PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Obsah
Úvodem
Minimální inzertní ceny pro internetový prodej
Vážení klienti a obchodní přátelé,
2
Soudní dvůr EU k veřejným zakázkám, volnému pohybu služeb a ochraně pracovníků
5
Evropská Komise vydala Studii o vlivu maloobchodu na hospodářskou soutěž, aneb ďábla hledej v retailu
8
Některé aspekty připravovaných změn právní úpravy pojištění cestovních kanceláří
11
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů - tři roky příprav?
14
Aktuality ze světa soutěžního práva 16
Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice (2010, 2013)
těší mě, že Vám mohu po čase opět nabídnout další vydání Evropských právních aktualit. Věřím, že práce našeho specializovaného týmu zabývajícího se evropským a soutěžním právem Vám stejně jako v předchozích letech přinese spoustu užitečných postřehů a přínosných informací, které Vám třeba zpříjemní chvíle odpočinku v době nadcházejících vánočních svátků. Než Vás upozorním na zajímavé čtení, které jsme pro Vás s kolegy připravili, rád bych Vás seznámil se změnami v našem týmu. Naše řady nedávno obohatil příchod Zuzany Záhumenské a Jiřího Buryana; Zuzana se věnuje obchodnímu a pracovnímu právu se zaměřením na německy mluvící klientelu a Jiří se specializuje na akvizice, právo veřejného sektoru a zejména na soutěžní právo a veřejné zakázky.
Právnická firma roku v České republice (2011, 2012, 2014)
V současnosti si stále více spotřebitelů pořizuje zboží z pohodlí svého domova v online obchodech a stále více výrobců je tímto způsobem nabízí. Z obou pohledů tak mohou být zajímavé pokusy výrobců o ovlivnění inzertní ceny online prodeje. Robert Neruda a Roman Barinka Vás v úvodním příspěvku seznámí s tím, jak na takové praktiky výrobců pohlíží americké soudy, a se svým předpokladem restriktivní reakce ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komise. S Petrem Kadlecem a Jiřím Buryanem pak nahlédneme do rozhodovací praxe Soudního dvora EU, který aktuálním judikátem opět významně přispěl do prolínající se problematiky veřejných zakázek, ochrany pracovníků a obecných zásad volného pohybu služeb. Další příspěvek z oblasti hospodářské soutěže, který pro Vás připravili Robert Neruda, Ivo Šimeček a Adam Přerovský, se zaměřuje na velmi zajímavá zjištění Evropské komise, k nimž dospěla ve své podrobné analýze o posouzení vlivu maloobchodu na hospodářskou soutěž. Následně Vás Pavel Němeček a Zuzana Záhumenská zasvětí do problematiky související s připravovanou novelizací úpravy povinného pojištění cestovních kanceláří pro případ jejich úpadku. Tento příspěvek je specifický zejména tím, že se může jistou formou dotknout každého z nás. Upozorní Vás především na případná rizika plánované novely, zvýšené nároky kladené na pojišťovny a hrozící snížení zájmu pojišťoven toto pojištění poskytovat.
Prosinec 2014
Nejúspěšnější kancelář podle počtu nominací a titulů všech sedmi ročníků soutěže
Závěrem spolu s Richardem Otevřelem krátce přibližujeme aktuální situaci týkající se nekonečné přípravy obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jehož přijetí je neustále odkládáno, a sadu příspěvků Evropských právních aktualit již tradičně uzavírají novinky ze soutěžního práva připravené Robertem Nerudou a Lenkou Gachovou. Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních aktualit a mnoho úspěchů v nadcházejícím roce. Robert Nešpůrek, Partner
EU Legal News
(nejen) v oblasti soutěže a regulace
Strategické uvažování | Individuální přístup | Špičkový právní tým | Dlouhodobé partnerství
1. místo v celkovém počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2009–2013)
mergermarket
1. místo mezi domácími právnickými firmami (2009–2012)
Právnická firma roku v kategorii Fúze a akvizice v České republice (2013, 2014)
“
Přípustnost této politiky nebyla zatím v českém ani unijním právu spolehlivě otestována.
Minimální inzertní ceny pro internetový prodej Jednou z praktik, jejímž prostřednictvím se výrobci snaží usměrňovat cenovou politiku svých online distributorů, je určování jednotných inzertních cen pro internetový prodej zboží. Přípustnost této politiky nebyla zatím v českém ani unijním právu spolehlivě otestována. O to více vystupuje do popředí potřeba pečlivého ošetření všech soutěžních rizik.
I. Úvod V souvislosti s rozvojem online obchodu se soutěžní specialisté čím dál častěji setkávají s dotazy výrobců, do jaké míry mohou usměrňovat prodejní politiku svých online distributorů. Výrobci mnohdy preferují, aby distributoři poskytovali zákazníkům předprodejní služby (poradenství při výběru, montáž, zaškolení apod.), popř. poprodejní služby (servis apod.). Tito distributoři jsou však nuceni prodávat zboží za vyšší ceny, což zhoršuje jejich situaci v cenové soutěži s provozovateli e-shopů, kteří žádné služby neposkytují a mohou zboží nabízet za nižší ceny. Jedním ze způsobů, jímž se výrobci snaží ovlivňovat obchodní politiku svých distributorů, je stanovování tzv. jednotných inzertních cen pro online prodej. Tato metoda spočívá v tom, že distributoři na základě dohody s výrobcem uvádějí na svých internetových stránkách jednotnou cenu určenou výrobcem s tím, že cenu, za kterou zboží zákazníkovi ve skutečnosti prodají, jsou oprávněni stanovit nezávisle bez jakéhokoli ovlivňování ze strany výrobce. 1
V rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) nebyl dosud zaznamenán případ, který by se zabýval omezením možnosti prodejce svobodně uvádět cenu v internetových obchodech, resp. by tuto možnost omezoval jen na unifikovanou doporučenou cenu. Takové rozhodnutí nebylo dosud vydáno ani soudními orgány EU, resp. Evropskou komisí.
II. Americké soudy: liberální přístup Problematika určování minimální inzertní ceny pro internetový prodej (Internet Minimum Advertisement Price; „IMAP“) byla v nedávné minulosti předmětem některých rozsudků (nižších) soudů v USA. Tady je možné poukázat na případ Worldhomecenter.com1, v němž Oblastní soud státu New York konstatoval, že požadavek dodavatele, aby odběratel na svých internetových stránkách uváděl minimální inzertní cenu, je samostatným institutem a není totožný s dohodami o dodržování cen pro další prodej s tím, že za určitých okolností může být toto jednání povoleno. Nadepsaný soud uvedl, že na rozdíl od předchozích případů, ve kterých byla IMAP sjednána s cílem omezit ceny pro další prodej, měl v tomto případě prodejce k dispozici několik způsobů, jak sjednat se zákazníkem nižší (resp. jinou) cenu. Dodavatel totiž ve svých obchodních podmínkách uváděl, že prodejce může nabízet zákazníkům možnost sjednat si prostřednictvím telefonu nebo emailu cenu nižší než inzertní. Vedle toho
United States District Court, rozsudek ve věci No. 10 Civ. 3205 - Worldhomecenter.com, Inc. v. Franke Consumer Products, Inc. ze dne 22. června 2011.
