PhDr. Petra Anýţová, Ph.D

SOCIOLOGIE B2

PhDr. Petra Anýţová, Ph.D. [email protected]

Výuka • Seznámení se s přípravou a vyuţitím sociologického výzkumu v podnikové a společenské praxi • Dovednosti budou vyuţívány i při zpracování aplikačních částí bakalářských prací a realizaci systému výzkumných šetření VŠFS • 1 h přednášek/1 h cvičení/distanční studium • Poskytování studijních materiálů

ATESTACE Prezenční studium: 80 % účast na cvičení, prezentace zápočtových prací Distanční studium: čtyři úkoly (POTy), 2h přednášky Zápočet: návrh projektu sociologického výzkumu (3 – 5 str.) = prezenční forma/prezentace na hodině (obhajoba projektu) ZK: písemný test, 3 – 4 otevřené otázky (zápočet je nutná podmínka)

LITERATURA • Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, 2009. • Reichel, J.: Kapitoly metodologie sociálních výzkumů, Praha, GRADA, 2009. • Disman,M.: Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha: Karolinum, 2002. • Řezanková, H.: Analýza dotazníkových šetření. Praha: Profesional publishing, 2007. • Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997. • Hendl, J.: Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál, 2004. • Punch, K.: Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál, 2006.

OSNOVA Přednášky: 1. Vědecké a sociologické myšlení 2. Empirický výzkum a jeho fáze 3. Kvantitativní sociologický výzkum 4. Techniky sběru dat 5. Statistická procedura a její pouţití 6. Závěrečná zpráva 7. Kvalitativní výzkum

Fáze sociologického výzkumu Fáze přípravná • (komerční) zakázka, objednávka, rozhodnutí výzkumné agentury 1. Orientace v problému (literatura), teoretický podklad = námět výzkumu (výběr předmětu a objektu zkoumání) 2. Operacionalizace sociálních jevů, formulace problémových okruhů a jejich dovedení do podoby otázek = dotazník (výzkumný nástroj), test pilotáţí či v předvýzkumu 3. Zpracování projektu výzkumu a jeho metodologická příprava = projekt výzkumu + metodicko-organizační přípava (sestavení výběrového plánu, rozpis na konkrétní tazatele (kvóty, instrukce k náhodné procházce, zajištění pomůcek a sdělení pokynů)  Projekt výzkumu (teoretická a metodologická východiska výzkumu, shrnutí dosavadních poznatků v dané oblasti, formulace výkumného cíle, problémových okruhů a hypotéz, metodologické principy, metodika šetření (výběrový postup), dotazník

Fáze sociologického výzkumu Fáze realizační

1. Sběr empirických dat v terénu (různé metody dotazování – standardizované rozhovory v terénu, CATI atp., výběrový vzorek - cca 1000 respondentů, 5 – 10 dní) 2. Úpravy těchto dat pro potřeby statistického zpracování (kontrola dat, dodrţení kvót, správnost vyplnění dotazníků, kódový klíč u otevřených otázek, zadavání dat do počítače, jejich „čištění“)

Fáze vyhodnocovací

1. Statistická analýza dat (třídění prvního, druhého a třetího stupně, ověřování hypotéz x explorace, data mining) 2. Interpretace výsledků (závěrečná zpráva: úvodní a metodologické poznámky, přehled hlavních zjištění, podrobné statistické výstupy - tabulky, grafy, doporučení) 3. Prezentace výsledků 4. Archivace (sekundární analýzy)

Úvodní projekt výzkumu = výsledek přípravné fáze výzkumu

Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet záleţí na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou argumentaci, rozsah, grafickou úpravu  Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, 2008.

Úvodní projekt výzkumu 1.

Název projektu ▫ Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) ▫ Zadání a problém 2. Teoretický background – kdo a co se o tom tématu uţ zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu 3. Cíle výzkumu – k čemu má výzkum slouţit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu 4. Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) 5. Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) 6. Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat 7. Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) 8. Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = sluţby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, reţijní náklady

Projekt výzkumu (+ příklad) – prof. Zich 1) Teoretická část a) Obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost b) Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? c) Cíle - záměr výzkumu a výzkumné otázky d) Hypotéza – vstupní předpoklad e) Aktuální stav řešené problematiky – kdo, kde a jak se tematikou zabýval/zabývá? 2) Metodická část a) Jak získat data? Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment? b) Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání c) Jak vybrat vzorek? Výběrový postup d) Jak zpracovat data? Způsob analýzy dat 3) Plán výzkumu a) časový plán b) finanční plán c) organizace výzkumu – personální zajištění d) výstupy – publikace, konference, semináře

Moţné téma na výběr: Nezamýšlené efekty reklamního sdělení 1) Přesah cílové skupiny mimo cílovou skupinu původně zamýšlenou – pozitivní a negativní efekty 2) Modifikace dopadu na cílovou skupinu mimo dopad zamýšlený - pozitivní a negativní efekty • Zadavatelé reklamy a tvůrci kampaní plánují efekty marketingových sdělení • Dochází při tom k neplánovaným a nezamýšleným dopadům

Moţné téma:

Projekt výzkumu – teoretická část

Projekt výzkumu – 1. část - úvod 1. Název projektu ▫ Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) ▫ Zadání a problém 2. Teoretický background – kdo a co se o tom tématu uţ zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu  obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost

Projekt výzkumu – 2. část - předmět zkoumání • Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? • Předmět sociologického zkoumání: ▫ Sociální jevy ▫ Sociální vztahy ▫ Sociální procesy ▫ Sociální struktury

Projekt výzkumu – 3. část – výzkumné otázky Výběr tematických okruhů • V teorii existuje přirozený systém vztahů mezi prvky • V sociálních vědách tento systím NENÍ uzavřený, nelze ho jednoznačně vymezit • -> výzkumník je tak nucen neustále něco redukovat – ujasnění předmětu výzkumu (závisí na charakteru a typu výzkumu, financích)

sociální prostředí

právní prostředí

individuální zkušenost

uţívání drog

výchova

medicína

obchod s drogami společenské klima

Praktický příklad: výzkum volebního chování

Teorie

Problém Nízká volební účast

politických systémů, volebního chování, atp.

Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat

Empirie

Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů

Hypotézy • Formulace výzkumných otázek (nápady, myšlenky), předpoklady o zkoumaném jevu, měly by se testovat ve výzkumu • Obecné  konkrétní  pracovní (operacionální) hypotézy (východisková  pracovní  statistická)  O.: „Lidé z různých prostředí uţívají drogy v různé míře.“  K.: „Ve městech se drogy uţívají více neţ na venkově.“  P.: „Podíl lidí uţívajících marihuanu je v sídlech nad 20 000 obyvatel vyšší neţ v menších sídlech.“

Hypotézy Dělení podle obsahu: 1. Deskriptivní hypotéza – předpokládá něco o stavu sociálního jevu 2. Relační hypotéza – vztahy jevů 3. Funkční hypotéza – funkce jevu ve struktuře 4. Klasifikační hypotéza – uspořádává naše přestavy o jevu 5. Explanační hypotéza – předpokládá vysvětlení jevu – kauzalita, latentní proměnné

Vstupní hypotéza výzkumu pohraničí (prof. Zich) • Existující přeshraniční vlivy zejména Německa a Rakouska jsou intenzivní a prohlubují sociální nerovnosti / pohraničních regionů. Zahraniční vlivy a vlivy vyplývající z kontaktů obyvatelstva ovlivňují ekonomické a sociální a kulturní nerovnosti obyvatelstva pohraničí sousedních zemí nerovnoměrně v závislosti na sociální pozici lidí. Proces odstraňování asymetrií probíhá silněji u „středních vrstev“ (kvalifikovaní) a naopak prohlubují se nerovnosti „dolních vrstev“ (méně kvalifikovaní a nekvalifikovaní).

Verifikace hypotéz • Verifikace - hypotézy zamítáme, nebo přijímáme s určitou mírou pravděpodobnosti, to znamená, ţe se připouští, ţe existují případy, které hypotézu nepotvrzují. • Hypotézy přijímáme s určitou spolehlivostí a chybou. • Verifikace znamená, ţe získaná data potvrzují platnost hypotézy, ale neznamená to, ţe potvrzený výrok je všeobecně platný na všechny moţné případy. • Nebylo získáno dostatek dat vyvracejících hypotézu

Falzifikace hypotéz • Falzifikace vychází z předpokladu, ţe hypotézy nelze beze zbytku dokázat, ale je moţné je s jistotou zamítnout. • Falzifikace tedy znamená, ţe byla získána data (údaj) vyvracející hypotézu. • Pokud nebyla získána data vyvracející hypotézu není hypotéza ověřenaů. • Jestliţe teorie (hypotéza) přečká dostatečný počet pokusů o falzifikaci můţe být povaţována za „osvědčenou“, nikoliv za dokázanou. (K. R. Popper)

Hypotézy • K. Popper (pol. 18. století, neopozitivismus, teorie falzifikace): „teorie o existenci objektivních fakt“ (= něco, co je reálně pravda a vnějšně to existuje) x Víděňský kruh (Carnap, teorie verifikace) • Ověřitelnost teoretického poznání: abstraktní pojmy nelze měřit (tzn. operacionalizovat), neexistuje moţnost to spočítat („duše davu, Bůh“ atp.)  teorie verifikace nedokáţe ověřit na objektivních faktech tyto výroky  tzn. existují teorie, jeţ nelze za současných technických poznatků ověřit Příklad: všechny vrány jsou černé • K. Popper – teorie falzifikace: jakmile to dokáţu vyvrátit, doberu se k pravdě = potvrzovat (verifikovat) ve vědě nelze • „pravda“ je to, co ještě nebylo vyvráceno  po mnoha pokusech vyvracování pravdivostní hodnota (důvěryhodnost) výroku roste

 hypotézu nelze nikdy potvrdit, pouze nejsme schopni ji (zatím) vyvrátit!

Projekt výzkumu – 4. část - cíle výzkumu = záměr výzkumu 1. Orientace v problematice 2. Popis, deskripce ▫ Podrobněji popsat uţ nám známou věc (popsat populaci ČR) ▫ Kvantitativní dotazníkové šetření, sekundární analýza 3. Vysvětlení, explanace ▫ Kauzální vysvětlení příčin a následků ▫ Longitudinální výzkumy, experiment 4. Sociotechnika ▫ Aplikované v praxi (spokojenost s prací, firemní kultura) ▫ Hodnotící výzkum – zpětné ověření dopadu našich doporučení 5. Explorace ▫ Objevit něco nového ▫ Kvalitativní výzkum – doporučení se pak ověřují kvantitativně

Kvantitativní sociologický výzkum Operacionalizace Empirické metody a techniky Statistické znaky a jejich hodnota

Projekt výzkumu – metodická část

Projekt výzkumu – 5. část - operacionalizace • Teorie by měla být ověřitelná a vnitřně konzistentní (nerozporná) • Nutnost mít schopnost převést teorii na úroveň empiricky měřitelných/ověřitelných indikátorů • Objekt zkoumání je příliš komplexní  musíme měřit znaky skrze indikátory (tzn. například otázky v dotazníku) operacionalizace

JEV Ţivotní úroveň

INDIKÁTOR Čistý příjem nepřímé měření

• Hledáme ten nejlepší a nejvhodnější indikátor Příklady: • Věk respondenta = otázky na věk v dotazníku, občanský průkaz, matrika • Spokojenost se ţivotem = otázka v dotzaníku, pozorování resp.

Operacionalizace • Převést neměřitelný jev do měřitelné podoby (jeho znaky) • Teoretický jev (drogy, město, venkov) převést  podoba empiricky zachytitelných indikátorů

analýza

Vlastní intuitivní představa pojmu

Specifikace jeho dimenze (vlastnosti)

Shrnout indikátory do jednoho celku – souhrnný index

Výběr indikátorů – jen některé otázky

Konkrétní indikátory otázky

Příklad operacionalizace (dekompozice) pojmu: „sociální status“ • V souladu s teorií stratifikace je pojem definován jako pozice jednotlivce na vertikální škále sociálního prostoru. Pozice je určována pomocí složek: - příjem - dosaţené vzdělání - postavení v řízení - sloţitost vykonávané práce - způsob ţivota - prestiţ povolání

Cvičení operacionalizace pojem

• • • •

složky

vlastnosti

znak

Vzdělání Spokojenost studentů na škole Sociální status studenta Vybavenost učeben počítači

indikátor

dotazník

Výběr indikátorů Kritéria výběru: 1. Teoretická kritéria ▫ Odpovídá indikátor pojmu? ▫ Je relevantní vůči cílům? ▫ Odhaluje něco nového? (badatelsky) 2. Empirická kritéria ▫ Osvědčil se jiţ ve výzkumu? ▫ Koreluje s jinými indikátory? (zastupitelnost) ▫ Je vhodný do kulturního prostředí? 3. Pragmatická kritéria ▫ Nároky na čas, na finance, na organizaci? (délka dotazníku)

Projekt výzkumu – 6. část – metody a techniky sběru dat • Jak získat data? • Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment?

