PŘESHRANIČNÍ MOBILITA PRACOVNÍCH SIL

PŘESHRANIČNÍ MOBILITA PRACOVNÍCH SIL

RNDr. Oldřich Hájek, Ph.D. Mgr. Jiří Novosák, Ph.D.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 3 1. Cizinci na území zájmových krajů – základní statistika...................................................................... 5 1.1 Zlínský kraj.................................................................................................................................... 5 1.2 Trenčianský a Ţilinský kraj ........................................................................................................... 9 2. Pull a push faktory přeshraniční pracovní mobility zájmových krajů ............................................... 14 2.1 Ekonomické faktory přeshraniční pracovní mobility .................................................................. 15 2.2 Administrativně-právní faktory přeshraniční pracovní mobility ................................................. 20 2.3 Pull-push faktory v příbězích přeshraničních pracovníků ........................................................... 26 2.4 Postoje zaměstnanců gumárenských firem k přeshraniční pracovní mobilitě ............................. 29 Pohled zaměstnanců gumárenských firem v České republice ............................................... 29 Pohled zaměstnanců gumárenských firem na Slovensku ...................................................... 32 2.5 Nástroje ovlivňující pull-push faktory přeshraniční mobility ..................................................... 34 3. Návrh akčního plánu přeshraniční mobility pracovních sil ............................................................... 37

2

Úvod Pracovní mobilita představuje významný prvek rozvojových teorií. Vysoký stupeň pracovní mobility je vnímán jako ţádoucí pro to, aby se trh práce byl schopen přizpůsobit měnícím se podmínkám. Neefektivní alokace pracovní síly je spojována s negativním vlivem na dlouhodobý hospodářský růst1 či s horšími předpoklady adaptovat se na podmínky hospodářské krize2. Je poznamenání hodné, ţe právě tyto úvahy stojí v pozadí uvolňování překáţek volného pohybu osob na území Evropské unie. Pracovní mobilitu však nelze vnímat jednostranně, neboť je spojena s potenciálními výhodami a nevýhodami. Mezi výhody pracovní migrace jsou tradičně řazena následující tvrzení3: -

Odstraňování překáţek pracovní mobilitě zvyšuje efektivitu trhů.

-

Pracovní mobilita umoţňuje řešit problém chybějících pracovníků v přijímajícím území a současně problém nezaměstnanosti ve zdrojovém území.

-

Pracovní mobilita napomáhá k redukci vlivu demografického stárnutí včetně implikací pro systémy sociálního zabezpečení.

Naopak za nevýhody plynoucí z pracovní migrace jsou povaţována následující tvrzení4: -

Pracovní mobilita vede k tlakům na pokles mezd, nově příchozí berou práci místním občanům a současně kladou zvýšené nároky na sociální systém.

-

Příchod nových osob na trh práce zvyšuje nároky na proces jejich integrace do společnosti.

-

Pracovní mobilita má selektivní charakter, kdyţ na ni participuje zejména mladá a kvalifikovaná pracovní síla, coţ můţe vést v konečném důsledku k negativním dopadům na rozvoj zdrojových území v důsledku odlivu mozků (brain drain).

Pracovní mobilita je svou povahou prostorově determinovaný proces, který tak má nutně i svou přeshraniční dimenzi. Přes pozitiva, která jsou volnému pohybu osob přisuzována v rámci ambiciózního projektu evropské integrace, je intenzita mobility na pracovním trhu Evropské unie

1

HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006, 36 s. 2 PUHANI. P. A. Labour mobility: an adjustment mechanism in Euroland? Empirical evidence for Western Germany, France and Italy. German Economic Review, 2001, 2(2), s. 127-140. 3 HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006, 36 s. HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107. 4 HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.

3

relativně nízká.5 Otevření evropského trhu vedlo k výraznému zvýšení přeshraniční mobility zboţí a financí, nikoliv však pracovních sil.6 Kde hledat příčiny tohoto stavu? Tato otázka nás zavádí do sféry pull a push faktorů přeshraniční pracovní mobility. První typ faktorů přitahuje potenciálního účastníka pracovní mobility k území, druhý typ faktorů naopak potenciálního účastníka pracovní mobility z území vytlačuje. Mezi klíčové pull a push faktory, které ovlivňují existenci přeshraniční mobility, pak můţeme zejména zařadit následující7: -

Za primární pull faktor je povaţován rozdíl v příjmech zdrojového území a cílového území přeshraniční pracovní mobility. Výpočet takového rozdílu přitom musí zohlednit rovněţ odlišnosti v ţivotních nákladech, mimo jiné náklady vynakládané na bydlení či směnný kurz.

-

Za primární push faktor zdrojového území pracovní mobility je označována nezaměstnanost. Pracovní mobilita tak představuje jednu z moţných strategií, jak problém nezaměstnanosti řešit.

Je přirozené, ţe dva uvedené pull a push faktory jsou ovlivněny působením dalších charakteristik zdrojové a cílové země pracovní migrace. Mezi tyto faktory patří8: -

vzdálenost mezi cílovou a zdrojovou zemí pracovní mobility daná nejen fyzickou vzdáleností, ale rovněţ vzdáleností percepční spojenou s pasivitou jako typickou vlastností člověka9,

-

náklady nemonetární povahy (např. kulturní, jazykové odlišnosti přeshraničních území) působící proti rozhodnutí o účasti na přeshraniční pracovní mobilitě,

-

existence sítí příbuzných a známých sniţující náklady ţivota v cílovém území a tím i působící pozitivně na pracovní mobilitu,

-

administrativně-právní faktory spojené mimo jiné s uznáváním zahraničního vzdělání či moţností přesunu sociálních výhod (např. penzijní systém) mezi zeměmi.

Tato studie reaguje na výše uvedené poznatky, kdyţ se zaměřuje na hodnocení přeshraniční pracovní mobility v zájmovém regionu tří česko-slovenských krajů, Zlínského kraje, Trenčianského kraje a Ţilinského kraje. Důraz je kladen na hodnocení postavení zaměstnance, nikoliv osoby samostatně výdělečně činné. 5

ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German Institute for Economic Research, 2009, 23 s. 6 HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107. 7 ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German Institute for Economic Research, 2009, 23 s. HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006, 36 s. 8 ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German Institute for Economic Research, 2009, 23 s. HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006, 36 s. 9 HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107.

4

1. Cizinci na území zájmových krajů – základní statistika Historie České a Slovenské republiky jako jednoho státu vytváří významné předpoklady pro existenci silných vazeb mezi oběma zeměmi. Projevuje se tato skutečnost rovněţ na území zájmových krajů? První kapitola se zabývá některými statistickými údaji vztahujícími se k pobytu a pracovní činnosti na území sousedního státu.

1.1 Zlínský kraj Na konci roku 2010 bylo Ředitelstvím sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra evidováno na území České republiky celkem 424 291 cizinců, z čehoţ na občany Slovenské republiky připadalo necelých 17 %. Počet evidovaných cizinců ve Zlínském kraji dosahoval ke stejnému datu hodnoty 8 032 osob, z čehoţ na občany Slovenské republiky připadalo necelých 40 %. Výše uvedené hodnoty ukazují na dvě základní skutečnosti ve vztahu k počtu cizinců na území Zlínského kraje: -

Počet cizinců na území Zlínského kraje je ve srovnání s celou Českou republikou relativně nízký, přičemţ toto tvrzení zůstává v platnosti i v případě vynechání hlavního města Prahy jako přirozeného cíle migrace cizinců na území České republiky z hodnocení (viz tabulka 1-1).

Tabulka 1-1: Počet cizinců a podíl cizinců v populaci (v %) vybraných území České republiky na konci roku 2010 Území

Cizinci Počet

Podíl v populaci

Česká republika

424 291

4,0 %

Česká republika bez Prahy

275 844

3,0 %

8 032

1,4 %

Zlínský kraj

Zdroj: Český statistický úřad, Ředitelství sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra

-

Počet cizinců slovenské národnosti je na území Zlínského kraje vyšší, neţ je tomu v případě celé České republiky (viz tabulka 1-2).

5

Tabulka 1-2: Počet cizinců slovenské národnosti a podíl cizinců slovenské národnosti v populaci cizinců (v %) vybraných území České republiky na konci roku 2010 Území

Cizinci slovenské národnosti Počet

Podíl v populaci cizinců

Česká republika

71 780

16,9 %


54 120

19,7 %

3 202

39,9 %

Zlínský kraj


Výše uvedené poznatky týkající se statistik cizinců na území Zlínského kraje jsou v souladu rovněţ s hodnocením předběţných výsledků českého Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. Tabulka 1-3 poukazuje na velmi vysoký stupeň homogenity Zlínského kraje vzhledem k českému státnímu občanství. Tento stupeň homogenity je v České republice niţší, s nejvyšší intenzitou narušení v případě hlavního města Prahy. Tabulka 1-3 rovněţ naznačuje, ţe ačkoliv je zastoupení občanů se slovenským státním občanstvím ve struktuře cizinců na území Zlínského kraje relativně vysoké (viz tabulka 1-2), absolutní počet v celé populaci nevykazuje výrazně jiné hodnoty, neţ je tomu v případě celé České republiky.

Tabulka 1-3: Podíl bydlících občanů s českým a slovenským státním občanstvími na celkové populaci (v %) vybraných území České republiky k rozhodnému dni Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 Území

Podíl obyvatel národnosti na celkové populaci Česká národnost

Slovenská národnost

Česká republika

94,9 %

0,8 %


96,4 %

0,7 %

Zlínský kraj

98,3 %

0,6 %

Zdroj: Český statistický úřad – Sčítání lidu, domů a bytů 2011

Vývojové tendence srovnávající podíly cizinců na celkovém počtu obyvatel respektive podíl cizinců slovenské národnosti na celkovém počtu cizinců zachycují obrázky 1-1 a 1-2. Hlavní tendence v tomto směru naznačují mírné zvýšení počtu cizinců jak na území České republiky, tak na území Zlínského kraje. Za pozornost přitom stojí ta skutečnost, ţe relativní hodnota růstu počtu cizinců na území Zlínského kraje byla niţší neţ korespondující hodnota celé České republiky, a to i přesto, ţe zvyšování počtu cizinců na území Zlínského kraje vychází z niţšího základu. Zlínský kraj tak nelze povaţovat za hlavní cílovou destinaci migrace cizinců na území České republiky. Podíl zastoupení cizinců 6

slovenské národnosti v celkové populaci cizinců na území České republiky i Zlínského kraje byl v letech 2005 a 2010 více méně stabilní.

