PhDr. Lenka Blažková, Ph.D.: Chlebové figurky ve sbírce Příbramských betlémářů
V minulém čísle Zpravodaje Příbramských betlémářů (2011/38) byl uveřejněn článek konzervátora Hornického muzea Příbram, Antonína Švece, o příbramských chlebáčcích. Jeho článek stavěl zejména na sbírce kadloubků, která je v Hornickém muzeu uložena, a jejím využití pro rekonstrukci výroby chlebových figurek v současnosti. Pojednání praktického charakteru jsme se proto rozhodli doplnit také krátkým exkurzem do historie. Osobité kouzlo chlebáčků si nelze představit lépe, než na dostatečně reprezentativním vzorku, který bezesporu představuje také sbírka chlebových figurek spolku Příbramští betlémáři.
jejich prvním výrobcem ve městě František Friš, o kterém mluví Karel Procházka ve své knize O betlemech z roku 1908 v tom smyslu, že zemřel před 78 lety.1 Z toho vyplývá, že počátek výroby tohoto druhu betlémů lze časově zařadit do období před rokem 1830 (odhadem cca 1800 – 1830).
detail obličeje, kominík, sbírka Spolku
daráček s mlsnou ovečkou, zpodobnění ve dřevě i těstě
Figurky z chlebového těsta se staly příbramským specifikem. Podle tradice byl
Rozšíření chlebáčků napomohla celá řada podmínek, jmenujme pro ilustraci jen některé. Příbram se svou tradicí lidového řezbářství, kdy pro odbyt výrobků, především betlémů a jednotlivých figurek, měly nemalý význam nejen známé adventní trhy (jednak v Příbrami na náměstí, jednak se s úspěchem prodávaly v nemalém objemu v předvánočním čase také v Praze), ale především pravidelné a početné poutě na nedalekou Svatou Horu, měla pro rozkvět prodeje „suvenýrů“ velmi příznivé podmínky. Poutníci, zbožní i laičtí návštěvníci svatohorského chrámu, si chtěli odnést nějakou památku či dárek pro své blízké. Byla to vítaná příležitost pro všechny nadané kutily, samozřejmě i profesionální umělce (což je ovšem na jinou kapitolu), kteří se nebáli vzít do ruky špalík, nožík nebo dokonce dlátko a pokusit se vyrobit sošku některého svatého (daráčci do betlému byli více sezónní záležitostí). Talentu však nikdy 1
Procházka, K., O betlemech, Praha 1908, s. 54
není dáno všem stejně, a proto ne každý mohl řezat krásné, vznešené figury a prodávat je pak nadšeným zákazníkům. Možná i z toho důvodu dosáhla právě výroba chlebových figurek takového rozkvětu. Do kadloubků mohl těsto tlačit každý, připevnit figurku na podstaveček rovněž nevyžadovalo obzvláštní zručnost. Horší to bylo již s malováním, tam byla špetka umu jistě výhodou, ale zdá se, že naivní polychromie ke chlebáčkům tak nějak patří a zákazníci, v případě figurek z chleba ti nejchudší z kupujících, v tomto ohledu zřejmě nebyli tolik nároční. Mnohé dodnes dochované chlebové figurky jsou toho často důkazem.
