PhDr. Alena Mockovčiaková květen 2008

Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2007 (2001 – 2007) PhDr. Alena Mockovčiaková květen 2008 úvodem Výsledkem historického vývoje v prostoru ČR je skutečnost, že jako „kultura“ není obecně vnímána pouze umělecká činnost nebo její výsledky (v celé šíři projevů a produktů, k nimž jsou v současnosti práva chráněna podle zákona č.121/2000 Sb., autorského zákona – tzn. jak umělecké činnosti profesionální, tak amatérské), ale i poznávací, osvětové, zájmové a vzdělávací aktivity, stejně tak i spolková činnost, tradice a zvyky, dokonce i přírodní a urbanizované prostředí individuálního života. V námi upřednostňovaném obsahu pojmu „kultura“ jsou proto obsaženy (mj.) činnosti knihoven, muzeí, galerií a divadel (včetně tzv. stagion); nabídka kulturních, společenských, vzdělávacích programů různých typů kulturních domů a středisek, činnosti dobrovolných občanských aktivit, nevládních neziskových organizací ale i městské slavnosti, festivaly, atd. Kultura je velmi strukturovanou oblastí různorodých individuálních, skupinových i společenských zájmů, aktivit a činností, která podle našeho přesvědčení podstatnou měrou napomáhá k sociální identifikaci a všestrannému rozvoji jednotlivce a zároveň k integraci občanské společnosti, významná je její sociální a komunikační funkce. Nezanedbatelný vliv na deklarované potřeby a zájmy lidí v oblasti místní a regionální kultury má samozřejmě i obecnější charakter sídla či regionu (demografický, geografický, historický) – tzn. mj. i úroveň zaměstnanosti (pracovních příležitostí), ekonomická úroveň domácností a struktura jejich výdajů, stav technické infrastruktury v území, dopravní dostupnost kulturních příležitostí apod. V oblasti kultury - a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky – lze samozřejmě zaznamenat vliv obecnějších vývojových procesů – odstranění politických bariér při využívání informačních pramenů, rozvoje digitálních technologií – ať již komunikačních či působících při nahrávání nosičů, cenová dostupnost elektronických přístrojů pro domácnost atd. Takto vymezená oblast kultury ovšem značně překračuje rámec zákonem stanovených kompetencí a odpovědnosti ministerstev či jiných správních úřadů nebo územní samosprávy; kulturu lze obtížně redukovat na odvětví ekonomiky nebo hospodářství. Přitom však – s ohledem na ekonomický charakter veřejných služeb kultury v jejich místním a regionálním kontextu - jsou tyto služby poskytované v obecně uznaném veřejném zájmu stále existenčně závislé na finančních prostředcích z veřejných rozpočtů, o jejichž alokaci rozhodují orgány veřejné správy. Na druhé straně je však sféra veřejných služeb (včetně místní a regionální kultury) poměrně významná z národohospodářského hlediska – ať již na ni pohlédneme z hlediska zaměstnanosti, objemu vyplácených mezd realizovaných ve výdajích domácností, odvodů z vyplacených mezd, z hlediska inspirace k návštěvnosti ČR v rámci cestovního ruchu a jistě nezanedbatelný je i ekonomický efekt výdajů příspěvkových organizací kultury realizovaných v podobě nákupu zboží a služeb nebo pořízení majetku. ekonomika a financování Celkem ročně navštíví kulturní zařízení cca 50 milionů uživatelů (čísla jsou známa. tam, kde se počty statisticky sledují – knihovny s profesionálními pracovníky, muzea, galerie, divadla, orchestry, památkové objekty, hvězdárny a planetária). V případě tzv. „všeobecných kulturních zařízení“ – kulturních domů, osvětových besed apod., se počty uživatelů/návštěvníků zatím nesledují. Vzhledem k tomu, že jich je v ČR cca 1000 a lze– při časové a obsahové struktuře jejich provozu (koncerty, divadelní představení, přednášky, výstavy, kurzy atd.) – odhadovat návštěvnost jejich akcí nejméně na úrovni cca 15 milionů uživatelů či návštěvníků ročně. Celkový počet uživatelů veřejných služeb

-1-

kultury lze odhadnout na 65 – 70 milionů. V odhadu ovšem nejsou zahrnuti návštěvníci různých městských slavností, festivalů apod. Na finančním zajištění odborné činnosti kulturních zařízení i nabídky kultury pro návštěvníky obcí a měst se značnou měrou podílejí veřejné rozpočty. Ty financují nejen provoz vlastních (nejčastěji) příspěvkových organizací, ale poskytují ve značné míře dotace neziskovým subjektům i podnikatelům na pokrytí části nákladů na jimi pořádané kulturní akce. Tabulka : Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu v poměru k HDP 2006 3 204,1 22,3 0,69

v tis. Kč 2007 3 557,7 22,8 0,64

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2 189,2 2 352,2 2 464,4 2 577,1 2 781,1 2 970,3 13,1 14,4 15,6 17,4 19,3 19,7 0,59 0,61 0,63 0,67 0,69 0,66 *) údaje o HDP převzaty z ČSÚ **) součet výdajů kap. 334 (MK včetně výdajů na církve a náboženské společnosti) a kap. 700 (výdaje rozpočtů ÚSC), do roku 2002 (včetně) i rozpočty okresních úřadů

HDP *) na kulturu **) v%

Vzhledem k tomu, že stát (prostřednictvím Ministerstva kultury) v současné době zřizuje a finančně zajišťuje činnost pouze několika desítek kulturních subjektů (i když významných jak co do činností odborných, tak prezentačních), je nezbytné zamyšlení i nad strukturou a možnostmi ÚSC jako zřizovatelů a podporovatelů kulturních aktivit a veřejných služeb kultury. Z celkového současného počtu obcí v ČR (6 248 z toho 529 se statutem „město“) je pouze 310 obcí a měst s počtem obyvatel nad 5.000. Vzhledem k platnému systému daňových příjmů obcí je zřejmé, že rozpočty 5 938 obcí sotva postačují na pokrytí nutných výdajů vyplývajících obecně z povinností územní samosprávy ve vztahu k občanům. Obvyklé bývá, že na záležitosti kultury se v rozpočtu zdroje najdou v podobě drobného příspěvku na činnost knihovny nebo místnímu občanskému sdružení na jeho kulturní aktivity. počet obyvatel obce od do 0 999 1 000 4 999 5 000 9 999 10 000 19 999 20 000 49 999 50 000 99 999 100 000 a více celkem

počet obcí 4 932 1 047 138 109 41 17 5 6 248

žije v nich obyvatel 1 763 117 2 068 485 939 382 954 239 1 197 676 1 206 595 2 121 585 10 251 079

% 17 20 9 9 12 12 21 100

Pramen : ČSÚ - malý lexikon obcí Z výše uvedené tabulky vyplývá, že v obcích ve velikosti do 5.000 obyvatel žije 37 % populace ČR, což samozřejmě vůbec není zanedbatelné číslo. Podmínky jejich života jsou do značné míry ovlivněny dopravní obslužností sídla, nabídkou služeb a obchodu, tím zda je v obci škola atd. Je zřejmé, že malé obce mají vskutku dost starostí s tím, jak příjmy svého rozpočtu co nejlépe užít ku prospěchu občanů. Nicméně data z krajů a data z rozpočtů náhodně vybraných obcí, resp. jejich výdajů na kulturu naznačuje, že malé obce v poměru např. ke krajům či sídelním městům krajů mnohdy vydávají na kulturu v % ke svým příjmům více finančních prostředků. Kraje se ovšem značnou měrou podílejí na podpoře činnosti regionálních subjektů kultury, financují klíčové organizace kultury (krajské knihovny, muzea a galerie, divadla, hudební tělesa, hvězdárny a planetária a další).

-2-

(Tabulka je umístěna za textem.Výběr zahrnuje výdaje rozpočtů (rok 2006 a 2007) krajů, sídelních měst krajů, náhodně vybraného bývalého okresního města (v případě Středočeského kraje dvou) a náhodně vybrané malé obce v území kraje.) Problematickou skutečností zůstává, že výdaje na kulturu (včetně výdajů kapitálových, tj. výdajů „na majetek“) dosahují v průměru cca 1-3% z celkových výdajů rozpočtů ÚSC. Nejde o údaj nijak povzbuzující, i když se individuálně poměrně liší. Z námi provedeného výběru samozřejmě nelze činit dalekosáhlé soudy. K tomu by bylo zapotřebí zpracovat časové řady za období nejméně pěti let a v interpretaci pak zohlednit i individuální podmínky a charakteristiky jednotlivých měst a obcí. Zajímavé by bylo poměřit hodnotu majetku svěřeného příspěvkovým organizacím v kultuře ve vztahu ke kapitálovým výdajům (investičním příspěvkům PO) a to i proto, že investiční příspěvky PO zřizovaným v oblasti kultury tvoří v průměru pouze 15% z celkových kapitálových výdajů rozpočtů ÚSC. K tomu je nutno ještě dodat, že z celkových výdajů rozpočtů ÚSC v roce 2007 vykázaných na kulturu, tj. ze 14,5 mld. Kč (v roce 2006 to bylo 15 mld.) činil celkový příspěvek zřizovaným PO 7,1 mld. Kč, tj. cca 76,8 % výdajů vykázaných kraji na kulturu a 42,69 % výdajů vykázaných obcemi na kulturu. Protože ČSÚ neprovádí šetření zaměstnanosti či zaměstnavatelů podle oborů činnosti, aktuální počet pracovních míst v oblasti kultury lze jen odhadovat. Statistikou je sledováno cca 2.000 statistických jednotek. Na základě zjištěných údajů lze předpokládat, že v zařízeních poskytujících veřejné služby kultury (v příspěvkových organizacích) je zaměstnáno nejméně 25.000 zaměstnanců (v přepočteném stavu), kteří (minimálně ze dvou třetin) dosahují střední odborné a vysokoškolské vzdělání. Podle výše vykázaných výdajů na platy v kultuře lze soudit, že v organizačních složkách obcí a na obecních úřadech je zaměstnáno dalších cca 10 - 15.000 zaměstnanců, kteří se zabývají zajištěním veřejných služeb kultury. Celkem se může jednat o cca 35 – 40 000 pracovních míst v oblasti veřejných služeb kultury, které jsou financovány z veřejných rozpočtů. Výdaje krajů na mzdy a odvody z mezd u zřizovaných PO kraj Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Praha celkem

počet PO 19 12 13 5 12 5 11 6 10 7 8 8 7 17 140

výdaje na mzdy a pojištění 145 058,72 112 933,92 115 532,16 50 383,33 88 390,74 57 274,85 82 079,19 52 734,94 74 614,95 50 462,24 86 939,27 67 760,69 104 640,23 587 368,92 1 676 174,15

Z celkových běžných výdajů krajů na kulturu (3 908 995,95 tis. Kč) tvoří mzdy a odvody z mezd jimi zřizovaných příspěvkových organizací cca 42 %, u menších organizací zřizovaných obcemi paradoxně bývá tento poměr vyšší. Při průměrném platu v kultuře (cca 15.000 Kč tzv. hrubého, tedy hluboko pod průměrem v ČR ohlášeným ČSÚ pro rok 2007 ve výši cca 21.000 Kč) se může jednat o cca 6,5 - 8 mld. Kč vydaných v kultuře na mzdy a odvody z mezd. Odvody z mezd činí cca 1,5 – 2 mld., daně placené ze závislé činnosti lze odhadnout na 1,5 - 2 mld. Kč. Protože i zaměstnanci v kultuře

-3-

platí náklady svých domácností, lze předpokládat, že oněch 3,5 – 4 mld. Kč („čistého“, tj. po odvedení daně ze závislé činnosti) se vracejí zpátky do (zejména) domácí ekonomiky a posilují tak i výběr dalších daní – například spotřebních. K tomu je zapotřebí započítat i odvedené daně fyzických osob z příjmů z poskytnutí práv chráněných autorským zákonem. Provoz a činnost kulturních zařízení je založen jednak na práci zaměstnanců, jednak na nákupu služeb a výrobků. Lze tedy předpokládat, že i valná část oněch „zbylých“ nákladů na kulturu, tj. cca 16 mld. Kč se opět vrací do domácí ekonomiky v podobě plateb za energie, pořízení materiálu i majetku, plateb za služby. Vlastní příjmy kulturních zařízení (tj. součet na položkách 601 + 602 + 604) tvoří (dle typu zařízení) pokrytí cca 5 – 30 % skutečných běžných nákladů. Pokud se shodneme na průměru vlastních příjmů všech PO v kultuře na úrovni 20%, pak se jedná o částku ve výši cca 2 602 716 tis. Kč. Příjmy vykázané MK, obcemi a kraji v oblasti kultury dosahují částky 1 342 970 tis. Kč. Tabulka : celkový objem finančních prostředků pohybujících se v oblasti kultury financované z veřejných rozpočtů v roce 2007 v tis. Kč vlastní příjmy příspěvkových organizací v kultuře (odhad) 2 602 716 příjmy obcí, krajů, DSO a MK vykázané v oblasti kultury 1 342 970 vykázané výdaje veřejných rozpočtů na kulturu 22 810 973 celkem finance v oblasti veřejných služeb kultury 26 756 659 Lze mít za prokázané, že v oblasti kultury se „spotřebovala“ v roce 2007 celková částka 26,75 mld. Kč. Z tohoto objemu byla část odvedena jako daň z příjmů ze závislé činnosti, část jako odvod zaměstnavatele na pojištění z vyplacených mezd, část jako platba za zboží a služby bez možnosti odpočtu DPH atd. Je proto dosti obtížné akceptovat názory naznačující, že kultura je cosi zbytného a ekonomicky neužitečného. Peníze vynaložené na kulturu se stávají součástí běžných ekonomických procesů a kultura do jisté míry pomáhá vyrovnat situaci v zaměstnanosti i tam, kde není stav příliš radostný. Omezujme prostředky do kultury a kromě jiného se dočkáme i zvýšených nákladů třeba na dávky v zaměstnanosti. A nejen to. Netrpělivě očekáváme dobu, kdy už konečně budou Českým statistickým úřadem nebo Ministerstvem pro místní rozvoj spočteny již dlouho slibované ekonomické efekty cestovního ruchu … Kulturní služby a aktivity totiž tvoří podstatnou součást nabídky cestovního ruchu – ozvláštňují krajinu, památky i sídla. Pokud by v některých místech neexistovala nabídka kultury, možná by tam noha turisty (cizince i tuzemce) nezavítala… Výdaje veřejných rozpočtů v oblasti kultury sice nominálně rostou, reálně však stagnují v poměru k celkovým výdajům veřejných rozpočtů (i k HDP). V roce 2007 výdaje obcí a DSO dokonce poklesly o cca 800 000 tis. Kč, celkové výdaje veřejných rozpočtů byly jen o cca 500 000 tis. vyšší, než v roce 2006.. Z toho lze dovodit, že o nějakém rozvoji v oblasti kultury stěží může být řeč. Vzhledem k platovému zařazení zaměstnanců v kultuře se tato oblast stává pro mladé a odborně vzdělané lidi z ekonomických důvodů zcela neatraktivní. Podpora rozvojových projektů kultury by však mohla rozvinout atraktivitu oblasti kultury alespoň po stránce inovací, zajímavosti komplexních projektů (např. přeshraniční spolupráce) apod. V rámci kapitálových výdajů na kulturu jsou investiční příspěvky zřizovaným PO v roce 2007 na úrovni 2,26 % celkových výdajů obcí na kulturu a 15,44 % z celkových výdajů krajů na kulturu. Celkové kapitálové výdaje obcí na kulturu činí 2 511 706 tis. Kč – z toho investiční příspěvek zřizovaným PO činil v roce 2007 pouze 268 236 tis. Kč, což je cca 10,6 % z těchto výdajů. (Kraje poskytují zřizovaným PO 413 685 tis. Kč jako investiční příspěvek, což je 81,6 % z kapitálových výdajů krajů.) Vzhledem k hodnotě nemovitého majetku, které PO pro svého zřizovatele spravují, je evidentní, že takový objem finančních prostředků nemůže postačovat ani k jeho technickému zhodnocení, natož k nové výstavbě. -4-

