Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva
Bakalářská práce
Petice a stížnosti jako právní záruky ve veřejné správě Denisa Malinová, DiS.
2008/2009
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Petice a stížnosti jako právní záruky ve veřejné správě zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“ ………………………………..
1
Tímto bych velice ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce JUDr. Aleně Klikové, Ph.D. za ochotu, cenné rady a připomínky v souvislosti se zpracováním bakalářské práce.
2
OBSAH Seznam nejčastěji v práci používaných zkratek .................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 5 1. Pojem stížnost, její charakteristika a druhy ...................................................................... 6 1.1. Povinné náležitosti stížnosti, vady stížnosti .................................................................... 8 1.2. Podání stížnosti ............................................................................................................... 8 1.3. Věcná a místní příslušnost podání stížnosti, evidence stížností .................................... 10 1.4. Postoupení stížnosti ...................................................................................................... 11 1.5. Přijímání opakovaných stížností ................................................................................... 12 2. Obecné zásady při vyřizování stížností ............................................................................ 13 2.1. Lhůty pro vyřizování stížnosti...................................................................................... 14 2.2. Přešetření způsobu vyřízení stížnosti ........................................................................... 14 3. Pojem petice, její charakteristika, petiční právo ............................................................. 16 3.1. Povinné náležitosti petice, vady petice ......................................................................... 17 3.2. Petiční výbor ................................................................................................................. 18 3.3. Shromažďování podpisů pod petici ............................................................................... 19 3.4. Petice vzešlá ze shromáždění ........................................................................................ 20 3.5. Podání a vyřizování petic ............................................................................................. 21 3.6. Postoupení a projednání petice ...................................................................................... 24 4. Ochrana základních práv v Evropské unii ...................................................................... 25 4.1. Veřejný ochránce práv ve vztahu k veřejné správě ...................................................... 25 4.2. Evropský Veřejný ochránce práv ................................................................................. 26 5. Závěr .................................................................................................................................... 31 6. Das Resümee in einer Fremdsprache ............................................................................... 33 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 34 Přílohy ..................................................................................................................................... 39
3
Seznam nejčastěji v práci používaných zkratek SŘ
- Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
TZ
- Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
TŘ
- Zákon č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
LZPS - Listina základních práv a svobod
4
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá problematikou podání a vyřizování petic a stížností ve veřejné správě. Práce charakterizuje základní pojmy, jako jsou stížnost, stěžovatel, petice, jsou zde definovány druhy stížností, práce uvádí povinné náležitosti stížností a petic, zabývá se vadami stížnosti, stanoví podmínky podání stížnosti, věcnou a místní příslušnost k podání stížnosti a petic. Práce je doplněna přílohou, která obsahuje skutečné příklady stížností a petic. Cílem bakalářské práce je taktéž charakterizovat rysy petičního výboru a podmínky shromažďování podpisů pod petici. Práce se snaží vystihnout zákonem stanovené podmínky přijímání stížností a petic, vysvětluje evidenci stížností a petic, přijímání opakovaných stížností a stanoví obecné zásady při vyřizování stížností a petic, zabývá se lhůtami k vyřizování stížností a petic. Bakalářská práce pracuje s pojmy postoupení stížností a petic, projednávání stížností a petic, vyřizující útvar, odpovědnost za vyřízení a zastavení vyřízení. Pro zajímavost je zde zmíněna stížnost k evropskému Veřejnému ochránci práv, jako jednomu ze záruk zákonnosti ve veřejné správě. Veřejný ochránce práv byl v mé bakalářské práci zmíněn z důvodu, že taktéž vyřizuje určitý typ stížností. Již samotná Listina základních práv a svobod ubezpečuje o tom, že lidé jsou svobodni, mohou činit vše, co jim není zákonem zakázáno a mají právo obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu.1 Stížnosti a petice jsou výrazem svobody projevu. Jejich prostřednictvím lidé se podílejí na správě věcí veřejných, jsou schopni ovlivnit, byť menší měrou, fungování veřejné správy. Jejich cílem je ochrana práv a zájmů, posílení zákonnosti. Můžeme je chápat také jako důležitý prostředek, sloužící k efektivnímu fungování veřejné správy, k tomu, aby i „prostý“ občan měl možnost vyjádřit svou nespokojenost s procesy ve veřejné správě. Reakce občanů velkou měrou také podněcují legislativní aktivitu politiků, čímž dochází k postupné úpravě právního režimu v této oblasti. Prostřednictvím petic občané mohou změnit situace, které narušují běžný „chod“ společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že petice a stížnosti mají své místo a účel v právním řádu České republiky a jsou nepostradatelné, zvláště v dnešní době, kdy se neustále setkáváme s problematickými oblastmi ve veřejné správě, ať již s nespokojeností občanů při vyřizování podání a podnětů, či se samotným chováním pracovníků veřejné správy. Hlavním cílem této práce je poukázat na význam a důležitost petic a stížností v běžném životě nás všech. 1
viz. čl. 1, čl. 18 Listiny základních práv a svobod
5
1. Pojem stížnost, její charakteristika a druhy Stížností můžeme rozumět takové podání, které se přímo týká zájmů stěžovatele.2 Každá osoba, která byla dotčena nevhodným chováním úředních osob nebo postupem správního orgánu, má zákonné právo – dle ust. § 175 odst. 1 správního řádu (dále jen SŘ) – obracet se na správní orgány se stížnostmi proti zmíněnému závadnému chování či postupu správního úřadu. Tuto možnost má však pouze v případě, že jí správní řád neposkytuje jiný prostředek ochrany. Jiným ochranným nástrojem může být především opravný prostředek (ať již řádný – odvolání, rozklad nebo mimořádný – takovým opravným prostředkem je dle SŘ žádost o provedení obnovy řízení) a opatření proti nečinnosti – viz § 80 SŘ.3 Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) jsou lidé svobodni, což znamená nejen, že mohou činit vše, co jim není zákonem zakázáno, nýbrž i to, že nesou odpovědnost za své jednání. Podle čl. 18 odst. 1 LZPS má každý právo obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu.4 Stěžovatelem je fyzická osoba, právnická osoba nebo více těchto osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká.5 Jak již bylo výše zmíněno, kdokoliv je dotčen postupem pracovníků správního úřadu, je oprávněn se obracet se stížností na nevhodné chování nebo nesprávný úřední postup. Stížnost na chování je stížnost na osobnostní projevy pracovníka správního úřadu. Jedná se především o takové chování, kterým pracovník správního úřadu porušuje ust. § 4 odst. 1 SŘ tím, že se nechová zdvořile, nevychází dotčeným osobám vstříc, popř. jim neprokazuje dostatečnou úctu. Stížností na chování lze napadnout jakékoliv projevy, porušující obecně deklarované zásady slušného vystupování. Za takové lze považovat zejména hrubé a arogantní jednání, nevhodné oslovování, tykání, situaci, kdy pracovník správního úřadu dotčenou osobu okřikuje, nenechá ji vyjádřit či dokončit myšlenku, ale i situaci, kdy se s ní odmítne zcela bavit popř. vyslechnout její, byť neodůvodněný požadavek. Postižitelným pak může být i jednání pracovníka správního úřadu, kterým tento snižuje osobní vážnost dotčené osoby invektivami k jeho znalostem či schopnostem, popř. zdůrazňovaným poučováním před 2
srov. Madar, Z. : Slovník českého práva, 2. Rozšířené a doplněné vydání, Linde Praha, 1999, str. 1420 (zpracovatel hesla P. Průcha) 3 Kolman P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce, 2005, č. 8, str. 35 4 Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. dubna 1998, sp.zn. II. ÚS 20/98 5 Ministerstvo vnitra České republiky. Metodická pomůcka k vyřizování stížností podle zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., z 19. června 2006
6
jinými osobami, vyznívajícím dehonestujícím způsobem, který je způsobilý vážnost takové osoby před ostatními snížit. Při posuzování nevhodného chování je nutno postupovat individuálně, s přihlédnutím k povaze konkrétní situace, okolnostem předmětného jednání i dotčeným osobám. Nevhodným chováním není nesprávný úřední postup ani přímý výkon veřejné správy, který lze napadnout jiným typem stížnosti či obdobného procesního úkonu. Stížností na chování lze napadat pouze chování pracovníka správního úřadu, které je v přímé souvislosti s výkonem jeho pravomocí, a které souvisejí s výkonem veřejné správy. Nelze jím napadat jakékoliv soukromé projevy pracovníka správního úřadu, pokud lze z jejich povahy rozpoznat, že s výkonem působnosti správního úřadu nesouvisí. Tím není vyloučen postih takového jednání pro trestný čin či správní delikt. Stížnost lze podat i na jakýkoliv nesprávný úřední postup, pokud zákon k jeho napadení nestanoví jiný opravný prostředek či procesní úkon. Takovým nesprávným úředním postupem je zejména neodůvodněné odmítání provést předběžné opatření či jiný úkon, který musí správní úřad provést z úřední povinnosti a kde by dané odmítnutí bylo způsobilé způsobit závažné následky.6 Pracovníku správního orgánu je z právního hlediska zachováno právo obrany proti zvláště nepravdivým, pomlouvačným anebo občanské cti a lidské důstojnosti se dotýkajícím stížnostem, a to jak v rovině trestně-právní: Pomluva dle § 206 odst. 1 trestního zákona (dále jen TZ): Kdo jinému sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Tak v rovině občansko-právní: Dle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – ochrana osobnosti. V praxi se může stát – mimo tisíce jiných alternativ, které život přináší – že někdo podá stížnost na pracovníka správního orgánu, která se dotkne úředníkovy občanské cti, ale stěžovatel posléze tvrdí, že „nactiutrhačskou“ stížnost podal žertem (nevážně). Zde je dobré připomenout judikát Nejvyššího soudu ČR z roku 2004 : V případě pochybnosti o charakteru posuzovaného jednání je s ohledem na požadavek právní jistoty třeba přičíst fakt této nejasnosti k tíži toho, kdo ji svým jednáním způsobil.7 V našem případě by to bylo přičteno k tíži „žertujícího stěžovatele“.8
6
Ondruš, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, 2005, str. 496-497 srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. 30 Cdo 1912/2003 8 Kolman P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce, 2005, č. 8, str. 35 7
7
1.1. Povinné náležitosti stížnosti, vady stížnosti Stížnost nemá předepsanou formu a náležitosti, ale musí v ní být uvedeno, v případě fyzické osoby jméno a příjmení, bydliště a podpis, u právnické osoby její název, sídlo a označení statutárního zástupce. Jedná se o náležitosti běžného podání dle správního řádu. Ze stížnosti musí být zřejmé, kdo ji podává a čeho se stěžovatel domáhá, případně co navrhuje. Pokud jde o anonymní stížnosti, jsou přešetřovány v závislosti na jejich obsahu. Osoba oprávněna v této věci jednat (podat podání apod.) je právnická nebo fyzická osoba, nezletilá osoba pouze tehdy, je-li předmět stížnosti přiměřený její rozumové vyspělosti.9 Pokud stěžovatel zašle podání bez podpisu či s podpisem, ale bez uvedení adresy pro doručování a z podání nelze stěžovatele ani jiným způsobem identifikovat (emailová adresa se považuje za dostačující), považuje se stížnost za anonymní podání. Takové podání se dle jeho obsahu v individuálním případě posuzuje jako podnět k výkonu dohledu či dozoru nebo kontroly nebo jako podnět ke zlepšení činnosti, k odstranění nedostatků v činnosti správního orgánu apod.10