EU Legal News
2
“
Mohlo by určování inzertních cen vést k omezení cenové konkurence?
mohl prodejce nabízet slevové kupóny, na jejichž základě zákazník mohl při platbě za zboží uplatnit a získat slevu z inzertní ceny zboží. Nadepsaný soud uzavřel, že dodavatel nabídl prodejci několik způsobů, jak se od doporučené inzertní ceny odchýlit, a neuznal argument, že inzertní cena je pro internetové obchody automaticky cenou prodejní. Podle soudu dodavatel tímto způsobem nereguloval prodejní cenu jako u dohod o dodržování cen pro další prodej, ale pouze cenu inzertní, proto neshledal toto ustanovení jako protisoutěžní. Z dosavadní praxe v USA tedy vyplývá, že v situaci, kdy provozovatel e-shopu bude mít možnost sjednat se svými online zákazníky jinou než „vizualizovanou“ inzertní cenu, nepředstavuje daná obchodní praktika nedovolené určování cen pro další prodej. Možnost cenové soutěže mezi jednotlivými provozovateli e-shopů zůstává zachována a jejich zákazníci mají i nadále možnost zvolit si takového dodavatele, jehož cena je pro ně nejvýhodnější.
institut resale price maintenance širokým, resp. stále se rozšiřujícím způsobem, a zahrnují pod něj řadu praktik, které – jakkoli mohou nominálně umožňovat prodejcům volné určování cen pro další prodej – vedou ve svých faktických důsledcích k omezení cenové konkurence a ke sjednocení cenové hladiny. V této souvislosti dle našeho názoru existuje bohužel riziko, že určování jednotných inzertních cen pro online prodej by mohlo ve svých důsledcích nepřímo vést k omezení cenové konkurence mezi provozovateli e-shopů, popř. k faktickému znevýhodnění internetových prodejů vůči prodejům v kamenných prodejnách. Neopominutelnou okolností přitom je, že tento vývoj by byl objektivně mimo sféru vlivu výrobce, což by však nic neměnilo na jeho případné právní odpovědnosti.
III. Česká praxe: nejasná pozice
I kdyby totiž provozovatelé e-shopů na svých stránkách ve spojení s inzertní cenou uváděli, že tato cena je pouze doporučená a nevylučuje sjednání ceny nižší, je otázkou, do jaké míry by zákazníci aktivně iniciovali jednání o cenách a jaké dopady by tato jejich aktivita, nebo naopak pasivita, měla na výslednou cenovou úroveň.
V této souvislosti je však třeba podotknout, že aplikace konceptu resale price maintenance ze strany amerických soudů je výrazně liberální a nelze ji, dle našeho názoru, mechanicky přenášet do kontextu tuzemského, popř. unijního soutěžního práva. ÚOHS ani soudní orgány EU se k této otázce ve své rozhodovací praxi zatím nevyjádřily. Jakkoli nelze předvídat, jak by tuto otázku v budoucnu posoudily, není vyloučeno, že shora popsaný liberální přístup amerických soudů by neakceptovaly a zaujaly by přístup výrazně odlišný.
Dle našeho názoru nelze pominout riziko, že vzhledem k tradiční podobě online nákupů, kdy inzerovaná cena je de facto cenou prodejní a nepodléhá dalšímu vyjednávání, by tento „psychologický stereotyp“ iniciativu k dalšímu jednání významně omezoval. Jinými slovy řečeno, i pokud by reklamní sdělení na internetu obsahovalo upozornění, že tato cena není konečná, nemuseli by zákazníci z různých důvodů toto sdělení zaregistrovat, mohli jej přehlédnout, nevěnovat mu dostatečnou pozornost, resp. by mu nemuseli přikládat dostatečnou váhu.
Pro ÚOHS, jakož i Komisi a soutěžní orgány řady členských států EU, je zatím charakteristický spíše restriktivní přístup, v jehož rámci vykládají
V takovém případě by zákazníci nevyvíjeli na prodejce žádný tlak na snížení ceny, u většiny provozovatelů e-shopů by nakupovali za inzertní
EU Legal News
3
“
Určování jednotných inzertních cen pro online prodej je potencionálně rizikovou politikou.
cenu, což by mělo za následek ustavení jednotné cenové hladiny a vyloučení (či omezení) cenové konkurence. V takové situaci by tudíž existovalo významné riziko, že ÚOHS danou obchodní praktiku posoudí jako dohodu o nepřímém určení pevné ceny pro další prodej ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.
doporučená prodejní cena běžně reflektuje reálnou ekonomickou hodnotu produktu, ani poskytování slev z přemrštěné doporučené ceny údajně nezaručovalo zákazníkům, že jejich jednání s prodejci jim zajistí výhodnou cenu (bargain deal). Nadto, dle názoru soutěžního úřadu i malá sleva stačila k tomu, aby (handicapovaný) zájemce upustil od dalšího srovnávání cen, což dále omezovalo soutěžní tlak na prodejce.
IV. První eurovlaštovka: britský precedent
S ohledem na tyto okolnosti britský soutěžní úřad uzavřel, že daná praktika v posuzovaném případě nepřípustně omezovala cenovou soutěž mezi distributory a označil ji za protisoutěžní.
Obdobně restriktivní přístup zaujal v dubnu 2014 britský soutěžní úřad, který shledal jako protisoutěžní praktiku společnosti Pride Mobility Products Limited, výrobce vozítek pro handicapované, která svým online distributorům určovala, že (některé) její výrobky nesmějí na svých stránkách inzerovat za cenu nižší, než byla doporučená cena pro další prodej. 2 Ačkoli dealeři mohli na svých stránkách uvádět sdělení, že je zákazníci mohou kontaktovat (emailem nebo telefonicky) za účelem sjednání „nejlepší ceny“ (best price resp. value price), úřad konstatoval, že tato obchodní politika měla za cíl (a ve svých důsledcích též vedla k) omezení cenové transparentnosti a soutěže mezi distributory (která již byla v rámci daného systému selektivní distribuce významně omezena).
Robert Neruda Partner
Roman Barinka Advokát
Nadto v rámci šetření bylo prokázáno, že doporučené prodejní ceny byly stanoveny na velmi vysoké úrovni, která byla zcela svévolná a zdaleka neodpovídala reálné ekonomické hodnotě produktů. To vedlo na straně prodejců k masivním slevám (50 až 70 %). Vzhledem k tomu, že 2
V. Závěr Jak ze shora uvedeného vyplývá, určování jednotných inzertních cen pro online prodej je potenciálně rizikovou politikou. Výrobce, který o jejím uplatňování uvažuje, by v zájmu vyloučení odpovědnosti měl prokázat, že tato praktika ve svých důsledcích vede k ekonomickým přínosům, které převažují nad jejími negativními důsledky. Za tím účelem by však výrobce měl být schopen prokázat, že stanovení jednotné inzertní ceny pro internetový prodej je nezbytné, aby zajistilo dostatečné prostředky pro poskytování souvisejících služeb a dostatečnou pobídku k překonání parazitního jednání online prodejců. V každém případě lze doporučit, aby obchodní politika spočívající v určování jednotných inzertních cen byla v zájmu vyloučení všech soutěžních rizik předem pečlivě posouzena.
Srov. rozhodnutí Office of Fair Trading ze dne 27. dubna 2014 ve věci Pride Mobility Products Limited čj. CE/9578-12.
EU Legal News
4
“
Ochrana pracovníků nesmí sloužit jako skrytá překážka volného pohybu služeb.
