ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 1
Uvnitř si přečtete: Tipy na výlety po okolí • Železnorudské pivo a pivovar • Akce na Weissově louce 23. 2. • Rozhovor se starostou města Bodenmais • Sběrna prádla funguje • Rozhovor s majitelkou Horské chaty Pancíř • Taxislužba v Železné Rudě • Bude na Šumavě divočina? • Masopust v Železné Rudě • Návštěva obchodu Boutique „N“ a pravidelné rubriky
MĚSÍČNÍK MĚSTA
ROČNÍK XIII
ÚNOR 2013
ZDARMA
www.sumavanet/zeleznaruda/zpravodaj
Jak dopadly volby na Železnorudsku? Kandidát číslo příjmení, jméno, tituly
Navrhující strana
Politická příslušnost
1. kolo hlasy %,
2. kolo hlasy %
1
Roithová Zuzana
Občan
KDU-ČSL
35
4,13
XX
2
Fischer Jan
Občan
BEZPP
121
14,28
XX
3
Bobošíková Jana
Občan
SBB
19
2,24
XX
4
Fischerová Taťana
Občan
KH
24
2,83
XX
5
Sobotka Přemysl
Poslanci
ODS
23 2, 71
XX
*6
Zeman Miloš
Občan
SPOZ
181
430
7
Franz Vladimír.
Občan
BEZPP
70 8, 26
XX
8
Dienstbier Jiří
Senátoři
ČSSD
109
12,86
XX
+9
Schwarzenberg Karel
Poslanci
TOP 09
265
31,28
780
+) postupující kandidát
21,36
35,53
64,46
*) zvolený kandidát
Oznámení Města Železná Ruda o nové Obecně závazné vyhlášce č. 19/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů s účinností od 1. 1. 2013. Nově je stanovena sazba poplatku 700,- Kč za kalendářní rok a platí pro fyzické osoby, které mají v obci trvalý pobyt a fyzické osoby, které mají ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu; má-li ke stavbě určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinnému domu vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně. Nárok na úlevu od poplatků má občan ČR s trvalým pobytem na území správního obvodu Města Železná Ruda ve výši 500,- Kč. Město Železná Ruda
V rámci akce Škoda Park vystoupila ve Ski&bike na Špičáku skupina Nightwork. V popředí kytarista Jakub Prachař. Další akce se uskuteční ve dnech 2. – 3. 3., kdy Rockové lyžařky Rock Radia budou servírovat lyžařům muziku a teplé nápoje Foto Radek Vaniš
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 2
Před 165 lety se narodil Karel Klostermann
Jubilea – únor 2013 Blahopřejeme únorovým jubilantům: p. Růžena Vidláková, Železná Ruda A zároveň blahopřejeme našim spoluobčanům starším osmdesáti let: p. Vladimíra Adámková, Železná Ruda p. Anna Pořádková, Železná Ruda p. Františka Gabrielová, Železná Ruda
13. či 15. února 1848 (historicko-literární prameny se v datu narození různí) se narodil šumavský spisovatel Karel Faustin Klostermann, tudíž od jeho narození letos v únoru uplynulo právě 165 let. Psal mimo jiné povídky a romány, v nichž vskutku mistrně vystihl tradice a životní styl tehdejších obyvatel Šumavy. Pozorně sledoval a ve svých dílech reflektoval na proměny, kterými Šumava z hlediska přírody i obyvatel procházela. Za zmínku stojí třeba ničivá vichřice, jež na Šumavě řádila 27. 10. 1870, příchod podnikání spojeného jak s velkým majetkem, tak paradoxně s krizí tradičních řemesel i rozpad tradičního pojetí rodiny. V Železné Rudě se po Klostermannovi jmenuje náměstí a zřejmě jako jediná v republice také místní základní a mateřská škola. Kovářova kobyla nechodí vždy bosa, a tak si mnohé z Klostermannových knih můžete zapůjčit v železnorudské knihovně. LCK
p. Marie Malá, Železná Ruda p. Jarmila Matějková, Železná Ruda A speciální gratulace pro: p. Martu Johnovou, Železná Ruda Všem přejeme pevné zdraví, hodně radosti a spokojenosti a do dalších let jen to nejlepší. Sociální komise
Fanda se zase vrací 21. 2. 2013 v aule ZŠ od 19 hodin proběhne již 3. pořad Fanda se vrací. Tentokráte si František Strnad pozve děti z Dětského ochotnické divadla, které představí část z nově studované komedie,,Peklo v pekle“. Dalšími hosty budou ti, kteří vám připravují místní noviny Železnorudský zpravodaj a diváci se podívají do takzvané novinářské kuchyně. Posledním hostem bude kapelník, muzikant z kapely Neřež, který v druhé části bude mít i svůj recitál. Vystoupení je vhodné i pro starší děti, které budou mít 50% slevu na vstupném. Vstupenky budou v předprodeji v ITC v budově MěÚ Železná Ruda a v Nehtovém studiu Lady Zvěřinové. -red-
Poslanec Ernst Hinsken zorganizoval v Železné Rudě dopravní konferenci Poslanec a předseda hospodářského výboru Spolkového sněmu Ernst Hinsken vyhověl přání politiků z oblasti města Zwiesel a zorganizoval přeshraniční konferenci s tematikou dopravy ve čtvrtek 7. února v hotelu Horizont. Zúčastnili se důležití němečtí a čeští politici. Tématem konference bylo další budování silnice B 11 s přeshraničním propojením na Plzeň. -red-
Pozvánka na výstavu železnorudského malíře Josefa Pospíchala Kresby Josefa Pospíchala pro časopisy, noviny i jeho volnou tvorbu představuje od 15. února výstava v galerii Muzea Šumavy v Železné Rudě. Výtvarník Josef Pospíchal tímto navazuje na svou výstavu Curriculum Vitae z roku 2009. Výstava
Masopust v Železné Rudě se stává tradicí Po loňském úspěšném masopustním průvodu a veselí připravuje Centrum volného času v součinnosti s Městským úřadem a Základní školou v Železné Rudě masopustní průvod a následné posezení s živou hudbou. Tato staročeská tradice bude v našem městě v sobotu 23. 2. 2013 od 13 hodin. Průvod vyjde od Základní školy za doprovodu Oblíbené šumavské kapely a koňského spřežení Radka Ipsera. Zveme všechny místní děti, dospělé, ale stejně tak hosty našeho města k této lidové, veselé a atraktivní zábavě. Nejlepší tři masky budou vyhodnoceny a určitě dostanou věcné ceny a i místo v prezentaci v březnovém čísle Železnorudského zpravodaje. -red-
potrvá do 27. května 2013. Prostřednictvím plakátů pozvalo muzeum s autorem veřejnost též na vernisáž s datem 14. 2. v 16 hodin v budově Muzea Šumavy v Železné Rudě. -red-
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
Městská knihovna Březen – měsíc čtenářů Městská knihovna je v zimním období otevřena v pondělí, úterý a ve čtvrtek od 14 do 18 hodin, najdete ji v přízemí základní školy. Půjčovat si knihy a časopisy mohou i turisté, stejně jako využít tří počítačů připojených k internetu zdarma. Od nového roku došlo k několika změnám v Knihovním řádu, časopisy se nově půjčují na jeden měsíc jako knihy, oproti dřívějším deseti dnům. Zvýšil se obnos vybíraný za třetí upomínku ze 30 na 50 Kč, za upomínací dopis následující měsíc poté zaplatí ti, kteří si knihy půjčili a čtyři měsíce knihovnu nenavštívili ani si knihy neprodloužili, sto korun. Prodloužit si vypůjčené knihy můžete osobně, telefonicky, mailem nebo přímo ve vašem čtenářském kontu v on-line katalogu, podrobný návod najdete na úvodní stránce www.knihovnaruda.cz. Za roční registraci v knihovně zaplatíte stejně jako dříve 100 Kč, děti a důchodci polovinu. V březnu vyhlášeným Svazem knihovníků a informačních pracovníků měsícem čtenářů se uskuteční ve všech českých knihovnách Týden čtení. Dětské čtenáře zvu ve středu 6. března v 15 hodin do knihovny na Pohádkové odpoledne. S menšími dětmi si společně přečteme pohádku, větší děti si mohou vyplnit pohádkové kvízy za drobné odměny. Za loňský rok byla knihovna navštívena 4571krát, celkem si čtenáři vypůjčili 7422 knih. Za posledních 12 měsíců bylo z rozpočtu našeho města zakoupeno 450 nových knih, momentálně si můžete v knihovně vybírat z 9987 svazků a několika titulů časopisů. Během roku 2012 byly nejčastěji vypůjčeným titulem dětmi oblíbené Deníky malého poseroutky Jeffa Kinneyho. Dospělí nejraději četli thriller Hypnotizér a jeho pokračování Paga-
Kniha s pivními etiketami z regionu Tomáš Cihlář je autorem encyklopedické publikace s ryze regionální tematikou Pošumavské pivovary, která zachycuje detailní historii 50 pivovarů a pivovárků, které na Šumavě a v Pošumaví (v regionu Sušicka a Klatovska) vařily pivo ještě po zrušení propinačního zákona v roce 1869. Cihlář byl spoluautor knihy Encyklopedie Šumava – Příroda – Historie – Život. První vydání Pošumavských pivovarů v roce 2003 bylo téměř okamžitě rozebráno. Druhé vydání má upravenou textovou část včetně detailního pohledu na historii pivovarské výroby nejen u nás, ale i ve světě, obměněnou fotodokumentaci a rozšířenou barevnou obrazovou přílohu. Součástí je rovněž i aktualizovaný katalog starých pivních lahví s litými nápisy. Skutečnou lahůdkou je především 36 detailních barevných fotografií těch nejvzácnějších pivních lahví nasnímaných originální technikou. Publikace je určena nejen zájemcům o historii pivovarnictví či sběratelům různých pivovarských předmětů, ale i široké laické čtenářské veřejnosti. Kniha v ceně 399,- Kč (+ poštovné a balné) bude zaslána v bezpečné bublinkové obálce. Vystavení řádné faktury je samozřejmostí. Publikace není distribuována v obchodní síti a lze ji sehnat jen na níže uvedených kontaktech. V případě zájmu lze zajistit v rámci okresu Klatovy i osobní dodání, eventuálně na přání i s podpisem a věnováním autora. Mailová adresa:
[email protected] Telefon Tomáše Cihláře: 606 494 996 -red-
STRANA 3 niniho smlouvu Švéda Larse Keplera, poté následovali autoři detektivek Ake Edwardson, Stieg Larsson, Martina Cole a Mary Higgings Clark, v závěsu se držely knihy Simony Monyové. Pátého dubna se bude konat v Železné Rudě v knihovně již počtvrté Noc s Andersenem. Přihlášky pro děti, které se chtějí zúčastnit, budou k dispozici na počátku března. Více informací o akci najdete na www. nocsandersenem.cz. Mezi novými knihami k vypůjčení naleznete třetí díl trilogie Larse Keplera Svědkyně ohně, Sněhuláka Jo Nesba, Máslem dolů Petra Šabacha, další Letopisy královské koruny Vlastimila Vondrušky, Ekonomii dobra a zla Tomáše Sedláčka, knihy Tani Keleové Vasilkové a Rhondy Byrne. Martina Najmanová
Pivovar, pivo, přátelé pěnivého moku a skřítek Pivníček Název článku napovídá, že jsem vypil více, nežli je zdrávo. Opak je pravdou. A tak s jasnou myslí i záměrem, v pár větách vysvětlím ten prapodivný název. Místní měšťanský pivovar v Železné Rudě uvařil první várku o 55 let dříve, nežli světově známý Prazdroj v Plzni. Tím památným datem byl rok 1787. Bohužel uvařil i poslední várku 31. 10. 1962 a pak se pivo v Železné Rudě nevařilo do 20. 7. 2007, kdy rodina Strnadů obnovila více jak dvousetletou tradici. Loni pivovar oslavil 5. výročí a svoji kvalitou a pestrostí sortimentu získal nejen místní přátele pěnivého moku, ale především návštěvníky našeho města, a to nejen z naši republiky. Pivo z Belvedéru zachutnalo i porotám na mezinárodních a republikových soutěžích. Po pěti letech pivovar připomíná více síň slávy nežli místo, kde se vaří pivo. Za pět let získal více cen, nežli renomovaný pivovar za 100 let. Nejvíce oceňovanými pivy se staly medový Pašerák a tmavý Gradl. V roce 2007 byl náš pivovar dokonce mistr a vicemistr ČR. Pivovar, kromě vaření piva a jeho prezentace, založil i tradici oslav výročí pivovaru, Pivobraní a vinobraní, spojené s cyklo-turistickou akcí Okolo Železné Rudy. Ovšem největší věhlas získala mezinárodní soutěž malých pivovarů s názvem Pohádkové pivo. V roce 2012 oslavila též páté výročí. Prezentovalo se 38 pivovarů a do soutěže bylo přihlášeno 118 druhů piva. Dá se říct, že je co do pořadí významu 4. nejprestižnější soutěží v České republice.V loňském roce se účastnilo soutěže i 150 hostů a z toho dokonce i pět ze Železné Rudy. Ale my, Strnadi se nenecháme otrávit nezájmem a závistí místních a i do budoucna budeme v těchto tradicích pokračovat. Letos počátkem února Pivovar Belvedér společně s Informačním turistickým centrem a Tatranem Železná Ruda uskutečnil 9. února 1. ročník běhu na lyžích s výstižným názvem Železnorudská dvanáctka. Pořadatelé chtějí doufat, že se i tato akce stane tradicí našeho města. Poslední v názvu článku je zmiňován skřítek Pivníček. Ne, nejedná se o bílou myšku po vypití více piv, ale o hodného šumavského skřítka, který je patronem pivovaru a pivovarského muzea, které se přestěhovalo z hotelu Gradl na pěší zónu do čísla 21, vchod vedle Pohádkové cukrárny. V zimě jej můžete vidět spolu s dalšími pohádkovými bytostmi ve středu, sobotu a neděli od 10 – 16 hodin. V tomto kouzelném, pohádkovém prostředí děti i dospělí hosté zapomenou na tvrdou realitu všedního života a vrátí se na chvilku do prostředí, které obohatí každého z vás. „Dej Bůh štěstí“ je nekrásnější pozdrav na světě. Je pozdravem pivovarníků, sládků i přátel pěnivého moku. Tímto pozdravem a přáním vám, čtenářům Železnorudského zpravodaje končím krátkou informaci o pivovaru, pivu, přátelích pěnivého moku i skřítkovi Pivníčkovi. František Strnad, Železná Ruda
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 4
Co člověka napadne, když nenapadne? Bazén Ve vlaku sedíme s jedenácti dětmi a plnou polní na lyžařský výcvik a doufáme, že se meteorologové zase spletli. Vyjíždíme ze tmy špičáckého tunelu a vidíme to. Nespletli se!! Čvachtáme bahnem k Penzionu u Dušků. Těšíme se na přátelské prostředí a dobré jídlo, ale v hlavě se nám stále honí myšlenky, co dělat bez sněhu. Pojmout výuku lyžování jako běh na lyžích z jídelny k baru? Sjezd ze schodů v kombinaci s nácvikem první pomoci?
