Přežít svůj život (SURVIVING LIFE)

ATHANOR, C - GA FILM, ČESKÁ TELEVIZE a UPP uvádí psychoanalytickou komedii Jana Švankmajera

Přežít svůj život (SURVIVING LIFE)

© ATHANOR – společnost pro filmovou tvorbu, s.r.o. Jaromír Kallista & Jan Švankmajer

1

O filmu – str. 3 Slovo režiséra – str. 4 Motto – str. 4 Synopse – str. 5 Kontakt – str. 8 O společnosti - str.9 Jan Švankmajer – Filmografie– str. 10 Jaromir Kallista – Filmografie – str.12 Fotografie – str. 13

2

O filmu Premiéra Formát Délka Distributor Producent Koproducent

S podporou

04. listopadu 2010 1:1,66, Dolby Digital Surround EX 105 minut Bontonfilm a.s. ATHANOR C-GA FILM ČESKÁ TELEVIZE UPP Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Ministerstva kultúry Slovenskej republiky MEDIA EURIMAGES

Režie, scénář Výtvarník filmu Kamera

Jan Švankmajer Jan Švankmajer Jan Růžička Juraj Galvánek Ivo Špalj Marie Zemanová Veronika Hrubá Martin Kublák Eva Jakoubková Jaroslav Mrázek Věra Ferdová Jana Bebrová Jaromír Kallista Juraj Galvánek Jaroslav Kučera Vít Komrzý, Petr Komrzý

Zvuk Střih Kostýmní výtvarnice Animátoři

Produkce Producent Koproducenti

hrají: Evžen, Milan Evženie Milada MUDr. Holubová superego kolega antikvář prostitutka domovník šéf Fikejz

Václav Helšus Klára Issová Zuzana Kronerová Daniela Bakerová Emília Došeková Marcel Nemec Jan Počepický Jana Oľhová Pavel Nový Karel Brožek Miroslav Vrba

a další

3

Slovo režiséra Strach ze života je jedním ze základních lidských pocitů. Náboženství, tvorba, láska, sex, hromadění věcí, kterému ušlechtile říkáme sběratelství nebo pejorativně hamounství, honění se za slávou, za penězi, za mocí, to všechno jsou zástupné momenty, které mají tento fatální strach přehlušit. Strach ze života je mnohem silnější než strach ze smrti, o čemž nás přesvědčují tak četné vraždy a sebevraždy, a to jak skutečné, tak i předváděné v televizních seriálech nebo na plátnech kin. Tato temná podzemní řeka protéká naším nitrem a ovlivňuje jak naši aktivitu bdění, tak i náš spánek. Jestli má sen, podle Freuda, splňovat naše tajná i zjevná přání, pak není možné, aby někde v hloubce permanentně nesplňoval základní lidské přání: Přežít svůj život.

