Přehled zpráv

Přehled zpráv 27.6.2012 - 2.7.2012 MÚ Česká Lípa Betynka Vybíráte porodnici? Zkušenosti maminek vám možná pomohou. ...................................................................3 27.6.2012 Betynka str. 37 Porod - Vaše příběhy MÚ Česká Lípa Českolipský deník J. Havner: Chystám velkou věc............................................................................................................................4 30.6.2012 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa KRISTÝNA BROŽOVÁ

Lidé musí registraci aut odložit o pár dní ...........................................................................................................5 30.6.2012 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa (pok)

Policisté převzali na radnici medaile ...................................................................................................................5 30.6.2012 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa (ph)

Projeďte s námi Českolipsko. Najděte poklady..................................................................................................6 30.6.2012 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa (red)

SENIOŘI ZMĚŘILI SVÉ SÍLY .................................................................................................................................6 30.6.2012 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

Zn. prodáme domy v centru České Lípy .............................................................................................................6 30.6.2012 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa RADMILA POKORNÁ

FOTO .......................................................................................................................................................................7 2.7.2012 Českolipský deník str. 8 U nás doma MÚ Česká Lípa

Horké slavnosti si užily tisícovky lidí ..................................................................................................................7 2.7.2012 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Lípa má pět nových osobností .............................................................................................................................8 2.7.2012 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa (pok, urb)

Moudrá: V kapse mi nic nezůstane!.....................................................................................................................9 2.7.2012 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa (pok); RADMILA POKORNÁ

Přehled zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

Sestry vystaví Otisky Ze mě ...............................................................................................................................10 2.7.2012 Českolipský deník str. 9 Servis - kultura MÚ Česká Lípa

Volných míst je na středních školách dostatek................................................................................................11 2.7.2012 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa KRISTÝNA BROŽOVÁ

Daně a právo v praxi „Cena obvyklá“ v daňové judikatuře .................................................................................................................12 2.7.2012 Daně a právo v praxi str. 51 Judikatura MÚ Česká Lípa Ing. Zdeněk Burda

Právo Rychlokurs politického potápění .......................................................................................................................21 2.7.2012 Právo str. 6 Publicistika MÚ Česká Lípa Lukáš Jelínek

Zpravodajství ČTK Na zateplení českolipské nemocnice chce Liberecký kraj úvěr .....................................................................21 29.6.2012 Zpravodajství ČTK str. 0 dli zdr MÚ Česká Lípa ivc

Nejméně lidí se dělí o auto v Praze, nejvíce na severu Moravy ......................................................................22 1.7.2012 Zpravodajství ČTK str. 0 ece str MÚ Česká Lípa jsa

Přehled zpráv


MÚ Česká Lípa Betynka

Vybíráte porodnici? Zkušenosti maminek vám možná pomohou. 27.6.2012

Betynka

str. 37 Porod - Vaše příběhy MÚ Česká Lípa

Císař v České Lípě Během těhotenství jsem dlouho přemýšlela, kde budu rodit. Přes všechna pro a proti jsem se nakonec rozhodla pro porodnici v České Lípě. Do rizikové poradny jsem musela docházet už od 7. měsíce. Můj gynekolog měl obavy z preeklampsie, jelikož jsem měla otoky rukou a obličeje. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale přesto jsem musela nastoupit ve 30. tt do nemocnice, abych neporodila předčasně. Pobyla jsem si tam skoro týden na kapačkách a povedlo se. Malého jsem donosila. Pečovali tam o mne skvěle. Už se mi blížil termín porodu, a náš chlapeček se ne a ne otočit. Naštěstí mi dal pan doktor vybrat, jak bych chtěla rodit: buď spontánně, nebo císařským řezem. Na internetu jsem si zjistila veškerá rizika vaginálního porodu koncem pánevním. Náš syn se tedy musel narodit plánovaně císařským řezem ve 39. tt. Rozhodla jsem se pro lokální anestezii, takže jsem byla během celého porodu při vědomí. Operace jsem se docela bála, a hlavně toho, že vše budu normálně vnímat, ale nakonec jsme to oba díky skvělému personálu zvládli. Na sále byli všichni skvělí a tímto bych jim moc chtěla poděkovat. Když mi malého přiložili, byla to nádhera a ten proud slz se nedal zastavit. Náš Adam se narodil 7. 2. 2012 v 8:17 a jsem moc ráda, že v České Lípě. Ještě jednou bych všem, kteří se o mne a malého starali, chtěla poděkovat. Růžičková Lenka Vlakem do Karviné Předposlední lednový den jsem se vzbudila s bolestmi břicha, měla jsem za to, že se jedná o zácpu, a tím pádem jsem to nijak neřešila. Ten den jsme se s přítelem o hodinu později vydali na vlak, jelikož jsem měla den po termínu a byla jsem objednaná na kontrolu v porodnici, kde jsem chtěla rodit. Nasedli jsme do vlaku a vydali se směr Karviná. Po minutě jízdy a hopsání soupravy se bolesti zhoršily, a tak to byla z Bohumína do Karviné dlouhá jízda jako nikdy. Na hlavním nádraží v Karviné jsme už museli přivolat sanitku a jeli jsme do porodnice, kde mě hned přijali a odvedli na pokoj. Sestřička mi po hodince propíchla plodový vak, aby plodová voda odtekla, a čekali jsme přibližně šest hodin. Bolesti byly silné, ale díky příteli se to dalo vydržet, a nakonec čas plynul docela rychle. Kolem 14. hodiny jsem začala tlačit a pamatuji si, že se sestra ptala přítele, zda mu není špatně. Přestala jsem vzdychat, usmála se a řekla jsem: ,,On je zvyklý, jelikož má už dvě děti z předchozího manželství.“ Náš syn Sebastian se narodil ve 14:29 h, vážil 3 500 g a měřil 51 cm. Žloutenku naštěstí neměl, zato já jsem dostala vysoké horečky, a tak jsme v porodnici strávili devět dní. Ale musím říct, že personál byl na jedničku a docela nám to uteklo. Nyní jsem znovu těhotná, čekáme opět chlapečka, který se bude jmenovat Šimon, a rodit chci opět v Karviné-Ráji. Marie Korduliaková, Bohumín *** MILÉ ČTENÁŘKY Zajímají nás vaše zážitky z porodu a hodnocení porodnice. Pošlete nám svůj příběh i s fotkou na e-mail: mailto:[email protected]. Názory autorů nevyjadřují názory redakce. TEXTY REDAKČNĚ KRÁCENY Foto popis| Adámek se nechtěl otočit hlavičkou dolů. Foto popis| Sebastian se málem narodil na nádraží. Foto autor| FOTO: ARCHIV ČTENÁŘEK

Plné znění zpráv


Českolipský deník

J. Havner: Chystám velkou věc

30.6.2012

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

KRISTÝNA BROŽOVÁ

ROZHOVOR Skalice u České Lípy OE Velitelem jednotky dobrovolných hasičů Skalice u České Lípy je Jiří Havner již zhruba dvacet let. Za propagaci Integrovaného záchranného systému (IZS) si nedávno v Trojském zámku v Praze převzal čestnou medaili. Mezi oceněnými byl jediným velitelem dobrovolné hasičské jednotky z České republiky. „Musel jsem k této medaili ujít dlouhou cestu," podotkl Jiří Havner v rozhovoru pro Českolipský deník. V něm se rozpovídal o rekordech a filmech, které s hasiči udělali. A také o tom, na co se lidé mohou letos těšit na hasičské pouti. * Je to vaše první medaile, nebo máte už nějaké jiné ocenění? Mámjich už několik. Dostal jsem například krajské vyznamenání za povodně v roce 2010, další jsem dostal od integrovaného záchranného systému. * Na jaké místo byste zařadil medaili za propagaci IZS? Určitě je to ta nejvýznamnější. Došlo mi to až v momentě, kdy jsem byl v Trojském zámku a z celého Libereckého kraje jsme tam seděli jen dva (ocenění získala také starostka České Lípy Hana Moudrá, pozn. red.). Na medaili mě nominovali lidé z IZS v Libereckém kraji. Řekli mi, že jsem si ho musel vydobýt. Nesmírně si medaile vážím. Ale bez výborné spolupráce, kteroumámes obcí, ostatními hasiči na okrese Česká Lípa, policií a záchranáři bych ho nikdy nedostal. Myslím, že mi ta medaile patří jen z poloviny. Tadruhá je jejich. Bez nich bych nikdy nedokázal to, co se mi během let povedlo. * Když jsme si domlouvali rozhovor, mluvil jste o rekordech, které jste udělali. Řekněte mi k tomu něco víc. Několikrát jsme zapsaní v české knize rekordů. Ten první se nám povedl přímo u nás tady ve Skalici před třinácti lety. Vytvořili jsme tenkrát nejrychlejší rekord v propojení hadic v republice. Sjelo se sem asi sedm sborů a hadice jsme natáhli od viaduktu na začátku Skalice směrem od Manušic až k tomu druhému u Okrouhlé a napustili jsme je vodou. Tu jsme čerpali z jedné nádrže na návsi. Vzdálenost 3 399 metrů jsme propojili za 16 minut a 40 vteřin. Apak přišly ty dva obrovské rekordy v Ralsku. Vroce 2001 se tam sjelo na naše pozvání asi dva a půl tisíce hasičů, hadice jsme natáhli na 45 kilometrů. Začali jsme v Doksech, Starých Splavech a skončiliv Ralsku. Orok později jsme pak přidali dalších sedm kilometrů. To jsme ale zůstali přímo na letišti a na ranveji jsme udělali z hadic smyčky a napustili je vodou. Tu jsme čerpali z rybníku nedaleko. Odešlo nám tehdy ale hodně strojů. * Jak to? Bylo hodně teplo, po ranveji se nedalo pomalu chodit. Voda se nám začala z hadic odpařovat, čerpadla už nestíhala točit vodu. Tak jsme na nich museli udělat takové bypassy, přijet s tatrami s vodou a ochlazovat je. Dalším našim rekordem je největší hasičská fontána na světě, kterou jsme před rokem postavili v Novém Boru. * Kromě rekordů pomáhali skaličtí hasiči také na natáčení několika filmů. Kolik jich už na svém kontě máte? Jako první jsme natočili Z pekla štěstí. Potom jsme také byli u vzniku Anglií, kde jsme dělali takové efekty jako déšť a podobně. Pak jsme ještě reklamu na Krušovice v Zahrádkách. Kromě toho ještě jezdíme na výstavy nejvýznamnější byla ta v roce 2005. Firma Laurin a Klement tehdy slavila vystavenými vozy.

historického filmu v koprodukci s točili Peklo s princeznou a také s naší Tatrou 805 z roku 1955, 100 let a naše Tatra byla mezi

* Velmi oblíbenou akcí, kam se sjíždějí lidé ze širokého okolí, je hasičská pouť. Na co se letos mohou lidé těšit?