1.2. Podání stížnosti Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu. Odpovědnost za trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.11 Zákon výslovně zakazuje činit jakékoliv restriktivní úkony vůči stěžovateli pro jeho stížnost, zejména v rozporu se stávající praxí volit v jeho případě neadekvátní procesní postup nebo extrémní polohy v rámci správního uvážení. To však neznamená, že správní úřad nebude přesně a přísně plnit své povinnosti z obavy, aby takový postup nebyl vykládán jako „msta“ za podanou stížnost. Pokud je postup správního úřadu předvídatelný a odpovídající obecnému postupu v obdobných případech, nelze takový postup a následky z něj vyplývající vykládat jako újmu na právech stěžovatele. Naopak postup, kde správní úřad v obavě z obvinění ze msty kvůli stížnosti volí postup nestandardní, představuje úřední postup zjevně nesprávný. Kladné vyřízení stížnosti nemá vliv na postih pachatele pro trestný čin či správní delikt. Zásada „non bis in idem“ (ne dvakrát v téže věci) zde neplatí. Uložení pracovněprávní sankce v důsledku odůvodněné stížnosti spočívající například ve snížení osobního ohodnocení či výtky nebrání postihu pachatele pro trestný čin či správní delikt spáchaný stejným jednáním. 9
http://www.ovajih.cz/ Ministerstvo vnitra České republiky. Metodická pomůcka k vyřizování stížností podle zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., z 19. června 2006 11 § 175 odst. 2 zákona č. 500/2004, správní řád 10
8
Stížnost lze podat písemně nebo ústně, je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán záznam. Přijetí stížnosti nelze v průběhu provozní doby odmítnout s poukazem na úřední hodiny. O přijetí stížnosti se nesepisuje protokol, nýbrž záznam. Záznam činí správní úřad o podané stížnosti, přičemž zákon nevyžaduje, aby stěžovatel tento záznam podepsal. Z povahy věci však lze předpokládat, že pokud správní úřad nevyhoví stížnosti ihned, je povinen stěžovatele vyslechnou k jeho ústní stížnosti a o výslechu sepsat řádný protokol. Za vyřízení stížnosti ihned lze v dané souvislosti považovat její okamžité kladné a úplné vyřízení v přítomnosti stěžovatele tak, aby byla vyloučena případná opakovaná stížnost. Je-li stížnost nejasná, nebo není-li z ní zřejmé, co konkrétně stěžovatel požaduje, správní úřad jej vyslechne. Důvodem k odložení stížnosti bez šetření je pouze situace, kdy stěžovatel na výzvu k doplnění podání nereaguje. Pokud bude stěžovatel ve stížnosti uvádět pravdivé údaje, nebude mu hrozit, že by mu mohlo být podání stížnosti na újmu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že stížnost bude shledána jako nedůvodná nebo jako částečně důvodná. Ochrana stěžovatele je dána výslovnou úpravou § 175 odst. 2 zákona č. 500/2004, správní řád. Na druhé straně tato ochrana neznamená zánik případné odpovědnosti stěžovatele za trestný čin nebo správní delikt. Stěžovatel se totiž může uvedením nepravdivých údajů, které jsou způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost jiné osoby u spoluobčanů a zejména ji poškodit v zaměstnání, dopustit dokonce i trestného činu (např. pomluvy podle § 206 TZ). Podle § 8 odst. 1 trestního řádu (dále jen TŘ) bude mít státní orgán povinnost informovat státního zástupce nebo policejní orgán o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl takovýto trestný čin spáchán. Pokud tedy správní orgán při prošetřování stížnosti tyto skutečnosti zjistí, bude nucen svou ohlašovací povinnost splnit, jinak by se naopak on (jeho pracovník) mohl dopustit trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 TZ (při splnění bližších podmínek tam uvedených). Stejného trestného činu by se ale mohl dopustit i tehdy, pokud by naopak stížnost vůbec neprošetřoval. Jak je tedy zřejmé, právo podávat stížnost je na základě principu proporcionality citlivým způsobem vyvažováno s právem na ochranu osobnosti toho, vůči komu stížnost směřuje. Z logiky věci to platí především u stížností směřujících proti nevhodnému chování úředních osob.12
12
Chmelík, M. Stížnosti a správní orgány. C.H.Beck, Právní rozhledy, 2006, č. 19
9
1.3. Věcná a místní příslušnost podání stížnosti, evidence stížností Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení, na které si stěžuji a dále ten, u něhož je zaměstnán úředník, na jehož chování si stěžuji. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.13 Směřuje-li stížnost proti představenému správního úřadu, je celý úřad z vyřizování stížnosti vyloučen a stížnost vyřídí nadřízený správní úřad. O prověřování stížnosti se vede samostatné prošetřování, které se zpracovává v samostatném správním spise. Prověřování má povahu standardního dokazování, v jehož rámci je správní úřad oprávněn nejen vyslechnout příslušné osoby, ale opatřit si nezbytné podklady. Je na úvaze správního úřadu, zda stěžovatele, ve stížnosti označené osoby nebo jiné osoby vyslechne. Osoba, proti níž stížnost směřuje, má v řízení postavení dotčené osoby, která má právo nahlížet do správního spisu o vyřizování stížnosti, činit si z něj opisy a žádat kopie.14 O stížnostech se vede spis. Vedení spisu je upraveno mimo SŘ rovněž v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcích vyhláškách. Povinnost vykonávat spisovou službu je stanovena v § 63 odst. 2 zákona o archivnictví a spisové službě.15 Veškeré stížnosti je příjemce povinen nejpozději následující pracovní den po jejich doručení zaevidovat v centrální evidenci, do které také předá jejich kopie. V centrální evidenci jsou zaznamenány i anonymy v chronologické číselné řadě všech přijatých podání. Pro každou stížnost je veden samostatný spis v souladu se spisovým a skartačním řádem, chronologicky označený číslem a rokem. Spolu se stížnostmi jsou do spisu postupně
zakládány
obálky,
příp.
doručenky,
plné
moci
zástupců,
záznamy
o postoupení, případně o odložení věci, vyhodnocení a zdůvodnění oprávněnosti. Evidenčním místem stížností je odbor interního auditu a kontroly. Jednotlivé správní úřady si určí evidenční místo dle svých podmínek a konkrétních potřeb vnitřním předpisem. Místo určené k centrální evidenci kontroluje a koordinuje postup šetření stížnosti zejména v případě, pokud se problematika týká dvou nebo více odborů. Za tím účelem sleduje dodržování lhůt, je oprávněno nahlížet kdykoliv do všech dokumentů, shromážděných v souvislosti s šetřenou 13
§ 175 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Ondruš, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, 2005, str. 498-499 15 Ministerstvo vnitra České republiky. Metodická pomůcka k vyřizování stížností podle zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., z 19. června 2006 14
10
stížností, a před uplynutím lhůty pro vyřízení stížnosti ověřit (i elektronickou cestou) stav vyřizování. Vedoucí zaměstnanci předávají místu, určenému k centrální evidenci, na jeho žádost písemná stanoviska ke stížnostem v jím určených lhůtách, včetně uvedení případných nápravných opatření.16
1.4. Postoupení stížnosti Dojde-li podání správnímu orgánu, který není věcně ani místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil. Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to, že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. Usnesení se pouze poznamenají do spisu.17 V praxi pak přípisem podateli sdělí, že jeho podání bylo postoupeno označenému správnímu úřadu, který je v dané věci místně nebo věcně příslušný s uvedením dne, kdy správní úřad podání obdržel, a dne, kdy je postoupil. Správnímu úřadu, kterému se podání postupuje, postupující správní úřad pouze přípisem sdělí, že mu usnesením dané podání postupuje. Podání je nepříslušný správní úřad povinen postoupit bezodkladně, tedy zpravidla nejbližší pracovní den poté, kdy vlastní nepříslušnost k jeho vyřízení správní úřad konstatuje. Přípustná je zpravidla maximálně třídenní lhůta obvyklá pro výpravu písemností. Výjimku mohou tvořit pouze případy, kdy je posouzení vlastní příslušnosti vázáno na jiné procesní úkony, které vyžadují čas, což však musí být ze spisu zjistitelné a přezkoumatelné. Průtahy při postupování podání jsou nesprávným úředním postupem. V praxi se mohou vyskytnout případy, kdy postupující správní úřad nesprávně posoudí věcnou nebo místní příslušnost toho správního úřadu, kterému věc postupuje, a tento dojde k závěru, že i on je v dané věci věcně nebo místně nepříslušný. Aby nedocházelo k tzv. „instančnímu ping pongu“, může správní úřad, jemuž je podání postoupeno, toto dále postoupit jinému správnímu úřadu nebo ho vrátit pouze se souhlasem svého nadřízeného správního úřadu. V praxi to znamená, že tento správní úřad předloží spis nadřízenému správnímu úřadu ke schválení usnesení, kterým je věc dále postoupena jinému správnímu úřadu nebo vrácena zpět. Nadřízený správní úřad svůj souhlas vyznačí ve spise, samostatné usnesení již nevydává a věc vrátí nalézacímu správnímu úřadu 16
Statutární město Ostrava. Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a peticí. Odbor interního auditu a kontroly. Ostrava, 2007 17 § 12 zákona č.500/2004 Sb., správní řád
11
k dalšímu řízení a rozhodnutí. Nalézací správní úřad pak takový pokyn musí akceptovat, řízení provést a ve věci rozhodnout. Postoupení věci jinému správnímu úřadu nebo její vrácení provede správní úřad opět usnesením. Tam, kde je věc vrácena se souhlasem nadřízeného správního úřadu a dotčený správní úřad, kterému je věc vrácena, s tímto vrácením nesouhlasí, předloží věc svému nadřízenému správnímu úřadu ke schválení vrácení nebo postoupení jinému správnímu úřadu stejným postupem. Dojde-li však ke sporu o věcnou či místní příslušnost mezi ústředními správními úřady, postupuje se dle zvláštního zákona.18 Veřejné projednávání stížnosti znamená, že komukoli z veřejnosti je umožněn přístup ke stížnosti a jejím přílohám. Stěžovatel má právo požádat o to, aby jeho stížnost byla projednávána důvěrně. Pokud je vyžadována důvěrnost, není veřejný přístup ani ke stížnosti, ani k ostatním dokumentům.19
1.5. Přijímání opakovaných stížností Opakovaná stížnost se vyřizuje stejně jako stížnost první, přičemž přezkoumávající správní úřad se zaměřuje zejména na posouzení správnosti způsobu, kterým podřízený správní úřad stížnost vyřídil. Dojde-li přezkoumávající správní úřad k závěru, že stížnost je důvodná nebo částečně důvodná, uloží podřízenému správnímu úřadu přijmout okamžitě opatření k nápravě nebo tam, kde je to v jeho působnosti, taková opatření přijme sám. O vyřízení opakované stížnosti bude stěžovatel vyrozuměn ve stejných lhůtách a stejným způsobem jako při vyřizování stížnosti první. Z dikce zákona lze vyloučit institut dalších opakovaných stížností. Stěžovatel má nárok na jeden věcný přezkum. Není-li shledán důvod k opatření a opakovaná stížnost je shledána nedůvodnou, správní úřad v odkládacím vyrozumění podatele výslovně upozorní, že každá další podání v této věci, která nebudou obsahovat nové skutečnosti, v době šetření neznámé, které by mohly mít podstatný vliv na způsob vyřízení původní stížnosti, budou bez dalšího šetření zakládány, aniž by o tom byl stěžovatel vyrozuměn. Taková další podání jsou pak do správního spisu zakládána bez dalšího opatření s poznámkou, že nové skutečnosti neobsahují.20
18
Ondruš, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, 2005, str. 58-59 http://ombudsman.europa.eu/ 20 Ondruš, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, 2005, str. 501 19
12
2. Obecné zásady při vyřizování stížností Jak již bylo výše uvedeno, stížnost se podává – dle § 175 odst. 4 SŘ – u toho správního orgánu21, který vede řízení. Tento správní orgán je ex lege povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené.22 Stížnost šetří a vyřizuje odbor, kterému s ohledem na její zaměření věcně přísluší. Týká-li se stížnost svým obsahem činnosti více odborů, je pověřený odbor oprávněn požadovat vyjádření a stanoviska těchto odborů ve stanovené lhůtě. Ve sporných případech rozhoduje o příslušnosti k prošetření obsahu odbor interního auditu a kontroly. Nepatří-li stížnost svým obsahem do působnosti města, je bez odkladu postoupena příslušné osobě či orgánu. Současně je o předání informován i stěžovatel. Jestliže stížnost neobsahuje vyhodnotitelné informace, umožňující její vyřízení, je stěžovatel odborem, vyřizujícím stížnost, písemně vyzván k jejímu doplnění v přiměřeně stanovené lhůtě. Současně je poučen o důsledcích marného uplynutí lhůty. Pokud stížnost není i přes výzvu ve stanovené lhůtě doplněna, odloží se. Odložení se zdůvodněním je poznamenáno ve spise. Směřuje-li stížnost proti zaměstnanci, je příjemcem stížnosti nadřízený tohoto zaměstnance. Stížnost nesmí být přidělena k vyřízení tomu zaměstnanci, jehož se kritika týká. Všechny osoby, zúčastněné na vyřizování stížnosti, jsou povinny si poskytnout vzájemnou součinnost. Zaměstnanci, kteří přijdou do styku s podáními, jsou povinni o skutečnostech, které se dozvěděli, zachovávat mlčenlivost. Při vyřizování podání se povinně poskytuje ochrana osobních údajů zúčastněných osob dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Při vyřizování stížností je nutno důsledně chránit práva a oprávněné zájmy stěžovatelů. Pokud občan trvá na zachování své anonymity, má právo požádat, aby jeho jméno nebylo v souvislosti se šetřením uváděno. Takovýto požadavek je nutno zřetelně vyznačit do zápisu. Všichni zúčastnění na vyřizování tohoto podání jsou povinni zachovat mlčenlivost o totožnosti stěžovatele. Za osobu fyzickou nebo právnickou může jednat její zástupce, který své oprávnění prokáže příslušným dokladem. Je povinností každého, kdo se zástupcem stížnost sepisuje nebo ji vyřizuje, obsah tohoto dokladu vyhodnotit z časového i obsahového hlediska. Tento dokument se stává součástí příslušného spisu.
