Úvod do ekonomie
Přednáška 9
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
PENÍZE A BANKOVNICTVÍ DEFINICE: Peníze zprostředkovávají směnu statků (komodit, zboží) a služeb. Jsou něco tak běžného, že nás vůbec nenapadá, že by mohly obsahovat nějaké tajemství. Co vlastně jsou peníze? Akcelerují rozvoj civilizace. Vznik peněz měl na lidstvo vliv srovnatelný s objevem ohně, elektřiny atp. Z historie 1) Naturální směna. Jak si takovou situaci představit? Popsal ji například Stanley Jevons (konec IXX. stol.). „Zpěvačka divadla Lyriky z Paříže, slečna Zélie, měla před několika lety koncert na ostrovech Society. Jako odměnu za několik lyrických písní a árií, obdržela třetinu vstupného. Když pořadatelé spočítali její podíl, ukázalo se, že výtěžek činí: 3 prasata, 23 krocanů, 44 kuřat, 5 000 kakaových oříšků a velké množství banánů, citrónů a pomerančů. V Paříži by za toto množství zvířat a ovoce na trhu dostala nejméně 4 000 franků, což byla za jeden koncert velmi lukrativní odměna. Obyvatelé ostrovů Society však neznali peníze, respektive věděli o nich jen jako o exotické zvláštnosti. Slečna Zélie nedokázala svou odměnu spotřebovat na místě. Aby o ni nepřišla, krmila zvířata až do příjezdu lodi ovocem, které bylo součástí honoráře.“
Nevýhody? Stagnace dělby práce. Abychom uspokojili některou ze svých neodkladných potřeb, museli bychom vyhledávat partnery ke směně s „opačnými“ potřebami. Například herečka, která potřebuje nové šaty, by musela vyhledat švadlenu, která má právě chuť podívat se na její filmy. Učitel ekonomie, který potřebuje nový řemínek k hodinkám, by musel hledat hodináře, který si přeje vyslechnout ekonomickou přednášku atp.
2) Komoditní peníze. Prostředkem směny se na daném území stávaly nejčastěji vyměňované komodity. Například: dobytek, plátno, olivový olej, měď, zlato. Tyto komodity musely mít důležité vlastnosti. Musely být trvanlivé, dobře a na malá množství dělitelné, manipulace s nimi musela být snadná atd. Navíc musely být vzácné. Co je vzácnost? Vznik peněz je zahalen tajemstvím. Od dob Aristotelových (320 – 250 př. n. l.) se opakuje jeho příklad: hypotéza o směně luku a šípů za jídlo, naturální směna, která zavdala podnět vzniku peněz. Nové objevy z konce 20. století. Etnografové popsali zajímavé zvyky jakési ostrovní civilizace. Její členové rozlišují dva okruhy směn: a) darování, b) směny všedních potřeb (mýtina, špalek). Jaký je smysl obou skupin darů? Obyvatelé ostrovů, respektive „hlava“ každé rodiny posílá během roku dary sousedům, na jejichž občasnou pomoc nejvíce spoléhají. Nejcennější dary putují k náčelníkovi. Jednou ročně ostrované pořádají slavnost. Ta vrcholí zapálením velké vatry. Jakmile oheň překročí hranici nejvyššího žáru, přistoupí náčelník a všechny dary postupně hází do ohně. Přitom dárcům nadává zhruba takto: „Sami nejste nic. Jste slabí a zmizíte z tohoto světa stejně, jako nyní mizí vaše dary! Já stojím nad vámi. Na mne vaše děti a jejich děti nezapomenou. Mne poslouchejte!“ Nikdo si nedovolí náčelníka urazit darem, který by nebyl nejvzácnější! Byl by z komunity vyloučen. Čekalo by jej dlouhé umírání a smrt. Tento rituál je demonstrací, zhmotněním sociálního vztahu: vzácnosti. Vzácnost slouží jako zvěcnělé pouto sounáležitosti, soudržnosti. Proto nová hypotéza: nevznikly peníze spíše jako následek vzácnosti?
