PŘESHRANIČNĚ ROZŠÍŘENÉ A NOVĚ VZNIKAJÍCÍ VIROVÉ INFEKCE PRASAT VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ

PŘESHRANIČNĚ ROZŠÍŘENÉ A NOVĚ VZNIKAJÍCÍ VIROVÉ INFEKCE PRASAT VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ

Uznání dokonalosti Do konce 19. století veterinární věda v Maďarsku a veterinární služby dosáhla významných úspěchů, například eradikaci klasického moru prasat, který vyvolával významné ekonomické ztráty. Tyto úspěchy umožnily vybudovat kampus určený speciálně k výuce veterinárních lékařů. Architekt Imre Steindl, designer budovy maďarského parlamentu často pracoval společně s Zsolnay factory a Miksa Róthem, jehož barevná skleněná okna nesou modrý kříž, symbol veterinární profese. Veterinární medicína je také propagována veškerou výzdobou od zvířecích hlav na hlavicích plotu až po symboly znázorněnými na keramických dekoracích. Photo: dr. János Perényi Impressum: Editors: †Tamás Tuboly, DVM, PhD, Tomasz Stadejek, DVM, PhD, Gyula Balka, DVM, PhD Publisher: Faculty of Veterinary Science, Szent Istvan University, H-1078 Budapest, István Street 2., Hungary Printed by A/3 Printing and Publishing Ltd. H-1077 Budapest, Rottenbiller Street 50., Hungary The publication was supported by the International Visegrad Fund (http://visegradfund.org/home/) under the application ID 21510133 and by the 9877-3/2015/FEKUT grant of the Hungarian Ministry of Human Resources. Free copies are available at: Ms. Eszter Takács, project manager, Faculty of Veterinary Science, Szent Istvan University, H-1078 Budapest, István Street 2., Hungary, or can be ordered via e -mail: [email protected] ISBN 978-963-269-544-0 -2-

“Tuto brožuru věnujeme památce Dr. Tamáse Tubolyho, iniciátora projektu a vůdčí mysli naší spolupráce, který nás tragicky opustil 2. února 2016.” Budapešť, 30. dubna 2016

-3-

Obsah

I.

Úvod.......................................................................................................5

II.

Popis vybraných virových onemocnění prasat

III.

IV.

1.

Virus reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV)……..……...7

2.

Virus afrického moru prasat (ASFV)……………………………………...…9

3.

Virus klasického moru prasat (CSFV)……………………………………....15

4.

Prasečí enterální koronaviry (PEDV, PDCoV, TGEV)…………………….16

5.

Prasečí parvoviry (PPV)………………………………………………….…17

6.

Prasečí cirkovirus typ 2 (PCV2)………………………………………….…18

7.

Virus hepatitidy E (HEV)…………………………………………………...21

Epidemiologická situace virových chorob prasat v zemích Střední Evropy 1.

Česká Republika…………………………………………………………….22

2.

Slovensko…………………………………………………………………...23

3.

Polsko…………………………………………………………………….…24

4.

Maďarsko…………………………………………………………………...25

5.

Chorvatsko………………………………………………………………….27

6.

Rumunsko…………………………………………………………………...28

7.

Srbsko……………………………………………………………………….29

Doporučení pro cílové skupiny ohledně diagnózy a kontroly nově či opakovaně se objevujících virových onemocnění prasat...................................................................................................31

-4-

I. ÚVOD Bezpečnost potravinového řetězce stojí na dvou pilířích: produkci zdravotně nezávadných potravin pro lidskou spotřebu a ochraně plodin a hospodářských zvířat před nemocemi. Podobně jako v západní Evropě, i v zemích střední a východní Evropy je (a i nadále zůstane) vepřové nejoblíbenějším druhem masa, ačkoli jeho spotřeba na hlavu a počet prasat v oblasti v posledních letech klesá, jak uvádí zpráva Evropské komise nazvaná „Perspektivy zemědělských trhů a příjmů v EU 2013 - 2023“. Evropská unie je se svou spotřebou přibližně 23 milionů metrických tun za rok druhým největším konzumentem vepřového masa na světě. I přes ruský zákaz, vydaný v roce 2014 kvůli výskytu ASF v Polsku, předstihla EU v roce 2015 Spojené státy a stala se hlavním světovým vývozcem vepřového masa. Díky významnému nárůstu objemu vývozu do Asie si tuto pozici pravděpodobně udrží i v roce 2016. Pro zachování vedoucí pozice Evropy jak v konzumaci, tak v exportu vepřového masa je nutné zlepšit celkový zdravotní stav i efektivitu produkce v prasečích stádech. Tato brožura je souhrnem současných znalostí o vybraných virových onemocněních prasat, která mohou snadno poškodit produkci vepřového masa ve střední Evropě a tím způsobit snížení hospodářského výkonu a úbytek pracovních míst. Brožura je založena na vědeckých zprávách o vybraných virových onemocněních, které byly prezentovány na konferenci konané 12. - 13. listopadu 2015 v Budapešti. Konferenci financoval Visegrádský fond a kromě zástupců visegrádských zemí (V4: Polsko, Maďarsko, Česká republika a Slovensko) se účastnili a přednášeli také další účastníci včetně Ruska, Ukrajiny, Srbska, Rumunska a Chorvatska, což dokazuje, že přeshraničně rozšířené infekce jsou společnou hrozbou pro všechny země střední a východní Evropy (Obrázek 1). Tabulka 1 ukazuje základní informace o prasečí průmyslu zúčastněných zemí. V současnosti se na okraji střední Evropy vyskytuje několik přeshraničně rozšířených virových onemocnění prasat. Africký mor prasat (ASF) již překročil hranice EU a epidemický průjem prasat (PED), který zabil miliony selat v jiných částech světa, byl detekován v Německu, v Rakousku a poslední dobou se šířil na Ukrajině. Výskyt vysoce virulentních, nebo zatím neznámých variant viru reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV) je ve východní Evropě velmi pravděpodobně běžný a znamená značnou hrozbu pro chov prasat ve střední Evropě. Tato onemocnění, společně s nově se objevivšími imunosupresivními parvoviry a cirkoviry, které se v naší oblasti již vyskytují, vytváří nebezpečnou situaci - pro specifickou prevenci většiny z nich zatím neexistují efektivní vakcíny. Budoucnost chovu prasat v zemích V4 a střední Evropy závisí na schopnosti veterinárních odborníků odhalit a zvládnout tyto choroby a patogeny za současné podpory a povědomí široké veřejnosti.

-5-

Obrázek 1. Mapa zemí, které se účastnily projektu. Země V4 jsou vyznačeny červeně, oranžová barva označuje ostatní účastnické země.

Tabulka 1. Údaje o chovu prasat a produkci vepřového v účastnických zemích centrální a východní Evropy a v Ruské federaci ke konci roku 2015. Země

Prasata celkem (v tisících)

Chovné prasnice (v tisících)

Produkce vepřového (v tisících tun)

Polsko

10590

814

1947

Rumunsko

5089

383

417

Maďarsko

3124

285

417

Chorvatsko

1186

134

157

Česká republika

1555

138

214

Slovensko

490

34

30

Srbsko

3313

350

408

Rusko

22000

1254

2597

Ukrajina

7090

355

740

-6-

Účelem projektu založeného V4 a zahajovací konference v listopadu 2015 bylo shromáždění a sdílení zkušeností ze států již zasažených těmito chorobami, návrh harmonizace odběru vzorků, vedení diskuse o diagnostických protokolech a metodách prevence a také výměna a rozvíjení vědeckých poznatků. Logickým a nezbytným krokem je sdílení těchto poznatků s praktikujícími veterinárními lékaři v první linii bitvy, zvyšování povědomí o klíčové roli biologické bezpečnosti na úrovni farem a dále poučení a zisk podpory široké veřejnosti. Hlavním cílem pak je prevence zavlečení nebo dalšího šíření těchto onemocnění ve střední Evropě a dalších částech Evropy. Geografické umístění zemí V4 ve středu Evropy je speciální ve smyslu rizika přeshraničního přenosu patogenů z východu, západu a jihu kontinentu. Toto riziko se pojí s volným obchodem v rámci EU a také s migrací osob. Hospodářský dopad vyjmenovaných chorob je významný, proto je na místě silnější kooperace V4 a zemí střední Evropy pro ochranu chovů prasat. V opačném případě utrpí export potravinářských produktů a pravděpodobně i turistický ruch v regionu značné škody.

II. POPIS VYBRANÝCH VIROVÝCH ONEMOCNĚNÍ PRASAT 1. Virus reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV) Tomasz Stadejek, Varšavská univerzita přírodních věd, Varšava, Polsko

Prasečí reprodukční a respirační syndrom (PRRS) se globálně rozšířil na konci 80. a na začátku 90. let a je charakterizován závažnými reprodukčními ztrátami, onemocněním dýchacích cest, zpomalením přírůstku a nárůstem mortality. Virus vyvolávající tuto chorobu (PRRSV) je obalený, jednořetězcový RNA virus zařazený do čeledi Arteviridae. Napadá výhradně prase domácí a prase divoké. Rozeznáváme dva odlišné genotypy PRRSV: Typ 1 a typ 2. Oba genotypy se vyskytují celosvětově, ale typ 1 je dominantní v Evropě, typ 2 pak v Americe a Asii. Oba genotypy jsou vysoce geneticky a antigenně různorodé. Typ 1 je obzvlášť rozmanitý a může být rozdělen na několik subtypů. Celosvětový výskyt byl zaznamenán pouze u subtypu 1, subtypy 2 - 4 pak byly nalezeny pouze v zemích bývalého Sovětského svazu. PRRSV je vylučován ve slinách, nosním sekretu, sekretech mléčné žlázy, moči, výkalech a semeni. Vylučování semenem může být nepravidelné a přetrvávat více než 3 měsíce po infekci. Prasata se mohou nakazit PRRSV více cestami včetně intranasální, intramuskulární, orální nebo vaginální, nejvnímavější jsou však k infekci parenterální expozicí. Expozice může nastat kontaktem s nástroji, jehlami, transportními vozidly a personálem kontaminovaným sekrety infikovaných zvířat. PRRSV se přenáší transplacentálně na plody a buď je usmrcuje, nebo způsobuje rození slabých, nebo zdánlivě normálních selat. K přenosu však dochází pouze ve třetím trimestru gestace. Endemické infekce na farmách a v regionech jsou běžné. K přenosu na velké vzdálenosti obvykle dojde infikovanými zvířaty nebo semenem. Přenos vzduchem je možný v oblastech s velkým počtem prasat, zejména v chladných a vlhkých obdobích roku. Virus je rychle inaktivován všemi běžnými dezinfekčními prostředky a rychle ztrácí infekčnost při pokojové nebo vyšší teplotě. Za nízkých teplot i při zmrazení zůstává dlouhodobě infekční. PRRSV se replikuje primárně v plicních makrofázích a lymfatické tkáni (obrázek 2 a 3). Virémii lze detekovat již za 12 - 24 hodin po infekci a trvá až 28 dní. Virová zátěž je nejvyšší po 7-14 -7-

dnech, kdy jsou také nejvíce zjevné respirační a celkové klinické příznaky. Klinické příznaky jsou následkem apoptózy infikovaných a okolních makrofágů, indukce prozánětlivých cytokinů a redukce bakteriální fagocytózy. Klinické projevy PRRS se výrazně liší mezi jednotlivými stády od asymptomatických až ke zcela devastujícím. Klinickou manifestaci PRRS ovlivňuje kmen viru, imunologický statu hostitele, vnímavost hostitele, expozice lipopolysacharidy, koinfekce a faktory managementu. K epidemii onemocnění dochází, pokud se PRRSV vyskytne na imunologicky naivní farmě a dojde k zasažení všech věkových skupin. Může přetrvávat po několik týdnů, přičemž jsou pozorovány příznaky jako anorexie, letargie, dyspnoe a příležitostně horečka. Jednotlivá prasata mohou projevovat tyto příznaky po 1-5 dní. Obrázek 2. Plíce selete usmrceného 14 dní post infectionem, inokulované vysoce patogenním virem typu1, subtypu 3 „Lena“.