21
K problematice pojmů správní úřad vs. správní orgán, např. Průcha, P. Správní právo – obecná část. Masarykova univerzita v Brně, 2003, str. 76 22 Kolman, P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce, 2005, č. 8, str. 35, (ASPI ID): LIT25907CZ
13
Anonymní podání jsou vyřizována pouze v případech, jsou-li adresná, konkrétní a z obsahu lze vyhodnotit, proti čemu směřují. Na anonymní ústní či telefonická podání nebude reagováno, mohou však být po zvážení jejich obsahu využita při uskutečnění kontrol. Podání, které obsahuje hanlivé a urážlivé výroky a slovní obraty, kterými zesměšňuje, či jinak napadá důstojnost osob, proti kterým směřuje, či obsahuje pomlouvačné výroky, bude po vyhodnocení zpravidla odloženo, případně postoupeno příslušným orgánům (orgány činné v trestním řízení, správní orgán, apod.). O této skutečnosti bude pisatel písemně informován.23
2.1. Lhůty pro vyřizování stížnosti Pro vyřízení stížnosti neplatí lhůty uvedené v § 71 SŘ, kdy každá stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení. Zákonodárce zde úmyslně ztížil počítání lhůt, které uvedl ve dnech, nikoliv v měsících. Správní úřad proto musí důsledně dbát správného počítání lhůt v případě měsíců s nestejným počtem dnů. Zákon výslovně stanoví povinnost správního úřadu vyrozumět stěžovatele o vyřízení stížnosti v dané lhůtě.24 Ten, kdo stížnost vyřizuje, je povinen věc prošetřit a v dané lhůtě písemně podat stěžovateli zprávu o tom, zda se jedná o stížnost oprávněnou nebo neoprávněnou, o způsobu a závěrech šetření, postoupení z důvodu věcné nepříslušnosti, případně o přijatých opatřeních k odstranění závad. Zpráva musí být podána stěžovateli ve stanovené lhůtě i tehdy, bylo-li shledáno, že stížnost není důvodná. Všechny lhůty, vztahující se k přijímání a vyřizování stížností, počínají běžet dnem následujícím po dni doručení. Připadne-li první nebo poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, považuje se za první nebo poslední den lhůty nejblíže následující pracovní den.25
2.2. Přešetření způsobu vyřízení stížnosti Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti (§ 175 odst. 7 SŘ). Je-li správnímu orgánu, který vyřizoval stížnost, doručen nesouhlas stěžovatele se způsobem jejího vyřízení, posoudí obsah jak po věcné a formální stránce, tak i z hlediska nových skutečností. Shledá-li důvod ke změně závěrů, vyrozumí o tom stěžovatele. V opačném případě oznámí stěžovateli, že neshledal důvody ke změně již 23
Statutární město Ostrava. Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a peticí. Odbor interního auditu a kontroly, Ostrava, 2007 24 Ondruš, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha, 2005, str. 499 25 Statutární město Ostrava. Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a peticí. Odbor interního auditu a kontroly, Ostrava, 2007
14
učiněných závěrů a předá jej k přešetření způsobu vyřízení stížnosti nadřízenému správnímu orgánu, včetně stížnosti a kopie spisu stížnosti. Pokud je nesouhlas stěžovatele s vyřízením stížnosti doručen jak tomu, kdo vyřizoval stížnost, tak i jeho nadřízenému, postupuje se jako by stěžovatel požádal nadřízeného o přešetření způsobu vyřízení stížnosti. Pro určení nadřízeného orgánu se použije ustanovení § 178 odst. 1 SŘ. Nadřízeným správním orgánem je ten, o kterém to stanoví zákon, popř. ten, kdo rozhoduje o odvolání nebo vykonává dozor. Pokud není možné určit příslušnost na základě těchto kritérií, platí podle § 178 odst. 2 SŘ, že nadřízeným správním orgánem orgánu obce je krajský úřad, orgánu kraje ve věcech samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, orgánu kraje v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní korporace se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí státní tajemník ministerstva, nevyhradí-li si konkrétní pravomoc ministr, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem státního tajemníka, ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu. Přestože právní řád České republiky nepředpokládá obecně nadřízenost a podřízenost samospráv, je třeba nadřízený správní orgán z hlediska uplatnění opravných prostředků, popř. dalších postupů podle SŘ, posuzovat podle těchto pravidel. V této souvislosti je však potřeba upozornit na skutečnost, že v zájmu ochrany práva na samosprávu zaručeného Ústavou ČR (čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 4) nelze využít některé instituty SŘ (atrakce a delegace podle § 131 odst. 3 a v případě ochrany před nečinností podle § 80 odst. 5 SŘ) vůči orgánům územních samosprávných celků. Nadřízený správní orgán přešetří způsob vyřízení stížnosti bez zbytečného odkladu (§ 6 odst. 1), neuplatní se tedy šedesátidenní lhůta dle § 175. Nečiníli správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80 SŘ). Způsob vyřízení stížnosti nadřízeným správním orgánem je odvislý od obsahu stížnosti v jednotlivém případě. Zpravidla půjde o pokyn nadřízeného správního orgánu podřízenému.26
26
Ministerstvo vnitra České republiky. Metodická pomůcka k vyřizování stížností podle zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., z 19. června 2006
15
3. Pojem petice, její charakteristika, petiční právo Petice je zvláštní kvalifikovaný případ svobody projevu, který je spjat s povinností orgánu veřejné moci na obsah petice reagovat. Petiční právo není právem neomezeným, je omezeno jednak kautelami obsaženými v samotném čl. 18 LZPS, dále pak inherentními hranicemi základních práv a svobod. V tomto smyslu má každý právo na ochranu osobní cti, dobré pověsti a jména.27 Petice (z lat. Peticio – požadavek, žádost) představují jednu z významných forem komunikace veřejnosti s orgány veřejné moci ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. V současné době je právo petiční na ústavněprávní úrovni zakotveno v čl. 18 LZPS. Nové ústavní úpravě petičního práva však předcházelo přijetí zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, který upravuje konkrétní režim podání a vyřizování petic. Petiční právo představuje jedno z nejstarších klasických politických práv. Petiční právo je tradiční součástí katalogu základních lidských práv a svobod nejen u nás, ale i v dalších zemích. Některé země přiznávají petiční právo každému, jinde je zúženo jen na občany příslušného státu. Stejně i ústavně zakotvená povinnost adresátů petic odpovídat petentům je výslovně upravena jen v některých zemích.28 Petiční právo je též nezbytnou součástí nově vytvořené koncepce občanství Evropské unie, které získali všichni občané členských států Unie. V souladu s čl. 194 Smlouvy o ES má každá fyzická a právnická osoba s bydlištěm nebo registrovaným sídlem v členském státě právo předložit individuálně či společně s dalšími občany nebo osobami podání Evropskému parlamentu v záležitosti, která patří do působnosti Společenství (např. ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitelů, volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, zaměstnanost a sociální politika, uznávání odborných kvalifikací), a která se ho nebo jí přímo dotýká. Pro vyřizování petic zřídil Evropský parlament v roce 1987 petiční výbor.29 Petiční zákon zakazuje komukoliv bránit ve výkonu petičního práva. Nositel petičního práva má právo na pokojný výkon svého práva (spočívající mj. i v tom, aby mu bylo umožněno řádně se seznámit s obsahem petice před jejím podpisem) a kterýkoliv jiný subjekt (veřejnoprávní nebo soukromoprávní) má povinnost zdržet se takového jednání, které může potencionálně ohrozit realizaci tohoto práva (orgány veřejné moci). Povinnost jiných zdržet se „zabraňujícího“ jednání obecně dopadá nejen na adresáty petičního práva (orgány veřejné
27
Usnesení Ústavního soudu ze dne 23.4.1998, sp. zn. II. ÚS 20/98 srov. Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, str. 746 a 747 29 Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 115, (ASPI ID): LIT28895CZ
28
16
moci), ale i na jakékoliv další osoby, bez ohledu na to, zda jsou tyto nositeli petičního práva či nikoliv. Zákaz bránit ve výkonu petičního práva se tak plně vztahuje rovněž např. na osoby tvořící petiční výbor nebo na ostatní petenty. Vedle toho, že nikomu nesmí být bráněno ve výkonu petičního práva, však zároveň platí, že výkon petičního práva nesmí být nikomu na újmu (na druhé straně však ani nikdo nesmí být k podpisu petice žádným způsobem nucen). Skutečnost, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, plyne z čl. 3 odst. 3 LZPS.30
3.1. Povinné náležitosti petice, vady petice Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává, podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat.31 V případě petice podané právnickou osobou petiční zákon žádné náležitosti nestanová, nicméně jejími základními identifikačními údaji by měly být název nebo obchodní firma, adresa sídla, identifikační číslo, včetně uvedení jména, příjmení a funkce toho, kdo je oprávněn jménem právnické osoby jednat. Další obsahové náležitosti petice mohou stanovit zvláštní zákony (např. podle § 21 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, musí být v záhlaví petice a na každé její další straně název volební strany, název zastupitelstva obce, do kterého volební strana kandiduje, a rok konání voleb). Za vadu nelze považovat předtištění některých údajů na peticích či podpisových arších (např. adresu bydliště). Teoreticky mohou být všechny údaje uvedeny jiným způsobem než vlastnoručně, popř. i jinou osobou, a oprávněná osoba se musí „jen“ vlastnoručně podepsat. Není též vadou, pokud je adresa bydliště uvedena prostřednictvím „opakovacích znamének“ navazujících na předchozí „vyšší“ řádek, neboť jde o symbol všeobecně známý a užívaný, jehož význam je zřejmý. Stanoví-li zvláštní petice požadavek na uvedení data narození, lze rok narození uvést i ve zkrácené podobě posledním dvojčíslím. Vadou však je uvedení jména a příjmení zkratkou (např. Fr. místo František). Za vadu lze také považovat ty údaje, které jsou zjevně doplněny později než v okamžiku podpisu.32
30
Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 125, (ASPI ID): LIT28897CZ § 5 odst. 1 zákona č. 85/1990 sb., o právu petičním 32 Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 129, (ASPI ID): LIT28900CZ 31
17