• Empirické metody • Empirické procedury • Empirické techniky

Základní empirické metody sociálního výzkumu KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP Úloha výzkumu

KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP

Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující

Explorace, interpretace, porozumění, emergence

Vstupní informace

Na začátku nic není

Hypotézy z teorie, praxe

Metodologický cíl

Spolehlivost měření

Pravdivost, platnost

Výzkumný cíl

Generalizace

Plastické popisy

Nevýhoda

Redukce předmětu

Redukce objektu

Vztah výzkumníka a zkoumaného

Odtaţitý, distance

Blízký, participace

Pozice

Vně

Uvnitř

Výzkumná strategie

Strukturovaná

Nestrukturovaná

Pole zjištění

Nomotetické

Idiografické

Zobrazení soc. reality

Statické

Procesuální

Povaha dat

Tvrdá, reliabilní

Bohatá, hluboká

Zaměření

Makrosociologie

Mikrosociologie



Kvantitativní a kvalitativní přístup:

Základní procedury empirického výzkumu Procedury: souhrn specializovaných postupů organizace výzkumu, výběru objektu zkoumání, sběru informací a jejich vyhodnocení 1. Monografická – explorace, maximální přehled o zvolené problematice, hodně informací, kombinace výzkumných technik, předvýzkum 2. Statistická – deskripce, statistická data, vývojové tendence, společenské zákonistosti, závislosti jevů, kvantita 3. Typologická – teoreticko-empirický přístup, ideální typy a následné přiřazování kategorií 4. Experimentální – kauzalita, předmět výzkumu se zkoumá aktivním působením na objekt výzkumu, cílevědomé vytváření nových podmínek podle hypotéz, mikrosociologie 5. Historická – vývoj, srovnávací analýza dat, konkrétní historické události, dokumentace

Empirické techniky v sociologii • • • • • • •

Pozorování Rozhovor Písemné dotazování Měření Škálování Obsahová analýza písemných pramenů Experiment

Kvalitativní techniky sběru dat Pozorování  mikrosociologie, neznámé prostředí výzkumu/tématika; hlubší poznání situace, sledování kaţdodenního ţivota objektu,  problém adaptace do skupiny, záznamy, vhodná volba pozorovatele, efekty pozorování (hawthornský efekt), objektivita pozorovatele, etika, časově náročné, systematičnost, standardizace podmínek, výcvik, průběţné zprávy  zúčastněné, nezúčastněné/otevřené, skryté  slavné výzkumy: W. F. Whyte (Street corner of society – party a gangy v Chicagu ve 30. l.), N. Anderson (The Hobo – amrický tulák ve vlacích), E. Chinoy (průmyslový podnik v Detroitu), K. Doktor (průmyslové podniky v Polsku)

Kvalitativní techniky sběru dat Experiment ▫ kvalitativní, zachycení kauzality jevů, ▫ participativní strategie, ▫ manipulace s podmínkami, ▫ opakování, odhaluje intervenující skryté proměnné, ▫ experimentální a kontrolní skupina

Kvalitativní techniky sběru dat Sociometrie • jevem skupinové interakce je přitaţlivost a odpudivost mezi jednotlivými členy skupiny • skupinové interakce jsou tak vlastně projevem sloţité sítě vztahů ve skupině a jsou východiskem pro sociometrii • Sociometrie je vědecká metoda zjišťování pozic jedinců ve skupině (nositelů prestiţe), jejich vzájemných vztahů na základě sympatií a antipatií = J. L. Moreno Sociometrický test = individuální výběr partnerů z dané skupiny pro např. trávení volného času, obývání společného pokoje, řešení náročných pracovních problémů, ţivotních situací atp. – grafickým vyjádřením tohoto testu je sociogram, kde se označují jednotlivé pozice daných osob • Osoba populární, oblíbená, trpěná, izolovaná, odmítaná, vedoucího skupiny aj. Typy vůdců: Autokratický lídr (řešení krizových situací), liberální lídr (kreativní práce), demokratický lídr (tlumí konflikty ve skupině)

Kvalitativní/kvantitativní techniky sběru dat Techniky sběru dat: konkrétní, speciální informace zjišťování faktů a manipulace s nimi, které se odvíjí od zvolené výzkumné metody a procedury Analýza dokumentů (obsahová a sekundární analýza/kvantitativní i kvalitativní)  Obsahová analýza – kvantitativní analýza četností obsahů ve sledovaných jednotkách (tisk, televize, mediální studia); popis obsahu a formy slov, kreseb, zvuků aj., problém intersubjektivity  Sekundární analýza – kvantitativní, dříve získaná data, která jsou podle nového cíle výzkumu třeba přeskupit, znovu analyzovat reinterpretovat (např. komparace) x primární analýza (analýzuji primární data s původním/prvním cílem výzkumu)  Rychle se rozvíjí, levnější, rychlejší, problém zprostředkované informace s chybami  Zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdruţovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI), mezinárodní datové archivy na internetu (ESS)

Kvantitativní techniky sběru dat Anketa – organizačně a finančně nejvýhodnější, jednoduchá, stručná, zajímavá, písemné dotazování (anketní lístky - samovýběr), není reprezentativní – nedefinovaná populace, motivace?, návratnost?, identifikace respondentů?; průzkumy trhu, veřejného mínění atp. Dotazník – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek Rozhovor (interview) • Různě kvalitní přístupy vyuţívající dotazník: ▫ Vědecký výzkum ▫ Odborný výzkum ▫ Výzkumy veřejného mínění ▫ Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel) ▫ Anketa • Respondent: osoba odpovídající v sociologickém výzkumu na otázky kladené v rozhovoru nebo prostřednictvím dotazníku, účastník výzkumu • Tazatel: osoba kladoucí příslušné dotazy v dotazníku, distribující dotazník/anketu

Dotazníkové šetření • Přímý kontakt, zprostředkování formulářem, • Interakce tazatele a respondenta, zdroje chyb u tazatele (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky = co nejvyšší standardizace podmínek • Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace

Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace můţe být i nevýhoda, neflexibilita, důleţitý je předvýzkum a pilotáţ

Dotazníkové šetření Varianty dotazníkového šetření: ▫ Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost ▫ Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u sloţitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamţitá ▫ Elektronický dotazník CASI ▫ Telefonický dotazník CATI