Problematika značně strukturovaných činností a služeb kultury je poměrně složitá. Pro ilustraci snad postačí, pokud se letmo dotkneme oblasti veřejných knihoven a muzeí. Veřejných knihoven (příspěvkových organizací) je v ČR celkem 5 662 ( v roce 2006, v roce 2005 to bylo 5.885), z toho však s profesionálními knihovníky pouze 770 roce 2005). Je tedy evidentní, že 4.892 knihoven je buď v režimu organizační složky obce nebo jsou knihovní služby zajišťovány obecním úřadem. Lze předpokládat, že malé obce nejsou schopny zajistit ani materiální a prostorové podmínky pro žádoucí rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb, ani jejich kvalifikované personální zajištění. Nemluvě o rozšiřování možností veřejně přístupného internetu v knihovně. Podle studie Národní knihovny z roku 2006 (Vyhodnocení standardů VKIS za rok 2005, Mgr.V.Pillerová, PhDr. V.Richter, Národní knihovna ČR, Praha 2006) v roce 2005 z celkem 5.523 vyhodnocovaných knihoven více než polovina nesplňuje standardy VKIS. Podle této studie v obcích do 5.000 obyvatel pracuje cca 3.000 knihoven, přičemž více než polovina z nich ani nenakupuje nové knihovní fondy. Téměř všechny knihovny v malých obcích neposkytují tzv. studijní místa a neposkytují přístup na internet pro veřejnost. To znamená, že asi polovina populace ČR nemá v dosahu knihovnu dostatečně vybavenou. Protože se jedná většinou o obyvatele malých obcí a měst, jde o situaci poměrně kritickou. 2.839 knihoven v obcích do 5.000 obyvatel nemá připojení k internetu. S ohledem na důsledky podmínky v knihovním zákoně (veřejně přístupný internet k 31.12.2007 jinak po 1.1.2008 bude knihovna vyřazena z evidence – z čehož plyne např. důsledek, že o knihovním fondu bude muset být účtováno jako o majetku) lze předpokládat, že malé obce budou veřejné knihovny rušit. Celkové výdaje ÚSC na oblast knihovnictví jsou vykazovány v roce 2007 na úrovni 2 336 280 tis. Kč, což je cca 16% z celkových výdajů na kulturu. Kapitálové výdaje na oblast knihovnictví činí pouze 291 737 tis. Kč (což je pokles oproti roku 2006). Počet výpůjček se blíží 69 milionům, počet registrovaných čtenářů je téměř jeden a půl milionu, počet návštěvníků knihoven se blíž 20 milionům. Počet zaměstnanců knihoven se pohybuje okolo 5.000, z toho je 4500 odborných pracovníků. Muzeí a galerií je v ČR celkem 412 (dle statistiky), z toho 371 zřizovaných veřejnou správou, ročně je evidováno cca 10 milionů návštěvníků. Muzeí a památníků zřizovaných ÚSC je v ČR celkem 345. Celkem je v muzeích cca 30 mil. evidenčních čísel sbírkových předmětů (vlastních předmětů tedy mnohem více, protože evid.č. má např. i soubor předmětů), v muzeích zřizovaných ÚSC je umístěno cca 13 mil. evidenčních čísel sbírkových předmětů. O ceně (hodnotě) sbírkových předmětů se nedá hovořit, protože nepodléhají běžnému režimu účtování o majetku. Nicméně jedná se o předměty kulturní hodnoty dokládající historický vývoj v území ČR, resp. regionů. Muzea jsou obvykle umístěna v budovách sice s historickou hodnotou, avšak s nedostatečným zázemím pro odbornou práci muzea – depozitáře, konzervační dílny, restaurátorská pracoviště apod. Depozitáře nejsou na dostatečné technické a bezpečnostní úrovni a mnohdy hrozí i postupné znehodnocení sbírkových předmětů. Po změně zákona č.20/1987 Sb. (zákon č.1/2005 Sb.) jsou ve vlastnictví obcí a krajů archeologické nálezy (s výjimkou těch, které jsou v majetku státu). Protože muzeum, vykonává-li archeologickou činnost, může od investora (stavebníka) požadovat pouze úhradu nákladů skutečně vynaložených na záchranný archeologický výzkum, zůstává otázkou, zda budou rozpočty jejich zřizovatelů postačovat i na odborné zpracování nálezů a jejich odpovídající uložení.

-5-

Otázka, kdo vlastně má platit náklady archeologického výzkumu je docela složitá : § 22 zákona č. 20/1987 Sb., památkového zákona uvádí : Provádění archeologických výzkumů (1) Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti, na které se mají archeologické výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů na nemovitosti. Nedojde-li k dohodě, rozhodne krajský úřad o povinnostech vlastníka (správce, uživatele) nemovitosti strpět provedení archeologických výzkumů a o podmínkách, za nichž archeologické výzkumy mohou být provedeny. (2) Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů. Protože jde o formulaci (viz tučně) poněkud nejasnou, obrátila jsem se s dotazem na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR, v.v.i. a požádala o gramatický výklad uvedené věty. Odpověď zní : „Z ryze jazykového hlediska je uvedená formulace dvojznačná. Jednak může vedlejší věta „při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu“ být chápána tak, že rozvíjí spojení „fyzická osoba“, jednak může být chápána tak, že se vztahuje jak k fyzické, tak i k právnické osobě. Vzhledem k tomu, co se v uvedeném zákoně říká, je navýsost pravděpodobná interpretace druhá.“ Nicméně hledala jsem dále, neboť výklad zákona provádí soud svým rozhodnutím a ke svému úžasu jsem nalezla dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v uvedené věci. Rozhodnutí publikované : 33 Odo 1198/2004 …. „Podle § 22 odst. 2 věty druhé zákona o státní památkové péči hradí náklady záchranného archeologického výzkumu stavebník jen tehdy, je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Z této právní úpravy je tedy zcela zřejmé, že kromě A.Ú. je povinna platit náklady archeologického výzkumu ta organizace, která archeologický výzkum provádí (samozřejmě v případech, kdy tuto povinnost nemá sám stavebník). Žalobci předestřená právní otázka je tudíž v zákoně o státní památkové péči upravena zcela jednoznačně a její výklad nemůže činit v praxi žádné potíže.“ ….. Rozhodnutí publikované : 32 Odo 765/2004 Ustanovení § 22 odst. 2 věta druhá zákona č. 20/1987 Sb. stanoví : Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Soudy obou stupňů při výkladu výše uvedené právní normy využily zejména výkladu jazykového. Jazykový výklad je metodou výkladu právních norem, kterou je vždy třeba použít jako první a

-6-

rozhodující. Při výkladu se vychází ze základních pravidel gramatických, morfologických a syntaktických (mluvnická stavba vět, skloňování, časování, souvislosti mezi větami, větné vazby). Soudy obou stupňů pochybily, pokud na základě tohoto výkladu dovodily, že náklady archeologického výzkumu hradí pouze stavebník - právnická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu. Soudy dospěly k závěru, že vložená část věty „při jejímž podnikání“ rozvíjí první část věty „je-li stavebníkem právnická nebo fyzická osoba“ a tudíž se vztahuje k oběma větným členům a proto je i druhá část věty uváděná v jednotném čísle a v ženském rodě, neboť se vztahuje k osobě. Ve výše citovaném ustanovení však v první část věty není uvedeno „je-li stavebníkem právnická nebo fyzická osoba, nýbrž právnická osoba nebo fyzická osoba“ a protože zákonodárce použil jednotné číslo, vložená část věty „při jejímž podnikání“ se nemůže vztahovat k oběma podstatným jménům podnětům, vztahuje se pouze k podstatnému jménu - podnětu bezprostředně předcházejícímu, tj. k „fyzické osobě“. Pokud tedy zákonodárce nepoužil v citovaném ustanovení legislativní zkratku osoba, která zahrnuje jak fyzickou tak i právnickou osobu nebo spojení, které nesprávně uvedl v odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně, „právnická nebo fyzická osoba“, vyjádřil tak povinnost hradit náklady záchranného archeologického výzkumu stavebníkovi právnické osobě bez ohledu na to zda podniká či nikoliv a pouze stavebník fyzická osoba hradí tyto náklady tehdy vznikly-li v souvislosti s jeho podnikáním. Závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná není povinna hradit náklady záchranného archeologického výzkumu ve smyslu § 22 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb., neboť je stavebníkem právnickou osobou, která nepodniká, tedy není správný. Abychom si to zopakovali :  Podle jazykové poradny je interpretace jazykového významu uvedené pasáže zákona dvojznačná.  Podle jednoho rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR hradí náklady archeologického výzkumu právnická osoba - stavebník pouze tehdy, vznikla-li nutnost výzkumu při jeho podnikatelské činnosti.  Podle druhého rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR hradí náklady archeologického výzkumu právnická osoba – stavebník v každém případě. Jak vidno, čeština je jazyk hravý a zdánlivý gramatický detail může mít dalekosáhlé důsledky v době, kdy obce a kraje jsou (ze zákona) vlastníky movitých archeologických nálezů a velmi často zřizovateli muzeí, která archeologické výzkumy provádějí. Zřizovatel tak hradí péči o nálezy a v mnoha případech i náklady na jejich získání. A protože za provedení výzkumu by měla oprávněná organizace požadovat pouze úhradu nákladů s ním spojených, nelze na archeologický výzkum pohlížet jako na činnost výdělečnou či dokonce ziskovou (jak bývalo zvykem) … V době, kdy územní samosprávy usilují o rušení, slučování a „transformaci“ kulturních zařízení by se nikdo moc nedivil, kdyby též „svým“ oprávněným osobám „zatrhly“ provádění archeologických výzkumů. Doufejme, že příprava nového památkového zákona neopomene i tuto „drobnost“. Celkové výdaje ÚSC na oblasti muzeí a galerií jsou vykazovány v roce 2007 na úrovni 2 087 075 tis. Kč, což je cca 14% z celkových výdajů na kulturu. Kapitálové výdaje na oblasti muzeí a galerií činí 467 997 tis. Kč. (což je pokles oproti roku 2006) V muzeích a galeriích (PO) je zaměstnáno celkem téměř 5 500 lidí, z toho 2.700 odborných pracovníků, ročně je navštíví téměř 9 milionů návštěvníků.