Hlavně je potřeba říct, že letos jsme trošku posunuli datum konání. Hasičská pouť proběhne v sobotu 7. července. Připravujeme závody o pohár pana starosty, soutěžit budou jak malé děti, tak dospělí. Máme slíbené představení koní, kteří se objevují v historických filmech, ohnivou show. Samozřejmě bychom rádi zase předvedli ukázky zásahů. Je to ale vzhledem k ekologii trošku složitější. * Je ještě něco, co byste chtěl zrealizovat? Ano. Nápadužvhlavěmám, byl jsem i na místě. Zatím ale neprozradím,cotoje. Pokudse to povede, bude to naprostá bomba. Ještě nikdo nikdy takovou věc neviděl. Foto popis| JIŘÍ HAVNER ukazuje svoji čestnou medaili. Foto autor| Foto: Deník/K. Brožová Region| Severní Čechy

Lidé musí registraci aut odložit o pár dní 30.6.2012

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (pok) MÚ Česká Lípa

Upozornění Česká Lípa/Nový Bor OE Lidé, kteří by chtěli příští týden přihlásit nebo naopak odhlásit auto, narazí na zavřené dveře odborů dopravy v České Lípě a Novém Boru. Kvůli přechodu na nový centrální systém nebude odbor dopravy českolipské radnice na začátku prázdnin provádět registrace vozidel, a to v době od 2. do 4. července. „Pracovníci registru budou mít k dispozici pouze testovací verze, aby se mohli seznámit s novým programem, a proto nebude možné provádět žádné úkony související s registrací vozidla," vysvětlil vedoucí odboru dopravyMěÚČeská Lípa František Ondřej. Ještě o něco déle zůstanou zavřené přepážky na odboru dopravy v Novém Boru v budově zdejší radnice. Tady povinný přechod na nový systém spojili s rekonstrukcí kanceláří. „Kvůli rozsáhlosti stavebních úprav musíme bez náhrady uzavřít pracoviště registrace vozidel a registrace řidičů. Otevřeme v pondělí 16. července," upozornil vedoucí odboru dopravy MěÚ Nový Bor Libor Lamata. Region| Severní Čechy

Policisté převzali na radnici medaile

30.6.2012

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (ph) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa OE Osm medailí za zásluhy o bezpečnost, významný přínos i věrnost převzala v pátek losmička policistů z Českolipska. Slavnostní akt se konal v obřadní síni českolipské radnice. Ocenění Za zásluhy o bezpečnost obdržel npor. Ing. Petr Zelenka (na snímku vpravo). Čestné medaile za dobré výsledky získali prap. Dušan Zajíc a in memoriam prap. Jiří Tomíček. Třicet let práce u policie vyneslo medaili za věrnost I. stupně třem oceněným, por. JUDr. Haně Bůžkové, nprap. Miroslavu Pémovi a nprap. Karlu Valentovi. Medaile za věrnost II. a III. stupně převzali por. Bc. Karel Brabec a nprap. Pavel Hronček. Foto popis| Region| Severní Čechy



Projeďte s námi Českolipsko. Najděte poklady 30.6.2012

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (red) MÚ Česká Lípa

Milí čtenáři Českolipského deníku, vysvědčení jsou rozdaná a čekají nás prázdninové týdny. Ne každý se dostane na dovolenou do zahraničí. Proč tedy neobjevovat zajímavé kouty Českolipska? Máme za humny spousty krásných míst, ale mnohdy o nich ani nevíme. A proto vám chceme s jejich objevováním pomoci a navíc vás i potěšit. Vprůběhu prázdnin vás budeme pravidelně každý týden provázet jednotlivými částmi regionu. A na vás bude, abyste zjistili, co jsme pro vás v cíli schovali. Protože kromě dobrých tipů na výlety od nás dostanete vždy dárek pro děti ve formě slevy nebo vstupu zdarma na atrakce, památky nebo do sportovních areálů. Jediné, co proto budete muset udělat, je chytnout si barevný balonek z titulní strany. Ten vystřihnete a po předložení budete mít nárok na slevu. Víme, že léto patří především dětem a dá občas práci je zabavit. I s tím vám pomůžeme. Připravili jsme pro děti bez rozdílu věku soutěž v hledání pokladů. Od pondělí do čtvrtka najdete na stránkách Českolipského deníku kousek fotografie a krátký text. Na malých detektivech bude, aby si indicie poskládali v celek a tak zjistí, kamjsme ukryli poklad. Hledače, který k tajemnému místu nejrychleji dorazí se složenou fotografií, vyzvedne poklad a donese jej do redakce na adresu Mariánská 216, Česká Lípa, bude čekat příjemná odměna v podobě dárku. Chcete OE li být nejrychlejší, připravte malého detektiva na start. V pondělí zveřejníme první kousek fotografie. Foto popis| Region| Severní Čechy

SENIOŘI ZMĚŘILI SVÉ SÍLY

30.6.2012

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

Foto popis| OLYMPIÁDA pro seniory se odehrála v pátek od dvou hodin odpoledne na zahradě organizace Sociální služby Česká Lípa ve Školní ulici. Staří lidé tam potom v různobarevných tričkách s logem soutěže procházeli jednotlivými záludnými úkoly. K těm patřil například slalom s vedením tenisového míčku koštětem nebo lovení kostiček stavebnice pomocí prutu. Sportovní klání bylo součástí programu Městských slavností v České Lípě. Foto autor| Foto: Deník/Vít Černý Region| Severní Čechy

Zn. prodáme domy v centru České Lípy 30.6.2012

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

RADMILA POKORNÁ

Prodej sedmi domů, mezi kterými byla vila na Děčínské nebo bývalá služebna strážníků, zatím zhatila opozice. Česká Lípa OE Pěkně v jednom balíčku dostali zastupitelé České Lípy ke schválení nová pravidla pro prodej městských nemovitostí a seznam hned sedmi objektů, které by radnice chtěla prodat. Mezi nimi jsou například dva historické domy na náměstí T. G. Masaryka v samém centru města. Metodiku zastupitelé schválili, domy zatím zůstanou městu. Paradoxně kvůli tomu, že návrh na jejich prodej neodpovídal novým pravidlům. Radnice před časem nechala zpracovat pasport svých budov. „Chtěli jsme mít přesný přehled o svých nemovitostech," připomněl původní ideu místostarosta České Lípy Jiří Kočandrle (TOP 09). V souvislosti s tím se nyní objevila na světě metodika prodeje. „Je to kvůli racionálnějšímu nakládání se zbytným majetkem města a také stanovení transparentních pravidel prodeje jak z pohledu prodávajícího, tak kupujícího," píše se ve vysvětlující zprávě k novým pravidlům. Proti nim zastupitelé nic neměli. Plné znění zpráv


Co se jim ale nelíbilo, byl přišpendlený souhrnný seznam budov se záměrem jejich prodeje. Na něm se objevil objekt čp. 131 s pěti byty na náměstí T. G. Masaryka, jehož je město polovičním vlastníkem. O koupi zmíněného domu stál v minulosti podnikatel Václav Tesárek, respektive jeho firma Vendys. Chtěl o něj rozšířit hotel Morris na náměstí TGM. Tehdy jeho prodeji bránily nevyřešené majetkoprávní vztahy. Své si řekli i nájemníci, kteří proti prodeji protestovali. Nyní má o koupi zájem majitelka druhé poloviny domu, ale také stále společnost Vendys. Na náměstí je rovněž dům čp. 135 hned vedle restaurace Moravanka a hotelu Morris, který radnice nabídla také k prodeji. Důvodem je, že se dlouhodobě nedaří pronajmout jediný byt v domě kvůli vysokým finančním nákladům. Radnice se chce vzdát také domu na Škroupově náměstí, v němž donedávna sídlila služebna městské policie. Prodávat chce vilu na Děčínské ulici, kam si lidé chodili pro řidičské průkazy nebo se zpovídat ze svých přestupků v dopravě. Prodávat by se měl i nevyužívaný rohový dům na začátku Sokolské ulice v památkově chráněné zóně, kde mělo být nové divadlo. Pokračování na str.3 Zn. prodáme... Pokračování ze str.1 „Je v takovém stavu, že by se na něj mohl dát demoliční výměr," zhodnotil ho Jiří Kočandrle. Na seznamu je také dvoupodlažní dům čp.686 v ulici Moskevská v památkově chráněné zóně. Ocitl se tam i objekt na sídlišti Slovanka, který v současnosti využívá ZŠ Klíč. „Souhrnný záměr prodeje považuji za nesystematický. Navíc ani předložený záměr neodpovídá metodice," kritizoval Petr Máška (ČSSD). V doprovodných materiálech navzdory pravidlům totiž chybělo mimo jiné vyčíslení nákladů na údržbu v pěti následujících letech. „Všechno je a bude transparentní. Budeme zveřejňovat, jaké budovy chce město prodávat. Tohlejejenzáměr. Ažse bude skutečně prodávat, tak pak se vyčíslí," obhajoval úmysl prodávat Jiří Kočandrle a doplnil, že od voleb před dvěma lety neprodali ani jednu budovu. (pok) „Od voleb před dvěma lety neprodalo město ani jednu budovu." Jiří Kočandrle Region| Severní Čechy

2.7.2012

FOTO

Českolipský deník str. 8 U nás doma MÚ Česká Lípa

Foto popis| OBRAZEM: Městské slavnosti v České Lípě Region| Severní Čechy

Horké slavnosti si užily tisícovky lidí

2.7.2012

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Sobotní slavnosti v České Lípě přilákaly i přes úmorné vedro do centra města tisíce návštěvníků. Stánky s občerstvením a zbožím od řemeslníků obsadily prostor mezi obchodními domy i Erbenovu ulici a u kulturního domu si děti i dospělí zvedali hladinu adrenalinu na nejrůznějších atrakcích. Slavnosti obsadily i vodní hrad Lipý či městský stadion a nejvíce příchozích se tlačilo pod pódiem, na kterém se střídal jeden koncert za druhým. Město jako hlavní pořadatel i letos pozvalo do Lípy spoustu zvučných jmen. Sluneční žár neodradil fanoušky Davida Deyla, Kristýny nebo skupin Blue Effect či UDG. Hlavní hvězdou programu byli Kamil Střihavka a novodobí „brouci“ The Backwards. „Vedro je veliké, ale pořád je to lepší, než kdyby pršelo. Koncerty jsou super, všichni na pódiu jedou naplno, takže si to tu užívám,“ zhodnotila akci Michala Švermová. Ani sportovní fanoušci nepřišli zkrátka. Na stadionu sehráli fotbalové utkání legendy, hráči Vagónky Česká Lípa proti bývalým hráčům reprezentace ČR. Na zimním stadionu byl k vidění pohár pro vítěze hokejové extraligy. U příležitosti Městských letních slavností předala starostka Hana Moudrá tradiční poděkování osobnostem. Více čtěte na straně 3.



Další fotografie ze slavností najdete na straně 8 a na webu ceskolipsky.denik.cz Foto autor| Foto: Deník/Vít Černý, Petr Kořínek, Petra Hámová Region| Severní Čechy

Lípa má pět nových osobností

2.7.2012

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (pok, urb) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Galerie významných osobností České Lípy se v sobotu rozrostla o pět nových jmen. Duhovou plastiku, jako cenu Poděkování starostky města za podporu rozvoje v různých oblastech života, letos získala Jana Kolářová, Alena Skokanová, Miloslav Sviták, Jan Grus a Lukáš Turci. KULTURA Ocenění si odnesla Jana Kolářová, jejíž jméno zůstane navždy spojeno s českolipským divadelním jevištěm. Od roku 1968 byla členkou divadelního souboru Jirásek. Diváci ji nejprve znali jako představitelku komediálních rolí, ale postupně se začala představovat i v mnohem dramatičtějších polohách, které zvládala stejně bravurně. Za své herecké výkony obdržela i několik cen. Kromě toho, že byla významnou hereckou osobností ochotnického souboru, která pomáhala i s dramaturgií a režií, vykonávala od roku 1995 až do letošního roku také funkci předsedkyně souboru. Posledních několik let prakticky sama organizovala i Českolipský divadelní podzim. Přestože by si nyní mohla užívat zaslouženého odpočinku, jeviště neopouští. Spolu s manželem dál připravuje a hraje především pohádky pro děti. PRÁCE S MLÁDEŽÍ Poděkování starostky nejen za všechny žáky, kterým řadu let otevírala bránu do světa výtvarného umění na českolipské základní umělecké škole, si odnesla Mgr. Alena Skokanová. Jako učitelka výtvarného umění je vyhledávanou pedagogickou osobností. Její žáci studují, nebo již absolvovali studium uměleckých škol. Na vysokých školách v současnosti studuje nebo úspěšně ukončilo studium více než 20 jejích studentů. Stejně významná je prezentace školních prací na výstavách a v soutěžích. Výtvarná díla, která vznikají pod pedagogickým vedením paní učitelky Skokanové, jsou vystavována a zařazována do soutěžních přehlídek v ČR, ale i v mezinárodních soutěžích. Práce svých žáků prezentovala při svém pobytu ve Washingtonu, Virginii, v mezinárodní soutěži v Dillí v Indii. Lidé na ně narazí ale také v českolipské nemocnici nebo na radnici. SPORT Modrou křišťálovou plastiku má od soboty doma Miloslav Sviták. I když by měl nárok i na zelenou plastiku, neboť jeho sportovní zásluhy se velice úzce dotýkají právě dětí a mládeže. Miloslav Sviták je pedagoga učí na českolipském gymnáziu. Zároveň je však také atletem. V atletice působí od svých dorosteneckých let. Jeho doménou je běh a podle svých kolegů byl vynikajícím běžcem na středních a později i dlouhých tratích. Dosud s úspěchem závodí ve veteránských soutěžích a stále vozí medaile z mistrovství ČR. Svoji sportovní kariéru spojil v České Lípě s atletickým oddílem,který několik let úspěšně vedl. Kromě toho se aktivně zapojoval do různých atletických soutěží jako rozhodčí 1. třídy. Je známý také jako trenér a neúnavný organizátor stovek sportovních akcí pro všechny věkové kategorie. V poslední době organizuje s manželkou Alenou nejmasovější sportovní akce v našem městě, kterou jsou bezesporu Liga škol či Českolipský superman. Jejich cílem je, aby sportovaly děti. SOCIÁLNÍ OBLAST Duhovou plastiku za sociální a zdravotní oblast si převzal dvaadevadesátiletý Jan Grus. Ten byl dlouholetým předsedou českolipského Klubu důchodců a i přes svůj vysoký věk je v něm stále aktivní. „Žil jsem pro klub,“ říká sám Jan Grus. Kromě toho, že pro členy klubu organizoval zájezdy, zábavy a přednášky, inicioval humanitární sbírky mezi seniory ve městě pro města a obce postižené povodněmi. Pomohl také založit kluby důchodců v okolí – v Kamenickém Šenově a v Doksech. Za svoji činnost a aktivitu v oblasti práce pro seniory z Českolipska převzal v roce 2008 čestnou Sociální cenu Tilia.