Dar může být závazkem, slibem podřízenosti, formou upevňování a posilování sounáležitosti v dané komunitě. 3) Plnohodnotné peníze. Nahradily komoditní. Byly to zlaté a stříbrné předměty, časem mince. 4) Neplnohodnotné, tj. papírové peníze. Nahradily (vytlačily) plnohodnotné peníze. Nabízí se otázka: proč se používá náhražka namísto pravé hodnoty? Porovnejte svůj zážitek například z upíjení kávy a z jejích náhražek, jako je cikorka nebo melta. Nebo kvalitu výrobků z kůže a z napodobenin kůže atp.
U plnohodnotných peněz byly na překážku dvě okolnosti: 1
Úvod do ekonomie
Přednáška 9
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
1) Fyzické úbytky zlata a stříbra při manipulaci a následná ztráty hodnoty peněz. 2) Snadná padělatelnost. (K ochraně před padělky bylo nezbytné mít při každé větší transakci u sebe chemické nádobíčko.) Paradox: peníze jsou přijímány, protože jsou, protože platí. Viz zavedení eura v letech 1999 – 2000. Hovoří se o
nuceném oběhu peněz. Za zákonnost platidla ručí vláda. Nestačí pouhá deklarace záruky. To dokládá například situace v Rusku roku 1998. Následkem inflace a nefunkčnosti státní správy neobdržely miliony lidí své pravidelné příjmy. Státním zaměstnancům více než půl roku nepřicházely mzdy, jiným jejich sociální dávky, starobní důchody, stipendia atp. Obyvatelé ztráceli důvěru v měnu a státní rozpočet se hroutil. V této situaci se vláda za měnu zaručila tím, že vedle rublu povolila používat i USD. To situaci postupně uklidnilo.
5) Bankovní peníze. Šeky, potvrzení o uložení hotovosti (peněz) v bance. Pokud zákony tuto formu peněz dovolují, regulují oběh těchto platidel centrální banky. (Viz například šeky American Express.) 6) Vlna inovací. Bankomaty, úvěrové karty, placení v obchodech. Různé typy karet. Konkurence mezi distributory kreditních karet (oligopolní trhy). Lákají klienty. Například: „Pořiďte si naši kartu, z ceny každého nákupu vám 3% vrátíme nazpět!“.
Internetové bankovnictví, „on-line“ aktivity na finančních trzích, platby prostřednictvím mobilů atp. Jak fungují kreditní karty?
Model, zjednodušené schéma fungování:
1)
Zákazník zaplatí kartou (+ podepíše účtenku, zadá PIN). Miliony, desítky milionů drobných transakcí denně.
2)
Kreditní firma (VISA, MAESTRO atd.) koncem měsíce uhradí ze svých aktiv dluhy, účty prodejcům.
3)
Kreditní firmy předloží své pohledávky bance (konec měsíce, kvartál). Banky tyto pohledávky uhradí.
4)
Banky vnitřním účetnictvím uplatní své pohledávky na účtech svých klientů. (Odečtou ceny nákupů a poplatků.) Prodavači věří, že oproti podpisu a elektronické stopě obdrží později peníze. Stejně tak kreditní firmy i banky. Název: „kreditní karty“ má svůj původ v anglickém slově credibility, tj. důvěryhodnost. Kreditní karty nedovolují nákupy na úvěr. Nákup „na dluh“ umožňují debetní karty (debt = dluh, úvěr), avšak s příplatkem za vyšší úrok! Kdo vzájemné důvěry v tomto řetězci zneužije, bývá vyloučen. To ve vyspělých zemích zaručují zákony a jejich vymahatelnost. Navíc firmy, které karty nabízejí, hledají techniky, jak zneužití karet co nejúčinněji zabránit.