Soudní dvůr EU k veřejným zakázkám, volnému pohybu služeb a ochraně pracovníků Zadavatelé veřejných zakázek nesmí v zadávacích podmínkách požadovat, aby zaměstnanci (sub)dodavatelů dostávali za práci na zakázce minimální mzdu platnou v zemi zadavatele, pokud tuto práci vykonávají v jiném členském státě EU. Takový požadavek znevýhodňuje (sub)dodavatele z jiných členských států s nižšími životními náklady a nižší minimální mzdou. Z toho důvodu není tento požadavek slučitelný s volným pohybem služeb. Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) nedávným rozsudkem Bundesdruckerei GmbH v. Stadt Dortmund1 ze dne 18. 9. 2014 opět promluvil k celoevropské debatě započaté rozhodnutím ve věci Rüffert,2 která se dotýká problematiky veřejných zakázek, ochrany pracovníků a obecných zásad volného pohybu služeb. Jádrem diskuze je vážení dvou základních principů. Na jedné straně pomyslných vah je svoboda pohybu služeb a na straně druhé (tvrzená) ochrana pracovníků. SDEU posledním rozsudkem rozvedl předchozí rozhodovací praxi a potvrdil, že ochrana pracovníků nesmí sloužit jako 1 2
skrytá překážka volného pohybu služeb, a to konkrétně v přístupu k veřejným zakázkám. Pokusíme se závěry z obou citovaných rozhodnutí (a související celoevropské debaty) stručně shrnout. Vzhledem ke komplikovanosti problematiky však toto shrnutí nemůže být komplexní a postihnout detaily podobných budoucích situací. V obou citovaných případech byla řešena obdobná otázka. O veřejnou zakázku zadávanou německým zadavatelem měli zájem polští (sub)dodavatelé. Ti byli schopni nabídnout plnění za nižší ceny, a to díky nižším platovým podmínkám oproti německé úrovni. Případ Bundesdruckerei se týkal právního předpisu, který stanovil, že některé veřejné zakázky na služby lze zadat pouze podnikům, které při předložení nabídky akceptují závazek vyplácet svým pracovníkům stanovenou minimální mzdu. V případě Rüffert šlo o situaci, kdy právní předpis stanovil obdobný požadavek zadat veřejnou zakázku na stavební práce pouze dodavateli, který se zaváže dodržovat minimální mzdu dle příslušné kolektivní smlouvy platné pro oblast stavebnictví.
Rozhodnutí ve věci C-549/13 (Bundesdruckerei) ze dne 18. září 2014. Rozhodnutí ve věci C‑346/06 (Rüffert) ze dne 3. dubna 2008.
EU Legal News
5
“
Na jedné straně pomyslných vah je svoboda pohybu služeb a na straně druhé ochrana pracovníků.
Cílem obou předpisů bylo zajistit, aby byl vyloučen „sociální dumping“ a aby nebyli znevýhodněni dodavatelé, kteří poskytují svým pracovníkům přiměřenou (minimální) mzdu. Lze zde hovořit i o vyloučení tzv. „wage competition“ mezi jednotlivými členskými státy. Tento postup by ale mohl sloužit jako znevýhodnění zahraničních dodavatelů oproti těm německým, tj. jako jakési ochranářské pravidlo pro účely veřejných zakázek. Je tento postup správný?
poskytování služeb osobami nebo podniky usazenými v jiných členských státech, jestliže způsobuje dodatečné výdaje a administrativní a hospodářskou zátěž.4 Může však existovat obhajitelná výjimka z článku 56, a to např. pro oblast zadávání veřejných zakázek?
Článek 56 Smlouvy o fungování EU zakazuje omezení volného pohybu služeb v rámci EU pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě EU, než se nachází příjemce služeb. Z ustálené judikatury vyplývá, že tento článek nevyžaduje pouze vyloučení jakékoliv diskriminace poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě z důvodu jeho státní příslušnosti, ale také odstranění jakéhokoliv omezení v poskytování takových služeb. To platí, i když se omezení použije bez rozdílu na vnitrostátní poskytovatele a na poskytovatele z jiných členských států. Podstatné je, pokud může znemožnit, ztížit nebo učinit méně atraktivními činnosti poskytovatele usazeného v jiném členském státě, ve kterém legálně poskytuje podobné služby.3
Z rozsudku Rüffert vyplývá, že vnitrostátní opatření vyžadující vyplácení stanovené minimální mzdy může znamenat překážku volného pohybu, ale může být v zásadě odůvodněno cílem ochrany pracovníků. Soud však druhým dechem dodal, že se v tomto konkrétním případě nejedná o odůvodnitelnou výjimku. Podle SDEU je diskriminační, že se výše uvedený předpis vztahuje pouze na oblast veřejných zakázek, a nikoliv na všechny stavební práce. Stejně problematickým SDEU označuje i fakt, že minimální mzda byla vyjednána pomocí kolektivní smlouvy jen pro oblast stavebnictví. Jinými slovy lze shrnout, že SDEU nepovažoval daný požadavek na minimální mzdu za ospravedlnitelný, jelikož se nevztahoval ani na všechny německé pracovníky. Pokud by ovšem existoval obecně platný celostátní předpis určující minimální mzdu s cílem ochrany pracovníků, bylo by jej možné považovat za odůvodnitelnou výjimku překážky svobody volného pohybu služeb.
V tomto ohledu je vhodné upřesnit, že SDEU již rozhodl, že použití vnitrostátních právních předpisů přijímajícího členského státu na poskytovatele služeb může znemožnit, ztížit nebo učinit méně atraktivním
Recentní rozhodnutí Bundesdruckerei případ Rüffert rozvíjí. Rüffert totiž řešil situaci, kdy byl předmět plnění veřejné zakázky (stavební práce) na německém území (tedy mimo zemi původu subdodavatele). Oproti
3 4
Rozhodnutí ve věci C-490/04 (Komise v. Německo) ze dne 18. července 2007. Rozhodnutí ve věci C-60/03 (Wolff & Müller) ze dne 12. října 2004.
EU Legal News
6
“
Obě rozhodnutí usnadní dodavatelům z členských států EU přístup k veřejným zakázkám.
tomu jádrem sporu Bundesdruckerei bylo, zda lze po polském podniku spravedlivě požadovat, aby vyplácel svým pracovníkům německou minimální mzdu, když se předmět veřejné zakázky plnil na polském území. Je nutné uvést, že předmětem plnění veřejné zakázky v případu Bundesdruckerei byla digitalizace dokumentů a konverze dat pro oddělení urbanistické koncepce města. Jedná se tedy o činnost, která může být plněna z kteréhokoliv místa, nehledě na státní hranice. SDEU se argumentací odkázal na případ Rüffert a zopakoval, že takové vnitrostátní opatření není způsobilé dosáhnout cíle ochrany pracovníků. V daném případě totiž nebyla ochrana pracovníků formou německé minimální mzdy ospravedlnitelná, jelikož daní pracovníci měli při plnění zakázky působit v Polsku za místní životní náklady (tj. nikoliv za vyšší životní náklady v Německu). Soud v Bundesdruckerei výslovně konstatoval, že takový požadavek zbavuje (sub)dodavatele se sídlem v Polsku možnosti využít konkurenční výhody plynoucí z rozdílů existujících mezi danou výší mezd, jde totiž nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění dosažení cíle ochrany pracovníků.
Petr Kadlec Partner
Jiří Buryan
Senior advokát
Oba případy mají také návaznost na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.5 Obě rozhodnutí SDEU lze totiž interpretovat také tím způsobem, že veřejní zadavatelé nesmí v rámci veřejných zakázek uvádět požadavky jdoucí nad rámec pravidel stanovených v této směrnici. Směrnice tedy dostatečně stanoví podmínky ochrany pracovníků vysílaných do jiných zemí a požadavky jdoucí nad její rámec již nejsou ospravedlnitelné. Takové požadavky by totiž mohly být chápány jako neospravedlnitelná skrytá diskriminace dodavatelů z jiných členských států, resp. jako překážka volného pohybu služeb. Dle SDEU navíc nelze apriori odsuzovat, pokud dodavatelé ve veřejných zakázkách těží z nižší platové úrovně pracovníků ve svém členském státě. Naopak, tato konkurenční výhoda je považována za přínos v rámci evropské integrace. Obě rozhodnutí tak ve výsledku usnadní dodavatelům zejména z „nových“ členských států EU přístup k veřejným zakázkám ve státech původní evropské patnáctky.