ně teplá voda, plavecké pomůcky pro děti a vstřícný personál. Nakonec se hodina plavání všem zdála krátká a dětem se ven z vody vůbec nechtělo. U sušení jsme si ještě stihli zahrát stolní fotbal a ping-pong. Tato návštěva hotelu Čertův mlýn nás utvrdila v tom, že si na horách můžeme příjemně užívat i bez sněhu. ZŠ a MŠ pro sluchově postižené, Plzeň
A v tom přišla spása. Vidíme nápis Hotel Čertův mlýn – bazén i pro veřejnost. A bylo rozhodnuto. Zázemí se šatnami, příjem-
První únorový víkend v hotelu Čertův mlýn na Špičáku probíhla Účastníci lyžařského výcviku ze ZŠ pro sluchově postižené akce pro školáky „Za samé jedničky bazén zdarma” v Plzni
Ptačí návštěvy v Šumavské ulici Tetřev v centru města
Doktor datel zasahuje
Ač je to téměř k nevíře, v létě roku 2005 přiletěla na balkón panelového domu v Šumavské ulici čp. 182 v Železné Rudě mimořádně vzácná návštěva v podobě tetřeva hlušce. Že by na námluvy? Majitelka bytu s balkónem Danuše Mazurová zprvu o opeřeném hostu neměla ani tušení. Upozornili ji až okolní sousedé. Spolu s dalšími lidmi z blízkého okolí se totiž začali srocovat pod balkónem, nevěřícně zírali na ptáka a rychle pořizovali snímky. K zajímavé události se nachomýtl také známý šumavský fotograf Ivo Svoboda. Se svolením majitelky bytu se jal fotografovat tetřeva přímo z interiéru. Paní Mazurové dokonce slíbil, že jí nějaké pěkné tetřeví foto věnuje. Sice k tomu nikdy nedošlo, ale kdoví. Možná právě snímek tohoto tetřeva zdobí některou ze Svobodových knih o Šumavě. Vystresovaně tetřev nepůsobil. Když sám uznal za vhodné, V létě roku 2005 zavítal na balkón Danuše Mazurové v Šumav- pokojně zase odletěl. Zdá se, ské ulici mimořádně vzácný že i on navzdory všem proklaopeřenec tetřev hlušec. Že by na macím někdy osobně zatouží námluvy? po mediální pozornosti a troše Foto: Milena Nevřalová vyloženě lidské civilizace.
V zimě téhož roku měla Šumavská ulice na vizitě ještě jeden ptačí exemplář. Datel se tu, věren svojí úloze v lese, snažil zachránit jeden nemocný strom přímo naproti stejnému paneláku. Zásah bedlivého lesního lékaře prodloužil dřevině život o dalších šest let. Teprve 30. května 2011 strom pokácel pracovník města Mikuláš Drengubák za pomoci auta s plošinou. LCK
Zápis do 1. třídy školního roku 2013 / 14
Budoucí školačky zleva: Ivanka Roubalová a Anetka Loosová. Přihlíží učitelka Hana Fischerová a ředitel školy Ctirad Drahorád
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
Sníh a oheň n a We i s s o v ě l o u c e Weissova louka uspořádá 23. 2. 2013 odpoledne lyžařských a zábavných aktivit. Odpoledne je pod mottem „Generace spojují“ připraveno proto, abychom se setkávali s našimi přáteli a nacházeli přátele nové, kteří stejně jako my milují sníh, hory, lyže a kamarádský duch, abychom se též potkávali mezi generacemi. Lyže, lyžování a zábava patřily vždy k sobě. To předvídal „Otec“ Jan Prokop, když spolu se svými syny a několika nadšenci z Prahy a Plzně před 120 lety položil právě na této louce základ zábavě na sněhu, tj. lyžování. Nejstarší synové František a Bedřich využili cenných rad vynikajícího odborníka J. Röslera Ořovského, jak pro své skvělé závodní úspěchy, tak pro výuku nových lyžařů. Příběh velmi starý nicméně ožil, a to v prosinci roku 2011 ve formě připomínky prvního sjezdového závodu v Čechách. V Železnorudském zpravodaji jste se již dozvěděli o sjezdech příznivců historického lyžování – Druidů lyžařského a sportovního ducha zde v oblasti, i o další vzpomínkové akci uskutečněné v prosinci minulého roku. Další sportovní disciplíny a hlavně další lidé z oblasti Železné Rudy se přidávají a rádi předvedou svoji disciplínu. Proto odpoledne na Weissově louce uvidíte nejen generaci dříve narozenou – historické lyžaře, se zkušenostmi, které nelze hned tak něčím vyvážit. Uvidíte několik způsobů zábavy na sněhu, a všechny generace, včetně té nejmladší a její radost a kreativitu. Střední generaci zastoupí několik disciplín, triky na sněhu a freestyle. Dřívější „Krasojízda“, to jsou dnešní triky na sněhu. V mezičase to byl i balet na sněhu. Právě krasojízdu se sluší při akci připomenout, neboť málokdo ví, že právě na Weissovně se již r. 1902 konaly první závody v této disciplíně a v dalších letech ještě mnohokrát dokonce za účasti Norů a Němců a také, že naše reprezentace byla velmi silná. Dále uvidíte freestylisty, kteří svojí energií mají talent měnit všechny dostupné představy a škatulky o tom, co se může a nemůže na sněhu ukázat. Program začne ve 12 hod. na Weissově louce, a bude mít překvapení cca kolem 19 hod. Po něm bude probíhat party do 21 hod. Protože si počasí a sněhová pokrývka s námi hrají hru na „adrenalin“, tak prosím navštivte link na internetu – zde bude včas vyvěšen přesný časový plán, aktuální informace, praktické informace. Děkujeme za pochopení. http://www.facebook.com/snowandfire2013 Za přátele Weissovy louky: Pavla Řeháková a Florian Hollmann
STRANA 5
Prvý šumavský lyžař František Prokop (1870 – 1959)
vzpomíná, jak začal „lyžiti“ „Sám jezdím na lyžích od roku 1891. Na myšlenku jezditi jsem byl uveden svým přítelem J. Rösslerem- Ořovským, s nímž jsem se seznámil ve veslařském klubu „Blesk“. Zapůjčil mně lyže, podle nichž jsem si dal u nás na Šumavě zhotoviti dva páry lyží, které však byly velmi primitivní, těžké, s rákosovým vázáním a jezdily každá jinam. Na těchto lyžích jsem se naučil jezditi a podnikal jsem ze Špičáku výlety na okolní hory, zprvu zcela sám. V následující saisoně přidružil se ke mně můj přítel R. Meissler a později několik jiných kamarádů z klubu „Blesk“ a s bratrem Bedou Prokopem podnikli jsme celou řadu kratších i delších výletů. Lyže nám zhotovoval loďařský mistr Kunz a sice tak dobré a levné, že jsme si ani jiných nepřáli. Později jsme si ovšem objednali norské od Hagena. Pokud vím, nejezdil na české Šumavě přede mnou na lyžích nikdo a teprve později jsem zaslechl, že v královském baFrantišek Prokop s J. R. Ořovským na archivní fotografii vorském lese jezdí několik lesníků. U nás předtím nikdo o lyžích neslyšel. Během času počet nás „šumavských lyžařů“ značně vzrostl a pořádali jsme jednak výpravy do Bavor, jednak do jižní Šumavy a občas také do Krkonoš, kde sport lyžařský byl již značně pokročilý. Velkého rozvoje nabylo lyžařství na Šumavě teprve založením plzeňského klubu. Jezdím dosud. Zde u Bratislavy v Malých Karpatech, občas v Tatrách a Bezkydech, nejraději si však zajedu domů na Špičák.“ Emil Kintzl, předseda o.s. Otevřená Šumava, podle ročenky ČSK Praha 1927
Na návštěvě u sousedů – Modrava Výška sněhové pokrývky: Modrava 45 cm, z toho prozatím 27 cm nového sněhu. Březník přibližně 70 – 80 cm sněhu.
Kvalita sněhu: Prachový sníh na místy přemrzlém podkladě. Strojově je upraven okruh v délce 18 km: Modrava – Březník – Na Ztraceném – Ptačí nádrž – Černohorská nádrž – Filipova Huť – Modrava
Další strojově upravované trasy: Modrava – Březník – 7,5 km Na Ztraceném – Filipova Huť – 5,5 km Filipova Huť – Modrava – 2 km Ptačí nádrž – Černá Hora – Prameny Vltavy (rozcestí) – 5 km spojnice Modravský most – Černohorská nádrž – 2 km Modrava – Javoří pila – Tříjezerní slať – Rybárna – Modrava – 10 km Sledujte http://www.bilastopa.cz/, kde jsou denně aktualizovány informace o upravených trasách a jejich stavu. -red-
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 6
Turistika je trh na vzestupu (rozhovor s prvním starostou města Bodenmais pod Velkým Javorem Joachimem Hallerem) Jak velký je Bodenmais, kolik tu působí obchodů a firem, jakého druhu a kolik hotelů a penzionů tu návštěvník najde? Bodenmais má 3300 obyvatel a 6400 míst pro přenocování. Jak vidíte, všechno se u nás točí kolem turistiky, protože u nás nemáme žádné velké firmy nebo dokonce průmysl. Máme deset Wellness hotelů, celkem třicet hotelů, devadesát menších a větších penzionů a tři sta tzv. prázdninových bytů. Firma Joska je oblíbeným a známým turistickým magnetem Bodenmaisu, protože vyrábí a nabízí celou řadu
Joachim Haller skleněných výrobků. Tato firma provozuje Ráj skla, což je nejen obchod se sklem, nýbrž je to filozofický koncept. Najdete tu velké hřiště pro děti, dětskou zahradu drahokamů, pivní zahradu, restauraci se samoobsluhou s bavorskými a národními specialitami, kavárnu Kristallino, skleněné objekty na zahradě, velké parkoviště a samozřejmě jednotlivá oddělení prodejny s různorodou nabídkou, například oddělení sportovních pohárů. V zážitkové restauraci se odehrávají různé programy jako byla například loni volba Miss nad 50 let, sportovní gala nebo udílení turistických ocenění. Jste starosta obce, která v celé bavorské části Šumavy platí za vzorovou, za krásné „vzdušné lázně“. Kde je příčina toho, že zatímco jiné obce turisty spíše ztrácejí, ve vaší obci návštěvníci přibývají? V roce 2007 jsme proměnili naši lázeňskou správu a úřad pro turistiku v moderní společnost pro turistiku a marketing. Do jejího čela jsme postavili Andrease Lambecka, který byl znám jako inovativní člověk s moderními, mimořádný-
mi a strhujícími nápady. Povedlo se mu nadchnout místní obyvatele pro novou cestu. Probudil nás Bodenmaiské ze spánku Šípkové Růženky. Mění se struktura návštěvníků? V jiných obcích nyní přijíždějí turisté na méně dnů než to bylo dřív. Naše kultura návštěvníků se proměnila, omládla. Od té doby, co se soustředíme na nabídky pro celé rodiny, máme také víc kompletních rodin, a to po všechny prázdninové časy. To platí i pro naši iniciativu „Dorfclub“, kde najdete vše „all inclusive“, tedy kompletní nabídky pro celé rodiny pod heslem příroda a sport. Nabízíme také bezplatný dětský klub pro děti od čtyř do čtrnácti let. Ten se odehrává v letních měsících od 10 – 16 hod., v zimních od 14 do 17 hod. Je to tak proto, že v zimě jsou děti dopoledne povětšinou v lyžařských kurzech. Průměrná délka pobytu je u nás také o něco kratší než dřív. V roce 2007 to bylo 6,65 dne a loni jen 5,64 dne. Čemu dávají návštěvníci přednost – v zimě i v létě? V létě je to turistika, Nordic Walking, jízda na kole, plavání. Hosté rádi zkoumají bývalý důl na hoře Silberberg (955 m), tzv. ráj skla firmy Joska z Bodenmaisu, ale věnují se i bližšímu i vzdálenějšímu okolí. K těm nejoblíbenějším turistickým cílům patří Velký Javor a jeho gondolová lanovka a Národní park Bavorský les se svými zařízeními jako je třeba Dům divočiny nebo známá Stezka v korunách stromů v Neuschönau. V zimě je to hlavně zimní zázrak Šumavy se skutečným přírodním sněhem. Někdo se oddává nejraději chůzi na sněžnicích, někdo má rád alpské lyžování na Velkém Javoru a Silberbergu a samozřejmě láká také možnost běžeckého lyžování na Bretterschachten.
