日本国
Valeč 2015
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................................ 3 Psychorozcvičky ....................................................................................................................................... 4 Takešiho hrad .......................................................................................................................................... 5 Přepady.................................................................................................................................................... 5 Tři orlí pera .............................................................................................................................................. 6 Táborová mše .......................................................................................................................................... 8 Program s otcem Jakubem ...................................................................................................................... 8 Pouť v Třebenicích ................................................................................................................................... 9 Cvičení s Beznožem ............................................................................................................................... 10 Čajovna .................................................................................................................................................. 11 Jak nás přepadli nindžové… ................................................................................................................... 12 Manévry Bobrů ...................................................................................................................................... 13 Manévry Sojek ....................................................................................................................................... 13 Manévry Tučňáků .................................................................................................................................. 14 Manévry Vyder ...................................................................................................................................... 15 Manévry z pohledu nováčka.................................................................................................................. 16 Sumo...................................................................................................................................................... 17 Slib ......................................................................................................................................................... 17 Holčičí akce ............................................................................................................................................ 18 Klučičí akce ............................................................................................................................................ 19 Závěrečná hra ........................................................................................................................................ 20 Táborák .................................................................................................................................................. 20 Anketa ................................................................................................................................................... 21 Poděkování ............................................................................................................................................ 24
2
ÚVOD Mnohým z vás jistě na konci tábora přišlo, že ty necelé tři týdny v přírodě utekly zběsile rychle a že tábor skončil pomalu dříve, než začal. I já k nim patřím. Příjezd, stavba, manévry, oddělená akce, příjezd rodičů, táborák, bourání a odjezd domů – to vše proběhlo v rychlém sledu. Každopádně je tábor za námi a to, co přetrvá, jsou právě různé táborové vzpomínky. Není nad to, když se na chvíli zastavíme a pokusíme si je vybavit. Věřím, že vytrvají ty dobré – vzpomínky nejen na hezké
příhody, ale i na ty méně příjemné, které třeba nakonec dobře dopadly. Mezi ty krásné události patří táborák, kde jsme se rozloučili se staršími členy, přivítali nové skauty a skautky, kteří splnili nováčkovskou zkoušku, a také vlčata a světlušky čekající na její splnění. Můžeme si vybavit čas strávený jen s družinou – manévry, letos netradičně začínající uprostřed noci. Ostatní napadne zase návštěva Beznože a Jakuba, se kterými jsme strávili část tábora, a pro někoho byl velký zážitek,
když v noci vstával a chytal přepad. A jiným přijdou na mysl slavnostnější chvíle, jako složení skautského slibu, splnění nováčkovské zkoušky nebo dokázání různých výzev. Proto časopis obsahuje připomenutí všech těchto událostí. Doufám, že články z tábora, doplněné fotografiemi, opět navodí výbornou táborovou atmosféru. Na závěr časopisu nechybí samozřejmě táborová anketa. Přeji příjemné čtení a těším se na viděnou na dalším táboře! Franta
3
PSYCHOROZCVIČKY Psycho spojil Mim s rozcvičkou a vznikla psychorozcvička… V psychorozcvičkách jsme vyplňovali japonské hlavolamy, od lehkých až po ty těžší. Někdo je sice nevyplnil, nebo to bylo nad jeho schopnosti (třeba u mě). Někteří tím ale trávili hodně času, třeba Pegas, ten nad
jedním hlavolamem z jedné hry trávil spoustu času, dokud nezjistil jak ten hlavolam vyřešit (což byly asi tři dny, nevím už přesně). Tyto psychorozcvičky trvaly cca 10 minut, takže to nebylo moc času na kvalitně
propracované japonské hlavolamy. Ale i tak bych tento nápad udělal v podobném provedení na dalším táboře. A Mim by je mohl vymyslet na téma toho tábora. Tomáš
4
TAKEŠIHO HRAD Jistě všichni dobře známe televizní pořad Takešiho hrad, který pochází z Japonska. My jsme si také mohli tuto slavnou soutěž vyzkoušet, i když překážky, které jsme museli zdolat, byly mnohem míň obtížné než ty, co vídáme právě v originální verzi. Na začátku jsme dostali
sirku, kterou jsme nesměli namočit. Poté jsme se vrhli na překážky. Nepamatuji si přesné pořadí, ve kterém jsme zdolávali překážky, takže je jen všechny vyjmenuji. Museli jsme tedy: proběhnout točícím se lanem, projít octem, jakýmkoliv způsobem prolézt betonovým tunelem,
přehoupnout se přes potok na laně z jednoho břehu na druhý, a to vše zdolat za cákání vodou a sypání moukou. To bylo všechno, jenom je potřeba dodat, že jsme na konci sirkou museli zapálit rachejtli. Hrad jsme tedy úspěšně dobyli! Fazole
PŘEPADY Letos na táboře bylo přepadů docela dost. Rozhodně víc než minulé roky přepadali nás např. roveři z Říčan, 13, Magic, Tom, Fühla, George atd. A teď záleží na tom, jaký typ člověka jste. Liší se to na dva typy:
1) Naprosto akční člověk, který spí v kanadách a když zaslechne píšťalku, vybíhá ze stanu i se spacákem. Ten následně zanechává za sebou na náměstíčku a rozebíhá se do tmy.
tak buď spí dál, nebo jde a posbírá spacáky… Avšak oba dva typy jsou pro funkci oddílu důležití, protože dohromady chytíme přepad a ještě k tomu máme následně v čem spát.