Funkce peněz 1) Prostředek směny. Vyřazují, deklasují naturální směnu. 2) Zúčtovací jednotka. Ceny, součty a rozdíly čísel! Spotřebitel například potřebuje nakoupit pečivo, dobít kredit mobilu, koupit lístek na koncert atd. Firma chce vyrobit guláš, jiná vyrábí elektrické vrtačky, jiná muzikály atp. Peníze dovolují sečítat různorodé náklady a vyjádřit výsledek v jedné veličině.
3) Uchovatel hodnoty. Při nákup drahých statků šetříme celkovou sumu po částech i několik let. Původní hodnota se (zpravidla) nejen uchová, ale i stejným tempem (zásluhou úroků) zvyšuje. Tyto funkce nemusejí peníze plnit vždy! Neplní je při vysoké, tj. při dvouciferné inflaci. Penězi je vše, co je přijímáno při směně. Papír lze sebekrásněji dekorovat, pokud jej ale nepřijmou partneři při směně, není k ničemu. Stejně tak u kreditních karet. Peníze jsou přijímány proto, že se všeobecně věří, že budou přijímány i nadále.
2
Úvod do ekonomie
Přednáška 9
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
BANKY a BANKOVNICTVÍ Princip vzniku bank:
Firma A Dlužník (rvysoké)
Firmy B, C, D atd. BANKA
Věřitelé (rnízké)
Co je úrok? Odkud se úrok vlastně bere? Není úrok nemravný? (Mám právo žádat úrok, když například půjčím bratrovi?) Příklad: Představme si rolníka, který ve svém hospodářství chce a může být zcela nezávislý. Chce-li hospodařit i v následujícím roce, musí část úrody odložit stranou jako osivo a sadbu. Obdobně všechny firmy, pokud jsou racionální, odkládají část svých výnosů jako kompenzaci za ztráty vznikající při výrobě opotřebováním nástrojů, strojů a všech výrobních prostředků. Úrok představuje dolní hranici výnosu z těchto rezerv, vyjádřenou v penězích. Banky shromažďují volná aktiva všech ekonomických subjektů. Firmy si v bankách ukládají i své běžné roční rezervy. Cílem banky je platit věřitelským firmám co nejnižší úrok. Kdyby banka firmě nabídla nižší úrok, než je hodnota výnosu z rezervy, kterou firma hodlá v bance uložit, firma si raději rezervu ponechá, aby v bance vinou nízkého úroku nepřišla o část svého výnosu. Nejnižší úrok proto odpovídá hodnotě nejnižšího výnosu z rezerv, které si firmy vytvářejí jako kompenzace za běžné opotřebení prostředků při výrobě.
Výhody bank: 1) Shromažďují velké sumy od mnoha aktérů. Proto mohou půjčovat mnohem vyšší obnosy než jednotlivé firmy s volnými aktivy. 2) Soustředí úspory, tj. volné peníze firem i soukromníků. Příklad: Dejme tomu, že v Praze každý desátý obyvatel, čili celkem 100 000 lidí uloží měsíčně 1 000 Kč. Banka zaznamená na 6 svých účtech každý měsíc nárůst úspor o 100 x 10 Kč, tedy sto milionů Kč. Za rok vzroste objem těchto úspor o téměř jednu a čtvrt miliardy Kč (včetně úroků).