Motto ‘Sen je druhý život’ Gérard de Nerval, jeden z velkých prokletých básníků

4

Synopse Hlavní postavou příběhu je Evžen. Muž pozdních středních let. Je ženatý s Miladou. Jejich manželství je bohužel bezdětné. Jedné noci se Evženovi zdá sen, ve kterém ho na ulici osloví krásná mladá žena. (Splete si ho s jistým Milanem.) Stárnoucího Evžena uchvátí nejen svou mladistvou krásou, je k ní přitahován jakousi osudovou silou. V tomto snu (ale i v dalších) se ještě objevuje špinavá stařena s dětským kočárkem (vozí jím starý papír a staré železo do sběrných surovin). Tato příšerná, páchnoucí babizna Evžena stále varuje, že nesmí krásné mladé ženě ublížit, že je to světice, a že kdyby jí jenom vlásek na hlavě zkřivil, tak že si ho najde a pak běda s ním. V dalších snech se tato babice vydává střídavě za pána Boha, za Napoleona, za Marxe, za Velkého Mogula a jiné veličiny. (MUDr. Holubová jí v psychoanalytických výkladech Evženových snů identifikuje jako Evženovo Superego.) Evžen hned po prvním snu je přesvědčen, že nejde o obyčejný "nesmyslný" sen, ale že jeho sen má hlubší význam. Proto se na doporučení svého přítele (rodinného lékaře) obrátí na poněkud výstřední psychoanalytičku MUDr. Holubovou. Ta však za snem vidí jen sexuální frustraci stárnoucího muže, kterým lomcuje "druhá míza". Dokonce se pokouší Evžena svést, ale ten ji odmítne, stejně tak jako její teorii o frustraci. Evžen se ve svých snech dále schází se svou novou mladou láskou. Ta se mu v prvním snu představí jako Eva, ale v každém dalším snu mění své jméno (všechna začínají na E). V jednom snu, právě když se schyluje k milostnému aktu mezi Evženem a Eliškou (Evou), objeví se ve dveřích pokoje plačící dítě, Eliščin čtyřletý syn Petříček. Rozmrzelý Evžen se probouzí. V dalším snu však malý Petříček už nefiguruje. Elisabeta (Eliška, Eva) dokonce popře, že by kdy jakého syna měla. ((MUDr. Holubová později zmizení Petříčka vysvětluje tím, že existence malého Petříčka ve snu Evžena rozladila a jelikož, jak víme z Freuda, sen je realizované (splněné) přání, tak ho Evžen ve svém dalším snu prostě "zlikvidoval".)) Vtom zazvoní u dveří zvonek. Evžen se probudí. Je ráno, zvoní budík. Ruka Evžena ho zaklapne a Evžen se vrátí do snu. Je náhle v pokoji sám. Elisabeta zmizela. Zvonek u dveří stále zuřivě zvoní. Ozývají se rány do dveří. Dveře se rozletí a v nich stojí Milan. Je náramně podoben Evženovi. Jen je daleko mladší. Je opilý. Vrhne se na Evžena. Snaží se z něj dostat, kam se poděl malý Petříček, jeho syn. Zmizení Petříčka dává za vinu Evženovi a snaží se z něj vymlátit, kam ho schoval. Z této trapné a nepříjemné situace Evžena vzbudí Milada s upozorněním, že budík už dávno zvonil, a že přijde pozdě do práce. (Evžen pracuje v jakémsi blíže nespecifikovaném úřadě.) Zapomněl jsem ještě dodat, že Milada stále nutí Evžena, aby vsadil Sportipo. V jackpotu je devadesát milionů, které by se jim náramně hodily. Evžen je však k možnosti výhry velmi skeptický. Po tomto probuzení náhle jako by Evžen ztratil schopnost vracet se do svého snu. Po týdnu bezesných nocí se obrátí opět o pomoc k psychoanalytičce Holubové. Ta právě to, že sen zmizel, považuje za úspěch své terapie, zatímco Evžen to považuje za neštěstí, za nenahraditelnou ztrátu a žádá ji, aby mu pomohla do snu se opět vrátit. Holubová však pomoc odmítne. Řídit své sny považuje za nevědeckou záležitost, za šarlatánství, odkáže ho na pokleslou okultní literaturu, s kterou ona nechce mít nic společného. Evžen tedy navštíví antikvariát a dožaduje se příslušné literatury. Leč antikvář nic podobného nemá momentálně na skladě, ale slíbí, že se po něčem poohlédne. Když Evžen vychází z antikvariátu, projíždí kolem auto s tlampačem na střeše. Na bocích auta je reklama sázkové kanceláře Sportipo. Tlampač oznamuje, že vyhrává číslo tiketu 7, 6, 5, 3, 8, 9, a že žádají šťastného výherce, aby si vyzvedl výhru. Evžen zjišťuje, ke svému překvapení, že oním šťastným výhercem je právě on. Rozběhne se za ujíždějícím autem. Z okénka auta mu podají kufr plný tisícikorun. Když si Evžen prohlíží svoji výhru, někdo mu náhle rukou sevře rameno. Je to Milan. Evžen se vyděsí a … probudí se. Usnul v tramvaji. Ruka tramvajáka třese jeho ramenem. Konečná stanice.