Z tohoto důvodu je požadavek na vyplácení minimální hodinové mzdy dle německé úpravy neslučitelný se zásadou volného pohybu služeb. 5
Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431.
EU Legal News
7
“
Koncentrace maloobchodníků se obecně zvýšila ve všech členských státech EU.
Evropská Komise vydala Studii o vlivu maloobchodu na hospodářskou soutěž, aneb ďábla hledej v retailu Evropská Komise („Komise“) v září vydala podrobnou analýzu1 posouzení vlivu moderních maloobchodních řetězců na hospodářskou soutěž se zaměřením na možnost inovací a výběru pro konečného spotřebitele v potravinářském sektoru („Studie“). Ze Studie vyplývá, že negativní dopad na hospodářskou soutěž nebyl zjištěn a že existující problémy, se kterými se oblast potravinářského retailu potýká, nejsou nezbytně spojeny s principy regulace hospodářské soutěže, resp. že k řešení existujících problémů není antitrustové právo nejvhodnějším nástrojem. K vypracování Studie Komise přistoupila s ohledem na četné stížnosti poukazující na problémy v oblasti maloobchodního prodeje potravin. V těchto stížnostech si dodavatelé, podle informací od zástupce Komise, stěžovali na zneužívání rostoucí tržní síly obchodních řetězců v rámci obchodních jednání a jeho dopady na dodavatele a spotřebitele. Komise se v prováděné analýze specificky zaměřila na otázky dopadu existence a chování maloobchodních řetězců na inovace a sortiment produktů. Podle stížností dodavatelů totiž velké řetězce jednostranně a retroaktivně mění smluvní ceny a vytvářejí tlak na dodavatele tím, že je kupříkladu nutí nést 1
náklady za neprodané zboží nebo reklamní kampaně. V důsledku těchto praktik mají dodavatelé údajně méně prostředků na vývoj nových produktů, což má vést ke snížení možnosti výběru pro spotřebitele a snížení míry inovací v rámci potravinářského sektoru. Studie je svým způsobem jedinečná vzhledem k rozsahu zkoumaných dat a posuzovaných zemí. V rámci Studie bylo zkoumáno 23 různých produktových kategorií, což představuje více než 100.000 různých produktů v časovém horizontu 8 let (od roku 2004 do 2012), se zahrnutím co nejširšího počtu členských států EU. Studie nezkoumá situaci na vysoce koncentrovaných trzích, na kterých působí pouze dva nebo tři potravinové řetězce, jak je tomu například ve Finsku nebo v Baltských státech. Pokud jde o faktické trendy, ze Studie vyplývá, že koncentrace maloobchodníků se obecně zvýšila ve všech členských státech EU. Zásluhu na tom má rozvoj moderního prodejního kanálu (angl. modern trade - supermarkety, hypermarkety a diskonty s centralizovaným
Studie Evropské komise ze září 2014 dostupná na: http://ec.europa.eu/competition/publications/KD0214955ENN.pdf.
EU Legal News
8
“
Vyjednávací síla řetězců nebo dodavatelů nemá negativní dopad na inovace ani na možnost výběru pro spotřebitele.
distribučním systémem zahrnující moderní logistiku). Studie rovněž uvádí, že se obecně zvýšil význam nákupních aliancí, díky kterým mohou maloobchodníci získat lepší podmínky při jednání s dodavateli, jelikož disponují větší vyjednávací silou vůči dodavatelům. Jak však uvádí sám zástupce Komise, „existence nákupních aliancí nemusí být nutně negativním krokem.“
Studie se rovněž zabývala významem tzv. privátních značek maloobchodních řetězců a jejich dopadem na soutěž. V této souvislosti bylo zjištěno, že existence privátních značek obecně nemá vliv na inovace a možnost výběru pro spotřebitele. Tak tomu může být pouze v případech, kdy privátní značky dosahují v dané produktové kategorii většinového podílu.
Pokud jde o obavy z rostoucí vyjednávací síly maloobchodních řetězců, Komise připouští, že v některých oblastech výrobků je maloobchodní sektor výrazně koncentrovanější než strana nabídky (např. sýry, mražené výrobky, zavařená zelenina). Nicméně v mnoha oblastech je nabídková strana trhu daleko více koncentrovaná než strana poptávková, a vyjednávací síla je tak spíše v rukou dodavatelů (např. dětská výživa, káva, cereálie). Studie uvádí, že ve více než v polovině zkoumaných produktových kategorií je nabídková strana trhu koncentrovanější. Tvůrci Studie tak docházejí k závěru, že na průměrně koncentrovaném trhu nemá vyjednávací síla řetězců nebo dodavatelů negativní dopad na inovace ani na možnost výběru pro spotřebitele, a tudíž nevede k omezení hospodářské soutěže. Studie dokonce naznačuje, že silnější vyjednávací síla řetězců vůči dodavatelům může v některých případech dokonce vést k podpoře inovací a k širšímu výběru pro spotřebitele.
Alexander Italianer, generální ředitel Evropské komise pro hospodářskou soutěž, ve svém projevu2 při příležitosti zveřejnění Studie na základě těchto závěrů naznačil, že obava z významné vyjednávací síly maloobchodních řetězců a jejího možného zneužívání na úkor dodavatelů není ani tak problémem, kterým by se mělo zabývat soutěžní právo (to se může zabývat jen dopady na celkové fungování trhu), ale týká se spíše poctivého obchodního styku. K jeho ochraně by měly sloužit jiné instrumenty, pomocí nichž lze vzniklé problémy řešit daleko efektivněji, jako například smluvní právo, úprava poctivého obchodního styku nebo specifické normy dopadající na ekonomickou závislost a větší vyjednávací sílu.
2
Pozornost soutěžních úřadů tak v praxi směřuje k problémům souvisejícím s nákupními aliancemi a tzv. „Most Favoured Nation“ klauzulemi. V případě
Projev Alexandra Italianera dostupný na: http://ec.europa.eu/competition/speeches/text/sp2014_04_en.pdf.
EU Legal News
9
“
Existence nákupních aliancí nemusí být nutně negativním krokem.
Robert Neruda
Závěry Studie jsou zajímavé s ohledem na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) v oblasti zneužití významné tržní síly. Úprava zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití („ZVTS“), vychází z předpokladu, že jednání odběratele z pozice významné tržní síly se dostává do rozporu se zákonnými pravidly, pokud vede k narušení
Partner
Ivo Šimeček Advokát
nákupních aliancí se část odběratelů spojuje za účelem vyjednání lepších podmínek na dodavateli. Za předpokladu, že nákupní aliance čelí dostatečné konkurenci ze strany ostatních odběratelů, je velice pravděpodobné, že členové nákupní aliance přenesou nižší cenu plynoucí z jednání s dodavateli na spotřebitele. Nicméně pokud je konkurence nákupní aliance slabá nebo žádná, je velmi málo pravděpodobné, že její členové budou ochotni snižovat ceny produktů. V odběratelskododavatelských vztazích se také často vyskytují tzv. „Most Favoured Nation“ klauzule spočívající v závazku dodavatele nabídnout konkrétnímu odběrateli zboží za nejlepší cenu, kterou tento dodavatel nabízí ostatním odběratelům. Problémem je, že toto jednání může vést v konečném důsledku k unifikaci cen na trhu a k vyloučení hospodářské soutěže s ohledem na daný produkt.