Obrázek 1-1: Podíl cizinců v populaci (v %) vybraných území České republiky; srovnání let 2005 a 2010 4,5 4,0

Podíl v %

3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 Česká republika

Česká republika bez hlavního města Prahy 2005

Zlínský kraj

2010


Obrázek 1-2: Podíl cizinců slovenské národnosti v populaci cizinců (v %) vybraných území České republiky; srovnání let 2005 a 2010 45,0 40,0

Podíl v %

35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Česká republika

Česká republika bez hlavního města Prahy 2005

2010


7

Zlínský kraj

Tabulky 1-3 a 1-4 a obrázek 1-3 doplňují dosavadní hodnocení týkající se počtu cizinců na území Zlínského kraje o statistiky zaměstnanosti cizinců. Poznatky těchto dvou tabulek naznačují následující skutečnosti: -

Počet pracujících cizinců na území Zlínského kraje je opětovně niţší ve srovnání s počtem pracujících cizinců celé České republiky respektive České republiky bez hlavního města Prahy. Zlínský kraj tedy není hlavní destinací pracovní migrace České republiky. Poznamenejme, ţe podle údajů Českého statistického úřadu připadal v roce 2011 26 procentní podíl pracujících cizinců na osoby samostatně výdělečně činné.

-

Podíl pracujících cizinců slovenské národnosti je vyšší neţ podíl cizinců evidovaných na území České republiky. Toto tvrzení je pravdivé rovněţ pro případ Zlínského kraje. Hodnoty naznačují existenci přeshraniční migrace ze Slovenské republiky do Zlínského kraje bez změny trvalého bydliště, nicméně intenzita této migrace je poměrně nízká.

-

Změny počtu pracujících cizinců slovenské národnosti na území Zlínského kraje v období 20052011 vykazují stabilnější vývoj, neţ je tomu v případě všech cizinců. Změny počtu pracujících cizinců přitom korespondují s vývojem hospodářské výkonnosti České republiky, respektive Zlínského kraje.

Tabulka 1-3: Počet zaměstnaných cizinců a podíl zaměstnaných cizinců k celkovému počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva vybraných území České republiky v roce 2011 Území

Počet cizinců

Podíl cizinců k EAO

Česká republika

310 921

5,9 %


200 366

4,4 %

7 431

2,6 %

Zlínský kraj

Zdroj: Český statistický úřad, počet zaměstnaných cizinců Ministerstvo práce a sociálních věcí

Tabulka 1-4: Počet zaměstnaných cizinců slovenské národnosti a podíl zaměstnaných cizinců slovenské národnosti v populaci zaměstnaných cizinců (v %) vybraných území České republiky; na přelomu let 2010 a 2011 Území

Cizinci slovenské národnosti Počet

Česká republika Česká republika bez Prahy Zlínský kraj

Podíl na počtu cizinců 106 425

34,2 %

37 326

34,5 %

4 165

56,0 %

Zdroj: Český statistický úřad, počet zaměstnaných cizinců Ministerstvo práce a sociálních věcí

8

Obrázek 1-3: Meziroční index změny počtu pracujících cizinců a počtu pracujících cizinců slovenské národnosti na území Zlínského kraje za období let 2005 aţ 2011; podíl aktuálního roku k roku předchozímu 1,2

Index změny

1,1 1,0 0,9 0,8 2005

2006

2007

Pracující cizinci celkem

2008

2009

2010

2011

Pracující cizinci slovenské národnosti

Zdroj: Český statistický úřad na základě dat Ministerstva práce a sociálních věcí

1.2 Trenčianský a Ţilinský kraj Na konci roku 2011 bylo Úradem hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru evidováno na území Slovenské republiky celkem 66 191 cizinců s trvalým, přechodným či tolerovaným pobytem. Na občany Evropského hospodářského prostoru přitom připadalo 63 % cizinců.10 Dekompozice těchto dat na úrovni krajů Slovenské republiky je v daném zdroji uváděna pouze pro občany třetích zemí, tj. občany mimo Evropský hospodářský prostor. Tabulka 1-5 uvádí počty občanů třetích zemí na území Trenčianského a Ţilinského kraje a současně podíl těchto osob v celé populaci. Hlavním poznatkem v tomto směru je: -

nízký absolutní počet cizinců ze třetích zemí bydlících trvale či přechodně na území Trenčianského a Ţilinského kraje,

-

relativně nízký podíl cizinců ze třetích zemí bydlících trvale či přechodně na území Trenčianského a Ţilinského kraje.

Primárně lze předpokládat, ţe Trenčianský a Ţilinský kraj nejsou hlavními cílovými regiony zahraniční migrace na území Slovenské republiky. V hodnocení ovšem schází občané ze zemí Evropského hospodářského prostoru. Proto jsme naše hodnocení doplnili o další dostupné zdroje informací, primárně o hodnocení výsledků posledního slovenského sčítání obyvatelstva.

10

ÚRAD HRANIČNEJ A CUDZINECKEJ POLÍCIE PREZÍDIA POLICAJNÉHO ZBORU. Štatistický prehľad legálnej a nelegálnej migrácie v Slovenskej republike. Bratislava: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru, 2011, 71 s.

9

Tabulka 1-5: Počet osob z třetích zemí a podíl těchto osob (v %) v populaci vybraných území Slovenské republiky v roce 2011 Příslušníci třetích zemí

Území

Počet

Podíl v populaci

Slovenská republika

24 333

0,5 %

Slovenská republika bez Bratislavského kraje

14 938

0,3 %

Trenčiansky kraj

1 353

0,2 %

Ţilinský kraj

1 747

0,3 %

Zdroj: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru11

Podle výsledků slovenského Sčítanie obyvateľov, domov a bytov z roku 2011 bylo na území Slovenské republiky evidováno celkem 26 752 osob jiného státního občanství neţ slovenského, z čehoţ na občany České republiky připadalo více neţ 25 %. Počet občanů jiného neţ slovenského státního občanství na území Trenčianského kraje byl 1 931 osob, z čehoţ 39 procentní podíl připadal na občany České republiky. V případě Ţilinského kraje byly korespondující hodnoty rovny 2 786 osobám jiného neţ slovenského státního občanství s 41 procentním podílem občanů České republiky. Výše uvedené hodnoty ukazují na následující skutečnosti: -

Počet osob jiného neţ slovenského státního občanství trvale bydlících na území Trenčianského i Ţilinského kraje je mírně niţší neţ korespondující hodnota celé Slovenské republiky. Za pozornost stojí, ţe význam Bratislavského kraje z hlediska cizinců nedosahuje významu hlavního města Prahy v případě České republiky (viz tabulka 1-6; srovnej rovněţ s tabulkou 1-5).

-

Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů vykazují Trenčiansky i Ţilinský kraj vyšší podíly trvale bydlících osob s českým státním občanstvím ve struktuře osob s jiným neţ slovenským státním občanstvím, neţ je tomu v případě populace všech těchto osob ve Slovenské republice (viz tabulka 1-7). Toto postavení Trenčianského kraje není potvrzeno pro hodnocení na bázi dat Úradu hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru Slovenské republiky (viz tabulka 1-8).

11

ÚRAD HRANIČNEJ A CUDZINECKEJ POLÍCIE PREZÍDIA POLICAJNÉHO ZBORU. Štatistický prehľad legálnej a nelegálnej migrácie v Slovenskej republike. Bratislava: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru, 2011, 71 s.

10

Tabulka 1-6: Počet trvale bydlících osob s jiným neţ slovenským občanstvím a podíl těchto osob na celé populaci se známým státním občanstvím* Slovenské republiky (v %) pro vybraná území k rozhodnému dni Sčítania obyvateľov, domov a bytov 2011 Osoby s jiným než slovenským občanstvím

Území

Počet

Podíl v populaci*


26 752

0,5 %


21 664

0,5 %

Trenčiansky kraj

1 931

0,3 %

Ţilinský kraj

2 786

0,4 %

* Populace nezahrnuje osoby, které jsou podle Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011 řazeny do kategorií bez státního občanství respektive nezjištěné státní občanství

Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky – Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011

Tabulka 1-7: Podíl trvale bydlících osob s českým státním občanstvím na celkovém počtu trvale bydlících osob s jiným neţ slovenským občanstvím (v %) pro vybraná území Slovenské republiky k rozhodnému dni Sčítania obyvateľov, domov a bytov 2011 Osoby s českým státním občanstvím

Území

Podíl v populaci*

Počet


6 925

25,9 %


1 266

26,1 %

749

38,8 %

1 148

41,2 %

Trenčiansky kraj Ţilinský kraj

* Populace nezahrnuje osoby, které jsou podle Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011 řazeny do kategorií bez státního občanství respektive nezjištěné státní občanství

Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky – Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011

Tabulka 1-8: Podíl osob českého státního občanství na celkovém počtu osob s pobytem na území Slovenské republiky (v %); pro vybraná území Slovenské republiky v roce 2011 Osoby s českým státním občanstvím

Území

Počet

Podíl v populaci kraje


8 685

0,17 %


6 894

0,16 %

847

0,14 %

1 474

0,21 %

Trenčiansky kraj Ţilinský kraj Zdroj: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru

11

Dosud uvedené poznatky naznačují existenci problémů se statistickými daty týkajícími se počtu cizinců, tj. počtu osob s jiným neţ slovenským státním občanství, na území Slovenské republiky. Na základě těchto poznatků se však jeví opodstatněné tvrzení, ţe: -

počty cizinců na území Trenčianského i Ţilinského kraje jsou velmi nízké v absolutním i relativním vyjádření,

-

relativně vysoký podíl cizinců na území Ţilinského kraje připadá na občany České republiky, v případě Trenčianského kraje je tento vztah méně jasný.

