Příklady dobré praxe
Příklady dobré praxe – zaměstnávání OZP
◦ Petr: ◦ Oldřich: ◦ Markéta:
zaměstnání v MAFRA MEDIA, s.r.o. zaměstnání ve Stanici Pavlov, o.p.s zaměstnání u firmy Protect
Mediální skupina MAFRA sdružuje pod svou střechou produkty ze všech oblastí mediálního trhu. Vlajkovou lodí je nejčtenější seriózní deník Mladá fronta DNES. Dalšími deníky ve skupině jsou Lidové noviny a Metro. Internetová média zastupuje zpravodajský portál iDNES.cz, Společně se serverem lidovky.cz. K hudebním médiím skupiny patří dvě pražská rádia Expresradio a Classic FM. Dalším zástupcem hudební divize je televizní stanice Óčko.
Regionální zastoupení distribuce a marketingu pro Kraj Vysočina: Ing. Petr Nykodým
www.mafra.cz
35 let, PID, SOU – zahradník, rekvalifikace Základy obsluhy PC. Pracovní zkušenosti: 5 let v chráněné dílně truhlářské.
4/2008 vstup do služeb TPZ
Od 11/2009 DPČ u zaměstnavatele MAFRA MEDIA – kamelot MF Dnes, místo výkonu práce Okresní nemocnice Havl. Brod, 5 x 3 hodiny týdně.
Motivace k práci: vyzkoušet si práci na volném trhu, uspět „i mezi zdravými“. Představa o práci nejasná. Vytváření reálné představy o možnostech pracovního uplatnění bylo součástí služby. Výstupem provedené pracovní diagnostiky bylo, že by rád pracoval jako kamelot (prodavač), skladník nebo administrativní pracovník. V průběhu služby příprava podkladů pro jednání se zaměstnavateli, oslovování zaměstnavatelů, exkurze na vybraná pracoviště…
Po nástupu do zaměstnání poskytování pracovní asistence, podpora při rozhodování, zvládání a zmírňování obav z práce a její náročnosti, podpora motivace k výkonu, poradenství při zvládání konkrétních pracovních úkonů. Práce byla zaměřena i na zvládání konfliktních situací a vyrovnávání se s kritikou a odmítnutím při prodeji tisku.
8/2010: ukončení spolupráce s TPZ (získal vhodné zaměstnání a nadále nepotřeboval podporu TPZ).
„Chtěl jsem být mezi lidmi a hlavně s nimi komunikovat. Doma bych zakrněl. Než jsem dostal nabídku kamelota, pracoval jsem v truhlářské dílně. Měla brzy končit tak jsem se rozhodl jít do podporovaného zaměstnávání. Pracovní konzultantka mi nabídla, že můžu jít prodávat noviny. Nejtěžší pro mě bylo, že si musím zvyknout mluvit s cizími lidmi a abych se u toho nečervenal, protože špatně mluvím (někdy se zakoktám, také mi trvá, než vyberu to správné slovo). Taky jsem si musel zopakovat matematiku, protože když začínám, dostanu nějaké peníze na vracení. Měl jsem strach, jestli lidem vrátím přesně. Pomohlo mi, když jsem se naučil na sebe „hodit masku“. Když mě někdo odmítne, abych z toho nebyl špatný. S těmito překážkami jsem se vypořádával sám a šlo mi to celkem dobře. Musel jsem se také naučit „vypnout“ a nevšímat si lidí, které nepotřebuju, to by mě taky mohlo vykolejit. Ze začátku mi pomohl zaměstnavatel. Byl se mnou, tam kde jsem prodával.“
