Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 1. prosinec Léta Páně 2013
12
PROSINEC
PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ! Papež Pius XI. byl v jistém smyslu slova prorok. Nejen že v roce 1925, odkdy si mimochodem Mussolini nechal říkat duce, zavedl Slavnost Krista Krále, ale ve svých encyklikách jasně pojmenoval a odsoudil fašismus (Non Abbiamo Bisogno, 1931), nacismus (Mit brennender Sorge, 1937) i komunismus (Divini Redemptoris, 1937). V encyklice Quas primas, v níž nový svátek zavedl, rozvíjí myšlenku, že nejúčinnějším lékem proti rozkladným silám doby je uznání Kristovy královské vlády.
Ježíš se ale jako král nechoval a všeobecná očekávání, že mesiáš obnoví davidovskou říši, nenaplnil. Teprve když byl spoutaný a zcela bezmocný před Pilátem, odpověděl na jeho otázku: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18,37) Tedy král pravdy. „Co je pravda?“ pokračuje Pilát. Možná, že se neptal ironicky, jak se všeobecně soudí. Možná byla jeho otázka plna úzkosti a chvění… Jaká je pravda
2/ XII o mém životě? Možná zdrcující... Co však je pravdou mého života? A co je tím Božím královstvím, které Ježíš ohlašoval a které nás učil přivolávat v modlitbě Otčenáš? Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (Lk 17, 20-21) Boží království tedy nelze identifikovat s církví
ani s žádným politickým systémem, ani ho odsunout pouze do budoucí věčnosti. Co to tedy je? Více otázek než odpovědí… V autě často posloucháme starou kazetu zpěvů z Taizé. Náš ani ne tříletý syn si z ní oblíbil jednu píseň, kterou si občas z ničeho nic zpívá: „Jesus, remember me when you come into your Kingdom.“ – „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ (Lk 23,42) Jan Rückl
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Modlitba Taizé se minulý měsíc výjimečně nekonala poslední neděli v měsíci, ale až 3. listopadu v sále u sv. Václava. Ve středu 30. října se uskutečnila večer na faře bohoslužba pro mládež. V pátek 1. listopadu o Slavnosti Všech svatých byla mše svatá večer v kostele sv. Václava. Po mši proběhla v sále kostela beseda pod vedením Pavla Budského na téma Jak se žije v Ekvádoru. Den poté, v sobotu 2. listopadu, jsme vzpomínali na všechny zemřelé. Konala se ranní eucharistie u sv. Mikuláše a večerní u sv. Václava, při níž náš sbor zazpíval Requiem V. Říhovského. Koncertní provedení Mozartova Requiem bylo možno vyslechnout večer v neděli 3. listopadu v kostele sv. Václava. Představil se Emauzský sbor a orchestr. V neděli 3. listopadu uvedlo farní
loutkové divadlo hru O zkamenělém rytíři. Jako vždy na faře. Ve středu 6. listopadu jsme ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky pořádali na schodech kostela akci zaměřenou na problémovou mládež scházející se právě před hlavním vstupem do kostela sv. Václava. V sobotu 9. listopadu se uskutečnil program kurzů Alfa. Ve dnech 15. až 17. listopadu proběhly v Praze Dny důvěry – setkání mladých s bratry z Taizé, možnost ztišení, ale také různé workshopy. V pátek 22. listopadu se již tradičně, jak tomu je rok co rok, setkali vršovičtí ministranti. V neděli 24. listopadu, tj. 34. v mezidobí, jsme oslavili Slavnost Krista Krále. Odpoledne byla na faře pro děti repríza oblíbeného divadelního kousku Jak draka bolely zuby. @
3/ XII
