PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc., Katedra regionálních studií NF VŠE Praha

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Sociální ekonomika v území PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc., Katedra regionálních studií NF VŠE Praha Problematika tzv. sociální ekonomiky se dostává do popředí výzkumu i politické praxe západních zemí na konci 80. let a především v 90. letech 20. stol. V České republice se této otázce věnuje zatím spíše okrajová pozornost na vybraných akademických pracovištích Univerzita Karlova, UJEP, dále např. i VŠE, a to od poloviny této dekády. Avšak i do zorného úhlu mezinárodních organizací a nadnárodních seskupení jako je OECD1 a EU se uvedená problematika dostává až v posledních cca 10-15 letech.

1. Hlavní cíle sociální ekonomiky Cílem rozvoje sociální ekonomie je vytvoření vhodné základny pro rozvoj kvalitních místních služeb i nových ekonomických aktivit, které povedou k růstu zaměstnanosti a odrazí se v kvalitě života. Sociální ekonomika může přinést nová pracovních míst pro skupiny obyvatelstva, které jsou nejvíce ohroženy na trhu práce. Nová pracovní místa mohou být spojena s rozvojem sociálně zdravotních služeb, služeb pro závislé členy v společných domácnostech, avšak neměl by to být jeden z hlavních cílů. Podnikatelské aktivity sociální ekonomiky by měly uspokojit potřeby a rozvoj služeb i v jiných oblastech života komunity.

1

Viz. Např. aktivity Akčního programu pro místní ekonomiku a zaměstnanost (LEED) OECD

1

Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102


Služby

spojené

se

sociální

ekonomikou

jsou

poskytovány

nejčastěji

drobnými

podnikatelskými subjekty a velmi často také neziskovým sektorem. Rozšíření sociální ekonomiky na další oblasti služeb a potřeb lokálního společenství by mohl být jeden ze způsobů jak naplnit širší pojímání sociální ekonomiky a její prezentace veřejnosti, jako účinného i ucelenějšího modelu podnikatelských aktivit v současnosti. To by významně přispělo k větší podpoře ze strany nejen lokálních společenství, ale otevřelo by zájem také celé společnosti a v neposlední řadě by podnítilo větší odvahu politiků, bankéřů a dalších aktérů spojených s podnikatelskými aktivitami. Kromě legislativy, která není zásadní bariérou rozvoje SE, jsou další překážkou neschopnost využívání stávajících finančních nástrojů. Stimulem by byla adaptace současných či vytvoření nových nástrojů a mechanismů, které budou přímo určeny subjektům sociální ekonomiky. Jednou z cest je vytvoření produktů, které budou kombinovat soukromé a veřejné prostředky, vytvoří prostor pro poskytování záruk a zvýhodněných úvěrů apod. Ty by měly významnější měrou přispět k rozvíjení této ekonomiky na místní úrovni, což by mnohem silněji podpořilo podporu řešení místních sociálních problémů a finanční podpora by byla také snadněji kontrolována ze strany lokální reprezentace i celých komunit. Těmto otázkám by měla být také věnována větší pozornost, neboť lokální bankovnictví v našich podmínkách nemá dobrou pozici, především pro negativní obraz, který získala v 90. letech, kdy ne vždy s jasným programem a častým zneužíváním tohoto bankovnictví pro klintelistické a korupční jednání, získalo lokální i regionální bankovnictví obraz, který vstupuje do jeho dalšího rozvoje i ovlivňuje zatím malé důvěry široké veřejnosti. Ke specifické formě omezení (bariéře) rozvoje sociální ekonomiky patří také přístup politické, odborné a do značné míry také široké veřejnosti, který je spojován spíše s obdobím před rokem 1989 a v tomto smyslu, že sociální ekonomika je mnohdy označována za formu 2