Na začátku našeho rozhodnutí vzít pana Petra na pozici kamelota byla potřeba najít kamelota pro město Havlíčkův Brod. Pan Petr postoupil do užšího kola výběru, kde přes počátečné pochyby z naší strany naprosto předčil ostatní kandidáty na tuto pozici. Přestože pozice kamelota se zdá na první pohled ne zcela vhodná pro jeho zdravotní stav (kamelot musí být komunikativní, s dobrou výslovností, motoricky zdatný) ukázalo se, že pan Petr překonal ostatní pracovníky vůlí pracovat a zarputilostí, která je nezbytná pro tuto pozici. V současné době patří pan Petr v celorepublikovém srovnání k nejlepším kamelotům, stabilně se pohybuje v TOP 3 pracovnících. U pana Petra nebylo jakkoliv zohledněno jeho postižení, naopak nás velmi překvapil svoji pracovitostí, dochvilností, pečlivostí a pracovními návyky. Dle mého názoru je potřeba přistupovat k zaměstnancům s postižením v podobném duchu jako k běžným pracovníkům a to bez jakýchkoliv předsudků a možného předjímání pracovních úlev. V nadsázce pokud by bylo možné pana Petra "naklonovat", využil bych republikově 100 takových to kamelotů, kteří jsou schopni denně prodat stanovený počet výtisků MF DNES a Lidových novin. Petr Nykodým
Záchranná stanice živočichů, akce pro veřejnost (výstavy, přednášky, vycházky s výkladem), adopce zvířat www.stanicepavlov.eu
30 let, PID, SŠ s maturitou – všeobecné gymnázium, zájem o biologii, vztah k přírodě, uživatelská znalost práce na PC. Pracovní zkušenosti: od ukončení SŠ v r. 2004 pouze krátkodobé brigády (ve stavebnictví) – cca 2 měsíce. 4/2010: Vstup do služby TPZ. ◦
Motivace k práci: „Cítím se nepotřebný, kamarádi studují nebo pracují, připadám si
◦
Zakázka uživatele: vyzkoušet si práci v záchranné stanici Pavlov.
méněcenný… Taky kvůli seznámení – ženy vyžadují zajištěného chlapa. Bude mi 30 a pořád sedím doma. Nejsem zvyklý pracovat, dělal jsem jenom před léty pomocnou sílu ve stavební firmě, ale ne dlouho. Chtěl jsem studovat biologii, ale nepřijali mě. Dostal jsem se na chemii, ale to mě nechytlo. Teď mě zajímají brouci.“
6/2010: nástup na tréninkové místo ve Stanici Pavlov jako pomocný ošetřovatel zvířat a údržbář. ◦
Pracovní náplň: údržba chovatelských zařízení ve stanici, příprava krmiva, údržba prostor stanice, péče o živočichy a sledování jejich zdravotního stavu, účast na odchytu a převozu poraněných zvířat, označování zvířat a vedení jejich evidence. Postupně rozšiřování pracovní náplně o administrativní a průvodcovskou činnost.
Od 6/2011: DPČ ve Stanici Pavlov.
11/2011: ukončení spolupráce s TPZ (získal vhodné zaměstnání a nadále nepotřeboval podporu TPZ).
„Do práce jsem chtěl jít hlavně proto, že jsem si bez ní připadal takovej
zbytečnej. Můj život nikam nevedl, cítil jsem, řekněme, bezvýchodnost a chtěl jsem z ní vyklouznout. Nakopla mě doktorka, díky ní jsem začal o práci uvažovat. To ona nakonec zavolala do FOKUSu a já tam pak šel. Věděl jsem, že FOKUS má chráněný dílny, ale ty mě nelákaly, chtěl jsem spíš pomoct zprostředkovat normální práci. Chráněný dílny jsou taková škatulka – je jasný, že když tam dělám, mám nějaký postižení. V normální práci patřim do normální společnosti, nejsem vyčleněnej, nejsem jinej. To, že jsem nastoupil do Pavlova, vnímám jako velkej krok dopředu. Býval jsem takovej samotář, vyhýbal jsem se kolektivu, držel se zpátky a nevyhledával lidi. Taky jsem byl dlouho ze školy, byl jsem x let doma, nebyl jsem zvyklej na režim. Dřív jsem pořád hlavně