Příprava dotazníku Úvod ▫ Zadavatel, zpracovatel (není vţdy vhodné) ▫ Identifikace projektu (číslo, název úkolu, číslo tazatele) ▫ Název dotazníku ▫ Číslo dotazníku ▫ Instrukce  oslovení, ţádost o spolupráci, význam projektu, reprezentativita, způsob výběru, garance anonymity, způsob vyplnění (příp. odeslání), poděkování, podpisy autorit  lepší menší formát (A5)

Formát dotazníku Formální stránka: ▫ Uzavřené a otevřené otázky (kódy), polootevřené ▫ Jednoduché otázky, baterie otázek ▫ Výběrové otázky, výčtové otázky ▫ Filtrovaná otázka, filtrační otázka (pozor na počty respondentů)

• Kaţdá otázka má své unikátní označení – kód, odpovědi také (viz kvantifikace) + implicitní kódy (99 = nevím, 8 = odmítl odpovědět) • Čitelnost, velká písmena, přehlednost • Místo pro záznam odpovědi • Grafické uspořádání

Dotazník - otázky Jednoduché otázky

 momentální stav ve sledované oblasti  sledování vývoje

Dotazník - otázky Baterie otázek

Formát dotazníku • Obsahová stránka: ▫ Meritorní otázky - jdou k jádru věci ▫ Identifikační otázky - označují třídící proměnné v analýze, např. volíte x nevolíte, záleţí na výzkumníkovi ▫ Doplňkové otázky – kontrolní dotazy (důvěryhodnost, odvádí pozornost), trikové otázky ▫ Projektivní otázky – (psychologické, ztotoţňování s různými situacemi, asociace, hypotetické situace, zmírnění citlivých dotazů; těţká interpretace) ▫ Sociodemografické otázky – základní sociodemografické ukazatele (pohlaví, vzdělání, věk, velikost bydliště, kraj) ▫ Citlivé otázky – záleţí na kontextu a lidech (příjem, nepříjemné zkušenosti atp.)  pokrytí tématických okruhů, ověřování hypotéz

Formulace otázek Pravidla tvoření a formulace otázek: 1. Ekonomičnost – je otázka pro výzkum nezbytná? 2. Jednoznačnost – neptáme se na více věcí najednou? Chápou respondenti otázky stejně? 3. Objektivita – nesugestivní, nezavádějící, neutrální (nesvádí ke stylizaci) 4. Slušnost – citlivá témata, vhodné umístění v dotazníku 5. Srozumitelnost – délka, odbornost otázky 6. Bez negací (gramatická struktura) 7. Nenáročné na znalosti 8. Nevyţadující morální postoje (sociální desirabilita) 9. Věcnost – měří otázka to, co potřebujeme? 10. Vyhodnotitelnost - konkrétnost, vhodné a úplné odpovědi 11. Logická klasifikace odpovědí 12. Atraktivnost

Řazení otázek • Na úvod lehké, zajímavé, aktivizující – neohroţující anonymitu • Doprostřed – těţké i nepříjemné otázky (do 2/3 dotazníku) • Ke konci – rizikové dotazy • Na konec – lehčí identifikační dotazy, sociodemografické dotazy • Závěr – volné výpovědi, doplňky, poděkování

Nároky na odpověď • Vyčerpání variability jevu • Krátké, jednoduché • Vyhýbat se zařazení odpovědi „nevím“ (v rozhovoru tuto odpověď tazatel nečte) • Kategorie se nesmí překrývat – jenoznačné zařazení respondenta

Dotazník – ověření v přípravné fázi • Pilotáž – drobné ověřování měřící techniky, vhodné formy dotazování, kontrola operacionalizace, optimalizace otázek • Terénní sonda – menší empirické šetření před výzkumem kvůli pochopení specifik dané situace + doplnění dat (besedy, pozorování, rozhovory – nereprezentativní) • Předvýzkum – ověření navrţené metodiky a technik, výběrového postupu i nahrávání a zpracování dat

3

Projekt výzkumu – 7. část – objekt výzkumu a jak ho vybrat Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání Jak vybrat vzorek? Výběrový postup

Objekt sociologického výzkumu • Objekty: ▫ Jedinci (sociodemografika + názory) ▫ Celé domácnosti, skupiny ▫ Sídla (obyv., kriminalita, nezaměstnanost) ▫ Okresy, kraje, státy • Při výběru respondentů se uţívá pravidel statistiky • Statistická: ▫ Jednotka – konkrétní případ, nositel znaků, o kterém chceme něco zjistit [příklad: ţena nad 30 let ţijící v Praze] ▫ Znak – vlastnost na objektu, která nás zajímá [věk, sídlo] ▫ Soubor – mnoţina jednotek, spojuje je to, ţe jsou nositelé vlastností, které nás zajímají (čím více znaků si stanovím, tím menší soubor budu mít) [skupina ţen nad 30 let ţijících v Praze] ▫ Šetření – způsob zjišťování informací o jednotkách

Populace a výběrový soubor • Konečná populace: výzkumník zná danou populaci, jmenovitě kaţdou jednotku (známá mnoţina jednotek)  vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ) • (Otevřená) populace: např. celá populace ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří) ▫ Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp.

Základní a výběrový soubor • Základní soubor/populace: přesné konkrétní určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR) ▫ Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru ▫ Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci • Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných 1.000 respondentů do výzkumu  výběrové šetření

Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ: ▫ Pravděpodobnostní – kaţdá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci) ▫ Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodrţování principu náhodnosti, kaţdý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru! ▫ prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány jiţ předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp.

Výběrové procedury Kvazipravděpodobnostní výběr: ▫ kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny) ▫ snowball výběr, anketa

Kvótní výběr • nemá oporu výběru, • pokud chceme jeho reprezentativitu – vezmeme si dostupné demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon. Aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor  vznik tzv. KVÓT (volné x vázané) ▫ Příklad: 10 osob  5 ţen, 5 muţů  2 ZŠ, 3 SŠ s M, 3 SŠ bez M, 2 VŠ  x (15 – 29), x (30 – 44), x (45 – 59), x (60 – 74), x (více jak 74)

• tazatel dostane kvóty a má pokyny je náhodně naplnit = reprezentativní struktura je to dodrţena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.) • nadhodnocuje se výběr, niţší náklady výzkumu • nelze spočítat návratnost dotazníků (ani nevíme, kdo odmítl) = o procesu výběru nelze nic říct • hrozba skupinového efektu (tazatel se ptá známých - vychýlení), stratifikační efekt (tazatel sám vyloučí sporné skupiny – na hraně kvót), těţko zachytitelné extrémní skupiny