Obrázek 3. Intraalveolární nekrotické zbytky a akumulace zánětlivých buněk (označeno hvězdičkou) v plicní tkáni, 10 dní post infectionem. H.E. 200×

-8-

Endemicky se PRRS vyskytuje ve stádech s homologní imunitou k infikujícímu kmeni PRRSV. Při endemické PRRS je onemocnění pozorováno u vnímavých subpopulací, obvykle u selat v odchovně po vymizení mateřské imunity a u naivních prasniček a jejich potomstva. Fáze reprodukčního selhání (potraty, mrtvě narozená selata, nepravidelný návrat do říje, mortalita před odstavem) se vyskytuje u prasnic, které byly viremické ve třetím trimestru gestace. Klinická diagnóza PRRS je obtížná, protože symptomy nejsou charakteristické, případně mohou být velmi mírné nebo zcela chybět. Příležitostně se může vyskytnout neobvykle prudký výskyt PRRS, způsobený současně PRRSV typu 1 i typu 2. Tyto případy byly popsány v Asii, severní Americe i v Evropě. V některých případech je akutní PRRS způsoben koinfekcí prasat PRRSV a jinými patogeny. Nejčastěji využívanou laboratorní metodou pro detekci PRRSV je PCR. Virus může být zjištěn v séru, lymfatické tkáni, semeni, potracených plodech nebo orální tekutině. Protilátky lze zjistit metodou ELISA již 9 dní po infekci, vrcholí ve 30 - 50 dnech a od 4 - 12 měsíců poklesnou na negativní úroveň. ELISA výsledky protilátkové odpovědi se u jednotlivých prasat výrazně liší. Doporučuje se provést ELISA diagnózu vzorků od více zvířat různého věku. V některých zemích je značně rozšířena ELISA diagnostika z orálních tekutin. Cílem kontroly PRRS je omezit nepříznivé účinky viru na různá stádia produkce. V chovných stádech je kontrola cirkulace viru založena na introdukci náhradních zvířat, která již získala imunitu k PRRSV před zařazením do stáda. Aklimatizace naivních prasniček lze dosáhnout kontaktem se zvířaty vylučujícími PRRSV nebo očkováním modifikovanými živými vakcínami. Tyto vakcíny lze také použít pro masovou imunizaci stád prasnic s výskytem choroby, nebo za endemické situace k omezení přítomnosti viru. Ochranu prasat v odchovně lze zajistit vakcinací selat před odstavem nebo při odstavu. Očkování prasata nechrání před infekcí, ale omezuje rozvoj choroby a vylučování viru. Správný management, turnusový systém, jednosměrný pohyb prasat a personálu a samozřejmě dostatečná hygiena, to vše jsou velmi důležité pomocné faktory při kontrole PRRS. Eliminace PRRSV je možná, v oblastech s hustou populací prasat se však nedoporučuje kvůli vysokému riziku reintrodukce viru. V malých stádech se 100 a méně prasnicemi, které si produkuje vlastní prasničky, může být PRRSV řešitelné.

2. Virus afrického moru prasat (ASFV) Ádám Bálint, Národní úřad pro bezpečnost potravinového řetězce, Budapešť, Maďarsko A. D. Zaberezhny, Virologický institut D. I. Ivanovského, Moskva, Rusko Oksana Blotska, Nataliia Gavrasieva, Státní vědecký kontrolní ústav pro biotechnologie a kmeny mikroorganismů (SSCIBSM), Kyjev, Ukrajina Grzegorz Woźniakowski, Oddělení pro nemoci prasat, Státní veterinární výzkumný ústav, Pulawy, Polsko

Africký mor prasat (ASF) poprvé popsal Montgomery v Keni v roce 1921, kdy se virus afrického moru prasat (ASFV) rozšířil od divokých afrických prasat na evropská domácí prasata, u kterých způsobil 100% mortalitu. Až do roku 1957 byl ASF omezen pouze na území Afriky, poté pronikl do Portugalska a později do Španělska. V obou zemích se vyskytoval endemicky až do roku 1995, kdy byl na Iberském poloostrově vymýcen. Od roku 1960 bylo výskytem ASF ovlivněno několik různých evropských zemí, ale nemoc byla vždy rychle vymýcena. Jedinou výjimkou je Sardinie, kde se virus endemicky vyskytuje již od roku 1978 a uchovává se v populaci divokých prasat a uzdravených domácích prasat. -9-

ASFV je velký, obalený ikosahedrální DNA virus, patřící do rodu Asfivirus z čeledi Asfaviridae. Jelikož jeho sérotypizace není možná kvůli nedostatku plně neutralizujících protilátek, provádí se klasifikace do 22 genotypů podle analýzy sekvencí nukleotidů oblasti B646L genu (p72). V Africe se vyskytuje všech 22 genotypů, přičemž genotyp I se vyskytuje převážně v oblastech západní Afriky. Historické případy onemocnění v Evropě a ve střední a jižní Americe byly způsobeny genotypem I, od roku 2007 se pak v Evropě v oblasti Kavkazu začal vyskytovat nový genotyp, který byl popsán jako genotyp II a který se podobá viru cirkulujícímu ve východní části Afriky. Prasata jsou jedinými domácími zvířaty přirozeně napadanými ASFV. Evropská divoká prasata jsou k onemocnění také vnímavá a vykazují podobné klinické příznaky i mortalitu jako domácí prasata. U hostitelů v Africe se projevují jen subklinické infekce tato zvířata představují rezervoár viru. ASFV se dále replikuje v klíšťácích rodu Ornithodorus moubata v Africe a Ornithodorus erraticus na Iberském poloostrově. Oba tyto rody fungují jako biologické vektory a rezervoáry viru. Evropská divoká prasata jsou k infekci ASFV vnímavá a vykazují podobné klinické příznaky i mortalitu jako domácí prasata. Epidemiologická dynamika divokých a domestikovaných prasat je také velmi podobná, nejčastější cestou infekce je přímý kontakt mezi zdravými a nemocnými zvířaty. Popsán byl i nepřímý přenos biologickými vektory jako např. O. erraticus. Africký mor prasat (ASF) způsobuje vysoké ekonomické ztráty kvůli nutnosti depopulace prasat v zasažených oblastech, sanitárním opatřením a omezením obchodu. Virus je stabilní v neopracovaných masných výrobcích a v prostředí, proto jsou jím kvůli neomezenému pohybu osob a výrobků ohrožena velká území. ASFV neinfikuje lidi ani jiná zvířata kromě divokých a domácích prasat. Někteří klíšťáci mohou přenášet virus i roky. Možnost adaptace viru změnou na méně virulentní formu by znamenala hrozbu vzniku endemické situace v zasažených oblastech. Nemoc je nyní endemická v subsaharské Africe a italské Sardinii. Neexistuje žádná léčba ani vakcinace. V případě infekce méně virulentními kmeny ASFV mohou zotavená prasata přenášet a šířit virus po celý život. Klinické příznaky ASF jsou velmi podobné příznakům klasického moru prasat. Metody laboratorní diagnostiky jsou dobře propracovány a efektivně fungují v identifikaci ASFV a virově specifických protilátek. Zkušenosti s vymýcením ASF ve Španělsku ukazují vhodnost sérologického sledování prasat. Při akutní formě onemocnění způsobené vysoce virulentními izoláty (smrt 7 dní po infekci nebo i dříve) mají zvířata vysokou horečku (40–42ºC), lehají si a ztrácí chuť k jídlu, choulí se k sobě a ve finálních stádiích trpí respiračními příznaky, především rychlým a namáhavým dýcháním se serózním nebo seromucinózním nosním výtokem, způsobeným edémem plic. V některých případech se může vyskytnout krvácení z nosu, zvracení a v menším rozsahu také průjem, někdy až krvavý. Nejcharakterističtější příznakem při ASF je hyperemická splenomegalie, hemoragické infarkty a hemoragická splenitida. Vyskytuje se také krvácení v lymfatických uzlinách, obzvláště v gastrohepatických a renálních, které téměř vždy zasahuje kortikální a medulární vrstvy, a dále petechiální krvácení do ledvin, sliznice močového měchýře, hrtanu, hltanu, pohrudnice a srdce, endokardia a perikardia, hydroperikard, ascites, hydrothorax a jaterní kongesce. Strategie kontroly ASF by se měly řídit mezinárodními a místními zkušenostmi. Spadá sem rychlá lokalizace nemoci školenými odborníky, stanovení nárazníkových zón, sérologický screening farem, zvyšování úrovně diagnostických pracovišť, školení veterinárního personálu, rozvoj informovanosti a mezinárodní spolupráce. - 10 -

Pro kontrolu šíření infekce populace divokých a domácích prasat je nezbytná správná diagnóza ASF. Mezi používané diagnostické metody patří PCR v reálném čase (real-time PCR), ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay) a imunoperoxidázový test (IPT). Je však nutné podotknout, že viremická zvířata trpící akutní ASF mohou být po jistou dobu sérologicky negativní jak metodou ELISA, tak IPT. Výskyt několika případů pozitivních pouze v sérologických testech naznačuje možnou změnu v replikaci viru a komplikuje jak epidemiologii, tak i budoucí diagnostiku ASF.

Africký mor prasat ve střední a východní Evropě Africký mor prasat v Rusku Současná epidemie ASF začala na jaře roku 2007, kdy byla nemoc zaznamenána na Kavkaze. Stejný virus byl nalezen v Gruzii, Arménii, Ázerbájdžánu a Rusku. ASFV cirkulující na Kavkaze je vysoce virulentní a od prvního výskytu nebylo zaznamenáno žádné oslabení virulence. V posledních letech se ASF stále vyskytoval v jižní části Ruska a příležitostně se objevil až v Petrohradě, Tveru a Nižním Novgorodu. Domácí prasat hrají v šíření ASFV významnou roli tím, že infikují divoká prasata. Virus cirkuluje v populaci divokých prasat přímo úměrně k hustotě jejich populace v oblasti. Příležitostně se nemoc přenáší také od divokých prasat na prasata domácí. Neexistují důkazy o roli klíšťat v přenosu viru, za jeho šíření je tedy většinou odpovědná lidská aktivita. I přes důrazná sanitární opatření zatím nemoc nebyla zastavena. Africký mor prasatna Ukrajině První případ ASF na Ukrajině byl zaznamenán v roce 1977 v Oděské oblasti, kde se ho podařilo zvládnout eliminací prasat v zóně 30 kilometrů kolem dotyčné farmy. 30. července 2012 byl pozorován jeden případ onemocnění domácího prasete v Záporožské oblasti ve vesnici Kamyševatka v Přímořském kraji. Ihned po smrti zvířete byly odebrány vzorky a v noci 31. července byly dopraveny do Státního vědeckého a výzkumného ústavu laboratorní diagnostiky a veterinární a sanitární expertízy v Kyjevě, kde byla během jednoho dne stanovena finální diagnóza. Vzorky patologického materiálu byly odeslány do referenční laboratoře ve Španělsku, kde byla potvrzena diagnóza nákazy ASFV. Ukrajina zareagovala dostatečně včas po detekci onemocnění a virus se již dále nešířil. V roce 2014 bylo zaznamenáno 16 případů ASF ve třech regionech, z toho 4 u domácích prasat a 12 u divokých. V roce 2015 bylo do prvního listopadu zaznamenáno 26 případů ASF v 6 regionech, z toho 19 případů u domácích prasat a 5 u divokých. Jak je zřejmé, situace se po stránce morbidity divokých a domácích prasat v roce 2015 oproti roku 2014 změnila. 28. července 2015 byla v agrokombinátu „Kalita“ v Brovarském okrese Kyjevské oblasti potvrzena infekce zvířat ASFV. Více než 60 tisíc prasat bylo ošetřeno podle „Instrukcí pro prevenci a kontrolu ASF“ (nařízení ministerstva zemědělství z 5. 3. 2014, № 81). Od začátku roku 2015 bylo na Ukrajině odhaleno 26 oblastí zasažených ASFV. 19 karanténnovaných oblastí již bylo účinně ošetřeno, karanténa zatím zůstává v 7 oblastech 4 regionů (regiony Kyjev, Černihiv, Sumy a Poltava).