Za pozornost přitom stojí, ţe počet cizinců pobývajících s trvalým, přechodným a tolerovaným pobytem na území Slovenské republiky se ve srovnání let 2005 a 2011 zvýšil z 25 635 osob na 66 191 osob, tedy více neţ dvakrát. V případě občanů České republiky jde podle údajů Úradu hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru Slovenské republiky o zvýšení ze 4 363 osob na 8 685 osob. Přibliţně dvojnásobný nárůst počtu občanů České republiky mezi roky 2005 a 2011 je pak moţné pozorovat i v případě Trenčianského kraje a Ţilinského kraje. Jsou výše uvedená tvrzení relevantní rovněţ pro statistiky zaměstnanosti cizinců na území Slovenské republiky? Tabulka 1-9 naznačuje kladnou odpověď, kdyţ počet zaměstnaných cizinců na území Trenčianského i Ţilinského kraje je absolutně i relativně nízký. Současně však obrázek 1-4 ukazuje na spíše rostoucí trend počtu zaměstnaných cizinců obou krajů.

Tabulka 1-9: Počet zaměstnaných cizinců a podíl zaměstnaných cizinců k celkovému počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva vybraných území Slovenské republiky v roce 2011 Území

Počet cizinců


Podíl cizinců k EAO 22 185

0,8 %

Trenčiansky kraj

1 584

0,5 %

Ţilinský kraj

1 316

0,4 %

Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky, Ústredie práce, soicálnych vecí a rodiny

12

Obrázek 1-4: Meziroční index změny počtu zaměstnaných cizinců na území Trenčianského a Ţilinského kraje za období let 2008 aţ 2011; podíl aktuálního roku k roku předchozímu 1,4

Index změny

1,3 1,2 1,1

1,0 0,9 0,8 2008

2009

2010

Trenčiansky kraj

Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny

13

Žilinský kraj

2011

2. Pull a push faktory přeshraniční pracovní mobility zájmových krajů Pull a push faktory představují významný teoretický koncept utvářející prostředí pro explanaci procesů mobility. Pull faktory působí jako motivy příchodu osoby do cílového území, push faktory naopak osobu vytlačují z území zdrojového. Tato kapitola se zabývá hodnocením pull a push faktorů přeshraniční pracovní mobility v rámci zájmových krajů této studie. Důraz je kladen na dva okruhy pull a push faktorů, a to: -

ekonomické faktory pracovní mobility,

-

administrativně-právní faktory pracovní mobility.

V oblasti pull-push faktorů pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou je přitom potřeba zdůraznit jeden významný aspekt. Historie obou zemí utváří jejich specifické postavení ve vztahu k pull-push faktorům pracovní mobility, které charakterizují percepční vzdálenost území. Typickým znakem je v tomto ohledu kulturní příbuznost Čechů a Slováků, a to včetně schopnosti rozumět českému a slovenskému jazyku. Vzájemnou blízkost Čechů a Slováků potvrzují i výzkumy veřejného mínění zaměřené na preferovanou národnost/etnikum obyvatel bydlících v sousedství. Obrázky 2-1 a 2-2 potvrzují tuto úvahu, kdyţ dotazování Češi vybrali Slováky jako nejvíce oblíbenou cizí národnost/etnikum pro ţivot v sousedství a obdobně Slováci vybrali Čechy.

Obrázek 2-1: Podíl respondentů České republiky, kteří uvedli, ţe by jim nevadil příslušník některého z uvedených etnik/národností ţijících v sousedství; výzkum z roku 2004, N = 1 681 respondentů 100 90 Podíl odpovědí v %

80 70 60 50 40 30 20 10 0 Slováci

Rakušané

Maďaři

Židé

Černoši

Vietnamci

Zdroj: STEM Praha – Informace ze společného výzkumu STEM a IVO 11-12/2004

14

Ukrajinci

Rómové

Obrázek 2-2: Podíl respondentů Slovenské republiky, kteří uvedli, ţe by jim nevadil příslušník některého z uvedených etnik/národností ţijících v sousedství; výzkum z roku 2004, N = 1 277 respondentů 100 90 Podíl odpovědí v %

80 70 60 50 40 30 20 10 0 Češi

Rakušané

Maďaři

Židé

Černoši

Vietnamci

Ukrajinci

Rómové

Zdroj: IVO Bratislava – Informace ze společného výzkumu STEM a IVO 11-12/2004

Na základě obrázku 2-1 a 2-2 lze tedy důvodně předpokládat, ţe kulturní faktory hrají v případě České a Slovenské republiky jen omezenou roli bariéry pracovní mobility. Naopak s ohledem na společnou historii je moţné očekávat značný význam sociálních sítí mezi obyvateli České a Slovenské republiky jako pull faktoru pracovní mobility. V případě zájmových krajů této studie jsou uvedené relace posíleny rovněţ fyzickou (prostorovou) blízkostí přeshraničních regionů.

2.1 Ekonomické faktory přeshraniční pracovní mobility S ohledem na relativně niţší význam kulturních push-pull faktorů pracovní mobility lze v případě příhraničních česko-slovenských regionů povaţovat za klíčové ekonomické faktory pracovní mobility. Ty jsou tradičně spojovány s ukazateli příjmů a nezaměstnanosti. Příjem je v tomto ohledu povaţován za klíčový pull faktor, který sleduje gradient území s niţším příjmem jako zdrojovou prostorovou jednotkou pracovní mobility a území s vyšším příjmem jako cílovou prostorovou jednotkou pracovní mobility. Naopak nezaměstnanost lze vnímat jako klíčový push faktor, který pracovníka vytlačuje z území s vyšší nezaměstnaností. Obrázek 2-3 znázorňuje postavení zájmových krajů této studie vzhledem k výši průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu respektive čistého měsíčního peněţního příjmu na člena domácnosti. V případě obou hodnot vykazuje Zlínský kraj lepší postavení, neţ je tomu u Trenčianského a Ţilinského kraje. Zdůrazněme, ţe čistý měsíční peněţní příjem na člena domácnosti je počítán 15

s odečtením částek na zdravotní a sociální pojištění respektive na daň z příjmu. Celkově tak teorie push-pull faktorů předpokládá, vzhledem k ukazatelům týkajícím se charakteristik příjmů, směřování pracovní mobility z obou slovenských krajů do Zlínského kraje. Rozdíly v příjmech mezi oběma kraji se však zdají být poměrně malé, přičemţ postavení obou slovenských krajů je rovněţ spojeno s relativně niţšími náklady na bydlení (viz tabulka 2-1).

Obrázek 2-3: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu a čistý měsíční peněţní příjem na člena domácnosti zájmových krajů, údaje k roku 2011

Hodnota v tis. Kč

25 20 15 10 5 0

Zlínský kraj Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu

Trenčianský kraj

Žilinský kraj

Čistý měsíční peněžní příjem na člena domácnosti

Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky

Tabulka 2-1: Průměrné náklady na bydlení ve Zlínském kraji, Trenčianském kraji, Ţilinském kraji přepočtené na 1 osobu v domácnosti; rok 2010 Území

Průměrné náklady na bydlení

Zlínský kraj

1 729

Trenčiansky kraj

1 581

Ţilinský kraj

1 431


Celou problematiku pracovní mobility v přeshraničním území Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje je zároveň potřeba vnímat v širších prostorových relacích. Obrázek 2-4 ukazuje prostorovou diferenciaci krajů České a Slovenské republiky ve vztahu k ukazateli průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu v roce 2011. Zájmový přeshraniční region Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje v tomto směru patří k podprůměrným krajům celého území České a Slovenské republiky. Teorie pull16

push faktorů pracovní mobility tak nepředpokládá, ţe by právě toto území bylo hlavní cílovou destinací pracovní mobility.

Obrázek 2-4: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu v krajích České a Slovenské republiky, údaje k roku 2011 Průměrná hrubá m ěsíční mzda na osobu:

méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky -1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky -0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky -0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky Průměr = 22 800 Kč 0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky 0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky 1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky 1,5 - 2,0 násobek směrodatné odchylky 2,1 - 2,5 násobek směrodatné odchylky 2,6 - 3,0 násobek směrodatné odchylky více než 3 násobek směrodatné odchylky

0

100

200 km

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Českého statistického úřadu, Štatistického úradu Slovenskej republiky

Významnou otázkou vztahující se k výši průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu v kontextu pull-push faktorů pracovní mobility jsou rovněţ rozdíly vzhledem k typu zaměstnání. Obrázek 2-5 ukazuje poměr ve výši průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu Zlínského kraje na jedné straně a dvou slovenských krajů na straně druhé podle vybraných kategorií zaměstnání. Klíčový poznatek obrázku 2-5 hovoří o nejvyšších rozdílech mezi kraji v případě kategorie specialistů. Právě tuto kategorii zaměstnanců přitom můţeme vnímat jako zcela zásadní pro hodnocení kvality lidského kapitálu v území, kdy jejich odchod vykazuje charakter brain-drain. Obrázek 2-6 přitom doplňuje poznatek, ţe prostorová diferenciace hrubého příjmu specialistů má zjevný charakter jádro-periferie, kdy výrazně vyšší ohodnocení dosahují specialisté v krajích nejvýznamnějších sídelních aglomerací České i Slovenské republiky. Tato skutečnost vytváří významnou hrozbu pro udrţení pracovníků v periferních regionech, a to včetně přeshraničního regionu Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje.