-7-

Vybrané problémy veřejných služeb kultury v roce 2007 „transformace PO zřizovaných ÚSC“ Průměrná mzda činila v roce 2007 cca 21 000 Kč (hrubého), tj. cca 16.000 Kč „čistého“. Výdaje na kulturu z celkových výdajů veřejných rozpočtů by se v tomto příměru pohybovaly na měsíční úrovni cca 256 Kč, což je 1,6 % z předpokládaných výdajů za měsíc (Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu činily v roce 2006 1,61 % z jejich celkových výdajů. Pokud by dotyčná osoba „na kulturu“ nedala nic, tak za rok naspoří 3.072 Kč….. Proč o tom začínám ? Protože rok 2007 (s přesahy do roku 2008) se v kultuře „vezl“ na opětovně vzedmuté vlně úvah o transformaci příspěvkových organizací (a nejen v kultuře), o transparentnosti hospodaření těchto údajných pohrobků minulých časů, o možnosti volby modelu jiného, ekonomicky úspěšného. Tyto úvahy se dály nejen v komunální politice, ale i na vládní úrovni. (A dějí se doposud – viz dramaticky prezentovaná situace kolem financování a „transformace“ pražských divadel.) O příčinách je možno se pouze dohadovat. Ekonomické a racionální jsou sotva. Teoreticky je totiž naprosto lhostejné, jaký typ právnické osoby bude poskytovat veřejné služby kultury a zajišťovat další činnosti kultuře přináležející. Podstatné jsou technické a organizační okolnosti vymezené platným právním řádem (včetně předpisů EU). Např. nespornou výhodou příspěvkové organizace je skutečnost, že její finanční vztah se zřizovatelem je vztahem rozpočtovým, nikoliv smluvním. Pokud budou kulturu zajišťovat jiné typy právnických osob, vždy se rozhodování o dotacích dostane na tenký led kritérií – hodnotových i výkonových. Bude lepší to muzeum, které udělá za rok 10 mizerných výstav než to, které udělá jednu, ale na úrovni ? Jaká kritéria budou nastavena pro galerie ? Jak bude poskytovatel financí rozhodovat o strategii nákupu sbírek či knihovního fondu ? Kdo bude rozhodovat, které divadlo (a zda vůbec) poskytuje kvalitní produkt ? Vzhledem k charakteru veřejných rozpočtů může být nanominováno tisíce odborných komisí – konečná odpovědnost je a vždy bude na poskytovateli – tj. na správci kapitoly státního rozpočtu, na zastupitelstvu obce či kraje. Aniž bych se zabývala podrobnou argumentací k tzv. „transformaci“ (to ostatně činím již patnáct let a zájemcům mohu detaily sdělit), musím opětovně upozornit na to, že příspěvkovou organizaci lze zřídit, sloučit i zrušit, nikoliv však transformovat. O tom v zákoně č. 250/2000 Sb. není ani slovo. Jen pro ty, kdo neví – zákon č. 250/2000 Sb. je zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a spolu se zákonem o obcích (č.128/2000 Sb.) či o krajích (č. 129/2000 Sb.) by měl být povinnou četbou každého voleného člena zastupitelstva. Konec konců – pohybujeme se ve sféře veřejného rozpočtu a veřejného majetku státu a územní samosprávy a to s příslušnou vazbou na odpovědnost, neboť zastupitelé spravují svěřený majetek územního samosprávného celku (ÚSC) a svěřené finanční prostředky rozpočtu ÚSC. Nikoliv svoje vlastní či „podnikové“. O to více platí obdoba uvedeného pro majetek státu, zaměstnance státu a představitele moci výkonné, neboť „státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ (Ústava ČR, Čl.2, odst.3) Pakliže zákon č.250/2000 Sb., podle kterého mohou zastupitelstva rozhodnout o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení a zrušení příspěvkové organizace neuvádí, že je možno příspěvkovou organizaci „transformovat“ na jinou právnickou osobu, pak to prostě nelze. Kdo bude „transformovat“, transformuje mimo zákon. (To ostatně platí i pro „transformaci“ státní příspěvkové organizace.) Samozřejmě, že se zřizovatel může rozhodnout příspěvkovou organizaci zrušit a založit jiný typ právnické osoby, který bude poskytovat veřejné služby kultury. Pak však musí vzít na vědomí, že tato právnická osoba je odlišná od státu, obce či kraje – i když v jejích orgánech budou zasedat zastupitelé či zaměstnanci zakladatele. Finanční vztahy právnické osoby se zakladatelem nebudou vztahem rozpočtovým, ale smluvním. Pokud se obec či kraj rozhodne takové právnické osobě poskytnout pronájem své nemovitosti, pak jedině postupem, který stanovuje zákon č.128/2000 Sb., resp. č.129/2000 Sb. – v případě prodeje nemovitého majetku ÚSC platí totéž. Pakliže ÚSC či stát bude poskytovat finanční prostředky ze svého rozpočtu této založené právnické osobě (a to jakéhokoliv typu), jde o veřejnou finanční podporu a jedná se o terén pojednaný zákonem o -8-

veřejných zakázkách a zákonem o veřejné podpoře. I v případě, kdy jsou objednávány „neziskové“ veřejné služby kultury, neboť jsme součástí EU a ta si na „dotace“ nebo „granty“ nehraje. Nakládání s majetkem státu a prostředky státního rozpočtu se řídí příslušnými zákony. Postup zrušení příspěvkové organizace není zákonem stanoven. Záleží tedy na způsobilosti zřizovatele a jeho servisu (úřadu), zda si špatným postupem při rušení příspěvkové organizace nezpůsobí celkem vážné problémy. (Pro všechny případy připomínám, že jmenovaný ředitel zůstává i po svém odvolání z funkce ředitele zaměstnancem příspěvkové organizace.) Práva a závazky zrušené organizace přecházejí ze zákona na zřizovatele. Majetek spravovaný příspěvkovou organizací je majetkem zřizovatele. Nicméně pro převzetí majetku je zapotřebí vykonat např. mimořádnou inventarizaci – neboť dochází ke zrušení právnické osoby a účetní jednotky. S tím souvisí i uzavření účetních knih, vypořádání pracovně právních závazků, odhlášení ze všech příslušných evidencí, vypořádání smluvních vztahů atd. atd. Pokud se zřizovatel rozhodne zrušit PO a „ušetřené“ finanční prostředky věnovat podpoře kulturních služeb poskytovaných jinou právnickou osobou než příspěvkovou organizací, pak při jejich poskytování musí respektovat zejména ustanovení zákona č. 215/2004 Sb. (o veřejné podpoře), zákona č. 137/2006 Sb. (o veřejných zakázkách). A to i v případě, kdy bude jediným zakladatelem např. obecně prospěšné společnosti nebo veřejné výzkumné instituce. V podmínkách České republiky je tzv. podlimitní zakázka (dnes) dána finančním limitem 2.000 tis. – 4.290 tis. Kč. Veřejná podpora „de minimis“ se vztahuje na podporu pro jednoho příjemce v součtu za období tří let ve výši 200.000 euro, tj. cca 5 mil. Kč v součtu za tři roky. Výkladové stanovisko ÚOHS (www.compet.cz) Smlouva o založení ES definuje čtyři základní znaky veřejné podpory: 1. poskytování veřejných prostředků, 2. zvýhodňování podnikání či odvětví výroby, 3. narušení nebo hrozba narušení hospodářské soutěže a 4. ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU. Pokud některý z těchto čtyř znaků není splněn, pak se o veřejnou podporu nejedná. ad 1. Za veřejné prostředky musí být považovány i prostředky z rozpočtu krajů, obcí a měst. Poskytnutím veřejných prostředků nemusí být myšleno jen přímo jejich vyplacení ve formě dotace, ale například i odpuštění některých plateb, navýšení základního jmění, převod majetku za nižší než tržní cenu apod. ad 2. Podnikáním se v kontextu práva o veřejné podpoře rozumí provozování ekonomické činnosti nabízení služeb a zboží na trhu, a to bez ohledu na právní formu subjektu. K ovlivnění podnikání tak může dojít i u subjektů plně vlastněných a kontrolovaných městy a obcemi, příspěvkových organizací, atd. Takové subjekty jsou pak příjemci veřejné podpory pokud činnost, na kterou čerpají podporu z veřejných zdrojů, vykonávají na trhu v rámci hospodářské soutěže s ostatními hospodářskými subjekty. ad 3. a 4. Jak vyplývá z judikatury ESD, není nutné prokázat skutečný dopad poskytnuté podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, stačí, když podpora může ovlivnit tento obchod a narušit hospodářskou soutěž. Ani poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem, nevylučuje a priori možnost, že je obchod mezi členskými státy ovlivněn. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je tzv. podpora de minimis dle Nařízení Evropské komise č. 69/2001, která činí 100 000 EUR pro jednoho příjemce v období tří po sobě následujících let. Předpokládá se, že poskytnutím podpory de minimis nedochází k narušení hospodářské soutěže, a proto za veřejnou podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení ES není považována a může být poskytnuta bez povolení ze strany Evropské komise.

-9-

Lze mít za prokázané, že na poskytování dotací (ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb. a ve smyslu zákona č. 250/2000 Sb.) se beze zbytku vztahuje zákon č. 137/2006 Sb.,o veřejných zakázkách a zákon č. 215/2004 Sb.,o veřejné podpoře. V případě, kdy stát nebo ÚSC založí jinou právnickou osobu, jedná se o osobu, která je od státu, obce či kraje odlišná. Komunikace mezi státem, obcí či krajem a založenou právnickou osobou může probíhat pouze způsobem, který stanovuje zákon nebo na základě smluvních vztahů. To platí i pro ekonomické (finanční) vztahy. Na tyto vztahy je nutno uplatňovat kritéria zákona o veřejných zakázkách a o veřejné podpoře, případně další zákony upravující vztahy mezi veřejnou správou a jí ovládanou (řízenou) právnickou osobou. Použití majetku státu se řídí zákonem – přednostně č.219/2000 Sb., použití majetku obcí a krajů se řídí zákonem č.128/2000 Sb., resp. zákonem č.129/2000 Sb. Možnost využít formy obecně prospěšné společnosti pro zajištění veřejných služeb kultury Nejčastěji jako podpůrný argument k tomu, že příspěvkové organizace musí být „transformovány“ bývá uváděna obecně prospěšná společnost jako vyhovující právní forma, jejíž hospodaření je průkaznější a transparentnější. Pokusím se proto (opakovaně) předložit několik argumentů dokládajících, že tomu tak není a že forma o.p.s. je zcela nezpůsobilá k provozování veřejných služeb kultury, které jsou většinově financovány z veřejných rozpočtů a realizovány s využitím veřejného majetku. Nevhodná je především proto, že struktura orgánů této právnické osoby, stejně jako zákonné meze pro její konání nezaručují právní jistoty ani zakladateli, ani příjemcům (adresátům) obecně prospěšných služeb. Příkazy stanovené v zákoně (č.248/1995 Sb.) nejsou na základě tohoto zákona vymahatelné. Výjimku tvoří ustanovení § 8, odst.4, které popisuje okolnosti, za kterých může soud o.p.s. zrušit. Za zmínku stojí uvést, že správní rada je oprávněna rozhodnout o zrušení o.p.s. při prohlášení konkurzu. (Přičemž přivést o.p.s. do konkurzu je vcelku bezproblémová operace.) Právní forma o.p.s. je zcela nezpůsobilá nejen pro zajišťování odborných služeb kultury a takových činností, které vyžadují dlouhodobé, kontinuální a odborně náročné působení daného subjektu. Toto konstatování je opřeno o fakt, že prostředky státního rozpočtu i územních rozpočtů lze jiným právnickým osobám než PO poskytovat pouze rozhodnutím podle zákona a za podmínek stanovených zákonem o veřejné podpoře a zákonem o veřejných zakázkách. V tomto případě se vždy jedná o prostředky veřejného rozpočtu, které musí být poskytovateli řádně vyúčtovány a jejich užití doloženo. Použití formy o.p.s. je zapotřebí zcela vyloučit pro změnu právní formy dosavadních státních či municipálních PO, jejichž činnost je činností muzea, galerie, knihovny, výkonem státní památkové péče a při které hospodaří s majetkem státu či majetkem obcí a krajů – včetně nemovitostí, nemovitých kulturních památek, sbírek muzeí i galerií a knihovních fondů veřejných knihoven. Mezi odbornou veřejností je již dávno známo, že zákon č.248/1995 Sb., o o.p.s., je zákonem zpackaným. Oprávnění má snad jen tehdy, když se skupina občanů rozhodne nějaké služby zajišťovat jako dobrovolnou aktivitu a z nějakých důvodů jim nevyhovuje forma sdružení občanů dle zákona č.83/1990 Sb. Veřejná správa (stát, obce i kraje) by prakticky rezignovala „transformací“ PO na o.p.s. (tj. zrušením PO a převedením jejich činností na o.p.s.) na svoji povinnost péče o veřejný statek - kulturní dědictví a na svůj podíl při zajištění veřejných služeb kultury. Pro úplnost svoje námitky a argumenty včleňuji přímo do textu zákona. Komentář k zákonu je vepsán kurzívou a barevně odlišen.

- 10 -

248/1995 Sb. ZÁKON ze dne 28. září 1995 o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů Změna: 208/2002 Sb. Změna: 320/2002 Sb. Změna: 437/2003 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ HLAVA I Základní ustanovení §1 Tento zákon upravuje postavení a právní poměry obecně prospěšné společnosti. §2 (1) Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou, která: a) je založena podle tohoto zákona, b) poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek a Zákon (ani tento, ani jiný) nedefinuje ani obecnou ani ekonomickou povahu obecně prospěšných služeb ani jejich téma, ani jinou charakteristiku. Lze tedy soudit, že těmito službami dle zákona č.248/1995 Sb. mohou být služby jakékoliv - včetně služeb „komerčních“ či „tržních“ – za podmínky, že jsou poskytovány „za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek“ a prohlášeny zakladatelskou listinou nebo zakladatelskou smlouvou za obecně prospěšné. Pouze z ustanovení např. daňových zákonů lze usuzovat, že o.p.s. jsou interpretovány jako právnické osoby nezaložené za účelem podnikání, aniž by to však zákon č.248/1995 Sb. výslovně stanovoval. Živnostenský zákon v §3, odst.3, písm.x) uvádí, že živností není „činnost organizací zřízených podle zvláštních právních předpisů23h) vykonávaná v souladu s účelem, pro který byly zřízeny“, přičemž poznámka 23h) uvádí odkaz na § 27 zákona č.250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.  Platí-li, že poznámky pod čarou nejsou součástí zákona, pak jakákoliv živnost vykonávaná o.p.s. jako obecně prospěšná, není živností.  Pokud poznámka pod čarou je součástí zákona, resp. zákon je podle této poznámky vykládán, pak s výjimkou příspěvkových organizací zřizovaných ÚSC, všechny ostatní „neziskové“ právnické osoby nemohou zřejmě vykonávat činnosti jinak, než jako živnostenské podnikání, nikoliv jako „neziskovou“ činnost. Argumenty k tomu, že obecně prospěšnou činností (činností ve veřejném zájmu) může být i podnikání lze nalézt v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze kterého uvádím výpis :