3.2. Petiční výbor Petice je individuální nebo kolektivní podání fyzických nebo právnických osob bez ohledu na to, zda se bude jednat o petici individuální anebo kolektivní, může být k sestavení jakékoliv petice, opatření podpisů občanů pod ní, doručení petice orgánu veřejné moci a jednání s ním, vytvořen občany (resp. nositeli petičního práva obecně) tzv. petiční výbor. I když zákon nevylučuje vytvoření petičního výboru ani u individuálních peticí, přesto z povahy věci bude vytvoření petičního výboru typičtější pro kolektivní petice.33 K sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním, mohou občané vytvořit petiční výbor. Petiční výbor není právnickou osobou. Členové petičního výboru jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se státními orgány.34 Petiční výbor není spolek s právní subjektivitou (nemá postavení právnické osoby) a proto záležitosti spojené s materiálním zabezpečením při vytváření petice (např. otázka vlastnictví papíru, finanční zabezpečení rozmnožení podpisových archů či reklamy pro seznámení veřejnosti s obsahem petice a jejímu podpoření) je nutné upravit prostřednictvím příslušných institutů občanského práva. Na členy petičního výboru neklade petiční zákon žádné speciální požadavky ohledně např. jejich věku či způsobilosti k právním úkonům. Je-li vytvořen petiční výbor, potom jsou všichni jeho členové povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku s orgány veřejné moci (adresáty petice). Petiční zákon výslovně nestanoví, že tato pověřená osoba starší 18 let musí být zároveň členem petičního výboru. Zákon dokonce ani nepožaduje, aby člen petičního výboru musel danou petici podpořit svým podpisem. Vytvoření petičního výboru má dopad i na samotnou formální podobu petice. Na podpisových arších k petici musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat (§ 4 odst. 2 petičního zákona). Podává-li petici petiční výbor, uvedou se na petici jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat (§5 odst. 1 petičního zákona). V případě petic, které vzešly ze shromáždění regulovaného zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, plní funkci petičního výboru svolavatel shromáždění (§ 6 petičního zákona).35
33
Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 126, (ASPI ID): LIT28898CZ § 3 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním 35 Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 126, (ASPI ID): LIT28898CZ 34
18
3.3. Shromažďování podpisů pod petici Poté, co je sestavena petice, může následovat (zpravidla nepovinná, ale obvyklá) fáze shromažďování podpisů. Nestanoví-li zvláštní zákon, že určitá petice musí být podpořena určitým minimálním počtem podpisů, platí, že i petice s jedním podpisem je peticí ve smyslu čl. 18 odst. 1 LZPS a příslušný orgán veřejné moci, kterému je tato petice adresována, se musí touto peticí zabývat (viz § 5 odst. 2 a odst. 3 petičního zákona), a to v zásadě stejným způsobem, jako v případě petic, které jsou podpořeny velkým počtem podpisů. Na druhé straně však nelze pominout skutečnost, že petice s větším počtem podpisů mají reálně větší politickou váhu a představují silnější hlas veřejnosti k věcem veřejným. Petiční zákon upravuje shromažďování podpisů jednotlivců (fyzických osob), zatímco v případě právnických osob (i když i ony jsou nositeli petičního práva) nestanoví bližší formální požadavky na jejich identifikaci. Institut jména a příjmení upravuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Pojem bydliště není právním řádem jednotně definován. Pro účely petičního zákona je nutno tento pojem – vzhledem k charakteru práva petičního a rozsahu jeho nositelů – chápat v širším slova smyslu. Bydlištěm tak lze obecně rozumět adresu místa trvalého nebo jiného pobytu na území České republiky anebo bydliště v cizině – viz zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.36 Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště (viz pojednáno výše). Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen. Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena; dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat.37 I když pojem podpis užívají mnohé právní předpisy práva veřejného i soukromého, platný právní řád žádnou legální definici podpisu neobsahuje. Pouze v jednotlivých případech pro účely konkrétního právního předpisu jsou stanoveny určité požadavky na podpis (např. podle § 4 odst. 6 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských
36 37
Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 127, (ASPI ID): LIT28899CZ § 4 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním
19
průkazech, se podpisem občana pro účely vydání občanského průkazu rozumí vlastní rukou provedené písemné vyjádření jeho jména a příjmení, popřípadě pouze příjmení). Podpisem pro účely petičního práva lze rozumět zejména klasický vlastnoruční podpis petenta, ale v době, kdy se stále více objevují petice v elektronické podobě, bude oním řádným podpisem na e-petici i elektronický podpis ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Za účelem shromažďování podpisů mohou být petice a podpisové petiční archy vystaveny na místech přístupných veřejnosti (může se jednat především o veřejná prostranství ve smyslu ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), kterými jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru). K tomu není třeba povolení žádného orgánu veřejné moci. Při shromažďování podpisů však nesmí dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku.38 Zákon také stanoví minimální věk osoby, která může být pověřena (např. petičním výborem) shromažďováním podpisů pod petici na místě přístupném veřejnosti, a to věkovou hranicí 16 let.39
3.4. Petice vzešlá ze shromáždění I když petiční zákon představuje obecnou právní úpravu petic, obsahuje jeho ustanovení § 6 rovněž regulaci svým způsobem speciální petice. Onu „speciálnost“ této petice lze shledat ve zvláštním způsobu jejího přijetí. Konkrétně jde o petici, která vzešla ze shromáždění. Úpravu těchto petic předpokládá § 6 odst. 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Petiční zákon na petice vzešlé ze shromáždění odkazuje na ta svá obecná ustanovení, která se budou v celém rozsahu aplikovat i na tento typ speciální petice. Konkrétně se jedná o ustanovení § 1 (uvedení nositelů a adresátů petičního práva ve spojení s § 8 petičního zákona, na které je však nutno nahlížet optikou zejména čl. 18 LZPS, včetně jeho ústavně právních limitů), § 2 (promítnutí příslušných ústavních kautel do petičního zákona) a § 5 (základní úprava podání a vyřízení petic). Vedle uvedených obecných ustanovení, kterými se budou petice vzešlé ze shromáždění řídit, musí být u těchto petic zároveň uvedeno, z jakého shromáždění vzešly a jak byly shromážděním schváleny. Pozitivní vymezení pojmu „shromáždění“ upravuje § 1 odst. 2 a 3 zákona o právu shromažďovacím, podle nichž výkon shromažďovacího práva 38 39
§ 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 127, (ASPI ID): LIT28899CZ
20
slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek, přičemž za shromáždění ve smyslu zákona o právu shromažďovacím se považují pouliční průvody a manifestace. (Negativní definici shromáždění upravuje pro účely zákona o právu shromažďovacím jeho ust. § 2). Jak zákon o právu shromažďovacím, tak ani zákon petiční nijak nepředjímá možný způsob schválení petice vzešlé ze shromáždění. Způsob schválení petice shromážděním bude v praxi různorodý (záležet bude třeba např. na konkrétním počtu účastníků shromáždění), kdy bude zejména na svolavateli shromáždění, jak zjistí skutečnou vůli účastníků shromáždění (resp. její většiny), která se má promítnout do obsahu petice. Nelze ani vyloučit, že i u petic vzešlých ze shromáždění bude např. uplatněn proces shromažďování podpisů, načež by se postupovalo shodně, jako je tomu u klasických „listinných“ petic (tj. aplikoval by se postup podle § 4 petičního zákona). Pro účely petic vzešlých ze shromáždění se petičním výborem rozumí svolavatel shromáždění. Svolavatelem shromáždění může být40 občan starší 18 let nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky, anebo skupina osob. Z vymezení svolavatele shromáždění vyplývá, že ho může svolat jedna fyzická nebo právnická osoba, anebo skupina osob (tedy více fyzických či právnických osob). V případě více svolavatelů shromáždění budou tito zároveň členy petičního výboru s tím, že i pro ně platí povinnost určit si osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku s orgány veřejné moci (adresáty petice).41
3.5. Podání a vyřizování petic Petice má zásadně písemnou formu (ať již listinnou, anebo elektronickou). Orgán veřejné moci, který je adresátem petice, je povinen ji přijmout. Vzhledem k tomu, že vyřizování petice není řízením správním či jiným právním řízením, neaplikují se zde obecné předpisy o správním řízení. Procedura vyřízení petice má svoji zvláštní úpravu danou petičním zákonem, přičemž lhůta pro postoupení petice věcně příslušnému orgánu, tak i lhůta pro vyřízení petice mají zásadně pořádkový charakter.42 Orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal, anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V případě 40
§ 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím Břeň, J. Jemelka, L. Petice vzešlá ze shromáždění. Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, str. 131, (ASPI ID): LIT28901CZ 42 srov. Nález Ústavního soudu ze dne 23. června 1994, sp. zn. I. ÚS 21/94 41
21
některých petic (např., které musí být na základě zvláštního zákona podpořeny určitým minimálním počten podpisů), musí adresát petice rovněž posoudit „platnost“ podpisů.43 Petiční zákon ukládá státním orgánům povinnost upravit způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jim adresovaných ve svých jednacích řádech nebo obdobných předpisech. Jednací řády nebo obdobné předpisy, které mají upravit problematiku petic, budou mít zpravidla povahu interních (vnitřních) předpisů státních orgánů. Povinnost stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic je obsažena v § 102 odst. 2 písm. n) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), a v § 68 odst. 2 písm. e) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Ve všech citovaných případech se jedná o vyhrazenou pravomoc rady příslušného územního samosprávného celku. Vyhrazenou pravomocí se rozumí taková pravomoc, kterou si pro sebe nemůže vyhradit jiný orgán územního samosprávného celku, a kterou též nelze až na zákonné výjimky jinému orgánu svěřit. Rovněž v případě územních samosprávných celků budou mít pravidla pro přijímání a vyřizování petic charakter vnitřního předpisu. Bez ohledu na to, jakou formu budou pravidla pro přijímání, projednávání a vyřizování petic orgánem veřejné moci přijata, platí, že tato pravidla musí respektovat meze dané petičním či jiným zákonem.44 Proces přijímání, projednávání a vyřizování petic je upraven komplexně petičním zákonem a jako takový jej nelze považovat za řízení, ve kterém by se rozhodovalo o právech a povinnostech jmenovitě určených osob. Nejedná se tedy o takové řízení, které by šlo připodobnit např. ke správnímu řízení (tím ovšem není vyloučena aplikace některých ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Z práva podat petici neplyne subjektivní právo na to, aby petici bylo obsahově vyhověno. Výsledkem vyřízení petice není žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci, a proto její vyřízení není ani soudně přezkoumatelné (např. podáním správní žaloby podle § 65 soudního řádu správního). Ve způsobu vyřízení petice nelze zřejmě shledat ani případný nezákonný zásah státu, proti kterému se lze domáhat ochrany u soudu. Petent dále nemůže zabránit nečinnosti orgánu, kterému byla petice doručena. Případné porušení zákonných povinností při vyřizování petice (např. porušení stanovených pořádkových lhůt) může mít především důsledky politického charakteru (nelze však zároveň vyloučit např. vyvození pracovněprávní
