřevním opadem. Larva požírá larvy a vajíčka mravenců rodu Lasius. Druh není pro Čechy v checklistu uváděn (Holinka et Mazánek 1997). Ze Šumavy jej však udává Barták et Vujić (2005), viz rovněž diskuse. 20 – V.2003, 1 ♂, LB. Microdon devius (Linnaeus, 1761) – EUS, My (Lasius flavus). 4 – IV.–VII.2003, 1 ♂, 2 ♀♀, LB; 11 – V.2003, 3 ♂♂, LB. Neoascia meticulosa (Scopoli, 1763) – EUS, Aq (Sa). 4 – 16.V.2005, 1 ♀, LM; 5 – 18.VI.2002, 1 ♂, LB; 7 – 16.V.2002, 1 ♀, LB, 16.V.2005, 1 ♀, LM; 15 – 14.V.2005, 7 ♂♂ 2 ♀♀, LM; 23 – 14.V.2005, 3 ♂♂ 3 ♀♀, LM; 26 – 14.V.2005, 4 ♂♂ 2 ♀♀, LM; 27 – 14.V.2005, 4 ♂♂ 2 ♀♀, LM. Neoascia podagrica (Fabricius, 1775) – EUA (+ Severní Afrika), Sa. 34 – IV.–X.2002, 1 ♀, LB. Neoascia tenur (Harris, 1780) – EUA, Aq (Sa). 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 3 ♀♀, LB; 16.V.2002, 3 ♀♀, LB; 7 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 16.V.2005, 1 ♂, LM; 26 – 14.V.2005, 13 ♂♂ 13 ♀♀, LM; 16.V.2005, 1 ♀, LM. Orthonevra brevicornis Loew, 1843 – EUS, Aq. VU. Vzácný druh zachovalých mokřadů v prosvětlených lesích, zarostlých bažin a okrajů neupravovaných stojatých vod. 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Orthonevra nobilis (Fallén, 1817) – EUA, Aq (Sa). 8 – 23.V.2002, 1 ♂, LB. Paragus cf. albifrons (Fallén, 1817) – PAL, Af. VU. Samičky nelze spolehlivě rozlišit od několika nově popsaných druhů s dosud neznámými samičkami. Druhy této skupiny blízce příbuzných druhů u nás indikují zajímavé málo narušené xerotermní biotopy křovinatých stepí a teplých doubrav. 4 – 16.V.2005, 2 ♀♀, LM.