- 11 -

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 489/2004-149 (pozn.: jedná se sice o řízení ve věci bezúplatného převodu majetku státu, pro naše potřeby je však zajímavé, s použitím jakých argumentů soud vyložil termín „veřejný zájem“) …. Těmi jsou především otázky související s výkladem pojmu „veřejný zájem“, použitého v zákoně č. 219/2000 Sb., ve vztahu k subjektům, které jsou podnikateli, ale současně provozují kulturní, vzdělávací a osvětovou činnost, a dále otázka, zda lze vůbec podle § 59 uvedeného zákona bezúplatně převést majetek státu na podnikatelský subjekt. … … Je obtížné stanovit hranici mezi veřejným a soukromým zájmem, neboť i činnost vedená v soukromém zájmu může být obecně prospěšná a platí to i naopak. Existenci veřejného zájmu nelze omezit na otázku, zda subjekt provozující určitou činnost je či není podnikatelem, a k jeho prokázání použít výpis z obchodního rejstříku. Jedním z hlavních hledisek v tomto směru je to, jak uvedenou činnost vnímá veřejnost, co jí tato činnost přináší a (v daném případě) jaký dopad na „blaho“ veřejnosti by mělo, kdyby žalobkyně byla povinna platit nájemné za pozemky. … … Není-li pojem veřejného zájmu v zákoně č. 219/2000 Sb. ani v jiném právním předpisu definován, je při jeho interpretaci nutno vycházet ze smyslu a účelu zákonné úpravy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. … … Ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., pokud operuje s pojmem „veřejný zájem“, je – stejně jako řada dalších v českém právním řádu – normou s relativně neurčitou hypotézou, t. j. normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud tedy musí vymezit v konkrétní věci ty okolnosti, v nichž spatřuje naplnění nebo nenaplnění podmínky existence veřejného zájmu na bezúplatném převodu majetku státu. … Odvolací soud správně při nedostatku zákonné definice uvedeného pojmu vyšel z teoretické úvahy, že musí jít o takový zájem, který je obecný a jehož nositeli jsou blíže neurčené okruhy osob (či společenství osob) představující tzv. veřejnost. Při aplikaci této správné úvahy na daný případ však podle názoru dovolacího soudu nevzal v úvahu všechny konkrétní okolnosti, které mohou být z hlediska zájmu takto definované veřejnosti významné. Zájmem veřejnosti jako blíže neurčeného okruhu subjektů je především to, aby v oblasti, ve které tyto subjekty žijí, pracují či podnikají, bylo v co nejširší míře zabezpečeno uspokojování jejich potřeb. Přitom se nejedná pouze o základní potřeby materiálního charakteru (bydlení, zásobování, doprava apod.), ale též o potřeby kulturní zahrnující i oblast osvětovou a vzdělávací, případně sportovní. Na uspokojování všech těchto potřeb se vedle státu reprezentovaného rozmanitými organizačními složkami a vedle sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, samozřejmě podílí celá řada dalších subjektů, především právnických osob, které mnohdy mají postavení podnikatelů. Podnikateli jsou právnické osoby provozující dopravu, subjekty zajišťující plnění služeb souvisejících s bydlením, provozovatelé obchodů a služeb, někdy i provozovatelé sportovních a tělovýchovných zařízení apod. Všechny tyto subjekty provozují podnikatelské aktivity se samozřejmým cílem dosáhnout zisku; to však ještě není důvodem pro závěr, že jejich činnost neprospívá zájmu veřejnosti. Proto nelze vyloučit, že za určitých okolností, které se mohou lišit případ od případu, bude zájem veřejnosti na tom, aby činnost podnikatelského subjektu v určitém regionu zůstala zachována, tak výrazný, že bude odůvodňovat i bezúplatný převod věci z majetku státu na tento subjekt ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. Jistě je možno si představit situaci, kdy v obci s několika desítkami obyvatel provozuje právnická osoba ve vlastní budově nacházející se na pozemku, který je majetkem státu, obchod se smíšeným zbožím, který (logicky) přináší jen minimální zisky, ale jehož existence je pro obyvatele obce nesmírně důležitá, neboť jinak by pro nákupy potravin a dalších věcí každodenní potřeby museli dojíždět. Pokud by finanční či majetková situace bránila

- 12 -

podnikající právnické osobě platit nájemné za pozemky, případně nabýt vlastnictví od státu úplatně, aniž by tím bylo ohroženo další pokračování jejího podnikání, šlo by zjevně o případ, kdy zájem veřejnosti na podnikatelské činnosti zmíněné právnické osoby převažuje nad zájmem státu na tom, aby k převodu pozemku došlo úplatně. Jinými slovy řečeno, žalobkyně má pravdu, když dovozuje, že pro posouzení veřejného zájmu na bezúplatném převodu věci z majetku státu není podstatné, zda subjekt, který se tohoto převodu domáhá, je podnikatelem a provozuje činnost na komerční bázi, nýbrž jaký je dopad této činnosti na „blaho“ veřejnosti, tedy zda tato činnost přináší veřejnosti prospěch a jaký, nakolik je v dané oblasti výlučná a jak by veřejnost případné omezení či dokonce ukončení této činnosti vnímala. Ani zákon č.203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury neposkytuje obecné argumenty k definici ekonomické povahy obecně prospěšných služeb : §2 Veřejné kulturní služby Veřejnými kulturními službami jsou služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti. c) její hospodářský výsledek (zisk) nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena. Ani v tomto textu není explicitně řečeno, že zisku smí o.p.s. dosahovat pouze doplňkovou činností. Nicméně o.p.s. má dovoleno podnikat – a je proto s podivem, že nemůže reinvestovat i do této „doplňkové“ činnosti. Tzn., že v podnikání je o.p.s. znevýhodněna touto zákonnou podmínkou, která v zásadě brání rozvoji „doplňkové“ činnosti a následně i činností obecně prospěšných (užitím zisku po zdanění). Je proto možno položit otázku, jaká vlastně může být ekonomická podstata „doplňkové“, tj. podnikatelské činnosti o.p.s. Jediným východiskem z této ekonomické pasti je, že o.p.s. nebude provozovat doplňkovou činnost, ale v rámci obecně prospěšných služeb bude poskytovat i služby za cenu, ve které je kalkulován zisk. Pak lze zisk použít na zhodnocení majetku a rozšíření všech služeb uvedených v zakládací listině jako obecně prospěšné. Ovšem za takových podmínek je nanejvýše pravděpodobné, že se o.p.s. stane plátcem DPH a samozřejmě i daně z příjmu. Další podmínkou je (viz § 17), že veškerý „zisk“ je po zdanění přesunut do rezervního fondu a použit „ke krytí ztráty v následujících účetních obdobích“. S ohledem na použití množného čísla si lze položit otázku, kdy (v jakém časovém horizontu) může o.p.s. použít „zisk“ na poskytování obecně prospěšných služeb. (2) Název obecně prospěšné společnosti musí obsahovat označení „obecně prospěšná společnost“ nebo jeho zkratku „o. p. s.“. Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat.

- 13 -

HLAVA II ZALOŽENÍ A VZNIK OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI Založení obecně prospěšné společnosti §3 Zakladateli obecně prospěšné společnosti mohou být fyzické osoby, Česká republika nebo právnické osoby. Česká republika ovšem může založit o.p.s. pouze s předchozím souhlasem vlády ČR. Přičemž zákon (č.219/2000 Sb.) neuvádí, zda ČR může být i spoluzakladatelem. S ohledem na ústavní principy fungování státní moci lze dovodit, že ČR může být pouze jediným zakladatelem, nikoliv spoluzakladatelem. Vloží-li stát do o.p.s. majetek ČR, pak je majetek následkem vkladu privatizován. Avšak s ohledem na text § 29 zákona č.219/2000 Sb. si lze položit otázku, zda při založení o.p.s. je možno vkládat majetek státu. Nehledě na to, že je nejasné i ustanovení o „obdobném“ použití § 28, odst.2 věta druhá cit. zákona. O.p.s. není založena na akciích, takže se obtížně hledá analogie pro „výkon práva akcionáře“. Nejméně proto, že správní rada o.p.s. je vícečlenný orgán, který se obměňuje. § 29 zákona č. 219/2000 Sb.: Založit obecně prospěšnou společnost 46) a zřídit nadaci nebo nadační fond 47) anebo účastnit se na takovém založení a zřízení může stát jen s předchozím souhlasem vlády. Vláda současně stanoví, které ministerstvo bude jménem státu vykonávat funkci zakladatele, popřípadě zřizovatele. Ustanovení § 28 odst. 2 věty druhé se použije obdobně. § 28 odst. 2 věta druhá : Práva akcionáře v založené akciové společnosti jménem státu vykonává vládou písemně pověřený zaměstnanec zakládajícího ministerstva; postupuje přitom v souladu s právními předpisy a podle písemných pokynů ministra, jemuž o své činnosti podává v jím určených pravidelných intervalech písemné zprávy. Právnickou osobou jsou i ÚSC. Nelze však doporučit, aby ÚSC při založení o.p.s. do této právnické osoby vkládaly jakýkoliv majetek. ÚSC jsou při nakládání s majetkem obce či kraje (včetně prostředků jejich rozpočtů) vázány na rozhodování podle zákona č.128/2000 Sb., resp. zákona č.129/2000 Sb. V případě vkladu majetku do zakládané o.p.s. se jednoznačně jedná o privatizaci majetku obce či kraje a to bez ohledu na to, že ÚSC by event. byl jediným zakladatelem o.p.s. O.p.s. je právnická osoba soukromého práva, je od obce, kraje i státu odlišná. Vztah mezi o.p.s. a zakladatelem upravuje zákon, jinak může být realizován pouze na základě smluv. Na smlouvy o poskytnutí dotace o.p.s. z rozpočtu ÚSC i ze státního rozpočtu se vztahují zákony o veřejných zakázkách a o veřejné podpoře. §4 (1) Obecně prospěšná společnost se zakládá zakládací smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Pravost podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena. Je-li zakladatel jediný, nahrazuje zakládací smlouvu zakládací listina vyhotovená ve formě notářského zápisu. V případě obcí a krajů záměr být zakladatelem či spoluzakladatelem musí být schválen zastupitelstvem – nejen jako záměr, ale i jako konečný text zakládací smlouvy nebo listiny. Pakliže má obec či kraj záměr vložit do o.p.s. majetek obce, pak musí toto rozhodnutí učinit způsobem, který předpisuje zákon č.128/2000 Sb., zákon o obcích, resp. zákon č.129/2000 Sb.. Takové rozhodnutí považuji za riskantní, protože majetek o.p.s. tvoří její likvidační podstatu. (§ 9)

- 14 -

Fakticky jde o privatizaci majetku ÚSC a to i v případě, kdy je ÚSC jediným zakladatelem o.p.s. V každém případě vzniká založením o.p.s. samostatná právnická osoba, od obce odlišná. Což je velmi významné i pro finanční vztahy mezi obcí (zakladatelem) a o.p.s. Nejedná se o vztah rozpočtový, ale smluvní – smlouva o poskytnutí dotace. (veřejné zakázky, veřejná podpora) Stát může založit o.p.s. pouze se souhlasem vlády, přičemž otázka, zda stát může do o.p.s. vložit majetek není zcela jednoznačně zodpovězena. Pokud majetek státu do o.p.s. vložit lze, pak se jedná o privatizaci majetku státu, majetek vložený do o.p.s. tvoří likvidační podstatu. Podle ústavního principu chování státu (co není zákonem přikázáno či dovoleno, je zakázáno) lze uzavřít, že stát může být jen jediným zakladatelem o.p.s. a majetek státu může do o.p.s. vložit pouze za podmínek stanovených v zákoně č.219/2000 Sb.) V každém případě vzniká samostatná právnická osoba, od státu odlišná. Což je velmi významné pro finanční vztahy mezi státem (zakladatelem) a o.p.s. Nejedná se o vztah rozpočtový. Financování státem založené o.p.s. se může dít jedině způsobem podle zákona č.218/2000 Sb. – např. rozhodnutím o poskytnutí dotace. (veřejné zakázky, veřejná podpora) (2) Zakládací listina nebo zakládací smlouva (dále jen „zakládací listina“) obsahuje: a) název, sídlo a identifikační číslo zakladatele, jde-li o právnickou osobu, nebo jméno, rodné číslo, popřípadě datum narození zahraničního zakladatele, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt zakladatele, jde-li o fyzickou osobu, b) název a sídlo obecně prospěšné společnosti, c) druh obecně prospěšných služeb, které má obecně prospěšná společnost poskytovat, Druh ani charakter služeb zákon nedefinuje. (viz rozklad k § 2 zákona) d) podmínky poskytování jednotlivých druhů obecně prospěšných služeb, Zákon požaduje poskytování služeb za “předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek“, aniž by blíže tyto podmínky definoval či přiblížil. Je tedy možno připustit, že jednou z podmínek poskytování služeb o.p.s. je jejich cena. Zákon neurčuje, že služby o.p.s. musejí být poskytovány maximálně za cenu nákladů s jejich poskytováním souvisejících (případně za cenu nižší). Lze proto připustit, že služby o.p.s. mohou být poskytovány i za cenu, v jejíž kalkulaci je zahrnut zisk. Není důvod, proč by takové činnosti nemohla o.p.s. vykonávat, pokud splní všechny další zákonné požadavky. Jak důležité je přesné formulování této pasáže dosvědčuje i rozhodnutí Nejvyšších soudu ČR: Nejvyšší soud v rozhodnutí (Rc) 32 Odo 867/2002 : „Podmínky pro poskytování obecně prospěšných služeb obecně prospěšnou společností musí být pro všechny uživatele stejné. Obecnost nebo podrobnost jejich úpravy v zakladatelské listině je nutné posuzovat ve vztahu ke konkrétním druhům poskytovaných služeb. Zásadně každému uživateli musí být ze zakládací listiny zřejmé, jaké podmínky musí splnit proto, aby mu určitý druh služby byl poskytnut.“ Nedostatky v tomto směru vedly k rozhodnutí, že o.p.s. nebyla do rejstříku rejstříkovým soudem zapsána. e) dobu, na kterou se obecně prospěšná společnost zakládá, pokud není založena na dobu neurčitou, f) jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů správní rady, g) způsob jednání správní rady, h) jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů dozorčí rady, je-li zřízena,