43
Břeň, J., Jemelka, L. Zákon o právu petičním s komentářem. 2007, str. 129, (ASPI ID): LIT28900CZ Břeň, J., Jemelka, L. Úprava vyřizování petic ve zvláštních případech. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, str. 133, (ASPI ID): LIT28902CZ 44
22
či obdobné odpovědnosti zaměstnanců orgánů veřejné moci, kteří se na vyřízení petice podíleli).45 Příjemcem petice adresované zastupitelstvu nebo hejtmanovi je hejtman, radě je hejtman nebo příslušný náměstek hejtmana, do jehož kompetence vyřízení petice spadá, ředitelce krajského úřadu nebo krajskému úřadu je ředitelka. Není-li na petici označen konkrétní orgán kraje, kterému je petice určena, je příjemcem petice hejtman. Podatelna, příp. příjemce petice předá neprodleně, nejpozději následující pracovní den po doručení, originál petice k zaevidování evidenčnímu místu petic. Evidenční místo petici zaeviduje a petici postoupí k vyřízení tomu odboru krajského úřadu, do jehož působnosti předmět petice patří nebo který byl určen příjemcem petice. Pokud odbor, kterému byla petice postoupena k vyřízení, zjistí, že petice nepatří do působnosti orgánů kraje, petici do 5 dnů postoupí příslušnému orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal, a dále uvědomí evidenční místo petic. Evidenční místo petic kopii obdržené petice adresované orgánům kraje neprodleně předá na vědomí hejtmanovi, příp. věcně příslušnému náměstkovi hejtmana, ředitelce krajského úřadu a tiskovému mluvčímu orgánů kraje a současně o obsahu obdržené petice a o způsobu zabezpečení jejího vyřízení informuje radu.46 Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.47 Odpověď podepíše buď příslušný příjemce petice, anebo vedoucí toho odboru, který petici vyřizoval. Odbor, který petici vyřizoval, neprodleně po jejím vyřízení informuje o době a způsobu vyřízení petice radu a evidenční místo petic; informace o způsobu vyřízení petice adresované zastupitelstvu bude rovněž zařazena do programu nejbližšího zasedání zastupitelstva. Dle pokynu příjemce petice připraví odbor, který petici vyřizuje, návrh odpovědi petentům a předloží jej příjemci k podpisu. Odeslání odpovědi tomu, kdo petici podal, nebo tomu,
kdo
zastupuje
členy
petičního
výboru,
se
stanoviskem
k obsahu
petice
a způsobem jejího vyřízení, zajišťuje příslušný odbor nejpozději do 30 dnů ode dne doručení. Postup vyřizování peticí upraví městské obvody vnitřním předpisem. V mimořádně náročných případech, kdy je v průběhu šetření petice zjištěno, že k řádnému prověření věci je nutno získat odborná stanoviska, posudky nebo vyjádření jiných orgánů a v důsledku toho
45
Břeň, J., Jemelka, L. Zvláštní procesní režimy pro jiná podání. Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, str. 135, (ASPI ID): LIT28904CZ 46 Moravskoslezský kraj. Krajský úřad. Pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, 2007 47 § 5 odst. 3 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním
23
nepostačí 30 dnů, je stěžovatel nebo zástupce petičního výboru písemně uvědomen o těchto důvodech a nové lhůtě k vyřízení.48
3.6. Postoupení a projednání petice Rada, případně zastupitelstvo obce, tedy orgán, který od občanů petici obdržel, musí zanalyzovat, zda jde o žádost, návrh, připomínku nebo podnět, dále také určit, zda věcný obsah petice je v působnosti orgánu, kterému byl doručen.49 Petice, jejichž vyřízení nenáleží do působnosti orgánů kraje, postoupí vyřizující útvar bezodkladně orgánům (organizacím) k vyřízení příslušným, nejdéle ve lhůtě 5 dnů. Vyřizující útvar informuje vždy stěžovatele o postoupení petice nebo stížnosti a zároveň postoupenou petici nebo stížnost předá k zaevidování do centrální evidence.50 Projednání a vyřízení petice zabezpečuje rada města, která určí odpovědného vedoucího pracovníka za vyřízení, případně garanta, týká-li se věc více odborů činnosti postup vyřízení termín předložení návrhu na řešení nebo vyřízení petice, nasvědčuje-li obsah petice tomu, že byl spáchán trestný čin, postupuje rada města podle zvláštních předpisů (§ 8 TŘ).51 Za včasné vyřízení petic vyřizované voleným orgánem kraje je odpovědný příslušný představitel tohoto orgánu. Za včasné a správné vyřízení petic ve stanovené lhůtě je odpovědný vedoucí příslušného odboru. Je-li příslušných více odborů, odpovídá zástupce ředitele za koordinaci a dodržení celkového termínu. Pokud bude v průběhu vyřizování zjištěno, že o skutečnostech uvedených v petici, probíhá trestní, občanskoprávní, správní řízení nebo daňové řízení, bude vyřizování petice zastaveno a petentovi bude tato skutečnost neprodleně sdělena vyřizujícím útvarem. Je-li podání zčásti peticí a zčásti podáním ve správním řízení, daňovém řízení nebo v řízení o poskytnutí informací, postupuje se originál podání orgánu příslušnému ke správnímu řízení, daňovému řízení nebo k řízení o poskytnutí informace a kopie podání zůstává ve spisu pro potřeby vyřízení petice.52 48
Statutární město Ostrava. Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a peticí. Odbor interního auditu a kontroly, Ostrava, 2007 49 Sedláková, D. Přijetí petice radou obce. Svaz měst a obcí, 2008 (ASPI ID): LIT30228CZ 50 http://www.kr-stredocesky.cz/portal/instituce/dokumenty/pravidla-pro-prijimani-a-vyrizovani-petic-astiznosti.htm 51 http://www.hodkovicenm.cz/index.php?id=3&id_mu=19 52 Krajský úřad středočeského kraje. Pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností. Směrnice č. 50, 2005
24
4. Ochrana základních práv v Evropské unii 4.1. Veřejný ochránce práv ve vztahu k veřejné správě Postavení veřejné správy bezpochyby vyžaduje, aby právní úprava organizace a činnosti veřejné správy garantovala zákonnou realizaci jejich cílů a úkolů. Veřejná správa, je činnost výkonná, podzákonná a je vázána zákony a zabezpečuje jejich provedení. Ostřeji řečeno, není právní jistoty ve veřejné správě bez zachování zákonnosti.53 Jednou z dalších záruk zákonnosti ve veřejné správě je Veřejný ochránce práv, v praxi často rovněž nazývaný jako ombudsman. Pokusíme-li se obecně charakterizovat institut Veřejného ochránce práv, pak dojdeme k závěru, že jde o nezávislou a nestrannou osobu volenou parlamentem, která na základě stížnosti nebo z vlastní iniciativy a poměrně neformálně, šetří namítanou protiprávnost nebo jiná pochybení v jednání (včetně eventuální nečinnosti) veřejné správy.54 Jak je i širší neprávnické veřejnosti známo, na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí zmíněný ochránce i v České republice. Existence tohoto institutu nečiní naší zemi v rámci demokratické Evropy nikterak osamocenou.55 Instituce ombudsmanského typu podle zahraničních zkušeností také odstraňují či zmírňují nespokojenost občanů se stavem správy věcí veřejných pramenící z negativní zkušenosti v případech, kdy úředník vykonává vůči občanům mocenské pravomoci státu. S určitou mírou zjednodušení lze konstatovat, že znevýhodnění občana oproti správnímu aparátu vyplývá ve velké míře ze samotné podstaty těchto vztahů. Občan totiž zpravidla citlivě vnímá situace, v nichž se, ať oprávněně nebo domněle, cítí opomíjen, přehlížen či ponížen, neboť často neví, kde a jakým způsobem se domáhat uspokojení svých práv či zájmů. Na rozdíl od specializovaného úředníka totiž nemá dostatek informací a odborných znalostí. Když odhlédneme od klasických procesních nástrojů ochrany systémem soudním vč. správního soudnictví, jehož složitost, nákladnost, zdlouhavost a mnohdy i účinnost byla a je předmětem řady diskusí, je možno využít pouze vnitřní kontroly státní správy, ta se však často ukazuje jako nedostačující. Na rozdíl od opravných institucí soudního typu působících k nápravě pouze v případech, kdy je zjištěn nesoulad s právními předpisy, může veřejný ochránce práv zjednat nápravu i tehdy, kdy jednání úřadu je po právu, ale je jinak nesprávné, nepřiměřené či nespravedlivé nebo je příslušný správní orgán nečinný. 53
srov. např. Knapp, V. Teorie práva. Praha. C.H.Beck, 1995, str. 212 nebo Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Masarykova univerzita Brno, 2001, str. 191 54 cit. Sládeček, V., Může „nové“ správní soudnictví nahradit Veřejného ochránce práv?, Právní rozhledy, 2002, č. 8, str. 372 55 Kolman, P. Veřejný ochránce práv ve vztahu k veřejné správě. Veřejná správa, 2005, č. 14, str. 10, (ASPI ID): LIT25843CZ
25
Působením
ombudsmana
jako
vnějšího,
nezávislého,
bezplatného,
relativně
operativního a co nejméně formálního institutu, jehož hlavní funkcí je zajištění ochrany práv a oprávněných zájmů právě v oblastech, kde se občan či jiný subjekt střetává s úřady státní správy, může být jejich nevýhodné postavení významnou měrou vykompenzováno. Zákon ukládá veřejnému ochránci práv nejen přispívat k nápravě pochybení úřadů či institucí vůči konkrétnímu občanu, ale také získané poznatky zobecňovat a navrhovat systémová opatření k nápravě vedoucí ke změně původních příčin pochybení. Přispívá tím k všeobecnému zkvalitnění výkonu veřejné správy, resp. ke zlepšení jejího působení vůči všem osobám.56