449


Paragus haemorrhous Meigen, 1822 – HOL (+ Afrotropický region), Af. Široce rozšířený druh indikující xerotermní stanoviště. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♂, LB; 10 – 23.VII.2002, 1 ♂, LB; 29 – V.–VI.2003, 1 ♀, LB. Parasyrphus annulatus (Zetterstedt, 1838) –EUS, Af. 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♀, LB; 15 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 23 – 14.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM; 26 – 14.V.2005, 3 ♂♂ 2 ♀♀, LM; 27 – 14.V.2005, 3 ♂♂ 4 ♀♀, LM. Parasyrphus punctulatus (Verrall, 1873) – PAL, Af. 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Pelecocera tricincta Meigen, 1822 – EUS. VU. Nezaměnitelný druh pestřenky, s dosud neznámým larválním vývojem. Dlouho nebyl v ČR zaznamenán (viz diskuse). U nás je zřejmě velice vzácný s pouze omezeným lokálním výskytem v teplejších a sušších biotopech v okolí borových lesů. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♂ 1 ♀, LB. Pipiza austriaca Meigen, 1822 – EUA, Af. 10 – 23.VII.2002, 1 ♀, LB; 25 – 30.VII.2002, 1 ♀, LB. Pipiza bimaculata Meigen, 1822 – EUR?, Af. Areál výskytu je nutno revidovat, z důvodu častých záměn s podobnými druhy. 27 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Pipiza quadrimaculata (Panzer, 1804) – HOL, Af. 20 – V.2003, 1 ♀, LB; 27 – 14.V.2005, 1 ♂, LM. Pipizella divicoi (Goeldlin, 1974) – EUA, Af. Druh indikující zajímavější sušší až stepní málo ovlivněná stanoviště. V západní Evropě je na zřetelném ústupu, z toho důvodu si zasluhuje určitou pozornost i u nás. 10 – 15.V.2005, 1 ♂, LM. Pipizella viduata (Linnaeus, 1758) – EUA, Af. 4 – 16.V.2005, 7 ♂♂, LM; 11 – 31.V.2000, 1 ♂, HN et RR; 26 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 29 – V.–VI.2003, 1 ♂, LB; 33 – 15.V.2005, 1 ♂, LM; 34 – IV.–X.2002, 1 ♂, LB. Pipizella spp. – 4 – IV.–VII.2003, 1 ♀, LB; 7 – 16.V.2005, 1 ♀, LM; 10 – 23.VII.2002, 2 ♀♀, LB; 15.V.2005, 2 ♀♀, LM; 24 – 21.VIII.2000, 1 ♀, LB; 26 – 16.V.2005, 1 ♀, LM. Platycheirus angustatus (Zetterstedt, 1843) – HOL, Af. 8 – 1.VIII.2000, 1 ♂ 1 ♀, LB; 26 – 16.V.2005, 1 ♂, LM. Platycheirus clypeatus (Meigen, 1822) – HOL, Af. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♀, LB; 11 – 24.VII.2001, 1 ♂, LB; 12 – 17.V.2002, 5 ♀♀, LB; 26 – 14.V.2005, 1 ♀, LM; 34 – IV.– X.2002, 1 ♂ 1 ♀, LB. Platycheirus europaeus Goeldlin, Maibach et Speight, 1990 – EUR, Af. 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♂, LB; 11 – 1.–4.VIII.2000, 1 ♀, LB; 26 – 14.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM; 27 – 14.V.2005, 1intersex, LM; 34 – 13.VII.–17.XII.2001, 2 ♂♂, LB; IV.–X.2002, 5 ♂♂ 1 ♀, LB. Platycheirus fulviventris (Macquart, 1829) – EUA, Af. Druh se zřetelnou vazbou na mokřady s porosty ostřic, rákosu a orobince, na kterých se živí jeho dravé larvy. 7 – 16.V.2002, 1 ♀, LB; 16.V.2005, 1 ♂, LM; 26 – 14.V.2005, 3 ♂♂ 1 ♀, LM; 15.V.2005, 2 ♂♂, LM; 16.V.2005, 1 ♂, LM. Platycheirus occultus Goeldlin, Maibach et Speight, 1990 – SBB, Af. 26 – 14.V.2005, 1 ♂, LM; 26 – 16.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM. Platycheirus parmatus Rondani, 1857 – HOL, Af. 23 – 14.V.2005, 1 ♀, LM. Platycheirus peltatus (Meigen, 1822) – HOL, Af. 6 – 21.VIII.2002, 1 ♀, LB; 12 – 23.VII.2002, 1 ♂, LB. Platycheirus rosarum (Fabricius, 1787) – HOL, Af. Poměrně široce rozšířený indikační druh s jasnou vazbou na zajímavější mokřady a podmáčené louky. 25 – 25.VI.2002, 1 ♂, LB; 26 – 14.V.2005, 3 ♂♂, LM. Scaeva pyrastri (Linnaeus, 1758) – HOL, Af. 11 – V.2003, 1 ♀, LB; 19 – 23.VIII.2002, 1 ♀, LB. Sphaerophoria batava Goeldlin, 1974 – EUR, Af. 20 – V.2003, 1 ♂, LB. Sphaerophoria philanthus (Meigen, 1822) – HOL, Af. 22 – 1.VIII.2000, 1 ♂, LB. 450