- 11 -

Podle „Instrukcí pro prevenci a kontrolu afrického moru prasat“ je diagnóza založena na analýze: - epizootických (epidemiologických) a klinických dat, - patologických změn - výsledků laboratorních testů. Průběh onemocnění ASF u prasat na Ukrajině: - inkubační období: 2-6 dní - pouze akutní forma: 3-7 dní Sekvenování tří nezávislých oblastí genomu ASFV objeveného na Ukrajině ukázalo, že izoláty byly 100% homologní s izoláty, které způsobily výskyt onemocnění ve východní Evropě zahájený vstupem viru do Gruzie v roce 2007. Vzhledem k mimořádnému významu prasat v ukrajinském zemědělství je nástup a šíření této nemoci mezi prasaty speciální výzvou, která vyžaduje dostatečné porozumění problematice, prevenci a boji s nemocí. Hlavním problémem spojeným s výskytem ASF na Ukrajině může být zákaz vývozu zrna. V souladu s doporučením OIE doporučují importující země zakázat dovoz krmných obilovin z oblastí či zemí se zaznamenaným výskytem ASF. Problematika ASF není pouze otázkou bezpečnosti Ukrajiny, ale také celé Evropské unie. Nedávno se objevivší silná hrozba rozšíření ASF z Ukrajiny do Evropských zemí zvyšuje naléhavost potřeby získávat znalosti a nástroje pro boj s tímto virem. ASF v Polsku Africký mor prasat byl v Polsku poprvé zaznamenán v únoru 2014 v kadaveru divokého prasete z okresu Sokolka, ležícího na hranicích s Běloruskem (obrázek 4). Později se virus dále šířil v populaci divokých prasat v okresech Sokolka, Bialystok a Hajnowka. Zatím bylo diagnostikováno 88 případů ASF u divokých prasat a 3 případy výskytu mezi domácími prasaty. Skutečné rozšíření ASF v populaci divokých prasat vykazuje podle vyjádření Polského mysliveckého svazu (PMS), Státních lesů (SL) a Generálního ředitelství státních lesů (GŘSL) v posledních 10 letech mírný, ale velmi stálý přírůstek. Populace divokých prasat dosáhla v roce 2000 počtu 118,3 tisíce zvířat, zatímco v roce 2013 to bylo více než dvakrát tolik - 282,3 tisíce zvířat. Nejvyšší hustota populace byla pozorována v Západních Pomořanech - 41,3 tisíce divokých prasat (1,8 prasete na čtvereční kilometr) a nejnižší ve Svatokřížském vojvodství - 5, 4 tisíce (0,46 na čtvereční kilometr). V kontextu ASF je nejvýznamnější hustota populace v Podleském vojvodství, kde celkový počet 14,4 tisíce těchto zvířat znamená výskyt 0,74 divokého prasete na čtvereční kilometr. Bylo prokázáno, že existuje souvislost mezi hustotou populace divokých prasat a pravděpodobností přenosu infekce ASFV. Hodnoty hustoty populace divokých prasat blízké 2 jsou spojovány s vyšším rizikem přenosu infekčních onemocnění včetně ASFV. Správa volně žijící zvěře v Polsku zavedla s ohledem na populaci divokých prasat program odlovu. Hlavním cílem programu je snížit počet divokých prasat asi na 50 % prostřednictvím nastavení kvóty pro odstřel zvířat. Kromě toho bylo nedávno zavedeno opatření ke snížení počtu divokých prasat při východních hranicích Polska o 40 000. Divokým prasatům z této oblasti podléhající omezením jsou odebírány vzorky, které se testují v Národním veterinárním výzkumném ústavu (NVVÚ). Všechna nemocná nebo uhynulá prasata, včetně zvířat uhynulých v důsledku dopravních nehod, jsou testována pomocí real-time PCR a metody ELISA. Jelikož - 12 -

neexistuje komerčně dostupná vakcína proti ASF, jedním z nejvýznamnějších prostředků pro prevenci této nemoci je kontrola reprodukce divokých prasat. Počet prasat v Polsku byl dramaticky snížen - z 19 milionů v roce 2006 na 11 milionů v roce 2014. Základní stáda prasnic byla také početně omezena - z 1,8 milionu na 0,9 milionu. Tyto změny však neomezily kontinuální (a dokonce stoupající) spotřebu vepřového masa v Polsku, která dosáhla 43 kg na osobu a rok. Jednou z příčin neustálého poklesu produkce (od roku 2007 do současnosti) je pak dovoz odstávčat z jiných zemí, společně s nevýdělečnými aspekty chovu prasat v Polsku a epidemiologickými příčinami, v poslední době zastoupenými ASF. Jak již bylo zmíněno v souvislosti s divokými prasaty, zvířata z oblasti s omezením (část II, v souladu s rozhodnutím EU 2016/464, obrázek 5) musí být před porážkou a transportem z oblasti povinně vyšetřena metodami real-time PCR a ELISA. Zvířata z malých hospodářství jsou navíc kvůli nízké úrovni biologické bezpečnosti na farmách náchylnější ke kontaktu s potenciálně infikovanými divokými prasaty. Po zvážení všech těchto aspektů je třeba říci, že situace ohledně ASF v Polsku je stabilní, ale vyžaduje další kontrolu prostřednictvím striktního uplatňování pravidel biologické bezpečnosti a udržitelné redukce populace divokých prasat. Obrázek 4. Kadáver ASF-pozitivního divokého prasete nalezený v Polsku.

Obrázek 4. / Figure 5. Map of ASF regionalization in Poland, Lithuania, Latvia and Estonia according to epidemiological situation on 01 June 2016. Part IV: occurrence of ASF in both domestic pigs and wild boar. The situation is endemic. Part III: occurrence of ASF in both domestic pigs and wild boar. The situation is not yet endemic. Part II: occurrence of ASF in wild boar. Part I: higher risk area with no cases, nor outbreaks, of ASF and where higher surveillance is applied

- 13 -

- 14 -

3.Virus klasického moru prasat Katarzyna Podgórska, Státní veterinární výzkumný ústav, Pulawy, Polsko

Klasický mor prasat (CSF) je vysoce nakažlivé virové onemocnění, způsobené RNA virem rodu Pestivirus z čeledi Flaviviridae. Jedinými přírodními rezervoáry viru klasického moru prasat (CSFV) jsou domácí a divoká prasata, přičemž divoká prasata jsou epidemiologicky významným rezervoárem viru. Virus je úzce spřízněn s dalšími pestiviry, které napadají přežvýkavce: virem bovinní virové diarrhoey (BVDV) a border nemoci (BDV). Tyto viry příležitostně napadají také prasata, což může způsobit zkříženou reakci a falešně pozitivní výsledky laboratorních testů. CSF patří mezi onemocnění uznávaná Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE) a v rámci EU (kde se momentálně pokládá u domácích prasat za vymýcenou) podléhá ohlašovací povinnosti. Poslední případy výskytu CSF u prasat v EU byly nahlášeny v Litvě (2012, 2014, 2015), Lotyšsku (2011) a Srbsku (2010). Epidemiologické analýzy nicméně prokázaly, že populace divokých prasat mohou představovat závažnou hrozbu opakovaného zavlečení CSF mezi plně vnímavou populaci evropských domácích prasat. K případům výskytu CSF u divokých prasat došlo v Litvě v letech 2012 - 2015 a na Ukrajině v roce 2015. Až do roku 2014 byly každoročně hlášeny případy výskytu u domácích a/nebo divokých prasat také z území Ruska. CSF zůstává endemický u prasat v částech Asie, Afriky a také Střední a Jižní Ameriky. Severní Amerika, Austrálie a Nový Zéland nezaznamenaly výskyt CSF po několik desetiletí. Průběh onemocnění může být akutní, subakutní, chronický nebo i asymptomatický. Prvními symptomy jsou obvykle horečka, anorexie a letargie následované hemorrhagickými lézemi kůže, konjunktivitidou, průjmem, dušností a kašlem, cyanózou končetin a příležitostně také ataxií. Závažnost symptomů se odvíjí od celé řady faktorů, včetně věku infikovaného zvířete a virulence kmene viru. Akutně nemocná zvířata obvykle umírají po 5 - 15 dnech, zatímco zvířata trpící chronickou formou onemocnění mohou jevit nespecifické symptomy nebo zdánlivé zotavení a přežívat i po několik měsíců. Infekce in utero během březosti způsobuje potraty, porody mrtvých selat a mumifikace nebo porody slabých selat. V některých případech se rodí zdánlivě zdravá, ale silně infikovaná selata, která mohou přežívat po několik měsíců a po celou dobu neustále vylučovat virus. CSFV je snadno inaktivován detergenty, rozpouštědly tuků, teplem, proteázami a běžně užívanými dezinfekčními prostředky. Virus však může přežívat měsíce v chlazeném vepřovém mase a zpracovaných produktech z vepřového, a to celé roky po zmražení. CSFV je přenášen převážně oronasálně, přímým kontaktem s infikovanými prasaty nebo jejich výměšky (sliny, nosní sekret, moč a výkaly). Onemocnění se může šířit transportem zvířat nebo kontaminovaným náčiním, semenem infikovaných kanců a zkrmováním potravy obsahujících infekční tkáně. Dále může v epidemiologii CSF hrát roli také populace divokých prasat. Vysoce variabilní klinický obraz CSF vyžaduje potvrzení klinické a patologické diagnózy založené na laboratorních vyšetřeních. Rozhodnutí Evropské komise 2002/106/EC schvaluje Diagnostický manuál a definuje proceduru odebírání vzorků pro detekci CSF v EU. Pro časnou detekci viru se v podezřelých případech se obvykle používá RT-PCR vyšetření vzorků krve nebo lymfatických tkání, sérologické metody jsou pak vhodné zejména pro účely sledování. Pozitivní výsledky laboratorních testů by měly být doplněny genetickou typizací virového kmene a epidemiologickým šetřením. Sérologická zkřížená reakce s jinými pestiviry (BVDV a BDV) by měla být vyloučena použitím CSFV-specifických testů. - 15 -

V rámci EU je uplatňována politika neočkování v kombinaci s depopulací v případě výskytu nákazy (směrnice Rady 2001/89/EC). V okolí každého ohniska nemoci musí být vytyčeno ochranné pásmo a pásmo dozoru a zavádí se omezení pohybu prasat. V odůvodněných případech může být na speciální povolení umožněna vakcinace. Dříve užívané vakcíny byly převážně založeny na oslabených kmenech CSFV. V poslední době byla vyvinuta nová rekombinantní markerová vakcína, která kombinuje vysokou efektivitu s možností diferenciace mezi infikovanými a očkovanými zvířaty (DIVA). Dalšími preventivními prostředky jsou pak zákaz importu zvířat nebo výrobků z nich ze zemí s nekontrolovaným výskytem CSF a zákaz zkrmování pomyjí.