3) Šetří čas. Existuje známé místo, kam „chodíme s úsporami“, kam pro půjčku. Nemusíme hledat subjekty s volnými aktivy. Banky nabízejí další služby a specializují se. Zejména při poskytování úvěrů. V čem se projevuje odbornost bank? Několik firem žádá o úvěr. Které z nich má dát banka přednost, aby na tom byla co nejlépe? V současnosti tyto služby pro banky provádějí ratingové společnosti. Banky profitují (tj. „živí se“) z rozdílné výše úroků {tj. z marže (rv – rn), mark-up, profit margin}. Kdy banky nejvíce vydělají? Když budou žádat buď:1) vysokou úrokovou sazbu r?, nebo 2) co nejrychlejší návratnost?, nebo 3) když si vyberou spolehlivého zákazníka? Obecně: Nejlepší návratnost zaručí bance firmy, které dosahují nejvyššího zisku. To jsou firmy s nejvyšším odbytem a s nejvyšší poptávkou po produkci. Banky tím, že usilují o vlastní nejlepší výnosy, napomáhají nejlepší alokaci kapitálu. (Vzpomeňte si, jak se banky chovají při depresi.) Dnešní svět se velmi rychle mění. Uvedené tvrzení platilo až do druhé poloviny dvacátého století. Od osmdesátých let se při optimální alokaci kapitálu stále zřetelněji prosazují finanční trhy, tj. trhy s rozmanitými formami cenných papírů a s jejich deriváty. Obchoduje se elektronicky, bez oběhu „papírů“.
3
Úvod do ekonomie
Přednáška 9
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Centrální banka Z historie: Vladaři si vybrali ke spolupráci banku, které důvěřovali. Potřebovali její pomoc při vedení státního rozpočtu, ale zejména při emisi peněz. Úloha centrální banky dnes. Krom toho, že centrální banka poskytuje bankovní služby komerčním bankám, tj. poskytuje „překlenovací“ úvěry a určuje pravidla hospodaření, navíc: 1) Emituje, tiskne peníze. Lze vydělávat astronomické sumy. Náklad na výrobu nízký. (Dokonce ani tiskařské lisy se nemusejí kupovat!).
Za potištěný papír (tj. za peníze) však lidé a firmy vyměňují skutečné produkty, tj. hodnoty!
Proč centrální banky NEmaximalizují zisk? (Proč se zaměstnanci centrální banky neživí tiskem a distribucí peněz?) 2) Kontrola množství oběživa. Centrální banka sleduje peněžní agregáty: M1, M2, M3 a další, a přijímá regulační opatření. Komerční banky akceptují diskontní sazbu. 3) Nezávislost centrální banky na vládě. Role nikoli jen formální. Zejména ve vyspělých zemích směřuje vývoj od závislosti k téměř naprosté nezávislosti na vládě. Proč by měla být centrální banka nezávislá na vládě? Politik se v průběhu volebního období potřebuje chlubit úspěchy. Pokud však z předvolebních odhadů usoudí, že jeho šance na znovuzvolení poklesly, může náklady na vlastní populistická opatření přenést na své nástupce. Chce, aby své volební období začali neúspěchem. Jaké mají populisté možnosti?: 1) Navyšují státní výdaje a snižují daně. Nevyrovnanost státního rozpočtu a nárůst dluhu je nezajímá. Nezbytné snižování dluhu ve státním rozpočtu, které je nutně krajně nepopulární, uvalí na novou vládu. 2) Zneužívají setrvačnosti ekonomiky. Populista například po dva roky „tlumí“ nezaměstnanost tím, že i za cenu inflace „pumpuje“ výdaje z rozpočtu do státních podniků. „Tlačí“ centrální banku ke snižování úrokových sazeb, aby povzbuzovala investice. Tím se posiluje poptávka po pracovní síle a postupně se zvyšují mzdy. Následně sílí tlaky na zvyšování cen. Vinou setrvačnosti však inflace začne akcelerovat až v následujícím volebním období. Opět se jedná o situaci, kdy ekonomiku rozvracejí nekritické ambice a morální hazard politiků.
Proto se objevily požadavky oddělit měnovou politiku od politiky fiskální, tj. posílit nezávislost centrální banky. Co namítají politikové proti nezávislosti centrální banky? 1) Centrální banku nikdo nekontroluje. 2) Centrální banka se následně ocitá mimo vliv zákonů. Hrozí svévolnost jejího chování. Právě tak argumentoval V. KLAUS v létech 1995 – 97, kdy byl předsedou vlády a kdy se utvářel zákon o České národní bance. Na taková obvinění centrální banky reagují maximální otevřeností a průhledností svých aktivit.