předloha, forma, figurka, sbírka Spolku Samostatné pojednání by bylo možné věnovat receptům na přípravu správně vyvážené směsi na výrobu chlebáčků. Zájemce o praktickou stránku výroby odkazuji na již zmíněný článek ve Zpravodaji č. 38 z konce loňského roku. Traduje se, že chlebové figurky byly vyráběny také hnětením z volné ruky, tedy nejen tlačením do kadloubků. Zajímavá je zmínka Renaty Wenzlové, pravnučky příbramského řezbáře a horníka Antonína Máchy, kterou zaznamenala ve svém
stylizovaném vzpomínání na Máchovu nejmladší dceru, svou babičku Adelheid Máchovou: „Vzpomíná si na svou babičku Adélu, jak o tom čase vypravovala. Jako důkaz bere do rukou kousek chleba, důkladně jej prohněte a ve chvilce je tu figurka. Zkoušíme to všichni s úspěchem poněkud nevalným. Postavička se nechá uschnout a pak se obarví, vysvětluje babička. Ale když takovéto jesličky snědly ve sklepě myši, příliš toho nelituje. Vždyť jesličky už stejně nejsou v módě, lidé teď zdobí stromeček.“2 Vedle způsobů výroby figurek z chlebového těsta je na místě rovněž připomenout, že chlebové těsto se netýkalo jen daráčků, tedy postaviček do betlémů, ale také figurek svatých. Mezi nimi se objevují ti v Příbrami nejznámější, na prvním místě jmenujme Pannu Marii Svatohorskou, dále pak sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Antonína. Oblíbené bylo i samotné Jezulátko v podobě stojícího hošíka v košilce. V podstatě šlo u těchto chlebových figurek o opakování motivů obvyklých u dřevěných sošek určených k zavěšení na stěnu (dále např. sv. Florian, sv. Prokop, sv. Barbora, potupený trpící Kristus s trnovou korunou Ecce Homo, Pieta a další.) 3 Sbírka Příbramských betlémářů se může pochlubit dvěma zvláštními figurkami, které lze za tradiční betlémské daráčky počítat jen stěží. První z nich představuje vousatého muže v modrém kabátě a špičaté čepici s kožíškem, který nese v náručí smrček. Druhou je taktéž muž s bílými vlasy a vousy, tentokrát ve žluté špičaté čepici s červeným křížem, který v pravičce drží dřevěný klacík a levou ruku má lehce pozdvihnutu nad vyklenutý levý bok. Ikonograficky zařadit první z figurek si netroufám. Nicméně u druhé z postav bych se nebála jistého přirovnání. Přestože mu chybí pro něj tak charakteristický ďábel, odhadla bych chlebáčka na sv. Prokopa. Vedle ďábla patří mezi Prokopovy atributy totiž také jen samotná hůl, jindy bývá zobrazen jako opat s křížem (v tomto případě mohl být křížek z neznalosti nahrazen klacíkem). Že by se mohlo 2
Vzpomínky R. Wenzlové, rukopis, 1996, Hornické muzeum Příbram 3 Havrlík, S., Lidové umění na Příbramsku, Pardubice, s. 12-13, 16
jednat o sv. Vojtěcha nebo sv. Mikuláše, si nemyslím. Ať tak či tak, jde zřejmě o jednu z nejzajímavějších figurek dotčené kolekce.
jemné barvy, v převážné většině vždy příjemně sladěny a výsledný pohled na figurku není ničím rušen. Zdá se, že teprve mladší polychromie postrádá vkus a eleganci starších kusů, rovněž zdobnost v detailu je mezi nimi spíše výjimkou.
dřevěná figurka daračky v porovnání s podobným typem chlebáčka ze sbírky Spolku
sv. Prokop, sbírka Spolku Chlebové figurky bývaly v minulosti malovány klihovými nebo olejovými barvami, v současné době lze pěkných efektů dosáhnout i za použití temperových barev. Úroveň omalování kolísá od tahů vykazujících zkušenou ruku, po kousky barvené velmi jednoduše. Podíváme-li se podrobněji například na obličeje, lze si všimnout mnoha drobných rozdílů. U zručněji malovaných exemplářů je pod čárkou obočí načrtnuto horní víčko a pod ním navazující zornička. Tváře jsou jemně načervenalé s postupným přechodem do tělové barvy zbytku obličeje. Ústa naznačuje červená skvrnka, připomínající častěji sevřené rty než úsměv. Barvy obličejové části jsou voleny velmi citlivě, od jemně růžové až bledé tváře po snědé, zdravě opáleným dojmem působící venkovské typy. Barevnost oblečení lavíruje od pestrých po
Sbírek chlebových figurek není mnoho, pokud již v některé ze soukromých či muzejních chlebáčky najdete, zpravidla se jedná o soubory několika jednotlivých kousků; sbírky, čítající několik desítek položek, bývají spíše vzácností. Některé motivy se zdají být inspirovány trojrozměrnými dřevěnými předlohami z tradičních příbramských betlémů, např. ovečka čmuchající spícímu darákovi v kapse (viz obr. 2), daračka s nůší a zástěrou přes ruku (viz obr. 6), daračka sedící pod stromem s ovečkou na klíně a našli bychom podobných příkladů pravděpodobně mnohem více. Nakolik ovšem jde o vzájemnou záměrnou inspiraci je otázkou k diskuzi. Jisté srovnání se přesto při podrobnějším zkoumání nabízí. Ve svém příspěvku O příbramských jesličkářích a jejich jeslích se o chlebových figurkách, jako příbramském specifiku, zmiňuje také Alberta Svobodová.4 Všimla sipředevším rozličných námětů chlebových
4
Svobodová, A., O příbramských jesličkářích a jejich jeslích., In: VSP 1, 1996, s. 195
figurek, jmenovitě mezi vybranými typy havíře, mnicha a hajného. Opakují se tyto motivy podobnou měrou také ve sbírce Příbramských betlémářů? Kdo se o chlebáčky zajímá třeba jen zběžně, odpověď jistě zná. Havíř, mnich a hajný se zde nevyskytují ani v jediném exempláři, kominík, dudák i dráteník naopak zastoupeni jsou. Kominík ve dvou různých ztvárněních, dudáci jsou rovněž dva, nicméně typově jde o téměř shodné figurky.