Město Bodenmais
Na chatě v sedle Malého Javoru se podařilo vyřešit problémy s tetřevem. Jak? U nás se to nedaří, například na bývalou Juránkovu chatu na hřebeni Svarohu nebo na Modrý sloup stále není z české strany přístup, protože přístupové cesty z české strany jsou zavřené. Na německé straně ne, i když režim ochrany přírody je podobný. Na Juránkovu chatu pořádá každoročně výstup o.s. Otevřená Šumava, ale potřebuje k tomu souhlas správy NP a CHKO Šumava. Také na naší Chamer Hütte v sedle Malého Javoru platí určitá omezení kvůli tetřevu. Jsou tu klidová období. Proto je chata otevřena jen v těchto obdobích: V zimě od 20. 12. do 31. 3. denně od 11 do 17 hod. a v létě od 15.6. do 31.10. denně od 11 do 17 hod. Na chatě je k dispozici upozornění, že v tomto území žije tetřev. „Prosím podpořte nás v naší snaze. Nenechte své psy volně pobíhat. Používejte turistické cesty a loipy. Chození mimo cesty na sněžnicích nebo na skialpových lyžích plaší plaché ptáky, kteří se s touto ztrátou energie nedokážou vyrovnat a následkem toho hynou. Díky za pochopení.“ Právě tady je vidět, že ochrana přírody a využívání přírody mohou dobře koexistovat k prospěchu našich hostů i místních obyvatel. Prosazoval jste myšlenku setkávání německých a českých turistů na chatě v sedle Malého Javoru. Můžete tuto myšlenku konkretizovat? Myšlenka vzájemné spolupráce spočívá například v tom, že když pro naše hosty zorganizujeme jednou za týden výlet do české Šumavy, mohl by někdo z vašeho týmu ukázat německým návštěvníkům Pokračování na straně 7
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 7
Turistika je trh na vzestupu Dokončení ze strany 6
přírodně zajímavá místa, vysvětlit něco z historie Národního parku Šumava, eventuálně překládat. Na oplátku by mohly skupiny českých turistů navštěvovat a procházet Národní park Bavorský les, případně naše město, vodopády Rißloch, které jsou také chráněným územím. Vzájemně bychom si tak pomáhali v návštěvnosti obou národních parků. Jaké jsou oblíbené turistické cíle kolem Bodenmaisu, jaký je oblíbený styl turismu, a používají turisté k cestám také místní železnice Waldbahn? Nejvyšší prioritou je zotavení v přírodě. Následuje rodinná dovolená, wellness, sportovní dovolená a kulinární dovolená. Máme většinou hosty z Německa, jen 2,36 % našich hostů jsou z ciziny. Jde zejména o ty návštěvníky, kteří mají rádi bavorský životní styl a bavorské speciality. Naši návštěvníci používají Waldbahn k cestám do Národního parku Bavorský les, do Domu divočiny nebo k výletům do Řezna. Deggendorfu, Straubingu a Pasova. Obecně ale turisté raději používají k výletům auto, protože je to pohodlnější a také jsou méně vázáni. Většina hostů ale zůstává v okolí města.
Jaké šance dáváte našemu regionu? Co je tu potřeba? Nové propojení Mnichova a Prahy, o němž se nyní mluví, víc atrakcí, víc spolupráce? Známe na české straně Šumavy jen několik míst. Je třeba ještě vybudovat hodně v infrastruktuře. Dnešní návštěvníci mají vysoké požadavky. Hezká krajina a příroda už jim nestačí. Chybí také propojení jednotlivých míst, tady by měl německý region spolupracovat s českým a snažit se o lepší spojení. Slovem dne je u nás kvalita. Penziony by měly umět nabídnout služby podle určitých kvalitativních kritérií, která by měla být stejná pro různá místa regionu. Atrakce a zvláštnosti regionu bychom měli umět pěstovat a nabízet společně, se všemi turistickými možnostmi a infrastrukturou pro návštěvníky. Udělat celkovou nabídku, jaké jsou možnosti regionu, jen tak máme šanci dostat se dopředu. Musíme umět spojit síly v prezentaci a nabídce, mít společnou image a nabídku produktů. K tomu regionálně myslet a jednat. Hodně důležité je umět nabízet místní speciality, místní pamětihodnosti, místní pokrmy a lahůdky. Ať už je to třeba medový koláč, místní festival, to vše patří k nabídce, kterou musíme umět nabízet ve svazku a v různých místech regionu společně. Jinými slovy, více míst regionu udělá společnou
nabídku služeb. Ale nestačí tuhle nabídku vystavit na internetu. K tomu je třeba tisk, reklamy v rádiu a televizi, reklamní letáky, plakáty. A vše mít k dispozici ve službách i v informačních střediscích. Po celá desetiletí nás dělila hranice. Tam, kde byla železná opona, se dnes nabízejí mimořádné přírodní zážitky. Turistika je trh na vzestupu. Místním lidem na obou stranách hranice a našim návštěvníkům určitě pomůže, když budeme moct náš region lépe poznávat. Jak jsem už řekl, existuje střední cesta mezi ekonomikou a ekologií, mezi ochranou přírody a využíváním přírody. A právě tady musí obě strany našeho Euroregionu Bavorský les – Šumava lépe spolupracovat! Rozhovor: Radovan Holub
Přechod Královského hvozdu uskutečněn již po dvanácté 16. leden 2013 – středa, obyčejný lednový den. Den, na který ale bude 34 vyznavačů a vyznavaček pohybu na sněžnicích rádo vzpomínat. Přesně tolik lidí, kteří jsou buď Šumaváci, nebo přijeli třeba až z Vyškova na Moravě, se zúčastnilo 12. ročníku „Přechodu Královského hvozdu 2013“. Akce se rozjížděla prakticky již večer před tímto dnem, kdy v penzionu Habr v Železné Rudě (pořadatel akce) proběhla porada účastníků, týkající se vlastní akce a zároveň také promítání a přednáška na téma Himálaje a Kavkaz. Pořadatelem akce bylo ještě doporučeno v průběhu večera si vyzkoušet sněžnice a další výstroj, kterou části výpravy zapůjčil Petr Filip, majitel provozovny Ski Snow Max Železná Ruda a po příjemném posezení se šlo spát. Ráno následoval přesun busem Šumava tour, řízeným osobně panem Vonáskem, do výchozího místa – parkoviště Scheiben v SRN. Počasí během dne bylo celkem solidní, mlha se držela pod hřebenem Hvozdu a na hřebeni Svaroh – Velký Kokrháč – Velký Ostrý nebylo sice slunečno, ale bylo bezvětří a teplota se držela v rozumných mezích. Kolem poledne jsme dosáhli vrcholu Velkého Ostrého, přičemž část výpravy se vydala ještě na Malý Ostrý. Mírně jsme bloudili, ale nakonec se „roztrhaná“ výprava pod Velkým Ostrým, ve směru na Hamry, sešla a společně dorazila do hospůdky pod lesem v Hamrech. Pár set metrů od hospůdky začalo sněžit, což už nikomu nevadilo. Naopak, pohled z oken vyhřáté hospůdky byl doslova roman-
tický. U sklenice piva či něčeho jiného, a dobrého jídla Milan Sklenář provedl zhodnocení dne a účastníci byli pozváni na další turistické akce roku 2013. Sezóna bude vrcholit železnorudskou akcí OKOLO Železné Rudy s časopisem Turista, informace o přechodu i OKOLO 2013 jsou na www.pkvylet.cz. Obyčejný lednový den tedy zas až tak obyčejný nebyl, na sněžnicích absolvovaných cca 16 km bylo pro všechny příjemným zážitkem. Že se na další ročník všichni těší, není třeba dodávat. Text a foto Václav Šebelík
Účastníci přechodu Královského hvozdu
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 8
Sběrna prádla v Železné Rudě Společnost Macháček – Mabet s.r.o., se sídlem v Sušici po léta provozovala prádelnu v přízemí Domu služeb Královák ve středu města. Ke konci března 2012 došlo k ukončení činnosti v provozovně, ve městě však společnost zřídila alespoň sběrnu prádla. Železná Ruda se tak spolu s Přešticemi, Klatovy, Nepomukem a Blovicemi zařadila mezi sběrná místa, která firma z hlavní provozovny prádelny a chemické čistírny v Sušici obsluhuje minimálně dvakrát v týdnu. Mabet poskytuje prádelenské a čistírenské služby, kde na vysokou kvalitu poskytovaných služeb dbá dostatek vyškolených zaměstnanců, kteří zajišťují rozsah služeb v celé šířce. Skladba zákazníků je velmi široká, služby v příznivých cenových relacích využívají jak občané měst a obcí, tak hotely, penziony, restaurace, zdravotnická zařízení, školy, sportovní kluby i vojenské útvary. Strojní vybavení umožňuje úpravu skutečně všech druhů prádla. Kvalitu technologického postupu garantuje firma Ecolab, tento je řízen počítačem, který dávkuje prací prostředky bez zásahu obsluhy. Železnorudská sběrna prádla je umístěna ve čtvrti Na Americe v domě Kristian Pavla Mornštajna. Provozní doba je od pondělí do pátku od 7 do 14 hodin, s půlhodinovou pracovní přestávkou mezi 11,30 až 12 hodin. Odpovědnou vedoucí této sběrny je Miluše Maňáková. V Železné Rudě žije dlouhá léta a mezi prádlem se pohybuje již dvaadvacet let. Miluše Maňáková je svědomitá a obětavá, že zákazníkům, kteří si z nějakých důvodů nestihli prádlo vyzvednout během pracovní doby, vyjde vstříc i o víkendu. Dodávky pro město jsou zajištěny minimálně tři-
krát týdně, a to vždy v pondělí, středu a pátek. Přijaté prádlo je vyprané a vymandlované za tři dny. Dáte-li ho tedy do sběrny v pondělí, ve středu si ho již můžete vyzvednout, středeční várka je hotová v pátek, páteční zase v pondělí. V naléhavých případech je možné takovou zakázku vyřídit i do čtyřiadvaceti hodin. Dle některých zákazníků je potíž s umístěním v lokalitě, především pro pěší, ale i s malým parkovacím prostorem pro mobilní. Zda bude přání změny místa provozovny v dohledné době naplněno je opravdu předčasné slibovat. „Vaše spokojenost je náš cíl.“ Jaroslav Macháček
Odpovědná vedoucí Miluše Maňáková v železnorudské sběrně prádla Foto LCK
Boutique „N“ – zajímavý železnorudský obchod pro každého Slogan obchodu, ležícího v blízkosti cukrárny Café Charlotte zní „každý týden nové zboží“. Obchod má pestrou nabídku zboží a zaujme jistě každého návštěvníka. Příjemně a vkusně upravené prodejní prostory o celkové rozloze 180 m² jsou rozděleny na tři části. Prostřední nabízí kromě cukrovinek, medu, kávy, kvalitních vín a tvrdého alkoholu i různé masážní gely a masti. Zde má své tradiční zastoupení značka Alpa. Na
dvou otočných stojanech jsou vystaveny ubrousky, které slouží nejen k ozdobě stolu při nejrůznějších svátečních příležitostech, ale i k výtvarné technice Decoupage. V pravé části se nachází originální keramické soupravy konviček, hrnečků a podšálků. Stále oblíbené jsou bytové dekorace z přírodních materiálů, jako je lýčí a sisal. Třetí, největší prostor obchodu zaplňují umělé květiny, keramické, skleněné i dřevěné figurky a svíčky, jejichž barva
a vůně vždy koresponduje s očekávanými svátky nebo ročním obdobím. Vánoční skořice s vanilkou, jarní levandule nebo vůně lesních jahod. Na blížící se Velikonoce koledníky brzy upozorní dekorační džbány plné pletených pomlázek. Atmosféru staré Anglie připomínají panenky a plyšoví medvídci, milým dárkem může být bižuterie mj. se zbožím známé firmy Swarovski. Pokud jste si svůj dárek nebo suvenýr nevybrali mezi těmito drobnostmi, nepřehlédněte v blízkosti východu menší stolek. Na něm jsou vystaveny především fotografické knihy, například Roučkova Šumavou Karla Klostermanna z plzeňského nakladatelství ZR&T, jež uzavírá trilogii Tenkrát na Šumavě a Předválečnou Šumavou. Vyhledávaným časopisem je Vítaný host na Šumavě a v Českém lese z vydavatelství Regionall. Zájem je o kvalitní nabídku sezonních druhů ovoce a zeleniny, kterou majitel prodejny 2-3 týdně doplňuje. Díky výběru a nákupu zboží u přímých dodavatelů jsou i ceny dekorací, knih, bižuterie a občerstvení velmi příznivé. Pavlína Šebestová
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
Horská chata Pancíř:
STRANA 9
Hosté se k nám vracejí
První horská chata na vrcholu hory Pancíř (1214 m) byla postavena v roce 1880. Dřevěnou rozhlednu, sbitou z několika trámů, vybudovali členové Rakouského turistického klubu. Vydržela jen několik let. Současnou rozhlednu nechal dle projektu architekta Janovského z Klatov vybudovat Klub československých turistů, stavbu realizoval železnorudský stavitel Kuchler. Nesla jméno Chata Jaroslava Mattuše a slavnostní otevření proběhlo 28. září 1923. Později bylo vlastníkem chaty Západočeské konzumní družstvo a od něj Horskou chatu Pancíř v roce 1997 odkoupili manželé Klášterkovi. O tom, jak se na pancířské chatě žije a podniká jsem si povídala se současnou majitelkou, dcerou manželů Klášterkových Vendulou. Pocházíte z Útušic nedaleko Plzně. Co Vás přivedlo na Šumavu? Rodiče. Šumavu měli velmi rádi, často jsme jezdívali k tetě na Javornou. Tátovým oborem byla auta, ale jeho velkým snem byla chata na horách. Nevím, jestli si představoval takhle velkou, ale když se doslechl o možnosti koupit Pancíř, dlouho neváhal. Bylo a je to krásné a jedinečné místo a nabídka byla poměrně výhodná. ZKD Sušice v té době již chatu pronajímalo, ale zřejmě došlo s posledním nájemcem k neshodám, protože ten před opuštěním objektu vše zničil včetně toho, co sám vybudoval. A to doslova. Byla vymlácená okna, vytlučené dlaždice na sociálkách. A chata zůstala pět let opuštěná, pokud tedy nepočítám trempy, kteří tu občas přespávali.