Sphaerophoria scripta (Linnaeus, 1758) – HOL (+ Orientální region), Af. 1 – 23.VIII.2000, 1 ♂, LB; 4 – 21.VIII.2002, 2 ♂♂, LB; 9 – 30.VII.2002, 3 ♂♂, LB; 10 – 23.VII.2002, 8 ♂♂, LB; 15.V.2005, 1 ♂, LM; 11 – 1.–4.VIII.2000, 1 ♂, LB; 12 – 17.V.2002, 1 ♂, LB; 23.VII.2002, 4 ♂♂, LB; 17 – 14.VIII.1993, 1 ♂, LM; 22 – 1.VIII.2000, 1 ♂, LB; 24 – 21.VIII.2000, 2 ♂♂, LB; 27 – 14.V.2005, 2 ♂♂, LM; 34 – 5.VII.–1.VIII.2000, 2 ♂♂, LB; 13.VII.–17.XII.2001, 3 ♂♂, LB; IV.–X.2002, 3 ♂♂, LB. Sphaerophoria taeniata (Meigen, 1822) – EUR, Af. 6 – 21.VIII.2002, 1 ♂, LB; 10 – 23.VII.2002, 1 ♂, LB; 11 – 24.VII.2001, 1 ♂, LB; 25 – 30.VII.2002, 1 ♂, LB; 34 – 13.VII.– 17.XII.2001, 1 ♂, LB. Sphaerophoria virgata Goeldlin, 1974 – EUR, Af. 19 – 23.VIII.2002, 1 ♂, LB. Sphaerophoria spp. – 4 – 21.VIII.2002, 4 ♀♀, LB; 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 1 ♀, LB; 21.VIII.2002, 2 ♀♀, LB; 10 – 23.VII.2002, 9 ♀♀, LB; 11 – 1.–4.VIII.2000, 1 ♀, LB; 24.VII.2001, 6 ♀♀, LB; 12 – 23.VII.2002, 9 ♀♀, LB; 20 – V.2003, 2 ♀♀, LB; 21 – V.2003, 1 ♀, LB; 24 – 21.VIII.2000, 2 ♀♀, LB; 25 – 19.VIII.2000, 1 ♀, LB; 25.VI.2002, 1 ♀, LB; 30.VII.2002, 2 ♀♀, LB; 32 – 21.VI.2000, 1 ♀, LB; 34 – 5.VII.–1.VIII.2000, 5 ♀♀, LB; 13.VII.–17.XII.2001, 5 ♀♀, LB; IV.–X.2002, 2 ♀♀, LB. Sphegina clavata (Scopoli, 1763) – EUR, Sa? Vzácný lokální druh, který je zřejmě vázán na mokřadní biotopy v lesích, biologie larev je dosud neznámá. Dříve byl tento druh u nás determinován jako S. verecunda, proto nebyl v Checklistu (Holinka et Mazánek 1997) pro ČR udáván. Od té doby byl však z ČR opakovaně publikován (Mazánek et al. 1999, Barták et Vujić 2000). 15 – 14.V.2005, 2 ♂♂, LM. Sphegina clunipes (Fallén, 1816) – EUA, Sa (Xy). 15 – 14.V.2005, 1 ♂ 1 ♀, LM. Sphegina elegans (Shummel, 1843) – EUR, Sa (Xy). Vzácnější druh vlhkých až mokřadních biotopů listnatých lesů. 15 – 14.V.2005, 3 ♂♂, LM. Sphegina verecunda Collin, 1937 – CEU (+ Velká Británie), Sa (Xy). Velmi vzácný lokální druh, který je zřejmě vázán na mokřadní biotopy v lesích. Dříve v sobě zahrnoval i podobný a zřejmě o něco častější druh S. clavata, po jeho odlišení byly pochybnosti zda se S. verecunda v ČR vůbec vyskytuje. Nález jedné samičky publikoval Barták et Vujič (2005). Významný je nález samců, který definitivně potvrzuje výskyt tohoto druhu v ČR. 15 – 14.V.2005, 4 ♂♂, LM. Syritta pipiens (Linnaeus, 1758) – HOL (+ Orientální region), Sa. 4 – 21.VIII.2002, 1 ♂, LB; 10 – 23.VII.2002, 3 ♀♀, LB; 12 – 23.VII.2002, 1 ♀, LB; 22 – 1.VIII.2000, 1 ♀, LB. Syrphus ribesii (Linnaeus, 1758) – HOL, Af. 20 – V.2003, 1 ♂, LB. Syrphus vitripennis Meigen, 1822 – HOL (+ Orientální region), Af. 17 – 14.VIII.1993, 1 ♂ 1 ♀, LM; 21 – V.2003, 1 ♀, LB; 32 – 21.VI.2000, 1 ♂, LB. Temnostoma bombylans (Fabricius, 1805) – HOL, Xy. VU. Význačný vose podobný druh vyskytující se v okolí močálů a vodních ploch s dostatkem rozkládající se masivní dřevní hmoty. Larvy svou činností značně urychlují rozklad velkých kmenů a pařezů v mokrém prostředí. Druh je ohrožen intenzivním lesním hospodářstvím a protipovodňovou údržbou toků. 18 – 29.V.2000, 1 ♂, HN et RR. Temnostoma vespiforme (Linnaeus, 1758) – HOL, Xy. Druh s podobnými nároky jako předešlý druh, je dosud široce rozšířen, ale jeho dříve plošný výskyt se stává spíše lokálním, proto by se mu měla věnovat rovněž pozornost. 18 – 29.V.2000, 1 ♂, HN et RR; 16 – Kokořín (Vimmer 1912, 1913). Tropidia scita (Harris, 1780) – PAL, Aq?. Druh vázaný na dřevinami zarostlé mokřady, v jejichž širším okolí se dosud pravidelně vyskytuje. 6 – 24.V.2001 a/nebo 26.VII.2001, 2 ♂♂, LB. Volucella bombylans (Linnaeus, 1758) – HOL, Ni (Bombus spp., Vespula spp.). 14 – V.2003, 1 ♂, LB; 18 – 29.V.2000, 1 ♀, HN et RR; 30 – 1.VI.2000, 1 ♂, RR.