- 15 -

i) hodnotu a označení majetkových vkladů jednotlivých zakladatelů, jsou-li vkládány, u nepeněžitého vkladu určení jeho předmětu a ocenění odborným odhadem, Stát majetek musí vložit postupem podle zákona č. 219/2000 Sb., obce a kraje musí rozhodovat postupem stanoveným zákonem č. 128/2000 Sb., resp. č. 129/2000 Sb. (viz rozklad k §4, písm.a) S ohledem na to, že majetek o.p.s. je součástí její likvidační podstaty (viz § 9), nelze vložení majetku státu a ÚSC do o.p.s. doporučit. j) způsob zveřejňování výroční zprávy o činnosti a hospodaření obecně prospěšné společnosti. (3) Zakládací listina může stanovit, že určitý počet členů správní rady, popřípadě dozorčí rady je volen nebo jmenován na návrh předem určeného okruhu občanů nebo na návrh určité právnické osoby, orgánu územní samosprávy nebo orgánu státní správy, popřípadě, že určitý majetek vložený při založení nelze zcizit či zatížit, nebo že určený druh poskytovaných obecně prospěšných služeb lze za stanovených podmínek měnit. V případě event. porušení odst. 3 jde o porušení zakládací listiny (smlouvy), nikoliv o porušení zákona. Výhradu o zcizení či zatížení majetku lze proto vnímat pouze jako proklamativní. Důvod porušení tohoto (případného) ustanovení zakládací listiny (smlouvy) není proto uveden ani v § 8, odst.4 – mezi důvody, pro které může soud o.p.s. zrušit. To platí i pro jmenování členů správní rady. Sankce v zákoně nejsou uvedeny. Obvyklá praxe, že 1/3 členů správní rady o.p.s. je nominována z řad zastupitelů ÚSC postrádá logiku a nepředstavuje žádné zajištění zájmů ÚSC. Minimálně proto, že tito lidé jsou členy správní rady jako fyzické osoby, nikoliv jako volení zastupitelé. Připomínám, že členové statutární rady nejsou za svoji činnost a odpovědnost placeni. Zakladatel nemá nad jím založenou o.p.s. jiné kontrolní či rozhodovací pravomoci, než ty, které jsou uvedeny v zákoně. (4) Zakládací listina může také určit obecně prospěšnou společnost oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku při zrušení obecně prospěšné společnosti s likvidací; může též stanovit, že určení takovéto obecně prospěšné společnosti provede správní rada v rozhodnutí o zrušení obecně prospěšné společnosti. Platí obdoba, jak je uvedeno k odst.3., sankce v zákoně nejsou. Vznik obecně prospěšné společnosti §5 (1) Obecně prospěšná společnost vzniká dnem zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností (dále jen „rejstřík“). Rejstřík vede soud určený zvláštním zákonem k vedení obchodního rejstříku 1) (dále jen „rejstříkový soud“). (2) Návrh na zápis obecně prospěšné společnosti do rejstříku podává zakladatel nebo osoba k tomu zakladatelem písemně zmocněná. K návrhu na zápis musí být přiložena zakládací listina a doklad o vzniku a trvání zakladatele, je-li právnickou osobou. Návrh na zápis musí být podán do 90 dnů od založení obecně prospěšné společnosti. (3) Do rejstříku se zapisují tyto údaje: a) název, sídlo a identifikační číslo 2) obecně prospěšné společnosti, b) název, sídlo a identifikační číslo zakladatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, rodné číslo, popřípadě datum narození zahraničního zakladatele, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt zakladatele, je-li zakladatelem fyzická osoba,

- 16 -

c) jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů správní rady, d) způsob jednání správní rady, e) druh obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla obecně prospěšná společnost založena, a předmět doplňkové činnosti, bude-li provozována (§ 17), Druh obecně prospěšných služeb není zákonem definován. (viz rozklad k § 2) V analogickém zákoně SR č.213/1997 Z.z. (o neziskových organizáciách poskytujúcich všeobecne prospešné služby) jsou okruhy prospěšných služeb alespoň vyjmenovány. f) jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů dozorčí rady, je-li zřízena. (4) Pokud obecně prospěšná společnost bude vykonávat činnosti, k jejichž výkonu se vyžadují zvláštní podmínky, popřípadě způsob jejich provádění, je zakladatel povinen splnění těchto skutečností prokázat. 2a) Odkaz je např. na živnostenský zákon. Z ustanovení zákona nevyplývá, že by se tato podmínka vztahovala pouze na „doplňkové“ činnosti provozované o.p.s. (viz rozklad k § 2) Je též poměrně neobvyklé, aby ten, kdo živnostensky podnikat nebude, prokazoval za jinou (neexistující) právnickou osobu, že naplní podmínky živnostenského zákona. Nehledě k tomu, že není zřejmé, komu bude živnostenské oprávnění poskytnuto - zakladatel žádá jménem jiného a o.p.s. ještě neexistuje … Navíc i po zjednodušení živnostenského zákona zůstává u některých živností povinnost zajistit jejich provozování fyzickou osobou – a právnická osoba podnikatele (event. budoucího zaměstnavatele) zatím neexistuje … Jistě by bylo možno najít i další příklady – např. restaurování kulturních památek apod. (5) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro vedení rejstříku a řízení ve věcech rejstříku obdobně ustanovení obchodního zákoníku 3) a občanského soudního řádu 4) o obchodním rejstříku. §6 (1) Ve věcech souvisejících se vznikem obecně prospěšné společnosti za ni do jejího vzniku jedná její zakladatel. Je-li zakladatelů více, jednají společně nebo ten z nich, který byl k tomu písemně zmocněn. Je-li jedním ze zakladatelů obec, je nezbytné, aby osoba „písemně zmocněná“ (rozhodnutím zastupitelstva) byla starostou, jehož vystupování za obec navenek je vázáno na předchozí projednání a souhlas příslušného orgánu obce. V případě kraje je to hejtman. Jinak se budou obtížně zajišťovat zájmy ÚSC. (2) Závazky vzniklé podle odstavce 1 přecházejí na obecně prospěšnou společnost okamžikem jejího vzniku. Obecně prospěšná společnost může do tří měsíců odmítnout takové závazky, které jí brání naplnit účel, pro nějž byla založena. V takovém případě za nepřevzaté závazky odpovídá zakladatel, popřípadě zakladatelé společně a nerozdílně. Toto ustanovení svojí formulací umožňuje o.p.s. (správní radě) odmítnou závazky, které za ni učinil zakladatel (zakladatelé) v plném rozsahu. Zákon takové odmítnutí nepodmiňuje žádným zkoumáním Postačuje, když správní rada dostatečně důvěryhodně doloží, že uvedené závazky brání o.p.s. naplnit účel jejího založení. Pozoruhodné např. je, že zákon nepředepisuje formální náležitosti takového odmítnutí závazků ani adresáta takového aktu.

- 17 -

HLAVA III ZRUŠENÍ, LIKVIDACE A ZÁNIK OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI §7 (1) Obecně prospěšná společnost zaniká dnem výmazu z rejstříku. (2) Zániku obecně prospěšné společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Likvidace se nevyžaduje, jde-li o zrušení obecně prospěšné společnosti sloučením, splynutím či rozdělením; pro zánik zrušené obecně prospěšné společnosti, jakož i pro přechod práv a závazků platí příslušná ustanovení obchodního zákoníku obdobně. Vzhledem k tomu, že o zrušení, splynutí, sloučení atd. o.p.s. rozhoduje soud nebo správní rada, nikoliv zakladatel, není možné připustit, aby byl do o.p.s. vložen majetek obce / kraje. Zákon (č.219/2000 Sb.) výslovně neuvádí, že je možné vložení (privatizace) majetku státu. Uvedené postupy rušení o.p.s. musí být v souladu (přiměřeně) s obchodním zákoníkem a s občanským zákoníkem. (3) Obecně prospěšná společnost se může sloučit nebo splynout jen s jinou obecně prospěšnou společností, rozdělit se může jen na jiné obecně prospěšné společnosti. §8 (1) Obecně pospěšná společnost se zrušuje: a) uplynutím doby, na kterou byla založena, b) dosažením účelu, pro který byla založena, c) dnem uvedeným v rozhodnutí správní rady o zrušení obecně prospěšné společnosti, d) sloučením, splynutím s jinou obecně prospěšnou společností nebo rozdělením na dvě či více obecně prospěšné společnosti, e) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení obecně prospěšné společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, f) prohlášením konkurzu nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku. Přivést o.p.s. do konkurzu není žádný problém – lze v tomto vidět další důvod, proč do o.p.s. nevkládat majetek ÚSC. Už i proto, že zákon č.182/2006 Sb., insolvenční zákon není vůbec jednoduchou právní normou. (2) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) musí správní rada oznámit písemně zakladateli nejméně dva měsíce přede dnem, ke kterému má být obecně prospěšná společnost zrušena, jinak toto rozhodnutí pozbude platnosti. Dříve, než je obecně prospěšná společnost podle rozhodnutí správní rady zrušena, může zakladatel toto rozhodnutí změnit nebo zrušit, musí však současně zajistit činnost obecně prospěšné společnosti alespoň v rozsahu, který odpovídá důvodům, pro něž bylo rozhodnutí správní rady změněno nebo zrušeno. „může zakladatel toto rozhodnutí změnit nebo zrušit, musí však současně zajistit činnost obecně prospěšné společnosti alespoň v rozsahu, který odpovídá důvodům, pro něž bylo rozhodnutí správní rady změněno nebo zrušeno.“ Tato formulace je zcela neprůhledná a poměrně absurdní. Zákon ani neukládá správní radě, aby zdůvodnila svoje rozhodnutí o zrušení o.p.s.. Rozhodnutí o jejím sloučení či splynutí s jinou o.p.s. v případě, kdy dotčená o.p.s. zaniká sloučením či splynutím …nemusí správní rada zakladateli (zakladatelům) oznámit vůbec. (3) Pokud zakladatel změnil nebo zrušil rozhodnutí správní rady v době, kdy již toto rozhodnutí bylo oznámeno rejstříkovému soudu, musí být soudu oznámeno také rozhodnutí zakladatele. Předchozí návrhy správní rady obecně prospěšné společnosti na likvidaci, případně i jmenování likvidátora jsou v takovém případě neúčinné.

- 18 -

(4) Soud na návrh státního orgánu, zakladatele nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodne o zrušení obecně prospěšné společnosti a o její likvidaci, jestliže a) v uplynulém roce se nekonalo ani jedno zasedání správní rady obecně prospěšné společnosti, b) nebyly jmenovány orgány obecně prospěšné společnosti a dosavadním orgánům skončilo funkční období před více než rokem, c) obecně prospěšná společnost neposkytuje obecně prospěšné služby uvedené v zakládací listině po dobu delší než šest měsíců, d) provozováním doplňkové činnosti došlo v období šesti měsíců opakovaně k ohrožení kvality, rozsahu a dostupnosti obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla obecně prospěšná společnost založena, Protože není dána „kvalita a rozsah“ služeb o.p.s., ani jejich poměřování, lze si položit otázku, jak bude soudem poměřováno ono „ohrožení“, případně „neposkytování“ služeb. e) obecně prospěšná společnost užívá příjmů ze své činnosti a svěřeného majetku v rozporu s tímto zákonem, Co je to majetek „svěřený“ o.p.s. ? Zákon nikde nedefinuje způsob či charakter tohoto „svěření“, ostatně ani obecnější podmínky k nakládání s majetkem.. „Svěřeným majetkem“ nemůže mít zákon na mysli majetek vložený zakladateli – v tom případě by muselo být použito termínu „majetek vložený při založení o.p.s.“, případně „majetek o.p.s.“. O.p.s. může používat majetek buď na základě vlastnického práva k němu (vlastní majetek) nebo na základě smlouvy (majetek jiné právnické nebo fyzické osoby). Zákon na žádném místě neupravuje nakládání s majetkem o.p.s. – s výjimkou likvidace. f) obecně prospěšná společnost porušuje ustanovení tohoto zákona. (5) Soud může stanovit lhůtu k odstranění příčiny, pro kterou bylo zrušení obecně prospěšné společnosti navrženo. (6) Není-li zakladatel, vstupuje do jeho práv a povinností jeho právní nástupce. §9 (1) K provedení likvidace jmenuje správní rada likvidátora. (2) Není-li likvidátor jmenován správní radou, bez zbytečného odkladu jej jmenuje příslušný soud podle sídla obecně prospěšné společnosti. (3) Likvidátor zahajuje likvidaci a) ověřením, že zakladatelé obecně prospěšné společnosti byli včas o likvidaci informováni, b) výzvou k věřitelům a ostatním osobám likvidací dotčeným, k přihlášení se o svá práva a pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce, c) zveřejněním vstupu obecně prospěšné společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, d) oznámením zahájení likvidace obci, v níž obecně prospěšná společnost sídlí, a příslušnému finančnímu úřadu. (4) Postup likvidace se stanoví tak, aby byl zpeněžen pouze majetek nutný pro splnění závazků obecně prospěšné společnosti. (5) Majetek ve vlastnictví obecně prospěšné společnosti tvoří součást likvidační podstaty a použije se k uspokojení pohledávek věřitelů v pořadí jako pohledávky vzniklé po prohlášení konkurzu. 5) Odměna likvidátora se uspokojí v pořadí příslušejícím správci konkurzní podstaty podle zákona o