4.2. Evropský Veřejný ochránce práv Evropský Veřejný ochránce práv šetří stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie. Veřejný ochránce práv je zcela nezávislý a nestranný. Současným evropským Veřejným ochráncem práv je pan P. Nikiforos Diamandouros, který se funkce ujal dne 1. dubna 2003. Pan P. Nikiforos Diamandouros je bývalý řecký národní veřejný ochránce práv. Byl zvolen Evropským parlamentem a funkci vykonává od 1. dubna 2003. Parlament zvolil prvního evropského Veřejného ochránce práv v roce 1995. Mezi orgány náleží mimo jiné Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament. Evropská agentura pro léčivé přípravky a Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek jsou příkladem institucí Unie, kde může provádět šetření. Pouze Soudní dvůr, Soud prvního stupně a Soud pro veřejnou službu při výkonu své soudní pravomoci do jeho působnosti nenáleží. Evropský Veřejný ochránce práv obvykle provádí šetření na základě stížností, může jej však zahájit i z vlastní iniciativy. Evropský Veřejný ochránce práv nemůže provádět šetření v souvislosti se stížnostmi na státní, regionální nebo místní orgány v členských státech, a to ani, pokud se stížnosti týkají záležitostí EU. Příklady těchto orgánů jsou ministerstva, ostatní orgány státní správy a orgány územní samosprávy, činnosti národních soudů či veřejných ochránců práv. Evropský Veřejný ochránce práv není odvolacím orgánem proti rozhodnutím těchto subjektů, stížností na podniky nebo soukromé osoby. Evropský Veřejný ochránce práv šetří případy nesprávného úředního postupu (špatná nebo nedostatečná správa). O nesprávný úřední postup se jedná, když určitý orgán nejedná v souladu s právem, nerespektuje zásady dobré správy nebo porušuje lidská práva. Jde například o případy administrativní nesrovnalosti, nepoctivost,
56
http://www.ochrance.cz/ombudsman/obecne.php
26
diskriminace, zneužití pravomoci, nezodpovězení podání, odmítnutí poskytnout informace, zbytečné průtahy. Evropský Veřejný ochránce práv může informovat dotčený orgán o podané stížnosti s tím, aby problém vyřešil. Pokud není možné případ uspokojivě vyřešit v průběhu šetření, snaží se evropský Veřejný ochránce práv, je-li to možné, najít smírné řešení, které odstraní pochybení a uspokojí stěžovatele. Pokud pokus o smírné řešení selže, může Veřejný ochránce práv navrhnout opatření k nápravě. Pokud orgán navrhovaná opatření nepřijme, může předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu. Jste-li občanem členského státu Unie nebo máte-li bydliště v členském státě, můžete podat stížnost k evropskému Veřejnému ochránci práv. Podniky, sdružení a další subjekty s registrovaným sídlem v Unii mohou rovněž podat stížnost k evropskému Veřejnému ochránci práv. Stížnosti lze podávat poštou, faxem nebo elektronickou poštou. Jedním z nejdůležitějších způsobů, kterými evropský Veřejný ochránce práv prosazuje řádnou správní praxi, je vyšetřování možných případů nesprávného úředního postupu a případné doporučování kroků směřujících k nápravě. O možných případech nesprávného úředního postupu se veřejný ochránce práv dozvídá především prostřednictvím stížností, jejichž vyřizování je nejdůležitějším aspektem jeho činnosti, pokud jde o reakci na podněty. Právo podat stížnost evropskému Veřejnému ochránci práv je jedním z práv spojených s občanstvím Evropské unie a je obsaženo v Listině základních práv. Evropský Veřejný ochránce práv provádí rovněž šetření z vlastního podnětu, čímž se ujímá iniciativní role v boji proti nesprávným úředním postupům a při prosazování řádné správy.57 I když je právo stěžovat si evropskému Veřejnému ochránci práv omezeno na občany členských států a na osoby s bydlištěm a právnické osoby se sídlem v členském státě, je evropský Veřejný ochránce práv rovněž oprávněn zahajovat šetření z vlastního podnětu. Na základě této pravomoci může šetřit i možný případ nesprávného úředního postupu, na který ho upozornila osoba, která nemá právo podat stížnost. Obvyklým postupem evropského Veřejného ochránce práv v těchto případech je poskytnout dotčené osobě stejné procesní možnosti během šetření, jako kdyby byla daná věc projednávána jako stížnost. O tom, zda takto použít pravomoc zahájit šetření z vlastního podnětu, rozhoduje evropský Veřejný ochránce práv obvykle případ od případu. Působnost evropského Veřejného ochránce práv se týká orgánů a institucí Společenství. Stížnosti na veřejné orgány členských států nespadají do působnosti evropského Veřejného ochránce práv, i když se týkají záležitostí, které spadají do oblasti působnosti práva EU. Mnoho takových stížností však spadá do působnosti národních a regionálních Veřejných
57
Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994, Úř. věst. 1994 L 113, s. 15.
27
ochránců práv v Evropské síti Veřejných ochránců práv. Evropský Veřejný ochránce práv důsledně zastává stanovisko, že nesprávný úřední postup je široký pojem a že řádná správa vyžaduje mimo jiné dodržování právních předpisů a zásad včetně základních práv. Zásady řádné správy však jdou dále a vyžadují, aby orgány a instituce Společenství nejen dodržovaly své povinnosti vyplývající z právních předpisů, ale také chápaly svou činnost jako službu veřejnosti a usilovaly o to, aby se s občany jednalo řádným způsobem a aby občané mohli plně požívat svých práv. Pokud je určitý postup protiprávní, je samozřejmě také nesprávný, ale nesprávný úřední postup neznamená automaticky protiprávní jednání. Pokud evropský Veřejný ochránce práv zjistí, že je určitý úřední postup nesprávný, nevyplývá z toho automaticky, že došlo k protiprávnímu jednání, které by mohlo být předmětem soudního stíhání. V reakci na výzvu Evropského parlamentu, aby byl nesprávný úřední postup jasně definován, Článek 43 Listiny obsahuje právo podávat stížnosti evropskému Veřejnému ochránci práv, který představuje vnější mechanismus, jehož prostřednictvím lze orgány a instituce Společenství volat k odpovědnosti za nesprávný úřední postup. Je důležité uvědomovat si, že nedílnou součástí řádné správy je kultura služeb občanům. Ta by však neměla být zaměňována za kulturu viny, která podporuje defenzivní postoj. V této souvislosti je třeba poznamenat, že šetření evropského Veřejného ochránce práv nepředstavují disciplinární řízení ani kroky k němu vedoucí. Strategie evropského Veřejného ochránce práv na podporu kultury služeb zahrnuje nejen různé iniciativní kroky, ale vztahuje se i na vyřizování stížností. Důležitou součástí kultury služeb je nutnost uznat chyby, jestliže k nim dojde, a pokud možno věci napravit. Rychlá omluva může postačit k uspokojení stěžovatele, nebo alespoň k tomu, aby evropský Veřejný ochránce práv nemusel provést formální kritiku dotčené instituce. Ve složitějších případech, v nichž Veřejný ochránce práv předběžně zjistí nesprávný úřední postup, se snaží pokud možno prosadit „smírné řešení“, které bude pratelné, jak pro stěžovatele, tak pro dotčený orgán nebo instituci. Je však třeba poznamenat, že se příslušná ustanovení statutu a prováděcích předpisů použijí pouze v případě, že se zřejmě jedná o nesprávný úřední postup a zřejmě existuje možnost jeho nápravy. Než evropský Veřejný ochránce práv zahájí šetření stížnosti oprávněné osoby na případ nesprávného úředního postupu orgánu nebo instituce Společenství, je třeba zjistit, zda tato stížnost splňuje další kritéria přípustnosti. Musí být uveden autor a předmět stížnosti, evropský Veřejný ochránce práv nesmí zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat správnost soudního rozhodnutí, stížnost musí být podána do dvou let od okamžiku, kdy se stěžovatel dozvěděl o skutečnostech, z nichž stížnost vychází, stížnosti 28
musí předcházet vhodné administrativní kroky vůči danému orgánu nebo instituci, v případě stížností týkajících se pracovněprávních vztahů mezi orgány a institucemi a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, musí být před podáním stížnosti vyčerpány možnosti vnitřních správních žádostí a stížností. Článek 195 Smlouvy o ES stanoví, že Veřejný ochránce práv „provádí šetření, která považuje za opodstatněná“. V některých případech nemusí být pro zahájení šetření dostatečné důvody, i když je stížnost přípustná. Pokud stížnost nespadá do jeho působnosti, snaží se Veřejný ochránce práv doporučit stěžovateli jiný orgán, který by mohl stížnost vyřídit, zejména pokud se případ týká práva EU. Pokud je to možné, a za předpokladu, že se stížnost jeví jako odůvodněná, evropský Veřejný ochránce práv ji se souhlasem stěžovatele přímo postoupí jinému kompetentnímu orgánu. Prvním krokem v šetření je předání stížnosti dotčenému orgánu nebo instituci se žádostí o zaslání stanoviska evropskému Veřejnému ochránci práv, obvykle do tří kalendářních měsíců. Podle zásady korektního postupu nesmí rozhodnutí evropského Veřejného ochránce práv o určité stížnosti přihlížet k informacím obsaženým v dokumentech, které poskytl buď stěžovatel, nebo orgán či instituce Společenství, pokud druhá strana neměla možnost se s těmito dokumenty seznámit a vyjádřit své stanovisko. Evropský Veřejný ochránce práv proto stanovisko orgánu či instituce Společenství zasílá stěžovateli spolu s výzvou k podání připomínek. Stejně se postupuje i v případě, že je na základě stížnosti třeba vést další šetření. Tak jako na všechny ostatní orgány a instituce Společenství může však být i na veřejného ochránce práv podána žaloba o náhradu škody na základě článku 288 Smlouvy o ES. V zásadě je tedy možné podat takovou žalobu u soudů Společenství, pokud se stěžovatel domnívá, že evropský Veřejný ochránce práv postupoval při vyřizování stížnosti nesprávně. Ustanovení čl. 3 odst. 2 statutu evropského Veřejného ochránce práv vyžadují, aby orgány a instituce Společenství poskytly evropskému Veřejnému ochránci práv veškeré informace, o které je požádá, a umožnily mu přístup k příslušným spisům. Mohou to odmítnout pouze v opodstatněných případech z důvodu utajení. Pravomoc evropského Veřejného ochránce práv nahlížet do spisů mu umožňuje ověřovat úplnost a přesnost informací, které mu poskytly dotčené orgány nebo instituce Společenství. Proto je pro stěžovatele a veřejnost důležitou zárukou, že evropský Veřejný ochránce práv může provádět důkladné a úplné šetření. Stížnosti evropskému Veřejnému ochránci práv se projednávají veřejně, pokud stěžovatel nepožádá o zachování důvěrnosti. Stěžovatel musí mít přístup ke spisu, který evropský Veřejný ochránce práv vede k jeho stížnosti. Během šetření je stěžovatel informován o každém novém kroku. Jakmile Veřejný ochránce práv rozhodne o 29