2) Člověk jako já, který když už ho píšťalka vzbudí, Brčko
5
TŘI ORLÍ PERA Někdy na začátku tábora, možná to bylo i chvíli před ním, se mi náhodou v mozku vynořil nápad, že budu borec a udělám si Tři orlí pera. Bylo to spíš krátké nadchnutí, chvíli jsem o tom přemýšlela, potom se to nějak přehlušilo ostatními věcmi a na původní myšlenku jsem postupně zapomněla. Na táboře se o tom několikrát hodila řeč, ale ne nijak vážně. Pořád to bylo takové to „co by, kdyby“, sama jsem nevěřila, že bych to vážně mohla udělat. Někdy v druhé půlce tábora jsem o tom začala přemýšlet víc, „za pokus nic nedáš“, „vždyť to vlastně není tak těžké“, „když to uděláš, budeš hustá“. Vlastně to začínalo vypadat celkem reálně. Tak jsem jednou před večerkou za někým šla, že si chci další den plnit mlčení. Fajn. Když při večerce ohlašovali, že budu další den ještě s Magdou mlčet, byl to zvláštní pocit. Wow, já si
opravdu plním Tři orlí pera. Divné. Už jen po té večerce bylo mlčení těžké. Jakože hodně těžké. Jasně, už před tím jsem věděla, že pro mě bude těžký mlčet (a nesmát se), ale až v tuhle chvíli jsem poznala, jaké to doopravdy je. Zaprvé, vyjádřit každou malou blbost vám trvá tak 7× déle než normálně a stejně to polovina lidí nepochopí. Zadruhé, většinou, když se snažíte ostatním něco sdělit, si vás nikdo nevšímá, i když ostatním tleskáte před obličejem. Potom nemůžete úplně přesně vyjádřit svůj názor, i kdybyste hodně chtěli. A jeden z nejhorších pocitů: když se ostatní snaží na něco přijít, vy odpověď celou dobu víte a snažíte se jim to objasnit, ale nikdo vás nechápe. Jo, a pak jsou tu taky lidi, kteří si z vás dělají srandu, a vy s tím nemůžete nic udělat. To k tomu ale patří, nejspíš. No, každopádně, tohle první mlčení jsem nedala,
6
prokecla jsem se někdy v odpoledních hodinách v umývarce, nějak trapácky, že to ani nebylo vtipné. Když celý den mlčíte, a potom zjistíte, že to vlastně stejně k ničemu nebylo, je to pocit na nic. Plus vaší historku o tom, jak jste se prokecli, musíte opakovat každému, kdo vás potká. Ponižující. Nemáte ani moc chuť to zkoušet znova, ale nakonec vás ostatní nějak přemluví a vy o pár dní později mlčíte znova. Druhý pokus už byl lepší. Nejlepší na tom bylo, jak jsem mohla po večerce zařvat „jó!“ a říct všechny věci, co se mi přes den nashromáždily v mozku. Za tohle to mlčení stálo. Další den jsem si plnila hladovku. Jedna rada pro vás: pokud si budete chtít někdy plnit Tři orlí pera, nenechávejte to na poslední 4 dny tábora. Toho nátlaku je tam hodně. Na hladovku si nepamatuji tolik jako na mlčení a samotku, přijde mi to spíš jako takový bonus.
Hm, asi to bylo těžké, ale ne tak, že by se to nedalo zvládnout. Navíc je fajn si po večerce sníst všechno nashromážděné jídlo z celého dne. Je ale důležité si na to celý den dávat pozor, mně se stal večer při hospodě menší incident s malou skleničkou černého čaje, ale nakonec se to naštěstí vyřešilo, a protože to byl naštěstí jen čaj (neslazený), tak jsem i hladovku úspěšně pokořila. Takže jo, asi byste něco nesnědli vyloženě proto, že byste měli hlad, ale spíš z nepozornosti. Dala jsem si den volno a pak mě čekala samotka. Rozhodně nejsilnější zážitek z výzvy, především psychicky. Z jedné strany to bylo fajn, na den vypadnout z tábora, celý den spát, a tak dále. Z druhé strany ne moc fajn. Nulový kontakt s lidmi. Vlastně nulový kontakt s čímkoliv. Nejhorší pro mě byl večer, kdy jsem odcházela a noc obecně. Svoje místo jsem měla už delší dobu vytušené, ale nenapadlo mě, že bude tak těžké v noci na ten posed vylézt. Kolem bylo hrozně moc houštin. Nakonec jsem se tam dostala, bylo to tam celkem pohodlné, byl tam i zámek, tak jsem si (jen tak pro jistotu, „pocit bezpečí“) zamkla a asi po hodině usnula. Štěkali tam pořád
jeleni a obecně byly kolem nějaké zvuky. Další ráno jsem se probudila. Někdy. Neměla jsem nejmenší tušení o tom, kolik je hodin. Mohlo být klidně 6, nebo taky 12. Tip pro
vás: pokud jdete na samotku, berte si s sebou hodinky. Přemístila jsem se do blízkého lesa, celkem hluboko. Rozložila jsem si spacák a karimatku a pro jistotu si na sobě nechala boty, abych když tak mohla vyrazit (špatný nápad, nikdy to nedělejte). Moje činnost z celého dne se skládala ze spaní, házení šišek na strom, kreslení, přemýšlení nad vznikem života a vesmíru (klasika) a přemisťování se na jiná místa,
aby na mě nesvítilo slunce. Večer jsem si sedla na louku a pozorovala západ slunce. Bylo to zvláštní, ten den jako by ani neuběhl. Nebo, jako by ubíhal strašně pomalu, ale zároveň celkem rychle. Spíš, když jste sami někde 24 hodin bez
pojmu o čase, je to, jako by čas ani neexistoval. Bylo pěkné vrátit se na večerku, jak tam všichni stáli v kroužku. Po celém dni stráveném o samotě je super vidět konečně lidi. Závěrem: myslím, že mi tahle výzva přinesla opravdu hodně, jako už dlouho nic. Vážně se do toho vyplatí jít. Je to jedna z těch věcí, na které prostě budete dlouho vzpomínat. Díky všem, co mě v tom podporovali. Smile
7
TÁBOROVÁ MŠE Druhou neděli tábora jsme měli táborovou mši. Přijel otec Jakub z kostela sv. Anežky na Spořilově, aby sloužil naší mši. Na rozdíl od minulého roku, kdy jsme měli táborovou mši na louce malých, tento rok jsme ji měli v kapli v lese. Každý se mohl
zapojit do přípravy na mši. Bylo několik skupinek: Zpěváci – ti si nacvičili několik písní, které pak při doprovodu kytary zazpívali při mši. Zdobiči nasbírali hezké kytky a naaranžovali je u oltáře. Někteří také vymýšleli přímluvy a pak je
přečetli na mši, jiní zas vyrobili nebo připravili dary. Několik kluků ministrovalo a pár lidí pomohlo s postavením oltáře a několika laviček. Mně se táborová mše líbila a myslím si, že se velmi podařila Ema
PROGRAM S OTCEM JAKUBEM Otec Jakub přijel ke konci nedělního odpoledne. Je ze spořilovské farnosti a je fajn člověk. Jeho program byl o strachu, což je strašně zajímavé téma. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, na holky a na kluky, protože se třeba
kluci mohou bát něčeho jiného než holky. V programu jsme si povídali o tom, jak strach přemoci nebo na jaké druhy můžeme strach rozdělit. Společně jsme strach rozdělili na tři druhy: zdravý strach, bázeň před Bohem
a na paralyzující strach. Bohužel už si nepamatuji více o těchto druzích, ale tento program byl pro mě velice přínosný a těším se na další takový.