- 19 -

konkurzu a vyrovnání . 5) Ustanovení potvrzující, že by nebylo moudré vkládat do o.p.s. majetek obcí, krajů či státu. (6) Nejde-li o případ podle § 4 odst. 4, likvidační zůstatek nabídne likvidátor k převodu obci, ve které sídlí obecně prospěšná společnost v likvidaci. Bezúplatně lze likvidační zůstatek převést na obec pouze za podmínky, že se obec smluvně zaváže jej využít v plném rozsahu k zajišťování obecně prospěšných služeb. Použití likvidačního zůstatku není vázáno na poskytování těch samých služeb, které poskytovala likvidovaná o.p.s., ale na poskytnutí obecně prospěšných služeb obecně definovaných, tj. prakticky konkrétně zákonem nevymezených. Není zákonem uloženo, že na zajišťování obecně prospěšných služeb musí obec založit o.p.s. V každém případě je k rozhodnutí o převzetí likvidačního zůstatku nutné rozhodnutí zastupitelstva. (7) Pokud obec do 30 dnů od doručení nabídky nepotvrdí písemně úmysl převzít likvidační zůstatek, přechází likvidační zůstatek na Českou republiku a likvidátor zajistí jeho předání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Česká republika použije likvidační zůstatek k poskytování obecně prospěšných služeb. Použití likvidačního zůstatku není vázáno na poskytování těch služeb, které poskytovala likvidovaná o.p.s., ale na poskytnutí obecně prospěšných služeb obecně definovaných, tj. prakticky konkrétně zákonem nevymezených. Likvidační zůstatek se stává majetkem státu a může s ním být nakládáno jenom podle zákona č.219/2000 Sb. (8) Do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor rejstříkovému soudu návrh na výmaz obecně prospěšné společnosti z rejstříku. HLAVA IV ORGÁNY OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI Správní rada § 10 (1) Správní rada je statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti. (2) Správní rada má nejméně tři a nejvýše 15 členů; jejich počet musí být vždy dělitelný třemi. (3) Členem správní rady může být pouze fyzická osoba, která je bezúhonná a má způsobilost k právním úkonům a není ani sama ani osoby jí blízké 6) s touto obecně prospěšnou společností v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu. Pro případ, kdy je zakladatelem o.p.s. obec nebo kraj, je nutno připomenout, že členové správní rady jsou těmito členy jako fyzické osoby, nikoliv jako zaměstnanci či volení členové zastupitelstva obcí či krajů. (4) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. (5) Členství ve správní radě obecně prospěšné společnosti je neslučitelné s členstvím v dozorčí radě téže obecně prospěšné společnosti. Členům těchto orgánů nepřísluší odměna za výkon funkce člena. Obecně prospěšná společnost může členům správní rady a dozorčí rady poskytovat jen náhradu výdajů do výše určené právním předpisem. 7) Je zcela absurdní, aby statutární orgán právnické osoby byl založen tak, že prakticky jeho funkce je vykonávána ochotnicky (bezplatně). Obecně upravuje odpovědnost statutárních orgánů občanský zákoník (zákon č.40/1964 sb.) v § 420, § 420a. a dalších.

- 20 -

§ 11 (1) Funkční období členů správní rady je tříleté. (2) Funkci člena správní rady nelze zastávat déle než dvě po sobě jdoucí funkční období. Po šestiletém členství ve správní radě může být stejná osoba opět jejím členem nejdříve po uplynutí jednoho roku. (3) Členové správní rady volí ze svého středu předsedu, který svolává a řídí jednání správní rady. (4) Při rozhodování je hlasovací právo členů správní rady rovné. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy správní rady. Nestanoví-li zakládací listina nebo statut jinak, je správní rada usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů, a k rozhodnutí je třeba souhlasu většiny přítomných členů. Teoreticky vzato může být správní rada ovládána předsedou : rada je tříčlenná, jeden člen se trvale neúčastní, při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy …. Ustanovení o příslušných možnostech formulací v zakládací listině (smlouvě) o jmenování členů správní rady z „předem určeného okruhu osob“ jsou prakticky neúčinná, resp. nevymahatelná. § 12 (1) Správní radu jmenuje zakladatel, pokud v zakládací listině nestanovil jinak. Ustanovení zákona je nepřesné, nehledě k tomu, že zákon umožňuje i volbu členů správní rady (viz § 4, odst.3). Zákon by měl uvést např.: „Správní radu jmenuje zakladatel a dále jmenuje nové členy správní rady po zániku členství ve správní radě dosavadních členů správní rady“. Správní rada může provést příslušné změny v zakladatelské listině (viz § 13), přičemž odvolávku na § 4 odst. 3 a 4 lze považovat za poměrně snadno překonatelnou překážku. (2) Nestanoví-li se v zakládací listině jinak, po prvním jmenování členů správní rady se losem určí jména jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po roce, a jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po dvou letech. (3) Členství ve správní radě zaniká: a) uplynutím funkčního období, b) úmrtím, c) odstoupením, d) odvoláním. (4) Zakladatel odvolá člena správní rady, přestane-li tento člen splňovat podmínky pro členství ve správní radě podle § 10 odst. 3 nebo porušil-li závažným způsobem nebo opakovaně tento zákon, zakládací listinu nebo statut obecně prospěšné společnosti. Je absurdní, aby osoba mimo samostatnou právnickou osobu odvolávala člena správní rady – statutárního orgánu o.p.s. Domnívám se, že takto může učinit jen na základě rozhodnutí soudu. Nikoliv na základě vlastního volného uvážení, že „byl opakovaně nebo závažným způsobem porušen zákon, zakládací listinu (nikoliv již zakládací smlouvu) nebo statut“. (5) Zakladatel odvolá člena správní rady do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu odvolání dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod nastal. Neodvolá-li zakladatel člena správní rady ve stanovené lhůtě nebo není-li zakladatel a nepřešla-li práva zakladatele na jinou osobu, odvolá člena správní rady obec příslušná podle sídla obecně prospěšné společnosti, a to na návrh statutárního orgánu, popřípadě dozorčího orgánu. Odvolání zakladatelem – viz výše. A dále : jak může obec (ve které sídlí o.p.s.) odvolávat člena

- 21 -

statutárního orgánu, jestliže správní rada či dozorčí rada toto nenavrhne … už vůbec není zřejmé, jak bude obec posuzovat, že byl porušen zákon … Když zakladatel nesplní své povinnosti (odvolat člena správní rady), není sankcionován, ale povinnost spadne na obec … Je nutno položit otázku, co se přihodí, když ani obec tuto povinnost nesplní. Sankce ani termín nejsou stanoveny. Je takové odvolávání člena správní rady rozhodnutím spadajícím do výkonu přenesených pravomocí nebo spadajícím do výkonu samostatné působnosti obce ? V následující odstavci je jmenování nových členů označeno jako přenesená působnost … (6) Na uvolněná místa členů správní rady jsou nejpozději do 60 dnů jmenováni, popřípadě způsobem stanoveným v zakládací listině ustanoveni noví členové. Po marném uplynutí této lhůty jmenuje nové členy správní rady v přenesené působnosti obecní úřad obce příslušné podle sídla obecně prospěšné společnosti, a to na návrh statutárního orgánu, popřípadě dozorčího orgánu. Platí totéž – nenavrhne-li správní rada či dozorčí rada – tak co ?.... § 13 (1) Do působnosti správní rady náleží: a) vydat ve lhůtě šesti měsíců ode dne vzniku obecně prospěšné společnosti statut, kterým se podrobněji upraví vnitřní organizace obecně prospěšné společnosti. Údaje ve statutu musí být v souladu s údaji v zakládací listině, V případě vložení majetku zakladatelem se jedná o dostatečně dlouhou lhůtu, aby mohl být majetek o.p.s. prodán a tato posléze zanikla rozhodnutím soudu z důvodu nečinnosti … Ostatně „statut“ není nic jiného, než „vnitropodniková“ norma. b) schvalování změn zakládací listiny v souladu s § 4 odst. 3 a 4, což je : (3) Zakládací listina může stanovit, že určitý počet členů správní rady, popřípadě dozorčí rady je volen nebo jmenován na návrh předem určeného okruhu občanů nebo na návrh určité právnické osoby, orgánu územní samosprávy nebo orgánu státní správy, popřípadě, že určitý majetek vložený při založení nelze zcizit či zatížit, nebo že určený druh poskytovaných obecně prospěšných služeb lze za stanovených podmínek měnit. (4) Zakládací listina může také určit obecně prospěšnou společnost oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku při zrušení obecně prospěšné společnosti s likvidací; může též stanovit, že určení takovéto obecně prospěšné společnosti provede správní rada v rozhodnutí o zrušení obecně prospěšné společnosti. Co v tomto případě znamená onen „soulad“ ? c) rozhodovat o zrušení obecně prospěšné společnosti a určit obecně prospěšnou společnost, které nabídne likvidační zůstatek, A je-li v zakládací listině určena jiná o.p.s. tak platí zakládací listina nebo rozhodnutí správní rady, které je toto rozhodnutí vyhrazeno zákonem ? d) dbát na zachovávání účelu, pro který byla obecně prospěšná společnost založena, e) schvalovat rozpočet obecně prospěšné společnosti a jeho změny a jmenovitě náklady na vlastní činnost (správu) obecně prospěšné společnosti, f) schvalovat roční účetní závěrku a výroční zprávu obecně prospěšné společnosti,

- 22 -

g) rozhodovat o předmětu a rozsahu doplňkových činností obecně prospěšné společnosti nad rámec vymezený v zakládací listině [§ 4 odst. 2 písm. c)], Jestliže zákon dovoluje správní radě změny zakládací listiny pouze ve výše uvedených věcech (písm.b) odst.1 § 13), jak lze rozhodnout o této změně zakládací listiny ? Navíc odvolávka je na ustanovení zákona, které hovoří pouze o druhu obecně prospěšných služeb, nikoliv doplňkových činností. h) udělovat souhlas ke zcizení či zastavení nemovitého majetku obecně prospěšné společnosti nebo s jeho pronájmem na dobu delší jednoho roku, pokud statut nestanoví dobu kratší, viz § 11, odst.4 … a další rozklad k tomuto zákonu ohledně nakládání s majetkem (2) jmenovat a odvolávat ředitele obecně prospěšné společnosti, dohlížet na jeho činnost a stanovit mu mzdu, pokud podle zakládací listiny je funkce ředitele zřízena, Zákon nestanovuje povinnost tuto funkci zřídit ani ji zapisovat do rejstříku. Není tedy důvod, aby zřízení funkce ředitele bylo uvedeno v zakládací listině (smlouvě). Jde o docela důležitý rozpor v zákoně. K tomu, aby ředitel o.p.s. mohl jednat za společnost, je nezbytné, aby mu správní rada poskytla plnou moc (viz zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník). Ředitel je zaměstnancem o.p.s., nikoliv statutárním orgánem. Podle zákoníku práce je správní rada zaměstnavatelem ředitele a případně dalších zaměstnanců o.p.s. j) rozhodovat o dalších otázkách, které do působnosti správní rady svěřuje zakládací listina. (3) Správní rada zasedá nejméně dvakrát ročně. § 14 Ředitel (1) Ředitelem může být jmenována pouze fyzická osoba, která je bezúhonná. (2) Ředitel nemůže být členem správní rady ani dozorčí rady, je však oprávněn účastnit se jednání správní rady s hlasem poradním. (4) Ředitel řídí činnost obecně prospěšné společnosti, pokud tato činnost není zákonem, zakládací listinou nebo statutem vyhrazena do působnosti správní rady, popřípadě i jiného orgánu obecně prospěšné společnosti. Postavení ředitele je zákon definováno zcela absurdně. Statutárním orgánem je správní rada, nikoliv ředitel. Pokud zákon svěřuje „řízení činnosti o.p.s.“, pak to neznamená, že automaticky zákon umožňuje, aby ředitel jednal za o.p.s. navenek či právoplatně činil právní úkony. Toto může činit pouze na základě písemné a právoplatné plné moci, o které rozhodne správní rada. Obecná úprava (§ 20 zákona č.40/1964 Sb.) je podle mého soudu pro o.p.s. nevhodná. Ředitel je zaměstnancem o.p.s. Dozorčí rada § 15 (1) Dozorčí rada je kontrolním orgánem obecně prospěšné společnosti. (2) Dozorčí radu zřizuje povinně obecně prospěšná společnost, do jejíhož majetku byl vložen majetek státu nebo obce nebo která užívá nemovitý majetek státu nebo obce, a obecně prospěšná společnost, která podle zvláštních předpisů účtuje v soustavě podvojného účetnictví; zřízení dozorčí rady může stanovit i zakládací listina.