5

Evžen vystoupí. Je zřejmé, že vůbec neví, kde je, ani jak se do tramvaje dostal. (Tramvaj má vepředu za sklem ceduli s nápisem "manipulační jízda".) Od stanice se táhne do kopce Evženovi známá ulice z jeho prvního snu. Ulice, na které se seznámil s krásnou Elisabetou (Eliškou, Evou), a ve které stojí dům, v němž ona bydlí. Elisabetu ale doma nenajde. Dozví se však od její sousedky, že se odstěhovala do nového bytu někde na sídlišti. Do luxusního bytu, který jí koupil její nový milenec (Evžen) za peníze, které vyhrál ve Sportipu. Její novou adresu však nezná. Náhle se objeví Milan a dožaduje se peněžité kompenzace za zmizelého Petříčka. Chce polovinu Evženovy výhry. Evžen odmítne. Jako vždy opilý Milan se začne peněz domáhat násilím. Začnou se strkat. Milan uklouzne po kostičkách z jakési dětské stavebnice, která v pokoji zřejmě zůstala po Petříčkovi, a padá. Hlavou narazí na podstavec litinových kamen. Konec. Evžen jen konstatuje smrt. To ho probudí. Evžen sedí s Miladou v obýváku před televizí. Právě se losuje Sportipo. Milada celá vzrušená porovnává tažená čísla s čísly zatrženými na jejich tiketech. Pak zklamaně tikety roztrhá. MUDr. Holubová se snaží Evženovi vyložit jeho poslední sen o smrti Milana. Dochází k závěru, že se zde jedná o typický Oidipovský komplex. Že Evžen se ztotožnil s malým Petříčkem a v postavě Milana "zabil" svého otce, aby měl volný přístup ke krásné Elisabetě (Elišce, Evě), Petříčkově matce. Zároveň se dovídáme, že Evžen vyrůstal v dětském domově. Na matku i otce má jen mlhavé útržkovité vzpomínky. Neví nic o jejich osudu. Evžen konečně získá z antikvariátu knihu, z které se dozví, jak při zachování určitého rituálu může kdykoliv navštívit svůj sen. K provozování tohoto rituálu si najme ve dvoře jednoho starého domu bývalý fotografický ateliér. V prvním snu takto experimentálně vyvolaném se ocitne na neznámém sídlišti, kde v jednom z nových bytů zřejmě bydlí Elisabeta. Problém je v tom, že Evžen neví ve kterém. Jak tak bezradně bloudí nekonečným sídlištěm, potká opět svoje Superego. Babizna ho znovu varuje. Evžen se jí snaží podplatit, aby mu prozradila, kde Elisabeta bydlí, ale ona prohlásí, že je nepodplatitelná. Nakonec to však dobře dopadne, neboť Elisabeta ho z okna svého bytu zahlédne a zavolá k sobě. Elisabeta se mu teď představí jako Evženie (což je křestní jméno Evženovy matky). Jsou konečně šťastni. Tentokrát je nic nevyruší a pomilují se. Evženie otěhotní. Z podivného jednání Evžena a z jeho mluvení ze sna Milada nabude podezření, že je jí nevěrný. Začne ho sledovat na každém kroku jako stín. Evžen opět navštíví MUDr. Holubovou, aby mu analyzovala jeho poslední sen. Ta mu vysvětlí, že Evženie (Elisabeta, Eliška, Eva) je vlastně jeho animou, a že spát s vlastní animou je horší než incest. Natož s ní čekat dítě. Sotva Evžen opustí bezradnou Holubovou, zazvoní u jejich dveří Milada, která Evžena sledovala. Spustí žárliveckou scénu. Uklidní se až poté, co jí MUDr. Holubová ujistí, že Evžen není její milenec, ale pacient. Nakonec se Holubové Milady zželí a vyklopí jí všechno o Evženově dvojím životě. Druhý den Milada sleduje Evžena na cestě do ateliéru. Je svědkem jeho rituálu. Evžen je ve snu účastný porodu svého syna, kterému dají jméno Evžen. Porodní bábou je Evženovo Superego. Babizna znovu varuje Evžena, že před ní nikam neuteče, nikam se neschová. Milada se rozhodne, že si to nenechá líbit, a že o svého muže bude bojovat, že si to se svou snovou sokyní pěkně vyříká z očí do očí. Vezme tajně Evženovi klíče od jeho ateliéru a napodobí tam rituál, kterým se Evžen dostává do snu. Rázem se ocitne na nám známém sídlišti. Sejde se tam napřed s Evženovým Superegem. Babice jí vyčítá, že si Evžena neuhlídala. Na Miladino naléhání jí nakonec seznámí s Evženií. Evženie jde zrovna nakupovat s malým (čtyřletým) Evženkem (jako by vypadl z oka Petříčkovi). Obě ženy začnou bědovat nad svým osudem. Milada se probudí a ještě celá uplakaná opustí rychle Evženův ateliér. Neodpustí si, aby nejdůležitější rekvizitu celého rituálu (dámskou kabelku z krokodýlí kůže, kterou měl Evžen po své matce), nevzala s sebou.