Reprezentativita 

Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký Reprezentativita – výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru, je identický ve všech znacích a vlastnostech (kopie klíčových parametrů: věk, pohlaví, vzdělání, profese, zájem atp. – tyto demografické údaje se kontrolují skrze výsledky statistického šetření) – rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory) = nejlépe k tomu slouţí náhodný výběr + všechny jednotky mají šanci se do výběrového souboru dostat

Velikost výběrového souboru Velikost výběrového souboru – ovlivněný potřebami výzkumníků, jak hluboko v analýze chtějí jít – potřeba zastoupení specifických skupin  Velikost intervalu spolehlivosti  Hladina významnosti  Variabilita (heterogenita)

Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba

Projekt výzkumu – 7. část – zpracování dat • Jak zpracovat data? • Způsob analýzy dat

Kvantifikace a měření v sociologickém výzkumu • Kvantifikace je číselné vyjádření nějaké skutečnosti (jevu, vlastnosti jevu)

• VÝHODY KVANTIFIKACE:  PŘEKONÁVÁ MNOHOZNAČNOST SLOV  ČÍSLA POSKYTUJÍ PŘEHLEDNÝ VÝSLEDEK POZOROVÁNÍ  KVANTIFIKACE UMOŢŇUJE POUŢITÍ STATISTICKÝCH ANALYTICKÝCH POSTUPŮ

Co tedy měříme? Měříme vlastnosti sociálního jevu (objektu). Tímto jevem můţe být jedinec, skupina, událost Schéma měření: Objekt

vlastnost

Objekt

sloţky

znak

vlastnosti

hodnota znaku

znaky

hodnota znaku.

Měření je zjišťování hodnoty znaku Ke každému respondentovi, ke každé otázce v dotazníku i ke každé odpovědi je nutné přiřadit vlastní číslo (= ZNAK)

Druhy znaků V závislosti na kvalitativní stránce vlastnosti která je měřena rozlišujeme: ▫ Nominální měření/znak (kvalitativní, čítání): číslice nemá reálnou hodnotu, je to jen označení slovního vyjádření (očíslovávání) - dichotomické – např. muţ, ţena - polytomické – např. povolání ▫ Ordinální měření/znak (pořadové, škálování: jak často čtete noviny? Denně (5), často (4), občas (3), málo (2), nikdy (1/0) ): číslice mají reálnou hodnotu, lze je seřadit, ale neznáme skutečné vzdálenosti mezi číslicemi – subjektivní rozhodnutí respondenta, za dodrţení logických předpokladů je to pravá kvantifikace ▫ Kardinální měření/znak (kvantitativní, otázka na věk, příjem, měření času, frekvence výskytu, bodování): číslice mají reálnou hodnotu a mají mezi sebou stejné vzdálenosti (např. 1 rok, 1.000,- Kč)

Příklad - index míry akceptování korupčních norem • Měřená vlastnost: tolerance obyvatel ke korupčnímu jednání • Znaky (otázky) ▫ „ ten kdo můţe, ale nebere úplatky, jen zbytečně škodí sobě i své rodině“ ▫ „dávat úplatky je vţdy normální“ ▫ „kaţdý je úplatný, závisí jen na výši úplatku“

• Souhlas s výroky na škále 1 (souhlasím zcela) 4 (zcela nesouhlasím) = hodnota znaku

Příprava dat na zpracování 1. ▫ ▫ ▫ 2. ▫ ▫ ▫ 3.

Evidence a kontrola Přenos dat do počítače Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing (chybějící údaje) Kódový klíč pro otevřené otázky

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Tabulky ▫

Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně     

Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná ▫

Míry centrální tendence – polohy:   

▫

Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Aritmetický průměr

Míry variability:      

Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry

k

Statistické charakteristiky popisu dat jedna proměnná Grafy ▫ ▫ ▫ ▫ ▫

Tyčové/sloupcové grafy Boxplot Histogram Koláčové grafy Spojnicové grafy

k

Výstupy: spokojenost s politickou situací Spokojenost s politickou situací v ČR, CVVM červen 2012 11 5 17

45

31

velmi spokojen spíše spokojen tak napůl spíše nespokojen velmi nespokojen neví

Výstupy: vývoj spokojenosti s politickou situací Vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (únor 2004 aţ červen 2012) 80

74

70 60

66

64

68

76 73

59 62

53

57

50

56

48

44

spokojen

40

nespokojen 30 20

15

10

10 0

14 5

14

11

9

10 7

7

6

6

6

02/05 02/06 01/07 06/07 12/07 06/08 12/08 06/09 12/09 01/11 06/11 01/12 06/12

Statistické charakteristiky popisu dat dvě proměnné Kontingenční tabulka 1. Analýza podsouboru, porovnávání 2. Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) 1. Analýza podsouboru ▫ Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná ▫ Absolutní četnosti ▫ Relativní četnosti  Celkové rel. četnosti (typologie)  Sloupcové rel. četnosti  Řádkové rel. četnosti 2. Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost) ▫ ▫

Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza)

• Graf  scatterplot

Testování hypotéz • Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test):

▫ Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší neţ 0,05) ▫ Ne více neţ 20 % četností menších neţ 5 (absolutní četnost respondentů), v ţádné kategorii nesmí být nula respondentů ▫ Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi ▫ Koeficienty dokáţí měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáţe ▫ Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro kaţdé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíţí k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)

Latentní proměnná • Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování „elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld] • Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?)  je nutné upřesnit asociaci

X

Y X

Y

Z

Z • Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři proměnné – příkaz PIVOT)

Poţadavky na získaná data • Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co si myslí • Validita – zjišťujeme to co se domníváme, ţe zjišťujeme, rozumí nám respondent? • Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku • Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných

Reliabilita a validita • Reliabilita: ▫ náhodná chyba ▫ značí spolehlivost pouţitých technik – stabilita výsledků v čase, přesnost, konzistentnost měření ▫ záruka opakovatelnosti výzkumu  v případě, ţe se stav pozorovaného objektu nezměnil, dosahuje se stejného výsledku měření ▫ konzistence testu, opakování v čase: test/retest ▫ paralelní měření: stejná otázka položená jiným způsobem ▫ intersubjektivita posuzovatelů: otevřená otázka - kódování kodérů ▫ mezipoložková reliabilita škály: Cronbachovo Alfa (baterie položek) • Validita: ▫ výzkum měřil opravdu tu vlastnost, kterou zamýšlel a plánoval – pravdivost ▫ operacionalizace pokryla všechny dimenze jevu ▫ skutečný stav věcí

Validita empirických dat Měříme skutečně to co se domníváme, ţe měříme?