hledání tzv. třetí cesty sociálního rozvoje. Je to dáno především tím, že mnohé organizace působící v minulosti se začínají orientovat na tento typ aktivit a pro své působení v minulosti nevzbuzují mnoho důvěry politiků i občanů. Je třeba poznamenat, že také tato bariéra je v současné době pouze naznačena, neboť neexistuje příliš adekvátních studií, které by tento problém dostatečně analyzovaly. Mezi neopomenutelné bariéry, které mohou ovlivňovat pomalejší rozvoj sociální ekonomiky jsou spojeny s metodickými nástroji, které souvisí s úrovní a možnostmi vzděláváním pro podnikatele, zejména pro ty, kteří působí v neziskovém sektoru nebo i oblastech malého a středního podnikání. Mnohdy výuka na různých stupních vzdělávání nepřipravuje žáky a studenty na možné - samostatné podnikatelské aktivity (jako např. v Německu, kdy studenti mohou absolvovat kurz: „zaměstnám se sám“.) Tento typ vzdělávání by mohl být předmětem diskuzí na různých úrovních společenského, vzdělávacího i politického života, neboť by přispěl k řešení problémů na trhu práce v lokalitách a regionech, které se potýkají s nezaměstnaností. Rovněž tyto otázky bude třeba do budoucna sledovat a na základě konkrétních studií přispět k rozvoji tohoto typu vzdělávání a také rozšířit možnosti vzdělávání i jakým směrem je možné rozvíjet celoživotní vzdělávání v ČR. Významným rozvojovým potenciálem by byla podpora vzdělání těch, kteří by se chtěli zapojit do podnikání, které by odpovídaly možnostem a potřebám lokálních komunit. Otázkou je, zda podpora a rozvoj kvalifikace patří v českých podmínkách mezi efektivní aktivity, mnohdy jsou tyto kurzy a různé formy rekvalifikací realizovány bez patřičného odborného zázemí. Jeden z nástrojů, který by významně přispěl k podpoře i rozvoji sociálního podnikání a rozvoji sociální ekonomiky je stimulace a provázání s programovými dokumenty obcí, mikroregionu i regionů, které reagují na konkrétní potřeby lokálního i regionálního společenství. Tento nástroj strategického řízení legitimizuje podporu vybraných (podnikatelských) aktivit a 3



představuje nástroj pro jejich stimulaci. Obsahuje vazby na finanční a další nástroje umožňující rozvoj subjektů sociální ekonomiky. V podmínkách ČR se začíná uplatňovat především v oblasti sociálních služeb a mohlo by se rozšířit také o další segmenty trhu např. bankovní, obchodnické, řemeslnické i poradenské a další. Služby, které v konkrétním prostředí lokálních komunit jsou nedostatečné nebo chybí úplně. Aktéři, kteří se podílejí na těchto dokumentech, společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace obce nebo kraje a to by mělo být impulzem pro podnikatelské subjekty SE, aby mnohem účinněji spolupracovala s lokální komunitou, s jejími významnými aktéry. Každá z těchto skupin má své vlastní hodnoty, priority, představy či přání a má je podložené argumenty, které se opírají o její specifické zkušenosti, výzkumy, rozbory a názory. V každém případě by tato metoda mohla přispět k nalezení společného jmenovatele různých forem podnikatelských aktivit i jejich efektivního fungování. Zpracovaný strategický dokument umožňuje obcím, jejich svazkům či krajům získávat zdroje ve formě dotací od státu a zvyšovat efektivitu jejich využití. Nesporně největším přínosem je zvýšení dostupnosti a kvality služeb, požadovaných komunitou. Veřejná správa, zejména územní samospráva, může podpořit v rámci svých samosprávných kompetencí na lokální a regionální úrovni rozvoj sociálního podnikání především v oblastech, které se prolínají se záměry podnikatelských subjektů. Veřejná správa – území samospráva (obce, města, kraje) by mohla iniciovat aktivitu sociálních podniků na základě specifických potřeb občanů vyjádřených v průběhu volebního procesu a konkretizovaného na základě komunitního plánu. Soulad cílů sociálních podniků s cíli veřejnoprávní korporace motivuje veřejný sektor ke zlepšení podnikatelského prostředí. Rozvinutá sociální ekonomika umožňuje zlepšení efektivity a hospodárnosti veřejných služeb a zároveň přináší úsporu veřejným rozpočtům. Činnost sociálních podniků může rovněž doplňovat a rozšiřovat aktivity 4