4. Koronaviry prasat Virus epidemické diarrhoey prasat(PEDV), deltakoronavirus prasat (PDCoV), virus transmisivní gastroenteritidy prasat (TGEV) Tomas Csank, Juraj Pistl, Univerzita veterinárního lékařství a farmacie † Tamás Tuboly, Univerzita Szenta Istvána, Fakulta veterinárních věd, Budapešť

v

Košicích

Koronaviry jsou početná skupina virů, která může způsobit řadu nemocí savců i ptáků. Jejich RNA genom je náchylný k mutacím, mohou se tedy objevovat jejich nové varianty se změněnými vlastnostmi. Mnohé koronavirové infekce probíhají subklinicky nebo asymptomaticky, ačkoliv některé mohou způsobit respirační, gastrointestinální a neurologická onemocnění. Mohou také napadat domácí a divoká prasata. Virus transmisivní gastroenteritidy prasat (TGEV) a virus epidemické diarrhoey prasat (PEDV) vyvolávají gastroenteritidu, vodnatý průjem a zvracení. Mortalita séronegativních selat může být velmi vysoká. Oba patogeny se šíří fekálně-orální cestou. Jako vzorky pro diagnostiku se používají výkaly odebrané během akutní fáze a výřezy tkáně nebo výtěry z tenkého střeva. Výřezy tkáně ze střeva neonatálních selat s akutním onemocněním mohou být testovány na přítomnost TGEV buď imunofluorescenčními, nebo imunohistochemickými metodami. Pro detekci TGEV ve výkalech z akutní fáze je dále vhodná TGEV specifická analýza RT-PCR, nebo ELISA se záchytem antigenu. Preventivní a kontrolní opatření jsou založena na orální vakcinaci březích prasnic oslabenou vakcínou a dále na dostatečné sanitaci. TGE patřila až do 80. let minulého století mezi nejvýznamnější choroby prasat. Charakterizovaly ji značné ztráty především v mladších věkových skupinách. V epizootických situacích byl rychlý rozvoj gastrointestinálních příznaků následován úhynem mladých selat a závažnými produkčními ztrátami ve starších věkových skupinách. V enzootických případech byly ztráty méně závažné, nemoc však stále způsobovala 10 - 15 % mortalitu v zimním období, a to zejména ve stádech charakteristických vysokou produkcí selat. V 80. letech se situace drasticky změnila díky rozšíření blízce příbuzného prasečího koronaviru respiračního syndromu (PRCoV), který zkříženou reaktivitou navodil imunizaci prakticky veškerých stád a TGE zcela ztratila význam. PRCoV vznikl z TGEV genetickou delecí, která změnila buněčný tropismus TGEV. Ačkoli oba viry mohou napadat dýchací trakt a tenké střevo, PRCoV kvůli ztrátě významného receptorového vazného místa spike proteinu již nemůže u prasat způsobovat průjem. PRCoV infikuje selata jakéhokoli věku a vyvolává u nich subklinické nebo mírné respirační onemocnění. Při současné infekci jinými respiračními patogeny nebo při imunosupresivní léčbě může být průběh infekce i závažný. Ideálními vzorky pro diagnostiku (tvořenou virově specifickou analýzou RT-PCR nebo vysoce specifickou kompetitivní metodou ELISA) jsou nosní výtěry nebo výřezy tkáně z průdušnice a/nebo plic. Neexistuje žádná vakcína, ale protilátky proti PRCoV jsou rozšířené a často detekované po celém světě. - 16 -

PEDV je další virus ze skupiny enterických virů prasat a vyvolává onemocnění velmi podobné TGE. Bohužel proti němu nechrání imunita navozená PRCoV. Tento virus způsobuje v Evropě sporadické a obvykle mírné případy, nedávné případy však naznačují, že by onemocnění PED mohlo mít výraznější dopad, než se očekávalo. Od roku 2010 dochází k výskytu závažných případů v Asii a také se objevily nové varianty viru. Rozšíření viru na americký kontinent již způsobilo od roku 2013 smrt milionů prasat. Tyto případy nás varují, že PED se může začít projevovat také v Evropě, kde se předpokládá endemický výskyt tradičního, nemutovaného viru, o čemž však stále chybí sérologické důkazy. Diagnostické metody jsou pro PEDV stejné jako pro TGEV. Zároveň s výskytem PEDV se v různých částech světa objevil také prasečí deltakoronavirus (PDCoV). Poprvé byl virus zjištěn v Hongkongu v roce 2012, kdy však nebyl spojován se žádným onemocněním a byla pouze popsána jeho podobnost s koronaviry, které se vyskytují u vrabců a bengálských (leopardích) koček. Později, v roce 2014, se během epidemie PEDV často vyskytoval i PDCoV a vzniklo podezření o jeho spojitosti s případy průjmu. Patogenita tohoto viru a jeho rozšíření v Evropě nejsou dosud známy.

5. Parvoviry prasat (PPV) † Tamás Tuboly, Univerzita Szenta Istvána, Fakulta veterinárních věd, Budapešť

Parvoviry napadají celou řadu živočišných druhů. Většina parvovirů vyvolává pouze mírné nebo subklinické infekce, o jiných víme, že způsobují závažné klinické stavy. Tyto viry patří do čeledi Parvoviridae, kmeny významné pro veterinární medicínu najdeme v podčeledi Parvovirinae. Několik nových členů této podčeledi bylo u zvířat, především u domácích prasat, nalezeno během posledního desetiletí a zdá se, že tyto nové viry se šíří po celém světě. Parvoviry jsou známy pro svou preferenci infikovat a replikovat se v dělících se buňkách hostitele, což vede k buněčné smrti tkání imunitního systému s následnou imunosupresí. Ta ohrožuje mladá zvířata a obzvláště fetální vývoj, při němž nastávají reprodukční poruchy. Takto alespoň známe klasický, dobře prostudovaný prasečí parvovirus (PPV1), který se vyskytuje v chovech prasat přinejmenším od roku 1960, kdy byl objeven. Převážně reprodukční onemocnění, které PPV1 vyvolává, je díky vakcinaci pod kontrolou. Naneštěstí dostupné vakcíny jsou založeny na antigenní struktuře virů z doby před 30 - 40 lety a nedokáží plně chránit před některými současnými variantami PPV1. Tyto varianty jsou přitom v Evropě detekovány stále častěji, zřejmě tedy bude nutné vyvinout nové vakcíny, založené na nových kmenech viru. Nové varianty PPV1 však nejsou jedinou výzvou, které chov prasat v oblasti parvovirů čelí. Kromě nich byla objevena řada nových parvovirů, které mají jen malou nebo žádnou příbuznost s PPV1. První z nich, označená jako parvovirus 2 (PPV2) byl objeven v roce 2001 při pátrání po viru hepatitidy E ve vzorcích prasečího séra z Myanmaru. Zdálo se, že PPV2 zůstane omezen na tento jediný nález, o několik let později však byl geneticky podobný virus nalezen v Číně ve vzorcích krve prasat, odebraných v letech 2006 - 2007. Infekce PPV2 byla v těchto případech spojena s cirkovirovým onemocněním a také s horečnatým onemocněním vyvolaným PRRSV. Pozdější studie odhalily, že PPV2 se pravděpodobně vyskytuje celosvětově - byla detekována také v Evropě, mimo jiné v Maďarsku, a v Severní Americe.

- 17 -

Další nové parvoviry byly odhaleny díky rychle se rozvíjejícím technologiím amplifikace nukleových kyselin. V roce 2007 byly v Hongkongu objeveny porcinní a bovinní hokoviry (PHoV, BHoV - název podle města Hongkong), u kterých byla nalezena genetická podobnost s lidskými parvoviry PARV4 a 5. PHoV byl později reklasifikován jako třetí sérotyp PPV (PPV3) a při několika příležitostech byl nalezen jak u zdravých, tak i u nemocných a uhynulých prasat, a to s vysokou frekvencí výskytu naznačující perzistentní infekci. Pro jeho patogenicitu však nebyly nalezeny žádné důkazy. Geografická distribuce PPV3 není známa, ale pravděpodobně je značně rozšířený - byl identifikován u domestikovaných prasat ve Velké Británii, Maďarsku, Chorvatsku a dalších evropských zemích a také u divokých prasat v Německu. Dalším novým členem rodiny prasečích parvovirů je PPV4, který byl poprvé nalezen v Severní Karolíně (USA) ve vzorcích z roku 2005, později pak v Číně, Maďarsku a dalších evropských zemích. Patogenní role PPV 2, 3 a 4 zatím není objasněna. Nicméně nepřímé důkazy založené na metodách detekce viru in situ, sérologických studiích a dynamice virové zátěže naznačují, že nové parvoviry se mohou podílet na řadě patologických stavů. PPV4 se pravděpodobně podílí na reprodukčních poruchách, PPV2 na respiračních onemocněních a PPV3 nejspíše přispívá k patogenezi pneumonie.

6. Cirkovirus prasat typ 2 (PCV2) Zsolt Becskei, Fakulta veterinárního lékařství, Bělehradská universita

Choroba postihující odstavená selata, později známá jako syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS), byla poprvé popsána na západě Kanady na začátku 90. let. Akronym PMWS zpočátku popisoval zdánlivě nové onemocnění, které se klinicky projevovalo chřadnutím, bledostí pokožky a občasným výskytem ikteru u odstavených selat. Selata zasažená tímto onemocněním měla také charakteristické léze v různých tkáních, a to zejména v lymfatických orgánech, plicích a dalších vnitřních tkáních. Dnes je PMWS definován jako systémové onemocnění spojené s cirkoviry prasat (systémové PCVAD, obrázek 6). Od doby jeho objevení a charakterizace se distribuce onemocnění značně rozšířila a dnes se nepochybně vyskytuje po celém světě. V posledním desetiletí patřilo mezi nejprudčeji se rozvíjející nemoci prasat a způsobovala na celém světě značné ekonomické ztráty. Původcem PCVAD je malý, neobalený DNA virus nazývaný cirkovirus prasat typ 2 (PCV2). PCV2 se vyskytuje jak ve stádech s klinickými projevy PCVAD, tak ve stádech bez projevů. Přenos viru může probíhat buď přímou, nebo nepřímou cestou. Prasnice mohou přenášet virus vertikálně na selata (intrauterinní cesta). Dále se může šířit oronasálním nebo sexuálním kontaktem (PCV2 byl zjištěn v nosních dutinách a v semeni). PCV2 bývá spojováno s několika různými projevy onemocnění. Nejvýznamnějším a nejspíš i největším problémem je choroba známá jako PMWS (systémové PCVAD). Kromě něj se vyskytuje ještě několik dalších klinických manifestací PCVAD: velmi významné a stále častěji diagnostikované respirační onemocnění spojené s PCV2 a dále reprodukční poruchy spojené s PCV2. Enteritida vyvolaná infekcí PCV2 může být zaměněna za infekci bakterií Lawsonia intercellularis. Syndrom porcinní dermatitidy a nefropatie (PDNS, obrázek 7) se spojuje s infekcí PCV2, ale patogeneze tohoto stavu zatím nebyla plně objasněna. - 18 -

Obrázek 6. Prasata trpící PMWS mají bledou pokožku, prominentní páteř a zvýšenou hustotu srsti.

Obrázek 7. Sele s příznaky PDNS. Přítomny jsou hemorrhagické a nekrotizující léze na končetinách, břiše a perineální oblasti.