vypočítává kominíka, ponocného, dráteníka zavinutu šátkem. Barevnost šátků je různá, od tmavých, přes zelené, modré až k bílým, dvě ženské figurky mají na hlavách posazen klobouk. Většina ženských figurek spěchá k betlému s nůší či putýnkou na zádech a v ruce navíc nesou džbán či v zástěře uložená jablka. Dvě nesou na hlavě koš s ovocem. Zaměříme-li se na způsob odění, neobvykle pak bude v souboru působit selka v nepřehlédnutelném čepci a červeném kabátku s černobílým lemem, podobně jako prostovlasá dívka v bílé košili s krátkými rukávy, zdobenými červenou stužkou a v černé šněrovačce. Tento typ kroje zmiňuje A. Svobodová zřejmě jako ustrojení blízké štýrskému kroji: „například košilky u krku nadhrnuté, a rukávce vesměs protažené šňůrkou pestré barvy“5
Dudák, sbírka Spolku Obdobně je tomu v případě dochovaných postaviček dráteníků. Je zajímavé, jak často se v jmenované kolekci objevují ženy. V porovnání s tradičními dřevěnými betlémy či celky sestavenými z tzv. tyroláčků, je to zvlášť nápadné. Daračky z chlebového těsta bývají sice jednoduše, leč často pestře omalovány. Rozlišit mezi nimi můžeme hned několik variant, ať se zaměříme jak na pokrývky hlavy, tak dary, které narozenému Ježíškovi přinášejí. Počet prostovlasých daraček je ve sbírce Spolku shodný s těmi, které mají hlavu
Houslista, sbírka Spolku Mužské postavy taktéž většinou nevybočují z tradičního pojetí. Několik klečáků úborem, postoji i přinášenými dary připomíná
5
Svobodová, A., O příbramských jesličkářích a jejich jeslích., In: VSP 1, 1996, s. 194
skříňkový betlém s chlebovými figurkami, sbírka Spolku řezané figurky stejného typu z velkých rodinných betlémů. Rovnoměrně se střídají muži v kratších i dlouhých kalhotách, výjimečně spěchají k Ježíškovi prostovlasí, obvykle mají na hlavách klobouky s naznačenou krempou nebo různobarevné čapky. Sbírka chlebáčků Příbramských betlémářů se neomezuje výhradně na figurky jako takové, ale jsou v ní zastoupeny také hliněné formy, resp. kadloubky na tlačení těsta. Objevují se rovněž formy vyrobené z břidlice, jejich výroba však kladla výrazně vyšší nároky na autorovu zručnost. Nemalou výhodou břidlicových forem byla jejich životnost, jednak se téměř nezničily, jednak u nich nedocházelo k opotřebování, negativní řezaný reliéf i po dlouhodobém užívání neztrácel na ostrosti (sbírku forem sloužících k tlačení chlebových figurek vlastní například Hornické muzeum Příbram). Unikát v souboru Příbramských betlémářů představují dřevěné předlohy, které se používaly ke zhotovování hliněných forem (pozitivně řezaná figurka se otiskne do hlíny, tím vznikne forma, která se po vyjmutí předlohy nechá vypálit). Nejvíce ceněným sběratelským kouskem je pak soubor všech tří komponentů, tj. dřevěná předloha, hliněná forma a chlebová figurka, jimiž se Příbramští betlémáři rovněž mohou pochlubit.
Aby byl výčet úplný, je třeba zmínit, že Spolek vlastní nejen jednotlivé figurky, formy a předlohy, ale i tradiční skříňkové betlémy, osazené figurkami z chlebového těsta.
radiční dřevěný klečák v porovnání s klečícím chlebáčkem ze sbírky Spolku
Zpravodaj Příbramských betlémářů č. 40 z července 2012, s. 13 - 15.