realizované veřejným sektorem v území, které jsou však limitovány dostupností zdrojů, respektive výběrem daní na celostátní úrovni. Existuje objektivní potřeba změny současného stavu, neboť rozvoj sociální ekonomiky v ČR je velmi pomalý, dynamika pokulhává nejen za vývojem v západní Evropě, ale také v některých nových členských zemích EU, které měly stejnou či podobnou tradici. Sociální ekonomiku nemůžeme označit za zcela nový fenomén, neboť řada jejích forem se vyskytuje v ekonomické a sociální praxi již po mnoho desetiletí. V určitých historických podmínkách dokonce některé formy dominovaly či byly typické (role spolků v oblasti celoživotního učení dělníků, vzájemné pojišťovny, spořitelní družstva, výrobní družstevnictví) avšak od čistě tržních subjektů se odlišovaly důrazem na sociální vazby, respektive řešení společenských problémů dotčené skupiny2. Aktuální zaostření pohledu na sociální ekonomiku je tak nutno chápat z hlediska posilování významu těchto forem podnikání a zaměstnávání v souvislosti s probíhajícími sociálními změnami (strukturální přeměnou společnosti), a tedy potřebou řešit nové potřeby, ale i coby důsledku rozvolňování státu blahobytu.

2

Obdobně např. Hunčová: Koncept sociální a solidární ekonomiky, model sociálního podniku a sociální firmy, str. 3 „Pojem sociální (ekonomika) říká, že jde o ekonomku sociotvornou, tj. ekonomiku s pozitivními efekty na sociální soudržnost či sociální kapitál (souhrn pozitivních vazeb a vztahů mezi jednotlivci v komunitě, společnosti, soudržnost a potenciální zdroj rozvoje). Tyto efekty mohou mít vliv také na udržitelnost (života, krajiny, životního prostředí, genofondu, lidí v krajině apod.). Jde tedy o ekonomiku taženou prací, na rozdíl od ziskově orientované ekonomiky tažené kapitálem, i když se obě mohou pohybovat na trhu. Jde o ekonomiku společenskou, spolkovou, demokratickou, poskytujícím způsobem sobě vlastním osobám a komunitám „rovné příležitosti“ k sociálnímu začlenění, začlenění do trhu práce (včetně jako OSVČ) – tj. k obživě, k solidárnímu zajištění rizik a k sociálně dobrému životu atd. Poskytování pomoci sociálně slabším a poskytování sociálních služeb je obsahem pojmu solidarita a sociální ekonomika je obsahuje vedle dalších sociálních efektů.“

5



Pokus o nové zastřešení uvedených přístupů prostřednictvím tzv. sociální ekonomiky (někdy dokonce i sociální ekonomie) pramení ze snahy nalézt společného jmenovatele uvedených různých forem a popsat prostřednictvím ekonomické, sociologické či jiné metody a terminologie podstatu jejich fungování3. Vzhledem k tomu, že se v českém prostředí odehrává teprve první fáze debaty o tomto přístupu, je diskuse v našem případě poznamenána neustáleností základní terminologie a odlišným vnímáním obsahu jednotlivými názorovými proudy. Sociální ekonomika se často zužuje na řešení potřeb marginalizovaných skupin obyvatelstva4. Avšak není možné zpochybnit, že podstatná část aktivit má i tento rozměr (v oblasti sociální ekonomiky se v minulých desetiletích projevoval odklon od zajištění materiálních statků směrem ke službám). Do české rozpravy poměrně razantně zasáhla příprava dokumentů politiky soudržnosti pro programové období 2007-2013, která umožnila zviditelnění tohoto tématu i na širší politické úrovni5, a to v přímé vazbě na cíle sociální politiky respektive politiky zaměstnanosti. 3

Existují specializované sítě akademických pracovišť zabývající se touto problematikou, v zahraničí např. EMES, viz http://www.emes.net/index.php?id=2 4

V českém prostředí, kde diskuse o sociální ekonomice probíhá s výrazným zpožděním, je sociální ekonomika chápána často ve velmi redukované podobě, coby ekonomické aktivity orientované na integraci osob 4 ohrožených sociální exkluzí na pracovní trhy , bezprostředně svázána pouze se sociálními případně sociálně zdravotnímu službami - poskytování služeb (zejména sociálních) na místní úrovni a environmentálním hlediskem - šetrné využití rozvoje místních zdrojů (lidských, materiálových a finančních) při realizaci programů místního rozvoje. Viz http://www.socialni-ekonomika.cz/se-index.php 5