Klinické příznaky systémového PCVAD se omezují na věkové skupiny po odstavu, zejména v pozdní fázi odchovny a na počátku výkrmu - typicky prasata ve stáří 7 - 15 týdnů. Mezi primární klinické příznaky patří úbytek hmotnosti nebo zpomalené přibírání hmotnosti, často respirační příznaky, bledost nebo ikterus, vyhublost a neprospívání. Jmenované klinické příznaky se nevyskytují v napadeném stádě nutně všechny zároveň, naopak se zdá, že projevy klinických příznaků jsou nepřímo spojeny s místně specifickými koinfekcemi, které přednostně napadají jiné orgánové systémy. Pokud se nemoc klinicky projeví, hlavním rysem zasažených prasat je poškození imunitního systému. Jelikož je kapacita imunitní odpovědi omezená imunosupresivním efektem PCV2, k onemocnění se téměř vždy přidávají sekundární bakteriální a virové infekce. Epidemiologická šetření prokázala, že se při tomto syndromu nejčastěji projevuje reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRSV), virus chřipky prasat - 19 -

(SIV), parvovirus prasat (PPV) a dále bakterie Heamophilus parasuis, Actinobacillus pleuropneumoniae (APP), Streptococcus suis a Mycoplasma hyopneumoniae. Klasická diagnóza tohoto onemocnění je založena na přítomnosti klinických příznaků, charakteristických histopatologických lézí v lymfatických tkáních (obrázek 8) a detekci PCV2 antigenů v těchto lézích (obrázek 9). Alternativním diagnostickým kritériem je stanovení virové zátěže pomocí real-time PCR. Materiálem k odeslání do diagnostické laboratoře jsou tedy vzorky lymfatické tkáně a tkáně plic. Obrázek 8. Mikroskopický snímek plic prasete napadeného PMWS - intersticiální pneumonie s vícejadernými obřími buňkami. Barvení Goldnerovým trichromem.

Obrázek 9. Mikroskopický snímek ledviny prasete napadeného PDNS. V cytoplazmě lymfocytů, histiocytů a vícejaderných obřích buněk je přítomna PCV2 DNA (tmavohnědý reakční produkt). In situ hybridizace.

Až donedávna neexistovala žádná efektivní terapie tohoto multifaktoriálního syndromu, proto se léčba soustřeďovala na zajištění správné výrobní praxe, která minimalizuje stres a eliminuje koinfekce nebo minimalizuje jejich dopad. Vzniklo několik úspěšných vakcinačních postupů proti PCV2 a vakcinace je dnes hlavním imunitně - profylaktickým opatřením. Inaktivované a - 20 -

podjednotkové vakcíny jsou srovnatelně dostupné a výkonné, ačkoli virus se rychle mění a neustále se objevují nové varianty, z nichž některé jsou pravděpodobně virulentnější. Vakcíny jsou používány v rámci dvou hlavních přístupů: vakcinace prasnic a vakcinace selat. Vakcinace prasnic může rozšířit mateřskou imunitu a zároveň ochránit před reprodukčními následky PCV2, zatímco vakcinace selat se obvykle doporučuje, pokud se na farmě vyskytují klinické projevy PCVAD. Výsledky z mnoha zemí naznačují, že konzistentní vakcinační programy skutečně mohou zajistit produkci krmných prasat nezasažených PCV2. Pouhá vakcinace však pravděpodobně nebude stačit - pro optimální kontrolu PCV2 je i na proočkovaných farmách nezbytné zachovávat dostatečnou hygienu a jednosměrný pohyb prasat.

7. Virus hepatitdy E Dinko Novosel, Chorvatský státní veterinární ústav, katedra patologie, Záhřeb, Chorvatsko

Virus hepatitidy E (HEV) je malý, neobalený virus náležící do rodu Hepevirus z čeledi Hepeviridae. HEV se běžně vyskytuje v rozvojových zemích, kde k onemocnění převážně dochází a to v několika genotypech: genotypu 1 (izolovaného z tropických zemí v Asii a Africe) a 2 (izolovaného v Mexiku, Nigeru a Čadu). V rozvinutých zemích je onemocnění vzácné a sporadické případy zoonotických infekcí genotypem 3 (izolovaným téměř po celém světě) a 4 (nejspíše omezeným výlučně na Asii) probíhají převážně bez zaznamenání. Odhaduje se, že virus infikuje asi 20 milionů lidí ročně, čímž dojde asi ke třem milionům akutních případů a (stav k roku 2010) 57 000 úmrtím ročně. Infekce je obzvláště nebezpečná pro těhotné ženy, u nichž se může rozvinout závažná akutní forma onemocnění smrtelná asi ve 20 % případů. Zoonotický genotyp 3 se v Evropě pokládá za dominantní u lidí i u prasat, což dokládají popsané případy přenosu viru z prasat na lidi ve Francii prostřednictvím nedostatečně tepelně upravených masných výrobků s obsahem vepřových jater. Zejména ve Francii je séroprevalence u lidí velmi vysoká (kolem 40 %), přičemž v jiných evropských zemích je výrazně nižší (asi 2 %). Vysoká séroprevalence ve Francii se vysvětluje tradiční kuchyní, která používá například k přípravě paštiky syrová vepřová játra. Různé sérologické studie uvádějí, že prasečí HEV je přítomný v populacích prasat na celém světě včetně USA, Kanady, Austrálie, Koreje, Číny, Japonska, Brazílie a Nového Zélandu. Studie dále uvádějí, že séropozitivních bylo až 60 % chovů prasat ve Španělsku, Nizozemsku, Maďarsku a Velké Británii a až 89 % v Chorvatsku. Stejná chorvatská studie pak odhalila značnou podobnost mezi virovými kmeny izolovanými od prasat v Chorvatsku a lidí v Maďarsku. První prasečí HEV izolát, u kterého byla nalezena sérologická a genetická příbuznost s lidskými HEV kmeny byl objeven ve stádech v USA. HEV byl až dosud spojován se vznikem jaterních lézí u prasat při subklinické infekci (ať už v přirozených, nebo experimentálních podmínkách), dopady HEV infekce na produkční parametry však zatím nejsou známy. HEV se primárně množí ve střevě a zasahuje játra a žlučové cesty. Zdá se, že po poklesu hladiny mateřských protilátek se objeví masivní infekce u selat zejména v období po odstavu. IgA protilátky se přitom ve stáří 12 týdnů objevují znovu a nejvyšší procento séropozitivních selat je ve stáří 18 týdnů. Za přirozenou cestu přenosu HEV mezi prasaty se pokládá fekálně-orální cesta. Prasata mohou být orálně infikována a následně infikovat zvířata, se kterými jsou v kontaktu. Výsledky studií však ukázaly, že množství viru přítomné ve výkalech nestačí k vyvolání větší míry infekce, proto zatím stále není jasné, zda je orální přenos důvodem častého výskytu infekce HEV v populaci prasat.

- 21 -

III. EPIDEMIOLOGICKÁ SITUACE V ZEMÍCH STŘEDNÍ EVROPY 1. Česká republika Vladimír Celer, Ústav infekčních chorob a mikrobiologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika.

Epidemiologická situace ohledně virů prasat v České republice může být v současnosti (prosinec 2015) charakterizována výskytem viru reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRSV) a onemocnění spojených s cirkovirem prasat typ 2 (PCV2). I přes komplikovanou epidemiologickou situaci v sousedních zemích nebyl v České republice v posledních letech diagnostikován ani virus epidemického prasečí diarrhoey, ani virus afrického moru prasat. Virus PRRS byl v ČR od svého zachycení v roce 1993 závažnou hrozbou pro chov prasat. Šířil se ve všech kategoriích chovů a jeho prevalence dosahovala až 90 %. V minulých letech byl PRRSV také často nalézán téměř ve všech inseminačních stanicích. Vysoké prevalenci infekce napomáhala jak nedostatečná opatření k zajištění biologické bezpečnosti, tak i vysoká koncentrace chovů prasat, která umožňovala účinný přenos infekce vzduchem. Fylogenetické studie provedené v ČR potvrdily výhradně přítomnost typu 1, PRRSV typu 2 nebyl detekován nikdy. Snaha o kontrolu infekce pomocí očkování inaktivovanými vakcínami přitom nebyla účinná. Epidemiologická situace se začala zlepšovat po roce 2010 po zavedení státního programu založeného na částečné kompenzaci depopulace a repopulace chovů a zlepšování biologické bezpečnosti. Celkovou prevalenci viru PRRS na českém území pak značně snížilo zakládání nových, PRRS prostých chovů. První klinický případ onemocnění spojeného s PCV2 (PMWS) byl identifikován a potvrzen laboratorním vyšetřením v roce 2001. Poté byly zaznamenávány poměrně časté případy PMWS u odstavených selat. Výskyt klinických případů poklesl v roce 2010, kdy se nemoc stala spíše endemickou, pravděpodobně po rozsáhlé vakcinaci většiny chovů. V současnosti se některé případy reprodukčních poruch u prasnic a prasniček připisují viru PCV2, k potvrzení etiopatogeneze těchto případů je však nezbytná pečlivá interpretace laboratorních výsledků a klinických pozorování. Mezi dalšími virovými onemocněními cirkulujícími v české populaci prasat je věnována pozornost zejména cytomegaloviru prasat a viru hepatitidy E. V případě obou těchto virů byly české kmeny částečně charakterizovány pomocí sekvenování a jejich sérologickou prevalenci umožní stanovit nově vyvíjené sérologické testy.

- 22 -

2. Slovensko Štefan Vilček, Anna Jacková, René Mandelík, Ivan Slíž, Michaela Vlasáková, Ladislav Molnár, Univerzita veterinárního lékařství a farmacie, Košice, Slovensko

Státní veterinární a potravinová správa Slovenské republiky, která registruje všechny významné případy výskytu infekcí u zvířat detekované diagnostickými ústavy, na svých webových stránkách neuvedla během posledních 3 let žádné případy virových infekcí prasat. Pro detekci virů jakožto etiologických agens významných prasečích chorob podle OIE pomocí standardizovaných laboratorních technik byly založeny národní referenční laboratoře pro klasický mor prasat, africký mor prasat, Aujeszkyho chorobu a vezikulární stomatitidu. Všechny tyto laboratoře se nachází na Veterinárním ústavu ve Zvoleně. Diagnostické laboratoře dále zavedly laboratorní diagnózu virových onemocnění pomocí testů detekce specifických protilátek, antigenů nebo virových nukleových kyselin jiných virů (PRRSV, PEDV) v klinických vzorcích zaslaných přímo jednotlivými farmami. V posledních pěti letech byla v otázce virových infekcí prasat na Slovensku některá virová onemocnění zkoumána na vědecké úrovni na Ústavu epizootologie a parazitologie na Univerzitě veterinárního lékařství a farmacie v Košicích. Výzkum se soustředil na molekulárně genetickou detekci virů pomocí metod PCR, a to včetně vývoje nových testů, genetické typizace virů detekovaných u domácích a divokých prasat a jejich srovnání s izoláty analyzovanými v sousedních zemích a jinde ve světě. Genetická analýza izolátů PRRSV z vybraných chovů prasat odhalila kmeny PRRSV typu 1 podobné těm, které se vyskytují ve většině západoevropských zemí. Jeden izolát od prasete z jižního Slovenska byl však typizován jako PRRSV typu 2. Tento izolát se lišil od virového kmene typu 2 používaného na Slovensku k vakcinaci a byl naopak velmi podobný izolátům detekovaným v Maďarsku a Rumunsku. Detekce PRRSV u divokých prasat je v odborné literatuře popisována jen zřídka. Analýza 129 vzorků lymfatických uzlin divokých prasat z východního Slovenska vedla k odhalení dvou izolátů PRRSV typu 1, které se značně podobaly vakcíně Porcilis PRRS (MSV), licencované pro vakcinaci proti PRRS na Slovensku. PCV2 byl detekován u části domácích prasat (64,2 %) z 28 chovů zasažených PMWS a také u části divokých prasat (43,8 %). Genetická typizace izolátů odhalila, že oba dva druhy byly infikovány podobnými virovými kmeny. Izoláty odpovídaly izolátům cirkulujícím v západní Evropě a byly typizovány jako PCV2a a PCV2b. Zajímavým zjištěním bylo, že vakcinace prasat proti PMWS zajistila nejen významné snížení výskytu PCV2, ale i prevenci řady dalších virových infekcí, pravděpodobně díky posílení imunity zvířat. Pátrání po viru hepatitidy typu E (HEV) potvrdilo jeho nález v chovech prasat na východním Slovensku, ovšem bez výskytu klinických příznaků. Předběžná genetická analýza odhalila příslušnost slovenských izolátů ke genotypu 3 a podobnost s genotypy identifikovanými u evropských lidských pacientů. Další studie se budou věnovat zkoumání zoonotického potenciálu HEV izolátů. Genetická analýza nového porcinního parvoviru typu 3 (PPV-3, hokovirus) detekovaného u 19,1 % analyzovaných divokých prasat (zkoumáno 194 vzorků z téměř všech oblastí Slovenska) přinesla zjištění, že tyto izoláty náležely k jiné fylogenetické větvi než izoláty pocházející ze sousedních zemí a západní Evropy. Jelikož zkoumaná zvířata netrpěla infekcí, role tohoto viru v infekci prasat zatím zůstává neobjasněna. Předběžný screening klinických vzorků molekulárními metodami zatím nepotvrdil cirkulaci PEDV ani TGEV mezi slovenskými chovy prasat. - 23 -