17

Obrázek 2-5: Podíl hodnoty průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu Zlínského kraje k hodnotám průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu Trenčianského a Ţilinského kraje vzhledem k vybraným kategoriím zaměstnání 1,35 1,30 Poměr

1,25 1,20 1,15 1,10 1,05 1,00 Řídící Specialisté Techničtí a Úředníci Pracovníci Pracovníci Řemeslníci Obsluha pracovníci odborní ve službách v a opraváři strojů a pracovníci primérním zařízení sektoru Trenčianský kraj

Žilinský kraj


Obrázek 2-6: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu v krajích České a Slovenské republiky pro kategorii zaměstnanosti „specialisté“, údaje k roku 2011 Průměrná hrubá m ěsíční mzda na osobu:

méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky -1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky -0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky -0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky Průměr = 29 708 Kč 0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky 0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky 1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky 1,5 - 2,0 násobek směrodatné odchylky 2,1 - 2,5 násobek směrodatné odchylky 2,6 - 3,0 násobek směrodatné odchylky více než 3 násobek směrodatné odchylky

0

100

200 km

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Českého statistického úřadu, Štatistického úradu Slovenskej republiky

Obraťme nyní pozornost k hodnocení nezaměstnanosti v zájmovém území. Obrázek 2-7 poskytuje vstupní informace o míře evidované nezaměstnanosti ve Zlínském, Trenčianském a Ţilinském kraji 18

včetně srovnání s referenčními územími České a Slovenské republiky za období 2007-2011. Obrázek 2-7 umoţňuje v tomto ohledu formulovat následující poznatky: -

Na počátku sledovaného období, tj. v letech 2007 a 2008 byla míra evidované nezaměstnanosti ve všech třech zájmových krajích velmi nízká. Nezaměstnanost tak nelze vnímat jako klíčový faktor přeshraniční pracovní mobility v tomto období.

-

V roce 2009 se míra evidované nezaměstnanosti ve všech třech zájmových krajích výrazně zvýšila, přičemţ rozdíly mezi nimi jsou relativně malé. Za pozornost přitom stojí ta skutečnost, ţe postavení Zlínského kraje je horší ve srovnání s hodnotou České republiky, zatímco postavení Trenčianského a Ţilinského kraje lepší ve srovnání s hodnotou Slovenské republiky.

Celkově tak míra evidované nezaměstnanosti nevytváří významnější prostorový gradient mezi Zlínským krajem, Trenčianským krajem a Ţilinským krajem. V kombinaci s relativně nízkými rozdíly v průměrné hrubé měsíční mzdě jsou tak ekonomické motivy přeshraniční migrace mezi zájmovými kraji poměrně nejasné.

Obrázek 2-7: Míra evidované nezaměstnanosti (v %) ve Zlínském, Trenčianském a Ţilinském kraji vzhledem

Míra evidované nezaměstnanosti v %

k referenčnímu území České a Slovenské republiky; období 2007-2011 16 14 12 10 8 6 4 2 0 2007

2008 ZLK

2009 TRK

ŽIK

2010 ČR

2011 SR

* ZLK – Zlínský kraj; TRK – Trenčianský kraj; ŢIK – Ţilinský kraj; ČR – Česká republika; SR – Slovenská republika


Dostupná datová základna nezaměstnanosti umoţňuje oproti charakteristikám příjmu hodnocení i na niţších prostorových úrovních, neţ je kraj. Klíčovou otázkou v tomto ohledu můţe být zejména 19

postavení příhraničních oblastí Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje. Obrázek 2-8 naznačuje prostorovou dekompozici nezaměstnanosti na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností Zlínského kraje respektive okresů Trenčianského a Ţilinského kraje. V tomto ohledu se ukazuje, ţe příhraniční oblasti Trenčianského kraje bezprostředně sousedící se Zlínským krajem vykazují nejniţší míru nezaměstnanosti ze všech hodnocených území. Za horší tak lze spíše povaţovat postavení příhraničních oblastí Zlínského kraje – správní obvod obcí s rozšířenou působností Valašské Klobouky a Vsetín.

Obrázek 2-8: Míra evidované nezaměstnanosti (v %) podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností Zlínského kraje a podle okresů Trenčianského a Ţilinského kraje; rok 2011

Míra evidované nezaměstnanosti:

0

20

méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky -1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky -0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky -0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky Průměr = 10,9 % 0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky 0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky 1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky více než 1,5 násobek směrodatné odchylky

40 km


2.2 Administrativně-právní faktory přeshraniční pracovní mobility Vedle ekonomických faktorů mohou být významným aspektem přeshraniční pracovní mobility rovněţ administrativně-právní relace přeshraniční pracovní mobility. Ty jsou obvykle spojeny se dvěma cíli: -

První cíl souvisí s tou skupinou účastníků přeshraniční pracovní mobility, která je na území cílové destinace vítaná, neboť pomáhá zaplnit místními občany neobsazené niky trhu práce. Tradičně mezi tuto skupinu účastníků přeshraniční pracovní mobility patří více kvalifikovaní pracovníci. 20

-

Druhý cíl je naopak spojen se skupinou účastníků přeshraniční pracovní mobility, která je na území cílové destinace nepovaţována za zcela vítanou. Tradiční argument v tomto směru tvrdí, ţe nově příchozí zabírají pracovní místa místním občanům.

Působnost uvedených cílů přeshraniční pracovní mobility lze ilustrovat na politice České republiky vůči zaměstnávání cizinců12. Základními předpoklady pro zaměstnání cizinců na území České republiky jsou povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. Zaměstnavatel, který chce zaměstnat cizince, přitom má povinnost ohlásit volné pracovní místo na příslušném krajském Úřadu práce. Pokud se prokáţe, ţe takové pracovní místo nelze obsadit českým občanem, můţe být cizinec zaměstnán (srovnej s argumentem druhého cíle přeshraniční pracovní mobility). Cizinec, který ţádá o zaměstnání, přitom podstupuje správní řízení o udělení pracovního povolení. Současně existují některé výjimky z uvedeného postupu, a to například u drţitelů tzv. zelených a modrých karet. Cizince, který je drţitelem takové karty, můţe zaměstnavatel zaměstnat, aniţ by prokazoval, ţe volné pracovní místo nelze obsadit českým občanem (srovnej s argumentem prvního cíle přeshraniční pracovní mobility). Obdobný systém je přitom nastaven rovněţ ve Slovenské republice. Tato studie se ovšem zabývá otázkami přeshraniční mobility pracovních sil mezi Českou a Slovenskou republikou. V tomto případě je celá problematika zásadně zjednodušena členstvím obou zemí v Evropské unii, která usiluje o odstranění diskriminace pracovníků členských zemí na základě státní příslušnosti. Takto Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství uvádí, ţe: Kterýkoliv státní příslušník členského státu má právo, bez ohledu na místo jeho bydliště, na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu v souladu s právními a správními předpisy, které upravují zaměstnávání příslušníků tohoto státu (článek 1).

Současně podle článku 3 má nařízení přednost před právními a správními předpisy působícími na trhu práce diskriminačně vůči státním příslušníkům členských států Evropské unie. Článek 7 hovoří o obecně stejném postavení státních příslušníků členských států Evropské unie, např. ve vztahu k propouštění, sociálním a daňovým výhodám či vzdělávání. Články 10-12 pak upravují postavení rodiny pracovníků z jiných členských států Evropské unie tak, aby sociální vazby nebyly klíčovou překáţkou volného pohybu pracovních sil. V návaznosti na výše uvedené platí, ţe občané členských států Evropské unie mají na území České respektive Slovenské republiky stejné právní postavení v zaměstnání jako místní občané. Toto je zajištěno rovněţ v Zákoně č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, který v paragrafu 85 explicitně uvádí, ţe pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí se za cizince nepovaţuje občan Evropské unie

12

Cizinec je v české legislativě definován jako fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, občanem zemí EU/EHP a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem.

21

a jeho rodinný příslušník. Podobně ve slovenském Zákone č. 5/2004 Z.z. o sluţbách zamestnanosti nejsou za státní příslušníky třetích zemí povaţováni státní příslušníci členských států Evropské unie (viz paragraf 2). Důsledkem výše popsaného je ta skutečnost, ţe občané České respektive Slovenské republiky nepotřebují pro účely zaměstnání na území sousedního státu pracovní povolení, jako tomu je v případě cizinců. Zaměstnávání státních příslušníků členských zemí Evropské unie se dále řídí Nařízením Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících. Toto nařízení ve svém článku 1 poţaduje, aby členské státy sestavovaly pro státní příslušníky jiného členského státu Evropské unie statistiky o počtu pracovníků včetně základních charakteristik těchto pracovníků. Pro naplnění uvedeného poţadavku je bliţší postup specifikován příslušnou legislativou: -

V případě České republiky klade paragraf 87 Zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti na zaměstnavatele povinnost písemně informovat o této skutečnosti příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce. Podle paragrafu 102 Zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti pak je zaměstnavatel povinen vést evidenci občanů Evropské unie, které zaměstnává, přičemţ přesný obsah této evidence je tímto zákonem blíţe specifikován. Kaţdou změnu údajů evidence je zaměstnavatel povinen oznámit nejpozději do 10 dnů, kdy tato událost nastala.

-

V případě Slovenské republiky je povinnost informovat příslušný úřad o nástupu respektive skončení zaměstnání občana jiného členského státu Evropské unie zakotvena v paragrafu 23a Zákona č. 5/2004 Z.z. o sluţbách zamestnanosti. Paragraf 41 pak blíţe specifikuje poţadavky na obsah evidence o zaměstnávání občanů jiných členských států Evropské unie.

Poznamenejme, ţe výše uvedené poznatky jsou relevantní rovněţ pro situaci, kdy je na území sousedního státu vyslán pracovník na základě jedné ze tří moţností, které jsou specifikovány ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb (viz článek 1). První moţnost se týká vyslání pracovníka do zahraničí na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem pracovníky vysílající a stranou, pro kterou jsou sluţby určeny s tím, ţe po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem. Druhá moţnost se týká vyslání pracovníka do provozovny nebo podniku náleţejících do skupiny podniků s tím, ţe po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem. Zaměstnavatel tedy můţe vyslat pouze své zaměstnance. Třetí moţnost je spojena s vysíláním pracovníků na bázi „agenturního zaměstnávání“. Mezi klíčové poţadavky této směrnice patří ta skutečnost, ţe vyslaní pracovníci podléhají v některých oblastech pracovnímu právu přijímající země – např. v oblasti maximální délky pracovní doby, minimální délky dovolené, minimální mzdy a dalších (viz článek 3). Myšlenka rovného zacházení má přispět k tomu, aby více osob pracovalo na území jiného členského státu Evropské unie, neţ má místo bydliště. Současně působí proti hrozbě sociálního dumpingu. 22

K častým bariérám působícím proti přeshraniční mobilitě pracovních sil patří administrativně-právní otázky spojené s pobytem na území cílové země pobytu. I v tomto případě jsou vztahy mezi Českou a Slovenskou republikou zjednodušeny díky jejich členství v Evropské unii. Základním legislativním dokumentem na evropské úrovni je v tomto ohledu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. V rámci směrnice je mimo jiné explicitně uvedeno: -

Členské státy zaručují občanům Evropské unie vstup na své území s platným průkazem totoţnosti nebo cestovním pasem. Po občanech Evropské unie nesmí být vyţadována výjezdní víza (článek 5).