Národní rozvojový plán 2007-2013, Sociální ekonomika, str. 64

V současnosti prochází systém sociálních služeb reformou. Klíčovým místem poskytování sociálních služeb se stávají obce resp. kraje. Některé kraje resp. obce po získání kompetencí k poskytování sociálních služeb začaly usilovat o zefektivnění sítě sociálních služeb pomocí metod komunitního plánování, usilování o kvalitu sociálních služeb a modernizace systému sociální ochrany. S tím souvisí rovněž koncept sociální ekonomiky spojený s vyrovnáváním sociálních šancí. V sociální ekonomice je hlavní pozornost soustředěna na místní spolupráci a konzultace různých partnerů při zabezpečování služeb. Subjekty sociální ekonomiky jsou jedním z mnoha aktérů lokální ekonomiky, přičemž družstevní forma vlastnictví je rovnocenná ostatním. Podpora sociální ekonomiky je nástrojem sociálního

6



Hlavním cílem rozvoje sociální ekonomie je vytvoření vhodné základny pro rozvoj kvalitních místních služeb i nových ekonomických aktivit, které povedou k růstu zaměstnanosti a odrazí se v kvalitě života. Rozšíření sociální ekonomiky na další oblasti služeb a potřeb lokálního společenství by mohl být jeden ze způsobů jak naplnit širší pojímání sociální ekonomiky a její prezentace veřejnosti, jako účinného i ucelenějšího modelu podnikatelských aktivit v současnosti. To by významně přispělo k větší podpoře ze strany nejen lokálních společenství, ale otevřelo by zájem také celé společnosti a v neposlední řadě by podnítilo větší odvahu politiků, bankéřů a dalších aktérů spojených s podnikatelskými aktivitami. Jednou z často zdůrazňovaných překážek rozvoje sociálních podniků v ČR je omezená dostupnost finančních zdrojů k založení a rozvoji sociálních podniků (investiční kapitál) i k profinancování chodu (běžný provoz) i nepřipravenost využít stávajících finančních nástrojů. Empirické šetření je koncipováno tak, aby účinně přispělo k řešení projektu TESSEA a naplňování cílů pracovní skupiny Finance. S ohledem na malý počet sociálních podniků je zvolena technika sběru informací formou řízených rozhovorů s vedoucími pracovníky, eventuelně jejich zakladateli, zřizovateli. Při přípravě empirického šetření jsme využívali dostupných poznatkům, které se odrazily ve stanovení metodiky výzkumu. Tento postup respektuje nutnost hlubší znalosti problematiky financování sociálních podniků v kontextu dvou úrovní. začleňování, zvyšování místní zaměstnanosti, ekonomického rozvoje přispívajícího k vyváženému rozvoji a prosperitě lokalit. V současné době neexistuje v ČR jasný, explicitní vládní dokument hlásící se k pojmu sociální ekonomie. A to i přesto, že tento koncept je součástí sociálních politik a politik místního rozvoje v zemích EU. V české společnosti je zatím jen omezené povědomí o tom, co znamená sociální ekonomika a k čemu slouží. Některá témata sociální ekonomiky jsou podporována prostřednictvím Iniciativy EQUAL.

7



Prvním je institucionální rámec tvořený formálními institucemi představovaný soukromými a veřejnými organizacemi, které sféru sociálních podniků přímo/nepřímo ovlivňují (legislativní prostředí, veřejná politika) či se na jejich financování přímo podílejí. Druhým je pak prostředí vlastních sociálních podniků, vůči kterým jsou opatření přijímána, které jsou žadateli a příjemci prostředků. Proto, aby se mohla dále rozvíjet sociální ekonomika a vznikat nové sociální firmy, je třeba věnovat pozornost nejen bariérám jejich rozvoje, ale také novým výzvám a možnostem jejich rozvoje. Při studiu a analýze současných sociálních podniků, je nezbytné vzít v úvahu celou řadu parametrů: Právní formu a organizační uspořádání sociálního podniku V ČR se pod sociální podnik řadí organizace vytvářené dle občanského i obchodního práva, zřizované soukromými osobami (fyzickými a právnickými) ale i veřejnými, či ve smíšeném vlastnictví. Potenciálně tudíž existuje výrazná variabilita právních forem těchto subjektů (s tím, že se nemusí jednat ani o organizaci – teoretický případ sociálního podniku vytvářeného osobou samostatně výdělečně činnou).