HRDINSTVÍ Červenou plastikou za mimořádný projev hrdinství se může po právu nyní chlubit Lukáš Turci, strážník českolipské městské policie. Ke svému hrdinskému činu se nachomýtl náhodou a ve svém volném čase. Nakupoval v obchodě sídlícím v budově České pojišťovny, když začalo v jeho zadní části hořet. Ve skladu byly silně hořlavé látky a hrozilo akutní nebezpečí výbuchu, který by ohrozil desítky lidí v objektu. I přes silně zamořené prostředí toxickým dýmem však Lukáš Turci nezaváhal ani minutu a okamžitě se pustil do evakuace všech přítomných v budově pojišťovny. Během evakuace stihl přivolat na pomoc kolegy a spolu s majitelem prodejny také hasiče. Ředitel městské policie Lubomír Mery k této události mimo jiné uvedl: „Sám zakročující strážník Turci musel být vzhledem k pobytu v zamořeném prostoru kvůli zdravotním obtížím ošetřen v nemocnici. Jeho čin je příkladným skutkem muže, jehož jednou z hlavních povinností v zaměstnání je ochrana života a zdraví spoluobčanů a tomuto poslání se nezpronevěřil ani ve svém osobním volnu za cenu ohrožení svého života a zdraví.“ Foto popis| OSOBNOSTI MĚSTA. Ocenění Poděkování starostky České Lípy za přínos k rozvoji města převzala v sobotu Jana Kolářová, Alena Skokanová, Lukáš Turci a Jan Grus (foto zleva). Foto autor| Foto: Deník/Petra Hámová Region| Severní Čechy

Moudrá: V kapse mi nic nezůstane!

2.7.2012


(pok); RADMILA POKORNÁ

str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Ostrá výměna názorů se rozpoutala mezi zastupiteli v České Lípě kvůli ceně za poslední část cyklostezky Varhany. Na ni by mohli kolaři vyrazit příští rok v květnu. Česká Lípa – Zhruba o sedmnáct milionů korun, než se původně počítalo, zlevní poslední úsek cyklostezky Varhany z Volfartic do Kamenického Šenova. Podle českolipské opozice by mohla být cena ale nižší ještě o dalších více než pět milionů korun. „Stačilo by volit u některých prvků stejné technické řešení jako u předcházejících dvou etap. Nejsem rozhodně proti cyklostezce, ale jsem proti její ceně,“ uvedla Jana Rychtaříková (ČSSD). Cyklostezka Varhany vede po bývalé železniční trati z České Lípy do Kamenického Šenova. Její stavba je rozdělená do tří etap, první byla zahájena v říjnu 2007. V současnosti cyklistům slouží dvě kratší etapy z České Lípy přes Manušice, Horní Libchavu až do Volfartic v celkové délce 8,2 kilometru. Jejich výstavba přišla na 28 milionů korun a podpořil ji Státní fond dopravní infrastruktury. Na dokončení čeká poslední 8,5 kilometrů dlouhý a nejnákladnější úsek. Ten propojí stezku z Volfartic přes Nový Oldřichov až do Kamenického Šenova, kde vyústí v blízkosti Panské skály – Varhan. Pokračování na str.2 Starostka Moudrá: V kapse mi nic ze zakázky nezůstane Pokračování ze str.1 „Vítězem výběrového řízení je Skanska a. s. Ta by měla stavebně nejnáročnější část stezky postavit za zhruba 27,5 milionů korun,“ informovala zastupitele českolipská starostka Hana Moudrá (ODS), která je zároveň předsedkyní Svazku obcí Varhany. Ta doplnila, že Skanska zahájí stavbu v červenci. První cyklisté by mohli na dokončenou stezku vyrazit příští rok v květnu. Ušetřili sedmnáct milionů Vítězná cena je o zhruba 17 milionů korun nižší, než se původně počítalo. Projektant stavbu ve složitém terénu, kde bude zapotřebí odvodnění nebo stavba přemostění, odhadl na zhruba 45 milionů korun. Podstatnou část peněz, a to 41 milionů korun, získal Svazek obcí Varhany z Regionálního operačního programu NUTS II. Zábradlí a obrubníky navíc Otázka financování vyvolala bouřlivou výměnu názorů. „Projekt je předražený. Najednou jsou tam podél celé strany betonové obrubníky za téměř tři miliony korun, oproti předcházejícím dvěma etapám je zábradlí podél



trasy ze tří kulatin místo dvou. Ocelové sloupky pro uchycení dřevěného zábradlí budou mít jiný profil, takže vzroste použitý materiál. Jenom tohle navýší stavbu o 5,5 milionů korun,“ vypočítala rozdíly Jana Rychtaříková (ČSSD), která se jako členka hodnotící komise seznámila s technickými parametry. „Ty zastupitelům dosud nikdo nepředložil,“ doplnila Rychtaříková. Na základě toho opozice požadovala, aby se dodatečně změnil projekt a zároveň, aby zastupitelé zrušili usnesení, na jehož základě Česká Lípa poskytla loni Svazku obcí Varhany jako jeho nejvýznamnější člen dvouletou bezúročnou půjčku ve výši 36 milionů korun. Zapůjčené peníze mají podle podmínek dotace krýt předfinancování celé stavby. „Kvůli předimenzovanému projektu se můžeme dostat do problémů. Pokud kontrola čerpání dotace najde chyby, můžeme o půjčku přijít,“ řekl Petr Máška (ČSSD). Velké změny ne, malé nevylučuje Jak Hana Moudrá upozornila, nemohou projekt, na jehož základě dostali dotaci, zásadně měnit. „Tím bychom se naopak do problémů dostali. Budeme se snažit o dílčí změny, aby se stavba zlevnila, ale nejde nyní vše zastavit,“ argumentovala Hana Moudrá. V reakci na její odpověď si přisadil Jaromír Štrumfa (ČSSD). „Jsem dost starý, abych věděl, že technický dozor je pod tlakem dodavatele. Věc není pořádně zpracovaná. Paní starostka velkoryse nabídla půjčku a my budeme mít starosti, jestli je dostaneme zpátky,“ řekl Štrumfa. Slova opozice označila Hana Moudrá za provokaci. Odmítla, že by zakázka byla záměrně předražená. „Dotaci z ROPu nám odsouhlasili hlavně vaši soukmenovci z ČSSD. Mohla jsem si vybrat ze tří akcí,které by ROP podpořil. Chtěla jsem cyklostezku, protože je pro obyvatele důležitá. Není to proto, že Moudré něco zůstane ze zakázky v kapse. K tomu mě nedonutíte,“ rozčílila se Hana Moudrá. Na její obranu vystoupil Karel Tejnora (ODS): „Projekt cyklostezky běží několik let a diskutovat jsme mohli předtím. Dělat problémy na konci cesty se nám může vymstít.“ Navrhované zrušení usnesení o půjčce neprošlo. Podle Hany Moudré Svazek obcí Varhany okamžitě vrátí téměř 9 milionů korun, které na základě výsledku výběrového řízení již obce na stavbu nepotřebují. *** Cyklostezka Varhany: •I. etapa: Č. Lípa – Horní Libchava délka: 5,3 km náklady: 17 mil. Kč •II. etapa: H. Libchava – Volfartice délka: 3 km náklady: 11 mil. Kč •III. etapa: Volfartice – Kamenický Šenov délka: 8,5 km náklady: původně 45 mil. Kč, po soutěži 27 mil. Kč „Chtěla jsem cyklostezku, protože je pro obyvatele důležitá. Není to proto, že Moudré něco zůstane ze zakázky v kapse. K tomu mě nedonutíte.“ Hana Moudrá Region| Severní Čechy

Sestry vystaví Otisky Ze mě

2.7.2012

Českolipský deník str. 9 Servis - kultura MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Nová výstava v českolipské muzejní galerii Jídelna, která začíná ve čtvrtek 5. července, nese název „Otisky Ze mě“ a představí tvorbu dvou sester, malířky Moniky Holečkové a sochařky Josefíny Duškové. Jejich společným tématem se stala země, země jako ženský živel, ze které vychází hmota a tvar, a země jako matka, dávající podmínky pro život a život sám. Josefína Dušková absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru figurálního sochařství a tvorby medaile a je členkou spolku Umělecká Beseda. Ráda pracuje s nestálými materiály jako jsou vosk, vata, molitan, pigmenty a sádra. Ve své tvorbě se často zabývá otiskem, základním tématem pro ni bylo zrození a postupně ve svých objektech přichází k abstraktnímu a symbolickému pojetí organického prostoru.



V díle druhé autorky, malířky Moniky Holečkové, se setkáme s krajinou. Autorka je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru užité malby. Kromě malby se zabývá také tvorbou vitráží. Na výstavě představí své pastely a oleje, v nichž formuluje vlastní zážitky z pohledů do krajiny. Tato díla jsou vypracována v pestrých barvách, které navozují radostný pocit hojnosti země. Výstava „Otisky Ze mě“ bude přístupná od 5. července do 31. srpna ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Region| Severní Čechy