Restaurace a penzion na Pancíři, kam jezdí lanovka a lyžařský vlek
Vendula Klášterková, majitelka Horské chaty Pancíř se svým partnerem Danielem Koblasou Zdá se, že rodiče čekala kompletní rekonstrukce chaty? To skutečně ano. Nejdříve bylo nutné zprovoznit kuchyň a restauraci. Vše se pořizovalo nové. Pak následovaly pokoje, i ty byly neobyvatelné. Další investice už záležely na výši výdělků. K chatě totiž patří i garáže, vše šlo tedy postupně. Nákladná byla i rekonstrukce rozhledny, kde byla například stará desková okna. Pokud vůbec nějaká byla. Z hlediska sítí byl naštěstí provoz chaty zajištěn, elektřina byla připojená a voda je z vlastní studně. Chata se vytápěla dřevem, plyn pro provoz kuchyně byl v plynových bombách. Takto fungujeme i dnes, jen koupit dřevo je každý rok stále větší problém. Dnes nabízíme ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích s kapacitou 33 lůžek. Část pokojů má vlastní sociální zařízení, část společné. Je to dáno dispozicí chaty a nevyřešila to ani rekonstrukce. Restaurace má kapacitu 50 osob, salónek 25 a na terasu se za pěkného počasí usadí i 75 hostů. Celkovou rekonstrukcí prošla i rozhledna. Ta je ale přístupná jen mimo zimní období. Jedním z důvodů je bezpečnost, v zimním období je tu většina návštěvníků v lyžařských botách, což pro výstup na rozhlednu není právě vhodná obuv. A dalším důvodem je, že v zimním období obsazujeme i pokoje, které leží v této části, a hosté by tak neměli žádný klid a soukromí. Plánovala jste tedy, že po ukončení školy budete žít na horách? Tak to vůbec ne! Já v té době studovala Střední odbornou školu ochrany osob
říká Vendula Klášterková
a majetku a svůj život jsem si plánovala jako zaměstnanec státní správy pěkně ve městě. Jenže vše bylo jinak. Po ukončení střední školy jsem zkusila přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu, ale neuspěla. Chtěla jsem se tedy připravit na další zkoušky a na Pancíř šla jen na čas na brigádu. V té době rodiče chatu pronajímali. Po každém nájemci to ale bývalo vždy horší než lepší, a tak se nabídlo řešení, abych tu zůstala a podnik vedla. Školu jsem tedy definitivně vzdala, město vlastně také a zůstala na horách. Později jsem zde potkala svého partnera Daniela Koblasu a už nebyl důvod Pancíř opustit. To chtělo odvahu! Dva roky jste byla na Pancíři sama a podnikala v oboru, který bývá někdy dost tvrdý. To si také dnes, po těch letech říkám. Číšníci a kuchaři byli nejen starší než já, ale hlavně zkušenější. Respekt jsem tedy mít moc nemohla. I nákup zboží pro kuchyni byl v zimě problém. Zajet do města, uložit do auta, dovézt na Špičák, přeložit na skútr, dovézt na Pancíř a nanosit do skladu. Dnes je vše díky technice snazší. Hodně věcí jsem se učila a zvyknout si na samotu a nebát se tady na kopci, bylo asi to nejjednodušší. Teď už se nebojím. A když je potřeba, zaskakuji nebo vypomáhám i komukoli z našich zaměstnanců. Ale jinak pracuji hlavně jako taxikář. Vozím nejen zboží, prádlo z prádelny a kufry těm, kteří k nám nevyjedou, ale i dceru, která začala chodit v Rudě do školy. Zatím jsme na vyučování přijeli pozdě jen jednou, v prosinci, a to ještě ředitel, který nás viděl, volal: „To jsem myslel, že ani nepřijedete!“ Jak vlastně řešíte sjízdnost silnice na Pancíř? A jak řeší dopravu vaši hosté? Staráme se o úsek od hotelu Špičák až k nám nahoru. Žádný posyp se tu pochopitelně používat nemůže, takže nám nezbývá než frézovat nebo pluhovat. Výborně nám k tomu slouží Mercedes Unimog. A pak už jen řetězy. Od hotelu Špičák je k nám sice zákaz vjezdu, ale pro ubytované hosty máme vždy na každý z dvanácti nabízených pokojů vyřízené povolenky k vjezdu, které nám vystavila správa LČR a každý rok žádáme o jejich obnovení. Když přijíždí hosté vlakem, jezdíme jim pro zavazadla na nádraží. Oni se mohou svézt lanovkou na Pancíř nebo jít pěšky. Toho využívají hlavně školní lyžařské kurzy. Pokračování na straně 10
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 10
Hosté se k nám vracejí Dokončení ze strany 9
Pro obsazení chaty je tedy provoz lanovky důležitý. Je, velmi. Naštěstí ta stávající ještě jezdí. Pro nás by tu byla nová lanovka velkým bonusem. Když se nedávno k nám nechala vyvézt jedna starší turistka, měla z cesty takový zážitek, že zpátky lanovkou odmítla jet. Nástup i samotné vystupování pro starší lidi už opravdu není. Je to na ně prý moc adrenalinové. Školáci jsou za ni ale určitě při cestě k nám rádi. V průběhu zimy patří k našim hostům především lyžařské kurzy. Děti, pokud tedy nejedou lanovkou, mají náročný jen prvovýstup. A pak každý den nazují před chatou lyže a jsou na sjezdovce. To se jim líbí. Před dvěma lety jsme zkusili využít i ubytovací služby Slevomat, ale neosvědčila se.
Hosté, kteří přijeli, nevyužili ani nabídky stravování a vše si chystali na pokojích. Takže za minimální cenu ubytování to pro nás byl především velký úklid a zvýšené náklady na elektřinu. Ale stálí hosté se k nám vracejí a letní návštěvnost se také výrazně zlepšila. Je dobře, že se turisté opět vracejí na Šumavu. Provozní doba restaurace je v sezóně každý den od 9.00 do 20.00 hodin. Mimo sezónu je otevřeno dle povětrnostních podmínek, aktuální informace vám vždy sdělí Turistické informační centrum v Železné Rudě. Další informace o Horské chatě Pancíř najdete na http://pancir.wz.cz/ P.Š.
Taxislužba v Železné Rudě V Železné Rudě je v současné době provozováno osm vozů taxislužby, z toho tři vozy patří firmě D Cars s.r.o., jejíž sídlo je v Plzni. Svá auta zde provozuje již osm let. Taxislužba je v provozu nonstop, řidiči se střídají na denní a noční směně. K dispozici jsou především na telefonu, ale minimálně jeden z vozů bývá vždy přistaven na parkovišti u hotelu Javor. Klientela se v průběhu let příliš nezměnila, zájem o přepravu mívají jak zákazníci hotelů, barů a restaurací, tak i lyžaři. I proto je nutné v zimní sezoně počítat s možnou přepravou běžeckých a sjezdových lyží. Z tohoto důvodu provozují dvě kombi a jeden velkoprostorový vůz, aby byli schopni zákazníkům co nejvíce vycházet vstříc. K vozovému parku patří Volkswagen Passat, Renault Grand Espace a dále pak disponují i vozem s náhonem na všechna kola Volkswagenem Golf. Vstřícnost vůči zákazníkům se provozovatelům taxi vyplácí, s vulgaritou a nepříjemným chování se ani u svých nočních klientů nesetkávají. Nástupní sazba je 20 Kč, jízda v okolí do 15 km a do SRN 25 Kč/km, nad 15 km jezdí za 20 Kč/ km. Taxi jezdí pod logem Taxi D, NONSTOP službu můžete objednat na čísle 732 622 073.
O sjízdnost cesty na Pancíř se v zimě stará Daniel Koblasa, na snímku Mercedes Unimog. Podle měření z let 1927 – 1950 dosahuje průměrná roční teplota na Pancíři 3,8 °C.
P.Š.
Ze železnorudské
V období sezónních viróz a chřipek stoupá pravděpodobnost toho, že někdo z nás chtě nechtě zavítá do železnorudské „Ordinace v růžové zahradě“ uznávané praktické lékařky Zdeny Bártové. Jistě potěší informace, že již dříve útulná čekárna před ordinací doznala příjemných inovací. Je čerstvě vymalovaná, s přestavěným nábytkem a novými dekoracemi na stěnách. Maminkám s miminky nabízí dva přebalovací pulty s ještě modernějším designem, než tomu bylo dosud. V čekárně si mohou pacienti nově posedět na celkem osmnácti pohodlných sedačkách jasně oranžové barvy. Na pochvalu je i přístup dospělých pacientů. Ti od jisté doby plně respektují fakt, že do 10 hodin jsou přednostně ošetřeny děti a nechávají jim v čekárně dostatek prostoru. LCK
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ číslo / ročník:
ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
1/8
STRANA 11 období: 1. leden – 1. únor
Vážení čtenáři, první letošní měsíc je za námi a už se zase blíží další vánoce. Mezitím nás ale ještě čeká spousta zábavy a akce – například Hasičský bál, Dětský den, Májka, Železnorudské slavnosti, Soutěže v požárním útoku, a možná i … to se dozvíte včas.
Události za období: 1. leden – 1. únor 2013 4x Technická pomoc 3. 1. 2013
– Na žádost DZS Ž.R. vyjelo naše družstvo vypomoci s transportem pacienta na Javornou. 21. 1. 2013 – Na žádost ZZS jsme pomohli s transportem pacienta v Železné Rudě. 24. 1. 2013 – Opět na žádost DZS Ž.R. jsme pomohli s transportem pacienta na Javorné. 31. 1. 2013 – A opět transport pacientky v Železné Rudě ve spolupráci se ZZS.
Mladí hasiči a jejich kamarádi Jak už se stalo dobrým zvykem, účastníme se jako Mladí hasiči každý rok dvou soustředění. Jednoho letního a jednoho zimního. Na přelomu měsíce ledna a února, konkrétně od 31. 1. do 3. 2. 2013, se konalo zde, v Železné Rudě, zimní společné hasičské soustředění s Mladými hasiči z Hlásné Třebáně. Ve čtvrtek 31. 1. jsme se sešli v 15.00 hodin před hasičárnou a společně se odebrali na vlakovou zastávku Centrum, kde jsme něco málo po třetí hodině přivítali naše kamarády z Hlásné Třebáně. Doprovodili jsme je na ubytovnu U Krále Šumavy, pomohli jim s ubytováním a vyrazili jsme na procházku na Debrník. Po příchodu zpět do tepla jsme si ještě upřesnili program a odebrali se domů natěšeni na zítřek. V pátek 1. 2. byl sraz u hasičárny již v 8.30 hod. Na programu jsme měli sportovně-vědomostní dopoledne v místní tělocvičně. Utvořili jsem pětičlenné skupinky a postupně obcházeli celkem deset stanovišť jako např. šplh, švihadlo, určování technických prostředků či topografických značek. Procvičili jsme si paměť a pobavili se u přenášení lentilek pomocí brčka. Po závěrečném zhodnocení se v jednotlivcích se shodným počtem bodů umístili sourozenci Karel a Klára Hachovi. V půl dvanácté nás čekal obídek v hasičárně. Velké díky patří Martinu Vaicovi a jeho pomocníkům za uvaření veškerých obědů a večeří!