Martin
8
POUŤ V TŘEBENICÍCH
V neděli 5. 6. AD 2015 jsme namísto již známého kostela povýšení sv. Kříže ve Valči oslavili svátek sv. Cyrila a Metoděje v Třebenicích pod tamějšími lipami. Letošní táborová neděle probíhala naprosto tradičním způsobem až na pár výjimek. Díky změně valečského
mešního harmonogramu a stejné vzdálenosti jsme letos vynechali ranní spěch a dokonce jsme stihli i nástup. Poté jsme všichni vyrazili v krojích směr Třebenice. Cesta byla dlouhá, co by kamenem dohodil, takže jsme na místě byli hned. Chvilku po našem příchodu vyšla z jakéhosi
stavení směrem na náves pravá moravská dechovka a hrála si do pochodu. Samozřejmě že jsme viděli známé z Valče, a když jsme se navzájem pozdravili a připravili na bohoslužbu, ozval se od kapličky zvon a Mech (P. Petr Holý z Valče, pozn. ed.) se svojí
ministrantskou četou vyšli z kapličky k provizornímu oltáři uprostřed návsi. Akorát nás hned při začátku zarmoutila jedna, a to nesmírně důležitá věc. Z nám neznámého důvodu se nehrála píseň, kterou všichni očekávali, ale nějaká jiná. Takže krapet zklamání bylo
na místě. Mše pokračovala a pak nastala homilie. Jak již všichni dobře víme, tak prázdniny jsou od školy a ne od kostela, takže jsme všichni očekávali tradiční zkoušení. Avšak nebylo tomu tak. Mech nás zase dostal a vyzkoušel nás Pražáky z moravské historie s domněním, že nic nevíme. Mýlil se, a i když pořád zvolával: „Praha mlčí.“, tak jsme vlastně všechno věděli. Poté, co skončila mše, si Franta dodal odvahy a zašel za dechovou kapelou, zda by pro nás nezahráli námi očekávanou píseň. Kdo by stále nevěděl, tak připomínám, že jde o legendární píseň (některými nesprávně nazývanou Dědictví otců) č. 828 Bože, cos ráčil. Kapela nám vyhověla, takže po mši si jistě místní všimli, že vedle nich skupina skautů z Prahy zpívá moravskou hymnu. Inu, byl to zážitek. Potom si skupina nadšenců zašla do místní hospody koupit „Zonky“ a pádili jsme zpět do tábora a tím byla naše pouť ukončena. Riko
9
CVIČENÍ S BEZNOŽEM Beznož je vedoucí skautů ze Slovenska, který k nám na tábor přijel kvůli svým obsáhlým znalostem Japonska. Cvičení s ním byly spíše přednášky a byly dvě (pro velké i pro malé). První z těchto „přednášek“ byla o historii japonských samurajů. Ze všeho nejdřív nám Beznož ukázal, jak se samurajové chovali při čajových obřadech, jak pokládali své zbraně a jak si vzdávali úctu. Poté nám říkal o poslání samurajů, o jejich historii a o zbraních, z nichž jich spoustu přinesl na ukázku. A pak už přišel na řadu samotný boj
dvou samurajů, který jsme si měli ve dvojicích vyzkoušet. Zkoušeli jsme tři útoky – na hlavu, na břicho a na zápěstí a také obranu proti každému z nich. Zajímavé bylo, že při každém útoku samuraj zařval jiné slovo, při útoku na hlavu „MEN!“ Na břicho „DÓ!“ A na zápěstí „KOTÉ!“ Druhá přednáška byla o čajových obřadech, tak typických pro Japonsko. Čajové obřady se konaly v čajovnách, jejichž vchod byl tak malý, že se tam nedalo vejít se zbraněmi. To bylo uklidňující hlavně v dobách
válek. Samotný čajový obřad je velmi dlouhou záležitostí. Jeho kratší verze má okolo půl hodiny a delší verze může trvat až čtyři hodiny. To z něj dělá velmi složitou záležitost. A tak v Japonsku dokonce existují školy zabývající se výukou čajových obřadů. Také jsme si řekli něco o čaji samotném a nakonec přišla ukázka přípravy společně s ochutnávkou. Obě dvě přednášky se mi líbily a myslím, že se hodí vědět něco víc o této zajímavé zemi se zcela odlišnou kulturou, historií i obyčejným životem. Víťa
10
ČAJOVNA Čajovna byla něco jako hospoda. Teda byla to hospoda, jenom jsme měli téma Japonsko, a tak to byla čajovna… Hrály se tam hry, dalo se tam zakoupit jídlo či pití, hrály se tam písničky a lidi si povídali. Dalo se tam dělat skoro všechno! Platilo se tam knoflíky, které jsme dostávali
za bodování stanů a možná ještě za něco. Osobně, bylo to tam strašně drahé, asi proto, abychom se více snažili, nebo abychom nebyli tlustí. Ale já jsem měla štěstí, protože to tam prodávala moje sestra (Bréba) a plno věcí mi dala zadarmo. Nebyla to jen tak obyčejná čajovna; párkrát
jsme tam měli „přednášku“ o čajích, o jejich původu, o tom jak se takový pravý japonský čaj připravuje a měli jsme i plno ochutnávek. (Zadarmo) Dokonce nám dělal „přednášky“ sám Beznož. To je nějaký Japonec, ale neměl šikmý oči, no prostě se v tom vyznal. Zkrátka bylo to SUPER a konec. Štěpánka
11
JAK NÁS PŘEPADLI NINDŽOVÉ… Brzo ráno nás vedoucí probudili děsivým křikem a my jsme se jich zeptali co se děje. Oni (vedoucí) nám řekli, že nás přepadli nindžové, že z každé skupiny unesli jednoho člena a že ho otrávili jedem v jídle. Všichni jsme si šli do jídelny vzít snídani, jít plnit úkoly a zachránit zajatce. Museli jsme se rozdělit na plniče úkolů, na modlitebníky a na překladatele šifer. Plniči úkolů plnili úkoly – třeba najít v lese různé rostliny jako