451


Volucella pellucens (Linnaeus, 1758) – PAL, Ni (Vespula spp.). 3 – 30.V.2000, 1 ♀, HN et RR; 14 – 1.VI.2000, 1 ♀, HN. Xanthogramma citrofasciatum (De Geer, 1776) – EUS, Af-My (Lasius spp.). Druh, který značně ubývá v západní Evropě. Vzhledem ke svému larválnímu vývoji by si zasluhoval pozornost i u nás. 33 – 15.V.2005, 1 ♀, LM. Xanthogramma pedissequum (Harris, 1776) – EUS, Af-My (Lasius spp.). 26 – 14.V.2005, 1 ♂, LM. Xylota jakutorum Bagatshanova, 1980 (Xylota caeruleiventris auct. not Zetterstedt, 1838) – EUS, Xy. Jeden z mála saproxylických druhů, který toleruje současné produkční lesní hospodaření. Jeho larvy byly opakovaně nalezeny na jehličnatých stromech v mokvajících ranách a chodbách způsobených klikorohy (Hylobius spp.). 28 – V.2003, 1 ♂, LB. Xylota segnis (Linnaeus, 1758) – HOL, Xy (Sa). 21 – V.2003, 1 ♀, LB.

Diskuse Dosavadním výzkumem bylo odchyceno 507 jedinců pestřenek (237 ♂♂ a 270 ♀♀). Z materiálu bylo celkem determinováno 96 druhů pestřenek. Počet odchycených jedinců a zaznamenaných druhů odpovídá dosavadním možnostem spíše široce zaměřeného výzkumu, který nebyl vyloženě cílen na pestřenky. Při vícesezónním cíleném výzkumu lze v tak velkém území předpokládat zachycení i více jak dvojnásobku druhů. Za významný je možno považovat nález druhu Cheilosia laticornis, který je první z území Čech, a odchyt samců druhů Sphegina verecunda Collin, 1937 a Sphegina clavata (Scopoli, 1963), který definitivně potvrzuje sympatrický výskyt obou druhů v České republice. Významný je i nález druhu Pelecocera tricincta, který byl z území ČR naposledy publikován v roce 1913 (Vimmer). Údajně byl tento druh zaznamenán ještě na jedné lokalitě v okolí Bíliny (Barták, osobní sdělení), ale tento nález nebyl dosud publikován. V jižní Evropě je P. tricincta mnohem hojnější, na některých lokalitách až s eudominantním výskytem (Kehlmaier 2002). Severněji od nás se vyskytuje již jen na pobřežních písečných dunách, porostlých borovými lesy až k Norsku (Speight 2003). V naší krajině má tedy severní okraj svého areálu rozšíření. Faunistická hodnota nálezu druhu Microdon analis je trochu problematická, protože přiřazení dříve používaných dvou jmen M. eggeri (Mik, 1897) a M. latifrons (Loew, 1856) k současným dvěma druhům M. analis (Macquart, 1842) a M. miki Doczkal et Schmid, 1999 je nejisté. Záleží na dřívějším pojetí autorů, které je navíc zatíženo špatnými determinacemi (Doczkal et Schmid 1999). Dále je zde komplikace s odlišením kryptického druhu M. major Andries, 1912, který lze od druhu M. analis odlišit jen dle biologie a morfologie larev (Schmid 2004). Revize staršího sbírkového materiálu ukázala, že druh M. cf. analis je ve sbírkovém materiálu z území ČR mnohem hojnější než druh M. miki. Současný druh M. analis byl tedy z území ČR uváděn jak pod jménem M. latifrons, tak i pod jeho dřívějším jménem M. eggeri (např. Moucha et Goot 1971 aj.), což bylo při zpracování checklistu (Holinka et Mazánek 1997) přehlédnuto. 452