Volných míst je na středních školách dostatek 2.7.2012


KRISTÝNA BROŽOVÁ

str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

Do lavic usedne v září na Českolipsku méně žáků než vloni. Ti, kteří by chtěli přestoupit jinam, mají šanci na začátku školního roku. Českolipsko – Nedostali jste se na vysněnou školu? Nezoufejte! Na středních školách i učilištích na Českolipsku jsou stále volná místa. A v nabídce zůstaly všechny obory. Obsadit je mohou studenti ještě během prázdnin v dalším kole přijímacích zkoušek nebo mohou na školu přestoupit v září. Přes prázdniny budou například přijímat na českolipské průmyslovce. „Na konci června jsme ukončili třetí kolo přijímaček a jelikož nám stále zbyla volná místa, budeme vyhlašovat na prázdniny ještě jedno. Studenti k nám samozřejmě mohou přestoupit ještě na začátku září,“ řekl ředitel Střední průmyslové školy v České Lípě Petr Veselý. Ještě před začátkem školního roku se mohou studenti přihlásit také na Vyšší odbornou školu sklářskou do Nového Boru. Se zářijovými přestupy pak počítají všude. Chybí deváťáci Všeobecně nastoupí v září na střední školy a učiliště asi o třicet procent méně žáků než v loni. V jednotlivých třídách chybí ředitelům často i více než deset studentů. Pokud nepočítáme například českolipské gymnázium, není obor, který by byl naplněný úplně. Úbytek má na svědomí celkově menší počet vycházejících deváťáků, kteří mají hodně možností, kam jít po základní škole studovat. Poměrně špatně jsou na tom na technických školách a učilištích, protože zájem o ně dlouhodobě klesá. Někteří ředitelé středních škol jako důvod nízkého počtu žáků v prvních ročnících vidí také letošní jednotné přijímací zkoušky v Libereckém kraji. Propouštěli učitele Hodně tvrdá opatření museli pro příští školní rok udělat na SOŠ a SOU 28. října v České Lípě. „Přihlásilo se nám asi o devadesát dětí méně než vloni. Abychom naplnili třídy, museli jsme spojovat obory, někde tedy budeme učit dvouoborově. Propustili jsme také bohužel několik kantorů. Abychom ušetřili, sestěhováváme žáky z budovy na Palackého náměstí do Lužické ulice. Díky tomu máme ale v každé třídě více než dvacet studentů, tudíž budu mít na platy učitelů. Kdybychom měli méně dětí, neměl bych je z čeho platit,“ popsal ředitel SOŠ a SOU 28. října v České Lípě Milan Kubát. Největší propad tam zaznamenali u maturitních oborů, zejména u těch zemědělských,které se vyučují v Lužické ulici. Sklářů je málo Jen čtyři volná místa zbývají na oboru veřejnoprávní činnosti na českolipské obchodní akademii, daleko více míst pak je třeba na ekonomickém lyceu. Podobně na tom jsou také na průmyslovce. Nejvíce volných míst mají v oboru strojírenství a na technickém lyceu. „Nám čísla nahání zejména obory předškolní a mimoškolní pedagogika a design interiéru, kde máme hodně dětí. Díky tomu můžeme přiřadit méně početnou skupinu sklářů do třídy designérů, kde se některé předměty učí žáci společně a dělí se jen na ty odborné. Ve všech oborech sice máme volná místa, ale všechny otevřeme,“ doplnila ředitelka novoborské sklářské školy Ilona Jindrová. Region| Severní Čechy



Daně a právo v praxi

„Cena obvyklá“ v daňové judikatuře

2.7.2012

Daně a právo v praxi str. 51 Judikatura Ing. Zdeněk Burda MÚ Česká Lípa

Řada daňových subjektů prodává své zboží či služby za ceny, které mohou způsobovat pochybnosti o jejich reálnosti. Na daňové dopady těchto postupů se zaměříme v dnešním výběru judikatury. Právní rámec předmětné oblasti dává zejména § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Zde je stanoveno, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Inspiraci můžeme hledat též v § 36a zákona o dani z přidané hodnoty, dle kterého je základem daně ve zde vymezených případech cena obvyklá bez daně zjištěná k datu uskutečnění zdanitelného plnění uskutečněného mezi kapitálově spojenými osobami, jinak spojenými osobami, osobami blízkými či osobami podnikajícími s plátci na základě smlouvy o sdružení. Cena obvyklá se zjišťuje též podle zákona č. 151/1997 Sb. Účel zmíněných ustanovení je zřejmý - pokusit se zabránit případům, kdy daňový subjekt podhodnocením či nadhodnocením ceny chce získat daňovou výhodu. Naznačený postup se v praxi vyskytuje poměrně často. Chyb se pak dopouštějí jak daňové subjekty, které si smluvní svobodu při stanovování cen vysvětlují ve vztahu k daním příliš optimisticky, tak správci daně, kteří ne vždy dostatečně chápou, že nejsou „centrálním cenovým úřadem“. Správce daně totiž musí unést své důkazní břemeno zdůvodnění, proč s výší ceny, kterou napadá, nesouhlasí a obhájit správnost ceny, kterou pro účely doměření daně použije. Jak plyne z judikatury, ne vždy se mu podaří všechny zákonné požadavky naplnit. Z judikatury 1. Rozdíl „ceny obvyklé“ u DPH a daně z příjmů (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 102/2006-132 ze dne 10. května 2007.) Komentář k judikátu č. 1 V prvním případu dnešního výběru se sice částečně ponoříme do znění zákona o DPH, který platil ještě před naším vstupem do EU, v současně platném zákoně je však podstata obdobná. Rozsudek odkazuje na § 14 odst. 7 zákona č. 588/1992 Sb., o DPH, který platil do vstupu ČR do EU. V současnosti platný zákon o DPH č. 235/2004 Sb. obsahuje § 36a, který se vztahuje na zvláštní případy blízkých a spojených osob a požaduje při transakcích mezi nimi uplatňovat cenu obvyklou dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, podobně jako je tomu v níže uvedeném rozsudku ke „starému“ zákonu o DPH. Podstatou je pak rozdílnost mezi zněním zákona o DPH a zákonem o daních z příjmů. Oba předpisy pro stanovení ceny odkazují na zákon o oceňování majetku. Zákon o DPH v případech specifikovaných ve zmíněném § 36a odkazuje na tento zákon přímo jako jediný způsob stanovení základu daně. Zákon o daních z příjmů však nejprve preferuje možnost zjištění „obvyklé" ceny na trhu, v další fázi pak možnost daňového subjektu správce daně přesvědčit o důvodech „odklonu" od běžných cen a teprve v případě, že není možno využít těchto postupů, přichází na řadu zákon o oceňování majetku. Zákon o daních z příjmů tak dává podstatně větší prostor pro vyjednávání se správcem daně než zákon o DPH. Shrnutí k judikátu V případě stěžovatele a společnosti E. R. I C., s. r. o., se v době, kdy byla uzavírána nájemní smlouva, jednalo o ekonomicky a personálně spojené osoby ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že nelze souhlasit s tvrzením soudu, že základem daně není cena zjištěná podle zvláštního předpisu, jímž je zákon č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon



o oceňování majetku“), a to proto, že u stěžovatele lze určit cenu nájmu a že tuto cenu nestanovil jako cenu obvyklou. Správce daně místním šetřením ověřil výši cen nájmu nebytových prostor v předmětné lokalitě a rovněž prověřil a prokázal, že stěžovatel pronajímal nájemcům, kteří k němu nemají zvláštní vztah, nebytové prostory za 1 061 Kč za m2, ale v případě společnosti E. R. I C., s. r. o., činilo nájemné jen 192,70 Kč za m2. Stěžovatel i přes výzvu k prokázání a doložení rozdílu mezi cenou nájmu stanovenou v nájemní smlouvě a cenou zjištěnou správcem daně, tyto skutečnosti uspokojivě nedoložil. Závěr správce daně, že znalecký posudek Ing. S. je neobjektivní, vycházející z nepřesných údajů a neověřených informací, považuje finanční ředitelství za správný. Cena stanovená správcem daně ve výši 1 061 Kč za m2 je cenou obvyklou za pronájem hotelu K., která by byla sjednána mezi nezávislými osobami. Názor Nejvyššího správního soudu V § 14 odst. 7 zákona o DPH je stanovena pouze jedna možnost pro určení základu daně, a to podle zvláštního předpisu, tj. zákona o oceňování majetku, zatímco § 23 odst. 7 zákona o dani z příjmů řeší způsob stanovení základu daně přímo a pouze za splnění určitých podmínek odkazuje na zákon o oceňování majetku. Podle Nejvyššího správního soudu si krajský soud dostatečně neuvědomil, že přezkoumává rozhodnutí ve věci DPH a nikoliv daně z příjmů právnických osob, a proto jeho závěr, že "Dovolává-li se žalobce stran stanovení ceny obvyklé zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, pak lze shodně jako ve věci podepsané soudem vedené pod spisovou značkou 10 Ca 203/2005 konstatovat, že cena stanovená podle tohoto předpisu se využije pouze tehdy, není-li možno určit cenu sjednanou mezi nezávislými osobami" není v souladu se zákonem. Odůvodnění napadeného rozsudku je navíc v tomto ohledu vnitřně rozporné, neboť je z něj na jedné straně zřejmé, že krajský soud si je vědom, že ustanovení § 14 odst. 7 zákona o DPH pouze odkazuje na zákon o oceňování majetku a že základ daně se určí podle tohoto zvláštního právního předpisu, na straně druhé však konstatuje, že "cena stanovená podle tohoto předpisu se využije pouze tehdy, není-li možno určit cenu sjednanou mezi nezávislými osobami". Krajský soud také uvedl, že ustanovení § 14 odst. 7 zákona o DPH "přikazuje při stanovení základu daně vycházet z ceny obvyklé, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami", což však podle Nejvyššího správního soudu z textu tohoto ustanovení nevyplývá. Tyto rozpory jsou dalším důvodem, který vede Nejvyšší správní soud k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 2. Cena obvyklá v intervalu nejčastějších cen (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Afs 80/2007-105, publikováno ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2009 pod č. 1852/2009.) Komentář k judikátu č. 2 Vzhledem k tomu, že u nás v zásadě panuje smluvní volnost v oblasti určení ceny, může být poměrně obtížné určit přesně tu správnou, obvyklou, nezávislou. Následující případ se týká stanovení ceny obvyklé u nájemného. Správce daně jako cenu obvyklou použil aritmetický průměr zjištěných nájmů u dalších („nespojených“) subjektů. Tento postup však nebyl shledán jako správný. Jestliže se totiž ceny ostatních subjektů pohybují v určitém rozpětí, měl by správce daně případný doměrek odvozovat nikoli z rozdílu ceny sjednané průměru ostatních cen „nespojených" subjektů, ale od ceny na horním rozpětí intervalu cen „nespojených" subjektů. Shrnutí k judikátu Zveřejněná právní věta: „Cenu sjednanou nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze obvykle stanovit jediným číslem, ale intervalem nejčastěji realizovaných cen.“ Žalobce (nájemce) uzavřel se svým otcem (pronajímatel) dne 31. 12. 2001 dvě nájemní smlouvy. Nájemné z nebytových prostor žalobce zaúčtoval do výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Správce daně dospěl k závěru, že výše nájemného za 1 m2/rok sjednaná v uvedených smlouvách neodpovídá ceně obvyklé. Tato cena činila v případě prvé smlouvy 2 090 Kč a v případě druhé smlouvy 1 500 Kč. Správce daně provedl sedm místních šetření u jiných daňových subjektů, u kterých zjistil výše nájemného v rozpětí od 747 Kč do 2 727 Kč za 1 m2/rok; průměrná cena nájemného tedy činila 1 466 Kč za 1 m2/rok. Žalobce tvrdil, že cenu obvyklou je možné určit jako cenu danou určitým cenovým rozpětím, ve kterém se výše nájmu v daném místě pohybuje a které je stanoveno hranicí nájmu nejvyššího a nejnižšího.