hospodářské soutěže. Bude tedy zajímavé sledovat, zda ÚOHS závěry Studie bude brát v úvahu, případně jak se k nim postaví v rámci své rozhodovací činnosti. Je rovněž otázkou, zda a jakým způsobem se závěry Studie projeví na právě vrcholící přípravě novely ZVTS, který bývá mnohými označován za „bič na potravinové řetězce“. Původní text novely byl připraven na půdě samotného ÚOHS a následně poupraven v meziresortním připomínkovém řízení. Navrhované znění bylo přitom podrobeno výrazné kritice zejména z řad potravinových řetězců. Byla mimo jiné otevřena otázka, zda je veřejnoprávní regulace odběratelsko-dodavatelských vztahů v podobě ZVTS vůbec nezbytná k dosažení adekvátní ochrany slabších smluvních stran a zda k zajištění ochrany dodavatelů nepostačí standardní nástroje soukromého práva doplněné o klasické soutěžněprávní instituty. Jak bylo výše uvedeno, ze závěrů Studie a doplňujících komentářů Alexandra Italianera lze usuzovat, že samotná Komise se kloní spíše k této druhé variantě. Bude proto zajímavé sledovat, zda český zákonodárce bude závěry Studie ve svých dalších krocích skutečně reflektovat. O dalším vývoji v této oblasti Vás budeme informovat.
Adam Přerovský
Advokátní koncipient
EU Legal News
10
“
Cílem novely je zejména v maximální možné míře zamezit podpojišťování cestovních kanceláří.
Některé aspekty připravovaných změn právní úpravy pojištění cestovních kanceláří Poslanecká sněmovna v současnosti projednává vládní návrh novely zákona o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu1 („ZCR“), jejímž cílem podle důvodové zprávy2 („Důvodová zpráva“) je mimo jiné sladit terminologii ZCR s terminologií nového občanského zákoníku3 („NOZ“) a zpřesnit ustanovení týkající se pojištění pro případ úpadku cestovních kanceláří tak, aby do budoucna bylo v maximální možné míře zamezeno podpojišťování cestovních kanceláří („Novela“).4 Právní úprava povinného pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku, obsažená v ZCR, je výrazem implementace evropské směrnice o souborných službách5 („Směrnice“), zejména jejího článku 7, podle něhož je organizátor nebo prodejce zájezdu povinen (zákazníkovi resp., dle terminologie Směrnice, spotřebiteli) předložit „dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku.“ Jak dokumentují i některé medializované případy z posledních let, z nichž zřejmě nejvíc rezonovaly okolnosti provázející úpadek cestovní kanceláře Parkam Holidays v roce 2011, ukázal se v praxi přinejmenším problematickým způsob, kterým se český zákonodárce v rámci ZCR vypořádal s provedením implicitního požadavku Směrnice, aby bylo zajištěno úplné uspokojení nároků zákazníků cestovních kanceláří.
Za stávajícího znění ZCR je cestovní kancelář povinna uzavřít pojištění pro případ, že z důvodu svého úpadku nebude schopna zcela splnit své povinnosti ze smlouvy o zájezdu, přičemž pojištění se musí vztahovat na veškeré zájezdy prodané po dobu platnosti pojistné smlouvy. Pojistná částka přitom nesmí být nižší než 30 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů, či (pokud je tato částka vyšší) 30 % tržeb z prodeje zájezdů za předchozí rok. Praktické problémy však nastaly v případech, kdy pojištění, ač jinak sjednáno v souladu s výše uvedenými požadavky ZCR, pro pokrytí veškerých nároků zákazníků v konkrétním případě fakticky nepostačovalo. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky („MMR“) zastává názor, že pojišťovny musí na základě ZCR hradit nároky zákazníků cestovní kanceláře v plné výši, a to bez ohledu na sjednanou pojistnou částku. V Důvodové zprávě k tomuto uvádí, že ZCR již ve svém stávajícím znění Směrnici implementuje zcela dostatečně, přičemž za použití „eurokonformního výkladu“ nelze dospět k jinému závěru, než že jsou to pojišťovny, kdo je povinen plně pokrýt nároky zákazníků na vrácení vložených finančních prostředků, a je tedy jejich věcí sjednat pojištění odpovídajícím způsobem na pojistnou částku, která pro tyto účely bude fakticky dostačující. Tento postoj MMR je pochopitelný, protože opačný
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=276&CT1=0. 3 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 4 Sněmovní tisk 276/0, novela ZCR. 5 Směrnice Rady č. 90/314/EHS ze dne 13.6.1990, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy. 1 2
EU Legal News
11
“
Novela počítá s korektivem absolutní odpovědnosti pojišťovny za uspokojení všech nároků klientů.
výklad by zřejmě odůvodňoval závěr o porušení povinnosti České republiky zajistit řádnou implementaci Směrnice, což by mohlo vyvolat její přímý vertikální účinek a umožnit uplatňování nároků poškozených zákazníků přímo vůči státu. MMR však přes výše uvedené jedním dechem připouští, že zpřesnění ustanovení ZCR, upravujících povinné pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku, které má předložená Novela přinést, je v zájmu jejich jednoznačného výkladu. Novela tak předně výslovně uvádí povinnost nejen cestovních kanceláří, ale i pojišťoven, sjednat pojištění tak, aby v případě úpadku cestovní kanceláře byly pokryty všechny oprávněné nároky jejích zákazníků. Minimální limit pojistného plnění (tento nový pojem je pro tento typ pojištění terminologicky správný na rozdíl od původní pojistné částky) Novela ponechává ve stávající výši, zároveň však stanoví, že tento limit nesmí být nižší než 4.000.000,- Kč, resp. 1.000.000,- Kč, podle toho, zda cestovní kancelář nabízí, organizuje a prodává zájezdy zahrnující námořní či leteckou dopravu. Ani pojištění sjednané v souladu s výše uvedenými požadavky však nebude automaticky znamenat, že se v konkrétním případě bude jednat o pojištění dostatečné. Pokud okolnosti budou naznačovat, že dohodnutý limit pojistného plnění nepostačuje k tomu, aby v případě úpadku cestovní kanceláře bylo zajištěno plné uspokojení všech oprávněných nároků jejích zákazníků, budou cestovní kanceláře a pojišťovny povinny tento 6
limit odpovídajícím způsobem zvýšit. Je však velice sporné, jak budou pojišťovny moci této povinnosti dostát, když k této změně (a odpovídající změně – zvýšení pojistného) bude nutný souhlas cestovní kanceláře. Jelikož se jedná o tzv. povinné pojištění, je možnost pojišťovny donutit cestovní kancelář k této změně pohrůžkou ukončení pojistné smlouvy zřejmě vyloučena; pojišťovny se v těchto případech budou zřejmě muset obracet na MMR, aby vůči „nespolupracujícím“ cestovním kancelářím zasáhlo v rámci výkonu dozoru. Novela přitom počítá s určitým korektivem absolutní odpovědnosti pojišťovny za uspokojení všech nároků klientů, když zákaz omezení výplaty pojistného plnění ujednaným limitem vztahuje pouze na případy, kdy si pojišťovna musela být vědoma (ať již při uzavírání pojistné smlouvy nebo v průběhu trvání pojištění) skutečnosti, že dohodnutý limit nebude pro úplné uspokojení nároků zákazníků cestovní kanceláře v případě jejího úpadku postačovat. Za tímto účelem budou cestovní kanceláře povinny poskytnout pojišťovnám před uzavřením pojistné smlouvy různé informace a podklady ohledně své finanční situace a pojišťovny za trvání pojištění informovat o změnách, které mohou mít za následek změnu pojistného rizika. Nově musí být pojištění sjednáno tak, aby nárok na pojistné plnění vznikl i v případě úmyslného zavinění úpadku. Je tedy reflektován rozsudek Soudního dvora Evropské unie,6 podle něhož se článek 7 Směrnice vztahuje i na situace, v nichž je platební neschopnost cestovní kanceláře způsobena jejím podvodným jednáním. Tuto změnu tedy lze považovat za
ozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16.2.2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Hamburg - Německo) R - Jürgen Blödel-Pawlik v. HanseMerkur Reiseversicherung AG, C-134/11.