Odpoledne se neslo v lyžařském a sáňkařském duchu, kdy si lyžaři zhruba dvě a půl hodiny užívali i přes nepřízeň počasí lyží a snowboardů a „nelyžaři“ sáněk a bobů ve Ski areálu Špičák. Tímto bychom moc rádi poděkovali SKI & BIKE Špičák za ochotu a vstřícnost k výcviku Mladých hasičů jak ze Železné Rudy, tak i Hlásné Třebáně včetně všech jejich vedoucích. Dále bychom také rádi poděkovali za příjemné posezení a horký čajík ve srubu U Sekyrek! V sobotu 2. 2. jsme opět celé dopoledne lyžovali. Poté jsme se vydali na společný oběd, trochu si oddechli a usušili oblečení. V půl třetí jsme se přepravili na Sedlo a odtud vyrazili pěšky na slibovaný výlet. Krásně zasněženou krajinou jsme přes Rozvodí přešli až na Černé jezero. Zde jsme udělali společnou fotku, pokochali se přírodou a vrátili se na Sedlo a dopravili se zpět na ubytovnu. Celé soustředění jsme zakončili oblíbenou diskotékou. V neděli 3. 2. jsme po obědě vyprovodili Třebáňské hasiče na vlak a nastalo velké loučení. Ukáplo i pár slziček, ale už se těšíme na letní soustředění, kde si užijeme opět spoustu legrace. Aneta Šebelíková Zpravodaj: Filip Brož
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 12
Výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby Začátkem zimní sezony 2005 – 2006 byl zahájen provoz výjezdového stanoviště Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje (ZZS Pk) v Železné Rudě. Zpočátku sanitky vyjížděly z budovy železnorudské školy, později bylo stanoviště přemístěno do středu města, do budovy, jež dříve sloužila jako Městský úřad Železná Ruda. Na otázky týkající se provozu tohoto stanoviště odpovídal Svatopluk Dvořák, vedoucí lékař ZZS Pk pro oblast Klatovy. Jaký byl důvod zřízení tohoto stanoviště? Již v době, kdy krátce po roce 1989, vzniklo samostatné oddělení záchranné služby v rámci Nemocnice s poliklinikou Klatovy, bylo zřejmé, že Železná Ruda vzhledem ke své dojezdové vzdálenosti od ostatních stanovišť potřebuje vlastní výjezdové stanoviště. O jeho zřízení jsme usilovali od vzniku samostatné Zdravotnické záchranné služby Klatovy v roce 1999. Opakovaně jsme žádali jak Okresní úřad Klatovy, tak i Krajský úřad Plzeň, které byly postupně našimi zřizovateli. Nicméně ke zřízení nového výjezdového stanoviště nestačilo pouze zajistit dostatek finančních prostředků, byl zde i jiný problém. V té době totiž existovaly pouze výjezdové skupiny, jejichž členem byl vždy lékař. Při předpokládané minimální četnosti výjezdů v této lokalitě a nedostatku lékařů bylo zřízení stanoviště v té době nereálné. Zajištění zdravotní péče v této oblasti jsme řešili těsnou spoluprací s Horskou službou Šumava, jejíž členové poskytovali potřebnou základní pomoc do příjezdu výjezdové skupiny záchranné služby. Z té doby bych vzpomenul zejména tehdejšího náčelníka HS Šumava, dnes již nežijícího Karla Lásku a dále dosud stále aktivního Vlastimila Maxu. Takto organizovaná těsná spolupráce mezi HS a ZZS neexistovala v té době nikde jinde v České republice. Železnorudským byla často tato aktivita z ostatních horských oblastí vyčítána, protože z tohoto způsobu spolupráce panovaly určité obavy. Vše probíhalo na základě každoročně podepisovaných smluv o spolupráci. Až po roce 2003, kdy bylo v České republice nejprve legislativně upraveno a kdy si následně i veřejnost začala zvykat na to, že sanitka záchranné služby přijíždí k pacientovi bez lékaře, začalo být zřízení výjezdového stanoviště v Železné Rudě reálné. Provoz stanoviště v Železné Rudě byl nakonec zahájen v zimní sezóně 2005/2006. Zpočátku pouze v zimním období, od roku 2010 pak již celoročně. Během roku se četnost využití
posádky v této lokalitě dost mění, během zimního období je vyšší, během letního období klesá. Pokud by provoz stanoviště zajišťoval stále stejný zdravotnický personál, docházelo by velmi brzy na základě minimální praxe ke ztrátě jeho odborné erudice a ke zhoršování úrovně poskytované péče. Situaci řešíme každodenním dojížděním a střídáním našich zaměstnanců z oblasti Klatovy. Jaká je provozní doba stanoviště a v jakém počtu a složení je stanoviště obsazeno? Provozní doba je celoročně od 7.00 do 19.00 hodin. Výjezdovou skupinu tvoří řidič-záchranář a zdravotní sestra nebo zdravotnický záchranář. Ti mají středoškolské vzdělání s maturitou a specializací v oboru. Po technické stránce jsou stanoviště i vozidlo vybaveny v souladu s platnou legislativou potřebnými prostředky pro poskytovaní přednemocniční neodkladné péče. Naše posádky jsou v rozsahu kompetencí, které mají střední zdravotničtí pracovníci, schopny poskytovat kvalitní zdravotní péči. V tomto ohledu se cíleně zaměřujeme na vzdělávání a pravidelné nácviky. Jak lze této služby pro případné pacienty využít? Pouze přes dispečink nebo lze vyhledat pomoc přímo na stanovišti? Optimální způsob kontaktu je prostřednictvím bezplatné tísňové linky 155. Samozřejmě je v případě nouze možno oslovit i posádku přímo na stanovišti. Tuto variantu bych ale příliš neupřednostňoval, protože skupina může být mimo stanoviště na jiném výjezdu a mohlo by dojít ke zdržení. Výhodnější je opravdu komunikovat přímo s krajským zdravotnickým operačním střediskem.
Jak v současné době spolupracujete s dalšími složkami Integrovaného záchranného systému? Spolupráce mezi záchrannou službou a Horskou službou, jak jsem se již zmínil, je dlouhodobě výborná. V dnešní době těsná spolupráce mezi ZS a HS Šumava pod vedením jejího náčelníka Michala Janďury pokračuje i nadále. Pravidla, která zde byla za léta spolupráce vytvořena, se přenášejí i do ostatních hor naší republiky. Celorepublikově na základě zákona o zdravotnické záchranné službě dokonce dochází v současné době k podpisům smluv mezi jednotlivými krajskými ZZS a příslušnými oblastmi Horské služby České republiky. Stejně tak dobrá je spolupráce i s ostatními složkami IZS, tzn. s hasiči, policií i informační strážní službou. Ještě několik slov o spolupráci se záchrannou službou v Německu. S kolegy ve Zwieselu udržujeme kontakty, v roce 2010 proběhlo společné taktické cvičení v železničním tunelu na Špičáku. V každodenní praxi ale na území sousedního státu nevyjíždíme. V případě lehčích zdravotních potíží jsme schopni si navzájem předat vlastní občany na státních hranicích. V závažnějších případech pro nebezpečí z prodlení probíhá ale léčba vždy na území toho státu, kde k potížím došlo. Je nutno říct, že na základě připravované mezinárodní smlouvy se nyní začíná mluvit o možnosti zásahů záchranných služeb na opačných stranách hranice. Tento dokument ale řeší zatím hlavně obecné záležitosti a před vlastní realizací bude ještě nutné stanovit přesná pravidla. Dosud k přejezdům docházelo jen výjimečně, např. když k nám několikrát přijela záchranná služba Zwiesel Pokračování na straně 13
Odtud vyjíždí vozy Zdravotní záchranné služby. Zleva: záchranář Lukáš Korčík a řidič – záchranář Jiří Weinfurter
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 13
Zákon o rozpočtovém určení daní sebere některým obcím více než polovinu příjmů. Především těm na Šumavě Měl to být velký krok ke spravedlnosti. Zlom s velkým Z v otázce rozdělení veřejných prostředků mezi státem, městy a menšími obcemi. Takzvaný zákon o rozpočtovém určení daní byl jednou z hlavních priorit vlády a po náročném vyjednávání a schvalovacím maratonu byl konečně přijat Poslaneckou sněmovnou loni v červenci. Dvanáct miliard má přitéct do menších a středně velkých obcí. Vloudily se ale chyby. Pro někoho půjde o chyby s velmi bolestivými následky. Své o tom vědí především menší obce v jihozápadním pohraničí země, které leží v bezprostřední blízkosti Národního parku Šumava. Kvůli nastavení některých daňových koeficientů přijde řada z nich o podstatnou část obecního rozpočtu. Někteří starostové hovoří dokonce o bankrotu. „Domlouvali jsme si schůzky ve Sněmovně, Senátu, mluvili jsme s panem Kalouskem, a dokonce jsme psali prezidentovi, ale zatím jsme se žádné výraznější odezvy nedočkali. Spíš na nás byl tlak, abychom to neřešili a zákon mohl být bez řečí schválen,“ říká Václav Vostradovský, starosta Kvildy. Radnice, kterou vede už ve třetím období, je jednou z těch postižených, které celou situaci ještě dokážou vcelku unést. Podle nejnovějších propočtů přijde letos přibližně o milion korun. Pro malou obec se 170 obyvateli jde však o třetinu
Výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby Dokončení ze strany 12
na základě tísňového volání německých občanů při přesahu sítí německých operátorů. Je zřejmé, že se rozsah vaší působnosti bude spíše rozšiřovat. Dá se to předpokládat i u výjezdového stanoviště v Železné Rudě? Prostory tu nejsou nijak velké. Vzhledem k tomu, že současné prostory nejsou vhodné pro nepřetržitý provoz, probíhá mezi zástupci Krajského úřadu Plzeňského kraje, ZZS Plzeňského kraje a Městem Železná Ruda koordinovaná příprava výstavby nového výjezdového stanoviště v místě staré hasičské zbrojnice, které by bylo společné jak pro místní hasiče, tak i pro záchrannou službu. P.Š.
rozpočtu, takže ztráta bude více než citelná. „ Dalším příkladem může být Stožec, ještě před válkou poměrně bohaté městečko s necelými třemi tisícovkami obyvatel, dnes pomalu vymírající vesnička, v které napočítáte sotva dvě stě hlav. Také Stožec přijde o podstatnou část příjmů do obecní kasy. Z necelých šesti milionů bude mít o 3,5 milionu méně. „Nevím, jestli se dá provoz obce vůbec udržet,“ říká sklesle starosta Martin Černý. Vypočítává, že do roku 2015 má naplánované a rozpracované investiční akce za deset milionů. Kromě jiného také staví novou čističku. Stožec má rozlohu podstatně větší – stará se o deset a půl tisíce hektarů, čímž se vysvětluje razantnější propad příjmů z daní. Tady ale člověk skutečně pochopí, že omezení příjmů není na Šumavě zdaleka jediný problém. Stožec se potýká se
stále klesajícím počtem obyvatel. „Staří umírají a mladí odcházejí,“ shrnuje starosta. V minulých letech se tu ještě narodil dostatečný počet dětí, proto ostatně radnice stále provozuje školu a školku, další ročníky už ale nebude pravděpodobně schopná naplnit. Což kromě jiného znamená, že její provoz bude stát namísto dnešních 650 tisíc ročně něco přes milion. „Jestli se nic nestane, budeme muset školu časem zavřít, a po ní také místní obchod, poštu, zkrátka tu zůstane město duchů,“ říká starosta. Pro vesnici, která je od nejbližších měst vzdálena desítky kilometrů, by byl konec poskytování základních služeb naprosto fatální. -red- s využitím informací Tomáš Plhoně a se svolením šéfredaktora týdeníku Euro, Euronews, a.s.