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatá Lucie, panna, mučednice „Lucie, jen noci upije, ale dne nepřidá,“ praví staré přísloví. Kdo ale je ona svatá Lucie, kterou opěvuje stará italská píseň, a jejíž jméno je stále velmi oblíbené? Světice toho jména skutečně žila, v Syrakusách na Sicílii, ale její životní příběh je protkán legendami. I poslyšme příběh z doby dávné... Narodila se, jak již bylo řečeno, v Syrakusách na Sicílii kolem r. 286. Rodiče ji pojmenovali Lucie, tj. „světlá“ nebo také „světlonosící“. Rodina byla zřejmě křesťanská, protože se Lucie již jako malá dívenka rozhodla zasvětit se zcela Bohu. Nikomu ale o svém rozhodnutí nevyprávěla, a tak se stalo, že když vyrostla v mladou pohlednou a vzdělanou dívku, rozhodla se její matka Eutychie zasnoubit ji s váženým pohanským mladíkem. Lucii se podařilo zásnuby oddálit a neustále prosila Boha, aby ji od manželství zachránil. A Bůh ve svém milosrdenství vyslyšel prosbu mladé dívky. Luciina matka těžce onemocněla a na zásnuby nebylo ani pomyšlení. Lucie se o matku starala a přemluvila ji, aby společně putovaly na hrob sv. Agáty v Katánii. A tak šly. U hrobu sv. Agáty Eutychie nabyla ztracené zdraví a z vděčnosti k sv. Agátě splnila své dceři její nejvroucnější přání a dovolila jí žít zdrženlivým a panenským životem. Odmítnutý nápadník však pro podobné „výstřelky“ neměl pochopení. Uražen ve svém ego, udal Lucii jako křesťanku. Dívka byla zatčena a následně podro-
svátek 13. 12. bena krutému mučení, ale víry se nezřekla. Místodržící ji tedy dal odvést do nevěstince. Pro větší potupu nařídil, aby tam byla dovezena na vozíku taženém voly, a co se nestalo: Milí volové odmítali táhnout a nezvládl je ani pluk vojáků. Místodržící zuřil a dal Lucii polévat vroucím olejem. Jenže ten jí neublížil. Nakonec ji nechal usmrtit vražením dýky do hrdla. Stalo se tak kolem r. 304. Již záhy vznikl nad jejím hrobem kostel, který stojí dosud. Svatá Lucie vešla i do lidových zvyků a pranostik. Např. ve Švédsku naděluje dárky dětem, podobně jako sv. Mikuláš. V Čechách dříve naši předkové věřili, že je Lucie ochrání proti čarodějnicím. Dokonce býval takový zajímavý zvyk: udělat stolek sv. Lucie od jejího svátku až do Božího narození. Během těchto 12 dnů bylo třeba vždy něco na stolku udělat. Ten, kdo prahnul po tom, poznat všechny čarodějnice v okolí, vzal tento stolek na ranní bohoslužbu 25. 12. do chrámu, kde si naň sedl a všechny čarodějnice uzřel. Dnes tento zvyk upadl v zapomnění. Zřejmě nikdo netouží poznat čarodějnice, nebo spíš stoleček nefungoval. Lucie bývá zobrazována vždy jako mladá dívka s palmou, mečem, někdy dýkou vraženou do hrdla, mívá svíčku, případně pochodeň (narážka na jméno) a tác či misku se dvěma očima. Je patronkou Syrakus, slepců, nemocných dětí, kajících nevěstek, vzýváme ji při onemocnění očním a bolestech v krku. Alena Králová
4/ XII
P R O S T O R p ro sdílení nápadů a myšlenek Svědectví o dobrovolnictví v kojeneckém ústavu Když mi odešel starší syn z domova a hledala jsem cesty, jak se oprostit od dlouholetého návyku pečovat o něj, našla jsem si organizaci, která organizuje dobrovolnickou péči o děti. A protože mám nejblíž k těm nejmenším, rozhodla jsem se pro kojenecký ústav. Už na samém začátku mě překvapilo, jak dobře a dlouhodobě tam dobrovolnická činnost probíhá. Dokonce tak dobře, že tento ústav získal v letošním roce ocenění Neziskovka roku 2013! Cílem organizátorů dobrovolníků bylo a stále je zajistit každému dítěti v ústavu jeho vlastního člověka, jen pro něj. Dobrovolník přichází vždy ve stejný čas a