Názor Nejvyššího správního soudu Obchodní transakce mezi osobami blízkými mohou být ovlivňovány osobním vztahem smluvních stran, a proto jejich motivem není vždy samotná snaha o získání majetkového či jiného prospěchu, jako je tomu v běžných obchodních vztazích za podmínek fungující soutěže. Ačkoliv je s ohledem na zásadu smluvní volnosti takovýto způsob jednání v občanskoprávních nebo obchodněprávních vztazích možný, z hlediska daňového práva je ve výsledku sankcionovaný úpravou základu daně o zjištěný rozdíl. Podstatou § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů je zabránit daňovým únikům při takových smluvních vztazích, při nichž jedna smluvní strana záměrně činí úkony pro ni finančně či jinak nevýhodné, aby druhé straně naopak vznikla daňová výhoda spočívající ve snížení daňového základu. Daňový subjekt musí prokázat, že odchýlení se od ceny obvyklé má jiný účet, než je krácení daně. Zákon o daních z příjmů proto po obchodujících osobách blízkých požaduje větší opatrnost a obezřetnost při stanovení smluvní ceny, než je tomu u osob nezávislých. Ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů expressis verbis nehovoří ani o ceně běžné ani o ceně obvyklé, nýbrž jen o cenách sjednávaných v běžných obchodních vztazích. Oba pojmy jsou si přitom obsahově velmi podobné a neodporují smyslu a účelu zákona, a proto je možné užívat s odkazem na předmětné ustanovení zákona o daních z příjmů pojmů obou. V praxi se však užívá spíše pojem obvyklá cena, a to zejména z důvodu, že samotné citované ustanovení odkazuje na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), který již pojem „ceny obvyklé“ pro účely tohoto zákona legálně definuje. Zákon o daních z příjmů neurčuje přesný způsob, jakým má správce daně stanovit cenu běžnou v prostředí fungující hospodářské soutěže, pouze ji nepříliš přesně vymezuje. Jen v případech, ve kterých tuto cenu nelze podle § 23 odst. 7 určit, se použije cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku. To ovšem neznamená, že určení její výše závisí na libovůli správce daně. Zákonodárce mu poskytl značný prostor pro posouzení, díky kterému může postupovat s ohledem na specifika každého konkrétního případu. Je na jeho uvážení, které subjekty zahrne do vzorku pro zjištění ceny obvyklé, na druhou stranu však zvolené subjekty musí korespondovat se situací daňového subjektu (osoby blízké či jinak spojené), a své úvahy o výběru musí odůvodnit. Jsou na něj kladeny takové požadavky, aby případné zvýšení daňové povinnosti bylo zákonné a spravedlivé a jeho rozhodnutí přezkoumatelné. Ke zjištění ceny obvyklé je, dle názoru zdejšího soudu, nejpříhodnější porovnávací metoda spočívající ve výběru vhodného vzorku subjektů vykonávajících podnikatelskou činnost za stejných nebo alespoň obdobných podmínek. Správce daně při aplikaci § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů musí s ohledem na zásady daňového řízení (např. na zásadu přiměřenosti) a na povinnost zjistit skutkový stav co nejúplněji volit takové prostředky, které pomohou takovou částku stanovit a které budou co nejvíce odpovídat situaci daňového subjektu (spojených osob); jinak řečeno, budou se mu nejvíce podobat. V ideálním stavu by proto měl pro výpočet volit subjekty provozující stejnou či alespoň obdobnou podnikatelskou činnost, a to ve stejném čase a po stejně dlouhé období, v prostorách obdobného stavebně technického stavu a polohy v obci a velikost pronajímaných prostor. Dále musí zohlednit, zda jsou v ceně nájemného zahrnuty pouze prostory nebo i vybavení a služby, a nesmí opomenout ani výši nájemného, jaké určil tentýž pronajímatel v jiných případech, kdy druhou smluvní stranou není osoba blízká nebo jinak spojená. Přitom musí vybrat dostatečné množství subjektů, aby na základě jejich údajů mohl učinit dostatečně objektivní a spravedlivý závěr. Teprve poté, co správce daně splní všechny požadavky shora vymezené a shromáždí vybraný soubor cen, může přistoupit ke stanovení ceny obvyklé. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že cenu sjednávanou v běžných obchodních vztazích nelze absolutizovat jediným číslem, jak učinil správce daně, ale je ji třeba stanovit alespoň intervalem nejčastěji realizovaných cen. Stanovení konkrétního rozpětí ceny musí zohlednit, zda se zjištěné ceny pohybují ve velkém nebo naopak úzkém rozpětí. Určitou částkou (bez rozpětí) je cenu obvyklou možné stanovit v případech, kdy je hodnocena konkrétně vymezená věc anebo služba, nikoliv však v případech, kdy je pro účely § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů nutné zjistit, zda cena realizovaná mezi spojenými nebo blízkými osobami je cenou, která by byla sjednána i v běžných obchodních vztazích. Je logické, aby cenu obvyklou stanovil šířeji, je-li rozpětí vybraného souboru cen široké, a naopak úžeji v případech, kdy jsou realizované ceny v běžných obchodních vztazích obdobné. V posuzované věci správce daně, na základě zjištění z místních šetření, stanovil cenu obvyklou jako aritmetický průměr výší nájemného sedmi daňových subjektů podnikajících v podobné lokalitě jako stěžovatel. Z důvodu, že stěžovatel provozoval kavárnu a diskotéku, lze mít určité výhrady ke zvoleným subjektům. Jestliže ve stejné lokalitě podnikaly i další daňové subjekty v oblasti stravovací, kavárenské či zábavní, měl správce daně pro zajištění objektivnosti ceny obvyklé zvolit alespoň jednoho takového podnikatele. Nájemné jiných daňových subjektů náleží mezi skupinu údajů, s nimiž nesmí být daňový subjekt seznámen. Na druhou stranu by měl správce daně sdělit kritéria výběru. S výší jednotlivého nájemného, s určením geografické polohy i způsobem výpočtu stěžovatel seznámen byl. Je-li cena obvyklá stanovena určitým cenovým rozpětím, je pak spravedlivé, aby správce daně doměřil daňovou povinnost poplatníka rozdílem mezi cenou jím sjednanou a horní hranicí tohoto cenového rozpětí. Aritmetický průměr či jemu obdobné způsoby výpočtu ceny obvyklé pak není možné aplikovat, jelikož by se takto zjištěná



hodnota mohla pohybovat mimo stanovené rozpětí. Tímto způsobem navíc postupoval i správce daně ve zprávě o daňové kontrole, při které vycházel zejména ze zjištění z provedeného auditu města Milevska. Cenu obvyklou stanovil rozmezím 500-800 Kč za m2/rok a pro doměření daňového rozdílu byla požita cena obvyklá ve výši 800 Kč za m2/rok, tedy horní hranice rozpětí. Jak se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 7. 2005, č. j. 5 Afs 48/2004-89, http://www.nssoud.cz, ze správního spisu musí být „jednoznačně patrné, že správce daně sdělil v průběhu daňového řízení daňovému subjektu výši ceny, kterou sám zjistil, resp. kterou považuje za cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, prokazatelně jej seznámil se vzniklým rozdílem a dal tak daňovému subjektu reálnou možnost, aby se k tomuto rozdílu vyjádřil a uspokojivě jej doložil. Teprve poté správci daně přísluší hodnotit, zda daňový subjekt své důkazní břemeno unesl a učinit závěr o tom, zda rozdíl uspokojivě doložil či nikoliv a zda je dán důvod pro úpravu základu daně ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů". K otázkám určení ceny obvyklé, byť pro skutkově odlišný stav, se vyjádřil zdejší soud v rozhodnutí ze dne 11. 2. 2004, č. j. 7 A 72/2001-53 publikovaném na http://www.nssoud.cz, jehož právní závěry tam vyslovené jsou aplikovatelné i na soudem nyní posuzovaný případ. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že „není-li právní normou určen mechanismus určení ceny obvyklé, a k jejímu určení je povolán správní orgán, je třeba k určení ceny obvyklé přistupovat se zvláštním zřetelem a její výši určovat na základě objektivních kritérií a tak, aby závěry správního orgánu vedly ke spolehlivému úsudku a bylo možno způsob jejího určení a samotnou výši ceny obvyklé přezkoumat ... Zasahovat do výběru kritérií, či určovat, ke kterému z kritérií má správní orgán pro určení ceny obvyklé přihlížet, Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší a nechává výběr kritérií na správním orgánu, přičemž však opakuje, že tato kritéria musí vést ke spolehlivému a objektivnímu závěru.“ Lze uzavřít, že dospěje-li správce daně k závěru, že cena sjednaná mezi osobami spojenými nebo blízkými není cenou sjednávanou v běžných obchodních vztazích, postupuje podle ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, tj. upraví základ daně o zjištěný rozdíl. Zákon o daních z příjmů poskytuje správci daně široký prostor pro stanovení ceny běžné v obchodních vztazích. Jeho rozhodnutí a kritéria výběru však musí být objektivní, spravedlivá a přezkoumatelná. Správce daně takto nepostupoval a kasační stížnost je tudíž v této části důvodná. 3. Rozdílné znalecké posudky (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 50/2010-60 ze dne 1. července 2010, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 11/2010 pod č. 2138/2010.) Komentář k judikátu č. 3 Vzhledem k tomu, že při dohadování o obvyklé ceně často nedojde k dohodě se správcem daně, bývají na pomoc vzaty znalecké posudky. V dnešní době však není nic neobvyklého, že posudek zpracovaný znalcem najatým daňovým subjektem se diametrálně liší od posudku znalce zadaného správcem daně. Jak plyne z následujícího rozsudku, nemůže správce daně sám bez dalšího rozhodnout, že posudek zpracovaný „jeho“ znalcem je ten pravý. Povinností správce daně je rozdíly mezi oběma posudky vysvětlit, ať již za pomocí výslechu znalců či zpracování případného dalšího posudku. Shrnutí k judikátu Zveřejněné právní věty: "I. Stanoví-li zákon o dani z přidané hodnoty, že základ daně je určen hodnotou “ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu bez daně„ (§ 14 odst. 7 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty), není v kompetenci správního orgánu podle § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, rozhodovat, který znalecký posudek je důkazem v daňovém řízení a který nikoliv. II. Má-li k téže otázce správce daně k dispozici dva rovnocenné, ale co do závěru odlišné znalecké posudky, nepřísluší mu, aby sám bez dalšího uvážil, který z nich použije pro rozhodná skutková zjištění a který nikoliv. Naopak je povinen odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti, a to především prostřednictvím výslechu znalce, popřípadě znalců obou. Nevedly-li by tyto výpovědi k ozřejmění vzešlých nejasností, bylo by namístě přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání nebo reviznímu znaleckému posouzení.“ V předloženém správním spise jsou založeny dva znalecké posudky. V pořadí prvý (staršího data) ze dne 21. 10. 2005 je označen rubrikou „Znalecký posudek na stanovení ceny za pronájem textilních strojů“ a byl vypracován podle zadání Finančního úřadu v Humpolci. Podle tohoto znaleckého posudku činí cena obvyklá za pronájem posuzovaného souboru strojů za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2002 částku 2 785 883 Kč. V pořadí druhý znalecký posudek je datován dnem 11. 4. 2007. Vyznačeným účelem posudku bylo: „stanovení ceny obvyklé za pronájem textilních strojů v období od 01/2001 do 31. 12. 2002“ a byl k objednávce firmy AUTO RACEK, a. s., vypracován Ing. V. P., soudním znalcem. Podle tohoto znaleckého posudku činí cena za pronájem souboru týchž strojů jako v posudku I. a za totožné období částku 479 600 Kč. Ačkoliv byla