I přes nižší počet zaznamenaných druhů bylo odchyceno 12 druhů, které jsou zařazené do Červené knihy České republiky (Mazánek et Barták 2005) jako druhy vyžadující pozornost (VU). Ty jsou spolu s několika dalšími ekologicky vyhraněnými indikačními druhy krátce komentovány přímo v seznamu zjištěných druhů. Mnoho z nich je vázáno na ohrožené mokřadní biotopy (Chrysogaster coemiteriorum, Melanogaster nuda, M. parumplicata, Sphegina clavata, S. elegans, S. verecunda, Temnostoma bombylans, T. vespiforme, Orthonevra brevicornis aj.), některé indikují zachovalé lesní komplexy, které si rovněž zasluhují pozornost (Brachypalpus laphriformis, B. valgus, Didea alneti, D. intermedia, Microdon analis aj.), popř. indikují hodnotnější sušší až xerotermní stanoviště (Pelecocera tricincta, Eumerus tricolor, Paragus albifrons a Pipizella divicoi). Z předešlého výčtu je zřejmé, že se výzkum prováděl na širokém spektru biotopů. Přestože na většině navštívených lokalit nebyl dosud proveden dostatečný cílený lokální průzkum, jasně se ukazuje, že nejhodnotnější materiál byl získán z mokřadních biotopů, zejména z PR Kokořínský důl (lok. č. 15, 18, 26), zajímavější se jeví i PR Mokřady horní Liběchovky (lok. č. 5, 6, 7). Velmi významný, i když sporý, je materiál z PP Ronov (lok. č. 2, 3), který ukazuje na zachovalý starší lesní komplex s určitou vazbou na původní listnatý les popř. dokonce s možnými zbytky původního nebo málo narušeného listnatého lesa. Z xerotermních a stepi blízkých pastevních biotopů byly významnější druhy zaznamenány v PP Deštenské pastviny (lok. č. 4), na ostatních xerotermech snad s výjimkou PP Na oboře (lok. č. 10, 11) nebyly zaznamenány žádné významnější druhy. Údolní mokřady PR Kokořínského dolu je možno považovat za biologicky nejhodnotnější chráněná území CHKO. Proto by nemělo být příliš zasahováno do jejich přirozeného vývoje s přihlédnutím na dřívější dlouhodobě užívaný systém obhospodařování (pokud nějaký byl). Především je nutné se vyvarovat náhlým a hlavně plošným změnám v maloplošných chráněných původních a přírodě blízkých mokřadních a stepních územích. Nezbytné aktivní zásahy (např. vyřezávání náletových dřevin apod.) provádět vždy po částech s odstupem alespoň několika let či desetiletí. Pro zachování diverzity saproxylických druhů je nejvýznamnější ponechávání co možná největšího množství padlé, odumřelé popř. odumírající dřevní hmoty přirozenému rozkladu. Udržení saproxylických druhů v krajině je prakticky neslučitelné s klasickým produkčním lesním hospodářstvím, které se u nás bohužel uplatňuje i na většině zvláště chráněných území. Proto alespoň v PP Ronov a u dřevinami zarostlých mokřadů by se mělo minimalizovat odstraňování padlé dřevní hmoty a kácení odumírajících starých až přestárlých, nemocných nebo poraněných stromů.