Může se jednat o subjekty formálně a ekonomicky

samostatné nebo závislé (jsou pouze jednou z částí organizace, která sleduje i množství dalších cílů; jsou ekonomicky závislé na zřizovateli apod.). Může se jednat o subjekty, které jsou vnitřně výrazně strukturované, rozdělené do specializovaných částí a útvarů s jasně oddělenými úlohami. Podnikatelská činnost Sociální podniky mohou působit v celém řadu odvětví a oborů průmyslu a služeb. Doloženými případy je např. sféra čistících a úklidových služeb, lesní práce, malířské práce, 8



pohostinství a gastronomie, práce s IT technikou (digitalizace), služby v oblasti bezpečnosti, drobná výroba, kreativní tvorba apod. Je tudíž vhodné oslovit subjekty podnikající v odlišných sférách, což umožní v interpretační fázi na jedné straně vydefinovat typické znaky činnosti sociálních podniků (typické problémy, se kterými se potýkají v oblasti financování) a na straně druhé stanovit specifické, které jsou ovlivněné výběrem odvětví či oboru. Fáze života firmy Finanční požadavky sociálního podniku se budou lišit v jednotlivých fázích života firmy. V době formulování podnikatelského záměru a zakládání společnosti může být problémem kumulace potřebného investičního kapitálu, především v případě podnikání v oblasti výroby. Ve fázi náběhu a plného chodu firmy se jako problém může ukázat potřeba finančního krytí nesouladu mezi výrobou, tvorbou zásob a prodejem výrobků, respektive mezi vykonanou službou a její úhradou. To vyvolává potřebu využívání standardních nástrojů umožňují obchodní a finanční styk (běžný účet) – což není předmětem výzkumu, ale především dalších krátkodobých a střednědobých finančních instrumentů – provozní úvěry, revolvingy, kontokorenty apod. Ve fázi expanze společnosti budou narůstat požadavky na investiční kapitál (nové strojní vybavení, ICT technologie) pro posílení pozice na trhu. Zvláštním případem, v českém prostředí spíše vzhledem k rozvinutosti systému spíše teoretickém, je kumulace prostředků pro realizaci akvizice konkurence. Doba působení sociálního podniku na trhu Podnikající subjekty s historií mají větší šanci získat provozní a investiční prostředky. V případě soukromých finančních institucí, zvláště bank, je účetní a daňová historie jedním 9



ze základních požadavků při předkládání žádosti o poskytování úvěru. Rentabilita kapitálu, výše hospodářského zisku apod. jsou pak základní parametry, které vstupují do rozhodování o bonitě žadatele (skóring). Začínající subjekty mívají přístup ke zdrojům výrazně zúžený. Vzhledem k tomu, že nebývají vybaveny majetkem, možnost jejich ručení za úvěr je velmi malá. Územní hledisko Sociální podniky využívají znalost místního prostředí, reagují na místní poptávku, při svém rozvoji (získávání zakázek) využívají sociálních vazeb (sociálního kapitálu). Jsou to subjekty místní ekonomiky. Charakter místní ekonomiky, kvalita sociokulturního prostředí se v jednotlivých regionech liší, což je podmíněno celou řadou faktorů, jako je struktura osídlení, demografický vývoj a migrace, příjmová úroveň, vzdělanostní složení. To výrazně ovlivňuje strukturu poptávky po produktech a službách sociálních podniků, ale i velikost nákladů a tedy rentabilitu společnosti (aglomerační úspory). Orientace na zákazníka Toto hledisko úzce souvisí s předcházejícím parametrem. V českém kontextu malé sociální podniky budou operovat na místním či regionálním trhu, tj. v relativně omezeném prostoru, ve kterém budou spoléhat na vzájemnou obeznámenost jednotlivých aktérů. Existují však i výrobní podniky, které jsou součástí národních či nadnárodních výrobních řetězců a přinejmenším část výroby j umisťována mimo regionální trh (výrobní družstva). ZV tomto případě již lze také předpokládat rozvinutý mechanismus obchodu a marketingu, komunikace se zákazníky, partnery apod.