6

Když Evžen opět přijde do ateliéru, marně se shání po kabelce. Prohledá celý ateliér. Kabelka nikde. Zato objeví archiv starých fotografií, který tam zůstal po fotografovi, který měl pronajatý ateliér před ním. Ke svému údivu najde mezi starými fotografiemi jednu, na které je zcela zřetelně Evženie se čtyřletým Petříčkem. S nimi je na snímku ještě Milan, ale jeho obličej je rozmazaný (jak se pohnul do expozice). Evžen si vzpomene, že stejnou fotografii viděl v jednom snu viset zarámovanou v pokoji u Evženie. Od domovníka se dozví, že ateliér měl před ním pronajatý jakýsi pan Fikejz. Evžen ho objeví v jednom domově důchodců. Pan Fikejz řekne Evženovi, že se s Evženií a Milanem dobře znal. Pár dnů potom, co vznikla tato fotografie, se Milan zabil. Uklouzl po kostičkách z dětské stavebnice a upadl hlavou na roh stolu nebo na kamna On se vlastně nejmenoval Milan, ale Evžen. V rodině byl totiž takový zvyk, že prvorozený syn se vždycky musel jmenovat Evžen. Táhli to už takhle asi desátou generaci. Evžen ale svého otce nenáviděl, a tak si nechal říkat Milan. Ani syn Evženie a Milana se ve skutečnosti nejmenoval Petříček, ale také Evžen. Milan, jak nenáviděl svého otce, tak se přeci jen neodvážil porušit rodinnou tradici. O Evženii se Evžen od pana Fikejze dozví, že byla skutečně krásná, ale taky pěkný cvok. Když se totiž narodil malý Petříček, tedy malý Evženek, tak začala pomalu o Milana ztrácet zájem. Přenesla na Petříčka všechnu svou lásku a Milan to neunesl. Zhroutil se, začal pít a pak už to s ním šlo z kopce. Když umřel, bylo to ještě horší. Evženie si vzala do hlavy, že Milana zabil malý Petříček, že mu ty kostičky pod nohy strčil úmyslně, a tak už vůbec z ložnice nikam nevycházela a jen hlídala Petříčka, aby jí ho policie neodebrala a nedala do ústavu pro mladistvé vrahy na převychování. Jednoho dne je našli oba ve vaně s podříznutými žílami na zápěstí. Napřed Evženie řízla sebe a pak jeho. Neunesla ten strach, tu úzkost, to čekání. Nepřežila zkrátka svůj život. Podobně jako ten profesor ve Felliniho Sladkém životě, co taky povraždil celou svou rodinu, aby ji zachránil před životem. Evženie i Milan tento film milovali. Fascinoval je. Malého Petříčka nakonec zachránili. Evženie ve vaně vykrvácela. Evžen se po těchto slovech pana Fikejze bezděčně podívá na jizvu na svém zápěstí. Když přijde otřesený Evžen domů, Milada mu dá "nůž na krk": buď ona, nebo Evženie. Vrátí mu kabelku a pošle ho do jeho snu, aby to vyřešil. Evžen najde Evženii ve vaně s podřezanými žilami na rukou. Mrtvá Evženie utěšuje zdrceného Evžena, ať si z toho nic nedělá, že je to přeci jen sen, a že sen je splněné přání.