453


Poděkování Autoři jsou zavázání především Mgr. Janě Horsákové-Nerudové, PřF Masarykovy univerzity v Brně, za její pomoc při získávání a selektování lihového materiálu. Prof. Rudolfu Rozkošnému, PřF Masarykovy univerzity v Brně, za nezištné poskytování informací a sbírkového materiálu. Literatura Barkemeyer W. (1994): Untersuchung zum Vorkommen der Schwebfliegen in Niedersachsen und Bremen (Diptera: Syrphidae). – Naturschutz Landschaftspfl. Niedersachs., Hannover, 31: 1–514. Barták M. et Vujić A. (2000): Syrphidae. – In: Barták M. et Vaňhara J. [red.]: Diptera in an Industrially Affected Region (North–Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs) I. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biologia, 104: 225–235. Barták M. et Vujić A. (2005): The species of the family Syrphidae (Diptera) of the Rokytecká, Novohůrecká and Zhůřské peat-bogs in the Šumava Mts (Czech Republic). In: Kubík Š. et Barták M. [red.]: Dipterologica bohemoslovaca Vol. 11. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biologia, 109(2004): 17–35. Buchar J. (1982): Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. [Publication of faunistic data from Czechoslovakia]. – Věst. Čs. Spol. Zool., Praha, 46: 317–318. Doczkal D. et Schmid U. (1999): Revision der mitteleuropäischen Arten der Gattung Microdon Meigen (Diptera, Syrphidae). – Volucella, Stuttgart, 4: 45–68. Holinka J. et Mazánek L. (1997): Syrphidae. – In: Chvála M. [red.]: Check List of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republics. – Karolinum, Prague, s. 60–66. Jedicke E. (1997): Die Roten Listen: Gefährdete Pflanzen, Tiere, Pflanzengeshellschaften und Biotope in Bund und Ländern. – Ulmer Verlag, Stuttgart, 581 s. Kehlmaier C. (2002): Hoverflies (Diptera, Syrphidae) from northern Spain, with notes on Pelecocera tricincta Meigen, 1822. – Volucella, Stuttgart, 6: 139–153. Mazánek L. et Barták M. (2005): Syrphidae. – In: Farkač J., Král D. et Škorpík M. [eds.], Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red List of Threatened Species in the Czech Republic. Evertebrates. Příroda (AOPK ČR), Praha. (v tisku). Mazánek L., Barták M. et Doležal Z. (1999): Faunistic records: Syrphidae. – In: Jedlička L. [red.]: Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 9. – Slov. Entomol. Soc., Bratislava, s. 194–198. Moucha J. et Goot V.S. van der (1971): Die Syrphiden–Fauna des Riesengebirges (Insecta, Diptera). – Opera Corcontica, Praha, 7–8: 141–155. Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny [List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system]. – Klapalekiana, Praha, 32, Suppl.: 1–175. Röder G. (1990): Biologie der Schwebfliegen Deutschlands (Diptera: Syrphidae). – Erna Bauer Verlag, Keltern-Weiler, 575 s. Schmid U. (2004): Microdon rhenanus and Microdon eggeri var. major (Diptera, Syrphidae) revisited. – Volucella, Stuttgart, 7: 111–124. Speight M.C.D. (1989): Life in dead tree. – Centre Naturopa, Council of Europe, No. 89/1. 4 s. Speight M.C.D. (2003): Species accounts of European Syrphidae (Diptera) 2003. – In: Speight M.C.D., Castella E., Sarthou J.–P. et Ball S. [red.]: Syrph the Net, the database of European Syrphidae. Vol.39. – Syrph the Net publications, Dublin, 209 s. Speight M.C.D. (2005): Fauna Europaea: Syrphidae. – In Pape T. [ed.]: Fauna Europaea: Diptera – Brachycera. – Fauna Europaea version 1.1, http://www.faunaeur.org Stubbs A.E. et Falk S.J. (2002): British hoverflies. – British Entomological et Natural History Society, London, 469 s.

454

Libor Mazánek a Luboš Beran: Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Van Veen M.P. (2004): Hoverflies of Northwest Europe, Identification keys to the Syrphidae. – KNNV Publishing, Utrecht, 254 s. Vimmer A. (1912): Seznam českých dipter. – Čas. Čs. spol. ent., Praha, 9: 49–80. Vimmer A. (1913): Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. – Catalogus Dipterorum, Entomologické příručky, Praha, 8: 1–99. Vockeroth J.R. (1966): A Method of Mounting Insect From Alcohol. – The Canadian Entomologist, Ottawa, 98: 69–70. Vockeroth J.R. et Thompson F.C. (1987): Syrphidae. – In: McAlpine J. F. [ed.]: Manual of Nearctic Diptera. – Agriculture Canada, Ottawa, 2: 713–743.

Recenzoval Mgr. Petr Heřman

455

Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Recommend Documents