spal, třeba do 12 hodin, protože ten den pro mě neměl cenu. Takže nástup do práce byl těžkej – pomohly mi energeťáky a čas. Na režim se dá zvyknout, dneska už mi docházení do práce problémy nedělá. To, že mám práci, ovlivnilo i můj osobní život. Jednak se cítím líp psychicky a jednak si myslím, že to zaimponovalo současné přítelkyni – starat se o handicapovaný zvířata je svým způsobem hrdinství. Kdybych tu práci neměl, pochybuju, že by se mnou zabývala – bydlel jsem u rodičů, nic jsem nedělal…“
Dobrý den,
jak bylo domluveno , posílám pár slov ke zkušenosti se spoluprácí s Fokusem Vysočina. Stanice Pavlov, v o.p.s. je zařízení zabývající se pomocí volněžijícím živočichům z naší přírody. Fokus Vysočina stanici aktivně oslovil (nejsem si jist patrně ještě v roce 2010) s možností spolupráce v zaměstnání klienta. Po setkání se tímto klientem Fokusu jsme se domluvili, že spolupráci vyzkoušíme s tím, že zaměstnavatelem bude Fokus a Stanice bude na mzdové náklady pouze přispívat menší částkou. Ukázalo se, že pracovník je pro stanici přínosem a postupně se zapracoval tak, že se stal plnohodnotným členem pracovního týmu. Vzhledem k širšímu zájmu o přírodu si některé úkoly samostatně organizuje a lze říci že, je zná nejlépe. Asi po roce se stal standardním zaměstnancem stanice placeným pouze z vlastních zdrojů stanice a je stabilním členem pracovního týmu. Domnívám se, že tato veskrze pozitivní zkušenost má základ nejen v osobnosti konkrétního klienta -zaměstnance , ale i v dobrém přijetí do pracovního týmu, postupném ukládání pracovních úkolů , ale v neposlední řadě v aktivitě a počáteční podpoře Fokusu Vysočina. Takže bych tímto také chtěl jako bývalý ředitel Stanice Pavlov, o.p.s. Fokusu poděkovat a myslím, že za podporu Fokusu je vděčný i zaměstnanec stanice o kterém jsem psal. Věřím, že nejde o ojedinělý případ a, že další práce Fokusu může pomoci mnoha dalším lidem. S pozdravem Jiří Hladovec
Objednávkový e-shop ochranných pracovních pomůcek Ing. Petr Machek www.protect.cz
29 let, PID, SŠ s maturitou – obchodní akademie, pracovní dovednosti: angličtina, němčina, desetiprstová metoda psaní na PC, práce na PC. 2004 – 2007 zaměstnána v chráněné dílně.
Pocit nedocenění – není kam profesně růst, stereotyp, chyběla možnost seberealizace.
8/2006: Vstup do služeb TPZ
Cíl: Najít si práci v malém kolektivu, kde by se cítila dobře z hlediska psychické zátěže. Dokáže se soustředit na kratší dobu – hledá práci na zkrácený úvazek, ideálně 4 hodiny denně. Má zájem o práci v administrativě. Důležitý je pro ni osobní přístup zaměstnavatele.
Průběh služby: sestavení životopisu, motivačního dopisu, příprava na přijímací pohovor, vytipovávání, oslovování zaměstnavatelů, zřízení tréninkového místa - podpora při zapracování na tréninkovém a následně běžném místě.
2007 (7 měsíců) v přechodném zaměstnání – pomocné práce v administrativě (BEPPO HB, s.r.o.) - 2 dny v týdnu po 4 hodinách. listopad 2007 – dosud (5,5 let): práce v administrativě na otevřeném trhu (PROTECT) – 5 dnů v týdnu po 5 hodinách. 12/2009 – ukončení spolupráce s TPZ (získala vhodné zaměstnání a již nepotřebovala podporu TPZ).