předmětem znaleckého zkoumání cena obvyklá za pronájem téhož zboží za totožné období, byly znaleckými posudky zjištěné obvyklé ceny diametrálně odlišné (o více než 580 %). V průběhu dokazování za účelem určení základu daně u bezúplatného plnění uskutečněného žalobkyní ve smyslu ustanovení § 14 odst. 7 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), pak správní orgány upřednostnily a použily cenu určenou dle znaleckého posudku, jehož vypracování inicioval sám správce daně. Ve vztahu ke znaleckému posudku předloženém žalobkyní naopak správní orgány uvedly, že jej neosvědčily jako důkaz. Tento svůj postup odůvodňovaly tím, že znalecký posudek neobsahuje žádnou metodu, ani způsob, který bývá obvykle použit pro stanovení ceny a nespecifikuje metodiku odborného odhadu, popis oceňovaných strojů, hodnocení jejich technického stavu apod. Správní orgány se navíc domnívají, že tento znalec vycházel z pořizovacích cen oceňovaných movitých věcí a nevycházel z reálné ceny pronájmu. Znalecký posudek I. však tyto skutečnosti obsahoval. Stěžovatel (finanční ředitelství) se mýlí, pokud dovozuje, že mu dikce § 31 odst. 4 ZSDP bez dalšího svěřuje kompetenci rozhodovat, který znalecký posudek je důkazem v daňovém řízení a který nikoliv. V nyní souzené věci nejde o případ, kdy by mohl být skutkový stav věci objasněn různými druhy důkazních prostředků, jak jsou demonstrativním výčtem uvedeny v ustanovení § 31 odst. 4 věty třetí ZSDP. Nejde tak o případ, kdy by sám správce daně zjišťoval skutkový stav věci - např. faktický rozsah uskutečněných zdanitelných plnění a od toho odvislý základ daně. Naopak v této věci zákon o dani z přidané hodnoty výslovně stanoví, že základ daně je výlučně určen hodnotou „ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu bez daně“. Rozhodujícím důkazem k výši této ceny je právě znalecký posudek. Je tomu tak proto, že k určení, resp. posouzení rozhodných skutečností je třeba odborných znalostí. Tyto znalosti ovšem správní orgány nemají. Nemohly by pak vystupovat v daňovém řízení jako správci daně ale jako třetí osoby - znalci (§ 7 odst. 2 ZSDP). Pokud tedy nastane situace, tak jak tomu bylo i v této věci, že je k dispozici více znaleckých posudků na tentýž předmět zkoumání, je nutno především konstatovat, že mají v zásadě zcela rovnocennou důkazní hodnotu. Nastane-li pak k tomu situace, kdy se ve svých závěrech tato posudky rozcházejí (zde cca o 580 %), nepřísluší správci daně s poukazem na ustanovení § 31 odst. 4 věty čtvrté ZSDP, aby si bez dalších procesních kroků sám autoritativně určil, který posudek je podle jeho názoru „více správný" nebo který je naopak zcela „nesprávný“. Je tomu tak proto, jak zcela přiléhavě konstatoval krajský soud, že správnímu orgánu nesvědčí pozice arbitra, znalce, případně revizního znalce, jež by byl sto usuzovat, který znalecký posudek je správný a který nikoliv. To by žádného znalce nebylo třeba a postačilo by, aby zákon o dani z přidané hodnoty obsahoval dikci, že cenu obvyklou stanoví správce daně správní úvahou. Tak tomu ale není. Pokud tedy v daňovém řízení nastane situace, že má správce daně k dispozici k téže otázce dva rovnocenné, ale co do závěru odlišné znalecké posudky, nepřísluší mu, aby sám bez dalšího uvážil, který z nich použije (slovy stěžovatele, který mu „vyhovuje“) pro rozhodná skutková zjištění a který ne. Na takový závěr nemá správní orgán především potřebné odborné znalosti. Zjistí-li tedy správní orgán mezi těmito posudky rozpory nebo vzniknou-li mu pochyby takového rázu, jak uvedl ve svém rozhodnutí (není zřejmé, z jakých cen znalec vycházel, jaké použil metody atd.) je na místě, aby tyto rozpory a nesrovnalosti odstranil. Nelze tak ale učinit tím, že prohlásí znalecký posudek, který mu nevyhovuje, za nadbytečný, resp. irelevantní a proto jej neosvědčuje jako důkaz. Takový postup je v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 a § 2 odst. 3 ZSDP. Rozpory a nesrovnalosti v uvedených znaleckých posudcích lze odstranit v prvé řadě prostřednictvím výslechu znalce, popřípadě znalců obou. Pokud by ani tyto výslechy nevedly k objasnění nejasností, bylo by namístě přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání nebo reviznímu znaleckému posouzení. Nad rámec uvedeného je třeba v tomto konkrétním případě říci, že je přiléhavý poukaz žalobkyně na to, že oproti jí předloženému znaleckému posudku II., z posudku I., zpracovaného dle zadání správce daně, nevyplývá, že by byl zpracován podle zákona o oceňování majetku. Není tak vůbec najisto postaveno, zda vyhoví dikci ustanovení § 14 odst. 7 zákona o dani z přidané hodnoty cena, kterou vzal správce daně za rozhodnou. Stěžovatel se proto mýlí, pokud s poukazem na ustanovení § 31 odst. 4 ZSDP dovozuje, že v důkazním řízení rozhoduje jaký „důkazní prostředek bude důkazem a jaký nikoliv (které osvědčí a které nikoliv)". Takový výklad dokazování není správný. ZSDP jej sice v ustanovení § 31 odst. 4 věty čtvrté a páté “skutečně opravňuje„ k selekci navržených důkazních prostředků, ale tato selekce nemá podobu, jak ji dovozuje stěžovatel, tj. že provede důkazní prostředky a pak rozhodne, který je důkazem a který nikoliv. Tato kompetence jej pouze opravňuje odmítnout provedení důkazu a tento postup odůvodnit. Jakmile jej však již provede – hodnotí, jakou má kvalitu (co je jeho výsledkem) – stává se vždy důkazem. Rozdílná je v tomto případě toliko důkazní síla (míra přesvědčivosti, kterou jim správce daně přiznává). Dikce ZSDP je však v tomto směru mírně zavádějící, když používá terminologii “osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem„. Z uvedeného je zřejmé, že oba správní orgány ve skutečnosti provedly důkaz znaleckým posudkem II., který se tak stal důkazem. Nepřípustně mu však přiznávali menší (nulovou) důkazní hodnotu. Za tohoto stavu nelze proto než konstatovat, že to je právě stěžovatel a nikoliv krajský soud, kdo si nesprávně vyložil ustanovení § 31 odst. 4 ZSDP.



4. Zjištění referenčních cen a důkazní břemeno správce daně (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 74/2010-81 ze dne 27. ledna 2011, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí NSS 4/2012 pod č. 2548/2012.) Komentář k judikátu č. 4 Někteří správci daně si nesprávně vykládají otázku důkazního břemene při stanovování ceny obvyklé u daně z příjmů a úpravě základu daně. Správce daně musí prokázat: a) že jde o vzájemně spojené osoby, b) výši „ceny obvyklé“. Stanovení výše ceny obvyklé pak znamená jednak zjištění nikoli průměru, ale intervalu cen srovnatelných „nespřízněných“ subjektů v běžných obchodních vztazích, ale dále i prokázání skutečnosti, že jde o srovnatelné podmínky. Jestliže v daném případě byla vzata jako srovnatelná cena pronájmu obdobných prostor, přičemž daňový subjekt tvrdil, že jeho prostory byly v mnohem horším stavu než ty srovnávané, musí skutečnost, že tomu tak nebylo prokázat správce daně a nikoli daňový subjekt! Ani poté, co tuto skutečnost správce daně prokáže, není možno automaticky přikročit k doměření daně. V této chvíli je třeba dát možnost daňovému subjektu rozdíl odůvodnit, důkazní břemeno zde však již nese daňový subjekt. Shrnutí k judikátu Zveřejněné právní věty: „I. K prokázání, že se liší ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (referenční ceny), musí správce daně na základě zjištění výše obou těchto cen provést mezi nimi srovnání. Důkazní břemeno ke všem skutečnostem, které jsou pro to rozhodné, nese správce daně (§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) II. Referenční cenu může správce daně určit porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty nebo (zejména pro neexistenci nebo nedostupnost dat o takových cenách) jen jako hypotetický odhad opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost. Referenční cena je v podstatě simulace ceny vytvořená na základě úvahy, jakou cenu by za situace shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní vztahy. III. Pokud správce daně zjišťuje referenční cenu na základě údajů o skutečně dosažených cenách shodné nebo podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty, musí pečlivě zkoumat, do jaké míry byly tyto ceny dosaženy za stejných nebo obdobných podmínek, za nichž cenu sjednávaly spojené osoby, a pokud se tyto podmínky liší, provést patřičnou korekci (§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb.)“ Správce daně upravil základ daně stěžovatelky v důsledku toho, že uspokojivě nedoložila, z jakých důvodů jako pronajímatelka stanovila nájemci nebytových prostor v domech nájemné ve výši 406 Kč/m2/rok, když obvyklé nájemné činí 1 800 Kč/m2/rok, a nájemné ve výši 0 Kč. K. K. s manželkou za nájem bytu v domě, když obvyklé nájemné činí 3 500 Kč měsíčně. Spornou otázkou v dané věci bylo správné zjištění skutkového stavu věci, na základě něhož dospěli správce daně a finanční ředitelství k závěru, že stěžovatelka uspokojivě nedoložila rozdíl mezi nájemným, za které pronajímala nebytové a bytové prostory, a nájemným, které správce daně zjistil jako obvyklé nájemné. Za účelem zjištění obvyklého nájemného nebytových prostor finanční ředitelství doplnilo dokazování nájemními smlouvami na nebytové prostory, které uzavřelo Město Česká Lípa se subjekty na pronájem nebytových prostor. Tyto důkazy jednotlivě i ve svém souhrnu vyhodnotilo tak, že cena obvyklá stanovená správcem daně ve výši 1 800 Kč/m2/rok, odpovídá ceně obvyklého nájemného. Finanční ředitelství hodnotilo, kterých konkrétních nebytových prostor se nájemní smlouvy uzavřené městem Česká Lípa týkají, jaký byl účel, k němuž měly být prostory pronajaty, za jaké období bylo nájemné ve výši obvyklé vybíráno a že se jedná o stejnou historickou část města. Názor Nejvyššího správního soudu V některých případech břemeno důkazní nese správce daně. Tak je tomu právě v případě aplikace ustanovení § 23 odst. 7 věta prvá zákona o daních z příjmů. Správce daně však může úpravu provést teprve tehdy, jsou-li zákonné podmínky pro takový postup. V první řadě tedy musí být prokázáno, že se jedná o spojené osoby ve smyslu citovaného ustanovení, tedy že jde o osoby spojené ekonomicky, personálně nebo jiným způsobem funkčně ekvivalentním spojení ekonomickému či personálnímu.