uzavření šetření, informuje stěžovatele o jeho výsledcích a o svých závěrech. Rozhodnutí evropského Veřejného ochránce práv nejsou právně závazná a stěžovateli ani dotčenému orgánu nebo instituci nevznikají na jejich základě práva ani závazky, které by byly právně vymahatelné. Kromě toho, i když evropský Veřejný ochránce práv nezjistí nesprávný úřední postup, může nalézt možnost, jak by se kvalita správy ze strany orgánu nebo instituce mohla v budoucnosti zvýšit. V takových případech učiní další poznámku. Kdykoli je to možné, snaží se evropský Veřejný ochránce práv dosáhnout oboustranně pozitivního výsledku, který uspokojí stěžovatele i instituci, vůči níž je stížnost vznesena.58
58
Výroční zpráva evropského Veřejného ochránce práv. Evropská společenství, 2008
30
5. Závěr Tato bakalářská práce zkoumala problematiku vyřizování petic a stížností ve veřejné správě a zaobírala se jejich právní úpravou. Cílem práce bylo seznámit se s možností ochrany práv zakotvených v LZPS prostřednictvím petic a stížností. Nepostradatelnou roli při ochraně práv občanů hraje Veřejný ochránce práv, který tvoří jednu ze záruk zákonnosti. Bylo poukázáno na práva občanů členských států Evropské unie, ať již na petiční právo, jež představuje jedno z nejstarších klasických politických práv, tak také na právo obracet se na evropského Veřejného ochránce práv se stížnostmi, týkajícími se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie. Jedná se o téma aktuální, zajímavé pro odbornou i laickou veřejnost. Práce však neobsahuje pouze vymezení právní ochrany „běžného“ občana, nýbrž poukazuje také na ochranu pracovníka správního orgánu, která spočívá nejen v právu na obranu proti zvláště nepravdivým, pomlouvačným anebo občanské cti a lidské důstojnosti se dotýkajícím stížnostem, tudíž v rovině trestně-právní, nýbrž také v rovině občansko-právní (ochrana osobnosti)59 Jak uvádí Petr Kolman60 - V praxi se může stát – mimo tisíce jiných alternativ, které život přináší – že někdo podá stížnost na pracovníka správního orgánu, která se dotkne úředníkovy občanské cti, ale stěžovatel posléze tvrdí, že „nactiutrhačskou“ stížnost podal žertem (nevážně). V práci není kladen důraz pouze na práva občana, cítí-li se poškozen, ale máme-li být objektivní, je nutné prozkoumat problematiku petic a stížností i ze strany druhé, tzn. ze strany pracovníků státní správy. Další část bakalářské práce byla zaměřena na obecné zásady při vyřizování stížností a petic a na lhůty pro jejich vyřízení. Zamýšlela jsem se nad odpovědností za vyřízení stížností a petic a nad podmínkami pro zastavení jejich vyřízení. V práci jsem zmínila formy petic a stížností a druhy stížností. Závěrečná část bakalářské práce byla zpestřena příklady stížností a petic z praxe. Tato bakalářská práce byla pro mne velmi zajímavá již tím, že mi dala možnost nahlédnout „pod pokličku“ dané problematiky. Načerpala jsem nové poznatky, prohloubila své znalosti a pochopila „obě strany mince“. V každodenním životě se mnozí z nás setkávají se stížnostmi nejen jako zaměstnanci správního orgánu, nýbrž také jako samotní stěžovatelé, kteří cítí nespravedlnost a mají potřebu na danou situaci nějak reagovat a sdělit světu, že se
59 60
viz kapitola 1.3 Kolman P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce. 2005, č. 8, str. 35
31
někde stal problém, který je nutno řešit, nějak změnit. Pro mne, jako pro člověka, který nepracuje v oblasti veřejné správy, jsou získané informace velkým přínosem. Mám za to, že otázka petic je ve větší míře legislativně ošetřena, než problematika stížností. Stížnostem je věnována ve správním řádu pouze malá část pozornosti, kdežto petice jsou řešeny „vlastním“ petičním zákonem. Po několika diskusích s občany jsem dospěla k názoru, že běžný občan stále ještě nosí v podvědomí myšlenku, že i kdyby si stěžoval na úředníka, na jeho nevhodné chování, stejně ničeho nedocílí, protože úřad je úřad a drží při sobě. Mnozí se raději ani nepokoušejí nějakou stížnost podat. Jsem přesvědčená, že kdyby lidé měli povědomí o dostatečné právní ochraně při vyřizování jejich stížností, měli by také větší důvěru k pracovníkům ve veřejné správě. Sama jsem se přesvědčila, že otázka stížností by měla být legislativně ošetřena ještě ve větší míře než doposud.
32
6. Das Resümee in einer Fremdsprache In meiner Arbeit beschäftige ich mich mit der Problematik der Petitionen und der Beschwerden in der öffentlichen Verwaltung. In dem theoretischen Teil der Arbeit beschreibe ich die Grundbegriffe wie die Beschwerde, die Petition, das Petitionsrecht, der Petitionsausschuss und der Beschwerdeführer. Wir können eine Beschwerde einbringen, wenn wir unsere Rechte fordern. Unsere Beschwerde ist begründete, unbegründete, berechtigte oder unberechtigte. Die öffentliche Verwaltung kann eine Beschuldigung zurückweisen. Die Arbeit enthält praktische Beispiele der Petition und der Beschwerde. In meiner Arbeit beschreibe ich eine Funktion des Ombudsmanns, der die Menschenrechte schützt. Der Ombudsmann helft man sein Recht finden. Er stützt sich auf die Menschenrechtskonvention. Der Europäische Bürgerbeauftragte untersucht Beschwerden über die Organe und Institutionen der Europäischen Union. Sie können sich beim Bürgerbeauftragten über Missstände in der Verwaltungstätigkeit dieser Organe und Institutionen beschweren. Beschwerden über nationale, regionale oder kommunale Verwaltungen der Mitgliedstaaten kann der Bürgerbeauftragte nicht untersuchen, selbst wenn die Beschwerden EU-Angelegenheiten betreffen. Missstände in der Verwaltungstätigkeit sind Unzulänglichkeiten oder Mängel auf Verwaltungsebene. Von Missständen ist dann die Rede, wenn eine Institution nicht gesetzmäßig handelt, Grundsätze der guten Verwaltungspraxis missachtet
oder
gegen
Menschenrechte
verstößt.
Einige
Beispiele
dafür
sind
Unregelmäßigkeiten in der Verwaltung, Unfairness, Diskriminierung, Machtmissbrauch, Nichtbeantwortung
von
Schreiben,
Verweigern
von
Informationen
und
unnötige
Verzögerung. Wenn Sie Bürger eines Mitgliedstaats der Union sind oder in einem Mitgliedstaat leben, können Sie beim Europäischen Bürgerbeauftragten eine Beschwerde über einen Missstand in der Verwaltungstätigkeit der Organe und Institutionen der EU einreichen. Unternehmen, Verbände oder andere juristische Personen mit satzungsmäßigem Sitz in der Union können den Bürgerbeauftragten ebenfalls mit Beschwerden befassen.61 Das Hauptziel meiner Arbeit war auf den Rechtsschutz der Bürger durch die Petition und die Beschwerde hinweisen. In der Tschechischen Republik werden die tschechische Verfassung und die Menschenrechtskonvention einhalten. Es gibt viele Möglichkeiten, den Rechtsschutz zu nutzen. Die Petitionen und die Beschwerden gehören zu ihnen. Das Beschwerderecht ist eines von verbürgten Rechten. Durch die Petitionen und die Beschwerden hat man einen Anteil an die öffentliche Verwaltung. 61
http://www.ombudsman.europa.eu/
33
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ MONOGRAFIE Ondruš, R. Správní řád-nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde Praha, a.s., 2005.
Madar, Z. Slovník českého práva. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 1999.
Furmanová, K. Ochrana před nečinností veřejné správy v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2005.
Průcha, P. Správní právo, Obecná část. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001.
Knapp, V. Teorie práva. Praha: C.H.Beck, 1995.
Klíma, K a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ČASOPISECKÁ DÍLA Kolman, P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce, 2005, č. 8, str. 35. Sládeček, V. Může „nové“ správní soudnictví nahradit Veřejného ochránce práv? Právní rozhledy, 2002, č. 8, str. 372.
Výroční zpráva evropského Veřejného ochránce práv, Evropská společenství, 2008
Statutární město Ostrava, odbor interního auditu a kontroly, Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a peticí, Ostrava, 2007
Moravskoslezský kraj, Krajský úřad, Pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, 2007
Ministerstvo vnitra České republiky, Metodická pomůcka k vyřizování stížností podle zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., z 19. 6. 2006
34
Krajský úřad středočeského kraje. Pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností. Směrnice č. 50, 2005 SBÍRKY SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. II. ÚS 20/98 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5.2004, sp. zn. 30 Cdo 1912/2003 Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. 3. 1994, úř. věšt. 1994 L 113 Nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. I. ÚS 21/94 PRÁVNÍ PŘEDPISY Ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Zákon č. 349/1993 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů
35
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. ELEKTRONICKÉ ZDROJE Kolman, P. Veřejný ochránce práv ve vztahu k veřejné správě. Veřejná správa, 2005, č. 14, s. 10, (ASPI ID): LIT25843CZ
Kolman, P. Stížnosti podle nového správního řádu. Právní rádce, 2005, č. 8, str. 35, (ASPI ID): LIT25907CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28895CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28897CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28898CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28899CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28900CZ
36
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28901CZ
Břeň, J, Jemelka, L. ASPI-Zákon o právu petičním s komentářem, 2007, (ASPI ID): LIT28902CZ
Sedláková, D. Přijetí petice radou obce, Svaz měst a obcí, (ASPI ID): LIT30228CZ Internetové stránky Evropského Veřejného ochránce práv URL<www.euroombudsman.eu.int> [v období listopad 2008 až leden 2009]
Internetové stránky Veřejného ochránce práv URL<www.ochrance.cz> [v období únor 2009]
Internetové stránky Krajského úřadu Středočeského kraje URL<www.kr-stredocesky.cz> [v období prosinec 2008]
Internetové stránky města Hodkovice nad Mohelkou URL<www.hodkovicenm.cz> [v období prosinec 2008]
Internetové stránky Ministerstva vnitra České republiky URL<www.mvcr.cz> [v období prosinec 2008]
Internetové stránky URL<www.ovzdusi.info.cz> [v období leden 2009]
37
Zdroje a rozhodnutí soudů uveřejněné v elektronickém systému právních informací ASPI od firmy ASPI a.s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3, jsou identifikována prostřednictvím tzv. „ASPI ID".
38
Přílohy Všechna jména a osobní údaje uváděné v této části bakalářské práce jsou smyšlené. Materiál byl poskytnut Úřadem městského obvodu Ostrava – Jih. Dalším zdrojem získaných informací je internet.