-

Občané Evropské unie mají právo pobytu na území členského státu po dobu aţ tří měsíců, aniţ by podléhali jakýmkoliv podmínkám a formalitám s výjimkou drţení platného průkazu totoţnosti či cestovního pasu (článek 6).

-

Občané Evropské unie mají právo pobytu na území členského státu po dobu delší neţ tří měsíce, pokud jsou v hostitelském členském státě zaměstnanými osobami či osobami samostatně výdělečně činnými13. V případě nemoci či úrazu si občan Evropské unie ponechává statut zaměstnance či osoby samostatně výdělečně činné (článek 7).

-

Členský stát můţe u pobytu delšího neţ tři měsíce poţadovat po občanech Evropské unie, aby se registrovali u příslušných orgánů. Lhůta pro registraci přitom nesmí být kratší neţ tři měsíce ode dne příjezdu (článek 8). Podle článku 5 pak můţe členský stát vyţadovat oznámení přítomnosti občana Evropské unie na svém území. Časová lhůta je zde definována jako přiměřená a nediskriminační.

-

Občan Evropské unie má právo získat trvalý pobyt na území hostitelského členského státu v případě nepřetrţitého legálního pobytu po dobu 5 let (článek 16).

-

Občané Evropské unie mají právo rovného zacházení ve všech členských státech (článek 24).

V případě České a Slovenské republiky jsou uvedené body směrnice transponovány do právního řádu v rámci Zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky respektive v rámci Zákona č. 404/2011 Z. z. o pobyte cudzincov. Takto uvedené zákony ovlivňují rovněţ základní otázku této studie, tj. jaké jsou potenciální administrativně-právní překáţky přeshraniční mobility pracovních sil ve vztahu k pobytu Čechů na území Slovenské republiky a Slováků na území České republiky. Tabulka 2-2 shrnuje povinnosti občanů České respektive Slovenské republiky, v případě jejich zaměstnání na území sousedních zemí. Pro Českou republiku se jedná o povinnost ohlašovací

13

Moţnosti pobytu jsou podle této směrnice ovšem širší.

23

u pobytu delšího neţ 30 dní14, pro Slovenskou republiku pak o povinnost ohlašovací respektive o povinnost registrační u pobytu delšího neţ 3 měsíce15. Za pozornost stojí ta skutečnost, ţe občan Evropské unie můţe získat trvalý pobyt na území České (paragraf 87g) i Slovenské republiky (paragraf 67) po 5 letech pobytu.

Tabulka 2-2: Vybrané aspekty příslušné legislativy ve vztahu k pobytu Čechů na území Slovenské republiky a Slováků na území České republiky Česká republika

Občan Evropské unie je povinen do 30 dnů ode dne vstupu na území České republiky ohlásit na policejním útvaru místo svého pobytu, pokud tento pobyt bude delší neţ 30 dnů. Tento poţadavek můţe být naplněn rovněţ ubytovatelem (paragraf 93). Na vlastní ţádost je občanu Evropské unie vydáno potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky, a to pokud zde hodlá pobývat déle neţ 3 měsíce, např. za účelem zaměstnání (paragraf 87a).

Slovenská republika Občan Evropské unie je povinen nahlásit začátek pobytu na území Slovenské republiky na příslušném policejním útvaru do 10 pracovních dní od vstupu (paragraf 64). Tento poţadavek můţe být naplněn rovněţ ze strany ubytovatele (paragraf 113). Při pobytu na území Slovenské republiky delším neţ 3 měsíce je občan Evropské unie povinen poţádat o registraci svého pobytu, a to na příslušném policejním útvaru. Typickým účelem pobytu je v tomto směru zaměstnání. Při registraci občan Evropské unie dostává potvrzení o registraci pobytu občana Unie nebo Pobytový preukaz občana EU (paragraf 66).

Zdroj: Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky; Zákon č. 404/2011 Z.z. o pobyte cudzincov

Druhou významnou oblastí potenciálních administrativně-právních překáţek přeshraniční pracovní mobility jsou otázky vztaţené k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. V tomto ohledu plní roli nadřazené evropské legislativy zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Nařízení ve svém obsahu zejména specifikuje rozhodné právní předpisy členských států v konkrétních situacích týkajících se sociálního zabezpečení pracovníků v cizích členských státech Evropské unie. V tomto ohledu mimo jiné platí: -

Za rozhodné se povaţují platné právní předpisy jen v jednom členském státě Evropské unie, přičemţ na zaměstnance či osoby samostatně výdělečně činné se tradičně vztahují právní předpisy té členské země, v níţ pracuje (článek 11). Z uvedeného vyplývá, ţe český zaměstnanec pracující na Slovensku odvádí pojištění a čerpá sociální zabezpečení na Slovensku a obdobně slovenský zaměstnanec pracující v České republice odvádí pojištění a čerpá sociální zabezpečení v České republice. Specifické postavení má v tomto směru kategorie pracovníků označovaná jako

14

Viz článek 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států 15 Viz článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států

24

pendleři, která je zaměstnána v jiném členském státě Evropské unie na bázi pravidelné dojíţďky z místa bydliště v sousední zemi. V tomto případě jsou dávky v nezaměstnanosti vypláceny ve státě, v níţ má pendler místo svého bydliště a současně má pendler moţnost čerpat zdravotní péči v obou členských státech – zaměstnání i bydliště16. -

V případě vyslání zaměstnance do jiného členského státu Evropské unie na dobu kratší neţ 24 měsíců je rozhodným právo té členské země, v níţ zaměstnavatel provozuje svou činnost (článek 12). Pro zaměstnance vyslaného českým podnikem na Slovensko tak bude rozhodné právo české, sociální zabezpečení tedy bude vypláceno z České republiky. Klíčovým dokumentem kaţdého vyslání tohoto typu je formulář A1, který dokládá příslušnost vyslaného pracovníka k systému sociálního a zdravotního pojištění ve vysílající zemi.

-

V případě práce občana Evropské unie ve dvou členských státech Evropské unie jsou rozhodné právní předpisy podle místa bydliště, pokud zde vykonává podstatnou část své práce (článek 13). Občan České republiky pracující rovněţ na Slovensku tak odvádí pojistné z práce na Slovensku, respektive vyuţívá systém sociálního zabezpečení v České republice.

Z hlediska přeshraniční pracovní mobility je rovněţ zásadní poţadavek na stejné postavení občanů všech členských zemí Evropské unie, jaký mají místní státní příslušníci (článek 4). Konečně zdůrazněme, ţe sociální zabezpečení hrazené v jiném členském státu Evropské unie je započteno rovněţ v českém systému, například pro výpočet důchodového zabezpečení (např. článek 52). V případě zdravotního pojištění platí v České a Slovenské republice obdobný postup specifikovaný v Zákoně 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění pro Českou republiku a v Zákone 580/2004 Z.z. o zdravotnom poistení pro Slovenskou republiku. Tyto zákony hovoří o tom, ţe pojištěncem, tj. účastníkem zdravotního pojištění, jsou rovněţ osoby bez trvalého pobytu na území České respektive Slovenské republiky, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky (paragraf 2) respektive pracují na území Slovenské republiky (paragraf 3). Občan České republiky pracující na Slovensku je tedy zdravotně pojištěn na Slovensku, a obdobně pro občana Slovenské republiky pracujícího v České republice.17 O zahájení pracovní činnosti v jiné zemi je nezbytné informovat zdravotní pojišťovnu v členském státě, kde byl zaměstnanec pojištěn. Povinnost zdravotního pojištění začíná dnem vzniku důvodu k této skutečnosti, přičemţ v případě zaměstnanců oznamuje tuto skutečnost zdravotní pojišťovně zaměstnavatel a zaměstnanec sděluje zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u níţ je pojištěn (viz paragrafy 10 a 12 pro

16

Viz MPSV ČR. Příručka pro migrující osoby. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2012, 27 s. 17 Srovnej s článkem 11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

25

Českou republiku a paragraf 23 pro Slovenskou republiku). Zaměstnanec je současně zdravotně pojištěn v členském státu svého bydliště, kde současně nepřispívá do systému zdravotního pojištění.18 Obecně tak lze tvrdit, ţe členství České a Slovenské republiky v Evropské unii představuje významný faktor, který odstraňuje administrativně-právní překáţky přeshraniční pracovní mobility. Přes potřebu vyřídit některé formální záleţitosti zejména ve vztahu k zdravotnímu pojištění, není důvodné předpokládat, ţe by právě tato oblast měla představovat váţnější překáţku přeshraniční mobility pracovních sil mezi Českou a Slovenskou republikou.