3. Polsko Katarzyna Podgórska, Grzegorz Woźniakowski, Státní veterinární výzkumný ústav, Pulawy, Polsko Tomasz Stadejek, Varšavská univerzita přírodních věd, Varšava, Polsko

Mezi hlavní výzvy, kterým čelí polská státní veterinární služba, patří kontrola ASFV cirkulujícího v populaci divokých prasat od začátku roku 2014. V období do 10. prosince 2015 bylo zatím zaznamenáno 79 případů ASF u divokých prasat a tři případy propuknutí nemoci u domácích prasat. V tomto období bylo v Národním ústavu pro veterinární výzkum testováno více než 10 200 vzorků z ulovených či uhynulých divokých prasat a 13 600 vzorků od domácích prasat pomocí real-time PCR, metody ELISA a/nebo imunoperoxidázového testu. Pasivní dohled (testování uhynulých divokých prasat) odhalilo roční prevalenci ASFV asi 14 %, zatímco aktivní dohled (ulovená divoká prasata) ukázal jen velmi malou míru detekce s roční prevalencí 0,12 %. Všechny případy a ohniska ASF byly detekovány v blízkosti hranice s Běloruskem v Podleském vojvodství, mimo toto omezené území žádný. Pomalé šíření ASF přitom odporuje původní domněnce o rychlém postupu nemoci. Namísto toho se zdá, že kontinuální infekce divokých prasat pravděpodobně vstoupila do nového stádia patogeneze, jak potvrzuje nedávná detekce několika divokých prasat, která přežila dostatečně dlouho na to, aby se zbavila infekce a vyvinula si humorální imunitní odpověď. Reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS) je už od svého prvního objevu v roce 1994 jedním z nejdůležitějších virových onemocnění postihujících chov prasat v Polsku. Podle nedávné studie provedené na 127 náhodně vybraných farmách bylo 37,8 % farem infikováno PRRSV. Prevalence se však může významně lišit mezi jednotlivými regiony v závislosti na hustotě populace prasat a také je pravděpodobně vyšší mezi středními až velkými chovy než mezi malými a domácími. V nálezech dominují kmeny PRRSV typu 1, v populaci však cirkulují také kmeny typu 2 podobné kmenům používaným ve vakcínách. Z kmenů PRRSV typu 1 byly identifikovány pouze kmeny náležící k subtypu 1. Analýza genetické variability odhalila osm různých genetických linií v rámci subtypu 1, což naznačuje několik různých, vzájemně nezávislých postupných introdukcí viru. O cirkulaci PRRSV v populaci divokých prasat nebyly nalezeny žádné důkazy. Situace ohledně epidemické diarrhoey prasat (PED) a dalších koronavirových infekcí není v Polsku sledována. Od začátku roku 2015 byla v Národním ústavu pro veterinární výzkum zaváděna PCR diagnostika PEDV a v blízké budoucnosti se plánuje zavedení sérologických metod. V nedávné době bylo ve středním Polsku diagnostikováno jedno ohnisko PEDV a nález byl v říjnu potvrzen izolací viru. Nyní probíhá podrobnější charakterizace izolovaného kmene. O prevalenci infekce virem hepatitidy typu E (HEV) u zvířat v Polsku je k dispozici jen omezené množství informací. Populace prasat nebyla zatím na přítomnost tohoto viru zkoumána. Výzkum prevalence HEV u divokých zvířat v Polsku ukázal výskyt HEVspecifických protilátek ve 44,4 % vzorků séra odebraných z 261 kusů divokých prasat. Procento séropozitivních divokých prasat se mezi jednotlivými oblastmi pohybovalo od 5 do 84,2 %, což naznačuje, že by v některých regionech měla být divoká prasata považována za významný rezervoár viru. Infekce PPV typu 1 je v polské populaci prasat pod kontrolou díky časté vakcinaci. V předběžné studii 12 náhodně vybraných farem z deseti polských vojvodství byly pomocí PCR odhaleny nové druhy parvovirů. Šest farem bylo koinfikováno PPV2, PPV3 a PPV4, dalších pět bylo koinfikováno PPV2 a PPV4. Na jedné farmě byl detekován pouze PPV2. Tyto výsledky

- 24 -

naznačují možnost značného rozšíření infekce novými parvoviry v polské populaci prasat. Ohledně jejich výskytu a dopadu na produkci je nutný další výzkum. Infekce prasečím cirkovirem typu 2 jsou v polské populaci prasat běžné. První případ onemocnění spojeného s prasečími cirkoviry prasat (PCVD) byl popsán v roce 2000, zkoumání archivovaných biologických vzorků však potvrdilo, že klinické manifestaci choroby již dříve předcházela cirkulace viru. Tento virus je také poměrně značně rozšířen mezi divokými prasaty (dvě nezávislé studie uvádí prevalenci 35,3 % a 47,95 %). Na prasečích farmách i mezi divokými prasaty byly identifikovány kmeny obou genotypů (PCV2a i PCV2b), nicméně převažujícím genotypem v populaci je PCV2b. Ekonomický dopad infekcí PCV2 je v současnosti utlumen díky zavedení očkování ve většině středních a velkých prasečích stád, současně je však pozorována rostoucí diverzita genotypu PCV2b a v posledních letech byly diagnostikovány také případy klinických onemocnění ve vakcinovaných stádech.

4. Maďarsko Ádám Bálint, Národní úřad pro bezpečnost potravinového řetězce, Budapešť, Maďarsko † Tamás Tuboly, Attila Cságola, Univerzita Szenta Istvána, Fakulta veterinárních věd, Budapešť

Virus afrického moru prasat (ASFV) nebyl na území Maďarska dosud nikdy detekován. Vzhledem k epidemiologické situaci afrického moru prasat (ASF) ve východní Evropě a přímé hrozbě introdukce ASFV prostřednictvím infikovaných divokých prasat, domácích prasat a výrobků z nich však byl stanoven pasivní dohled na celém území Maďarska paralelně s již existujícím programem monitoringu klasického moru prasat (CSF) z roku 2011. V případě podezření na výskyt CSF u divokých či domácích prasat se klinické vzorky odesílají na sérologické/virologické testování na ASFV. V roce 2014 byl spuštěn oficiální program aktivního i pasivního dohledu nad ASF, který byl v roce 2015 rozšířen díky spolufinancování Evropskou unií. V rámci aktivního dohledu stanovily maďarské veterinární orgány počet zastřelených divokých prasat pro virologické a sérologické testování (v roce 2015 to bylo 5225 zvířat). Pasivní dohled nad divokými prasaty sestává z virologických a sérologických vyšetření případů podezřelých na výskyt ASF (abnormální chování, charakteristické patologické léze). Ve třech regionech s nejvyšším rizikem introdukce ASF se virologicky a sérologicky testují všechna zastřelená nebo uhynulá divoká prasata. Nad domácími prasaty se provádí pouze pasivní dohled. Na celém území Maďarska musí být všechny případy podezřelé z výskytu CSF (náhlý úhyn, masová mortalita, charakteristické patologické léze) virologicky a sérologicky testovány na ASF. Veterinárním lékařům se dále doporučuje odesílat vzorky na stanovení ASF i bez podezření na ASF/CSF, pokud došlo k náhlému úhynu a masové mortalitě. V župě Szabolcs-Szatmár-Bereg, kde je nejvyšší riziko zavlečení ASFV, se v desetikilometrovém pásmu kolem ukrajinské hranice povinně testují všechna uhynulá prasata. Také uhynulá prasata v zásilkách živých prasat z Polska a Litvy musí být testována na přítomnost ASF. Tato opatření byla dále doplněna o náhodné testování zabavených masných výrobků. Žádný ze vzorků od divokých i domácích prasat z programu pasivního i aktivního dohledu nebyl pozitivní. Maďarská legislativní báze pro diagnostiku ASF byla v roce 2013 rozšířena o Kontingenční plán pro africký mor prasat a dále byla zavedena, validována a akreditována finální podoba virologických a sérologických testů specifikovaných Referenční laboratoří společenství pro ASF ve španělském Valdelomos. Způsobilost maďarské referenční laboratoře pro ASF byla ověřena každoročními mezilaboratorními srovnávacími testy. - 25 -

Reprodukční a respirační syndrom prasat byl v Maďarsku poprvé detekován v roce 1995. Sérologický výzkum provedený v roce 1997 ukázal, že celková PRRSV sérologická pozitivita v maďarských prasečích stádech včetně výkrmen je asi 5 %. Díky okamžitému uplatnění adekvátních kontrolních opatření (choroba s ohlašovací povinností, depopulace infikovaných stád, omezení pohybu a pravidelný sérologický monitoring) se šíření nemoci výrazně zpomalilo. V letech 2001 - 2005 byl však pozorován značný vzestup počtu případů PRRS z administrativních a ekonomických důvodů. V souladu s harmonizací veterinárních předpisů v rámci EU byl PRRS v roce 2001 vypuštěn ze seznamu chorob s ohlašovací povinností a hraniční zdravotní kontroly zvířat importovaných ze zemí EU byly omezeny. Kontrola onemocnění pouze prostřednictvím vakcinace se nadále považovala za dostatečnou. Tyto faktory měly v Maďarsku za následek vznik vysoce divergentní populace PRRSV s několika vzájemně nezávisle vyvinutými subliniemi obou genotypů. Podle oficiálního průzkumu z roku 2015 je asi 25 - 30 % maďarských velkochovů prasat infikovaných PRRSV. Míra výskytu infekce v chovech je 15 %, přičemž v infikovaných stádech je chováno až 40 % prasnic. Značné ekonomické ztráty způsobené virem vedly v roce 2010 k vyhlášení oficiálního povinného eradikačního programu. Cílem Státního programu eradikace PRRS je kompletní eliminace PRRSV do roku 2020 s následným poklesem ekonomických ztrát a spotřeby antibiotik v infikovaných stádech a dále využití ekonomických výhod stád bez výskytu PRRS (obchodovatelné chovné kusy). Program je založen na regionalizaci a sestává ze tří následných fází zahájených v březnu 2014. V rámci první fáze bylo onemocnění do konce roku 2015 eradikováno v sedmi župách s nejmenší hustotou prasat a prevalencí PRRSV (Obrázek 10). Druhá fáze byla zahájena v listopadu 2014 a bude ukončena v červnu 2018, třetí fáze začala v listopadu 2015 a bude ukončena v červnu 2020. Mezi možné metodologie volené majiteli stád a schvalované veterinární správou patří selektivní utrácení PRRS pozitivních zvířat (přístup „test and removal“), depopulace a repopulace celých stád, vakcinace a uzavření a překlopení stáda („closure and rollover“). Plán je podporován legislativními omezeními, která striktně regulují import a pohyb živých zvířat a stanovují pravidelné sérologické testování velkých i malých prasečích farem. Stát hradí náklady na eradikaci, přispívá na diagnostické testy a vakcinaci a poskytuje kompenzaci za utracené chovné kusy. Obrázek 10 / Figure 10. Time schedule of National PRRS Eradication Programme in Hungary. 2014.03.24.–2015.03.31. counties indicated by green color 2014.11.01.–2016.06.30. counties in yellow 2015.11.01.–2019.06.30. counties in grey