V případě, že je prokázáno, že se jedná o spojené osoby ve smyslu citovaného ustanovení, je na správci daně, aby prokázal, že se liší ceny sjednané mezi těmito osobami od ceny, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Znamená to tedy, že správce daně musí zjistit jednak cenu sjednanou mezi spojenými osobami a jednak cenu referenční, aby mohl provést srovnání. Nutnou (nikoli dostačující) podmínkou úpravy základu daně je, že rozdíl mezi cenami existuje. Správce daně tedy ve vztahu k tomuto rozdílu nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Zjištění ceny skutečné zpravidla nebude činit obtíže, jelikož se jedná o skutečnost rozhodnou pro určení základu daně a uvedenou obvykle v účetnictví nebo jiné povinné evidenci daňového subjektu. Pro zjišťování ceny referenční musí být správce schopen unést břemeno tvrzení i břemene důkazního ve vztahu ke všem rozhodným aspektům. Důkazní břemeno správce daně se také týká zjištění situace, za které sjednávaly cenu spojené osoby. Pokud se tedy ohledně rozhodných aspektů projeví skutkové nejasnosti, musí správce daně vycházet z takových skutkových závěrů, které jsou v dané konkrétní skutkové konstelaci pro daňový subjekt nejvýhodnější. Rovněž pokud správce daně zjišťuje referenční cenu na základě údajů o skutečně dosažených cenách shodné nebo podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty, což zpravidla vede ke zjištění určitého intervalu takto dosažených konkrétních cen (např. cena za kus dodávaného výrobku 100 až 120 Kč), musí pro účely určení rozdílu mezi cenami vyjít z té ceny v rámci důkazně fixovaného intervalu, která je pro daňový subjekt nejvýhodnější (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Afs 80/2007-105, publ. pod č. 1852/2009 Sb. NSS). I když má správce daně za prokázané, že smluvními stranami předmětného právního úkonu jsou spojené osoby a že tyto si sjednaly cenu lišící se od ceny referenční, tj. unese-li břemeno tvrzení i břemeno důkazní ke všem těmto rozhodným skutečnostem, neznamená to, že může bez dalšího provést úpravu základu daně. Ten, komu má být základ daně upraven, totiž ještě musí dostat prostor (časový i věcný), aby mohl zjištěný rozdíl mezi cenami uspokojivě vysvětlit. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní, na rozdíl od ostatních podmínek pro úpravu základu daně podle § 23 odst. 7 věta prvá zákona o daních z příjmů, nese daňový subjekt. Ten musí tvrdit a prokázat zvláštní a obvyklým poměrům na trhu se vymykající, a přitom ekonomicky racionální, důvody, pro které byla cena mezi ním a spojenou osobou sjednána odlišně od ceny referenční. Unese-li daňový subjekt toto břemeno, úprava základu daně nepřipadá v úvahu. Akceptovat především nelze závěry finančního ředitelství ohledně stavu nebytových prostor stěžovatelky. Správce daně musí být schopen prokázat všechny podstatné parametry, za nichž byla cena mezi spojenými osobami sjednána. V případě stěžovatelky musí být schopen prokázat mimo jiné stav předmětných nebytových prostor v době, kdy byly pronajímány, neboť ten je jedním z nejvýznamnějších cenotvorných faktorů. Čím je lepší, tím vyšší jednotkový nájem (nájem v Kč/m2/rok) lze zpravidla za prostory získat. Správce daně tedy musí mít prokázáno, jaký byl stav prostor v době jejich pronajímání, anebo přinejmenším, že nebyl horší než určitá zjištěná úroveň, a z této úrovně pak vyjít při určení referenční ceny. Pokud tedy stěžovatelka tvrdí, že technický stav prostor byl takový, že o něj potencionální nájemci neměli zájem, musí mít správce daně důkazy vyvracející toto tvrzení stěžovatelky. Nestačí pouhé zpochybnění stěžovatelčina tvrzení, neboť důkazní břemeno nese správce daně. Finanční ředitelství však takové důkazy nepředložilo a ve svém rozhodnutí se soustředilo na otázku, zda stěžovatelka prokázala, že předmětné nemovitosti byly vskutku ve špatném stavu, a dovodilo, že nikoli, neboť stav prostor, navíc velmi nedostatečně, dokumentovala až k roku 2001, tedy k okamžiku, kdy již mohly být výrazně znehodnoceny předchozím užíváním. Tato otázka však pro postup podle § 23 odst. 7 věta prvá zákona o daních z příjmů není relevantní. Správce daně měl zjistit, jaký byl stav prostor v roce 2000 a z toho vyjít. Pokud by nebyl schopen vyvrátit tvrzení stěžovatelky, že již v 2000 byl stav prostor špatný, musel by vycházet z tohoto jejího tvrzení, případně korigovaného jinými důkazy, např. výpovědí znalce P. D., a s ohledem na takto zjištěný stav prostor konstruovat referenční cenu. Úvaha správce daně, že poznatky o stavu prostor v roce 2001 ještě samy o sobě nic neříkají o tom, jaký byl jejich stav v roce 2000, je jistě správná, avšak za daných podmínek nastavení důkazního břemene správci daně nijak nepomáhá. Je to on, kdo je povinen prokázat, jaký byl stav předmětných prostor, a nestačí mu pouze věrohodně zpochybnit tvrzení stěžovatelky. Zjištění znalce P. D. mohou být podkladem majícím zásadní pro závěr, že stav objektu nebyl zcela havarijní a že byl způsobilý ke komerčnímu využití. Na finančním ředitelství však je, aby vyvrátilo tvrzení stěžovatelky o špatném, avšak nikoli havarijním, stavu objektu, který podle jejího tvrzení vedl ke snížení dosažitelného jednotkového nájmu. Stěžovatelka nemá důkazní břemeno, a proto finančnímu ředitelství nestačí úvaha, že tvrzení stěžovatelky není dostatečně prokázáno. Nedůvodná je námitka stěžovatelky, že skutečnost, že v případě nájmu bytu s třetí osobou sjednala nájemné odpovídající vyhlášce města Česká Lípa, a nikoli v tržní výši, nemůže být vykládána v její neprospěch. I kdyby si však stěžovatelka účtovala nájemné odpovídající vyhlášce města Česká Lípa, tj. takzvané regulované nájemné, i tak by se zásadně jednalo o nižší než referenční cenu. Ustanovení § 23 odst. 7 věta prvá zákona o daních z příjmů vychází z ekonomické logiky, že pokud někdo rezignuje na maximalizaci svého zisku tím, že určitou komoditu poskytuje za nižší než na trhu rozumně dosažitelnou cenu, má k tomu zpravidla nějaké důvody, z nichž některé mohou být legitimní a jiné nikoli. Právě takové nelegitimní důvody opravňují správce daně k úpravě základu daně. Regulované nájemné se v rozhodné době vyznačovalo tím, že až na výjimky bylo nižší než tržní nájemné za srovnatelný byt v téže



lokalitě. Zásadně tedy odporovalo ekonomicky racionálnímu uvažování, aby pronajímatel byt přenechal do užívání za regulované nájemné. V dané věci není patrné, že by tak stěžovatelka činila z legitimních důvodů, např. kvůli směně bytu s jiným nájemcem s regulovaným nájemným, proto, že by si nízkým nájemným zajistila např. personální stabilitu některého svého zaměstnance, či z jiného podobného důvodu. 5. Prodej automobilu zaměstnanci za neobvykle nízkou cenu a způsob zdanění (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 110/2007-55 ze dne 26. února 2009, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 10/2011 pod č. 2402/2011.) Komentář k judikátu č. 5 V závěrečném rozsudku dnešního výběru se seznámíme s případem, kdy naopak daňový subjekt požadoval po správci dodanění do ceny obvyklé a navýšení základu daně z příjmů. Prodal totiž svůj majetek zaměstnancům za nižší než obvyklou cenu a předmětný rozdíl nechtěl zdanit daní z příjmů fyzických ze závislé činnosti, ale daní z příjmů právnických osob (z titulu, že prodal spojeným osobám za cenu nižší než obvyklou). Finanční orgány ani soudy jeho názor neakceptovaly a daly přednost zdanění daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Shrnutí k judikátu Zveřejněná právní věta: "Skutečnost, že daňový subjekt na základě vlastního rozhodnutí (byť správcem daně aprobovaného ve formě konkludentně vyměřené daně; § 46 odst. 5 ZSDP) nesprávně zdanil předmět daně, nemůže, s poukazem na zásadu zákazu dvojího zdanění, ve výsledku vyloučit možnost provést řádné zdanění v souladu se zákonem. V opačném případě by vyvstala situace, kdy by daňovým subjektem nesprávně zdaněný předmět daně vylučoval provedení zdanění v souladu se zákonem. Vzniklý stav, kdy jedna a tatáž hodnota byla zdaněna dvakrát – jednou bez právního důvodu a podruhé v souladu se zákonem, musí být jako neudržitelný napraven, a to cestou dodatečného daňového přiznání podle § 41 citovaného zákona nebo cestou obnovy řízení podle § 54 tohoto zákona; tato náprava je však možná jen v rámci řízení o daňové povinnosti, v němž byl předmět daně nesprávně zdaněn." Na základě kupních smluv byl odprodán movitý a nemovitý majetek zaměstnancům žalobce (osobní automobily a podíly na rekreačním zařízení, bytový dům, rodinný dům), a to za cenu nižší než činila cena obvyklá, přičemž tento rozdíl mezi prodejní cenou a cenou obvyklou nebyl plátcem daně (žalobcem) zaměstnancům zdaněn a nebyla tudíž sražena a odvedena záloha na daň. Správce daně proto předepsal zjištěnou nesraženou daň žalobci k přímému placení a vydal podle ustanovení § 69 ZSDP v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů platební výměr. Žalobce namítal, že prodej movitého a nemovitého majetku nijak nesouvisel s pracovními poměry uvedených osob a nebyl zamýšlen jako pracovní odměna, nýbrž jednoznačně souvisel s plněním obchodně-právního závazku ze smluv o převodech obchodních podílů, na základě kterých uvedené osoby, jakožto společníci žalobce, převedly své obchodní podíly na společnost CTSE, a. s. Tyto smlouvy ze dne 13. 9. 1999 pak obsahují v čl. 8.3. závazek, dle kterého nový nabyvatel obchodních podílů (CTSE, a. s.) zajistí, aby žalobce odprodal ve lhůtě tří měsíců od podpisu smlouvy ve prospěch shora uvedených osob majetek, který není potřebný k provozování vodovodů a kanalizací, a to za cenu odpovídající jejich účetní hodnotě. Žalobce tvrdil, že závazek odprodat movitý a nemovitý majetek vyjmenovaným osobám byl promítnut do kupních cen za převáděné obchodní podíly. Současně uvedl, že předmětný rozdíl již zdanil podle ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, a to cestou zvýšení svého základu daně z příjmů právnických osob v rámci daňového přiznání za zdaňovací období roku 1999. K této skutečnosti měl proto správce daně přihlédnout ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 ZSDP; tím, že tak neučinil, došlo ke dvojímu zdanění. Názor Nejvyššího správního soudu Městský soud správně vycházel ze zjištění, že jednotlivé osoby, kterým byly jednotlivé části majetku stěžovatele odprodávány za účetní hodnotu, byly v době podpisu smluv výlučně v pozici zaměstnanců stěžovatele; tento fakt ostatně nikdo nepopírá. Nemohly být tedy v pozici ekonomicky nebo personálně nebo jinak spojených osob ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, neboť pod žádnou ze shora citovaných dílčích definicí tohoto postavení je nelze subsumovat. Smlouvy o převodech obchodních podílů byly podepsány dne 13. 9. 1999; toho dne se staly závaznými a účinnými mezi převodci a nabyvatelem obchodních podílů. Skutečnost, že výše kupní ceny již měla být započtena v ceně, za níž byly převáděny jednotlivé obchodní podíly (tedy ve smlouvách o převodech obchodních podílů ze dne 13. 9. 1999, kdy všechny vymezené osoby ještě byly společníky stěžovatele) je v posuzovaném případě irelevantní, neboť smlouvy o převodech obchodních podílů



nebyly sjednány mezi stěžovatelem a vymezenými osobami, ale mezi vymezenými osobami jakožto převodci a společností CTSE, a. s., jakožto nabyvatelem 100% obchodních podílů. Den podpisu smluv o převodech obchodních podílů tak nemůže být považován za den sjednání kupní ceny mezi spojenými osobami. Nejvyšší správní soud tak má, ve shodě s městským soudem, postaveno najisto, že stěžovatel a vymezené osoby nemohli být v době uzavření kupních smluv v pozici spojených osob ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Proto byla možnost jakékoli aplikace tohoto ustanovení vyloučena. V posuzovaném případě se tedy jednalo o prodej movitého a nemovitého majetku na základě kupních smluv, ve kterých vystupovali na straně prodávajícího stěžovatel a na straně kupujících fyzické osoby, které byly v době podpisu kupních smluv v pracovním poměru ke stěžovateli. Kupní cena prodávaného movitého a nemovitého majetku byla nižší než cena obvyklá; rozdíl mezi takto stanovenými cenami je tudíž podle dikce ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů považován za příjem, který podléhá dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Na tuto skutečnost poté navazovaly povinnosti plátce daně podle ustanovení § 38h a násl. zákona o daních z příjmů. Při zjištění porušení těchto povinností plátcem daně byl správce daně oprávněn a současně povinen postupovat podle ustanovení § 69 ZSDP a předepsat plátci daně předmětné částky k přímému placení. Nesprávné je konečně i tvrzení stěžovatele, že již samotná skutečnost, že závazek odprodat movitý a nemovitý majetek byl obsažen ve smlouvách o převodech obchodních podílů, znemožňovala jakoukoli souvislost této transakce s pracovními poměry vymezených osob a z povahy těchto právních úkonů tak byla vyloučena aplikace ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Městský soud zcela správně potvrdil správnost názoru žalovaného, dle kterého je ve smyslu shora zmiňovaného ustanovení zdaňováno poskytnutí výhody zaměstnanci, bez ohledu na důvod tohoto postupu. Další argumentace stěžovatele namítající nesprávné právní posouzení věci je vystavěna na tvrzení o existenci dvojího zdanění výše již opakovaně zmiňovaného rozdílu obvyklé a účetní ceny odprodaných věcí. Především nelze přisvědčit tvrzení, že správce daně porušil v rámci daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ustanovení § 16 odst. 8 ZSDP, jelikož nepřihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel již předmětné rozdíly mezi cenami smluvními a cenami obvyklými zdanil podle ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, v režimu daně z příjmů právnických osob. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný namítanou skutečnost měl na zřeteli a určitým způsobem se s ní v odůvodnění vypořádal. Proto nelze tvrdit, že k této skutečnosti zjištěné v průběhu daňové kontroly vůbec nepřihlédl. Bez ohledu na toto zjištění však bylo jeho povinností postupovat ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 ZSDP, který výslovně stanoví, že pokud částky, které byl plátce daně povinen srazit nebo vybrat z daňového základu, nebyly sraženy nebo vybrány ve stanovené výši nebo odvedeny ve stanovené lhůtě, předepíše správce daně plátci daně tyto částky k přímému placení. Postup správce daně byl s těmito požadavky nepochybně souladný, neboť za situace, kdy shledal, že stěžovatel nedostál své povinnosti srazit svým zaměstnancům daň odpovídající jejich skutečným příjmům, bylo jeho povinností rozhodnout tak, aby nedošlo ke zkrácení daňových příjmů, a to bez ohledu na zjištění, že stěžovatel tyto příjmy nesprávně zdanil v režimu jiné daně. Skutečnost, že předmětný cenový diferenciál byl pro jednotlivé zaměstnance zdanitelným příjmem, plyne zcela jednoznačně z dikce § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Příjmem se rozumí i částka, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky, jiné věci kromě bytů, v nichž má zaměstnanec bydliště, nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nebo za nájem nižší než jejich obvyklá cena (§ 3 odst. 3) nebo částka podle § 6 odst. 6 anebo cena, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky nebo služby ostatním odběratelům. Stěžovatelem namítané zdanění téže částky daní z příjmů právnických osob pochopitelně není bez významu. Jakkoli je taková situace v rozporu s daňovými povinnostmi stěžovatele, lze s městským soudem souhlasit v tom, že nejde o případ dvojího zdanění ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02, kterým stěžovatel argumentuje. Bez ohledu na jiné odlišnosti věci posuzované Ústavním soudem a věci nyní projednávané je nutno upozornit, že Ústavní soud vyloučil možnost zdanit stejný příjem dvakrát, byť by pro obě tato zdanění bylo možné najít oporu ve smyslu obhajitelného dvojího výkladu zákona. O takový případ se však v případě stěžovatele nejedná, neboť daňové orgány neměly pochyb o tom, že předmětný cenový rozdíl měl být podroben toliko srážce daně z příjmů fyzických osob ve smyslu § 69 odst. 1 ZSDP. Skutečnost, že stěžovatel nesprávně (a na základě svého rozhodnutí, byť správcem daně aprobovaného ve formě konkludentně vyměřené daně dle § 46 odst. 5 ZSDP) předmětný rozdíl vykázal a zdanil jako příjem na dani z příjmů právnických osob, nemůže znamenat vyloučení provedení řádného zdanění zákonem předpokládaným způsobem. Přijetí této argumentace by vedlo k absurdním důsledkům, kdy by daňovým subjektem nesprávně zdaněný předmět daně (byť pochopitelně za minimálně konkludentní účasti správce daně) vylučoval provedení zdanění v souladu se zákonem. To samozřejmě neznamená, že by takový stav neměl být odstraněn (neboť za této situace stěžovatel v posuzované věci vskutku odvedl na daních více, než mu ukládá zákon). Odstranění tohoto stavu, ať již cestou dodatečného daňového přiznání na nižší daň z příjmů právnických osob (jak se i v dané věci stalo), či cestou obnovy řízení dle § 54 ZSDP, však není možné provést v rámci daňového řízení týkajícího se jiné daně. Tyto dvě různé daňové povinnosti musejí být posuzovány a řešeny odděleně.