10



Zohlednění „sociálního“ rozměru podniku V tomto případě jde o to, jaké společenské a environmentální cíle sociální podnikatelský subjekt sleduje. Buď se jedná o přímé vytváření podmínek pro zapojení znevýhodněných sociálních skupin, skupin ohrožených sociálním vyloučením či již vyloučených (Pak o jaké skupiny se jedná?), nebo jde o širší sledování a naplňování společenských či komunitních potřeb a cílů.

11



2. Přístupy k studiu a pojímání sociální ekonomiky (mezinárodní srovnání) V úvodní části jsou uvedeny možné přístupy, které ovlivňují bariéry i možnosti rozvoje sociální ekonomiky v českém prostředí. V této souvislosti je třeba také uvést, že mnozí, především zahraniční autoři se pokoušejí vytvořit sociální ekonomii zrcadlo v podobě obecné ekonomické teorie a konfrontovat uvedené koncepty z hlediska rozdílů v přístupech k řešení základních ekonomických a společenských otázek. Tato metoda výkladu je jistě možná, avšak poměrně náročná. Klade zvýšené nároky na komparaci poznatků a schopnost uplatnění syntézy. Toto pojetí vyváří příležitost položit řadu dalších otázek týkajících se nejen vztahu sociální ekonomiky a ekonomické teorie, ale rovněž možnosti využití jiných vědeckých metod a nástrojů zkoumání, uplatňovaných dalšími vědními disciplinami a obory, jako je sociologie a sociální vědy apod. Sociální ekonomika totiž obsahuje i řadu hodnotových hledisek, které překračují tradiční rámec ekonomického myšlení. V tomto směru je důležité poznamenat, že jedním z omylů autorů, kteří se touto problematikou zabývají, je přístup k ekonomii jako homogenní vědní disciplině. Tento postoj je pravděpodobně podpořen a utvrzen i používanou literaturou (známá učebnice Ekonomie Paula S. Samuelsona a Williama D. Nordhause je příkladem pokusu o syntézu dílčích ekonomických teorií a podporuje tzv. hlavní proud ekonomie). Avšak existují i další ekonomické přístupy, které se zabývají např. chováním firmy nesledující maximalizaci zisku, či firmy vlastněné zaměstnanci (např. behavioristické teorie firem). Dostupné jsou i komparativní studie chování firem vlastněných zaměstnanci s firmami maximalizujícími zisk,

12



včetně posouzení efektivity těchto postupů6. Problematikou se zabývali i někteří nositelé Nobelovy ceny za ekonomii (např. James E. Meade, 1977). Avšak i v popisu čistě ekonomických pasáží je možno nalézt řadu nepřesností (diskutabilní je např. tvrzení, že ekonomika je nástrojem, str. 5). Použití metody zkratky při popisu jednotlivých ekonomických problémů vede k formulování zjednodušených tezí, které mohou čtenáře zběžně informovat, ale také zmást. Z hlediska účelu zpracování předloženého materiálu je tato část v podstatě zcela zbytečná. V odborné literatuře se setkáváme s mnoha definicemi i teoretickými přístupy,jejichž smyslem je vystižení základních charakterových rysů sociální ekonomiky. Tyto tzv. postuláty měly být podle dostupných zdrojů7 následně ověřovány pilotními projekty. Jedná se tedy zřejmě o hypotézy zpracované autorským týmem, vyžadující následnou verifikaci. K tomuto kroku však mělo předcházet podrobné zmapování sekundárních zdrojů, které by umožnilo argumentačně podpořit navržené výroky, případně provést jejich klasifikaci a selekci. Práce s literaturou je zde přímo nezbytná! V druhé fázi verifikace, by prostřednictvím terénního šetření došlo k dalšímu zúžení okruhu axiomů pouze na ty, které dostatečným způsobem vymezí základní tvrzení vymezující sociální ekonomiku 8. V tomto duchu není možné formálně ani věcně souhlasit s celou řadou navržených výroků. Tvrzení, že sociální ekonomika nemůže být konkurenceschopná na volném trhu je ve své