Šumavské volání po divočině Bez účastníků ze Šumavy se 7. 1. 2013 odehrála v Praze konference, na které vystoupil biolog Národního parku Bavorský les Marco Heurich, zakladatel Národního parku Bavorský les Hans Bibelriether a předseda Německého svazu ochrany přírody Hubert Weiger. Ten uvedl, že pravidelná výměna informací, dojednaná mezi bavorským a českým ministrem životního prostředí v rámci úsilí o evropské pásmo chráněné přírody, táhnoucí se od severu na jih kontinentu, jehož těžištěm má být území Národního parku Šumava a Národního parku Bavorský les, se nekoná už rok, protože český ministr životního prostředí Chalupa údajně nemá na schůzku čas. Chalupův návrh zákona o Národním parku Šumava hodlá bezzásahové území na české straně de facto zmenšit, protože zákaz kácet kůrovcem napadené stromy má platit už jen na 22% rozlohy parku, zatímco při předloňském kácení za ředitele Stráského bylo přísně chráněných ještě 26% jeho plochy. Kromě toho už nemá být rozvoj turistiky podřízen ochraně přírody a v návrhu chybí i pravidla, jimiž by se měly řídit v národním parku nové stavby. S výhledem do roku 2057 by se divočina měla na Šumavě sice podle Chalupova plánu rozrůst na 35% národního parku, ovšem Česko se už před 11 lety zavázalo rozšířit ji na polovinu, a to do roku 2030. Místní lidé se podle názoru německých expertů mají místo kácení, které dnes ale stejně už dělají těžařské stroje, přeorientovat na služby v turistickém ruchu nebo na manuální práce v rámci provozu parku. Jak zdůraznil zakladatel Národního parku Bavorský les Hans Biberiether, je třeba mít odvahu zbavit se schematické představy, jak má vypadat les. To, co si pod tím jako Středoevropané obvykle představujeme, není divočina, ale člověkem přetvořená kulturní krajina. Podle něho bude pro městského člověka divoká příroda stále atraktivnější. Návštěvníkům je ovšem třeba vytvořit takové podmínky a příležitosti, aby mohli velkolepou přírodu obdivovat zblízka. To znamená pustit je i hluboko do lesů a věnovat se jim. Nutno dodat, že tohle na bavorské straně Šumavy umějí podstatně líp než na české, kde mají turisté nezřídka pocit, že národní park je spíše pro tetřevy než pro lidi. Naopak čelný představitel Hnutí za ochranu Bavorského lesa Hubert Demmelbauer, který na schůzku v Praze pozván nebyl, se domnívá, že pokud se zásahy proti kůrovci drasticky omezí, nastane v obou národních parcích právní problém. Tzv. území divočiny, jaká jsou k vidění v Kanadě nebo v Austrálii, mají totiž právě podle mezinárodní organizace IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) úplně jiný management než národní parky. „Jde o zcela rozdílné kategorie chráněných území. Národní parky u nás zařazené do kategorie II podle IUCN slouží především k ochraně ekosystémů a k rekreační funkci, nikoli k ochraně nepřístupné divočiny,“ říká Demmelbauer. –rh- podle tiskových zpráv z Česka i Bavorska
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
Topíme dřevem pro úsporu? Trend zdražování elektrické energie a plynu mě přivedl na otázku, zda spotřebitelé na základě nárůstu cen energií využívají jiná řešení vytápění domácností. Několik otázek jsme proto položili majiteli prodejny s palivovým dřevem – Váš dřevník v Kotovicích u Stoda – Milanu Sklenářovi. Kdy a kde jste začali s prodejem palivového dřeva? Sklad v Kotovicích u Stoda jsme začali provozovat od září 2012. Zpočátku naše činnost byla především zaměřena na nákup suroviny a seznamování se s celkovou problematikou tohoto odvětví. Po několika měsíční práci jsme dospěli k závěru, že trh s palivovým dřevem je v ČR značně rozšířený a prodej dřevní hmoty zaměřen hlavně na vývoz na západní trh a nemalé množství směřuje do výtopen a papíren. Naznačujete, že sehnat surovinu na topení je obtížné? V žádném případě není nákup dřevní vlákniny, jak se nazývá dřevo k zpracování na palivo, jednoduchou záležitostí. Naše pozice byla o to složitější, protože jsme v tomto oboru byli naprostými nováčky. Nakupujeme tedy v ČR měkké palivové dřevo, které ovšem není pro účel efektivního vytápění moc vhodné. Tvrdé dřevo, tedy dřevo z listnatých stromů dovážíme z Polska, Ukrajiny a Slovenska. Za energetickou bombu v našem sortimentu k účelu topení v krbových vložkách považujeme buk, který je přírodně sušen 20 měsíců a dosahuje vlhkosti do 13 %. Toto dřevo je také výhradně určeno k vytápění pecí na výrobu pizzy a pečiva. Zmiňujete skutečnost, že pálení měkkého dřeva není zcela efektivní. Jak si potom vysvětlím štosy kulatiny za ploty rodinných domků? Plzeňský kraj je historicky zaměřen více na produkci jehličnatého dřeva. Zřejmě i dostupnost této suroviny je značně rozšířena. V jarních měsících můžete zažít ofenzivu „dřevorubců“ do místních lesů. V posledních letech si však obce a jiní vlastníci lesů uvědomují, jaké bohatství vlastní a nájezdům samovýrobců palivového dřeva se snaží zamezit. Jaké palivové dřevo byste doporučil použít k vytápění? Na tuto otázku je jednoznačná odpověď. Je to dřevo z listnatých stromů. Největší výhřevnosti spotřebitel docílí ze stromů buku, dubu, akátu a břízy. Posledně jmenované dřevo je u zákazníka známo, hodně se používalo v minulých letech jako topení do krbů obzvlášť proto, že tzv. nestřílelo a tím bylo vhodné do dnes již zastaralých a méně efektivních otevřených krbů. Dřevo z těchto listnatých stromů je třeba mít uskladněno minimálně rok, lépe dva roky. Dřevo z jehličnatých stromů k účelu vytápění je méně vhodné. Má malou výhřevnost, zanáší komín, špatně se udržuje oheň při celodenním provozu. Jak přistupují zákazníci k výběru palivového dřeva? Je až s podivem, jak je zákazník zcela málo informován o této problematice. Zákazník málo rozlišuje vlastnosti dřevin používaných k topení. Opomíjí předzásobení palivovým dřevem na následné období. Neuvědomuje si, že vlhké dřevo při hoření spotřebuje až 30 % energie na vlastní vysušení. Nerozlišuje energetickou potřebu při vytápění vlastního objektu. Přes den a v teplejším období je možno pálit levnější dřeviny a v podvečer a v chladném čase je třeba využít k získání tepelné energie kvalitnějších dřevin. Hlavním účelem tohoto druhu vytápění je přeci úspora finančních prostředků při vytápění. Proto si každý spotřebitel musí zvážit všechny ekonomické aspekty této činnosti. V některých případech na vás zákazníci působí, jako že topení dřevem je jejich hobby. Potřebují jakékoli dřevo, na vlhkost nehledí, ale hlavně, že mohou doma přikládat. Registrujete ve vaší provozovně v Kotovicích u Stoda zvýšený zájem o palivové dřevo i v této době? Jak jsem již zmínil, dobrý hospodář se stane našim zákazníkem až v jarních měsících. Přesto v této době není o zákazníky nouze.Pro plzeňskou oblast máme v ceně produktu dopravu zdarma a na skladě je dosud dostatek suchého palivového dřeva. Uspokojíme i zákazníky s požadavkem na nákup dřevních briket, a to jak z měkkého dřeva, tak z tvrdých dřevin. I v této roční době můžeme poskytnout palivové dřevo na uskladnění za výhodnější cenu. www.vasdrevnik.cz, sklad Kotovice u Stoda -red-
STRANA 14
Občané, odmítající rozšiřování prvních zón v NP Šumava, byli vyslyšeni v Poslanecké sněmovně Pod petici „NE-35 procent prvních zón v NP Šumava“ se podepsalo 11 000 občanů. Ti odmítají zvyšování rozlohy prvních zón v návrhu zákona o NP Šumava, který předkládá Ministerstvo životního prostředí. Vyzývají zákonodárce, aby odhlasovali zákon, který trvale určuje 1. zóny v rozsahu do 20% území a zamezuje tak dalšímu usychání lesů. V rámci schůze Parlamentu ČR 22. 1. 2013 se šumavská petice projednávala za účasti veřejnosti. Většina přítomných ze šedesátičlenného publika se dostavila na podporu požadavku petice a jejich předkladatelů Petra Martana, poradce v lesnictví Naděždy Kavalírové, předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR a Josefa Kalbáče, poradce prezidenta republiky. Mezi další účastníky patřili šumavští starostové, například Jiří Jukl z Hartmanic, Václav Vostradovský z Kvildy a Antonín Schubert z Modravy, který je předsedou Svazu obcí NP Šumava. Petr Martan přednesl na obhajobu petice vyčerpávající argumentace. Jemu oponoval náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař, ale i Jaromír Bláha, který zastupoval petici Hnutí Duha, požadující zvyšování prvních zón v rozsahu přes 50% území parku. Petenti si přivezli i mezinárodní podporu od Mikroregionu Šumava – Bavorský les, který vydal písemné prohlášení – nesouhlas s dalším zvětšováním rozlohy prvních zón v NP Šumava. Jde o uskupení starostů obcí obou států. Za české starosty jsou v uskupení starosta Železné Rudy Michal Šnebergr, starosta Hartmanic Jiří Jukl, starosta Klatov Rudolf Salvetr a další. V neformálních rozhovorech účastníků zněla jména dvou prezidentských kandidátů. Právě názor na velikost prvních zón, a tedy rozsah suchých lesů, rozděluje prezidentské kandidáty. Miloš Zeman, který petici osobně podepsal, se dlouhodobě vyslovuje pro nezvyšování 1. zón nad současných 13%. Karel Schwarzenberg odmítá návrh zákona s 35% a požaduje dokonce 75% prvních zón. Jistě mu proto 11 000 petentů a zastánců zdravého rozumu, nedalo hlas v druhém kole volby prezidenta ČR. Petr Martan,
[email protected]
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 15
Naši podnikatelé a služby AKVA TYNA-ZOO - Jaroslav Souček Rybičky i na spořiči notebooku Pětačtyřicetiletého Jaroslava Součka odjakživa přitahují ryby. Tajuplný svět sladkovodních a mořských tvorů vedle rodiny jednoznačně platí za jeho velkou lásku. Původně vyučený kuchař – číšník jeden čas provozoval diskotéku, dlouho pracoval v klatovské Besedě, působil také v lidovějším hostinci v Nýrsku. Geograficky se tak neustále přibližoval k Železné Rudě, až dorazil přímo sem a už tady zůstal. Rok prožil na Terasách, kde poznal svoji partnerku Evu Fürstovou ml. (její rodina vlastní hotel Kolibřík na Špičáku). Pracovně se realizoval i na Benzině a pochopitelně na zmíněném Kolibříku. Návštěvníci a hosté zde doposud obdivují dvě velká akvária s rybičkami, která sem z vlastní iniciativy nainstaloval. Atrakcí u hotelu Kolibřík byl až donedávna medvídek mýval. V zajetí se dožil neuvěřitelných dvanácti let. Jeho zbouraný příbytek brzy nahradí nový. V každém případě se plánuje pořízení dalšího, neméně zajímavého tvora. Jaroslav Souček a jeho příbuzní povětšinou působí v oblasti gastronomie. I pan Souček vždy rád pobýval mezi lidmi. Jak sám říká, doba se postupně velice změnila. Proto se nakonec rozhodl zásadně změnit svůj život. Před třemi lety dal pohostinství vale a v patře železnorudského Coop Tipu ve středu města si zařídil prodejnu se zbožím, v našich krajích dříve známém jako Zverimex. Upřednostnil zvířata před lidmi a je tomu rád. Mrzí ho jen, že tak neučinil už mnohem dříve. Rybičky se prohánějí i na spořiči jeho notebooku.
O historii názvu, rodině a řeholi pracovní doby Hnacím motorem podnikatelského snažení se tedy staly rybky. Ostatní se k tomu přidalo. Na počátku bylo třeba vymyslet vhodný název obchodu. Něco krátkého, snadno zapamatovatelného. Jaroslav Souček vsadil na kombinaci slova voda a zdrobněliny jména nejstarší dcery Kristýny. Zrodila se AKVA TYNA. „Týně se nápad líbil, smála se a nebyla proti,“ prozrazuje. Týna teď studuje na střední zdravotnické škole, do rodiny přibyla dvojčata, dnes dvouletí kluci Jakub a Michal. Jarda Souček nicméně přiznává, že rodinný život jeho podnikáním velmi trpí. Od pondělí do pátku totiž pracuje od 10 do 18 hodin, o sobotách a nedělích
Jaroslav Souček s neprodejným mazlíkem - varanem Bohouškem od 10 do 17 hodin. Tepla rodinného krbu a otcovské role si tak užívá až večer. „Je to koníček, ale zároveň i řehole. Nemůžu si jako jiní podnikatelé dovolit třeba na týden, dva, na měsíc zavřít a odjet, všechno by to tu pochcípalo. I kdybych si nechal jeden zavírací den, stejně se sem musím zajít podívat, nakrmit zvířata a zkontrolovat, zda všechno funguje,“ říká.
Sortiment a ceny Nabídku má širokou a pestrou. Jedná s firmami v Mnichově, Praze, dodavatele a obchodní partnery má po celé republice. Od svých zákazníků ochotně vykupuje mláďata pořízených zvířat. Pokochat se v AKVA TYNĚ-ZOO můžete četnými zástupci mořské a sladkovodní akvaristiky, teraristiky a drobného zvířectva. Ceny živých zvířat, krmiv a potřeb pro chovatele psů, koček, hlodavců nebo vodních tvorů jsou přiměřené. Neznamená to však, že byste tu nenašli exempláře pro fajnšmekry v hodnotě několika tisíc korun. Pan Souček stále vidí rezervy a možnosti do budoucna. Vše zařizuje a buduje postupně i podle finančních prostředků. „Tím, že mám rybičky, mám zároveň od každého něco,“ sděluje. Pokud něco schází, je ochoten věc objednat, i když ze zkušenosti ví, že tři čtvrtiny zákazníků se málokdy pro požadované zboží vrátí. Většinou se mezitím poohlédnou jinde. Podle něj chybí na Železnorudsku kupní síla. Turistický ruch spíše skomírá, což má prý za následek pomalejší vývoj podnikání. Zájem klientely je nevyzpytatelný. Hodně záleží na roční době. Přes zimu třeba logicky nejdou na odbyt jezírkové ryby.
Klientela Ta je zejména česká a německá, počtem a věkovým složením početnější než fauna a flora v prostorné prodejně. O prázdninách hodně chodí děti a rodiny s dětmi, začíná jezdit klientela z Plzně. Cestu si k němu díky pobytům na Šumavě nachází v podstatě celé Česko. Přijeli třeba lidé z nedalekých Kašperských Hor, kteří se o AKVA TYNĚ dozvěděli paradoxně od Pražanů. Pan Souček ve svém zvířecím království rád uvítá i návštěvy, které si jdou jen popovídat a potěšit se pohledem na roztodivné domácí mazlíčky. „Tady v Rudě jsou dvě podstatné věci – kostel a váš krám,“ dává k dobru hlášky svých zákazníků. Je zvyklý i na exkurze žáků druhého stupně místní ZŠ, na autobusy plné dětí na školních výletech a školách v přírodě. Všechny zájemce svou napůl zoologickou zahradou a napůl obchodem rád provede a na požádání udělá přednášku.