maliny, ostružiny, borůvky, jahody či jehličí. Z těchto rostlin museli uvařit čaj tak, aby byl dobrý a aby alespoň trochu chutnal. Za splněné úkoly dostávali různé šifry a za další splněné úkoly dostali i protijed, který zastaví jed proudící v těle zajatce. Šifry pak nosili překladatelům a ti je museli rozšifrovat z japonských znaků do rodného jazyka. Překladatelé nosili rozluštěné šifry k modlitebníkovi, ten je přečetl a tím dostal znak
klíčníka, kterého musel zbytek skupiny chytit a zároveň se dozvěděl, kde zajatí ze skupin jsou. Když zbytek skupiny klíčníka chytil, klíčník jim dal klíč, kterým mohli zachránit zajatého. Když modlitebník řekl zbytku skupiny, kde zajatec je, celá skupina se ho vydala zachránit. Když zajatce skupina našla, zachránili ho, dali mu protijed, a co nejrychleji šli zpátky do tábora. Piko
12
MANÉVRY BOBRŮ Manévry tentokrát proběhly opravdu pozdě, takže celý tábor setrvával ve stavu napětí rekordně dlouhou dobu. Alespoň pro mě bylo také překvapením, že manévry začínaly velmi pozdě v noci. Jelikož jsem Bobr, povyprávím vám spíše o manévrech Bobrů. Tak tedy, po začátku manévrů, který byl krátce po půlnoci, jsme vyrazili do Dolních Vilémovic, kde jsme přespali. Odtud jsme šli dále přes Klučov, Střítež, Třebíč, Trnavu, Horní Vilémovice, Radošov a pak zpátky přes Chlum, Bransouze, Radotín, Přibyslavice, Okříšky, Třebíč zpátky do tábora.
Celé manévry se, až na pár odřenin a puchýřů, obešly bez jakýchkoliv problémů. Do tábora jsme dorazili jako první, zde jsme dokončovali manévrový deník a
odevzdávali zvláštní úkol. Vyhodnocení bylo až na konci tábora, a přestože Tučňáci vyhráli, si myslím, že tyto manévry byly ty nejlepší, jaké jsem zažil. Pegas
MANÉVRY SOJEK Letošní manévry byly zapískané o půlnoci 8. – 9. 7., což asi nikdo netušil, protože pravidla manévrů zakazovala chodit v noci. Jako manévrové vedoucí nám přidělili Frantu a Kubína. Po domluvě s nimi jsme zalehly v lese nedaleko tábora. Další den jsme vyšly brzy, abychom stihly autobus, ale když jsme přišly do Odunce, tak jsme zjistily, že
autobus nestíháme, a proto jsme se zde zastavily. Při čekání na další autobus do Jaroměřic jsme si naplánovaly cestu na oba dny, nasnídaly se a potkaly se s Vydrami. Po nějaké době jsme vyšly do Račic, kde jsme splnily úkol a odjely do Jaroměřic nad Rokytnou plnit další úkol. Poté jsme pokračovaly po polní cestě do Příštpa a pak jsme pokračovaly do Rozkoše, kde byl třetí úkol. Poté jsme
13
šly do Slatiny (4. úkol) a pak po lesní cestě do Biskupic (5. úkol), kde jsme se setkaly s Frantou a Kubínem a s nimi pokračovali do Litovan. Po cestě jsme potkali staršího pána, který se nás ptal, odkud jsme a kam jdeme. Vyprávěl nám o svém vnoučeti a co všechno je odsud vidět. Když jsme se s ním rozloučili, pokračovali jsme do Litovan, kde jsme přespali v čekárně u autobusové zastávky.
Další den jsme vyrazily přes Přešovice k dalším úkolům, které se nacházely
nedaleko bývalého tábora Hrotovice – Stinský rybník a Mstěnice. A poté jsme
pokračovaly přes Hrotovice do tábořiště. Kapka
MANÉVRY TUČŇÁKŮ Manévry jsou, dalo by se říci, daleko za námi, a proto můj pohled na ně bude zcela zkreslen manévrovým deníkem. Podle něj začaly v nějakou osudnou noc, kolem dvanácté hodiny večerní a po nepěkném probuzení následovalo to, co muselo nastat – odchod z tábora. Krom toho ještě vzbuzení celého tábora, včetně mladistva do věku 10 let, které manévry nemá, a promluvení Rika při jeho zkoušce Třech orlích per, ale to sem nepleťme. Hned po odchodu z tábora jsme to zakempili kousek od tábora a přenocovali jsme. Časně ráno jsme naplánovali cestu a vydali jsme se směrem na Dolní Vilémovice. Z těch máme první nemilou zkušenost – paní, která prodává v tamějším obchodě, respektive její kasa, nevydává správné paragony, a proto
jsme měli veliké štěstí, že nás po manévrech oddíl nenechal tuto snídani proplatit ze svého. Pak jsme s vervou vyrazili dál, směrem na Třebíč. Zde se začal ukazovat další, ještě závažnější problém – Kryžotův žaludek. Dále nám ani moc nepomohl Rikův odjezd oddílovým autem do třebíčské nemocnice na kontrolu. I přes velikou snahu Kryžota ovládnout svůj žaludek se mu to nepodařilo a vyhodil onu snídani kousek od autobusové zastávky ve Stříteži. Tam jsme se rozhodli nepokračovat sami a počkat na auto s Rikem, aby si Kryžota odvezlo. Bez Kryžota jsme se vydali dál, napříč moravskou Vysočinou. Naše očekávání, že cesta bude již poklidná, se téměř vyplnilo. Bohužel jen téměř. Když jsme si to šinuli po silnici pro další úkol, přepadla nás dešťová vánice.