starší děti se už na tu „svoji“ tetu nebo strejdu (a těch je stále málo :-)) dopředu těší. Mám za sebou teprve pár měsíců, za dětmi docházím od března letošního roku a v současné chvíli se starám o v pořadí páté miminko. Čtyři předchozí jsou u svých anebo u nových rodin. Když jsem se loučila s tím prvním, čekala jsem na naplnění potíží, o kterých jsem slyšela jako varování: o smutném loučení s dítětem, na které si zvyknu. Smutno mi bylo. Ale kupodivu mnohem víc mi přicházela na mysl představa, že se společně s Helenkou jednou setkáme, snad v nebi. A že mi potom bude vyprávět, jak ten její život probíhal, co si užila s novou maminkou… a už v té chvíli jsem se na to setkání těšila. Stále vědoměji při každé další návště-
vě procházím vrátnicí s tím, že za těmi dětmi přicházím společně s Ježíšem. Že on je klade do náruče mně a já pak někde v modlitbě nebo při mši svaté sloužené za ně zase jemu. Na první supervizi jsem byla velmi překvapená. Dozvěděli jsme se o situaci v této oblasti z jednání o právně volných dětech. Ústav jich představil dvanáct a z celé hromady žadatelů se našli vhodní adoptivní rodiče pouze pro dvě z nich! Děti volné pro adopci jsou ve velké většině děti narkomanek anebo děti romského etnika. Takové děti jsou rodinami nežádané. Dozvěděla jsem se na těch poradách, že v naší zemi vzrůstá rasová nesnášenlivost a zvlášť romské děti jsou stále víc odmítané. I když jsem se sama romské problematice nějaký čas při studiu sociální práce věnovala, překvapilo mě, že i já sama musím mnoho v sobě překonávat. Bůh mi v tom dává také svoje pedagogické lekce pokory. Poslední chlapeček, kterého jsem dostala do péče, je romského původu. A tak se učím mít ráda děťátko, které patří mezi ty odmítané, často i těmi, kdo s dětmi dlouhodobě pracují. Jeho oči se dívají do světa teprve tři měsíce, ale už se v nich usazuje hněv namísto důvěry. Spolu s Pannou Marií překračuju nějaké limity své lásky, které mi připadaly dostatečné pro moje děti... a připadá mi, že se mateřství znovu teprve učím.
5/ XII Stanisław mě požádal o svědectví. Neuměla jsem ho konkrétněji uchopit, je roztříštěné. Nabízím ho v této podobě, s otevřeností o napsaném přemýšlet a diskutovat. Lenka Baštová
Z Á V Ě R E M . . . Nedávno jsem se s kýmsi dala do hovoru, respektive kdosi se dal do hovoru se mnou. Začal mi horoucně líčit, jak četl jednu knihu, ne bibli, jednou, dvakrát a kdoví kolikrát, a jak je naprosto fantastická a jak mu změnila život. A pochopitelně mi začal vyprávět, co ho v knize tolik oslovilo a jak může každého učinit šťastným atakdále. Já jsem se mu okamžitě snažila oponovat, jak jsem sama považovala za moudré. Přišlo mi jeho učení, nebo učení pána, který dané dílo napsal, příliš sobecké a příliš sebejisté, a to se mi zdálo znepokojující. Můj známý mi všechny mé protiargumenty vyvrátil slovy „to je právě to myšlení křesťanů“ a jinými poučnými frázemi. Nakonec však doznal, že i on onu převratnou knihu četl a pochopil až ve čtyřicítce a že mě ani nechce přesvědčit o její pravdě a genialitě, ba že ani nechce, abych knihu četla! Prý chce pouze sdílet svou radost. To mě trochu uklidnilo a zároveň ještě víc rozladilo. Opomenu to, že jsem se cítila se svými zbožnými křesťanskými názory zahnaná do kouta s pocitem, že se upínám k něčemu, co je zcela zbytečné, zklidnil
POZVÁNÍ V pátek 10. ledna 2014 se uskuteční farní ples. Více informací naleznete v dalším čísle Svatováclavské vinice.