EU Legal News
12
“
Administrativní zátěží bude katalog nových notifikačních povinností.
Pavel Němeček Partner
pozitivní krok k zvýšení transparentnosti ZCR a jednoznačnosti práv a povinností, které z něj zákazníkům, cestovním kancelářím a pojišťovnám plynou. Novela již nepočítá s povinnou spoluúčastí cestovní kanceláře a ujednání o tom, že cestovní kancelář se bude na pojistném plnění podílet, pouze připouští s tím, že spoluúčast nebude možné sjednat k tíži zákazníka. I v případě sjednané spoluúčasti to bude vždy pojišťovna, kdo bude povinen poskytnout zákazníkovi plnění v souladu se ZCR a zákazník tak nemůže být ani ohledně části svého nároku odkázán na cestovní kancelář. Lze tedy předpokládat, že při sjednané spoluúčasti pojišťovny v pojistných podmínkách, příp. přímo v pojistných smlouvách, budou nadále upravovat povinnost cestovních kanceláří složit odpovídající částku předem na k tomu určený zvláštní účet, či splnění jejich povinnosti podílet se na pojistném plnění zajistí jiným vhodným způsobem.
Zuzana Záhumenská Advokát
Určitou administrativní zátěž pro pojišťovny bude pravděpodobně představovat katalog nových notifikačních povinností, obsahující například povinnost pojišťoven informovat MMR bez zbytečného odkladu o změnách v pojištění, včetně jeho zániku, resp. hrozícího zániku, v případě prodlení s placením pojistného, o pojistných událostech a rozsahu poskytnutého plnění, jakož i o skutečnosti, že pojišťovna v konkrétním případě odmítla
EU Legal News
pojištění podle ZCR s určitou cestovní kanceláří uzavřít, včetně důvodů tohoto odmítnutí. Účel zejména posledně jmenované povinnosti zatím není jasný a nevyplývá ani z Důvodové zprávy. Je možné, že se MMR obává sníženého zájmu pojišťoven uzavírat pojištění podle ZCR za podmínek, s jejichž zavedením Novela počítá. Otázkou zůstává, jaké důsledky budou dovozovány v případě, že k tomuto skutečně dojde. Nelze vyloučit, že zákonodárce bude dříve či později nucen uvažovat o zavedení alternativních možností zajištění nároků klientů cestovních kanceláří. Po vzoru německé právní úpravy, z níž mj. vychází nový koncept smlouvy o zájezdu, jak je upraven v NOZ, se například nabízí umožnit vedle sjednání povinného pojištění i zajištění zřízením finanční resp. bankovní záruky. Bude tedy zajímavé sledovat, zda Novela, pokud bude v navrhovaném znění přijata, přinese očekávané výsledky a zajistí klientům cestovních kanceláří všechna práva, jak je předvídá Směrnice, aniž by zároveň docházelo k neúnosnému zatížení cestovních kanceláří a pojišťoven. Novelu v současné době projednává Poslanecká sněmovna; dne 29. 10. 2014 byla po prvním čtení přikázána k projednání Hospodářskému výboru a Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Předpokládaným dnem nabytí účinnosti je podle neoficiálních informací březen 2015.
13
“
Nový předpis se nepodaří přijmout dříve než na konci roku 2015.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů – tři roky příprav? Skutečně, v lednu tomu budou už tři roky, co Evropská komise přišla s návrhem nařízení, které mělo posunout ochranu osobních údajů v Evropské unii k větší jednotnosti pravidel, ale dle některých také k (možná) nezamýšleným důsledkům spojeným s větší administrativou, přísnějšími principy ochrany soukromí, vyššími pokutami a širší pravomocí Evropské komise vydávat prováděcí předpisy. Zatímco se na poli Evropského parlamentu i Rady rozhořely vášnivé diskuse, čas plynul dále a už nyní je zřejmé, že nový předpis se nepodaří přijmout dříve než na konci roku 2015 (přestože Evropská komise má ambici dosáhnout shody již na jaře). V tuto chvíli lze za nejkritičtější místa návrhu nařízení označit (i) koncept „one-stop shop,“ jehož cílem bylo usnadnit registraci zpracování osobních údajů stanovením jediného příslušného dozorového úřadu v rámci EU a (ii) údajně nové právo
EU Legal News
původně označované za „právo být zapomenut“, jehož existenci však mezitím Soudní dvůr Evropské unie dovodil i na základě stávající směrnice o ochraně osobních údajů z roku 1995. Debaty o zajištění evropského standardu ochrany soukromí při exportu dat mimo EU byly mezitím také významně ovlivněny špionážními aférami, byť alespoň zde se zdá, že by mohl převládnout pragmatický obchodní prvek spojený zejména s tradičním transatlantickým partnerstvím. Prozatím bezvýsledné přípravy nového předpisu mají však přímé dopady na stávající aplikační praxi – dosud opomíjená témata se vlivem vyššího zájmu politiků o téma ochrany osobních údajů otevírají i ve vztahu k platným normám. Dozorové úřady tak upravují svá dosavadní stanoviska a všímají si nových jevů. Ostatně hned dva okolní státy (Polsko a Slovensko) v nedávné době novelizovaly vlastní předpisy o ochraně
14
osobních údajů, aby reagovaly na současné trendy. Uvidíme, jaký vliv bude mít na český poklid probíhající celoevropská analýza národních implementací e-Privacy směrnice (č. 2002/58/ES ve znění směrnice č. 2009/136/ES), která by měla logicky shledat zdejší transpozici týkající se cookies nedostatečnou – zejména pokud jde o vyžadovaný tzv. opt-in princip, tj. že s používáním cookies musí každý uživatel souhlasit. Zatímco ve Velké Británii jsou provozovatelé webových stránek pokutováni při nedodržení tohoto principu, v ČR je situace přinejmenším nejasná, avšak zcela jistě regulátorem opomíjená. To však nebrání nadnárodním společnostem přijímat panevropská opatření, která de facto dodržují
Robert Nešpůrek Partner
přísnější principy vynucované těmi státy, které směrnici implementovaly správně – doufejme, že nikoliv k vlastní škodě v prostředí, kde čistě lokální společnosti mohou jako konkurenční výhodu využívat neexistenci obdobných pravidel. Jak je vidět, i bez nového nařízení je svět ochrany osobních údajů stále rušnější a ať už bude nařízení účinné za dva roky nebo pět let, už nyní se ukazuje, že mnoho klíčových hráčů se na změny poctivě připravuje aspoň tak, že se snaží dosáhnout optimálního souladu s dnešními pravidly, neboť pak bude přechod na nová pravidla zcela jistě méně bolestivější.
Richard Otevřel Senior advokát
EU Legal News
15
“
Komise uložila výrobcům ložisek pokutu ve výši téměř 1 mld. Eur.