2.3 Pull-push faktory v příbězích přeshraničních pracovníků Jednou z cest, jak poznat relevantnost identifikovaných pull-push faktorů přeshraniční pracovní mobility, je kvalitativní výzkum na bázi rozhovorů. Následující výpovědi představují meta-vyprávění vybraných občanů české národnosti pracujících na Slovensku respektive občanů slovenské národnosti pracujících v České republice. První meta-vyprávění je zaloţeno na odpovědích čtyř českých občanů pracujících na Slovensku. Metavyprávění je zaloţeno na ţivotním příběhu 22leté Lucie, pracovnice finanční instituce ve slovenském městě Partizánské. Lucie je původem z českého města Valašské Meziříčí, v současné době je zadaná, kdyţ přítele potkala během svého studia ve Zlíně. Motivem jejího rozhodnutí pracovat na Slovensku jsou sociální vazby, neboť přítel odešel po skončení svého studia pracovat na Slovensko. Bez tohoto stimulu by Lucie na Slovensko neodešla, protoţe její finanční ohodnocení v sektoru, v němţ pracuje, je na Slovensku téměř dvakrát niţší, neţ by bylo, pokud by pracovala na stejné pozici v České republice. Za pozornost stojí ta skutečnost, ţe Lucie by se nebránila ţivotu v zahraničí, nicméně preferovala by anglicky mluvící země s vyšší kvalitou ţivota, primárně pak Kanadu, kde má rovněţ své rodinné vazby. Sociální vazby se zdají být s ohledem na směřování gradientu výše mezd a nezaměstnanosti spíše ve směru ze Slovenska do České republiky velmi významným motivem přeshraniční mobility s pracovní dimenzí. Toto je rovněţ případ 30leté Petry, která pochází ze Zlínska a jiţ čtyři roky ţije ve městě Púchov. Klíčovým motivem migrace byly v Petřině případě rodinné důvody, které se následně promítly rovněţ do jejího pracovního uplatnění na pozici prodavačky v obchodním řetězci. Také 37letý Lukáš se přestěhoval z jiţní Moravy do Ţiliny z rodinných důvodů a v současné době působí na pozici vedoucího divize výrobní nadnárodní společnosti na Slovensku. Nicméně sociální vazby nemusí být jediným motivem pracovní mobility z České republiky

18

V praxi funguje tento systém tak, ţe pojištěnec si v členském státě, kde pracuje, zařídí vystavení nárokového dokladu E106 nebo S1. Tento doklad následně doručí pojišťovně v členském státu svého bydliště. Následně má pojištěnec právo čerpat zdravotní péči v členském státu svého bydliště na účet zdejší zdravotní pojišťovny, přičemţ náklady následně hradí zdravotní pojišťovna v členském státě, kde pojištěnec pracuje – viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

26

na Slovensko. Pro 25letého Romana z Uherského Hradiště, který pracuje 3 roky v odvětví velkoobchodu a zprostředkování sluţeb v Trenčíně, byly klíčové motivy odchodu na Slovensko výše mzdy a moţnost kariérního růstu. Toto souvisí se skutečností, ţe Roman v Trenčíně otevíral pobočku společnosti. Sociální vazby byly vytvořeny teprve později, v průběhu pobytu.

Po svém příchodu na Slovensko získala Lucie prakticky okamţitě práci. Nabídku přitom hledala výhradně s vyuţitím internetových stránek zaměřených na nabídku pracovních míst 19 na Slovensku. Po zajištění práce na Slovensku Lucie registrovala svůj pobyt na příslušném policejním útvaru, kde zároveň obdrţela kartičku – pobytový preukaz občana EU. S touto kartičkou se Lucie přihlásila ke slovenské zdravotní pojišťovně a současně se odhlásila ze zdravotního pojištění v České republice. Ačkoliv ji evropský rámec zdravotního pojištění zajišťuje moţnost ošetření i v České republice, setkala se Lucie s problémy při ošetření českým zubním lékařem, který nechtěl akceptovat slovenské pojištění a vyţadoval platbu v hotovosti. Rovněţ v případě Petry nebyly problémy s nalezením zaměstnání, kdyţ tuto situaci řešila zasláním ţivotopisu do místního obchodního řetězce, kde byla prakticky okamţitě přijata. Rovněţ Petra se setkala s nutností registrace k pobytu jako předpokladu pro vyřizování dalších náleţitostí na Slovensku. Také Roman popisuje stejný postup, nicméně explicitně hovoří o tom, ţe v průběhu registrace se nevyskytl ţádný problém.

Během svého pobytu na Slovensku se Lucie setkala s některými ne zcela pozitivními zkušenostmi. První zkušenost je spojena s opoţděním při podepsání smlouvy se zaměstnavatelem. Druhá zkušenost vychází z praktické absence školení před vlastním započetím činnosti. Třetí zkušenost vyplývá z toho, ţe její slovenští spolupracovníci nerozumí jejímu zaměstnání právě v Partizanském a berou ji jako podezřelou. Čtvrtá zkušenost pak spočívá ve skutečnosti, ţe vysoký počet obsluhovaných klientů představují sociálně nepřizpůsobiví občané, kteří ţádají o hypotéku, aniţ by měli stále zaměstnání. V důsledku těchto skutečností plánuje Lucie i s přítelem přestěhování zpět do Zlínského kraje. Petřin ţivotní příběh je ve vztahu ke spokojenosti s ţivotem na Slovensku zcela odlišný, neţ příběh Lucie. Petra byla všude přijata zcela bez problémů, a to i přesto, ţe hovoří mateřským, tedy českým, jazykem. Petra má zároveň na Slovensku zaloţenou rodinu a s návratem do České republiky v současné době nepočítá. Stejně tak Lukáš nehovoří o existenci problémů, neboť slovenské prostředí dobře zná a rovněţ Roman plánuje na Slovensku i nadále zůstat, neboť drtivá většina jeho zkušeností je pozitivní.

Druhé meta-vyprávění je zaloţeno na odpovědích čtyř slovenských občanů pracujících v České republice. Meta-vyprávění je zaloţeno na ţivotním příběhu 25leté Šárky, pracovnice finanční instituce v českém městě Zlíně. Šárka pochází ze slovenského města Myjava, přičemţ své bakalářské i magisterské studium absolvovala na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Šárka vybírala z více

19

Konkrétně internetové stránky www.profesia.sk

27

vysokých škol (např. Nitra, Bánská Bystrica), o výběru zlínské univerzity nakonec rozhodlo jednak doporučení kamarádky ze Zlína a jednak pozitivní přístup učitelů během přijímacího řízení. Při zařizování všeho potřebného Šárka vyuţívala rad kamarádky a internetu. Během svých studií ve Zlíně si Šárka našla přítele, který se později stal jejím manţelem. Po úspěšném absolvování univerzity Šárka neplánovala návrat na Slovensko, naopak preferovala cíl zůstat na Moravě ideálně ve Zlíně, Brně či Olomouci. Motivem tohoto rozhodnutí byly jednak vytvořené sociální vazby k přátelům a dále pak problémy s nalezením práce na Slovensku a o něco vyšší ţivotní úroveň v České republice. Klíčovým faktorem pro Šárčino setrvání v České republice však bylo nalezení práce. Tu Šárka hledala zejména na internetových portálech, včetně informací Úřadu práce a nakonec nalezla ve zlínské pobočce nadnárodní finanční instituce. Zdá se, ţe ačkoliv sociální vazby hrají významnou roli v rozhodování Slováků o pracovní mobilitě do České republiky, lze podobně významnou roli přisoudit i ekonomickým motivům mobility. Takto například 51letá Veronika, která pracuje jiţ 8 let jako dělnice v truhlářské dílně v obci Lačnov, uvádí jako hlavní důvod své kaţdodenní dojíţďky ze Slovenska jednak výši mzdy a jednak málo pracovních příleţitostí v celém regionu. Sociální vazby se v tomto případě projevily v procesu hledání zaměstnání, se kterým Veronice pomohl její známý. Finanční ohodnocení a situace na trhu práce jsou hlavní motivy kaţdodenní dojíţďky ze Slovenska do obce Horní Lideč rovněţ v případě 33letého Petera, který pracuje na pozici vedoucího v místním dřevařském závodě jiţ 3 roky. Za pozornost stojí, ţe Peter si svou práci našel aktivním objíţděním firem v regionu. Ţivotní příběh 28leté Jany z malé obce nedaleko města Púchova kombinuje význam pracovních příleţitostí a sociálních vazeb k přátelům pro nalezení práce v pozici sportovní instruktorky ve městě Zlíně. Jana nalezla práci prostřednictvím internetu.

Při zajišťování práce se Šárka nesetkala s významnějšími problémy, kdyţ vazby ke zdravotnímu pojištění řešil primárně zaměstnavatel. Hlavní problém byl identifikován spíše před nalezením práce, kdy se Šárka musela hlásit na slovenském úřadu práce ve vztahu k zabezpečení zdravotního pojištění. Tento poţadavek přitom často termínově kolidoval s pohovory při hledání práce. Jistý problém Šárka zmiňovala i vzhledem k moţnostem získání finančních podpůrných produktů a z tohoto důvodu zaţádala v roce 2010 o přechodný pobyt s dlouhodobým cílem získat trvalý pobyt na území České republiky. V práci se Šárka nesetkala s ţádnými problémy, naopak vnímá svůj slovenský původ a slovenštinu jako pozitivum při práci s klienty. O bezproblémovém vyřizování administrativně-legislativních záleţitostí na jedné straně a souţití s Čechy na straně druhé hovoří rovněţ Veronika, Peter a Jana. Jediný problém zmiňuje Veronika, kdyţ hovoří o napětí mezi Čechy a Slováky v době hospodářské krize, kdy jsou Slováci vnímání jako ti, kdo bere Čechům práci. Z tohoto důvodu plánuje Veronika v roce 2013 pracovní návrat zpět na Slovensko.

28

Námi konstruovaná meta-vyprávění více méně potvrzují hodnocení push-pull faktorů přeshraniční pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou tak, jak byly popsány v kapitole 2.2: -

Mzdové rozdíly a míra nezaměstnanosti se zdají být významnější pro přeshraniční pracovní mobilitu ze Slovenské do České republiky, přičemţ mix motivů mobility je komplexní s velmi silným postavením sociálních vazeb. Tyto hrají svou roli rovněţ jako jeden ze způsobů hledání zaměstnání v sousední zemi.

-

Administrativní překáţky související s přeshraniční pracovní mobilitou se zdají být minimální.

-

Nabídka zaměstnání se zdá být problémem v regionu česko-slovenského příhraničí, kde se vyskytuje rovněţ přeshraniční pracovní mobilita charakteru pendlerů.