Foukalo to ze všech stran a všichni jsme totálně promokli. Těm, co neměli pláštěnku na batoh, dokonce promokly i věci v něm. Ovšem pokračování cesty již bylo bezproblémové. Dá se říci, že jsme došli takovou tou manévrovou pohodou až na místo srazu se Šmoulou a s Ingrid, přespali a tím samým tempem plným zpěvu, povídání a všeho dalšího došli až do Třebíče, opět za Šmoulou a Ingrid. Ti pro nás měli překvapení – jogurt. Pecka. Po aktualizování času jsme zjistili, že máme opravdu na mále, a že pokud chceme stihnout poslední čas vstupu do tábora, tedy desátou hodinu večerní, musíme si máknout, a to hodně. Napálili jsme to průměrně tak 350 kilometrů v hodině a byli jsme v táboře, sice jako poslední, ale rozhodně nám pár hodin času ještě zbylo. Marek
14
MANÉVRY VYDER Jedné chladné noci byly zapískány manévry. Všichni začali vylézat ze stanů a tahat spacáky. Za deset minut už jsme odcházely. Ušly jsme ani ne 20 metrů a zase usnuly. Ráno jsme se probudily celkem brzo a vyrazily do Račic. Po cestě jsme potkaly na hřišti Sojky. Po vyzkoušení trampolíny a kolotoče jsme musely pokračovat. Zanedlouho už jsme byly ve Slavěticích, kde jsme plnily náš první úkol. V Šemíkovicích jsme sice nezjistily, co napsal slavný spisovatel o rodné vesnici, ale milý stařík nás alespoň 30krát informoval o tom, že zde má pamětní desku. Po úspěšné debatě s pány v hospodě, zda má rybník v Litovanech
jméno, nebo ne, jsme došly ke Slatině. Tam jsme zůstaly i přes noc. Ráno jsme došly do Slatiny, kde nám jeden chlapík sdělil, že kdybychom došly až k němu, mohly jsme spát na jeho udržovaném trávníku a osprchovat se. V Hostimě jsme zašly do místního obchůdku, kde telefonoval pán za pultem. Říkal: „Ou, ou, ou, teď mi sem přišlo pět krásných holek, co mám dělat? Co mám dělat?!“ Odložil telefon. „Co byste si přály?“ „Jeden chleba, prosím.“ „Tenhle? Ten ne, vzadu mám pro vás lepší!“ (Ty chleby byly úplně stejné!) Poté jsme šly zjistit, kolik váží kostelní zvon. Bylo to napsané ve farní kronice,
ale pan farář byl na dovolené, a tak jsme odešly. Navečer jsme došly do Jaroměřic na prohlídku zámku. A pak už jenom čekat na autobus. Přijel o 7 minut dříve. Řidič nám ale řekl, že nejede tam kam má. Ukazovaly jsme mu náš vytisknutý jízdní řád. „Ne nejedu tam, máte špatný řád,“ byla jeho poslední slova. A tak jsme nenastoupily. (Samozřejmě, že to byl správný autobus.) Žádný jiný už nepřijel. Nezbylo nám nic jiného, než jít do tábora pěšky. Tak jsme šly, ale jedné z nás se udělalo špatně, tak pro nás nakonec dojeli a tím to skončilo. Manévry se nám líbily a děkujeme Kosovi za odvoz! Morče
15
MANÉVRY Z POHLEDU NOVÁČKA Večer předtím byl společenský večer a Andy řekla Elišce: „Teď večer nám už manévry nedáte, viď?“ A Eliška se jen tak usmála…
V noci najednou k nám do stanu vlítla Gábina a zakřičela: „Holky, jak to, že ještě spíte!?“ Manévry byly totiž pískané o půlnoci, a my píšťalku vůbec neslyšely. Tak jsme si začaly rychle balit. Nemohla jsem najít baterku ani druhou botu. Druhou botu jsem pak naštěstí našla, ale baterku už ne. Když jsme měly všechny věci za branou, musely jsme si se Sojkami
rozdělit jídlo do batohů. Vedoucí nám řekli, že máme jít spát někam do lesa a dál už nikam nechodit. V lese, nahoře u cesty, jsme si rozložily celty a usnuly. Teda alespoň některé. Káťa se Smajlíkem nemohly usnout, protože jim byla zima. Další ráno jsme chtěly stihnout autobus v sedm ráno, ale už o dvě vesnice předem jsme věděly, že to nestihneme, a tak jsme si sedly na hřiště a snídaly. Nějaká stará paní, ke které jsme si předtím šly pro vodu, nám později přinesla okurky. Taky kolem nás prošly Vydry. Pak jsme šly dál, ale další autobus nám jel až v jedenáct. Tak jsme si šly koupit zmrzlinu, při tom jsme zase potkaly Vydry. Na zastávce jsme si snědly meloun, ale Smajlíkovi se z něho udělalo špatně. A pak už nám přijel autobus. Z autobusu jsme vystoupily v Jaroměřicích a šly jsme na zámek. Pak jsme prošly pár vesnic a jednou jsme se i ztratily. Před námi bylo sluníčko, ale když jsme se otočily, viděly jsme, že bude pršet. Taky, že začalo. Schovaly jsme se na autobusové zastávce. Byly
jsme ve vesničce Rozkoš a tam jsme měly úkol zeptat se lidí, co jim působí největší rozkoš. Při plnění nám nějaká paní řekla, že největší rozkoš jí působí, když je tam otevřený obchod. O vesnici dál jsme se potkaly s Frantou a Kubínem, a ti s námi šli do další vesnice, kde jsme chtěli přespat. Cestou jsme potkali nějakého strašně upovídaného dědečka, který se pořád zmiňoval diskotéku jako „hula-hula“. Když jsme od něj konečně odešli a šli do další vesnice, viděli jsme, že opravdu bude pršet i v noci. Chtěli jsme tedy přespat na autobusové zastávce, ale šli jsme se nejdřív zeptat starosty. Jeho manželka nám dovolila, že tam můžeme přespat. Další den už jsme šly zpátky do tábora. Rozhodly jsme se, že si to zkrátíme přes bažinu, jenže to nakonec bylo mnohem delší. Do tábora jsme přišly asi v 17.30 a byly jsme v něm první. Všichni vedoucí se k nám sesypali a my jsme jim začaly vyprávět zážitky z celých manévrů. Dokonce jsme se ani neumístily jako poslední, ale na třetím místě. Manévry jsme si moc užily. Ester
16
SUMO Sumo se konalo za loukou malých. Když jsme dorazili na místo, usadili jsme se na trávu před čtverec vytvořený z lan na zemi. Kubín se Šmoulou nám objasnili pravidla suma a některé zvyky s ním spojené. Mezi ně patří třeba pití doušku vody z barelu, sypání soli na zem, aby na bojišti již nic nerostlo a podupávání, či
zastrašováni řevem.