- 26 -

Přítomnost a distribuce prasečích enterických koronavirů v Maďarsku je neznámá a neplánují se žádné pravidelné průzkumy. Občasná podezření na výskyt nemoci na farmách potvrzená laboratorními metodami vedla ke zjištění, že se v zemi vyskytuje jak virus epidemické diarrhoey prasat (PED), tak transmisivní gastroenteritidy prasat (TGE). Od doby první detekce PEDV v Maďarsku v roce 1977 se předpokládá, že virus vyvolal v chovech prasat endemickou infekci, ačkoli pro tuto hypotézu až donedávna neexistovaly žádné důkazy. Přítomnost PEDV mezi prasaty v Maďarsku, stejně jako fakt, že obvykle nevyvolává klinické příznaky, byla teprve nedávno potvrzena sérologickým testováním velkých farem. Prasečí deltakoronaviry zatím nebyly identifikovány ani sérologicky, ani přímou detekcí viru nebo nukleových kyselin. U transmisivní gastroenteriritdy (TGE) se v Maďarsku očekával ústup onnemocnění souběžně s nástupem prasečích respiračních koronavirů (PRCoV), stejně jako k tomu došlo v jiných zemích po celém světě. Občasné případy průjmu s charakteristikami endemické TGE v mírnější formě však vyvolaly podezření na přítomnost viru mezi prasaty. Po zaznamenání ohnisek choroby charakterizované zvracením a průjmem u 5 - 7 dní starých selat a zasahující především vrhy mladých prasniček a starších prasnic byl zahájen průzkum na několika farmách. Studie pak ukázala, že se TGEV a PRCoV vyskytovaly u prasat při různých příležitostech společně a že přítomnost TGEV bylo možné spojit s výskytem průjmu pouze v některých případech. Bylo zjištěno, že hladina protilátek proti TGEV/PRCoV byla ovlivněna přítomností imunosupresivních faktorů, z nichž především cirkoviry a PRRSV významně ovlivňovaly manifestaci TGE. Díky značně rozšířeným vakcinačním protokolům je prasečí parvovirus 1 (PPV1) v Maďarsku detekován pouze vzácně a také typická reprodukční porucha je vídána pouze zřídka a v mírné formě. V posledních letech se však v Maďarsku objevila nová varianta viru nazvaná PPV1a (kód GenBank AY684871). V posledních letech bylo v Maďarsku identifikováno také několik nových porcinních parvo- a bokavirů. Nejčastěji detekovaným novým parvovirem je PPV2, kterým bylo infikováno až 80 % zkoumaných vzorků. PPV2 se vyskytuje stejnou měrou u selat po odstavu, rostoucích selat i prasat ve výkrmu. PPV3 se vyskytuje v asi 50 % a PPV4 v asi 15 % zkoumaných vzorků odstavených selat a prasat v růstu a ve výkrmu. Porcinní cirkoviry stále patří mezi nejvýznamnější imunosupresivní činitele u prasat v Maďarsku. Vakcinace zavedené během několika posledních let sice výrazně snížily incidenci PCVAD, ale zdá se, že virus z infikovaných stád nemizí a jeho negativní vliv na imunitu je podle výše spotřeby antibiotik stále významný. Nové varianty PCV2 jsou nyní nacházeny častěji, zčásti jde však o nepřesné porovnání antigenní struktury vakcín a antigenů volně se vyskytujícího viru.

5. Chorvatsko Dinko Novosel, Chorvatský státní veterinární ústav, katedra patologie, Záhřeb, Chorvatsko

Poslední ohnisko klasického moru prasat se v Chorvatsku objevilo v roce 2006, téměř 1,5 roku poté, co veterinární ředitelství zrušilo vakcinaci všech prasat proti CSFV. Šíření nemoci bylo zastaveno, kontrolní opatření veterinární inspekce byla posílena a nemoc se podařilo vymýtit. K poslednímu sérologicky potvrzenému případu výskytu CSF došlo v roce 2008. Veterinární ředitelství pak zavedlo kontrolní opatření včetně testů biologické bezpečnosti a diagnostických testů pro CSF a africký mor prasat (ASF). - 27 -

Epidemický průjem prasat se v Chorvatsku nevyskytuje a prasečí koronavirus respiračního syndromu nebyl nikdy potvrzen u domácích prasat, pravděpodobně však koluje mezi divokými prasaty. Prasečí parvovirus 1 (PPV1) byl poprvé ohlášen v roce 1985 se séroprevalencí 38 %. Byla zahájena rutinní vakcinace a díky ní poklesla séroprevalence na 1 %. U reprodukčních poruch způsobených PPV1 to bylo zhruba 1,4 %. Výskyt PPV2 a PPV4 byl potvrzen u prasat ve výkrmu a nenarozených plodů, zatímco PPV3 výhradně u prasat ve výkrmu. Fylodynamické a fylogeografické zkoumání odhalilo blízkou příbuznost kmenů PPV2 - 4 s kmeny ze sousedních zemí, přičemž v případě PPV3 je Chorvatsko pravděpodobně zemí původu. Momentálně probíhající výzkum naznačuje, že buňkami podporujícími replikaci PPV2 - 4 jsou lymfocyty a že PPV2 a PPV3 se mohou podílet na patogenezi pneumonie a PPV4 na případech reprodukčního selhání. Respirační a reprodukční syndrom prasat (PRRS) se v Chorvatsku objevil v roce 1994. Zdá se, že všechny případy PRRS byly způsobeny virem PRRS typu 1 subtypu 1, o cirkulaci jiných východoevropských subtypů nejsou důkazy. Nedostatek programů kontroly a eradikace PRRS v regionu pravděpodobně odráží složité obchodní vztahy, které brání vládám a jiným zúčastněným stranám tlačit veřejné instituce k důkladnějšímu sledování nemoci. Ekonomické ztráty v chovech prasat způsobené PRRS jsou jen velmi málo prostudovány, pravděpodobně jsou však značné. Jeden odhad uveřejněný v roce 2011 zmiňuje výroční ztráty 17 milionů EUR jen v samotném Chorvatsku. PRRSV je přitom stále velkou hrozbou pro chov prasat. Kromě významných poruch reprodukce a respiračních obtíží bylo na jedné farmě pozorováno i ohnisko akutní „virulentního kmene“ PRRS. Stále však nemáme data ohledně séroprevalence PRRSV. Syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS) byl poprvé pozorován v roce 2001. V době před uvedením vakcíny na trh měl PMWS na chov prasat v Chorvatsku ničivý dopad, po zavedení vakcíny se situace zklidnila. Prasečí cirkovirus typu 2 (PCV2) genoskupiny A, který cirkuluje v Chorvatsku, je blízce příbuzný s maďarskými kmeny, zatímco většina kmenů PCV2b má blízko ke kmenům z Holandska a Dánska. Výskyt PMWS u divokých prasat byl ohlášen v roce 2007 a právě z případu PMWS u divokého prasete byl také izolován specifický kmen PCV2d. Zajímavější však je fakt, že PCV2 byl běžně nalézán u plodů. Téměř ve 100 % případů mrtvě narozených plodů byl detekován PCV2, přičemž poruchy reprodukce způsobené PCV2 nebyly nikdy potvrzeny. Na pozadí PCV2 byly zkoumány také infekce virem Torque teno sus (TTSuV) a virem hepatitidy typu E. Séroprevalence HEV byla 89 %, virus byl přitom detekován ve 13,9 % vzorků sér a 8,1 % vzorků tkáně jater. TTSuV 1 a 2 byl detekován u domácích prasat, plodů a divokých prasat.

6. Rumunsko Marina Spinu, Zemědělská a veterinární univerzita, Cluj-Napoca

Oficiální právní předpisy pro dohled a prevenci virových onemocnění prasat v Rumunsku jsou popsány v dokumentu „Strategický program pro dohled, prevenci, kontrolu a eradikaci onemocnění zvířat a onemocnění přenosných na člověka, pro ochranu zvířat a životního prostředí a pro identifikaci a zaznamenávání nemocí hovězího dobytka, prasat, ovcí, koz a koní“. Tato metodologie se věnuje pouze klasickému a africkému prasečímu moru (CSF a ASF), přičemž ostatní viry jsou zkoumány individuálními výzkumnými skupinami a v případě nutnosti provedení diagnózy také Státním ústavem pro diagnostiku a veterinární medicínu (NIDAH). - 28 -

Zatímco pro CSF dohled zahrnuje klinická vyšetření a podle situace sérologii a/nebo virologii (včetně oblastí hranic s Ukrajinou, Srbskem a tranzitních bodů styku s Moldávií) prováděnou krajskými veterinárními jednotkami, u ASF, který se v Rumunsku nevyskytuje, jsou kontroly prováděny příslušnými veterinárními orgány a NIDAH formou pasivního a aktivního dohledu (klinická vyšetření po dobu bez výskytu onemocnění a sérologie/virologie podle kategorie zvířat). Infekce PCV2 byla v Rumunsku poprvé identifikována v roce 2004. Sérologická prevalence byla 65, 68 % a prevalence PCR 2,29 %. Ačkoliv v Rumunsku byl identifikován jak PRRSV typu 1, tak PRRSV typu 2, druhý jmenovaný genotyp se vyskytuje jen vzácně. U PRRSV typu 1 byl identifikován pouze západoevropský subtyp 1. V severovýchodním Rumunsku byla sérologická prevalence 37 %, přičemž průměr PCR byl 8,32 %. V severozápadním Rumunsku tvořilo průměrné procento sérologgicky pozitivních zvířat 30,2 % (nejvyšší bylo 63,6 % u prasnic), zatímco pomocí PCR byla zjištěna pozitivita od 3,84 % (plíce) po 8,06 % (sérum). Nedávné výzkumy potvrdily (jakožto vůbec první zpráva založená na sekvenaci ORF7 u izolátů z prostředí) přítomnost PRRSV jako běžného původce infekcí na některých rumunských farmách prasat. Analýzou sekvencí ORF5 a ORF7 bylo získáno celkem 18 různých sekvencí. Fylogenetické srovnání odhalilo, že nukleotidové sekvence rumunských kmenů PRRSV byly shromážděny ve třech skupinách v rámci virového subtypu 1. Analýza sekvencí aminokyselin pro důkaz GP5 a Nnukleokapsidových proteinů potvrdila, že rumunský virus patří k typu 1. Rumunsko je pravděpodobně jednou z oblastí původu, ze kterých se PPV (přesněji PPV2 a PPV4) mezi 20. a 80. lety 20. století rozšířily mezi domestikované nebo sylvatické hostitele v dalších evropských zemích a regionech.