Aktuality ze světa soutěžního práva Reakvizice částí podniku prodaného společností Outokumpu společností ThyssenKrupp (12. 2. 2014)1
Dohoda o rozdělení trhu mezi hlavními evropskými spotovými trhy s elektřinou (5. 3. 2014)2
ThyssenKrupp prodal v roce 2012 společnosti Outokumpu společnost Inoxum. Komise tuto akvizici povolila s tím, že Outokumpu musí část podniku Inoxum prodat, protože jinak bude její podíl na území EHP na trhu produktů z válcované oceli za studena překračovat hranici 50 %. Touto částí podniku Inoxum byl závod Acciai Speciali Terni a VDM. Outokumpu se nedařilo dlouhou dobu tuto část podniku prodat, a tak Komisi opakovaně žádala o prodloužení lhůty, což Komise učinila s tím, že Outokumpu musí přijmout taková opatření, aby nebyla ohrožena hospodářská životaschopnost Acciai a VDM. Outokumpu se nakonec dohodla s ThyssenKrupp na tom, že tato Acciai a VDM odkoupí zpět spolu s dalším majetkem, současně však ThyssenKrupp prodala svůj skoro 30% podíl v Outokumpu a souhlasila s přetrháním jakýchkoli relevantních vazeb s Outokumpu.
Komise uložila pokutu v celkové výši 5,9 mil. EUR dvěma hlavním evropským spotovým trhům s elektřinou, EPEX Spot („EPEX“) a Nord Pool Spot („NPS“) za zakázanou dohodu o rozdělení trhu v letech 2011 a 2012. Předmětem dohody byl závazek obou spotových trhů s elektřinou, že spolu nebudou v rámci EHP soutěžit, pokud jde o služby týkající se obchodu s elektřinou. Zajímavostí je, že k uzavření dohody došlo v rámci diskuzí iniciovaných Komisí stran zřízení jednotného evropského energetického trhu. V rámci rozhovorů o možném společném konceptu technických systémů pro přeshraniční obchod s elektřinou se EPEX a NPS současně dohodly, že nebudou spolu soutěžit a že si mezi sebou rozdělí jednotlivé evropské oblasti. Komise dospěla k závěru, že tyto dohody jdou nad rámec účelu spolupráce týkající se vytvoření jednotného evropského energetického trhu. Pokuta byla snížena o 10 % na základě narovnání.
I přesto, že se jednalo o reakvizici, musela být tato transakce Komisí nově schválena. Komise se proto zabývala otázkou dopadů transakce na soutěž. Dospěla k závěru, že přes relativně vyšší tržní podíl je na dotčených trzích dostatečný počet dalších velkých hráčů a bariéry vstupu na tyto trhy jsou nízké. Navíc většina zákazníků potvrdila, že je pro ně jednoduché přejít k jinému dodavateli. Z tohoto důvodu Komise reakvizici povolila.
Komise uložila výrobcům ložisek pokutu ve výši téměř 1 mld. EUR (19. 3. 2014)3 Komise uložila evropským a japonským výrobcům ložisek pokutu v celkové výši téměř 1 mld. EUR za kartelovou dohodu, v rámci které došlo ke slaďování cenové politiky a výměně citlivých obchodních informaci.
http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/decisions/m7138_20140212_20310_3528780_EN.pdf. http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-215_en.htm. 3 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-280_en.htm. 1 2
EU Legal News
16
“
Slevy za exkluzivitu představují zneužití dominantního postavení, pokud jejich poskytování není objektivně odůvodněno.
Valivá ložiska, jichž se dotčená dohoda týkala, patří k produktům, které je třeba pro každého zákazníka specificky upravit. Zákazníci tak pravidelně rozesílali výrobcům ložisek žádosti o cenové nabídky několik měsíců až rok dopředu. Současně od výrobců požadovali roční slevy. Rozhodnutí bylo vydáno v rámci širšího šetření Komise v oblasti součástek do motorových vozidel.
Komise pokutovala výrobce vysokonapěťových kabelů (2. 4. 2014)4 Komise uložila 11 výrobcům vysokonapěťových podmořských a podzemních kabelů za jejich účast na kartelové dohodě pokutu ve výši 302 milionů EUR. Nejvyšší pokuta byla uložena společnostem Prysmian a Nexans, a to ve výši 104, resp. 70 milionů EUR.
Tribunál potvrdil pokutu ve výši 1,06 mld. EUR uloženou společnosti Intel za zneužití jejího dominantního postavení (12. 6. 2014)5 Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009 uložila Komise americkému výrobci mikroprocesorů, společnosti Intel, pokutu ve výši 1,06 mld. EUR, protože zneužil své dominantní postavení na trhu s centrálními procesními jednotkami („Procesory“) x86. Komise rovněž společnosti Intel nařídila, aby toto protiprávní jednání okamžitě ukončila, pokud tak již neučinila. Společnost Intel podala proti rozhodnutí Komise žalobu. Navrhovala zrušení tohoto rozhodnutí nebo přinejmenším podstatné snížení pokuty. Rozsudkem z 12. 6. 2014 Tribunál žalobu společnosti Intel zamítl a rozhodnutí Komise potvrdil.
Tribunál zejména konstatoval, že slevy poskytnuté společnostem Dell, HP, NEC a Lenovo jsou slevy za exkluzivitu. Takové slevy jsou podle Tribunálu, pokud jsou poskytovány podnikem v dominantním postavení, neslučitelné se soutěžním právem. Nevycházejí totiž – až na výjimečné okolnosti – z hospodářských plnění, která by takovou finanční výhodu odůvodňovala. Tento typ slev představuje podle Tribunálu zneužití dominantního postavení, pokud neexistuje objektivní odůvodnění jejich poskytování. Slevy za exkluzivitu poskytované podnikem v dominantním postavení mohou podle Tribunálu ze své podstaty omezit hospodářskou soutěž a vyloučit konkurenty z trhu.
Komise pokutovala farmaceutické společnosti částkou přesahující 400 mil EUR (9. 7. 2014)6 Komise uložila šesti farmaceutickým společnostem, konkrétně společnosti Servier, dále společnostem Niche/Unichem, Matrix (v současnosti Mylan), Teva, Krka a Lupin, pokutu v celkové výši 427,7 mil EUR. Společnosti využily svého tržního postavení a uzavřely mezi sebou dohodu, která se týkala léku k léčbě kardiovaskulárních onemocnění - perindoprilu. Pomocí patentových dohod a taktických nákupů technologií dotčené společnosti omezovaly další konkurenty na trhu a fakticky zabránily vstupu levnějších alternativ perindoprilu na trh.
Soudní dvůr Evropské unie potvrdil rozhodnutí Komise ve věci margin squeeze na trhu širokopásmového připojení k internetu (10. 7. 2014)7 Komise v červenci 2007 uložila pokutu přesahující 150 mil EUR společnostem Telefónica a Telefónica España za zneužití dominantního
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-358_en.htm. http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30d5e828a177867747b296e1b6ce277f0182.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNbN10 ?text=&docid=153543&pageIndex=0&doclang=EN&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=428175. 6 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-799_en.htm. 4 5
EU Legal News
17
“
Mnohostranně sjednané mezibankovní poplatky uplatňované MasterCard představovaly porušení práva hospodářské soutěže.
postavení formou stlačování marží na trhu širokopásmového připojení k internetu. Toto jednání trvalo od září 2001 do listopadu 2006. Komise zjistila, že rozpětí mezi cenami, které zmíněné společnosti účtovaly ve Španělsku svým konkurentům při velkoobchodním poskytování vysokorychlostního přístupu k internetu, a maloobchodními cenami, které účtovaly konečným uživatelům, nebyly dostatečné k tomu, aby mohli konkurenti Telefónice konkurovat. Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise. Společnosti se proti rozsudku odvolaly. SDEU zamítl odvolání a potvrdil předcházející rozhodnutí Komise i Tribunálu.