protivníka
trval 5 sekund – 1 minutu. Rituály trvaly až 5 minut.
Poté vedoucí začali vyvolávat jména prvních z nás, kteří si půjdou sumo vyzkoušet. Jak jsme záhy zjistili, děvčata sumo mohla pouze pozorovat (až na Lvíče). Provedly se rituály a šlo se na boj, který sám o sobě
Úkolem bylo donutit protivníka dotknout se země čímkoli jiným než chodidly nebo jej vytlačit z kruhu ven. Z mnoha soubojů vyšel nejlépe Marek a stal se tak Mistrem suma. Potom ještě svedl krátký souboj se Lvíčetem a bylo po sumu. Opičák
SLIB Odpoledne před ohněm jsme si rozdělili práce – bylo potřeba udělat ohniště a
ohniště. Večer po večerce se ti, co slibovali, převlékli do krojů a pak jsme s vedoucími
První šla Johanka. Pak se něco zpívalo a vedoucí odešli, u ohně zbyli pouze ti, co
Letos skautský slib složili: Johanka, Magda, Modrásek, Piškot, Mim, John, Riko, Kryžot a Marek vatru. Holky jako já, Piškot, Johanka a Magda jsme dělaly vatru a kluci připravovali
šli k ohni. Rozžehnul se oheň a Franta měl proslov, po proslovu se začalo slibovat.
slibovali. Poslední u ohně zbyl Mim. Modrásek
17
HOLČIČÍ AKCE V pondělí odpoledne (13. 7.) nám začala holčičí akce tím, že jsme si s knězem Jakubem, který tam právě byl, povídaly na téma strach. Napsaly jsme si na papír, z čeho máme strach (budoucnost, hadi, pavouci, atd.). Pak jsme si napsaly, kdo nebo co nám to pomáhá překonávat (přátelé, rodina…). Bylo to zajímavé. Poté jsme se rozdělily na dvě skupiny a jedna hrála hry a ta druhá skupina vařila palačinky, poté jsme se
prohodily. Mezitím byl ještě nástup s kluky – když my jsme vařily, tak oni měli program s knězem, poté odešli na jejich akci. My jsme potom měly program se Sardinkami. Hráli jsme něco jako Activity, i když vedoucí říkaly, že to Activity nejsou, tak to Activity byly. Když jsme tu hru hrály, tak se pořád v kuchyni dělaly palačinky. Poté byla večeře, a byla dobrá. Palačinky jsme si mohly dát buď s ovocem, nebo s nutelou a šlehačkou. Po večeři jsme se všechny
velké holky odebraly do čajovny a tam jsme si povídaly, hrály různé hry a zpívaly. Potom jsme šly zabarikádovat sklípek a zásobák, a šly jsme si lehnout. Další den dopoledne jsme si vzaly kimona, a namalovaly jsme se jako gejši. Potom jsme se naučily ještě tancovat takový tanec. Vyfotily jsme se a odmaskovaly se, celkem mě to bavilo. Poté začali přicházet kluci a byl oběd.
Andy
18
KLUČIČÍ AKCE Jednoho krásného táborového odpoledne jsme se (za již poměrně ohraných doprovodných výkřiků Víti „Manévry!!!“) na srazu dozvěděli, že v následujících hodinách bude probíhat klučičí akce. Jako první jsme si zabalili batohy, které odvezlo Šmoulovo auto na nám neznámé místo. Po demokratickém hlasování jsme rozhodli, že budeme hrát fotbal ve složení týmů Tučňáci vs. Bobři. Výsledek si již nepamatuji, ale mám pocit, že jsme zrovna nevyhráli. Po tomto zápasu jsme vyšli na dlouhou a strastiplnou cestu, která probíhala až na pár problémů vcelku dobře, a tak
jsme dorazili na místo našeho večerního odpočinku ještě za světla. Světla Slunce jsme ještě využili na postavení přístřešků a rozdělání ohně. Na něm jsme si poté opekli buřty, které byly na táborovou kvalitu velice dobré. U ohně jsme probírali velice závažná témata jako například městská hromadná doprava, drby, smysl žití apod. Spát jsme šli asi ve 23.00. Vstávání v osm bylo poměrně příjemné, bohužel potom nastala snídaně, která byla dobrá, ale mně se po ní udělalo špatně. (Nejspíš proto, že jsme si opékali pět dnů starý salám.) Po snídani jsme naložili všechny věci
zpátky do auta, které poté odjelo napřed, a my jsme začali opět putovat. Cestou jsme jedli třešně, povídali si, skládali básničky o Pegasovi a dráždili Marka, který držel mlčení na Tři orlí pera. K našemu milému překvapení jsme dorazili do Krhova, kde jsme se vykoupali v požární nádrži a nasvačili se. Následně začalo mírně poprchávat, tudíž jsme nasadili pláštěnky a vydali se zpět do tábora. Klučičí akce se podle mého názoru velice povedla, přestože jsem po ní byl nemocný (pravděpodobně kvůli té gurmánské snídani).