Nástroje monetární politiky: 1) Regulace povinných bankovních rezerv 1) Zvýšení povinných rezerv o 1-2% má za následek pokles nabídky peněz o 10 - 20%. 2) Snížená nabídka peněz vyvolává růst poptávky po penězích. 3) Zvýšená poptávka po penězích vede k růstu úrokových sazeb. 4) Zvýšené úrokové sazby tlumí investiční aktivity. 5) Výsledkem je politika obtížně dostupných peněz. Následky? Zpomalení růstu cen a mezd, snížení inflace na přijatelnou úroveň. Ekonomika však za zastavení inflace „platí“ poklesem agregátní poptávky, zpomalením růstu, stagnací či poklesem HDP. Poklesnou příjmy firem i rodin, roste nezaměstnanost. Tyto následky lze v delším období očekávat v tradičních tržních ekonomikách. 4
Úvod do ekonomie
Přednáška 9
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
V ekonomikách postkomunistických zemí nebo v rozvojových zemích tomu může být jinak. Zvýšení povinných bankovních rezerv může být podníceno snahou odvrátit nedůvěru obyvatel vůči bankám a pokusem zabránit „útokům“ na banky stovkami vyděšených věřitelů. Nebo záměrem centrální banky donutit privátní (komerční) banky k vytvoření větších rezerv při podezření, že jim přibývá rizikových a obtížně vymahatelných půjček atp.
2) Regulace diskontních sazeb. (Viz komentáře k regulaci ekonomického cyklu.) 3) Operace státu a centrální banky na peněžních trzích. Centrální banky i vlády se těchto operací účastní běžně. Důležité jsou výrazné změny objemu obchodů, tj. buď zvýšené prodeje, nebo zvýšené nákupy. Zásady: a) Nákup cenných papírů. Kdy? Když chce Centrální Banka zvýšit nabídku likvidity, čili když povzbuzuje ekonomické aktivity a chce, aby se do oběhu dostávalo více peněz. Většinou to bývá při dlouho trvající recesi, nebo když centrální banka chce napomoci hospodářskému růstu.
b) Prodej státních obligací a cenných papírů. Někdy vláda hledá vlastní cesty k úhradě státního dluhu. Aby mohla uhradit své dluhy z minulosti, nechá vytisknout nové obligace a nabídne je k prodeji. Jindy chce centrální banka snížit nabídku likvidity. Důvodem může být dlouho trvající fáze hospodářského růstu, kterou začínají provázet příznaky a první signály inflace. Když se centrální banka rozhodne zasáhnout proti začínající inflaci, začne masivně prodávat cenné papíry. Cílem je „stahovat“ likviditu z oběhu a tím zvyšovat „cenu“ peněz.
Proč cenné papíry, které nabízí vláda, vůbec někdo kupuje? Najde vláda pro svou nabídku zákazníky? c) Operace na měnovém trhu. Centrální banka sleduje, hlídá především spekulační nákupy domácí měny v souvislosti s vývojem salda zahraničního obchodu. Po přechodu ČR na euro tyto její povinnosti odpadnou. Řeč není o žádné okrajové kuriozitě. V devadesátých letech čelila Bank of England masivnímu útoku spekulativního kapitálu. Útok byl tak nečekaný a rozsáhlý, že B. of E. po třech týdnech kapitulovala a výrazně devalvovala libru. Tím si „sama“ způsobila pokles hodnoty části vlastních aktiv a zaznamenala značné ztráty. Krátce nato se ukázalo, že na těchto operacích vydělal George SOROS. Útoky investorů na finančních trzích nebývají virtuální. Čím jsou státy mimo eorozónu menší, tím je pravděpodobnost koordinovaného, nebo nekoordinovaného útoku spekulativního kapitálu vyšší. A to i v situaci, kdy na finančních trzích převažuje značný pesimismus způsobený například obavami z možných bankrotů Řecka, Irska, Portugalska, Španělska, Itálie a dalších.
5