Komise pokutovala výrobce čipů částkou 138 mil. EUR (3. 9. 2014)8 Komise uložila společnostem Infineon, Philips, Samsung and Renesas pokutu v celkové výši 138 mil EUR za uzavření několika dvoustranných dohod, které spočívaly ve sdílení citlivých obchodních informací. Uvedené společnosti si vyměňovaly informace ohledně trhu s čipy, které jsou používány v bankovních kartách, pasech nebo v SIM kartách. Komise v rámci svého šetření prokázala, že si dotčené společnosti předávaly informace týkající se způsobu stanovení ceny svých produktů, informace o svých zákaznících a o jejich chování, o své výrobní kapacitě a rovněž i o svých budoucích obchodních plánech a strategiích. Tyto informace byly mezi společnostmi vyměňovány v letech 2003 až 2005. Komise se o této kartelové dohodě dozvěděla na základě žádosti o leniency, kterou podala společnost Renesas, které byla následně pokuta odpuštěna. Samsung se
rozhodl s Komisí v rámci vyšetřování spolupracovat a nakonec mu byla pokuta snížena o 30 %.
Komise povolila spojení dodavatelů cementu (9. 9. 2014)9 Po důkladném a téměř rok trvajícím vyšetřování schválila Komise akvizici španělské divize švýcarské skupiny Holcim jejím mexickým konkurentem Cemex. Společnosti Cemex i Holcim působí na trhu výroby cementu a jiného stavebního materiálu. Komisí posuzovaná transakce se týkala aktiv Holcimu zahrnující španělské továrny a lomy sloužící k výrobě cementu, kameniva, betonu a malty. Po zhodnocení situace na trhu ve východním a středním Španělsku Komise dospěla k závěru, že spojení nepovede k ohrožení hospodářské soutěže, jelikož nový subjekt bude i nadále čelit dostatečné konkurenci na dotčených relevantních trzích.
SDEU potvrdil, že mnohostranně sjednané mezibankovní dispozitivní poplatky uplatňované systémem MasterCard jsou v rozporu s pravidly soutěžního práva (11. 9. 2014)10 Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2007 Komise deklarovala, že mnohostranně sjednané mezibankovní poplatky („CMI“) uplatňované v systému plateb prováděných prostřednictvím karet MasterCard představují porušení práva hospodářské soutěže. CMI odpovídají zlomku ceny transakce platební kartou, který si ponechává banka vydávající tuto kartu. Náklady
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=154824&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=724893. http://www.mlex.com/EU//Content.aspx?ID=583507. 9 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-985_en.htm. 10 http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?pro=&nat=or&oqp=&dates=&lg=&language=cs&jur=C%2CT%2CF&cit=none%2CC%2CCJ%2CR%2C2008E%2C% 2C%2C%2C%2C%2C%2C%2C%2C%2Ctrue%2Cfalse%2Cfalse&num=C-382%2F12P&td=%3BALL&pcs=Oor&avg=&page=1&mat=or&jge=&for=&c id=78072. 7 8
EU Legal News
18
“ Robert Neruda Partner
Pro provedení místního šetření není nutné předchozí povolení soudu.
Lenka Gachová Advokátka
na CMI se přenášejí na obchodníky v obecnějším rámci poplatků, jež jsou jim účtovány za používání platebních karet finanční institucí, která spravuje jejich transakce. Komise rozhodla, že CMI vedly ke stanovení spodní hranice poplatků účtovaných obchodníkům, a tudíž představovaly omezení cenové hospodářské soutěže. Komise kromě toho uvedla, že nebylo prokázáno, že CMI mohly být zdrojem nárůstu efektivnosti, což by mohlo ospravedlňovat jejich omezující účinky na hospodářskou soutěž. Komise vycházející z těchto závěrů uložila platební organizaci MasterCard a společnostem, které ji zastupují (MasterCard Inc a jejím dceřiným společnostem MasterCard Europe a MasterCard International Inc), aby protiprávní jednání ukončily a ve lhůtě šesti měsíců formálně zrušily CMI. Rozsudkem ze dne 24. 12. 2012 Tribunál zamítl žalobu podanou MasterCard a potvrdil rozhodnutí Komise. MasterCard podala proto kasační opravný prostředek k SDEU s cílem dosáhnout zrušení rozsudku Tribunálu. SDEU ve věci rozhodl dne 11. 9. 2014, přičemž kasační opravný prostředek podaný MasterCard zamítl a rozsudek Tribunálu potvrdil. SDEU především potvrdil, že MasterCard lze považovat za sdružení podniků. SDEU potvrdil, že při přijímání rozhodnutí ohledně CMI dotyčné podniky zamýšlejí, anebo přinejmenším akceptují koordinaci svého chování na trhu prostřednictvím zmíněných rozhodnutí, jakož i skutečnost, že jejich kolektivní zájmy jsou shodné se zájmy, které jsou zohledňovány při přijímání těchto rozhodnutí, tím spíše, že několik let sledovaly stejný cíl 11
společné regulace trhu v rámci téže organizace, třebaže v různých formách.
Dawn Raid ÚOHS před ESLP (2. 10. 2014)11 Společnost DELTA PEKÁRNY si u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala na místní šetření provedené ÚOHS ve věci Kartelu pekařů. Společnost si stěžovala na nezákonnost místního šetření, neboť chybělo předchozí povolení soudu. A dále si stěžovala na skutečnost, že ji byla udělena pořádková pokuta, když výkonný ředitel DELTA PEKÁREN odešel z místa i s notebookem a navíc pracovníkům ÚOHS odňal některé převzaté dokumenty. ESLP sice konstatoval (a odsoudil ČR), že místní šetření v daném případě bylo v rozporu s čl. 8 EÚLP (právo na respektování soukromého života). ESLP ovšem dodal, že v obecné rovině není pro provedení místního šetření předchozí povolení soudu nutné; musí však být zaručena dostatečná ex post soudní kontrola, a to včetně zákonnosti průběhu místního šetření. Pokud jde o pokutu, stížnost na její udělení ESLP zamítl s tím, že byla udělena na základě zákona, ve kterém není stanoveno, že pokutu nelze uložit v případě, že se účastník řízení brání odkazem na soukromou povahu dokumentu.
ttp://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/Pages/search.aspx#{“respondent”:[“CZE”],”documentcollectionid2”:[“GRANDCHAMBER”,”CHAMBER”],”item h id”:[“001-147075”]}.
EU Legal News
19
Náš tým 170 právníků 500 spolupracovníků
Naši klienti 1000 klientů 70 největších světových společností z Fortune 500 40 společností z Czech Top 100 7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce Součást tří prestižních mezinárodních právnických sítí Know-how 30 tisíc právníků z celého světa Zastoupení ve více než 160 zemích světa
PRAHA
BRNO
Florentinum, Recepce A
Hilleho 1843/6
Na Florenci 2116/15
602 00 Brno
110 00 Praha 1 – Nové Město
Tel.: + 420 545 423 420
Tel.: + 420 255 000 111
Fax: + 420 545 423 421
Fax: + 420 255 000 110
[email protected]
[email protected]
www.havelholasek.cz
www.havelholasek.cz
OSTRAVA
BRATISLAVA
Poděbradova 2738/16
Apollo Business Center II, blok H
702 00 Ostrava
Mlynské Nivy 49
Tel.: + 420 596 110 300
821 09 Bratislava 1
Fax.:+ 420 596 110 420
Tel.: + 421 232 113 900
[email protected]
Fax.: + 421 232 113 901
www.havelholasek.cz
[email protected] www.havelholasek.sk