Josef z Horních Roztyl
19
ZÁVĚREČNÁ HRA Jako poslední úkol nás samurajů bylo dobýt zemi. Důležitá byla samozřejmě města, ale hlavním cílem byl císařský palác. Než jsme ale mohli začít dobývat palác, bylo zapotřebí nejprve dobýt dvě města. A jak se takové město dobývá?. V rodu má každý člověk určitou funkci a tyto funkce jsou diplomat,
zloděj, ochránce a plnič úkolů. Plnič úkolů vždycky za splněný úkol dostal rýži, kterou odnesl na základnu. Tam si ji mohl vzít diplomat a jít dobývat město. Každé město mělo 4 různě barevné sklenice. 4 sklenice – 4 rody a diplomat musel naplnit sklenici svého rodu rýží. V tom mu ale mohli zabránit
zloději z jiného rodu nebo zloději nepatřící nikam. Zloděj mohl okrádat o rýži kohokoli, i dalšího zloděje. Ochránce měl za úkol chránit všechny svého rodu a to tak, že mohl kohokoli zastavit na 5 sekund. I přesto, že se všichni snažili, nikdo nedobyl palác, ale všichni splnili podmínky k tomu, aby ho dobýt mohli. Magda
TÁBORÁK Jako každý rok se tábor ukončil závěrečným táborovým ohněm. A jako minulý rok se na táborák mohli podívat i rodiče. Dříví a ohniště jsme připravovali o den dříve. Po večerním nástupu jsme se odebrali k ohni, který
byl slavnostně zapálen. Poté jsme se dozvěděli, že nejstarší z malých přestupují k nám, do velkých. Ale také někteří naši rádci, jak nám sdělili naši vedoucí, odchází do roverů. Byly předány tři nášivky za splněnou výzvu Tři orlí pera (Magdě, Smajlíkovi, Markovi). Potom malí dostali
nášivky za odborky. Tím skončila oficiální část táboráku a začalo se u ohně zpívat. Zpěv však moc dlouho nevydržel, protože přišla bouřka a všechny nás vyhnala od táboráku. Všichni se odběhli někam schovat a tam nakonec i usnuli. Slávka
20
ANKETA o o
úkolů... jinak úkoly jako nakresli půdorys moc nezaujmou :( -: začátek OK, zbytek ?už ne? Pepa: 8/10 středně lehké
2) Téma + Etapka… postřehy? o o
o
o
1) Manévry o
o
o o o
o
o
o o
o
Marek, Piškot, Kapka, Riko, Fazol, Piko: fajn / dobrý / pohoda _REPL0: Dokud jsme je šli v pohodě, ale nohy po nich protestovali další 4 dny Yr Yume: Moc jsem si je užila Adéla: krátký ale moc dobrý Smile: totální pohoda, jen pro příště míň paštik a kedluben a víc jinýho jídla Slávka: dobré, nový styl plnění úkolů se mi líbil, dobré bylo taky, že byly manévry dvoudenní Martin: manévry byly fajn, teda alespoň mě se líbily, protože to byl nový styl, který se dal vzít "vážně" a "nevážně", takže můžeš jít buď 40 nebo 80 km. Samozřejmě to, že byly jenom 2 denní, se mi moc líbilo a doufám, že to bude i příští rok. _REPLC: nebyla jsem na nich, ale prej byly dobrý Morče: dobrý, až na to, že byly moc krátký, dementní úkoly (jak který), málo jídla, nebyly jsme v JMB, nelíbilo se mi to s tím autobusem, dostaly jsme moc kedluben Andy: Šlo to, ale brzdila nás Slávka
o
o o
o o
Tomáš: manévry byly dobré, dobře se mi šlo, ale škoda že měly jenom dva dny Opičák: manévry byly rychlé Ester: super, se Sojkama jsme šly na pohodu a nebyly jsme poslední Majda: V táboře se felilo dobře Brčko: lepší než minulé, bylo fajn že jsme si mohli zvolit jejich délku a množství
21
o o
o
Yr Yum, Piko: dobrý Riko: téma velice zajímavé, etapka hůře provedená _REPL0: atmosféra dobrá (lampiony, kimona, hůlky…), hry už ne tolik Adéla: moc jsem to nepochopila, nemělo to moc děj, ale jinak to bylo moc dobrý Fazole: dobrý, akorát bych víc rozvedla ten příběh Smile: jakože dalo se to, ale chtělo by to něco víc akčního Slávka: příběh byl docela dobrý, ale hry byly pořád podobné
o
o
o o o o
o o o
o
Martin: postřehy jsou asi, že letos byla etapka horší než pioslední 2 na kterých jsem byl _REPLC: nemělo to moc děj, etapka tíbor byl super, ale jinak to bylo dobrý Morče: málo her, míň her jen v etapkových skupinkách Andy: bylo jí málo, a byla celkem nudná Tomáš: celkem v pohodě, ale chtělo by to rozvinout děj Opičák: velmi nepropracované, etapek bylo asi 5 programů… Ester: téma dobré, ale nic moc zpracovaný Majda: téma fajn, ale příště by to chtělo nějaký děj Brčko: etapka se moc nerozjela, ale téma Japonsko bylo ztvárněno dobře, dozvěděli jsme se opravdu hodně (Gejši, Samurajové, čaje...), ale etapka mi nepřišla nijak zvlášť skvělá Kapka: na začátku zavedení do Japonska bylo skvělé jako začátek etapky - po otrávení člověka v jeho paláci. Pak už dál furt stejné věci něco s nidži což bylo nudné
o o o
o