- 23 -

Vzhledem k pramalým pravomocem dozorčí rady působí tato „pojistka“ nakládání s bývalým veřejným majetkem celkem žertovně. (3) Dozorčí rada je nejméně tříčlenná a nejvýše sedmičlenná. Členové dozorčí rady volí svého předsedu, který svolává a řídí jednání dozorčí rady. (4) První dozorčí radu jmenuje zakladatel. (5) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro způsob ustanovení a členství v dozorčí radě obdobně ustanovení o správní radě. § 16 (1) Dozorčí rada a) přezkoumává roční účetní závěrku a výroční zprávu obecně prospěšné společnosti, b) nejméně jedenkrát ročně podává zprávu správní radě o výsledcích své kontrolní činnosti, c) dohlíží na to, že obecně prospěšná společnost vyvíjí činnost v souladu se zákony a zakládací listinou obecně prospěšné společnosti. (2) Dozorčí rada je oprávněna: a) podávat správní radě návrh na odvolání ředitele, b) nahlížet do účetních knih a jiných dokladů a kontrolovat tam obsažené údaje, c) svolat mimořádné jednání správní rady, jestliže to vyžadují zájmy obecně prospěšné společnosti. Členové dozorčí rady mají právo účastnit se jednání správní rady; musí jim být uděleno slovo, pokud o ně požádají. (3) Dozorčí rada je povinna upozornit správní radu na porušení zákonů, ustanovení zakládací listiny nebo statutu, na nehospodárné postupy, popřípadě na další nedostatky v činnosti obecně prospěšné společnosti. HLAVA V HOSPODAŘENÍ OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI § 17 (1) Kromě obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla založena, obecně prospěšná společnost může vykonávat i jiné činnosti ("doplňková činnost") za podmínky, že doplňkovou činností bude dosaženo účinnějšího využití majetku a zároveň tím nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost obecně prospěšných služeb. (2) Obecně prospěšná společnost se nesmí účastnit na podnikání jiných osob. Organizační složky mimo území České republiky smí obecně prospěšná společnost zřizovat za předpokladu, že právní řád státu, ve kterém má být organizační složka obecně prospěšné společnosti zřízena, upravuje hospodaření obecně prospěšné společnosti obdobně jako tento zákon. Tyto organizační složky – ať již na území či mimo území ČR – jsou neobyčejně zajímavé. Mají právní subjektivitu či nikoliv? Jsou samostatnou účetní jednotkou? Kdo bude posuzovat, že v zahraničí je hospodaření o.p.s. upraveno obdobně? A co když v zahraničí není vůbec upraven tento typ právnické osoby?.... (3) Hospodářský výsledek po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, převádí obecně prospěšná společnost v celé výši do rezervního fondu. Rezervní fond používá nejprve ke krytí ztráty vykázané v následujících účetních obdobích. Formulace poslední věty odst.3 prakticky „umrtvuje“ finanční prostředky jejich přikázáním do

- 24 -

rezervního fondu za účelem krytí ztráty … zcela znemožňuje jinak, než prostřednictvím krytí ztráty příštího (příštích) účetního období, tzn. teoreticky neumožňuje použití rezervního fondu např. pro investice do majetku o.p.s. sloužícího k poskytování obecně prospěšných služeb … (4) Obecně prospěšná společnost, která je soukromou vysokou školou podle zvláštního zákona, 7a) se považuje pro účely zákona o daních z příjmů za veřejnou vysokou školu. § 18 (1) Při zajišťování své činnosti se obecně prospěšná společnost může ucházet také o dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků 8) nebo ze státního fondu. (2) Dotace z prostředků státního rozpočtu může být obecně prospěšné společnosti poskytnuta na stejnou činnost nebo stejný projekt pouze z jednoho místa. (3) O poskytnutí dotace ze státního rozpočtu žádá obecně prospěšná společnost příslušný orgán státní správy podle charakteru převažující činnosti, kterou nabízí. (4) Orgán, jehož prostřednictvím je dotace poskytována, vyhlašuje podmínky pro poskytnutí dotace, kontroluje a vyhodnocuje její využití. V současné době jsou ustanovení § 18 poněkud absurdní. Pravidla poskytování dotací (včetně dotací ze státního rozpočtu) jsou v současnosti upravena jinými zákony, než v roce 1995, kdy zákon o o.p.s. vznikal. Účetnictví a výroční zpráva § 19 (1) Obecně prospěšná společnost je povinna ve svém účetnictví důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovými činnostmi, náklady a výnosy spojené s obecně prospěšnými službami a náklady a výnosy nepatřící do předchozích skupin a spojené se správou obecně prospěšné společnosti. Není zde definováno, v jakém rozsahu mohou být finanční prostředky o.p.s. použity na náklady činností spojených se správou o.p.s. V analogickém slovenském zákoně je stanovena hranice těchto nákladů ve výši do 4% celkových příjmů. (2) Roční účetní závěrku musí mít ověřenu auditorem obecně prospěšné společnosti, které a) jsou příjemci dotací nebo jiných příjmů ze státního rozpočtu, z rozpočtu obce, případně z rozpočtu jiného územního orgánu nebo od státního fondu, jejichž celkový objem přesáhne v roce, za nějž je účetní závěrka sestavována, jeden milion Kč, b) nezřídily dozorčí radu, nebo c) ve výši čistého obratu překročily deset milionů Kč. (3) V ostatním platí pro obecně prospěšné společnosti předpisy o účetnictví. 9) § 20 (1) Obecně prospěšná společnost vypracovává a zveřejňuje výroční zprávu o činnosti a hospodaření v termínu, který stanoví správní rada, nejpozději však do šesti měsíců po skončení hodnoceného období. Hodnoceným obdobím je kalendářní rok. Ve statutu lze upravit hodnocené období na školní rok u obecně prospěšné společnosti, jejíž obecně prospěšnou činností je činnost v oblasti výchovy a vzdělání. (2) Obecně prospěšná společnost je povinna uveřejnit první výroční zprávu o své činnosti a hospodaření nejpozději do 18 měsíců od svého vzniku. (3) Výroční zprávy musí být veřejně přístupné.

- 25 -

§ 21 Výroční zpráva obecně prospěšné společnosti obsahuje: a) přehled činností vykonávaných v kalendářním roce s uvedením vztahu k účelu založení obecně prospěšné společnosti, b) roční účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní obsažených, c) výrok auditora k roční účetní závěrce, pokud byla auditorem ověřována, d) přehled o peněžních příjmech a výdajích, e) přehled rozsahu příjmů (výnosů) v členění podle zdrojů, f) vývoj a konečný stav fondů obecně prospěšné společnosti, g) stav a pohyb majetku a závazků obecně prospěšné společnosti, h) úplný objem výdajů (nákladů) v členění na výdaje (náklady) vynaložené pro plnění obecně prospěšných služeb, pro plnění činností doplňkových a na vlastní činnost (správu) obecně prospěšné společnosti, i) změny zakládací listiny a složení řídicích orgánů, k nimž došlo v průběhu roku, j) další údaje stanovené správní radou. § 22 Pokud obecně prospěšná společnost poruší ustanovení § 2, 17 a 20, pozbývá a) pro rok, v němž k porušení došlo, daňová zvýhodnění stanovená tímto zákonem, zákonem o daních z příjmů a zákonem o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí , 10) b) pro následující zdaňovací období po roce, v němž k porušení došlo, daňová zvýhodnění stanovená zákonem o dani z nemovitostí . 11) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996. Uhde v. r. Havel v. r. Klaus v. r. ____________________ 1) § 27 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 89/1995 Sb. , o státní statistické službě. 2a) Například zákon č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1992 Sb. , o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 29/1984 Sb. , o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3) § 27 až 33 zákona č. 513/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. 4) § 200a až 200d zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 328/1991 Sb. , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. 6) § 116 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7) Např. zákon č. 119/1992 Sb. , o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. 7a) Zákon č. 111/1998 Sb. , o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. 9) Např. zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 10) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 357/1992 Sb. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon ČNR č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

- 26 -

Popis zadaných (ovlivnitelných) hlavních faktorů tvorby kulturní politiky státu z pohledu záběru činností NIPOS Pozn.: Jako mnoho jiných jsme byli osloveni MK v rámci přípravy kulturní politiky zadanými otázkami. Uvádíme odpovědi zpracované NIPOS : NIPOS je v kontaktu především s terénem kultury, s její regionální a lokální dimenzí, s nevládními neziskovými organizacemi (NNO) – zejména s občanskými sdruženími jako nositeli kulturních aktivit občanů, s producenty veřejných služeb kultury, s územními samosprávnými celky a jejich kulturními organizacemi, s občany jako s uživateli veřejných služeb kultury. Souhrnem získaných a vyhodnocených poznatků je ovlivněna i optika pohledu na vyhodnocení vlivu zadaných faktorů na konstituování možných priorit kulturní politiky státu. využití bohatství kulturního dědictví kulturním dědictvím rozumíme : veřejný statek; souhrn hmotných a nehmotných hodnot, děl a kulturních vztahů, které vznikly v minulosti, ale svým vznikem a významem přispívají k vytváření soudobých kulturních a společenských hodnot Z povahy předmětu jako veřejného statku vyplývá, že téměř výlučnou odpovědnost za péči o kulturní dědictví a jeho využití má veřejná správa – stát a ÚSC a to bez ohledu na právní charakter vlastníka hmotného či nehmotného kulturního dědictví. Změnu priorit společnosti ve prospěch větší prestiže kultury a umění lze ovlivnit dvojím způsobem: změnou chování nejvyšších představitelů státu a ÚSC ke kultuře, umění a jejich projevům (včetně jejich osobního jednání, výrazových prostředků apod., jejich osobních nejen deklarovaných priorit), dále pak přímo i nepřímo – např. větším procentem ze státního rozpočtu na kulturu, prezentací kulturních projektů, prezentací MK jako takového (včetně webové prezentace), kvalitou a kvalifikovaností pracovníků v kultuře působících (což je opět dáno jejich finanční motivací). Závěr : Podceňováním role kultury a nedostatečnou finanční saturací nákladů na uchování a využití kulturního dědictví veřejná správa rezignuje na své povinnosti v ochraně kulturního dědictví a v jeho využití. využití kulturního potenciálu kulturním potenciálem rozumíme : celkovou schopnost, způsobilost k výkonu Vzhledem k tomu, že není specifikováno, o kterou oblast, resp. o potenciál které oblasti se jedná, pojednáváme o potenciálu příspěvkových organizací v kultuře a územních samosprávných celků. Jedná se zejména o ty organizace, jejichž činnost je nezastupitelná pro kontinuální, dlouhodobou a systémovou péče o hmotné a nehmotné kulturní dědictví, které vytváří důležitou složku kulturního potenciálu místa, regionu a v důsledku i celé ČR - o muzea, galerie, knihovny, veřejně přístupné památkové objekty. K textu dále uvedenému, který se týká PO a ÚSC dodáváme:  pokud budou navýšeny finanční prostředky pro uvedené PO v kultuře meziročně nejméně o 20%, (současný nárůst je cca 10%) lze zaručit, že se jejich odborná činnost i služby pro veřejnost výrazně rozvinou  do subjektů zajišťujících služby kultury je obtížné získávat ve větším počtu mladé odborníky, absolventy VŠ, důvodem je nepružnost pravidel pro odměňování zaměstnanců v PO  pokud bude vytvořena účinná politická objednávka podpory kultury, lze vyslovit předpoklad hraničící s jistotou, že ÚSC budou svoji odpovědnost za veřejné statky kultury realizovat důrazněji

- 27 -

Závěr : Vytvořením účinné politické objednávku podpory kultury a zajištěním meziročního nárůstu příspěvku PO na úrovni 20 % budou vytvořeny podmínky pro zvýšení kulturního potenciálu stav infrastruktury kultury infrastrukturou rozumíme : nemovitosti + technické vybavení sloužící kultuře nemovitosti : Nemovitosti sloužící kultuře financované z veřejných rozpočtů (s výjimkou památkových objektů) jsou většinou starší než 50 let, mnohé pocházejí z přelomu 19. a 20. století. Bez ohledu na jejich stavebně technický stav lze konstatovat, že soudobým požadavkům na komfort uživatelů veřejných služeb kultury obvykle neodpovídají. Zásadou by např. měl být bezbariérový přístup (nejen kvůli zdravotně postiženým, ale i kvůli seniorům a rodičům s malými dětmi), což dispozice historických budov obvykle neumožňuje. Nemovitosti určené kultuře, které byly vystavěny zejména v 70. letech (pokud ještě slouží účelům kultury) jsou obvykle za dobou své životnosti a jejich případné oprava či modernizace by vyžadovala velké náklady. Sbírkotvorné organizace (muzea, galerie, knihovny) mají problémy s kapacitou i vhodností prostor určených k uchování a ochraně sbírek. Tyto nemovitosti jsou většinou majetkem ÚSC nebo státu. Přičemž vlastník považuje finanční prostředky poskytované příspěvkovým organizacím na správu svého majetku za finance dávané „do kultury“, nikoliv „do svého majetku“ aniž by respektoval fakt, že PO za něj vykonávají povinnosti vlastníka. Současně působí ekonomicky nepříznivě problematika odpisů. Obce neodepisují majetek v účetnictví, PO ano – aniž by mohly uplatnit odpisy pro účely daní z příjmů dosahovaných doplňkovou činností. Účetní odpisy majetku PO převádí do investičního fondu, který ovšem obvykle určí zřizovatel k odvodu do svého rozpočtu, místo aby umožnil jeho využití na opravu či technické zhodnocení nemovitého či hmotného dlouhodobého majetku nebo pořízení nového. Vzhledem k tomu, že takový stav trvá již od 50. let minulého století je zřejmé, že tu ve správě nemovitostí stále narůstá dluh, resp. že péče o nemovitý majetek státu a ÚSC je nedostatečně financována a v důsledku tak kultuře narůstá „vnitřní“ dluh. technické vybavení : Technické vybavení PO v kultuře je většinou rovněž za zenitem užitnosti, markantní je to zejména ve vybavení IT. To znemožňuje kulturním organizacím přiměřeně modernizovat služby poskytované veřejnosti. Výjimku tvoří knihovny – avšak převážně pouze ty, které mají profesionální pracovníky – zejména knihovny krajské a bývalé okresní, nyní městské. Neuspokojivá je situace v muzeích a galeriích – počítaje v tom i vybavení odborných pracovišť (depozitáře, digitalizace sbírkového fondu, konzervační a restaurátorské dílny atd.). Nedostatky v technickém vybavení jsou překážkou jak modernizace veřejných služeb kultury pro veřejnost, tak výraznější digitální prezentace kulturních zařízení a jejich služeb (např. prostřednictvím internetu). Závěr : Infrastruktura kultury je, až na výjimky, v nedobrém stavu - zejména ve vztahu k modernizaci nabídky veřejných služeb kultury pro veřejnost. aktivita nestátních neziskových organizací ve sféře kultury NNO (co do právní formy) jsou vymezeny zákonem : občanské sdružení (zákon č. 83/1990 Sb.), o.p.s. (zákon č. 248/1995 Sb.), nadace a nadační fond (zákon č. 227/1997 Sb.), dobrovolné svazky obcí (DSO dle zákona č.128/2000 Sb.), zájmová sdružení právnických osob (občanský zákoník) V oblasti kultury se angažují z uvedených typů právnických osob především občanská sdružení – nejenom ta, která jsou ke kulturním aktivitám přímo směrována (např. amatérské divadlo), ale i různorodé spolky – dobrovolní hasiči, zahrádkáři, sportovní spolky, svaz žen, myslivci, rodáci, sdružení rodičů atd.