Nevěřím mě můj automatický postoj: protiútok. Bylo to nutné? Věřím-li a je-li má víra pevná, nemusím se přeci bát představ jiných lidí. Na druhou stranu je dobré si chránit svou víru – kdoví co to bylo za knihu… Opomenu-li však i svou reakci, napadá mě jiný příměr. Víte, po setkání s tímto nadšencem mě napadlo jedno: kdybych byla židem a žila věrně podle úmluvy, kterou dal Hospodin Izraeli, uvěřila bych Janu Křtiteli? Uvěřila bych Pánu Ježíši? Anebo bych celý jejich „spolek“ považovala za lůzu fanatiků? Děsí mě má odpověď. Buď bych jim nevěřila, anebo bych měla strach se k nim přidat. Strach z toho, co když není pravý mesiáš. Děkuji proto Bohu, že jsem se narodila až dva tisíce let poté, co je křesťanství pořádně prověřené. O knize, která slibuje všem návod na pravé štěstí, zatím nic nevím. A je-li její autor novodobý prorok, tak se obávám, že jeho evangeliu nevěřím. Pravda, knihu jsem nečetla. Třeba ji můj známý špatně pochopil. Kdoví. Zatím se ji však číst nechystám. Nejdřív musím přečíst jiný návod na věčné štěstí: Bibli. Vaše Křepelka na Vinici
6/ XII
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace čtvrtek
17.45–19.45 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
7.30–8.15
čtvrtek
17.45–19.45 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost úterý
10.00–12.00, 13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
7/ XII
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 17.45–18.30 18.00–20.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 10.00–12.00 13.00–17.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 16.30–17.30 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 16.45–17.30 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 Pá 15.00–17.00 Ne 8.00–8.30 15.00–17.00 16.30–21.30 18.00 19.00
Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Cvičení pro radost Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Eva Hrubá/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny roku Zkouška sboru /L. Dřevikovský/
FAR SÁL SÁL FAR SÁL FAR FAR SÁL SÁL FAR
č. 1
FAR FAR FAR FAR FAR
č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 č.3
Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /J. Čiháková/ Přímluvné společenství /I. Menoušek/ – líché týdny roku Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku Zkouška kapely Kšandy Industry Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle oznámení Zkouška kapely Koza na útesu Nácvik zpěvů Modlitby Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin
FAR 1. patro
č. 1 č. 2 č. 1
kancelář
SÁL
FAR kancelář FAR 1. patro FAR č. 1 a 2 FAR č. 3 FAR č. 1 FAR č. 3 ZKU SÁL FAR 1. patro ZKU SÁL SÁL
8/ XII
K A L E N D Á Ř na prosinec 2013 11. 12. 14. 12. 15. 12. 17. 12. 18. 12. 19. 12. 20. 12. 21. 12. 23. 12. 23. 12. 24. 12. 24. 12. 24. 12. 25. 12. 25. 12. 26. 12. 26. 12. 27. 12. 31. 12. 31. 12.
St So Ne Út St Čt Pá So Po Po Út Út Út St St Čt St Pá St St
19.00 15.00 14.00 7.00 7.00 7.00 7.00 7.00 7.00 17.00–20.00 7.00 16.00 24.00 9.30 14.00–17.00 9.30 14.00–17.00 18.00 14.00–16.00 16.00
Mimořádné akce, změny, výjimky
Setkání pastorační rady Adventní duchovní obnova Setkání neslyšících Eucharistie s rorátními zpěvy Eucharistie s rorátními zpěvy Eucharistie s rorátními zpěvy Eucharistie s rorátními zpěvy Eucharistie s rorátními zpěvy Eucharistie s rorátními zpěvy Velké zpovídání – příležitost k svátosti smíření Eucharistie s rorátními zpěvy Vánoční eucharistie pro děti „Půlnoční“ vánoční eucharistie Vánoční eucharistie Betlémy (otevřené kostely) Eucharistie Betlémy (otevřené kostely) Eucharistie s žehnáním vína Betlémy (otevřené kostely) Eucharistie na poděkování za uplynulý rok
FAR SÁL FAR MIK MIK MIK MIK MIK MIK VÁC MIK VÁC VÁC VÁC VÁC/MIK VÁC VÁC/MIK VÁC VÁC/MIK VÁC
Webové stránky farnosti
Kontakty
www.farnostvrsovice.cz
farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624, 602 309 766
[email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email:
[email protected]
Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 24. 12., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 11. 12. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lenka Baštová. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