7. Srbsko Tamaš Petrović, Vladimir Polaček, Diana Lupulović, Jasna Prodanov Radulovi, Došen Radoslav, Sava Lazic, Vědecký veterinární ústav „Novi Sad“, Novi Sad, republika Srbsko Zsolt Becskei, Fakulta veterinárního lékařství, Bělehradská univerzita, Bělehrad, republika Srbsko

Epidemiologická situace virových infekcí prasat v republice Srbsko může být v současnosti charakterizována převážně výskytem PRRSV a onemocnění spojených s PCV2. Vakcinace prasat proti viru klasického moru prasat (CSFV) se v Srbsku stále provádí, nicméně ke konci roku 2016 se plánuje její ukončení. K poslednímu výskytu došlo na velké průmyslové farmě na podzim 2010, ještě předtím bylo v letech 2006 a 2007 nahlášeno mnoho malých ohnisek převážně na malých rodinných farmách a v drobnochovech. Státní program monitoringu CSFV u divokých prasat probíhá už od roku 2010 a každý rok je testováno mezi 2000 a 3000 vzorky krve a tkání divokých prasat na výskyt protilátek a přítomnost viru. Výsledky těchto testů naznačují, že ačkoli dojde každoročně k detekci určitého počtu protilátkově pozitivních zvířat (s klesající prevalencí), divoká prasata nepředstavují v otázce CSFV pro domácí prasata hrozbu. Laboratorní diagnostika PEDV byla v Srbsku zavedena na konci roku 2015 a první série testů stále probíhají. Existují klinická podezření na přítomnost PEDV, zatím však nejsou laboratorně potvrzena. Africký prasečí mor nebyl v Srbsku nikdy detekován. V posledních dvou letech se provádí aktivní monitoring – sérologická vyšetření divokých prasat (20 % vzorků získaných od divokých prasat v lovecké sezóně testováno na přítomnost CSFV). - 29 -

PRRS je v Srbsku podceňovaným a nekontrolovaným onemocněním. Předpokládá se, že bylo do Srbska zavlečeno v roce 2001. První podezření na PRRS bylo založeno na klinických příznacích: na dvou velkých průmyslových farmách na severu Srbska (autonomní oblast Vojvodina), asi 10 – 30 km od hranice s Chorvatskem a Maďarskem se objevily masivní respirační poruchy s vysokou mortalitou prasat. Následně byl pozorován respirační syndrom s vysokou morbiditou a mírnou mortalitou (klinicky a sérologicky diagnostikován jako PRRS) na řadě velkých průmyslových farem v provincii Vojvodina a později ve středním Srbsku. Vzhledem k závažnosti zdravotních potíží a vysokým ekonomickým ztrátám byl první sérologický screening PRRS proveden v roce 2002. Celkem bylo vyšetřeno 880 zvířat z 32 velkých prasečích farem v oblasti Vojvodina. Výsledky ukázaly 58,07% prevalenci séropozitivních prasat a 62,5% podíl pozitivních farem. V průběhu tohoto monitoringu byl detekován virus PRRSV a jeho přítomnost byla potvrzena pomocí RT-PCR a imunofluorescence. Poslední rozsáhlý sérologický screening PRRS byl prováděn v letech 2006 – 2007 na území celého Srbska. V této studii byla nalezena pozitivní zvířata ve 20,46 % stád s prevalencí od 1,56% do 60,86%. Fylogenetická analýza odhalila, že všechny srbské izoláty PRRSV až do roku 2011 patřily k EU genotypu a subtypu 1 (typ Lelystad), které jsou rozšířeny po celé Evropě a také v dalších částech světa. Východoevropské subtypy (2 - 4) PRRSV genotypu 1 ani kmeny genotypu 2 (US) v tomto období nebyly detekovány. V roce 2011 a 2012 byla provedena sérologická studie na vzorcích krve divokých prasat, která ukázala séroprevalenci 0,86%. Studie došla k závěru, že divoká prasata pravděpodobně nehrají v epidemiologii onemocnění významnou roli a jako zdroje PRRSV nepředstavují pro domácí prasata v Srbsku hrozbu. Zatím stále neexistují žádné legislativní procedury ohledně kontroly a eradikace PRRS v Srbsku. Vzhledem k situaci v prostředí zůstává PRRS jednou z nejvýznamnějších virových chorob ovlivňujících chov prasat v Srbsku. První případy PCV2-PMWS v Srbsku byly detekovány v roce 2001. Izoláty PCV2 byly přitom určeny jako genotyp PCV2b. Od tohoto roku docházelo k častým zaznamenaným výskytům PMWS i PDNS u odstavených selat. Nedávné studie ukázaly, že PCV2 je nejprevalentnějším patogenem detekovaným při zkoumání případů PRDC v Srbsku. Fylogenetická studie provedená na 30 PCV2 pozitivních vzorcích shromážděných v letech 2003 – 2006 ze 16 okresů v severním Srbsku (autonomní oblast Vojvodina) ukázala, že 28 ze 30 analyzovaných izolátů patřilo ke genotypu PCV2b, jeden k PCV2a a jeden ke genotypu PCV2d. Nedávno provedená studie pak potvrdila značnou diverzitu mezi ORF2 sekvencemi PCV2 a existenci dvou hlavních PCV2 genotypů PCV2b a PCV2a s nejméně třemi klastry 1A/B, 1C a 2D. Genotypizace a fylogenetická analýza na celých sekvencích virového genomu potvrdila šíření kmenů 1C spojených s PMWS v Srbsku. V současnosti mohou být infekce PCV2 a s ním spojená onemocnění považována za endemická a zároveň za jedna z ekonomicky nejdůležitějších onemocnění v chovu prasat v Srbsku. Očkování proti infekci PCV2 zde bylo zavedeno teprve nedávno. Situace ohledně infekce PPV není v Srbsku oficiálně monitorována. Existující klinická a laboratorní data ze starších i novějších studií naznačují vysokou prevalenci infekce PPV jak u domácích prasat, tak v populaci divokých prasat žijících na území republiky Srbsko. Výskyt HEV u prasat byl v Srbsku v posledních letech intenzivně zkoumán. První studie výskytu HEV v populaci prasat v Srbsku byla zahájena v roce 2007. HEV RNA byla nalezena na 4 z 5 testovaných prasečích farem, aniž by se zde současně vyskytovaly jednoznačné klinické příznaky nebo makroskopické jaterní léze. Fylogenetická analýza sekvence 238 bp regionu - 30 -

ORF1 u HEV izolátů odhalila, že všechny virové izoláty patří k HEV genotypu 3 a spadají nejméně do dvou různých podskupin. V letech 2006 – 2007 bylo odebráno 315 vzorků krevního séra od zdravých, 3 – 4 měsíce starých selat v drobnochovech z celkem 63 stád (5 – 20 zvířat na stádo) ve 28 městech a vesnicích 4 různých okresů srbské oblasti Vojvodina. Z těchto vzorků bylo 34,6 % pozitivních. Nedávno byla zkoumána také přítomnost specifických IgG a antiHEV protilátek a HEV RNA u divokých prasat ulovených v rámci lovecké sezóny 2010 a 2011. Celková míra séroprevalence byla 34,33 %. Vysoký podíl dospělých divokých prasat byl přitom pozitivní na přítomnost HEV RNA. Vysoká prevalence HEV mezi domácími a divokými prasaty může představovat zdravotní riziko pro obyvatele Srbska, a to buď kvůli kontaktu s nakaženými zvířaty, nebo kvůli alimentární infekci.

IV. DOPORUČENÍ Na základě situace ohledně onemocnění zahrnutých do programu V4 ve střední Evropě bylo vypracováno několik doporučení, která předkládáme pozornosti různých cílových skupin v čele s tvůrci národních politik, veřejnými orgány, veterinárními lékaři, chovateli prasat a pedagogy podílejícími se na vysokoškolském a postgraduálním vzdělávání odborníků. Neméně důležité je samozřejmě i školení laiků spojených jakýmkoli způsobem s chovem prasat. Momentálně nejnaléhavějším tématem je africký mor prasat, proto byla podle návrhů odborníků, kteří již přítomnosti ASFV a jeho následkům čelí, vypracována následující doporučení: Nezbytně důležité je: -

-

-

-

-

získat co nejaktuálnější informace sledováním šíření ASFV ve světě (sběr a analýza informací) s přihlédnutím k přeshraničnímu způsobu šíření ASF a podporovat spolupráci se sousedními zeměmi po stránce výměny zkušeností, prevence a/nebo úsilí o eliminaci nákazy provést analýzu rizik při výskytu ASFV a počítat s různými scénáři vývoje změnit mentalitu praktikujících veterinárních lékařů. Jelikož jde o velmi vážný a netypický problém, je nezbytné přehodnotit a radikálně změnit přístup k problematice provádění diagnostických testů v terénu. Velmi důležité je vědět, jak a jaké typy vzorků je vhodné odebírat k provádění diagnostických testů a výzkumu. rozšířit banku diagnostických materiálů a zkoumat nové sérotypy pochopit významnou roli divokých prasat v šíření ASF. Naprosto nezbytné je mít kontrolu nad hustotou výskytu divokých prasat na kilometr čtvereční a za tímto účelem se doporučuje provádět každoroční a postupnou redukci populace divokých prasat. provádět kontinuální kampaň s cílem zvyšovat povědomí o nemoci u chovatelů prasat, zdůrazňovat význam biologické bezpečnosti při separaci domácích a divokých prasat v drobnochovech. dodržovat alespoň jednoměsíční karanténu importovaných prasat, odpovědným orgánům se pak doporučuje věnovat mimořádnou pozornost průvodním dokumentům. přehodnotit současný pohled na očkování proti ASF a vytvářet novou generaci preventivních prostředků zdůrazňovat principy biologické bezpečnosti a bioetiky organizovat pravidelné nácviky přípravy na propuknutí ASF

- 31 -

Pro všechna zde popsaná virová onemocnění a případná další, která se mohou objevit v budoucnu, lze stanovit několik společných doporučení. Pro tvůrce národních politik: Nezapomínejme, že dosažení „všeobecného zdraví“ zahrnujícího člověka, zvířata i životní prostředí není možné bez vzájemné spolupráce v mnoha oborech včetně veterinární medicíny jak na lokální, tak národní a mezinárodní úrovni. Proto: -

vytvářejte optimální strategie pro ustanovení právního rámce dohledu nad přenosnými chorobami s přihlédnutím k jejich dřívějšímu, současnému a budoucímu významu přidělujte finanční prostředky na podporu sledování a diagnostiky přenosných chorob

Pro veterinární lékaře: -

zvyšujte úroveň svých odborných znalostí stálým vzděláváním informujte se o epidemiologické situaci v místě provádění praxe podporujte národní centra pro diagnostiku poskytováním informací z terénu

Pro chovatele: -

při rozhodování v otázkách zdraví spolupracujte s místními a regionálními veterinárními lékaři investujte spíše do prevence než do kontroly a vyhlazování nemoci

Pro vzdělávání/pedagogy: -

-

připravujte aktualizované výukové kurzy pro neustálé zvyšování úrovně znalostí o přenosných chorobách na různých úrovních (studenti, veterinární lékaři, farmáři, myslivci, tvůrce národních politik) vytvářejte informační materiály o přenosných chorobách prasat pro různé cílové skupiny

- 32 -

Účastníci vědeckého workshopu“Prevention and control of transboundary and emerging viral infections of pigs in Central Europe”, Budapešť, 12. - 13. listopad 2015.

- 33 -

Publikace byla podpořena International Visegrad Fund (http://visegradfund.org/home/) projektem ID 21510133 a projektem 9877-3/2015/FEKUT Ministerstva lidských zdrojů Maďarsko. Editováno: †Tamás Tuboly, Tomasz Stadejek, Gyula Balka Partneři a Visegradský fond:

- 34 -