- 28 -

(S ohledem na nízký počet ostatních typů právnických osob působících v kultuře má jejich činnost pro tuto oblast význam spíše okrajový.) Tyto spolky se projevují zejména v malých obcích a městech, jejich aktivity nejsou ryze kulturní, ale spíše kulturně společenské, tak, jak vyžaduje sociální komunikace v daném místě. Jsou zaměřeny i na pěstování lokálních tradic, neobešly by se bez nich různé místní slavnosti, společenské události apod. Činnosti takových spolků jsou zcela nezastupitelné pro sociální komunikaci a tím i rozvoj kultury zejména v malých obcích. V minulosti se nám to potvrdilo při pracích na Programech obnovy pro 20 malých obcí. V každé z nich jsme položili všem domácnostem otázku : Co je pro Vás kultura? Z 8 předepsaných odpovědí nejvíce lidí vybralo, že kultura je pro ně: úroveň mezilidských vztahů, následovala odpověď: prostředí vesnice a přírodní okolí. Konzumace uměleckých aktivit se umístily na posledních místech. (Návratnost dotazníků byla téměř 80 %.) V posledních letech lze zaznamenat rozvoj systému podpory neprofesionálního umění, využití kulturního potenciálu živého umění. I v době zaměřené prioritně na ekonomický profit neustal zájem o umělecké „volnočasové aktivity“, naopak registrujeme zvýšený zájem zejména mladých lidí o vzdělávání např. v divadelních aktivitách, v oboru scénického tance, sborového zpěvu. Dohoda mezi kraji o způsobu podpory (grantovém dotačním řízení) iniciovaná NIPOS způsobila zaměření grantových systémů ÚSC právě na tuto oblast a v důsledku o něco příznivější podmínky pro tvorbu neprofesionálních souborů a jejich účast v postupovém systému. Na druhé straně je potřeba rovněž konstatovat, že finanční prostředky plynoucí v rámci dotačního programu kulturních aktivit z MK zůstávají již několik roků na stejné úrovni (přičemž náklady na služby, provoz aj. neustále rostou) a v podstatě ve stejné struktuře (přitom jsme svědky rozvoje nových (pod)druhů uměleckého výrazu (počítačová grafika ve výtvarném umění, nové slovesné, scénické i hudební výrazy). Nedostatek financí brání v podpoře rozvoje i těchto novinek. Všechny kraje a většina obcí vyhlašují programy dotační politiky, přičemž většina z nich je čerpána právě občanskými sdruženími na kulturní aktivity lokálního či regionálního významu. Pokud ÚSC zřizují tzv. všeobecná kulturní zařízení („kulturní domy“, besedy, střediska volného času apod.), pak tyto obvykle poskytují sdružením organizačně provozní podporu v jejich činnosti. Ze zkušenosti vyplývá, že systémová kombinace a provázanost NNO a PO se jeví jako účelná a v současné situaci působí velmi efektivně Závěr : činnost občanských sdružení je pro oblast kultury zásadně příznivá a zaslouží si podpory ze všech typů veřejných zdrojů systém podpory kultury Protože není upřesněno o jaký zdroj podpory se jedná, rozumím podporou kultury její finanční (a jinou) podporu z veřejných rozpočtů – z rozpočtu státu a ÚSC. Pozitivum spatřujeme v decentralizaci kulturních subjektů, zřizovateli (či jiným způsobem řídícími) kulturních organizací a institucí se staly ÚSC, dle našich zjištění jsou tato v zásadě stabilizována a ÚSC vkládají na jejich činnost více prostředků, než tak činil před reorganizací stát, vytvořily se tak základní předpoklady k jejich fungování a rozvoji. Za zcela evidentní a nepopiratelný fakt je nutno uznat, že bez podpory veřejných rozpočtů nemohou veřejné služby kultury existovat. Pravidla pro poskytování dotací a pro rozhodování o nich stanovují zákony. (č.218/2000 Sb., č.128/2000 Sb., č.129/2000 Sb., č.250/2000 Sb. atd.) Nicméně lze pozorovat, že rozhodování o podpoře kultury je často ovlivněno lobistickými skupinami, v případě státu pak poněkud „pražskou“ optikou. Obecně lze však konstatovat, že ÚSC kulturu (v procentech výdajů na kulturu k celkovým výdajům) podporuje větším finančním objemem, než státní rozpočet. (MK finančně zajišťuje 32 státních PO, ÚSC pak cca 2000 příspěvkových organizací a nejméně 5.000 organizačních složek)

- 29 -

Závěr : systém podpory kultury je dán zákonem – případná změna tohoto systému vyžaduje změnu zákonů ; veřejné výdajové programy – dotace musí mít zcela konkrétně stanovené cíle a kritéria pro vyhodnocení jejich plnění. kvalita managementu kultury Manažerem rozumíme zaměstnance nebo smluvně najatého pracovníka podniku, který je odpovědný za řízení společnosti, její pobočky nebo oddělení. Managementem pak proces řízení, vedení podniku. a) řízení ze strany zřizovatelů Stav je z poloviny dobrý, z poloviny nikoliv. (viz text k poptávce v kultuře). Počítáme-li do množiny kulturních manažerů i ty, kteří o kultuře rozhodují v ÚSC, pak lze konstatovat, že pracovníci městských a krajských úřadů jsou obvykle vzděláni a odpovědní. Paradoxně často činí větší problémy přesvědčit volené orgány (zastupitelstvo, radu) o tom, že jimi zvolená cesta či náměty na činnosti kultury jsou buď mimo rámec reality nebo zákona. Velmi často nejsou zastupitelé ani náhodnými návštěvníky kulturních akcí či zařízení. Na místní úrovni jde vždy o kvalitu, kvalifikovanost a entuziasmus osobnosti, (schopnost komunikovat efektivně se zřizovatelem či jiným řídícím subjektem). Na vyšším stupni managementu (počítaje v to i MK) nejsou dostatečně (nebo jen omezeně) využívány relevantní nástroje – výstupy ze statistik, z odborných studií a výzkumů. Většinou pak jde jen o zkušenostní pragmatické rozhodování. b) Management kultury v malých obcích představuje buď zastupitelstvo, nebo starosta nebo komise rady. Obvykle ve spolupráci s těmi obyvateli obce, kteří mají zájem na kulturních či společenských aktivitách, případně s občanským sdružením. Většinou se problémy řeší tak, jak přicházejí. c) řízení PO kultury Jde o obor poměrně dost feminizovaný (s výjimkou vedení větších organizací). Z této okolnosti vyplývají i další souvislosti – vedení PO je obvykle vzdělané, odborné, velmi praktické a racionální, zvyklé účinně řešit problémy a dělat drobné zázraky. (viz např. knihovny) S ohledem na stav zaměstnanosti (nezaměstnanosti) v některých regionech se obvykle snaží nekonfliktně vycházet se zřizovateli, což se do jisté míry obráží i v následném podceňování úlohy kultury v rozvoji obce či města ze strany volených orgánů. (I když obvykle je to deklarováno opačně.) Nedostatek finančních prostředků v rozpočtech ÚSC, je-li tento zřizovatelem více kulturních organizací, vytváří do jisté míry mezi organizacemi kultury konkurenční vztah. Jako nedostatek lze v tomto směru identifikovat nízkou míru kooperace mezi kulturními (či kulturních se sportovními,, školskými atd.) zařízeními téhož zřizovatele. Výsledkem je často i shoda termínů pořádaných akcí, nevyužití intelektuálního, informačního či hmotného (kulturního) potenciálu zařízení apod. d) NNO Vedoucí osobnosti NNO (zejména OS na úrovni obcí a menších měst) jsou většinou lidé zaujatí zvoleným oborem (hudba, tanec, divadlo apod.), jejich zkušenosti s řízením, ekonomikou, administrativou NNO jsou spíše na nízkém stupni poznání. Potřeba institucionální opory, pravidelných konzultací s odborníky (zakládací listiny a stanovy, zacházení se svěřeným majetkem, personální otázky, řízení subjektu, ekonomika) je nezbytná. NNO obvykle nemohou ze svých zdrojů hradit konzultace ekonomických a právních poradců, přičemž se tito poradci obvykle nepohybují v oblastech kulturních služeb a aktivit s potřebnou jistotou. Závěr : Management PO v kultuře je ve své většině odborně i lidsky způsobilý, problémem je nízké finanční ohodnocení částečně vyplývající z tabulek předepsaných nařízením vlády – které jsou platné i pro zaměstnance PO ÚSC.

- 30 -

Většina ředitelů PO v území je zařazena do 10 – 11 třídy, což je nedostatečné (při praxi do 23 let = 17.420 a 19.210 Kč hrubého). Ekonomové (náměstci) jsou na tom ještě hůře – za stejných podmínek mají plat o 2 – 3.000 Kč nižší. Nástupní platy vysokoškolsky vzdělaných odborníků jsou v ostudné výši. (10 třída = 13.150 Kč hrubého) Je zřejmé, že při této mzdové politice se oblast kultury nestane obecně přitažlivou pro mladé lidi hodlající např. založit rodinu a to z prostého důvodu – neuživí se. Management NNO potřebuje a vyžaduje odbornou podporu své činnosti. poptávka po kulturních službách Poptávkou rozumíme : deklarovanou (vyslovenou) poptávku a) občanů, b) zřizovatelů. Poptávka občanů : Lze vycházet z předpokladu, že nabídka většiny kulturních zařízení se nejméně z poloviny blíží deklarovaným potřebám občanů. Tuto stránku poptávky nikdo souhrnně a soustavně nesleduje, Sociologické výzkumy jsou zaměřeny na jiná témata, ČSÚ sleduje kvantifikaci výdajů na kulturu spolu s výdaji na rekreaci a sport – aniž by šly jednotlivé segmenty odlišit a z údajů pak definovat základní strukturu poptávky realizované pořízením (koupí) kulturních produktů a služeb. Vzhledem k tomu, že návštěvnost kulturních zařízení a akcí neklesá, stejně jako neklesá (příliš) např. prodej literatury, nahraných nosičů atd., lze soudit, že poptávka je ve svých zásadních rysech saturována – „něco“ je k dispozici a lze si vybrat dle žánru i úrovně konzumenta. K tomu samozřejmě přispívá i rozšíření internetu a digitalizace prostředí. Poptávka zřizovatelů : Z vyhodnocení praktických poznatků lze konstatovat, že jsou v zásadě 2 skupiny zřizovatelů. a) Ti, kteří velmi přesně vědí, co od své PO v kultuře chtějí, jsou si vědomi souvisejících finančních nákladů, umí definovat předmět činnosti ve ZL, umí vybrat dobrého ředitele / ředitelku a umí si poradit s koncepčním směřováním činnosti organizace i s kontrolou její ekonomiky. V takovém případě využívá organizace uspokojivě všech svých možností a úroveň veřejných služeb kultury je limitována pouze daným ekonomickým prostorem. (Za mnohé např. krajská knihovna Karlovarského kraje.) b) Ti, kteří nevědí, co od své PO v kultuře chtějí, jsou ve vleku primitivních ekonomických představ, nutí PO „vydělávat“, aby byl snížen příspěvek z veřejných rozpočtů, případně ji zruší a založí jako obchodní společnost. V takovém případě je vlastně zřizovatel největší překážkou uspokojivého zajištění veřejných služeb kultury. (Za mnohé např. kladenské divadlo, nyní s.r.o. či situace Dejvického divadla.) Závěr : S ohledem na deetatizaci rozhodování o kultuře nemá velký smysl sledovat poptávku po kulturních službách v obecných rysech. Je věcí každého zřizovatele (ÚSC), aby uměl posoudit specifické potřeby obyvatel, kterým je odpovědný za řízení a financování věcí veřejných a učinil potřebné kroky k podpoře požadovaných veřejných služeb či aktivit kultury. aktivita podnikatelského sektoru v oblasti kultury Podnikatelským sektorem rozumíme OSVČ a právnické osoby založené za účelem podnikání. Podnikatelský sektor se angažuje pouze v takové prezentaci kultury, která je schopna přinést přiměřený podnikatelský zisk. Jedná se především o zhotovení (produkci) a veřejné předvedení některých typů autorských děl – hudební (muzikály, koncerty populárních skupin), filmová, výjimečně divadelní.

- 31 -

Ceny těchto produkcí jsou většinou nad ekonomické možnosti regionálních a lokálních zařízení, kam je agentury nabízejí. Četné podnikatelské aktivity v kultuře se neobešly a neobejdou bez podpory z veřejných rozpočtů. Jak ukazuje situace např. v Praze, bude dosavadní praxe poskytování dotací z veřejných rozpočtů podnikatelům v kultuře podrobena zkoumání Evropského soudu. (Situace divadel v Praze je extrémně odlišná od jiných měst a regionů. Protože však je tato problematika nejblíže a je nejvíce slyšet, resp. je mediálně nejvíce přitažlivá, zkresluje pohled veřejnosti (i odborné) na problém. V Praze z celkového počtu divadel se souborem v ČR (tj. 126) působí 74, v ČR je 39 divadel - podnikatelských subjektů – dle údajů statistiky.) Lze dovodit, že ty obce a města, které z ekonomické naivity „transformovaly“ svoje PO na s.r.o. nebo a.s. se budou při jejich podpoře rovněž potýkat s účinky zákona o veřejných zakázkách a o veřejné podpoře. Příznivý vliv : obohacení nabídky, profesionalita výkonů a výsledného produktu Nepříznivý vliv : zkreslování pohledu na veřejné služby kultury, mediální prosazení profesionální produkce na úkor ostatních oborů a problémů kultury Neovlivnitelné faktory uvedené v zadání se neprojevují v kultuře zásadním způsobem a to ani negativně, ani pozitivně. Jsou přirozenou součástí vývoje světa a veřejné služby kultury i kulturní aktivity lidí je reflektují. *** září 2007 NIPOS

- 32 -