Stížnost č. I. Jan Novotná Mitušova 1062/47 700 30 Ostrava - Hrabůvka
Úřad městského obvodu Ostrava - Jih Horní 3 700 30 Ostrava - Hrabůvka V Ostravě dne 20. července 2008 Stížnost Obracím se na Vás se svou stížností, kterou jak doufám, náležitě prošetříte a sjednáte nápravu. Na náměstí SNP v restauraci NARCIS se konalo v poslední době již několikrát „Caruso show“, a s tím souvisí má stížnost. Ze 14. července 2008 na 15. červenec 2008 mě vzbudila po jedné hodině v noci velmi hlasitá hudba. Asi po půl hodině jsem zavolala Městskou policii a po určité době hluk utichl. Vzhledem k tomu, že tuto akci zřejmě povoluje Váš úřad, žádám Vás, abyste sjednali nápravu a dohodli s provozovatelem, že po 22. hodině bude zábava pokračovat jen pro účastníky v restauraci a nebudou rušeni všichni, kteří bydlí poblíž. Akce se tam pravidelně opakují a trvají až do ranních hodin. Tuto stížnost posílám nejen za svoji osobu, ale i za další obyvatele našeho domu č. 47, ulice Mitušova. Děkuji. Jana Novotná (vlastnoruční podpis)
39
Stížnost č. II. Mgr. Pavel Kalousek F. Formana 30/287 700 30 Ostrava-Dubina
Úřad městského obvodu Ostrava-Jih Horní 3 700 30 Ostrava-Hrabůvka V Ostravě dne 23. prosince 2008
Stížnost na nevhodné chování pracovníka ÚMOb Ostrava-Jih
Vážený pane, vážená paní,
dovoluji se na Vás obrátit se svou stížností na chování pracovnice Vašeho úřadu – paní Veroniky Veselé, DiS. Dne 23. prosince 2008 v 16:45 hodin jsem se dostavil na Váš úřad na odbor vnitřních věcí za účelem vyzvednutí si nového občanského průkazu. Na oddělení výdeje občanských průkazu byla přítomna paní Veronika Veselá, DiS., kterou jsem požádal o vydání mého nového občanského průkazu, jelikož v tento den jsem se měl dostavit na ÚMOb Ostrava-Jih k jeho převzetí. Paní Veronikou Veselou, DiS., mi však bylo sděleno, že za 15 minut jí končí pracovní doba a bohužel musí „odběhnout“ na jiný odbor vyřídit si svou osobní „neodkladnou“ záležitost. Upozornil jsem jmenovanou, že jsem se dostavil v přesně stanovený termín a v úředních hodinách a z důvodů pracovní vytíženosti nejsem schopen absolvovat cestu na Váš úřad podruhé. Taktéž jsem ji uvědomil o skutečnosti, že by měla dodržovat přesně stanovené úřední hodiny a neomezovat svým odchodem občany čekající na chodbě. Paní Veronika Veselá, DiS., se však rozčílila a počala mne titulovat sprostými výrazy a křičet, že i ona před vánoci má plno vyřizování a nemá to kdy jindy stihnout. Poté jmenovaná opustila své pracoviště a do ukončení pracovní doby, tj. do 17 hodin, se již neobjevila. Občané čekající na chodbě bezradně opouštěli jeden po druhém odbor vnitřních věcí a taktéž i já odešel s nepořízenou. Tuto událost považuji za neomluvitelnou a mnou nepřijatelnou. Pracovnice úřadu si přece nemůže jen tak z pracoviště „odskočit“ vyřídit si své osobní záležitosti. Taktéž považuji za 40
nehorázné sprosté a drzé chování paní Veselé vůči mě, kdy v dané situaci mne titulovala názvy, jako např. …. Já sám pracuji ve státní správě a nemohu si dovolit jednat s klienty takovýmto neuvěřitelným způsobem. S klienty jednám vždy s úctou a ochotou. Můj zaměstnavatel taktéž vyžaduje přesné dodržování pracovní doby. Opuštění pracoviště v pracovní době by mne stálo pracovní místo. Mám za to, že chování paní Veselé ničí dobrou pověst Vašeho úřadu a taktéž ubírá na důvěře občanů, jež k Vám doposud chovali.
Pevně věřím, že celou záležitost náležitě prošetříte a zajistíte, aby pracovníci Vašeho úřadu neopouštěli svá pracoviště a s občany jednali s úctou, ochotou a vstřícností.
S pozdravem Mgr. Pavel Kalousek (vlastnoruční podpis)
41
Stížnost č. III. Bc. László Horváth Jubilejní 1258/25 700 30 Ostrava – Zábřeh
Magistrát města Ostravy Prokešovo náměstí 8 729 30 Ostrava
V Ostravě dne 2. ledna 2009
Stížnost na způsob fungování vyvolávacího systému v rámci odboru dopravně správních činností a dále na chování pracovnice informací v působnosti tohoto odboru
Vážený pane, vážená paní,
rád bych touto cestou vyjádřil stížnost na vyvolávací systém v rámci odboru dopravně správních činností Magistrátu města Ostravy, který je instalován v budově označené písmenem U na ulici 30. dubna v Ostravě. Zároveň bych chtěl zmínit připomínky k chování obsluhy informačního okénka v téže budově. Dne 29.12.2008 jsem navštívil výše uvedený odbor magistrátu za účelem přihlásit svůj nový vůz Mercedes Benz S600, jež jsem v této době pořídil u participujícího dealera značky Mercedes. I když jsem se dostavil v časných dopoledních hodinách (kolem osmé hodiny ranní), vyvolávací systém hlásil na obrazovce, že pro tento den již nebudou vydávána další pořadová čísla. Se snahou přihlásit svůj nový vůz ještě týž den, neboť mám velmi nabitý pracovní program, jsem oslovil s žádostí o radu pracovnici na informacích, paní Ing. Romanu Švecovou. Bohužel musím konstatovat, že tato paní mou žádost o pořadový lístek komentovala slovy „Toho žigulíka si můžete odhlásit i příští rok.“ Než jsem stačil popadnout dech a říci cokoli na svou obranu, zavřela jmenovaná okénko u informačního pultu a jala se vyvěsit cedulku „přestávka“ a to k nevoli řady čekatelů na informace stojících za mnou. Byl bych rád, aby zmíněná událost byla s výše uvedenou projednána, a požaduji vysvětlení tohoto chování, které mi připadlo velmi hrubé, nevhodné a s jistým rasistickým podtextem.
42
Dále požaduji, abyste zvážili efektivitu využití vyvolávacího systému v současném nastavení a optimalizovali čekající fronty, které se hned ráno u přístroje vytvářejí. Předem děkuji za nestranné vyřízení mé stížnosti.
S pozdravem
Bc. László Horváth (vlastnoruční podpis)
43
Petice č. I.
Úřad městského obvodu Ostrava-Jih Horní 3 700 30 Ostrava-Hrabůvka V Ostravě dne 10. prosince 2008
Petice ve smyslu zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním
Jsme občané bydlící na Provaznické ulici v Ostravě-Hrabůvce.
S trvalým zájmem sledujeme život v našem obvodu a rozhodování státní správy a zastupitelstva při řešení problémů a dalším rozvoji a vzhledu této části města, ve kterém bydlíme, protože ovlivňují náš život a spokojenost. Jedná se nám o bydlení na Provaznické ulici. Jde o menší ulici tvořenou nízkopodlažními bytovými domy a rodinnými domky. V další části objektu s vchodem vedle obchodu a s vchodem z Provaznické ulice je pivnice „Sprint“ s nepřetržitým provozem, tj. NONSTOP. Je všeobecně známo, že tato skutečnost nepřispívá k dodržování nočního klidu, veřejného pořádku, pořádku veřejného prostranství, kultury bydlení atd. V daném případě jde totiž o malý odstup a blízkost sousedních domů od pivnice. V těchto dnech jsme se dozvěděli, že ještě navíc před pivnicí má být zřízena zahrádka, tj. umístění venkovních stolů. Tato informace v nás vyvolává oprávněné obavy a pohoršení, protože to by vedlo opět k ještě většímu hluku, rušení bydlení a ztrpčování života nás, zde bydlících občanů. Jsme toho názoru, aby v sousedských vztazích jsme nebyli takto obtěžováni a bylo pochopeno, že nelze po nás požadovat, abychom obtěžování snášeli, což by mělo být respektováno i v podnikatelských aktivitách zmíněného případu. Zajisté se shodneme s orgány státní správy a zastupitelstva obvodu, že společným zájmem je dbát o zachování prostředí, zajišťující řádné bydlení.
Děkujeme za pochopení a věříme v porozumění při řešení záležitosti nás občanů.
Vaše vyjádření zašlete prosím k rukám JUDr. Jaromíra Nováka, bytem Provaznická 14, 700 30 Ostrava-Hrabůvka 44
Za samosprávu domů Provaznická č. 12, č. 14, č. 16
JUDr. Jaromír Novák (vlastnoruční podpis)
Příloha: 1 x podpisový arch
45
Petice č. II.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje 28. října 2771/117 702 18 Ostrava - Moravská Ostrava
V Ostravě dne 12. prosince 2008
Petice za zlepšení stavu ovzduší v Ostravě
Níže podepsaní občané svým podpisem potvrzují, že jsou velmi znepokojeni špatným stavem ovzduší v ostravských obvodech, a to zejména proto, že dlouhodobě ohrožuje jejich zdraví. Proto požadují:
1) Aby adresáti této petice zabránili kácení zdravé vzrostlé zeleně na území města, která plní funkci prachového filtru, zvlhčuje vzduch, snižuje teplotu v ulicích během letních měsíců, produkuje kyslík a tlumí tak negativní dopady špatného ovzduší na lidské zdraví. 2) Aby adresáti této petice nejpozději do jednoho roku od předání této petice učinili v rámci své působnosti taková opatření, která zajistí, že stanovené imisní limity platné v České republice nebudou na celém území města Ostravy nadále překračovány. Tyto požadavky vyplývají z práva na příznivé životní prostředí vyjádřeného v čl. 35 Listiny základních práv a svobod.
Petiční výbor:
MUDr. Jana Malá, Šiškova 7, 716 00 Ostrava – Radvanice Bc. Jan Novák, F. Formana 20, 700 30 Ostrava - Dubina Eva Malinová, DiS., Dr. Šavrdy 19, 700 30 Ostrava - Dubina Jménem petičního výboru je pověřena jednat MUDr. Jana Malá
MUDr. Jana Malá (vlastnoruční podpis)
46
Petice č. III. Radnice městského obvodu Poruba Klimkovická 28/55 708 56 Ostrava - Poruba
V Ostravě dne 1. ledna 2009
Petice proti pokácení lipové aleje
Jsme občané bydlící v památkové zóně v Ostravě – Porubě a reagujeme na Váš záměr skácení vzrostlých líp v této oblasti, s kterým nesouhlasíme. Jak je nám známo, radnice plánuje rekonstruovat pět ulic u Hlavní třídy v Ostravě Porubě. Chce vybudovat nová parkovací místa. Zarážející ovšem je, že tomu prý překážejí aleje vzrostlých stromů v těchto ulicích. Skácení povede k celkovému zhoršení životního prostředí v této lokalitě. Jedná se o 144 vzrostlých stromů. Bude to znamenat úbytek stínu, kyslíku a naopak zvýšení hlučnosti a prašnosti. Radnice na jejich místě chce vysadit jen malé stromy. Ekologická újma bude trvalá. Chceme zachovat park jako místo pro relaxaci a možnost jít v zastavěném centru na zdravý vzduch. Alej je jedno z posledních stinných míst pro maminky s kočárky a procházku s dětmi v teplých letních měsících. Z tohoto důvodu žádáme upuštění od záměru vykácet lipovou alej, nacházející se v památkové zóně a věříme v porozumění při řešení této záležitosti. Vaše vyjádření zašlete prosím k rukám JUDr. Marka Bulavy, bytem Hlavní třída 6, 708 00 Ostrava – Poruba. Za domy 6,8,10,12, ulice Hlavní třída, Ostrava
JUDr. Marek Bulava (vlastnoruční podpis)
Příloha: 1 x podpisový arch
47
48