O autorovi| Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o., člen Prezidia KDP ČR Právo

Rychlokurs politického potápění 2.7.2012

Právo

Lukáš Jelínek

str. 6 Publicistika MÚ Česká Lípa

Věci veřejné se staly zbytečnějším parlamentním uskupením, než je KSČM. Komunisté byli doposud nepoužitelní pro poskládání jakékoli vládní většiny. Ovšem VV nejsou brány vážně ani koalicí, ani opozicí – a jejich rolí je už jen do voleb zahřívat těch několik poslaneckých lavic, co jim po dezerci party okolo Karolíny Peake zůstaly. Ještě k něčemu jsou ale dobré. Vzhledem k rychlé ztrátě voličské podpory (naposledy 0,5 % u CVVM) můžeme o veverkách hovořit jako o vzorových politických potápěčích. Klesají ke dnu vytrvale a skoro by se dalo napsat, že i promyšleně. V minulých týdnech se VV přiznaly, že po volbách 2010 napochodovaly do chapadel ODS a TOP 09, ze kterých nebylo úniku a která jim zabránila plnit předvolební program. Na nedávné volební konferenci se ale naopak chlubily tím, co všechno úžasného ve vládě vykonaly. Prý i pouta na rukou Davida Ratha jsou jejich dílem. Veverkám nečiní nejmenší problém si protiřečit. Staronový předseda Radek John nabídl změnu politického stylu. Staronový místopředseda Tomáš Jarolím konstatoval, že Věcem veřejným schází vize, idea a hodnoty. „Je čas zorat, zasít a sklízet, destrukce sama o sobě nestačí,“ prohlásil Jarolím, který destruoval koalici s ODS a TOP 09, jak jen to bylo možné. Čert aby se v tom vyznal. Byly veverky úspěšné a mají za sebou pozitivní výsledky, anebo pouze destruovaly a teď potřebují nový styl a ideje? Než si to náš potápěč ujasní, zase o nějaký ten metr klesne hloub. Mezitím superguru Vít Bárta připraví též nový program. Nechal se slyšet, že bude orientován zejména na střední třídu a prvořadé v něm bude školství. Na to mohou véčkaři resuscitovat historicky nejlepšího resortního exministra Josefa Dobeše a jeho nahnědlého oblíbence Ladislava Bátoru. Nepravomocně odsouzený korupčník Bárta rovněž soudí, že by Věci veřejné měly dál přetrvávat jako protikorupční strana. A jsme na dně! Podle čerstvého místopředsedy Petra Skokana je důležité, aby vedení trpělivě vysvětlovalo politiku strany veřejnosti. Opravdu? Vždyť tady není co vysvětlovat. Vše je přece zřejmé, křišťálově průzračné. Věci veřejné svůj přístup ke korupci, školství a dalším citlivým místům české reality nezmění a budou pokračovat dál jako v předchozím období. Jen upraví styl či spíše rétoriku: připomínat musí více tu předvolební než povolební. Aby to šlo snáze, seberou vliv řadovým véčkařům klikajícím na internetu a zocelí partajní struktury. Kterákoli strana na sestupu si do budoucna může vzít z VV příklad, jak svůj osud urychlit. Stačí opakovat dávné chyby, odkrývat své slabiny a přitom se silácky chvástat. Zatímco Věci veřejné polykají vodu, občané dávají naději na návrat do Sněmovny konzistentním lidovcům a dokonce i hašteřivým zeleným. Zkrátka cokoli je pro voliče, kteří se nechtějí přimknout k velkým stranám, lepší než Johnovo a Bártovo potápěčské panoptikum. To se dá pochopit. Foto popis| O autorovi| Lukáš Jelínek (Autor je sociolog) Zpravodajství ČTK

Na zateplení českolipské nemocnice chce Liberecký kraj úvěr 29.6.2012

Zpravodajství ČTK str. 0 dli zdr ivc MÚ Česká Lípa

Česká Lípa 29. června (ČTK) - Plánované zateplení Nemocnice s poliklinikou v České Lípě chce Liberecký kraj spolufinancovat úvěrem. Na mimořádném jednání o tom dnes rozhodli krajští radní. Nedohodli se však zatím, zda se zadluží sama nemocnice nebo kraj. ČTK o tom informovala mluvčí krajského úřadu Květa Šírová. Rozhodnutí přišlo doslova "v hodině dvanácté", bez něj by zřejmě nemocnice přišla o přislíbenou dotaci 42,5 milionu korun z Operačního programu Životní prostředí.



Českolipská nemocnice je jednou ze dvou krajských nemocnic v Libereckém kraji. Zařízení slouží pro spádovou oblast se 110.000 obyvateli, žádná jiná nemocnice na Českolipsku není. Hlavní budova a poliklinika byly postaveny v 80. letech minulého století, v rámci výměnného programu je stavěl jugoslávský dodavatel. Areál je ve velmi špatném stavu a na jeho celkovou rekonstrukci by bylo podle odhadů třeba asi 800 milionů korun. Denně řeší v nemocnici havárie na rozvodech vody a dalších sítí. Na kompletní rekonstrukci areálu nemá nemocnice ani Liberecký kraj peníze, vedení nemocnice proto už před několika lety připravilo projekt zateplení tří hlavních budov za zhruba 150 milionů korun, které počítá se zateplením fasády a výměnou oken, a požádalo o evropské dotace. Už v polovině roku 2010 nemocnice podporu z EU získala, práce ale zatím nemohly začít, protože nebylo vyřešené spolufinancování. Nemocnice přitom už má i dodavatele. "Ve veřejné soutěži zvítězila firma CL-Evans s nejnižší nabídkovou cenou 123,67 milionu korun," řekl dnes ČTK technický a provozní ředitel Stanislav Cenek. Nemocnice s poliklinikou v České Lípě disponuje 520 lůžky, zaměstnává 870 lidí, z toho téměř stovku lékařů. Ročně lékaři hospitalizují na 20.000 pacientů. Další tisíce nemocných projdou ambulancemi. Nemocnice hospodaří s rozpočtem kolem 620 milionů korun a její hospodaření je většinou ve ztrátě nebo končí takzvanou kladnou nulou. "Pokud si bude chtít nemocnice na zateplení půjčit, bude se muset kraj bankám za úvěr zaručit," upozornil člen dozorčí rady nemocnice, senátor Karel Kapoun (ČSSD). V minulosti už podobně Liberecký kraj ručil za úvěr 200 milionů korun Krajské nemocnici Liberec. Ještě v době, kdy byla příspěvkovou organizací, si půjčila na rekonstrukci stravovacího traktu. Když byla příspěvková organizace v roce 2007 zrušena a zdravotní péči převzala stejnojmenná akciová společnost, rozhodlo zastupitelstvo úvěr převzít. Od té doby ho kraj splácí a bude ho splácet až do konce roku 2014. Na začátku letošního roku zbývalo splatit ještě téměř 60 milionů korun. Leona Vacková snm Cas| 15:17

Nejméně lidí se dělí o auto v Praze, nejvíce na severu Moravy 1.7.2012

Zpravodajství ČTK str. 0 ece str jsa MÚ Česká Lípa

-------------------Ke zpravodajství: GRAFIKA; GRAFIKA -------------------Praha 1. července (ČTK) - V počtu lidí, kteří se dělí o jedno auto, je na tom nejlépe Praha, nejhůře Moravskoslezský kraj. Celorepublikový průměr je 2,3 obyvatele na jedno vozidlo. Vyplývá to z údajů Sdružení automobilového průmyslu ke konci loňského roku. V Praze se za posledních pět let počet lidí na jeden registrovaný osobní vůz snížil o 0,06 na 1,88 obyvatele. Česká metropole je zároveň jediným regionem, kde auto připadá na méně než dva lidi. Moravskoslezský kraj pak zaznamenal největší skok, když se poměr snížil z více než tří obyvatel na 2,7 obyvatele. V hlavním městě je rovněž nejmladší vozový park. Průměrné stáří automobilů se v Praze pohybuje kolem 13,06 roku. Naopak nejhorší situace je v Ústeckém kraji, kde je průměrný věk vozů 14,93 roku. Na severu Čech se navíc průměrný věk za poslední rok zvýšil o 0,22 roku. Vůbec nejstarší vozový park je na Děčínsku, kde jsou auta stará přes 15,5 roku, následují okresy Chomutov, Jeseník, Česká Lípa a Most se stářím přes 15 let. Nejmladší auta jsou na Praze-západ, kde je jejich věk 11,9 roku. Následují okresy Mladá Boleslav, Praha-východ, Zlín a Brno s průměrným věkem pod 13 lety. Celorepublikový průměr stáří vozového parku je 13,83 roku, což je zhruba stejně jako v roce 2008. Stáří vozidel negativně ovlivňuje dovoz ojetých aut a nedostatečná obnova vozového parku, naopak ke snížení průměrného věku vede vyřazování přestárlých aut z registru vozidel.



V ČR se za prvních pět měsíců prodalo 76.093 vozů, což je meziroční nárůst o šest procent. Dovoz ojetin klesl o necelé jedno procento na 52.765 vozů. jsa dvd Cas| 14:08



Přehled zpráv

Recommend Documents