2.4 Postoje zaměstnanců gumárenských firem k přeshraniční pracovní mobilitě Vedle identifikace ţivotních příběhů Čechů pracujících na Slovensku respektive Slováků pracujících v České republice jsme se v našem hodnocení zaměřili rovněţ na postoje zaměstnanců vybraných gumárenských firem ke dvěma oblastem přeshraniční pracovní mobility, a to: 1. ke spolupráci firem stejného odvětví při vysílání pracovníků na území sousedního státu, 2. k ochotě pracovat na území sousedního státu obecně. Hodnocení je zaloţeno na realizaci ankety mezi 69 pracovníky firem gumárenského průmyslu v České republice a 45 pracovníky firem gumárenského průmyslu na Slovensku. S ohledem na velikost obou vzorků je potřeba přistupovat k interpretaci výsledků velmi obezřetně. Přesto však podle našeho názoru anketa přináší řadu zajímavých poznatků vztaţených k problematice přeshraniční mobility pracovních sil. Zdůrazněme, ţe většina respondentů ankety bydlela ve Zlínském respektive Trenčianskem kraji a výpovědi jsou tak relevantní pro česko-slovenskou přeshraniční mobilitu.

Pohled zaměstnanců gumárenských firem v České republice První otázka naší ankety se zaměřila na hodnocení situace, kdy je zaměstnanec české firmy dočasně vyslán za prací na Slovensko k realizaci zakázky slovenské firmy gumárenského průmyslu. Respondenti ankety byli v tomto ohledu tázáni, zda by s dočasným vysláním na území Slovenska souhlasili. Nabídnuty jim přitom byly čtyři moţnosti v závislosti jednak na jejich ochotě a jednak na dvou podmiňujících faktorech v podobě snahy vyhovět zaměstnavateli respektive v podobě moţnosti dojíţdět. Tabulka 2-3 poskytuje primární výsledky. Ukazuje se, ţe negativní postoj ke krátkodobé práci na Slovensku vyjádřila necelá pětina respondentů ankety, naopak zcela bez 29

problémů k této moţnosti přistupuje přes 60 % respondentů. Celkově je tak naznačen značný potenciál pro realizaci projektů na bázi přeshraniční mobility pracovníků. Za pozornost rovněţ stojí ta skutečnost, ţe neochotu k práci na Slovensku spíše vykazují mladší pracovníci do 40 let věku s více dětmi v domácnosti. Faktor rodiny lze tedy vnímat jako faktor, který zvyšuje niţší ochotu pracovníků k dočasnému vyslání na území sousedního státu. Doplňující otázka k první formulované otázce se zaměřila na hodnocení délky nejdelší doby, která by byla pro respondenta anekty akceptovatelná pro dočasnou práci na území Slovenské republiky. Obrázek 2-9 ukazuje, ţe primární psychologická hranice se v tomto ohledu pohybuje kolem 3 měsíců se sekundární hranicí kolem 1 měsíce. Delší pobyt je zmiňován výrazně méně často.

Tabulka 2-3: Postoje respondentů ankety v českých firmách gumárenského průmyslu vzhledem k otázce týkající se ochoty dočasně pracovat ve firmě gumárenského průmyslu na Slovensku, a to v kontextu přeshraniční spolupráce firem Odpovědi Postoj

Počet

Podíl

S krátkodobou prací na Slovensku nemám problém.

44

63,8 %

Na Slovensku bych pracovat nechtěl, ale splnil bych přání zaměstnavatele.

11

15,9 %

3

4,3 %

11

15,9 %

Na Slovensku bych pracoval pouze v případě moţnosti dojíţďky do zaměstnání. Na Slovensku bych v ţádném případě pracovat nechtěl. Zdroj: vlastní šetření

Obrázek 2-9: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České republice týkající se nejdelší akceptovatelné délky dočasné práce na území Slovenské republiky 30

Délka pobytu

25 20 15 10 5 0 do 1 měsíce

1 až 3 měsíce

4 až 6 měsíců

Zdroj: vlastní šetření

30

7 až 12 měsíců

déle než 12 měsíců

Druhá otázka našeho zájmu se zaměřila na hodnocení toho, zda respondenti ankety někdy pracovali nebo alespoň zvaţovali práci na Slovensku. Primární poznatek hodnocení v tomto směru říká, ţe přes 80 % respondentů ankety na Slovensku ani nepracovalo, ani práci nezvaţovalo. Obecně se tak potvrzuje relativně nízká intenzita pracovních relací mezi příhraničními regiony České a Slovenské republiky.

Obrázek 2-10: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České republice týkající se překáţek pro jejich pracovní činnost na území Slovenské republiky 40

Četnost odpovědí

35 30 25 20 15 10 5 0 Chybějící stimul Sociální vazby pro úvahy

Finanční ohodnocení

Možnost pracovního uplatnění

Ztráta sociálních výhod

Administrativa


Doplňující otázky se pak týkaly jednak motivů práce na Slovensku a jednak překáţek práce na Slovensku z pohledu respondentů šetření. Obrázek 2-10 představuje hlavní překáţky práce na Slovensku z pohledu respondentů ankety. Ukazuje se, ţe klíčovou překáţkou přeshraniční pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou je v našem případě ta skutečnost, ţe respondenti ankety o práci na Slovensku vůbec nepřemýšleli. Vedle toho se uplatňují rovněţ překáţky spojené se sociálními vazbami a niţším finančním ohodnocením práce na Slovensku. Poukaţme také na několik odpovědí týkajících se ztráty sociálních výhod, tj. přístupu k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. V tomto ohledu lze očekávat relativně nízké povědomí o této problematice mezi respondenty ankety. Konečně v hodnocení motivů pro práci na Slovensku jednoznačně dominuje moţnost lepšího finančního ohodnocení (přes 70 % odpovědí). Ve dvou případech se jako motiv objevil i zájem získávat nové zkušenosti prací na Slovensku.

31

Pohled zaměstnanců gumárenských firem na Slovensku Podoba otázek ankety mezi pracovníky gumárenských firem na Slovensku byla obdobná jako v případě České republiky. První otázka ankety se tedy zaměřila na hodnocení situace, kdy je zaměstnanec slovenské firmy dočasně vyslán za prací do České republiky k realizaci zakázky české firmy gumárenského průmyslu. Respondenti ankety byli v tomto ohledu tázáni, zda by s dočasným vysláním na území České republiky souhlasili. Nabídnuty jim byly čtyři moţnosti v závislosti jednak na jejich ochotě být vyslán a jednak na dvou podmiňujících faktorech v podobě snahy vyhovět zaměstnavateli respektive v podobě moţnosti dojíţdět.

Tabulka 2-4: Postoje respondentů ankety v slovenských firmách gumárenského průmyslu vzhledem k otázce týkající se ochoty dočasně pracovat ve firmě gumárenského průmyslu v České republice, a to v kontextu přeshraniční spolupráce firem Odpovědi Postoj

Počet

S krátkodobou prací v České republice nemám problém.

Podíl 27

60,0 %

V České republice bych pracovat nechtěl, ale splnil bych přání zaměstnavatele.

4

8,9 %

V České republice bych pracoval pouze v případě moţnosti dojíţďky do zaměstnání.

7

15,6 %

v České republice bych v ţádném případě pracovat nechtěl.

7

15,6 %


Tabulka 2-4 poskytuje obdobné výsledky, jako tomu bylo v případě respondentů českých gumárenských firem. Ukazuje se, ţe negativní postoj ke krátkodobé práci na Slovensku vyjádřila necelá pětina respondentů ankety, naopak zcela bez problémů k této moţnosti přistupuje 60 % respondentů. Celkově je tak naznačen značný potenciál pro realizaci projektů na bázi přeshraniční mobility pracovníků. Doplňující otázka se pak zaměřila na hodnocení délky nejdelší doby, která by byla pro pracovníka akceptovatelná pro dočasnou práci na území České republiky. Obrázek 2-11 ukazuje, ţe primární psychologická hranice se i v případě slovenských respondentů ankety pohybuje kolem 3 měsíců se sekundární hranicí kolem 1 měsíce. Delší pobyt je zmiňován výrazně méně často, za pozornost přitom stojí relativně vyšší počet osob ochotných dočasně pracovat v České republice déle neţ 1 rok.

32

Obrázek 2-11: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České republice týkající se nejdelší akceptovatelné délky dočasné práce na území Slovenské republiky 20 18

Délka pobytu

16 14 12 10 8 6 4 2 0 do 1 měsíce

1 až 3 měsíce

4 až 6 měsíců

7 až 12 měsíců

déle než 12 měsíců


Druhá otázka našeho zájmu se zaměřila na hodnocení toho, zda respondenti ankety někdy pracovali nebo alespoň zvaţovali práci v České republice. Primární poznatek hodnocení v tomto směru říká, ţe necelých 60 % respondentů ankety v České republice ani nepracovalo, ani práci nezvaţovalo. Podíl slovenských respondentů alespoň zvaţujících pracovní uplatnění v České republice je tak relativně vyšší, neţ tomu bylo v případě českých respondentů ankety. Hlavním motivem slovenských respondentů ankety pro pracovní činnost v České republice je opětovně výše finančního hodnocení (přes 70 % odpovědí). Konečně poslední doplňující otázka se týkala překáţek práce v České republice z pohledu respondentů šetření. Obrázek 2-12 představuje hlavní překáţky práce v České republice z pohledu respondentů ankety. Ukazuje se, ţe klíčovou překáţkou přeshraniční pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou je opětovně ta skutečnost, ţe respondenti ankety o práci v České republice vůbec nepřemýšleli. Vedle toho se silně uplatňují rovněţ překáţky spojené se sociálními vazbami. Naopak výše finančního ohodnocení nepředstavuje překáţku přeshraniční pracovní mobility ze Slovenska do České republiky, a to plně v souladu s myšlenkou pull-push faktorů. Poukaţme také na několik odpovědí týkajících se ztráty sociálních výhod, tj. přístupu k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. V tomto ohledu lze očekávat relativně nízké povědomí o této problematice mezi respondenty ankety.

33

Obrázek 2-12: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu

Četnost odpovědí

ve Slovenské republice týkající se překáţek pro jejich pracovní činnost na území České republiky 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Chybějící stimul Sociální vazby pro úvahy

Možnost pracovního uplatnění

Administrativa

Ztráta sociálních výhod

Finanční ohodnocení


2.5 Nástroje ovlivňující pull-push faktory přeshraniční mobility Odstraňování překáţek volného pohybu osob stojí v samém jádru ambiciózního projektu evropské integrace. Potenciál výhod spojených s přeshraniční mobilitou pracovních sil lze spatřovat zejména v oblastech: -

řešení krátkodobých potřeb trhu práce příbuzných odvětví,

-

výměny zkušeností a znalostí jako základní ingredience procesu tvorby a transferu inovací respektive tvorby lidského kapitálu na bázi vzdělávání.