7

Kontakt

ATHANOR – společnost pro filmovou tvorbu, s.r.o. Jaromír Kallista & Jan Švankmajer Knovíz 35 274 01 SLANÝ Kontaktní adresa: Jaromír Kallista - producent U 5. baterie 21, 162 00 Praha 6 Tel.: +420 233 322 905 - office Fax: + 420 224 313 383 Mobil: + 420 602 270 836 E-mail: [email protected]

8

ATHANOR - společnost pro filmovou tvorbu, s. r. o. je filmovou společností založenou s úmyslem produkovat nezávislou a nekomerční tvorbu. Od roku 1992 produkovala nebo koprodukovala především filmy Jana Švankmajera (LEKCE FAUST, SPIKLENCI SLASTI, OTESÁNEK, ŠÍLENÍ), ale neuzavírá se ani ostatním filmařům. Společnost má svůj ateliér v Knovízi (obec 25 km severozápadně od Prahy), má svoje technické vybavení, takže je až na laboratoře a zvukovou stránku filmu soběstačná. To je jeden z faktorů, který zaručuje nezávislost. 2005 ŠÍLENÍ režie Jan Švankmajer 2000 OTESÁNEK režie Jan Švankmajer 1996 SPIKLENCI SLASTI režie Jan Švankmajer 1994 FAUST režie Jan Švankmajer 1992 JÍDLO režie Jan Švankmajer 1990 KONEC STALINISMU V ČECHÁCH režie Jan Švankmajer 1987 NĚCO Z ALENKY režie Jan Švankmajer

9

JAN ŠVANKMAJER se narodil 4. září 1934 v Praze ( národnost Česká rep.). Středoškolská studia v letech 1950–1954 ve scénickém oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu a studium vysokoškolské v letech 1954–1958 na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (obor loutkářské scénografie a režie) do značné míry předurčily další tvůrčí vývoj. Nestudoval film a jeho techniku – snad i v této skutečnosti je možné hledat důvody nezatíženosti „filmovým uměním“ s jeho přílišnou oddaností technickému médiu i skličující receptivnosti v tomto směru. V Laterně Magice si poprvé ověřuje některé filmové postupy včetně filmových triků. V roce 1964 natáčí svůj první film v Krátkém filmu Praha. Tvůrčí mnohostrannost Jana Švankmajera se však vymyká hranicím filmu. Autor je činný v oblasti samostatného výtvarného projevu, jemuž se věnuje od konce padesátých let. Slovesný projev obsahuje především literární scénáře a taktilní básně; činnost teoretická je zaměřena ke zkoumání fenoménu hmatu a imaginace. Blasfemické černé polohy humoru a ludikativní princip tvoří spolu s nevšední sensibilitou a pronikavým kritickým intelektem určující fasety imaginativní mohutnosti a tvůrčí osobnosti Jana Švankmajera. Jeho tvorba, ať už filmová, výtvarná nebo teoretická, je úzce spjata s kolektivní aktivitou Surrealistické skupiny v Československu. FILMOGRAFIE: 2005 – ŠÍLENÍ (DLOUHOMETRÁŽNÍ FILM) 2000 – OTESÁNEK (DLOUHOMETRÁŽNÍ FILM) 1996 -- SPIKLENCI SLASTI (DLOUHOMETRÁŽNÍ FILM) 1994 -- LEKCE FAUST (DLOUHOMETRÁŽNÍ FILM) 1992 -- JÍDLO 1990 -- KONEC STALINISMU V ČECHÁCH 1989 -- TMA, SVĚTLO, TMA 1989 -- FLORA 1989 -- ZAMILOVANÉ MASO 1983 -- KYVADLO, JÁMA A NADĚJE 1988 -- JINÝ DRUH LÁSKY 1988 -- MUŽNÉ HRY 1987 -- NĚCO Z ALENKY 1982 -- MOŽNOSTI DIALOGU 1982 -- DO PIVNICE 1980 -- ZÁNIK DOMU USHERŮ 1973-9 -- OTRANTSKÝ ZÁMEK 1972 -- LEONARDŮV DENÍK 1971 -- ŽVAHLAV ANEB ŠATIČKY SLAMĚNÉHO HUBERTA 1970 -- KOSTNICE 1970 -- DON ŠAJN 1969 -- PICKNICK MIT WEISMANN 1969 -- TICHÝ TÝDEN V DOMĚ 1968 -- ZAHRADA 1968 -- BYT 1967 -- HISTORIA NATURAE (SUITA) 11 1966 -- RAKVIČKÁRNA 1966 -- ET CETERA 1965 -- J.S.BACH - FANTASIA G-MOLL 1965 -- SPIEL MIT STEINEN 1964 -- POSLEDNÍ TRIK PANA SCHWARZEWALDEA A PANA EDGARA