4) Nejhorší zážitek o
o o o
o
o o
o
o
3) Nejlepší zážitek o o o o
Riko: přepad, převoz do nemocnice _REPL0 bože cos ráčil v podání dechovky na přání Yr Yum: když vzplanul oheň Piko: malí zapálili louku
Brčko: pod postelí mám žábu Kapka: zabíjení démonů; hra pro rádce Piškot: pomlouvání s OPEPAM (Opičák, Pepa, Ester, Piškot, Andy, Martin) Pepa: žába ve stanu Andy
o o
Marek: celkově 16. 7. večer návrat ze samotky, slib, informace o chycení Říčan Morče: celý tábor byl jene #deep velkej zážitek Andy: Takešiho hrad (asi), drbání s klukama (Pepa, Opičák, Kryžot) Tomáš: když magic při honičce na přepadu zakop a už se nechal svázat Opičák: žába ve stanu, pomlouvání lidí, kteří stojí za vámi… buzení Slávky, buzení od Slávky… pomlouvání celkově Ester: když někdo hodil do stanu žábu (Andy) Majda: samotka, pořádnej spánek uprostřed tábora
o o o o o
o o o o
o o
Riko: prořeknutí při mlčení (za to můžu já, hehehe – říká Mim – pozn. editora) _REPL0 když se mi do puchýře dostaly šutry Yr Yum: čočka s mrkví Smile: noc na manévrech – nedalo se usnou zimou Piko: vzbuzení na manévry (V NOCI!!!!!1!!1!) Marek: když jsem se prořekl Morče: šlapání na mršiny #manévry Andy: když mi Morče a Lvíče hodily do stanu žábu Tomáš: když na začátku a na konci tábora bylo obrovsky nesnesitelné vedro Opičák: žába ve stanu Andy | když Pepa spadl do stanu Majda: hladovka Brčko: pod postelí mám žábu Kapka: zjištění o půlnoci, že byly doopravdu zapískány manévry Piškot: Takešiho hrad Pepa: když mě budila Slávka
5) Návrhy na téma? o
o
o o o o o o
22
Pán prstenů / Hobit: Yr Yum, Piko, Martin, _REPLC, Tomáš, Majda, Brčko Doctor Who / cestování časem: Fazol, Smile, _REPLC, Opičák, Pepa Hunger games: Smile, Morče, slávka Kdo přežije: Andy, Opičák, Piškot, Pepa My little pony: Smile, Morče Avatar: Andy, Ester Sherlock: Morče + Pepa Riko: průmyslová revoluce
o o o
Marek: Japonsko Brčko: Kapka:
cokoli, jen ne
o
detektivka podle knihy/filmu
o
6) Hitsong? o o
o
828 / Bože cos ráčil: Riko, Adéla My jsme valaši: Riko, Adéla, Fazole, Smajl, Slávka, Piko, Marek, Martin, _REPLC, Morče, Andy, Tomáš, Opičák, Ester, Majda, Brčko, _REPL2, Kapka, Piškot, Pepa (21/22) Yr Yum: co je to hitsong?
7) Hláška: o
o
"Dnes bude předad" - "Jak to víš?" - "Nevim": Riko, _REPL0, Marek, Majda ryboun: Adéla, Fazol, Smajl, Slávka, Marek, _REPLC, Morče, Majda, Brčko, Kapka
o o o o o
"Kdo umí abecedu?": Piko, Marek, Opičák _REPL0: You shell node páz Martin: Jů žel not pás Tomáš: Yú šhal noť paž Opičák: Joo žél nod pess Pepa: Yhóóu šáááél nóóét páás Riko: Mech: "Praha mlčí" někdo: "a Morava je hluchá"
o
o o o o o
Opičák dodal skvělý diagram, více netřeba:
9) Umíš jíst japonskými hůlkami? jo: Riko, _REPL0, Yr Yume, Adéla, Fazol, Smile, Slávka, Piko, _REPLC, Morče, Andy, Tomáš, Opičák, Ester, _REPL2, Kapka, Piškot,
23
ne: Marek, Majda, Brčko, Pepa
10) Co se od loňských let zlepšilo?
o
8) Drby o
o
systém nádobí: Riko, Brčko manévry: Riko, Piko, Marek, denní režim: Riko, _REPL0, Brčko služby: _REPL0, Marek, Kapka umývárka: Adéla, Fazol, Smajl, Slávka, _REPLC, Morče, Kapka Piškot + Pepa: klub přátel drbů
11) Co bys zlepšil? o o o
Etapku: Riko, Marek, Martin, Ester, tábořiště: fazol, piškot Smile, Morče: my chceme krásnou horu <3
PODĚKOVÁNÍ Účastníkům tábora za vytvoření skvělé atmosféry Všem, kteří pomáhali postavit a zbourat tábor; Citronovi za dopravu na tábor a z tábora Panu Machovi, Hance a Lídě, Amálce, Verče a Maru za výbornou stravu Otci Jakubovi a Beznožovi za návštěvu a zpestření táborového programu Pavlu Krejčímu, obci Valeč a ZD Krhov za a poskytnutí louky, pomoc s tábořištěm a uskladnění vybavení. Panu Kurtinovi, panu Jiřímu z Valče, panu Jiřímu „Hostanovi“ a otci Petru Holému Vaněčkovým za půjčení dodávky a finanční podporu A mnohým dalším…
Vydáno v listopadu 2015 Editor: Miki Korektury: Franta © 44. skautský oddíl Protěž http://protez.blanik.info
24
INZERCE
PŘIJEĎTE NA STAVEBKU 2016! Oddíl Protěž zve na každoroční stavění tábora
HLEDÁME
NABÍZÍME
Flexibilní pracovní dobu Možnost seberealizace Přátelský pracovní kolektiv Okamžitě viditelné výsledky práce Jídlo zajištěno v polní kuchyni po celou pracovní dobu!
Přidejte se i vy! Máte alespoň jednu nohu a alespoň jednu ruku? Výborně! Nemáte? Nevadí, přijeďte taky! Jsme otevření pro všechny
Očekávejte bližší informace, včas ve Vašem mailu!
25
26