6

Např. Strategic Investment: The Labor-Managed Firm and the Profit-Maximizing Firm: Koichi Futagamia and Makoto Okamurab, a Ritsumeikan University, Kyoto, 603, Japan, b University of Florida, Gainesville, Florida, 32611. 7

Viz http://www.socialni-ekonomika.cz/se-index.php?id=97

8

Postulát je chápán jako filozofický výraz pro předpoklad lišící se od axiomu a hypotézy, který není ani evidentní, ani demonstrovatelný, ale který se předpokládá. Za axiom je označováno základní tvrzení, které se definuje jako pravdivé, a tedy se nedokazuje.

13



obecnosti zjevně nepravdivé. Jistě nalezneme v zahraniční i české praxi řadu příkladů sociálních podniků úspěšně operujících v tržním prostředí (výrobní a spotřební družstva, vzájemné pojišťovny, spořitelní družstva apod.). Některé formy dokonce v určitých obdobích dominovaly konkrétnímu ekonomickému segmentu. Často se poukazuje na to, že motivy chování subjektů sociální ekonomiky nejsou čistě ekonomické (kontra duchu hlavního proudu ekonomie) respektive neusilují o krátkodobou maximalizaci zisku. Zdůrazňovány bývají širší společenské a komunitní cíle jako je solidarita, sociální soudržnost, které však často představují i klíčový prvek ovlivňující efektivitu těchto subjektů (jedná se o formy sociálního kapitálu, které vstupují do podnikání sociálních podniků). Participace širokého okruhu osob na podnikání, demokratický přístup k řízení, dělení dosaženého benefitu mezi participanty jsou dalšími typickými rysy. Řadu těchto rysů v tzv. postulátech nalezneme, jsou však obklopeny skrumáží dalších tvrzení a názorů, která bez bližšího vysvětlení, roztřídění a klasifikace uvedenou problematiku nemístně zužují a často znepřehledňují.

14



3. Definice a vymezení pojmů sociální ekonomiky Sociální ekonomika Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientovaná na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu ekonomického, sociálního a environmentálního. Sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.

Sociální podnikání Sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje (Výzkumy neziskové organizace TESSEA).

15



Sociální podnik Sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba nebo její část nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku; sociální podnik musí mít příslušné živnostenské oprávnění (TESSEA).

Sociální firma Sociální firma je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běžném trhu, jehož účelem je vytvářet pracovní příležitosti pro osoby výrazně znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu. (Fokus). Na podporu sociální ekonomiky a sociálního podnikání v ČR byla nově ustavena např.: Tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky (TESSEA). Tato názorová platforma, jejímž účelem je prosazovat koncept sociální ekonomiky a sociálního podnikání v podmínkách ČR, bude sdružovat a společně zastupovat zájmy svých členů a příznivců. Jsou jimi organizace i jednotlivci, kteří chtějí podporovat rozvoj sociálního podnikání v ČR. TESSEA je názorovou platformou právnických i fyzických osob, které uznávají základy, význam, vliv, priority a znaky sociální ekonomiky a chtějí společně podporovat rozvoj sociálního podnikání v ČR. Nemá právní subjektivitu, k prosazení svých cílů využívá dobrovolné iniciativy svých členů, případně projektů a dalších nástrojů, jejichž nositeli jsou konkrétní členové. Posláním TESSEA je prosazování konceptu sociální ekonomiky a sociálního podnikání v podmínkách ČR, zejména vytvořením a rozvíjením modelu infrastruktury pro jeho rozvoj, zahrnující oblasti osvěty, vzdělávání, podpory, financování a výměny zkušeností na národní i mezinárodní úrovni a jeho prosazování do koncepcí, strategií a politik.

16


PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc., Katedra regionálních studií NF VŠE Praha

Recommend Documents