„Pracovala jsem 3 roky jsem v chráněné dílně. Tahle práce mě moc nenaplňovala, byla pro mě stereotypní, pořád jsem dělala tytéž činnosti. Neměla jsem prostor pro seberealizaci, ztrácela jsem motivaci pracovat. Tak jsem se obrátila na agenturu podporovaného zaměstnávání, aby mi pomohla najít práci, která by mi víc vyhovovala. „Sama jsem neměla dost odvahy k oslovování zaměstnavatelů a potřebovala jsem, aby mi někdo pomáhal a stál za mnou. Neuměla jsem se sama uvést, cítila jsem velké obavy ve chvíli, kdy jsem měla jít do nových věcí. Nové věci mě stresují. Proto mi hodně pomohla morální podpora pracovního konzultanta.“ „S pomocí agentury jsem nastoupila na tréninkové místo, kde jsem si vyzkoušela
administrativní práci. Zjistila jsem, že mě tahle práce baví a zvládám ji. Získala jsem pocit užitečnosti a zbavila se strachu ze zaměstnání. Taky jsem získala odvahu více komunikovat. Zásluhou této zkušenosti jsem potom měla odvahu přijmout nabídku na otevřeném trhu práce ve firmě Protect .Měla jsem štěstí – tahle firma hledala někoho s invalidním důchodem a zaměstnavatel měl pochopení pro moji nemoc. Nebyla jsem jeho první zaměstnanec s invalidním důchodem.“
„Se zaměstnavatelem jsme měli takovou dohodu, že se na něj můžu kdykoli obrátit, když budu něco potřebovat. Všechno se zatím dalo vyřešit ke spokojenosti obou stran. Díky tomu, že ke mně takhle přistupoval, dala se ta práce zvládat, cítila jsem se v bezpečí a měla jsem pocit jistoty. To mě motivovalo k tomu ukázat výkon. Jsem ráda, že mám kolem sebe v zaměstnání lidi, kteří mě ocení a dají mi šanci.“
Co rozhodlo, že jste se rozhodl dát šanci člověku s duševním onemocněním? Naše společnost PROTECT CZ s.r.o. je 100 % obchodní firmou která poskytuje výrobním firmám v regionu již 21 let dodavatelský servis ochranných pomůcek, mycích a hygienických prostředků. Počátek zaměstnávání handicapovaných osob v Protectu se datuje do roku 2002 a souvisí s nařízením vlády z roku 2000, kterým byla pro firmy s více jak 25 zaměstnanci stanovena povinnost buď: 1. zaměstnat handicapované, nebo 2. zaplatit tzv. invalidní daň za nezaměstnávání OZP, anebo 3. nakoupit zboží s tzv. Náhradním plněním od firem které handicapované spoluobčany zaměstnávají Firmy našeho typu, s několika málo zaměstnanci se tímto nařízením z ne příliš známých důvodů dostali pod tlak společností, kterým byla povinnost zaměstnávat stanovena nařízením. Tyto společnosti které nebyly a nejsou ochotny OZP zaměstnávat, nás pod pohrůžkou zastavení nákupů a obchodování donutily se problematikou zabývat a tedy i handicapované spoluobčany začít zaměstnávat. Jak zde vidíte, nebylo to na počátku žádné svobodné rozhodnutí.
Musel jste se snažit zohlednit postižení člověka, nebo jste byl naopak mile překvapen?
U každého handicapovaného zaměstnance, který přišel do naší společnosti, musíme mít trvale na zřeteli jeho zdravotní stav, musíme stále zohledňovat a monitorovat úroveň jeho schopnosti, a to není vůbec jednoduché. Zdravotní stav každého z handicapovaných se liší, a proto je třeba ke každému přistupovat individuálně. Někdy je to pro nás (mne a mojí manželku) docela vyčerpávající, protože nás to stojí čas navíc - mimo naši práci, kterou za nás nikdo neudělá. To co bylo a zůstává milým překvapením je fakt, že naši handicapovaní si práce neskutečně váží, což je proti některým zdravým zaměstnancům viditelné v jejich přístupu k práci. Pokud byste ostatním zaměstnavatelům měl říct, proč zaměstnat člověka s postižením, co byste řekl?
Moje odpověď na tuto otázku je jednoduchá: "Podívejte se na handicapovaného člověka, na jeho problémy, strasti a utrpení a uvědomte si, že stejné se mohlo přihodit i Vám, nebo Vašim dětem, rodičům... A bylo by fajn, kdyby bylo ctí každé firmy to, že dá práci a mnohdy i životní smysl jednomu, dvěma, deseti handicapovaným. Petr Machek, jednatel společnosti
Mgr. Lucie Henzlová Vladimír Jaščeg, DiS.