Kvalita měření Operacionalizace

JEV Ţivotní úroveň

INDIKÁTOR Čistý příjem Nepřímé měření

zkreslení

X = T + Es + En Výsledná naměřená hodnota

Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit

Systematická chyba měření BIAS

Nesystematická chyba měření VARIANCE

Kvalita měření • Citlivost k efektům kontextu  omezená spolehlivost

Chyby měření • Es = systematická chyba měření (BIAS), - odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u kaţdého měření  validita • En = nesystematická chyba měření (VARIANCE), - kaţdé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu  reliabilita

Chyby měřění • Kaţdá systematická i nesystematická chyba měření je způsobena dvěma chybami: 1. Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot ▫ Respondent error (respondent) ▫ Interviewer error (tazatel) ▫ Instrument error (měřící nástroj) ▫ Mode error (metoda sběru dat)  horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) 2. Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná) ▫ Sampling error – výběrová chyba ▫ Coverage error – chyba pokrytí ▫ Non-response error – chyba výpadků návratnosti  horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost)

Standardizace • Nastolení standardních podmínek měření pro všechny dotazované respondenty • Nástroj odstranění chyb měření • Zajištění reliability výzkumu (spolehlivost) • Standardizace u: ▫ Podmínky sběru dat (stejná administrace dotazníku) ▫ Standadizovaná techniky (stejné otázky i odpovědi pro všechny) ▫ Stejné vyhodnocování (bodování, skórování) ▫ Statistická standardizace - standardizované míry se mohou vzájemně porovnávat („normalizace výsledků“ – je to správné?)

Projekt výzkumu – plán výzkumu

Projekt výzkumu – 8. část – plán výzkumu a) časový plán – harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) b) finanční plán – rozpočet tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = sluţby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, reţijní náklady a) organizace výzkumu – personální zajištění b) plánované výstupy – publikace, konference, semináře,  závěrečná zpráva

Struktura závěrečné zprávy • Vymezení problému, východiska výzkumu (cíle, předmět, hypotézy, předběţná zkoumání) • Metodika šetření (techniky sběru dat, vzorek, výsledky předvýzkumu) • Výsledky výzkumu (interpretace, závěry, doporučení – analýzy řadit podle sloţitosti od univariačních aţ k vícerozměrným analýzám) • Metodologická reflexe a heuristika (co nového v dalším bádání) • Přílohy (dotazník, systematické třídění, tabulky, grafy, volné výpovědi respondentů)

Závěrečná zpráva • Funkce: ▫ Rychle a stručně informovat CO, KDE, JAK a S JAKÝM VÝSLEDKEM bylo zkoumáno ▫ Moţnost zopakovat výzkum (popsat metodiku odvozování proměnných, transformace) ▫ Různé typy zpráv:  Velká, úplná  Malá (stručný úvod, hlavní závěry, metodika v příloze) ▫ Prezentace ▫ Řazení témat různé – podle logiky otázek ▫ Formální a jazyková stránka závěrečné zprávy ▫ Propojení dat s komentářem ▫ Tabulky a grafy

Interpretace • Na základě výsledků analýzy chceme vypovídat o základním souboru (musíme si být vědomi výběrové chyby, intervalu spolehlivosti, hladiny spolehlivosti α) • Interpretace: ▫ Předpoklad o tom, proč výsledky vypadají takto ▫ Důleţité je to, co se skrývá za čísly v analýzách ▫ Je důleţité řádně oddělovat výsledky čistých dat a samotnou interpretaci ▫ Kaţdé číslo je jen orientace! (chyby jsou úplně všude) ▫ Je dobrý datový soubor? (důleţité v sekundární analýze)

Sociotechnická doporučení • Podloţená, zdůvodněná daty (znalosti souvislosti – uţ ověřené v teoriích) • Konkrétní • Adresná (kdo, co, vůči komu) • Odhad latentních funkcí (i dobrá rada můţe mít váţné důsledky) • Moţnost konzultace s experty, se zadavatelem (participativní výzkum, akční výzkum), s respondenty (firemní kultura)

4

Kvalitativní výzkum Přehled metod kvalitativního výzkumu Způsoby kombinace dvou výzkumů Metody pozorování, hloubkový rozhovor, skupinový rozhovor, biografický výzkum

Kvalita versus kvantita KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP

KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP

Úloha výzkumu

Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující

Explorace, interpretace, porozumění, emergence

Vstupní informace

Na začátku nic není

Hypotézy z teorie, praxe

Metodologický cíl

Spolehlivost měření

Pravdivost, platnost

Výzkumný cíl

Generalizace

Plastické popisy

Nevýhoda

Redukce předmětu

Redukce objektu

Vztah výzkumníka a zkoumaného

Odtaţitý, distance

Blízký, participace

Pozice

Vně

Uvnitř

Výzkumná strategie

Strukturovaná

Nestrukturovaná

Pole zjištění

Nomotetické

Idiografické

Zobrazení soc. reality

Statické

Procesuální

Povaha dat

Tvrdá, reliabilní

Bohatá, hluboká

Zaměření

Makrosociologie

Mikrosociologie

Kvalita versus kvantita • Kvalitativní výzkum nám pomáhá rozumět pozorované realitě x kvantitativní výzkum testuje validitu tohoto porozumění VÝHODY, přednosti KVALITY

NEVÝHODY KVALITY

Podrobný popis a vhled, kontexty, lokální podmínky

Získané znalosti nemusí být zobecnitelné

Přirozené prostředí fenoménu

Je těţké provádět predikci

Studuje procesy

Je obtíţné testovat hypotézy a teorie

Umoţňuje navrhovat teorie

Sběr dat a analýza jsou časově náročné

Nalézá nové hypotézy

Vliv výzkumníka, intersubjektivita, manipulace tématu respondenty

Výzkumná flexibilita

Těţko se replikuje

Pomáhá při počáteční exploraci

Neprůhlednost metodologie (výběr tématu, vzorek lidí)

Zdroj: Jan Hendl, 2008: Kvalitativní výzkum

5 tradic kvalitativního přístupu v sociologii Biografický výzkum

s

Případová studie QUALITATIVE APPROACH

Etnografický výzkum

Fenomenologi cké studie

Zakotvená teorie

Zdroj: Creswell, 1997: Qualitative Inquiry and Research Design. Choosing Among Five Traditions.