10

JAROMÍR KALLISTA se narodil 18. 12. 1939 v Praze ( národnost Česká rep.). V letech 1959–1964 vystudoval Filmovou fakultu AMU obor produkce. Po absolutoriu pracoval do roku 1970 ve Filmovém studiu Barrandov. Po odchodu z Barrandova pracoval mimo státní struktury jako nezávislý filmař. V té době pracoval několikrát v režijním štábu s Evaldem Schormem a Antonínem Mášou. Z té doby se datují i některé dokumentární filmy, na kterých pracoval. Od roku 1973 do roku 1988 řídil produkci pro Laternu Magiku. Od roku 1989 přednáší na Filmové fakultě AMU. V roce 1983 vytvořili s Janem Švankmajerem nezávislou filmovou skupinu mimo struktury státního filmu. V roce 1992 legalizovali svou činnost a vytvořili společně ATHANOR s. r. o. – společnost pro filmovou tvorbu. FILMOGRAFIE: Spolupráce s Janem Švankmajerem (výběr): 2005 – ŠÍLENÍ 2000 -- OTESÁNEK 1996 -- SPIKLENCI SLASTI 1994 -- LEKCE FAUST 1992 -- JÍDLO 1990 -- KONEC STALINISMU V ČECHÁCH 1987 -- NĚCO Z ALENKY 1981 -- Laterna Magika: JEDNOHO DNE V PRAZE (produkce) režie Ladislav Helge 1979 -- Laterna Magika: SNĚHOVÁ KRÁLOVNA (produkce) režie Evald Schorm 1988 -- Laterna Magika: VIVISEKCE (produkce) režie Antonín Máša 1983 -- Laterna Magika: ČERNÝ MNICH (produkce) režie Evald Schorm 1982 -- Laterna Magika: NOČNÍ ZKOUŠKA (produkce) režie Evald Schorm 1976 -- Laterna Magika: KOUZELNÝ CIRKUS (produkce), režie Evald Schorm 1975 -- Laterna Magika: PRAŽSKÝ KARNEVAL (produkce) režie Evald Schorm 1968-1990 -- ZMATEK (produkce) režie Evald Schorm 1968 -- VRAŽDA ING. ČERTA (produkce režie Ester Krumbachová 1966 -- KONEC SRPNA V HOTELU OZON (produkce) režie Jan Schmidt

11

Fotografie

12

13

14