Výše uvedené oblasti jsou následně předmětem zájmu rovněţ politik zaměřených jednak na potřeby trhu práce a jednak na proces tvorby a transferu inovací. Ačkoliv tyto politiky mají primárně svůj národní kontext, byly rovněţ vyvinuty nástroje s nadnárodní dimenzí. K těm v případě České republiky primárně patří operační programy spadající do cíle Evropská územní spolupráce kohezní politiky Evropské unie. Pro tři zájmové kraje této studie je v programovém období 2007-2013 relevantní Operační program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika – Česká republika 20072013. V rámci tohoto programu je Prioritní osa 1 zaměřená na podporu socio-kulturního a hospodářského rozvoje přeshraničního regionu a spolupráci aktérů, a to mimo jiné v oblastech20: -

podpory rozvoje kooperačních sítí veřejnoprávních, hospodářských a občanských aktérů, včetně podpory rozvoje přeshraničních průmyslových klastrů,

20

Operačný program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013

34

-

podpory rozvoje přeshraniční spolupráce mezi podniky, výzkumnými a vývojovými institucemi.

V případě zájmu o uţší spolupráci zejména v oblasti rozvoje lidských zdrojů, výzkumu a vývoje mezi podniky České a Slovenské republiky se tedy nabízí vyuţití tohoto podpůrného nástroje. Za relevantní pro podporu přeshraniční spolupráce v oblasti výzkumu, vývoje a inovací lze v programovém období 2007-2013 povaţovat rovněţ celoevropský program Competitiveness and Innovation

Framework

Programme

(CIP).

Tento

program

se

zaměřuje

na

posilování

konkurenceschopnosti podniků a inovativnosti v odvětvích jejich specializace. V rámci programu je nabízen jednak lepší přístup k financování, jednak rozvoj obchodních sluţeb, jednak podpora síťování aktérů v oblasti inovací, a jednak hodnocení předpokladů inovativních produktů pro trţní uplatnění. Důraz je kladen na malé a střední podniky21. Na oblast výzkumu a vývoje se pak přímo zaměřuje celoevropský Seventh Framework Programme (FP7), který podporuje aktivity vědy a výzkumu v oblastech jednak tvorby kooperačních sítí, jednak základního výzkumu, a jednak rozvoje potřebných kapacit22. S ohledem na končící programové období kohezní politiky 2007-2013 je pro další úvahy o podpoře přeshraniční mobility pracovních sil v rámci výše uvedených programů zásadní otázka jejich plánovaného nastavení v programovém období 2014-2020. V případě přeshraniční spolupráce mezi Českou a Slovenskou republikou je tato otázka blíţe upravena v příslušeném návrhu nařízení, které se týká cíle Evropská územní spolupráce23. V článku 6 tohoto nařízení jsou rovněţ definovány tzv. investiční priority, tj. tematické oblasti, na něţ bude zaměřeno financování podpory v rámci cíle Evropská územní spolupráce. K těmto investičním prioritám rovněţ patří: -

integrace přeshraničních trhu práce včetně přeshraničních mobilit a společné místní iniciativy na podporu zaměstnanosti a společného odborného vzdělávání,

-

společné programy vzdělávání a odborné přípravy.

Otázky přeshraniční mobility pracovních sil zůstanou relevantní pro financování v rámci cíle Evropská územní spolupráce i v programovém období 2014-2020. Význam celého konceptu lze přitom zasadit do širších souvislostí dvou rozvojových konceptů – inteligentní specializace a paktu zaměstnanosti. Koncept inteligentní specializace je spojen s podporou jednak tradičních odvětví, v nichţ region vykazuje vysoký stupeň specializace a jednak progresivních, vynořujících se odvětví, a to v souladu s existující vědecko-výzkumnou základnou. Koncept paktu zaměstnanosti je spojen s utvářením 21

EUROPEAN COMMISSION. New Practical Guide to EU Funding Opportunities for Research and Innovation. Brussels: European Commission, 2011, 133 pp. 22 EUROPEAN COMMISSION. New Practical Guide to EU Funding Opportunities for Research and Innovation. Brussels: European Commission, 2011, 133 pp. 23 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce – COM(2011) 611 final/2.

35

partnerství aktérů relevantních pro zaměstnanost regionu, kdyţ sdruţuje aktéry veřejného sektoru, vzdělávání a soukromého sektoru. Vytvoření takového partnerství v sobě skrývá potenciál pro komplexní řešení rozvojových problémů vztaţených k otázkám zaměstnanosti. V tomto ohledu je potřeba

akcentovat

význam

gumárenského

průmyslu

v hospodářské

struktuře

Zlínského

i Trenčianskeho kraje, tj. potenciál pro zavádění jak konceptu inteligentní specializace, tak konceptu paktu zaměstnanosti na přeshraniční bázi. K dalším relevantním odvětvím tohoto typu mohou v případě Zlínského a Trenčianskeho kraje patřit plastikářský průmysl, a dále pak některá nově se vynořující odvětví, primárně pak ICT technologie či kreativní průmysly. V období 2014-2020 pak zůstávají relevantní rovněţ programy navazující na program CIP respektive program FP7. Na program CIP navazuje pro roky 2014-2020 tzv. Programme for the Competitiveness of Enterprises and SMEs 2014-2020 (COSME). Tento program se ve svých opatřeních zaměří na zlepšování přístupu k financování pro malé a střední podniky, na utváření prostředí více přátelského ke vzniku a rozvoji podniků, na stimulování podnikatelské kultury, a na podporu aktivit malých podniků mimo domácí trh24. Na program FP7 a inovačně orientované aktivity programu CIP pak bude navazovat program s názvem Horizon 202025. Tento ambiciózní program si klade za cíl stimulovat konkurenceschopnost Evropské unie na bázi inovací.

24

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council establishing a Programme for the Competitiveness of Enterprises and small and medium-sized enterprises (2014-2020) – COM(2011) 834 final. 25 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014-2020) – KOM(2011) 2011/0401 (COD).

36

3. Návrh akčního plánu přeshraniční mobility pracovních sil Předchozí dvě kapitoly této studie definovaly základní analytický rámec problematiky přeshraniční mobility pracovních sil s důrazem na zaměstnance. Hlavní poznatky těchto dvou kapitol představují východiska pro formulaci návrhu akčního plánu v podobě dvou klíčových opatření relevantních k zájmové problematice.

Opatření 1: Podporovat utváření a rozvíjení systémů přeshraniční mobility pracovních sil Poznatky této studie ukázaly na existenci potenciálu pro přeshraniční mobilitu pracovních sil mezi Zlínským krajem na jedné straně a Trenčianským a Ţilinským krajem na straně druhé. Tento potenciál lze spatřovat jednak v blízkosti České a Slovenské republiky ve vztahu ke kulturním faktorům a jednak v omezeném významu administrativně-právních překáţek pracovní mobility. Vedle toho realizovaná anketa mezi pracovníky gumárenského průmyslu poukázala na spíše pozitivní postoj pracovníků firem ke krátkodobé práci v sousední zemi. Současná míra přeshraniční pracovní mobility mezi Zlínským krajem na jedné straně a Trenčianským a Ţilinským krajem na straně druhé je nízká. Ţádný z uvedených krajů současně není hlavním cílovým územím pracovní mobility v České či Slovenské republice, a to s ohledem na jejich postavení v regionální/sídelní hierarchii. V tomto ohledu lze identifikovat i potenciální hrozby, které souvisí jednak s odchodem pracovníků ze tří zájmových krajů a jednak s vývojem vztahů nabídky vzdělávacího sektoru a poptávky po zaměstnancích na trhu práce. V návaznosti na výše uvedené hrozby se jako jedna z moţných dlouhodobějších strategií jeví podpora utváření a rozvíjení systémů přeshraniční mobility pracovních sil. Na tuto skutečnost reaguje rovněţ formulace opatření 1 akčního plánu, při jehoţ realizaci doporučujeme sledovat následující principy: 1. utvářet systémy přeshraniční mobility pracovních sil na bázi spolupráce subjektů jednoho odvětví, tj. při sledování rozvojového konceptu inteligentní specializace, 2. v rámci systémů přeshraniční mobility pracovních sil integrovat širší rámec témat, a to včetně výměny zkušeností a znalostí mezi pracovníky (rozvoj lidských zdrojů) respektive utváření flexibilních systémů pro přeshraniční výměnu pracovníků mezi podniky, 3. v rámci systémů přeshraniční mobility pracovních sil informovat o výhodách zapojení a současně o významu administrativně-právních aspektů přeshraniční mobility (např. otázka zdravotního a sociální pojištění), 4. respektovat klíčové motivy pro účast pracovníků v systémech přeshraniční mobility studentů, primárně pak finanční ohodnocení, 37

5. usilovat o co nejširší vyuţití existujících nástrojů podpory přeshraniční mobility pracovních sil, a to jak v programovém období 2007-2013, tak při přípravě na programové období 2014-2020.

Opatření 2: Podporovat rozvoj institucionálního zabezpečení opatření k utváření a rozvíjení systémů přeshraniční mobility pracovních sil Problematika přeshraniční mobility pracovních sil je součástí komplexního problému fungování trhu práce, jehoţ řešení je podmíněno spoluprací široké skupiny aktérů veřejného, vzdělávacího i soukromého sektoru. V současnosti nosným rozvojovým konceptem tohoto druhu je tzv. pakt zaměstnanosti, v rámci něhoţ dochází k utváření partnerství aktérů relevantních pro fungování trhu práce v regionu. Význam celého konceptu vzrůstá v kontextu nastavení budoucí podoby kohezní politiky v programovém období 2014-2020. Důraz je v tomto ohledu kladen na tematickou integraci intervencí, coţ koncept paktu zaměstnanosti beze zbytku splňuje. Přeshraniční dimenze představuje jednu z moţných zastřešujících rovin realizace rozvojového konceptu pakt zaměstnanosti.

38

PŘESHRANIČNÍ MOBILITA PRACOVNÍCH SIL

Recommend Documents