Případová studie (Case Study) • Věda: sociální a politické vědy, sociologie města • Popis: ▫ Detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů ▫ Velké mnoţství dat, zachycení sloţitosti, popis vztahů – porovnání s jinými případy ▫ Osobní případová studie (minulost jedince, postoje, příčiny jednání, zkušenosti, historie ţivota), studie komunity, sociálních skupin, organizací a institucí (evaluace, procesy změn), zkoumání rolí a vztahů, aktivit, událostí, programů • Metody: ▫ Rozhovory, pozorování, dokumenty, statistická šetření, audiovizuální materiály • Postup: ▫ Určí se případ (místně i časově), objekt, výzkumné otázky, sběr dat, metody a analýza ▫ Sběr dat a dokumentace (hodně dat) – hledají se pravidelnosti, doplňují se poznání a vytváří se datová základ i interpretaci ▫ Základní tvrzení a zobecnění

Etnografický výzkum (Ethnography) • Věda: antropologie, sociologie • Popis: ▫ Dokumentování kaţdodennosti jedinců, dění ve skupině, aktivity, chování, slovní vyjádření, artefakty = portrét sociální skupiny ▫ Perspektivy členů na dané události, obsahy jejich myšlenek, interakce, sociální praktiky (při sdílení stejné kultury) ▫ Získat holistický obraz určité skupiny, instituce, společnosti ▫ Porozumět tomu, co je důvěrně známé – připisované významy daným událostem • Metody: ▫ Pozorování (zúčastněné, skryté, otevřené), rozhovory, studium dokumentů, fotografií, obsahová analýza, narativní vyprávění = zachování přirozenosti! • Cíl: ▫ Makroetnografie (zachycení praktik skupiny ve vztahu k celé kultuře), (mikroetnografie) pohled na izolovanou menší sociální skupinu, interpretativní et., kritická et. (vyprávění, problematické téma – feminismus)

Zakotvená teorie (Grounded Theory Study) • Věda: sociologie • Popis: ▫ Glaser, Strauss 1967: socg. medicíny: interakce s umírajícím, sdílení informací o stavu nemocného = specifický návod na strategii výzkumu i analýzu dat por vytvoření teorie (aplikovaná oblast výzkumu) ▫ Vytvoření/návrh teorie, která je zakotvená v datech získaných běhen studie ▫ Soustředí se na jednání a interakce jedinců a procesy v daném prostředí ▫ Zdůvodnění teorie, bohaté poznámky, explanatorní potenciál • Metody: ▫ Rozhovory, pozorování, dokumenty • Postup: ▫ Kreativní generování hypotéz ▫ Více vstupů do terénu (jen počáteční představy), analýza dat mezi tím – studie jednotlivých případů, zaznamenávání dat  sběr dat trvá, dokud bude teorie vznikat (= saturace teorie) – jinak výběr nových případů  komparace případů, testování poznatků, validizace dat – zobecnění tvrzení a formulace dalších hypotéz

Fenomenologické zkoumání (Phenomelogical Study) • Věda: filozofie, psychologie • Popis: ▫ Analýza proţité zkušenosti se specifickým fenoménem u jedince či skupiny ▫ Snaha vstoupit do vnitřního světa jedince kvůli porozumění významům, zachycení přirozeného jazyka (vyloučit předsudky výzkumníka) ▫ Popis a interpretace sdělených proţitků, výsledkem je text • Metody: ▫ Opakovaný kvalitativní rozhovor (účastník reflektuje svoji zkušenost a vypráví o jejím významu), nestrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, prostředí rozhovoru je klidné a bezpečné • Postup: ▫ Nezačíná se s výzkumnou otázkou, určuje se směr zaměření a širší definice fenoménu, výzkumná otázka vznikne aţ v průběhu sběru dat a jejich analýzy ▫ Snaha pochopit významy daných zkušeností ▫ Analýza hned po prvním rozhovori

Biografický výzkum (Biography) • Věda: antropologie, literatura, historie, psychologie, sociologie • Popis:

▫ Zvláštní verze případové studie (jen jedna osoba nebo jen pár jedinců) ▫ Biografie jako napsaná historie ţivota jedince/skupiny/instituce ▫ Rekonstrukce a interpretace průběhu ţivota jedince někým jiným (posloupnost faktických ţivotních událostí) ▫ zaměření.: vnitřní perspektiva jedince, interakce jedince v sociálním kontextu, zkušenosti jedinců v různých rolích v průběhu ţivota

• Metody:

▫ Narativní rozhovor (sledování po delší dobu/i s odstupy), pozorování, dopisy, deníky, zápisníky, soudní dokumenty, cestovní zprávy, autobiografie, materiál jiných osob

• Postup:

▫ Důleţitý vztah výzkumníka a zkoumaného jedince ▫ Určení cíle výzkumu, mnoţina zkoumaných záţitků, ţivotní etapy  shromaţďování materiálu  uspořádání podle témat  zkoumání významů ve vyprávění, vysvětlení interakcí, kulturních aspektů, ideologií, kontextů  více jedinců = komparace, vytváření typů a teorií

Metody kvalitativního výzkumu s

Pozorování

Interview

Texty a dokumenty

Zúčastněné, Nezúčastněné

Nestandardizované, nestrukturované,

Články, knihy, osobní dokumenty

Skryté, otevřené

velký prostor, flexibilita, porozumění zkušenosti, scénář, body k diskuzi

rozbor významu, organizace a pouţití

Audiovizuální materiály Osobní nahrávky, video, filmy, seriály, zprávy přesná transkripce přirozených interakcí

Proces kvalitativního výzkumu 1. Úvod (téma, definice, jeho důleţitost, účel studia, teoretický background, výzkumné otázky – lze neustále modifikovat, limity studie) 2. Design výzkumu (definice cílové populace, etika, dosaţitelnost, výběr metody, výzkumný nástroj) 3. Sběr dat (validita – je zajištěna tzv. saturací tématu – výzkumník uţ od dalšího respondenta nezjistí nic nového = nasycení informacemi) 4. Analýza dat (redukce dat na téma a kategorie, hledání shody s teorií, nové vytváření, práce s literaturou) 5. Zpráva – obsahuje podrobný popis místa zkoumání, rozsáhlé citace z rozhovorů, poznámky výzkumníka, fotografie, audiovizuální záznamy, deníky, osobní komentáře, úřední dokumenty, úryvky z knih atp. • Přímo v terénu lze modifikovat celý výzkumný plán, analýza dat a jejich sběr probíhá současně a opakují se s novými informacemi, závěry se přezkoumávají, zohledňující se názory pozorovaných jedinců