Největší taháky a luxusní kousky v ceně vozu Zvířata jsou vesměs čipovaná, mají europas. K luxusním exemplářům v současné době patří párek rejnoků sladkovodních za 12 tisíc Kč kus. Rychle se stal příslovečným tahákem pozornosti příchozích dětí. Pozornost poutá také samička kajmana brýlového přezdívaná Neffertiti za 8 tisíc Kč, která doroste do délky 2,5 m. K dražším kouskům se řadí i terčovci. Tyto sladkovodní ryby vyžadují teplou vodu. „Rolls-Royce“ mezi vodními živočichy rovná se sladkovodní arowana dvojvousá. Stříbrná o velikosti cca 10 cm je cenově přijatelná, za barevnou o velikosti 30 až 40 cm zaplatíte 280 až 400 tisíc korun, tedy jako za auto. Plave si tu i ryba s jedovatou krví. Pozorovat můžete tarbíky, baziliška zeleného (pořizovací cena 2 940 Kč) nebo leguána. Nemá zuby, ale disponuje natolik silným stiskem, že dokáže člověku vykousnout maso z lýtka nebo jediným švihnutím ocasu zlomit kost v těle. Potrpíte-li si spíše na běžnější tvory, najdete zde také hady, morčata, myšky, křečky, andulky, papoušky, psy a kočky. Akvária plná rybek nabízejí pastvu pro oči a do duše vnášejí klid.
Přátelé a pomocníci Život v AKVATYNĚ-ZOO každopádně vyžaduje opravdový vztah k živým tvorům a řadu odborných znalostí. A ty pan Souček naštěstí má. Asi proto se zatím nikdy nestalo, že by ho některý z exotických tvorů napadl, kousl nebo jinak vážně Pokračování na straně 16
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
Šumavský
STRANA 16
dvůr
P R O D E J H O R S K ÝC H BY T Ů
v blízkosti sjezdovky v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. vyjímečná architektura, přírodní materiály
AKVA TYNA-ZOO - Jaroslav Souček Dokončení ze strany 15
zranil. „Maximálně mě poškrábou, ale to je normální. Určité druhy zvířat budí respekt i u mě,“ přiznává. Za svého top mazlíčka považuje varana Bohouše, kterého vypiplal z nemocného mláděte. Není divu, že varan vyfasoval štítek neprodejný. Jinak Jaroslavovi během pracovní doby často dělá společnost kamarád a železnorudský občan Miroslav Horyna. I on má pro zvířata slabost a nadto pro bonsaje. Přes týden chodí do AKVA TYNY vypomáhat dvě dospělé slečny, o víkendech pak žákyně deváté třídy ZŠ Lenka Nedvědová. Pomáhá krmit a čistit zvířecí příbytky. „Jednomu člověku trvá ranní krmení všech zvířat asi hodinu a půl,“ upřesňuje. Krmení je věda, která vyžaduje znalosti a grif. Nepřesnost se na zvířeti projeví takřka ihned. V případě potřeby se Lenka stará o nemocné exempláře a pravidelně kontroluje jejich zdravotní stav. Chce se totiž stát veterinářkou. Pro pana Součka je vskutku neocenitelnou pomocnicí. Dokáže ho zastoupit i při jednání se zákazníky. Domluví se anglicky a německy, cizí jí nejsou ani latinské názvy jednotlivých druhů. V AKVA TYNĚ s oblibou pečuje o hlodavce.
nízké provozní náklady, nízkoenergetická stavba
relax na horách ve vlastním wellness
výborná investice do Vaší budoucnosti
Zveme Vás na prohlídku vzorového bytu v termínech: 14.2. - 17.2. 2013 22.2. - 24.2.2013 Abychom se Vám mohli individuálně věnovat, objednejte se, prosím, předem na tel.: 227 085 080 nebo na
[email protected]
p ta e . 2
www.sumavskydvur.cz
a
Design Development Telefon: 227 085 080, 775 262 648
Žralok a další podnikatelské vize V budoucnu se Jaroslav Souček nebrání inovaci, budování a předělávání interiéru. Ze skladových prostor by rád vytvořil veterinární koutek a psí salón. Pořídí prý žraloka bambusového, který dorůstá tolerovatelné velikosti 1,20 m. Krmit ho bude jako rejnoka mořskými plody, mušlemi a hovězím srdíčkem. Modernizace se dočkají také stávající webové stránky. Jejich nová verze počítá s internetovým obchodem, vkládáním vlastních fotografií a webkamerou s možností sledovat zvířata „v přímém přenosu“. Lucie Charlotte Kopecká
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 17
Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety
Do vyšších poloh Železnorudska Jsou běžkaři, kteří si přijedou na chvíli zaběhat na okruhu nad nádražím Špičák. Tento okruh je přímo napojen na sjezdovky Ski areálu Špičák, takže odpoledne mohou vyměnit běžky za sjezdovky. Nebo naopak. Jsou ale také běžkaři, kteří hledají vyšší polohy. A právě pro ty je určen dnešní tip. Východiště běžkařského výletu je přímo v centru Železné Rudy, odkud vyjedeme kolem hřbitova směrem na Debrník. Na tomto památném místě vroubeném alejí státem chráněných staletých stromů vstupujeme do Národního parku Šumava. Nalevo máme kopec Debrník, po kterém byla pojmenována bývalá osada a bývalý barokní zámek s kaplí (postavený 1779). Později za socialismu nesla název Debrník rozlehlá vojenská rota, vybudovaná v blízkosti drátěných zátarasů k ostraze státní hranice. „Osada tato je kolkolem lesy obklíčena,“ píše se o Debrníku ve starém Řivnáčově průvodci Šumavou. „Osada čítá 20 domů, 18 Čechů a 200 Němců. Za dávna vedla tu zemská stezka z Pasova na sever, při které vystavěli čeští pomezní strážci hlásku na debří čili na skále na temeni hory, jejíž stopy se ovšem nedochovaly.“ Skutečně, cestou směr Polom v táhlém stoupání kopírujeme státní hranici. K hranici dokonce vede neprotažená a neznačená lesní cesta na křižovatce cest ve směru Gerlova Huť. Tam ale držíme směr pořád vzhůru. Jedeme v podstatě lesem, kde se můžeme přesvědčit o tom, jak smrkový les prosychá až do poloh kolem 1000 m. Není to tedy tak, že by umíral jen tzv. horský smrkový les nad 1200 m. Po šesti kilometrech projedeme mýtinou, tam dřív stávala vojenská rota Polom, v devadesátých letech zbouraná z důvodu ochrany přírody. To už jsme blízko vrcholové partie - sedla Polom. Cesta se tu začíná mírně svažovat, což nás po dlouhém vysilujícím stoupání potěší. Nalevo vidíme 1295 m vysokou horu Polom (Fallbaum), historicky sužovanou cyklickými kalamitami. Nalevo stojí 1337 m vysoká hora Plesná (Lackenberg), tyčící se přímo nad jezerem Laka. Na jejím vrcholu vede státní hranice. Z české strany je tam zakázán vstup, z bavorské se tam smí až na hranici. Plesná je zároveň pěknou ukázkou nesystematického managementu – na části hory se zasahovalo proti kůrovci, na části ne. Dnes je pásmo lesů směrem k jezeru kompletně suché kromě podmáčených smrčin. „V případě nepříznivých podmínek je orientace v polomském sedle náročná,“ varuje Štěpán Pospíchal z Horské služby Šumava.
Nyní máme tři možnosti: sjet dolů k Popelním domkům (na silnici Železná Ruda – Hartmanice) nebo jet mírnou oklikou k bývalé osadě Stará Hůrka, kde stojí historická Abeleho kaple. Dnes je stavba díky německým investicím opravená a už jí nehrozí zničení. Dolů sjedeme poměrně prudce na Novou Hůrku. Dříve to byla kasárna, stálo tu dokonce i vojenské kino, vojenská vodárna a vojenská jatka. Historicky to byla obec. „Hůrka jest stará osada, jejíž okolí roku 1732, tehdy úplně pusté, odprodala držitelka panství Prášilského kněžna Eleonora z Mannsfeldu skláři Janu Jiřímu Hafenbrädlovi, který zde sklárnu založil a roku 1789 pěkný kostelík sv. Vincence postavil. Roku 1801 se stal majitelem panství Jiří Krištof Abele, který tu vystavěl zrcadlovou huť a při kostele věž a kapli sv. Kříže s hrobkou rodinnou“ (to je právě ta stavba, která se dochovala). Dnes je Nová Hůrka už zčásti obnovena, některé domy jsou pěkně zrekonstruované, najdeme tu i penziony, nedaleko je restaurace. Nová Hůrka leží uprostřed krásné horské louky a v blízkosti Novohůreckých slatí. Protíná ji silnice Železná Ruda – Hartmanice. Je tu vždycky o něco chladněji než ve srovnatelných polohách
Železné Rudy, někdy až o deset stupňů. Pokud nechceme běžet zase zpátky udržovanou běžeckou trasou při silnici na Gerlovu Huť a zpátky do Železné Rudy, musí pro nás na parkoviště Nová Hůrka někdo přijet autem. Na výlet Železná Ruda – pod Polomem – Nová Hůrka budeme potřebovat čtyři hodiny, pokud nejsme zrovna přeborníci a chceme se pokochat krajinou. Pokud poběžíme navíc z Nové Hůrky na Gerlovu Huť a po zelené zpátky do Železné Rudy, půjde o bezmála celodenní výlet. www.bilastopa.cz (aktuální info) Radovan Holub
Šumavský Valentýn
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 18
Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety
Kolem Železné Rudy Železná Ruda má na Šumavě jedno velké specifikum: je centrem nejen běžkařského, ale i sjezdového lyžování. Na úbočí špičáckých Šancí (dnes sjezdovka číslo 4) byl ve třicátých letech zřízen tzv. lyžařský skok s poměrně velkým můstkem. Ještě v padesátých letech minulého století tu bylo vidět tu a tam skokany. Pak můstek spadl. Od šedesátých let bylo v této oblasti, dřív přerušené hraničním pásmem, postupně obnoveno sjezdové lyžování, zpočátku jen na jedné sjezdovce. Vydejme se dnes na druhou stranu železnorudské kotliny - na běžkách. Mezi Železnou Rudou a Špičákem (nad parkovištěm „Kaskády“) vede dnes už historická lanovka na Hofmanky a Pancíř. Svezeme se na mezistanici Hofmanky. Odtud se dáme nad hotelem Horizont po žluté značce směrem na Gerlovu Huť a po průjezdu krásnou loukou s prameništěm řeky Řezná dojedeme zhruba po třech kilometrech na křižovatku s hlavní silnicí Železná Ruda – Plzeň. Alternativní je delší trasa přes bývalou obec Nový Brunst. Na Gerlově Huti přejdeme přes křižovatku a tím vstoupíme do Národního parku Šumava. Nad parkovištěm Gerlova Huť se dáme levou trasou po tzv. železnorudské dálnici. Je to krásná horizontála, kterou si oblíbili právě běžkaři. Na rozcestí Pod Sklářským vrchem udržujeme rovný směr a zhruba po pěti km uvidíme vpravo pod sebou Železnou Rudu a lyžařský areál Samoty. Je možno sjet dolů už tady, i když cesta není značena. Na Samotách u nástupní stanice vleku je stylová restaurace. Můžeme ale jet ještě kousek dál až na tzv. Polomskou cestu. Po ní se dáme dolů (pozor prudký sjezd), dorazíme k bývalému zámečku Debrník a odtud po značené cestě kolem hřbitova do centra Železné Rudy. Tuto trasu doporučuje člen Horské služby Šumava Štěpán Pospíchal. „Je krásná,“ říká. Pro zvlášť dobrodružné lyžaře je tu ještě jedna možnost: sjet cca 200 m dolů po červené kolem bývalé pohraniční roty Debrník a na první křižovatce odbočit doleva na neznačenou a neupravenou cestu směrem ke státní hranici. Po zhruba dvou kilometrech uvidíme vpravo dole unikátní nádraží Železná Ruda – Alžbětín (je rozděleno vejpůl státní hranicí), sundáme lyže a nejlépe přes bavorskou stranu sejdeme na cestu, ta nás dovede podél kolejí na nejbližší přechod přes koleje. Pozor: cca 100 m přes hranici musíme jít jen po „čuchu“, bez cesty. A v Bavorské Rudě se meze nekladou: buď zajdeme do centra Bavorské Rudy nebo sedneme na vlak a necháme se odvézt do Česka. Průměrný běžkař si na tuhle cestu musí vyhradit půlden. Běžkařské trasy snad budou strojově upravené. Radovan Holub
Na běžkách –Železnorudská klasika Proslulá a osvědčená je „rodinná trasa“, která spojuje zážitek z dnes už historické jednosedačkové lanovky s příjemným během bez velkých převýšení. Na Špičáku nad parkovištěm Kaskády nasedneme na lanovku na Pancíř a vystoupíme na mezistanici Hofmanky ve výšce 1085 m. Projekt této dvouúsekové sedačkové lanovky vznikl v roce 1963. Práce na stavbě lanovky začaly o rok později a lanová dráha byla dokončena v roce 1967 tehdejším národním podnikem Transporta Chrudim. Zkušební provoz byl zahájen na konci roku 1970, pravidelný v roce následujícím. Náklady na stavbu dosáhly 16 milionů korun. Lanovka na Pancíř se stala první lanovou dráhou vystavěnou na české straně Šumavy. Po vážné nehodě v roce 1974, kdy při prudkém zastavení lanovky spadlo lano a došlo ke smrtelnému úrazu, proběhla v následujících pěti letech rekonstrukce celé dráhy, náklady činily 2 miliony korun. V současné době město Železná Ruda usiluje o modernizaci