Pozorování • etnografické, případové studie • snaha zjistit, co se skutečně děje, popis prostředí • potvrzení (doplnění) výsledků z rozhovoru, popisná metoda u výzkumu, etnografie • nestačí se pozorovat všechno, něco uniká – v případě několika událostí na ráz, potřeba odborníka na speciální místa, elektronické záznamy • málo prozkoumaný jev, rozdíly pohledy členů a nečlenů, osoby mezi skupinami

Pozorování S pozorování: Zúčastněné • popis děje, účastníků, místa a času, důvod děje, • pozorovatel je skrytý a účastní se dění, osobní vztah s pozorovanými, vnitřní perspektiva účastníků, • kombinace s rozhovory, záznamy a deníky

Nezúčastněné pozorování: • minimalizace kontaktů s pozorovanými subjekty, • redukce vlivu angaţovanosti pozorovatele, odstup a neutrální přístup, chování pozorovatele málo rušivé, • záznam chování jedince či skupiny, horší záznam postojů a vnímání účastníků – jen co dělají a říkají, validizace zúčastněným pozorováním

Pozorování SKRYTÉ

OTEVŘENÉ

ZÚČASTNĚNÉ

Úplný účastník

Účastník jako pozorovatel

NEZÚČASTNĚNÉ

Úplný pozorovatel

Pozorovatel jako účastník

• Strukturovaný či nestrukturovaný • Umělé či přirozené prostředí

Dotazování STRUKTUROVANÝ ROZHOVOR

KVANTITA

KVALITA MARKETING POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR

NESTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR

Hloubkový rozhovor strukturované dotazníky

s kvantita (uzavřené otázky, pevná struktura, velký vzorek, „lehká analýza“, plynulost, ovlivňování rozhovorů pohledem výzkumníka)

polostrukturované dotazníky kvalita (otevřené otázky, osnova, přesný scénář, přizpůsobení respondentovi, lze přezkoušet porozumění otázkám, subjektivní pohledy respondenta se zaznamenají, flexibilita)

volné rozhovory kvalita (nestrukturované, volná vyprávění, příhody, náročná analýza, flexibilní)

Prvky rozhovoru 45 min – 3 hodiny

Atmosféra, spontánnost, příjemnost Zainteresován

TAZATEL

DOBA TRVÁNÍ

RESPONDENT

ROZHOVOR

MÍSTO

VZTAH T-R

ÚKOL

Doma, pracoviště, kavárna

Důvěra, respekt, uvození rozhovoru Směr dotazování

Pravidla „správných otázek“ • Otázky jsou jasné • Otázky jsou citlivé s ohledem na kulturní zázemí • Otázky jsou skutečně otevřené ▫ Jaký máte názor na tento obrázek? Vs Jak se Vám líbí tento obrázek? ▫ Kdyţ řeknu káva, co Vás napadne?

• Otázky jsou neutrální • Klademe vţdy pouze jednu otázku • Minulost – přítomnost – budoucnost Náročné otázky

Pravidla „správného dotazování“ • • • • • • • • •

Seznámení s cíli výzkumu Důkladná příprava, nácvik rozhovoru Interpersonální inteligence Obvykle vykat Koncentrace a disciplína Nepřitakávat Nevměšovat osobní názory, postoje Flexibilita, pohotovost (ad hoc otázky) Moţnost dělat poznámky během ▫ Ale neztratit kontakt! • Po rozhovoru zkompletovat zjištění • Citlivost k pohlaví, kultuře a věku

„Správné pořadí“ otázek • Sondáţ (probing) – 15 min povídání o dotazovaném

s

• Neproblémové otázky na začátek (současnost, zkušenosti) • Podrobnosti o jevu, zkušenosti • Interpretace, názory, pocity • Znalosti a dovednosti (moţnost záporných reakcí) • Budoucnost a minulost • Demografické a identifikační otázky na konec

Metoda focus group • Metoda moderovaného skupinového rozhovoru/diskuze • Soustředí se na specifické demografické či zájmové skupiny populace (= rekrutace/marketing) • Většinou uměle sestavená skupina (více či méně homogenní)  vyuţití její přirozené dynamiky v diskuzi • Cílem je odhalit a porozumět důvodům, které leţí pod povrchem fenoménu nebo otestovat předběţné ideje či očekávání klienta • Metoda skupinového rozhovoru je mnohdy doplňována některými dalšími technikami, jako jsou například asociační testy, projektivní techniky či metodami větného doplňování

Focus group s

Makroskupina

Výhody + • Vyuţití skupinové dynamiky (dobré pro projektivní a kreativní techniky) • Za krátkou dobu hodně informací • Flexibilita při dotazování, pluralita pohledů • Diskurz segmentu populace

Mikroskupina

Nevýhody – • Není moţné jít do hloubky pohledu kaţdého respondenta • Je zapotřebí dobrá organizace Individuum

Focus group s(brief,Klient výzkumné

Moderátor (flexibilní, kreativní, společenský, vnímavý)

cíle, scénář)

Úkol (o čem se mluví, scénář, časové úseky, modifikace podle klienta)

Respondenti (6 – 8 lidí, rekrutace) Moderace

Skupinová dynamika (všichni mluví, vyvolává se, kulatý stůl, neanalyzovat v průběhu, 1,5 h – 4 h)

Atmosféra (otevřenost, demokratičnost)

Focus group • Vlastní řizení skupiny (moderátor):

▫ Pozvat do studia 6 – 12 osob, které prošly rekrutací ▫ Uvedení respondentů do tématu (záleţí na tématu), vzájemné seznámení moderátora a členů skupiny ▫ Je třeba zdůraznit respondentům, ţe jejich odpovědi nemohou být špatné nebo dobré, ale pouze pravdivé a otevřené nebo naopak ▫ Je dobré respondentům zdůraznit, ţe cílem diskuse není jen s někým souhlasit nebo naopak nesouhlasit  eliminace tlaku skupiny ▫ Upozornění na záznam videokamerou ▫ Tichý (druhý) pozorovatel (gesta, mimika, dynamika atp.) ▫ Zahřátí před diskuzí – společné zájmy, lehká konverzace, jmenovky ▫ Pozitivní uvolněné atmosféra ▫ Základního popud k diskuzi (základní problém) ▫ Role moderátora – pozornost při diskuzi – flexibilita ▫ Přechodová otázka, klíčové otázky, podnětové argumenty, shrnující otázky, rozhovor o diskuzi na závěr ▫ Dárky na závěr