lanovky tak, aby v prvním úseku premávala moderní kabinová lanovka a ve druhé sedačková. Dorazivše na Hofmanky, dáme se vpravo kolem penzionu Azalka a hotelu Horizont. Penzion vznikl původně jako doplňkové bistro k lanovce, dnes je zrekonstruován a funguje jako soukromý penzion s restaurací. V době, kdy na Hofmankách ještě žádné hotely nebyly, chátraly v těchto místech ruiny staré usedlosti. V útrobách ruin jsme jako kluci nacházeli staré nádobí. V šedesátých letech byly zbytky usedlosti zasypány při stavbě nové cesty. Od hotelu Horizont zamíříme po zelené značce směrem na Gerlovu Huť a po přibližně jednom kilometru odbočíme ze zelené značky na žlutou. Je to v oblasti prameniště řeky Řezná. Okolí tvoří krásná louka pod Pancířem s pěkným výhledem do železnorudské kotliny. Vůbec celá trasa už od Hofmanek nabízí pěkné Pokračování na straně 19
Falkenstein neboli kámen sokolů – hezký turistický cíl nedaleko Železné Rudy Velký Falkenstein (1315 m) jako bychom neviděli. Je to nejvyšší hora na dohled každého návštěvníka Železné Rudy, ale turisté spíš mluví o Špičáku, Pancíři, Ostrém nebo Velkém Javoru. Falkenstein jaksi není v módě. Je pravda, že vystoupat nahoru pěšky po úzké stezce je obtížné. Nejprudší cesta z obce Zwieslerwaldhaus vede přes prales Mittelsteighütte a kolem vodopádů Steinbach. Prales se rozkládá směrem k hranici s ČR u Železné Rudy a je dost temný. Ale tam ještě není stoupání tak kruté. Cesta nahoru kolem vodopádů se od české hranice odklání a míří prudkým stoupáním rovnou k vrcholu. Chata na Velkém Falkensteinu se pro turistický provoz otevírá až na Velikonoce. Není to ale jen vrchol Falkensteinu, co láká zimní turisty. Kolem Falkensteinu se totiž vinou význačné běžkařské trasy, pravidelně strojově upravované. Na vrchol sice nevede žádná loipa, ale trasy směrem od naší hranice (přechod Železná Ruda – Debrník – Ferdinandsthal) do obce Zwieslerwaldhaus a pak nahoru kolem temena Falkensteinu patří mezi ty opravdu pěkné. Bohužel kromě vrcholu není na těchto trasách moc výhled. Když ale dorazíme do místa zvaného Rukowitzschachten, tak se nám strádání v temnu lesů vynahradí. Z této krásné horské louky je vidět opravdu všude. Na sever směrem k odlesněné hoře Polom (1295m). Na západ je vidět majestátný Velký Javor, dál za ním masiv Hoher Bogenu. Na jih je vidět Zwiesel a Bodenmais. Na běžkách lze doběhnout až do bavorské obce Kreuzstraßl a Schleicher, doporučuji ale zvolit vzhledem ke konci února spíš vyšší polohy. Známá běžkařská trasa ze Zwieslerwaldhausu pod jižní svahy Falkensteinu se jmenuje Schillerova cesta a je opravdu poetická. Smrkové lesy se střídají s bukovými, cestou překřížíme celou řadu potoků a bystřin, které stékají dolů do řeky Řezná. Takže vzhůru na Falkenstein a dobrou stopu. -rh-
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 19
Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety • Tipy na výlety
Běžkařské středisko Bretterschachten Letošní zima není díky menší sněhové nadílce vyznavačům bílé stopy moc nakloněna. Je zřejmé, že čím výše položené tratě jsou, tím větší je jistota kvalitního sněhu a čisté, strojově upravené stopy. Proto nám závodnice Šárka Štádlerová představuje běžecké lyžařské středisko Bretterschachten, vzdálené přibližně 20km od Železné Rudy směrem na Velký Javor a Bodenmais, ležící v nadmořské výšce 1120m n.m. Středisko nabízí lyžařům sedm základních tras o délkách 2, 4, 6, 8, 12, 15 a 18 km. Pokud je dostatek sněhu, lze využít i 28 km dlouhou magistrálu do obce Eck. Trasy o délce do 15 km se upravují minimálně jedenkrát denně, ty delší opět v závislosti na množství sněhu. Charakteristika tras je různorodá. Dvoukilometrová trať se díky malému převýšení řadí k lehkým turistickým, čtyř a šestikilometrová vzhledem k většímu převýšení a obtížnějším sjezdům ke středně těžkým trasám. Osmikilometrová trasa je zaměřena zejména na bruslení a díky těžkým výstupům se řadí k extrémně náročným. Delší tratě jsou svým profilem různorodé a vzájemně se na několika místech odklání nebo naopak napojují. Osmnáctikilometrová trať je zajímavá tím, že vás přibližně v půli provede nedaleko vrcholu Malého Javoru nejvyšším bodem zdejších tras. Pak ovšem následuje rychlý a náročný sjezd, vhodný jen pro zkušenější lyžaře. Trasa do obce Eck je shodná do 8.km s 18km okruhem, pak pokračuje dlouhým táhlým klesáním až do Ecku. Nástup na tratě a samotné parkoviště areálu Bretterschachten je zpoplatněno. Cena parkovného je 6 €, za vstup do stop zaplatí děti do 15 let 1,50 €, dospělí 2,30 €, děti do 6 let lyžují zdarma. Proč tedy volí Šárka Štádlerová pro své tréninky právě toto středisko? Tratě jsou profilově nejbližší tratím dálkových běhů, na které se v současné době Šárka specializuje. Delší trasy poskytují i dostatek prostoru pro klidnou a nikým nerušenou souvislou jízdu, která je potřebná pro tempový trénink. Výhodou je již zmiňovaná nadmořská výška, která zaručuje dostatek sněhu bez rizika poškození závodních lyží. Více informací na http://www.aktivzentrum-bodenmais.de Pavlína Šebestová
Až před bránu areálu Bretterschachten vás doveze autobus pendlující mezi Bodenmaisem a Bavorskou Rudou. Parkoviště je přes silnici
Na běžkách –Železnorudská klasika Dokončení ze strany 18
výhledy na českou i německou část Šumavy. Odolnější běžkaři mohou zvolit delší trasu po zelené značce, která vede pod nejprudším svahem Pancíře. Tudy dřív vedla turistická stezka přímo k rozhledně. Delší trasa pokračuje přes bývalou osadu Nový Brunst, kde dnes ještě stojí hospodářské budovy. Louka na Novém Brunstu se slatěmi patří k nejkrásnějším na Šumavě. V obou případech, ať už pojedeme po zelené nebo kratší cestou po žluté značce, vyjedeme na místě zvaném Gerlova Huť a jsme v půli cesty. V 18.století stála v těchto památných místech skelná huť majitele Gerla a později tu byl lom na písek. Naše trasa překříží státní silnici Železná Ruda – Klatovy. Tím se dostaneme do Národního parku Šumava. Od parkoviště Gerlova Huť, kde je i stylový stánek s občerstvením, vyjedeme po tzv. šumavské magistrále do Železné Rudy. Nemusíme ji projet až na konec – ve chvíli, kdy po cca pěti km uvidíme pod sebou Železnou Rudu a louku zvanou Samoty s vlekem a sjezdovkou, zamíříme tam. Je to nejkratší cesta do města a zároveň jediný prudší sjezd na trase. Z Gerlovy Hutě můžeme použít i kratší cestu po zelené, která odbočuje doprava a vede k hotelu Grádl. Tam už jsme na dostřel od Železné Rudy. V Grádlu je k dostání místní železnorudské pivo. Nejde jen o to pivo. Každý podobný výlet na Šumavě vede po stopách historie, územím dávných osad, kde pracovali dřevorubci a zemědělci a vyprávěli si temné příběhy o lesích, jezerech, skřítcích a strašidlech ze Šumavy. „Je to při hezkém počasí pěkná a nenáročná trasa, která obkrouží Železnou Rudu ze tří stran,” říká Štěpán Pospíchal z Horské služby Šumava. „Na trase jsou mimořádné výhledy a výhoda je i v tom, že ji můžeme na několika místech přerušit a zkrátit.” Radovan Holub
Dopis čtenářky
Pojedete-li autobusem nebo autem od areálu Bretterschachten dále, přijedete po ca 3 km na parkoviště (vlevo), odkud se můžete vydat po červené značce A 10 na vrchol hory Silberberg, odkud je úžasný výhled na Bodenmais. Cesta na vrchol trvá ca 30 min
Dobrý den, chtěla bych vám velice poděkovat za mě a mou maminku za krásné chvíle při čtení vašeho zpravodaje a také vás poprosit o informaci, zda by bylo možné váš Železnorudský zpravodaj odebírat pravidelně při předplacení třeba na rok. Vím, že je možná elektronická verze, ale pro mou maminku to není ono, myslím tím ten požitek ze čtení. Moje maminka Jana Wiesnerová (Ulčová) roz. Schwarzová žila v Železné Rudě do svých 35 let a já sama do12 let, proto obě vždy netrpělivě čekáme na další číslo, které nám ochotně zasílá má bývalá spolužačka Miluška Voldřichová. Váš zpravodaj budeme nadále pravidelně dostávat a netrpělivě očekávat.O to vice vám i vašemu týmu přeji další spokojené čtenáře jako jsme my. S přáním hezkého dne Petra Maršíčková, Kladno
ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ
STRANA 20
Mladí sjezdaři soutěžili mezinárodně Říčky v Orlických horách jsou pojmem v sjezdovém lyžování žáků. Již řadu let se zde pořádá velmi kvalitně obsazený mezinárodní závod Skiinterkriterium. Skvěle si na něm letos vedl mladší žák Jan Ouvín z Bižuterie Jablonec, který zvítězil v obou závodech – slalomu i obřím slalomu. Tohoto talentovaného chlapce jsme měli možnost vidět v prosincových RKZ na Špičáku, kde vyhrál všechny tři závody. Plzeňákům udělala radost Josefina Volopichová z Foinie Plzeň třetím místem v OSL mladších žaček. Z šumavských lyžařských oddílů se tentokrát dostali dík úspěchům v předcházejících třech RKZ do nominace na Skiinterkriterium dva závodníci SK Špičák – Daniela Šormová – skončila 16. v OSL a Marek Müler, kterému se nepodařilo dojet ani jeden ze závodů. Nominace do žákovské reprezentace o vlásek unikla mladšímu žákovi Milanu Koryťákovi z SA Špičák, který v RKZ v Říčkách skončil v OSL na pěkném osmé místě. Do reprezentace má našlápnuto i Vítězslav Varga z SK Špičák, kterého však letos zatím provázela nehorázná smůla. Popřejme těmto i dalším šumavským sjezdařům i jejich trenérům hodně dalších úspěchů ve zbytku sezóny. Jaroslav Frič
Zleva: Koryťák Milan 1999 SA Špičák, Najman Filip 1999 TJ TATRAN Železná Ruda, Svítil Robert 2000 TJ TATRAN Železná Ruda, Macalík Daniel 2000 TJ TATRAN Železná Ruda Foto Jiří Najman
Další ročník Šumavského pohárku zahájen Ve dnech 12. a 13. 1. 2013 se odjely dva závody obřího slalomu zařazené do seriálu pro nejmladší závodníky-sjezdaře tradičně nazývaného Šumavský pohárek. Pořadatelem obou závodů byla TJ SA Špičák ve spolupráci s Arnikou Plzeň. Na výborně připravené sjezdovce č. 1. Sportovního areálu Špi-
Superpřípravka hoši: zleva Šefčík Štěpán SA Špičák, Voves Jaromír Sk Arnika Plzeň, Janda David, Maxa David, oba SA Špičák, Mueler Loko Plzeň, Špičák Jakub SA Špičák Foto Petr Šefčík
čák, při dobré organizaci byly závody pro všechny účastníky, jejich rodiče,trenéry i diváky pěkným sportovním zážitkem. Závodů se zúčastnilo celkem 102 závodníků, z nichž většina startovala v obou dnech. -red-
Superpřípravka dívky: zleva Brůhová Valentina SA Špičák, Hrbáčková Adéla SK Arnika Plzeň, Lebová Kristína SA Špičák Foto Tomáš Leba
Železnorudský zpravodaj. Vydává město Železná Ruda, Klostermannovo nám. 295, 340 04 Železná Ruda. Registrováno Min. kultury pod číslem MK ČRE 11849. Elektronická verze: www.sumavanet/zeleznaruda/zpravodaj. Redakční rada: Radovan Holub (šéfredaktor), Lucie Charlotte Kopecká, Pavlína Šebestová; fotografie a obrazová redakce: Václav Chabr; záchranný systém: Michal Janďura, Filip Brož; příjem inzerce: Milan Kříž (místostarosta); e-mail redakce:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected]. Náklad: 1 000 výtisků. Uzávěrka: 5. každého měsíce. Redakce si vyhrazuje právo na krácení příspěvků.